Česká dotační bažina

Pandemie koronaviru sice vytlačila dotační problémy českého premiéra Andreje Babiše z prvních stránek novin, klíčoví aktéři na ně ale nezapomněli. Pouhé čtyři dny po vyhlášení nouzového stavu se na programu vlády objevil mimořádný bod. Pokud by byl projednán, nová podoba rejstříku skutečných majitelů by nahrála Babišovi ve sporu o jeho střet zájmů i svěřenské fondy, do nichž vložil svůj majetek. Pod tlakem veřejnosti nakonec kontroverzní bod z programu jednání vlády zmizel. Nezapomněla však ani delegace Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, která v Česku zkoumala střet zájmů koncem února. Brzy zveřejní zprávu ze své návštěvy.

Pomatená a vlastizrádci

„Ona je trošku pomatená. Ona vůbec nerozumí, jak fungují dotace,“ znevažoval letos koncem února český premiér Andrej Babiš europoslankyni Moniku Hohlmeier. Důvodem byl fakt, že delegace Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu (CONT) vedená zmíněnou europoslankyní přijela do Česka prošetřit Babišův střet zájmů. O dvou českých zástupcích v šestičlenné delegaci, Tomáši Zdechovském (lidovci) a Mikuláši Peksovi (piráti), předseda vlády zase prohlásil, že jsou to „vlastně vlastizrádci“, kteří „bojují proti českému premiérovi, místo aby bojovali za české zájmy“.

Osobně se premiér s europoslanci nesetkal. Žádost o schůzku podle členů delegace nejdříve přijal, pak ale řekl, že nemá místnost pro celou delegaci a bude mluvit jen s jejími vyslanci. Nakonec plánované setkání zrušil. Své rozporuplné postoje pak novinářům vysvětlil následovně: „Neměl jsem žádný důvod se s nimi setkat. Protože já o dotacích nerozhoduji, nikdy jsem nerozhodoval. Žádný střet zájmů nemám.“

Hohlmeier hned na konci únorové návštěvy shrnula, že český systém předcházení a zjišťování střetu zájmů při čerpání evropských dotací je velmi chabý, nejasný a dá se snadno obejít. Pravidla pro rozdělování dotací jsou nadto nastavena tak, aby je získávali především velcí hráči, velké podniky v průmyslu i v zemědělství: „Nabyla jsem dojmu, že to není náhoda, ale záměr.“

Tomáš Zdechovský a Monika Hohlmeier. Zdroj: Facebook Tomáše Zdechovského

Začátkem dubna delegace dokončila návrh závěrečné zprávy z návštěvy. Resumé je jednoznačné: v Česku neexistuje žádný jasný mechanismus, který by řešil střet zájmů při čerpání evropských dotací. Až zprávu odsouhlasí všech šest členů delegace a seznámí s ní kolegy z více než padesátičlenného rozpočtového výboru, bude se jí zabývat i Evropský parlament. Nyní, když se vyjednává další sedmileté dotační období, může europoslance obzvlášť zajímat.

Pravda ze Slovenska

O střetu zájmů Andreje Babiše v souvislosti s dotacemi se v Česku začalo mluvit na začátku roku 2017. Babiš (ANO) byl tehdy čtvrtým rokem ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD), premiérem se stal až na sklonku roku 2017 po výrazném vítězství (skoro 30 procent) hnutí ANO v tehdejších sněmovních volbách. 

V únoru toho roku začala v Česku platit novela zákona o střetu zájmů, která zakázala, aby společnost ovládaná členem vlády dostávala dotace, státní investiční pobídky, veřejné zakázky či provozovala televizní a rozhlasové vysílání a vydávala periodický tisk. V polovině roku 2018 pak vešlo v platnost finanční nařízení Evropské unie, v němž je střet zájmů precizně popsán.

Agrofert as
Chobotnice holdingu Agrofert (po kliknutí se zvětší). Zdroj: wikimedia.org

Babiš zavedl pro novelu přezdívku „lex Babiš“. Všechny zmíněné oblasti se ho totiž týkaly. Český premiér začal být v celé Evropě dáván za odstrašující příklad střetu zájmů a poslanci přijetím novely do značné míry reagovali na neudržitelnou situaci. Neuralgickým bodem této situace se stal koncern Agrofert, který Babiš jako jeho jediný majitel budoval od 90. let minulého století a který zahrnuje více než 250 firem z různých oborů, např. chemie, potravinářství, zemědělství či lesnictví. Obrat společnosti se pohybuje kolem 150 miliard korun a zaměstnává přes 25 000 lidí. 

Právě do Agrofertu tečou masivní dotace, skoro 2 miliardy korun ročně. Z jeho výročních zpráv navíc vyplývá, že od Babišova vstupu do vlády v roce 2013 dotační proud zesílil (ze zhruba jedné miliardy ke zmíněným dvěma). Firmy holdingu dostávají také státní investiční pobídky a stejně tak se hojně účastní veřejných zakázek. Dalším svébytným střetem zájmů je i to, že Babiš krátce před svým vstupem do vlády koupil vydavatelství Mafra (patří do něj druhý nejčtenější deník MF Dnes nebo Lidové noviny).

Pár dní před nabytím účinnosti novely vznikly dva svěřenské fondy (AB Private Trust I a AB Private Trust II), do kterých Andrej Babiš vložil své firmy. Od té doby tvrdí, že tím je jeho střet zájmů definitivně vyřešený.

Jenže není, Babiš je nejen zakladatel fondů, ale také jejich beneficient, takže má prospěch z toho, když prosperují. Může mít rovněž vliv na dění ve fondech. Správcem jednoho z nich je Zbyněk Průša, který je zároveň předsedou představenstva Agrofertu, a Babiš s ním dlouhodobě spolupracuje, stejně jako se správcem druhého fondu, právníkem Alexejem Bílkem. V radě protektorů obou fondů pak zasedá i Babišova manželka Monika.

V tomto směru navíc existuje klíčová informace Babišem podepsaný verifikační dokument, že je skutečným majitelem svěřenských fondů. Dokument byl nalezen ve slovenském rejstříku skutečných majitelů, a to díky nové straně s protikorupčním potenciálem Piráti, která se po volbách 2017 poprvé dostala do sněmovny. 

V Česku sice takový rejstřík skutečných majitelů rovněž existuje, na rozdíl od toho slovenského je ale bezzubý – neveřejný, informace v něm nikdo neověřuje, za nepravdu nehrozí téměř žádný postih (na Slovensku může být citelně postižen nejen autor nepravdivých informací, ale i právní kancelář, jež data stvrzuje verifikačním dokumentem). Povinnost být v rejstříku splnila v Česku jen asi třetina firem. 

Český rejstřík skutečných majitelů byl zaveden za vlády Bohuslava Sobotky ovlivněné zmíněnou evropskou směrnicí o střetu zájmů. Za resjtřík byl zodpovědný právě Andrej Babiš coby tehdejší ministr financí. Piráti míní, že „je otázka, zda neměl zájem, aby rejstřík skutečných majitelů byl nefunkční“.

Ministr spadl ze židle

Právě Piráti se hned poté, co začalo v srpnu 2018 platit evropské nařízení o střetu zájmů, obrátili na Evropskou komisi, aby se „závažnému střetu zájmů“ premiéra Babiše a ministra zemědělství Miroslava Tomana (jeho otec vlastní velký zemědělský podnik Agrotrade, ministrův bratr jej řídí) věnovala. 

Na konci loňského roku pak evropský audit, který se týkal dotací ze strukturálních fondů, střet zájmů opravdu potvrdil. Premiér Babiš podle něj jako šéf vlády ovlivňuje dotační politiku a z ní skrze Agrofert sám profituje, což je v rozporu s evropskými pravidly. Druhý audit, jenž cílí na peníze ze zemědělských fondů, spěje ke stejnému závěru.

Piráti se proto na podzim 2019 obrátili na vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou s podezřením, zda se Babiš, lidé z firem Agrofertu či státní úředníci čerpáním a proplácením dotací a veřejných peněz nedopouští „dotačního podvodu, porušení povinností při správě cizího majetku či zneužití pravomoci úřední osoby“. Věcí se poté začala zabývat Národní centrála proti organizovanému zločinu.

Ministr zemědělství Miroslav Toman, který také čelil podezření ze střetu zájmů. Zdroj: Facebook Ministerstva zemědělství

Pirátské trestní oznámení má 45 stran a doplňuje ho 58 příloh. Jeho součástí je několik právních rozborů „střetu zájmů“ a „skutečného majitele svěřenských fondů“. Všechny analýzy docházejí k tomu, že premiér Babiš tuto skutkovou podstatu naplňuje. „Andrej Babiš nikdy neuvedl ani jednu nezávislou autoritu, která by potvrdila, že není ve střetu zájmů,“ zdůrazňuje se v oznámení. „Nejde o střet dvou různých právních názorů, ale o právní shodu na této věci.“

Několik dokumentů trestního oznámení zmiňuje, že premiér Babiš má na dotační politiku vliv, neboť spolu s ministrem zemědělství Tomanem na evropské půdě bojuje proti stropu zemědělských dotací pro velké podniky, jedná o pravidlech dotací s eurokomisaři. 

A nepřímý vliv má také na úředníky, kteří určují českou dotační praxi. Příkladem může být zážitek Leo Steinera, jenž dělal ředitele národních programů ve Státním fondu životního prostředí. Rozhodl se, že kvůli střetu zájmů pozastaví dotaci pro podnik Ethanol Energy z holdingu Agrofert a počká, až se Česko dobere k nějakému jednotnému postoji. 

„Pozastavených projektů jsou desítky ročně,“ popsal Steiner investigaci.cz svou zkušenost, „v tomto případě se ale postup zcela vymykal běžnému průběhu.“ Místo kritické debaty na téma, zda Agrofertu proplácet nebo neproplácet, mu ředitel fondu Petr Valdman poslal e-mail s emotivním vyjádřením ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) ve sněmovně. Bylo v něm, že když si ministr Brabec přečetl evropskou auditní zprávu, „málem spadl ze židle“, poněvadž jsou to jenom „ničím nepodložené spekulace“. Steiner nakonec kvůli „nepřátelské atmosféře“ z fondu odešel.

Většina úředníků ale v české iracionální atmosféře tak zásadový postoj neprojevuje. Jsou v obtížné situaci, fakta vypovídají o střetu zájmů, ale vládnoucí politici jej zpochybňují. Ekologický ministr Brabec (ANO) mluví o „nepodložených spekulacích“, ministr zemědělství Toman zase o „útocích na české zemědělství“, ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) se děsí, že zásadový přístup k dotacím by ohrozil „stovky a stovky českých lidí“, zaměstnanců dotovaných firem a jejich rodiny. Úředníci v tomto terénu alibisticky lavírují, svá pozitivní rozhodnutí odkazují například na to, že v žádosti o dotaci nebo o veřejnou zakázku není uveden jako skutečný majitel Babiš, případně se kryjí tak, že vyžadují „čestné prohlášení o neexistenci střetu zájmů“. 

Premiér Andrej Babiš s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, zde stále ještě na židli. Zdroj: Facebook Andreje Babiše

Hřiště pro velké hráče

Jak ale konstatovala europoslankyně Hohlmeier, v Česku nejde jenom o střet zájmů, nýbrž  i o to, že pravidla rozdělování dotací jsou nastavená takovým způsobem, aby je získávali především velcí hráči v průmyslu i v zemědělství. A že to „není náhoda, ale záměr“.

Týdeník Euro například v polovině roku 2019 sestavil tabulku největších příjemců evropských dotací na rozvoj podnikání a ochranu životního prostředí. Přestože peníze měly jít dle unijních pravidel malým a středním podnikům, tabulce kralují „miliardáři“. Největší částku, přes 800 milionů korun, získal v období od roku 2014 zbrojař Jaroslav Strnad a jeho syn Michal (vlastníci skupiny Czechoslovak Group a firem Tatra Trucks a Excalibur Army), třeba na energetické úspory, vývoj nového motoru tatrovek nebo vývoj obrněného vozidla. Svěřenskými fondy spravovaný Babišův Agrofert skončil s více než 400 miliony korun čtvrtý. Euro ale upozorňuje, že zmíněné průmyslové a ekologické dotace představují jen malý díl veřejné podpory Agrofertu, po započtení zemědělských dotací či investičních pobídek od státu se dostaneme jen za období 2014 až 2017 k sumě kolem 6,5 miliardy korun.

Záměru pomoci velkým hráčům se už v roce 2016 věnoval například server neovlivni.cz. Zveřejnil dopis Petra Cingra, místopředsedy představenstva Agrofertu a prezidenta Svazu chemického průmyslu, zaslaný náměstkovi ministra průmyslu Tomáši Novotnému, který byl zodpovědný za čerpání peněz (zhruba 120 miliard korun) z programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK).

Cingr v dopise náměstkovi děkuje za „velmi konstruktivní jednání ve sněmovně“ a shrnuje, na čem si myslí, že se dohodli. Jednak by měla padnout „současná představa“, která omezuje počet žádostí „jednoho propojeného podniku“ ohledně dotací na jednu až dvě, aby se tak „koncerny i velké podniky“ mohly ucházet o peníze na neomezené množství projektů. Změnit by se mělo také omezení, podle kterého by velké podniky směly vyčerpat jen 20 procent z celkové částky nabízených dotací. Cingr zdůrazňuje, že chápe „obavu ministerstva průmyslu“ z nadměrné poptávky velkých podniků a z toho, že vyčerpají většinu peněz a Evropská komise pak bude mít výhrady. Navrhuje proto alespoň část veřejné podpory pro velké hráče dvakrát zvětšit, na 40 procent celkové částky. Zdůvodňuje to bohulibě, je třeba „nastartovat připravené větší projekty“ a tím také „hospodářství ČR“ a „podpořit zaměstnanost“.

Lobista Cingr se podepsal jako prezident Svazu chemického průmyslu. Faktem ale je, že z jím navrhovaných změn by měl prospěch také koncern Agrofert, v jehož představenstvu seděl.

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

 

Lidé z praxe popisují i subtilnější možnosti, jak směřovat peníze k velkým podnikům. Za markantní příklad lze použít jeden z programů OPPIK, nazvaný technologie; Upřednostňuje žadatele, kteří si kromě stroje k němu koupí i řídící systém. Na první pohled je to chválihodné, podporuje se tím přece modernější výroba. Při bližším ohledání se ale ukazuje, že malé firmy v tomhle programu nemohou moc uspět, k jednomu stroji řídící systém nepotřebují, navíc často prodraží investici nad jejich možnosti. 

Stejné pravidlo platí i při investicích v zemědělství. „Víc bodů dostane ten, kdo si k zemědělským strojům pořídí i satelitní navigaci,“ popsal investigaci.cz jeden příklad Jan Štefl, místopředseda Asociace soukromého zemědělství a člen monitorovacího výboru Programu rozvoje venkova. „Říkají tomu precizní zemědělství, protože kombajn si s pomocí satelitu najde optimální směr jízdy po poli, umí přesně sledovat předchozí řádek. Jenže takovou investici si mohou dovolit jen velké podniky, ti malí v důsledku bodového znevýhodnění nakonec z možnosti čerpat peníze na investice vypadnou.“

Oficiální punc dal domněnkám o systémovém protežování velkých hráčů Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). V polovině roku 2018 zveřejnil závěr o rozdělování dotací z Programu rozvoje venkova. Vybral si jedno opatření nazvané Spolupráce, na které šlo celkem 3,8 miliardy korun. NKÚ konstatoval, že ačkoliv deklarovaným cílem byla podpora malých a středních podniků, většina peněz skončila u velkých. „Je to díky pravidlům a podmínkám, které ministerstvo zemědělství nastavilo,“ napsali kontroloři. „Víc než 2,8 miliardy korun bylo vyčleněno na jednu konkrétní oblast, kde většinu žadatelů představovaly právě velké potravinářské společnosti.“ Třeba mlékárenský kolos Madeta takto dosáhl na 225 milionů korun, Vodňanská drůbež a Kostelecké uzeniny, obě firmy z holdingu Agrofert, dostaly celkem 397 milionů korun. 

Klíčové okolnosti neznáme

Střet zájmů ale není první dotační kauzou Andreje Babiše, kterou se Česko a Evropa zabývá. Už v roce 2008 se psalo o dotaci 42,5 milionu korun z evropských fondů, jež získala Farma Čapí hnízdo. Babiš tehdy ještě nebyl v politice (hnutí ANO založil o tři roky později, ve sněmovních volbách s ním uspěl v roce 2013), byl ale známý jako jeden z nejbohatších Čechů, bezskrupulózní podnikatel a schopný lobbista. Články se také netýkaly věcí, které jsou dnes v souvislosti s Farmou Čapí hnízdo na pořadu dne – tedy podezření Andreje Babiše z dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie, ale faktu, že z evropských peněz podporujeme projekty miliardářů a běžní obyvatelé regionu z nich nemají žádný prospěch.

Na jaře 2010 byl rekreační a konferenční areál Čapí hnízdo hotov. Vznikl kolem ruin někdejšího lihovaru a hospodářského dvora, který se povedlo celkem citlivě rekonstruovat a začlenit do něj nové objekty. Jeho dominantou je jízdárna v podobě čapího hnízda, obložená zježenými dubovými kládami. Areál zahrnuje nejen konferenční sál pro asi 170 lidí, hotel, restauraci, hřiště na basketbal, házenou a golf, dětské hřiště, ale též farmu, patří k němu i rozlehlý rybník a přes sedmdesát hektarů pastvin a polí v okolí.

Babiš byl v době, kdy rostlo Čapí hnízdo, známý a médii sledovaný muž. Veřejnost se dozvídala nejen o expanzi jeho Agrofertu, ale i o kontroverzní kariéře tohoto byznysmena slovenského původu. Začal ji na sklonku komunistického režimu, kdy pracoval pro státní podniky zahraničního obchodu, například Petrimex, a později je zastupoval v Maroku. Ze slovenských archivů vyplývá, že poskytoval informace komunistické státní policii, Babiš tvrdí, že nebyl agentem, jen prý předával obchodní informace. 

Jeho vlajková loď Agrofert vznikla v roce 1993, několik týdnů po rozpadu Československa, jako česká pobočka na Slovensku sídlícího někdejšího státního podniku Petrimex. Babiš se stal ředitelem této pobočky a o dva roky později Agrofert ovládl. Klíčové okolnosti tohoto ovládnutí nejsou dodnes známé. Figurovaly v něm například peníze záhadné švýcarské společnosti O.F.I., která kromě vstupu do Agrofertu nevykázala žádnou jinou aktivitu. Babiš tvrdí, že za O.F.I. stáli jeho bývalí spolužáci ze švýcarského lycea, kde ale na přelomu šedesátých a sedmdesátých let studoval jenom pár měsíců a jméno žádného z nich nikdy neuvedl. Ani Petrimex uspokojivě nevysvětlil, proč se nechal připravit o pobočku, do které investoval stovky milionů korun a přenechal jí většinu svých klientů.

Růst Agrofertu pod Babišovou taktovkou pak začíná akvizicemi chemiček, které vyrábí zemědělská hnojiva. Později skupuje například síť podniků, jimž patřila sila na skladování obilí. Jak strategické to bylo rozhodnutí, se ukázalo po nezvyklé úrodě obilí v roce 2004, kdy byl stát postaven před povinnost pomoci zemědělcům s nadúrodou takzvanými intervenčními nákupy. Stát ale sklady, do kterých by mohl takto nakoupené obilí uložit, neměl. Nastala tak absurdní situace, od zemědělců pšenici levně vykupovaly dva největší majitelé skladů (jedním z nich byl Agrofert) a intervenční peníze za skladování tekly k nim (šlo o zhruba jeden a půl miliardy korun pro oba majitele skladů).

Postupně Babiš nabaloval další články potravinářského výrobního řetězce, Agrofert vstoupil do zemědělské výroby, pořídil si zpracovatelské podniky, mlékárny, masokombináty, pekárny, a také výrobu biopaliv. Právě v souvislosti s biopalivy se Babiš proslavil lobbistickým majstrštykem. Prezident Václav Klaus na jaře 2010 vetoval zákon o vyšším povinném dílu biopaliv přimíchávaném do nafty a benzinu. Babišovi se ale podařilo přivést poslance do sněmovny na mimořádnou schůzi, kde veto přehlasovali. Novináři tehdy reportovali, že „demonstrací před sněmovnou to jistila Agrární komora“, v níž má Agrofert silnou pozici. Doporučení účastnit se demonstrace dostali také zaměstnanci firem holdingu Agrofert.

Andrej Babiš se chlubí „svojí farmou“, která ale zároveň podle něho patří někomu jinému. Zdroj: Facebook Andreje Babiše

Musel jsem lhát

Vraťme se ale k Čapímu hnízdu. Až do poloviny roku 2010 se mělo jaksi samo sebou za to, že patří Babišovi. Bulvární deník AHA například nabídl čtenářům sérii fotek právě dostavěného „kuriózního objektu druhého nejbohatšího Čecha“ s titulkem: „Miliardář Babiš má Čapí hnízdo!“

První zmínka o dotačním problému padla na podzim roku 2010 v týdeníku Ekonom s podtitulkem: „Majitel holdingu Agrofert tvrdí, že mu areál Čapí hnízdo nepatří. Mlží kvůli dotacím?“ Původním záměrem reportéra nebyla žádná dotační investigace, text měl být o životě miliardářů, konkrétně o „dvou právě dokončovaných středočeských areálech“ dvou nejbohatších Čechů, majitele finanční skupiny PPF Petra Kellnera a majitele Agrofertu Babiše, které „propojují vesnické  stavby s moderní architekturou, luxusní ubytování s krásnou přírodou“. Redaktora Jiřího Pšeničku ale zaskočilo, že zatímco Kellner se k novému areálu otevřeně hlásí, Babiš „mlží“. 

„Možná proto, aby nepřišel o dotace,“ uvažoval v článku o Babišově tvrzení, že jeho Agrofert není majitelem Čapího hnízda, ale jen „strategickým partnerem“. Kdo je majitel, Babiš údajně nevěděl. Tuto informaci nebylo možné zjistit ani z obchodního rejstříku, protože Farma Čapí hnízdo měla anonymní listinné akcie na majitele. (Díky změně zákona byl tento vysoce korupční typ akcií v roce 2014 zakázaný a změněný na akcie na jméno.) Novinář v článku dovozoval, že důvodem vlastnické netransparentnosti může být fakt, že Farma Čapí hnízdo získala dotaci z evropských fondů – určenou jen pro malé a střední podniky. Kdyby se ukázalo, že je propojena s kapitálově mnohem silnější firmou, musela by dotaci vracet.

Zmíněný článek z roku 2010 příliš pozornosti nevzbudil, nejasnosti kolem dotace a vlastnictví Čapího hnízda zapadly jako jedna z mnoha zápletek v kariéře kontroverzního miliardáře. Na pořad dne se dotační otazník znovu vrátil po roce 2013, když Babišovo hnutí ANO skončilo ve volbách na druhém místě se skoro 19 procenty hlasů, a Andrej Babiš se stal ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD). 

Pokud jde o samotné vlastnictví Čapího hnízda, předvedl Babiš hotový veletoč protichůdných výroků. Co řekl v roce 2010 redaktorovi časopisu Ekonom, jsme už zmínili. Tři roky nato ale na Twitteru psal o Čapím hnízdě způsobem, jako by mu říkalo pane: „Zkušenosti v podnikání i politice mě ujistily, že nejlepší místo k životu je moje farma. Zvířata nelžou, nekradou a nemají lidské problémy.“ O pár dní později opět na Twitteru dodal: „Na naši farmu přiletěl čáp, takže už by se nemělo ochladit.“ Krátce před úspěchem ve sněmovních volbách naopak časopisu Respekt tvrdil: „S Čapím hnízdem nemám nic společného. Nevím, komu to patří. Farmu mají, myslím, nějací advokáti.“ 

Podobná tvrzení se několikrát opakovala. Na přímé dotazy novinářů vlastnictví Čapího hnízda vždy popřel, o to raději se jím ale chlubil před voliči. Katarze přišla na jaře 2017, k opozičním politikům, kteří dlouhodobě žádali, aby Babiš nejasnosti kolem Čapího hnízda vysvětlil, se přidali poslanci vládní ČSSD a svolali k tomuto tématu mimořádnou schůzi sněmovny. 

Babiš tam poslancům sdělil, že v době přidělení dotace vlastnily anonymní akcie Farmy Čapí hnízdo jeho dvě dospělé děti, Adriana Bobeková a Andrej Babiš mladší. Podíl za další dvě nezletilé děti a manželku Moniku držel její bratr Martin Herodes. „Proč jsem nechtěl říci jména akcionářů? No, protože jsem nechtěl ohrozit svoje děti. Svoji rodinu! To je to nejcennější, co mám!“ uzavřel emotivně Babiš. „Nemohl jsem říci pravdu! Toto přece musí každý rodič pochopit!“ Téměř padesátka poslanců hnutí ANO pak svému lídrovi dlouze a ve stoje tleskala.

Monika Babišová se svým bratrem Martinem Herodesem, správcem akcií Čapího hnízda. Zdroj: Facebook Andreje Babiše

Nevím, nepamatuji si

Záhada držitelů akcií byla tedy objasněna. Zbyla ale další záhada, proč vlastně Regionální operační program (ROP) Střední Čechy na Čapí hnízdo vůbec přispěl.

„Tenhle projekt měl být stopnut, neměl dostat žádné peníze, oba posudky na něj byly negativní,“ řekla investigaci.cz na adresu Čapího hnízda Ivana Havlíková, jedna ze dvou externích hodnotitelů, které si úředníci ROP Střední Čechy v roce 2008 najali. Před dvanácti lety Havlíková uzavřela čtyřstránkové hodnocení jasně deklarovanou pochybností o tom, že projekt širší veřejnosti prospěje. Doslova napsala: „Plánovaný areál by jistě úspěšně sloužil k prezentaci investora a k pořádání jeho firemních akcí, jeho přínos pro celý region a efektivní využití vložených prostředků nebyly ale podle mého názoru dostatečně prokázány.“ 

Hodnotitelé také zmiňovali, že se nevyznají v propletenci firem, jež se okolo projektu točily  – pozemky koupila a o stavební povolení požádala Imoba z holdingu Agrofert, daňová přiznání doložilo ZZN Agro Pelhřimov z téhož holdingu, žadatel byla Farma Čapí hnízdo, jejíž majitel nebyl známý. Hodnotitelé proto chtěli, aby tento propletenec žadatel vysvětlil. Havlíková dnes říká, že si po hodnocení domluvila schůzku s úředníky ROP: „Projednávali jsme to osobně, upozorňovala jsem na to, že projekt má vážné nedostatky a ptala se, jak budeme dál postupovat, jestli se to stopne, nebo jestli budeme po žadateli chtít upřesnění.“

Projekt se ani nestopl, ani nepřepracoval. Naopak, v srpnu 2008 hladce prošel hlasováním výboru Regionální rady. V patnáctičlenném výboru byli politici především ze stran, jež jsou dnes v parlamentní opozici, převahu měla ODS. 

Opozičním politikům ale žádný významný otisk kauzy, u jejíhož zrodu kdysi stáli, v hlavě nezůstal. „Proboha, jak si mám z doby před dvanácti lety pamatovat projednávání nějakého projektu, rozumějte, projednávaly se jich stovky, že tam bylo nějaké Čapí hnízdo si vůbec nepamatuji,“ říká dnešní senátor ODS Jiří Burian a dodává: Jestli jsem na tomhle zasedání vůbec byl.“ (Podle zápisu z jednání byl přítomen.) 

„Na Čapí hnízdo si nepamatuji, projekty hodnotili hodnotitelé a úředníci, my jsme dostávali jenom výsledky,“ tvrdí pro změnu poslankyně TOP 09 Helena Langšádlová. „Prošlo nám rukama mnoho a mnoho desítek projektů. Aby se člověk některým z nich podrobně zabýval, musel by mít podezření, že něco není v pořádku, a my jsme žádné takové podezření neměli.“

Jednou z příčin může být i to, že úředníci si výhrady externích hodnotitelů nechali pro sebe. Politici, kteří peníze na Čapí hnízdo odhlasovali, o nich podle tehdejšího předsedy výboru, dnes poslance ODS Petra Bendla, neměli ani tušení. „My jsme je neměli vůbec k dispozici, nebyly součástí dokumentace. My jsme dostali doporučení, o ničem takovém jsme nevěděli,“ uvedl Bendl pro irozhlas.cz. „Úřad neavizoval žádné problémy. Rada rozhodla na základě toho, co připravil úřad.“

Podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), který se Čapím hnízdem také zabýval, kritika projektu ze strany hodnotitelů nedorazila ani k žadateli, tedy k Farmě Čapí hnízdo. „Příjemce dotace nebyl o externím hodnocení nikdy vyrozuměn a nikdy nebyl požádán, aby objasnil problematické prvky,“ stojí v závěrečné zprávě OLAF z roku 2017. „Projekt byl schválen navzdory závažnosti expertních komentářů a absenci vysvětlení od žadatele.“

Zodpovědní úředníci nechtějí svou někdejší roli komentovat. „Moc se omlouvám, nechci o tom mluvit,“ říká Iveta Holá, jedna ze dvou žen, jež měly projekt a externí hodnotitele na starosti. Dnes pracuje v soukromé konzultantské společnosti, která radí obcím, krajům a ministerstvům v oblasti regionálního rozvoje a kvality životního prostředí. Její bývalá kolegyně Martina Pecháčková dělá projektovou manažerku evropských a národních programů na ministerstvu pro místní rozvoj a také nechce mluvit. Má tu stejného šéfa jako kdysi na úřadě ROP Střední Čechy, jeho někdejší ředitel Marek Kupsa dnes zastává funkci ředitele jejího odboru. Ani on se ale s médii nechce bavit. „Podával výpověď na policii, je vázán mlčenlivostí,“ říká sekretářka za nepřítomného ředitele. „Můžete mu zkoušet volat, ale jsem si jistá, že vám řekne totéž, co já.“

Nepravdy a zatajené informace

Policisté zvažovali, zda nemají stíhat také úředníky, kteří dotaci areálu posvětili, a to kvůli porušování povinností při správě cizího majetku. Dospěli však k závěru, že jejich případný zločin je už promlčený.

Nakonec policie v září 2017 obvinila celkem jedenáct osob z dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie. Hrozilo jim pět až deset let za mřížemi. Vedle samotného Andreje Babiše se obvinění týkalo lidí ze statutárních orgánů Farmy Čapí hnízdo a dalších kooperujících firem. Mezi obviněnými byli i Babišova dcera, syn, manželka a její bratr.

Policisté shromáždili řadu důkazů o tom, že v případě Farmy Čapí hnízdo se nikdy nejednalo o samostatnou firmu, naopak byla propojená s kolosem Agrofert, a dotaci pro malé a střední podniky tak získala podvodem. K podobným závěrům došel i OLAF (European Anti-Fraud Office), který kauzu šetřil ve stejné době jako česká policie (2015-2017). Také OLAF píše o „nepravdivých a zatajených informacích“ v žádosti o dotaci. Jak OLAF ve své zprávě uvádí, z úplných informací by muselo být zřejmé, že žadatel „netrpěl handicapy typickými pro malé a střední podniky“, a proto nepotřeboval finanční pomoc. Zároveň Evropský úřad pro boj proti podvodům dospěl k závěru, že rodinné vazby mezi osobami vlastnícími Farmu Čapí hnízdo a holding Agrofert „znemožňují, aby bylo na firmy nahlíženo jako na nezávislé“, ale byly „propojené“. 

Navzdory těmto skutečnostem státní zástupce Jaroslav Šaroch stíhání všech obviněných na podzim 2019 zastavil. Konstatoval sice, že mezi Farmou Čapí hnízdo a společnostmi z holdingu Agrofert panovaly „zcela nadstandardní vztahy“, avšak dle jeho názoru se nepodařilo prokázat, že by Babiš byl skutečným vlastníkem akcií, a na Farmu Čapí hnízdo se tak může pohlížet jako na malý či střední podnik. Podle Šarocha nebylo prokázáno ani to, že nepravdivé či zkreslené údaje někdo napsal do žádosti o dotaci úmyslně.

Kauza pak putovala k nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. Ten zrušil Šarochem zastavené stíhání v případě dvou lidí, současného premiéra Babiše a Jany Mayerové, dotační expertky a členky představenstva Farmy Čapí hnízdo, která žádost o dotaci z evropských peněz vypracovala. Konec jejich stíhání žalobce Zeman označil za „nezákonný a předčasný“ a kauza se znovu vrátila ke státnímu zástupci Šarochovi.

Toho teď spolu s vyšetřovateli čeká spousta práce. Musí se znovu a hlouběji zabývat tím, zda Čapí hnízdo a Agrofert byly, či nebyly propojené – Šarochovi totiž na rozdíl od OLAF rodinné vazby jako důkaz nestačily. Nevěděl si také rady s konstatováním, co je přesně malý podnik –  jasná definice takového subjektu podle něj údajně neexistuje. Tento problém by nyní měly vyjasnit evropské instituce. Vyšetřování by rovněž mělo cílit i na otázku, zda Babiš nebyl takzvaným nepřímým pachatelem, tedy někým, kdo řídil získání dotace z povzdálí, aniž by v procesu sám figuroval.

Koncem dubna by měla být hotová konečná verze zprávy europoslanců z rozpočtového výboru, kteří kvůli premiérovu střetu zájmů v únoru pod vedením Moniky Hohlmeier navštívili Česko. Výbor pak doporučí europarlamentu, jak by měl postupovat při schvalování nového evropského rozpočtu, jenž se právě projednává. Dá se očekávat, že ochota naslouchat lobistům velkých hráčů z Česka bude snad konečně nižší než dosud. 

Autorka článku: Hana Čápová

Autorka grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja ReporterówInvestigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.