marian kočner

Za tuto kauzu jsme získali ocenění 2020 WJP Anthony Lewis Prize.

Marian Kočner byl mnoho let jedním z nejbohatších a nejvlivnějších podnikatelů na Slovensku. Díky konexím u soudců a žalobců byl takřka nedotknutelný a jeho bohatství a výstřelky mu zajišťovaly pravidelnou pozornost bulvárního tisku. V poslední době jsme jeho strhanou tvář s výraznou kšticí nabarvených vlasů vídali hlavně na záběrech ze soudní sítě v Pezinku, kde den co den vysedával na lavici obžalovaných.

Kočner je hlavním obžalovaným v ostře sledovaném soudním procesu, který od prosince hýbe celou zemí. Je obžalován z objednání brutální vraždy mladého investigativního novináře, jenž psal o zkorumpovaných slovenských politicích, italských mafiánech a také o samotném Kočnerovi. 

Sedmadvacetiletého novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenku Martinu Kušnírovou zastřelil v jejich domě muž, který se k tomuto činu již přiznal. Děsivá dvojnásobná vražda plnila v únoru 2018 titulky novin po celém světe. Na Slovensku vyšly desítky tisíc lidí do ulic a žádaly nezávislé vyšetřování.

Lidi na Námestí SNP v Bratislavě. Foto: Eva Kubániová

Brzy začalo být zřejmé, že oficiální vyšetřování probíhá nekompetentně a je plné chybných kroků. Volání veřejnosti po změně proto zesílilo. Slováci žádali nové lídry, kteří by za vraždu mladého páru zjednali spravedlnost. A časem je skutečně dostali. Postupně odstoupili ze svých funkcí nejprve ministr vnitra, pak premiér a nakonec hojně kritizovaný policejní prezident. 

Na podzim 2018 skomírající vyšetřování znovu ožilo. Čtyři podezřelí včetně samotného vraha byli vzati do vazby. Státní zástupce brzy nato zažaloval z objednání vraždy šestapadesátiletého Kočnera. V říjnu 2019 byl podezřelý podnikatel společně s ostatními aktéry násilného činu formálně obžalován. 

Na proces s Kočnerem se akreditovalo téměř sto novinářů z celého světa a zprávy ze soudní síně pravidelně vysílaly hlavní slovenské televizní stanice. Někdejší spojenci se od vlivného podnikatele distancovali. Kočnerův bratr dokonce novinářům přiznal, že uvažuje o změně příjmení, pokud bude bratr soudem shledán vinným.

Marian Kočner u soudu
Marian Kočner u soudu v Pezinku. Foto: Aktuality.sk/Branislav Wáclav

Celý proces ovšem rozkrývá daleko více než jen vraždu novináře. Policie shromáždila během vyšetřování obrovské množství dat, včetně souborů z Kočnerových telefonů a z osobního počítače. Tento inventář informací získala mezinárodní síť investigativních novinářů Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Shromážděné soubory odkrývají nejen skutečnost, že Kuciak a Kušnírová byli chladnokrevně zavražděni za přibližně jeden a čtvrt milionu korun, ale zároveň ukazují, jak se po desítky let Kočner vyhýbal spravedlnosti pomocí peněz a kompromitujících materiálů, jimiž ovládal slovenský právní systém. 

Více než dvacet let byl tento kontroverzní podnikatel podezírán z mnoha finančních zločinů včetně krácení daně z přidané hodnoty, padělání směnek a pokusu o převzetí populární nezávislé televizní stanice Markíza. Policie již v minulosti zahájila vyšetřování některých z těchto případů a důkazy o Kočnerově účasti byly veřejně dostupné a přesvědčivé. Mocný muž Slovenska přesto nikdy nebyl stíhán. 

Data, která se dostala k OCCRP, vysvětlují, proč mu jeho činy tak dlouho procházely. Dařilo se mu to díky vydírání, korupci a udržování osobních vztahů s žalobci, soudci a s dobře informovanými zdroji. Kočnerovy úspěchy tak nelichotivě vypovídají o právním systému v zemi, která byla mnohdy dávána za příklad úspěšného přechodu od komunismu k demokracii a k vládě práva v duchu tradičních evropských hodnot. 

Jeden z Kočnerových právních zástupců tento článek nekomentoval a zpochybňoval novinářskou akreditaci našeho redaktora. Další nám sdělil, že podnikatele již nezastupuje, a třetího právníka nebylo možné zastihnout. 

Komu zvoní hrana v Pezinku?

Marian Kočner na golfovém hřišti. Zdroj: OCCRP

Brucho

Marian Kočner vyrůstal v Ružomberku. Pracovní dráhu paradoxně zahájil jako novinář, po studiu žurnalistiky na univerzitě Komenského v Bratislavě začal ještě za komunismu pracovat ve slovenské televizi. 

Kariéra v médiích ale neměla dlouhého trvání. Po roce 1989 se Slovensko podobně jako ostatní státy bývalého východního bloku potýkalo s přechodem k tržnímu hospodářství. V novém právním systému a s novými nezkušenými žalobci a soudci vzkvétala kriminalita. Nadto se nabízely příležitosti k výdělku, poctivému či nepoctivému, v rodícím se soukromém sektoru. 

V tomto kontextu Kočner vstoupil v druhé polovině devadesátých let na scénu, už ale nikoliv jako novinář, ale jako podnikatel. 

Do povědomí veřejnosti se nejprve dostal kvůli vedlejší roli v kauze Technopol. Podobných skandálů s jeho osobní účastí začalo v následujících letech přibývat.

V té době se Kočner už objevoval i na stránkách bulvárních časopisů, kde býval prezentován jako samolibý podnikatel, který rád dává na odiv své bohatství. Média líčila, jak jezdí po Bratislavě v bílém bentley, předvádí svou nedotknutelnost parkováním na místech pro invalidy a zahrnuje mocné vládní představitele luxusními taškami, hodinkami a dalšími drahými dárky. Tenkrát se mu také začalo říkat „Brucho“. Aby zhubnul, prodělal operaci gastrického bypassu. Přesněji řečeno, uměle mu zmenšili žaludek.

Mnohem závažnější než boj s vlastní obezitou ale byly kroky, kterými si pojišťoval svoji beztrestnost.

Bílé Kočnerovo Bentley před hotelem Zlatý kľúčik v Nitře. Zdroj: Aktuality.sk

Všechny peníze jsou u mě

Dobroslava Trnku, do té doby náměstka generálního prokurátora, v roce 2004 národní shromáždění zvolilo generálním prokurátorem Slovenské republiky. Nabyl tak obrovských pravomocí nad jakýmkoliv trestním řízením na Slovensku.

Získaná data z policejního vyšetřování objasňují, že Trnka, kterého Kočner přezdíval „Dobroš“, byl jeho blízkým spojencem. 

V nahrávce telefonního rozhovoru Kočner Trnkovi například zdůrazňuje, že za některé podpůrné hlasy poslanců při jeho opakované kandidatuře na generálního prokurátora v roce 2011 vděčí právě jemu. Trnkovi tehdy ke znovuzvolení chyběl jeden hlas a funkci neobhájil. 

V sedmdesátiminutové nahrávce pak Kočner prokurátorovi vyčítá, že si údajně vytvořil kopii tajných policejních záznamů známých jako „kauza Gorila“ a použil je k vydírání Jaroslava Haščáka.

  • Kauza Gorila

Diskuze Kočnera s Trnkou z roku 2014 se týkala korupčního skandálu, jenž propukl po uniknutí údajných přepisů utajené policejní nahrávky z jednoho bratislavského bytu. Aféra dokazovala, že vysoce postavení politici se stýkali s Jaroslavem Haščákem ze společnosti Penta Investments v zmíněném bytě, kde jednali o přednostním získání veřejných zakázek a privatizaci majetku. Kauza se proslavila pod názvem Gorila, což bylo policejní krycí jméno operace.

Únik záznamů o propojení vrcholných politiků s vysoce postaveným manažerem soukromé společnosti vyvolal ve slovenských městech vlnu protestů.

Generální prokurátor z doby, kdy měla nahrávka vzniknout, Dobroslav Trnka tvrdil, že pravost přepisů nahrávky nelze ověřit. Existenci nahrávky taktéž důrazně popřela Penta Investments i zainteresovaní vládní představitelé. V té době nebylo známo, zda nahrávka k přepisům skutečně existuje. 

Data, která OCCRP získala z vyšetřování vraždy Kuciaka, však poprvé dokazují, že šlo nejen o autentický přepis audiozáznamu, ale že sám Kočner původní nahrávkou disponoval – a dokonce si ji schoval u Trnky. Během policejní prohlídky Kočnerovy vily kvůli vraždě Jána Kuciaka vyšetřovatelé nalezli audiozáznam Gorila na USB disku. Takto se poprvé našly hmatatelné důkazy, že nahrávka z operace Gorila skutečně existuje.

„Proč jste chtěli (nahrávku měli tři lidé – pozn. red.) vydírat Haščáka?“ chtěl vědět Kočner. „Víš, do pi*i, že je to můj kamarád. Víš, ku*va, že ten člověk mimo jiné pomáhal a kupoval poslance, když jsi měl být generálním prokurátorem?“

„Bohužel nám chyběl jeden hlas,“ pokračuje Kočner, „ale on byl tím, kdo tam složil peníze a dal za tebe milion eur. Přesně tak, jako jsem za tebe dal milion eur já. Že tam chyběl jeden hlas, do pi*i, za to já nemůžu.“

Dobroslav Trnka Zdroj: Aktuality.sk

Trnka namítá, že si kopii neudělal a Haščáka nevydíral. 

Na to Kočner reaguje nadávkami, dožaduje se pravdy o nahrávkách a vyhrožuje odplatou: „A řekni mi už jen pravdu. Protože jen pravda tě zachrání a možná ještě teda tvého syna, který si to taky odse*e. Protože si to odse*eš ty, prohraješ soud, odje*ou tě, půjdeš sedět a tvýmu synovi zničí život. Tak mluv a přestaň lhát, protože když mi budeš lhát, tak uvidíš, co pak s tebou provedu… Mě to bude stát málo, ale tebe to bude stát…? Uvidíš to na konci!“ říká zlověstně Kočner.

Trnka pokorně bere na vědomí Kočnerovu výhružku smrtí: „No, kulku, 32 korun,“ odpovídá odevzdaně. 

Ve stejné konverzaci se Kočner zmiňuje o penězích, které u něj Trnka má. Z rozhovoru, v němž zazní jména Kočnerových známých, lze vyvodit, že mohlo jít o černý fond na úplatky. 

„Ne, ty sis nikdy nic nevzal,“ říká Kočner. „Všechny ty peníze, které skončily u mě. Nikdy jsi nechtěl vědět, kolik a za co. A říkal jsi, že mají být u mě. A jsou u mě, mám je. Nikdy ses nezeptal, kolik tam máš. Vždycky jsi přišel a řekl, že potřebuješ to a to, a já jsem vybral a dal jsem ti to. Bylo to tak?“ 

„Bylo,“ odpoví Trnka.

Kromě této nahrávky obsahují získaná data také videozáznam, na němž je vidět Kočner, jak osobně instaluje skrytou kameru do Trnkovy kanceláře, aby tak mohl nahrávat důvěrné konverzace slovenského generálního prokurátora. 

V jedné z takových nahrávek nalezených v Kočnerových složkách hovoří Trnka a ministr financí Ján Počiatek. Oba muži mluví o citlivém případu, kdy Počiatek v tichosti posvětil platbu za urovnání ve sporu o duševní vlastnictví mezi soukromou kyperskou a státní slovenskou firmou. Později soud rozhodl, že platba kyperské firmě neměla proběhnout. Takto potenciálně kompromitující nahrávka představovala v Kočnerových rukou mocnou zbraň jak vůči Trnkovi, tak i jiným. 

Během sedmi let, kdy Trnka zastával úřad generálního prokurátora, nebyl Kočner nikdy stíhán, přestože se jeho podvody daly prokázat z veřejně dostupných informací. 

Žalobci se sice snažili stíhat Kočnera za účast ve finančním podvodu známém jako Glance House, Trnka však stíhání zastavil. Poté, co v roce 2011 Trnka těsně nedosáhl na znovuzvolení, zůstal na Generální prokuratuře v jiné pozici a zachoval si velkou část svého vlivu. 

Trnku se nám s žádostí o vyjádření k článku nepodařilo zastihnout. 

„Vyhovět, nebo zamítnout?“

Trnka nebyl mezi vysokými představiteli slovenské justice jediným Kočnerovým poskokem.

Data získaná z Kočnerova telefonu dokazují jeho vliv na skupinu soudců na důležitých postech – často právě těch soudů, již rozhodovali o jeho případech.

V jedné komunikaci Kočner sděluje Vladimíru Sklenkovi, jenž byl v té době místopředsedou okresního soudu Bratislava I, „aby se zastavil pro svůj vánoční [dárek]“. Později píše Sklenkovi, že „depozit 40 byl uložen“. Jindy se ho zase ptá, jak si zvykl na nový telefon. 

Sklenka se mu odměňoval přístupem k materiálům týkajícím se kauzy Technopol 2, tehdy zrovna ve stádiu probíhající žaloby, která se vztahovala i na Kočnera. Také s ním sdílel informace o tom, jaké kroky podnikají jeho oponenti.

V jiném případu se Sklenka Kočnera otevřeně ptá, jak má rozhodnout v probíhajícím případu: „A jak dál? Žalobě vyhovět, nebo ji zamítnout?!🤔“

Monika Jankovská
Monika Jankovská Zdroj: Flickr, CC – EU2017EE Estonian Presidency

Monika Jankovská, bývalá soudkyně a také státní tajemnice na ministerstvu spravedlnosti, byla obdobně vysoce postavená a provázána s Kočnerem. Během osmi měsíců si spolu vyměnili přes 6 200 zpráv, v nichž řešili platby jak pro ni, tak pro další soudce za jejich „vstřícnost“ při rozhodování nebo diskutovali o probíhajících případech a posílali si emotikony polibků.

„Předpokládám, že rozdělíš Zuzinu (Zuzana Maruniaková – pozn. red.) odměnu i pro Denisu (Denisa Cviková – pozn. red.),“ psal Kočner Jankovské. 

„Ne, Deni dostane část mojí. Něco jsem tý pí*e slíbila a musím to dodržet,“ vysvětluje Jankovská.

Vzhledem k tomu, že Jankovská měla vysoký post na ministerstvu spravedlnosti, mohla svůj vliv uplatnit i na soudkyni zodpovědnou za jinou Kočnerovu kauzu, směnky televize Markíza. Jankovská chtěla, aby rozhodla ve prospěch Kočnera. Soudkyně Maruniaková v tomto případu nakonec skutečně ve prospěch Kočnera rozhodla. 

Sklenka odstoupil poté, co byla zveřejněna jeho komunikace s Kočnerem. Jankovská byla propuštěna z ministerstva spravedlnosti a později jí byl také pozastaven výkon soudcovské funkce. 

Sklenku se nám s žádostí o jeho vyjádření nepodařilo zastihnout. Cviková a Maruniaková rovněž nebyly k zastižení a mluvčí okresního soudu Bratislava uvedl, že vzhledem k okolnostem jsou soudkyně nedostupné. Jankovskou jsme zastihli telefonicky, ale okamžitě zavěsila.