Rok 2020 v našich kauzách

Uplynulý rok vstoupil do dějin jako rok celosvětové pandemie spojené s covidem-19. Na světě se však i přesto dál kradlo, korumpovalo, praly se špinavé peníze, organizovaný zločin bujel a rozplétaly se případy, které přinejmenším na Slovensku otřásly celou společností. Tomu všemu a samozřejmě i událostem souvisejícím s covidem-19 jsme se věnovali. Následující výběr připomíná ty nejdůležitější kauzy, které v roce 2020 investigace.cz publikovala. 

  • Rok 2020 v číslech

Minulý rok navštívilo náš web 215 706 uživatelů (což je 52% růst oproti předchozímu roku) ze 177 zemí světa, kteří si otevřeli celkem 606 000 stránek. Dohromady na webu investigace.cz strávili 34 774 hodin. Nejvíce čtenářů bylo opět jako v loňském roce z České republiky (72 %), poté ze Slovenska (16 %). 

Nejčtenější články za rok 2020 byly Babiš prodal Kočnerovi firmu – za korunu, Velká nahřívaná lež, Kočnerovy kauzy: Jak tahal za nitky Slovenska, Koronavirus: Zásilka z Číny není nezištná pomoc, Cesta bolesti a krve: Svědectví z Běloruska, Grupo America 1: Radiografie jednoho kartelu a FinCENFiles: Česko

Naše podcasty si za svůj půlrok existence vysloužily již celkem 35 241 poslechů. Dosud nejposlouchanějšími epizodami jsou #1 Továrna na podvody – rozhovor, #2 Kočnerova knižnica a soud v Pezinku – rozhovor a #9 Grupo America 1: Radiografie jednoho kartelu. 

V neposlední řadě je třeba zmínit také naši videotvorbu. Nejsledovanějším videem za rok 2020 se stalo video Pilsen Steel: Pod nadvládou ruska, které získalo 56 tisíc zhlédnutí. Druhé nejúspěšnější video bylo Kuciak a Kočner: Články, vraždy, rozsudek, které vidělo 37 tisíc lidí. 

Loňský leden jsme odstartovali téměř každodenními zprávami z jednání slovenského Specializovaného soudu v Pezinku, kde začal proces s obviněnými z vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Více než sto novinářů ze Slovenska i zahraničí tam sledovalo nejvýznamnější justiční kauzu ve slovenské historii. Rozsudek padl až v září. Do té doby jsme přímo z místa procesu informovali o všech důležitých svědectvích a důkazech, které se u soudu objevily. Z prvních týdnů v Pezinku si můžete přečíst reportáže nebo si vyslechnout podcast k osvobozujícímu rozsudku. Soudní spis o několika tisících stránek byl někdy oříškem i pro naše reportéry, a proto jsme vám připravili časovou osu vývoje vztahu Mariana Kočnera a Jána Kuciaka. 

Kuciak a Kočner: Články, vražda, rozsudek

Osobě slovenského podnikatele Mariana Kočnera, obviněného z objednání vraždy Jána Kuciaka, jsme se věnovali i mimo samotné soudní líčení v Pezinku. Ještě na konci roku 2019 jsme získali přístup k vyšetřovacímu spisu vraždy Jána Kuciaka. Šlo o 57 terabajtů dat a my jsme si je nechtěli nechat pro sebe. Založili jsme proto takzvanou Kočnerovu knižnicu a ke spolupráci přizvali významné slovenské redakce. Za zpřístupnění a technické zprovoznění obrovského množství dat získala naše partnerská mediální organizace OCCRP slovenskou novinářskou cenu.

Během roku 2020 tak na povrch vycházely kauzy, které šokovaly Slovensko. Marian Kočner měl pod palcem vrcholné členy slovenské justice, zasahoval do soudního rozhodnutí dle své libosti, korumpoval soudce a měl úzké kontakty na další zločince. Článek Svět podle Kočnera obdržel prestižní ocenění World Justice Project.

Svět podle Kočnera

Ázerbájdžánská kaviárová diplomacie

Korupce však neminula ani české politiky. V únoru investigace.cz zjistila, že poslankyni Věře Procházkové (ANO) a pravděpodobně i senátoru Jaroslavu Doubravovi (severočeši.cz) hradila náklady na pozorování voleb v Ázerbájdžánu tamní ústřední volební komise. V Ázerbájdžánu se konaly předčasné volby, ve kterých více než dvě třetiny poslaneckých křesel získala strana Nový Ázerbájdžán (YAP), ovládaná rodinou Alijevů. Od rozpadu Sovětského svazu jim právě tato strana pomáhala kontrolovat moc v zemi. Čeští „nezávislí“ pozorovatelé ale neshledali na průběhu voleb nic podezřelého – na rozdíl od OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), jež věrohodnost volebních výsledků ihned zpochybnila. Ázerbájdžánský parlament dokonce zaslal Poslanecké sněmovně ČR seznam čtyř vybraných poslanců, kteří měli na průběh voleb v jihokavkazské zemi dohlížet. Dva z pozvaných poslanců ­– Jaroslav Holík (SPD) a Květa Matušovská (KSČM) – se nakonec vydali do Baku soukromě, neboť organizační výbor sněmovny žádost ázerbájdžánského parlamentu zamítl. Kdo jejich cestu organizoval a platil, není jasné. Indicie vedou k nedůvěryhodné české nevládní organizaci European Council on Democracy and Human Rights a ázerbájdžánské ambasádě v Praze.

Zákonodárci Procházková a Doubrava chválili volby v Ázerbájdžánu. Za peníze Ázerbájdžánu

S Ázerbájdžánem souvisela i další naše kauza, neboť tamní podnikatelská elita si oblíbila jižní Čechy. Při příjezdu do obce Hůrka se naskytne krásný pohled na Lipno. Daleko méně krásný pohled už ale nabízí kus oplocené plochy v Hůrce, kde všeobecnému nepořádku vévodí hromada štěrku. Chátrající vojenskou ubytovnu nazývanou Volareza (Vojenské lázeňské a rekreační zařízení), jež na tomto místě stávala, koupila a v srpnu 2018 nechala zbourat firma ALPS, s. r. o. Demolice proběhla v rámci slibované výstavby nového moderního hotelu za 150 milionů korun. Jenže o dva roky později se kromě plotu na pozemku nic nepostavilo. Na zbytku zdí se tak ve větru pořád kýve rozbité zrcadlo a bývalý sklep je stále zaplavený vodou. Společnost ALPS, s. r. o., která sídlí v jihočeské metropoli České Budějovice, vlastní Juma Ahmadzada, Ázerbájdžánec žijící v Londýně. Co dělá bohatý Ázerbájdžánec na Lipně? To jsme popsali v následujícím článku.

Ázerbájdžánská elita si oblíbila jižní Čechy

Jak se dařilo zločincům v čase koronaviru?

Tématem loňského roku číslo jedna se po celém světě stala pandemie koronaviru. Mimo jiné jsme se tuto událost snažili zasadit i do kontextu organizovaného zločinu, jenž v časech společenské nejistoty a chaosu přímo kvete. V investigace.cz jsme proto vytvořili seznam oblastí, které vnímáme jako mimořádně náchylné ke zneužití v době krize. První na seznamu se octnula korupce ve veřejných zakázkách. Ani ne půl roku poté jsme s kolegy z OCCRP vydali velký přehled evropských zemí a jejich výdajů za ochranné pomůcky. Česká vláda nebyla v chaotickém nakupování rozhodně sama, jedno šokující prvenství však získala. Za FFP2 respirátory byla ochotná zaplatit přes tisíc korun za kus (včetně DPH), což je v průměru desetinásobek ceny, za kterou tyto respirátory nakupovaly další evropské země. 

Nejdražší respirátory v Evropě se nakupovaly v Česku

Druhé místo na našem „korona seznamu“ obsadili online podvodníci. Jejich aktivity v krizové situaci zesílily, protože velká část společnosti musela zůstat doma a s okolím komunikovala pouze prostřednictvím internetu nebo mobilu. Někteří z těchto podvodníků jsou obchodníci se strachem a prodávají nefunkční léky nebo alternativní léčebné prostředky, které ale neobsahují žádné účinné látky. Podvodné telefonáty, jež z nic netušícího zákazníka vytáhnou peníze, pro změnu znějí jako klišé, na které už snad nemůže nikdo naletět. Opak je však pravdou a „továrny na povody“ nejenže stále existují, ale i prosperují. Podvodníci si své oběti našli i v České republice a nabízeli jim investice do kryptoměn, akcií, zboží, cizích měn a podobně. I přes svou různorodost měly tyto finanční vklady jednoho společného jmenovatele – údajně velice vysokou návratnost. Stačilo vložit pouze pár stovek dolarů a během několika málo týdnů mohl mít člověk i desetitisíce. Začátek byl pro všechny potenciální klienty více méně stejný – založit si účet u příslušné společnosti, poslat první vklad a očekávat další instrukce. Co se dělo poté, jsme objasnili v tomto textu.

Továrna na podvody I: Dobrý den, tady miliony

Online podvodníci ale svou taktiku zkoušejí i na nejzranitelnější skupiny společnosti – seniory nebo nemocné lidi. Příkladem může být Ladislav Vydra, pražský důchodce. Po operaci oka téměř ztratil zrak a doktoři mu nedávali příliš mnoho šancí na výraznější zlepšení. Naopak Andrzej z Polska má zase vážné problémy se sluchem a rád by se vyhnul naslouchátku. Oba dva sedli na lep reklamě na zázračné, ale ve skutečnosti podvodné zdravotnické prostředky. Prodej údajných zdravotnických výrobků seniorům se však zdaleka netýká jen Polska a Česka.

Jak investigace.cz zjistila spolu se svým polským partnerem Fundacja Reporterów, podvod nese rysy organizovaného zločinu, probíhá na čtyřech kontinentech a zanechal za sebou tisíce obětí v minimálně jedenácti zemích Evropské unie od Rumunska až po Belgii. Podvodník, kterého naši reportéři vystopovali v polské vesnici, se přitom skrývá za nastrčenými firmami v Panamě, Singapuru a na Komorských ostrovech. Kam nás dovedlo pátrání po online šmejdech a proč léta unikají pozornosti kontrolních orgánů a policie?

Online šmejdi: Chyť nás, když to dokážeš

Andrej v konfliktu

Český premiér Andrej Babiš byl po celý rok v hledáčku médií hlavně kvůli řízení pandemie. Na jaře ale přijeli evropští komisaři na návštěvu Prahy kvůli něčemu jinému, a to Babišovu střetu zájmů. Začátkem dubna pak delegace dokončila návrh závěrečné zprávy ze své cesty k břehům Vltavy. Resumé vyznělo jednoznačně: v Česku neexistuje žádný funkční mechanismus, jenž by řešil střet zájmů při čerpání evropských dotací. Neuralgickým bodem se v tomto směru stal koncern Agrofert, který Babiš budoval jako jeho jediný majitel od 90. let minulého století a jenž zahrnuje více než 250 firem z různých oborů, například chemie, potravinářství, zemědělství či lesnictví. Právě do Agrofertu tečou masivní dotace, skoro dvě miliardy korun ročně. Celý příběh problematického čerpání dotací si můžete přečíst v detailně zpracovaném článku, jaký si tato problematika zaslouží. 

Kromě toho jsme se slovenskými kolegy odhalili, že okolo všech významných podnikatelů pocházejících ze Slovenska se pohyboval neslavně známý Marian Kočner. Nebylo tomu jinak ani v případě Andreje Babiše. Mezi mafiánem Kočnerem, obžalovaným z vraždy novináře, a českým předsedou vlády Andrejem Babišem jsou dávné obchodní vazby. Kočner sice Babišovi později pomáhal, v 90. letech ho ale okradl. Jak se mu to podařilo?

Babiš prodal Kočnerovi firmu – za korunu

Koupím staré vagony, zn: draze!

„Od chvíle, kdy jsem si přečetl tu smlouvu, nejezdím vlakem,“ říká v našem článku právník Ostravských opraven a strojíren Karel Ležatka. „Je jen otázka času, kdy se stane nějaké neštěstí.“ Právník má na mysli smlouvu firmy ČD Cargo, dcery stoprocentně státních Českých drah, uzavřenou v roce 2018 se slovenskou společností SMK. Cargo jí prodalo pět set vagonů, momentálně si je pronajímá a nakonec je možná odkoupí zpátky. Vše bez výběrového řízení. SMK tak může inkasovat víc než miliardu korun. Na oplátku se slovenská firma ve smlouvě zavazuje, že staré vagony zmodernizuje. A právě technické detaily, jak má modernizace proběhnout, Ležatku vyhnaly z vlaku. Ze smlouvy totiž vyčetl, že mohou být použity i podvozky, jež kvůli své nespolehlivosti a nebezpečnosti nemají na trati dávno co dělat. „Vagony s takovými podvozky jsou na kolejích zcela nelegálně,“ říká. „Měly by být okamžitě znehybněny.“ Co se skrývá za příběhem staronových vagonů ČD Cargo?

Otlučené vagony za miliony

Mrtvý tygr, drahý tygr 

Před více než dvěma lety Česko šokovala kauza Berousek. Známý cirkusák na českém venkově množil tygry, které pak zabíjel a jejich části prodával na černém trhu. Takovéto množírny ale existují dál a z tygřích těl připravují prostředky pro tradiční čínskou medicínu. A nejsou jen výhradou Česka. Spolu se slovenskými a polskými kolegy jsme pátrali po tom, jak fungují komerční množírny ve střední Evropě a proč ve světovém nelegálním byznysu s tygry hraje Česko tak důležitou roli. I díky našemu článku, na který se odvolal slovenský europoslanec Martin Hojsík, se na Slovensku ledy pohnuly. Tamní ministerstvo životního prostředí zastavilo k prvnímu prosinci vývoz tygrů a dalších kočkovitých šelem. Důvodem se stalo nelegální obchodování s těmito zvířaty, na které jsme v článku upozornili. Naopak osud českého oddělení CITES zaměřeného právě na ochranu ohrožených druhů nadále zůstává nejistý. Jeho zaměstnanci z České inspekce životního prostředí (ČIZP) opustili své pracoviště, takže oddělení de facto zaniklo. ČIZP plánovalo oddělení zrušit, což se po intervencích politiků nakonec nestalo. Všichni zaměstnanci přesto pracoviště opustili. Jak nám řekla dlouholetá šéfinspektorka Pavla Říhová: „Vedení inspekce vytváří tak nepříjemné pracovní podmínky, že už se tu prostě pracovat nedá.“ 

Pytlačení mrtvých tygrů

Banky a praní peněz

Co by to bylo za rok bez světového skandálu v praní peněz? Z amerického Úřadu pro prevenci finanční kriminality FinCEN (obdoba českého Finančního analytického úřadu, FAÚ) unikly utajované dokumenty, které popisují, jak banky na celém světě selhávají v prevenci praní peněz. K dokumentům se dostali novináři z Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), jehož partnerem je investigace.cz. Společně s ostatními kolegy jsme tak mohli analyzovat takzvané SARs (Suspicious Activity Reports) čili zprávy o podezřelých platbách, které musí banky, obchodující v dolarech, hlásit americkému FinCEN. Na skoro rok a půl dlouhém projektu spolupracovalo přes čtyři sta novinářů z osmdesáti zemí celého světa. Investigace.cz byla jediným českým zástupcem. 

Podezřelé platby ale nejsou výlučně americkou záležitostí. Díky uniklým bankovním dokumentům, jež má redakce k dispozici, jsme například objevili pochybného majitele jihočeských zámků. Jmenuje se Sergej Majzus a žije na českém venkově, kde chová hospodářská zvířata a vaří vlastní pivo. Na první pohled zkrátka vesnická idylka. Ještě před pár lety však firma tohoto ruského podnikatele a majitele tuzemských zámků suverénně proplouvala mezi žraloky finančního trhu a nebála se jít vstříc vysokému riziku. Majzus zbohatl při obchodování s cizími měnami přes internet a za prodej dvou svých firem si v Česku pořídil tři zámky. Přes české účty Majzusových firem ale léta protékaly podezřelé platby.

K čemu jsme se dopátrali, si můžete přečíst v článcích pod heslem FinCEN Files.

FinCEN Files: Česko

Stopy bílého prášku

Na zaprášené periferii Limy, hlavního města Peru, stojíme před vězením a přemýšlíme, jak se dostat dovnitř. Chtěli bychom navštívit jednoho z klíčových baronů globálního byznysu s kokainem, Zorana Jakšiće. Na pomyslném mocenském žebříčku drogového kartelu Grupo America je druhým v pořadí. Peruánská i srbská média o Jakšićovi píší jako o běsném mafiánovi s očima násilníka, který pašoval kokain po tunách, vraždil a utíkal z vězení.“ 

Těmito slovy začíná naše série o balkánském drogovém k