První tři dny soudního líčení k případu vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové měla možnost kromě desítky akreditovaných novinářů ze Slovenska i ze zahraničí sledovat také veřejnost. V pondělí 13. ledna přivedla čtveřici obžalovaných s pouty na rukou do soudní síně u Specializovaného trestního soudu v Pezinku ozbrojená eskorta s kuklami přes tváře. V čele několikametrového průvodu šla objednavatelka vraždy Alena Zsuzsová, která si před shlukem kamer a fotoaparátů zakrývala tvář sešitem. Se vztyčenou hlavou následoval střelec Miroslav Marček a za ním shrbený řidič Tomáš Szabó. Na konci eskorty „uličky hanby“ se objevila pro média nejvíce přitažlivá tvář Mariana Kočnera, údajného mozku operace této organizované skupiny.
Otevírají se dvoukřídlé dveře. Z dálky je slyšet pravidelné cinkání pout na nohou obžalovaných. Fotografové mají pouze pět minut, aby nafotili či natočili jejich tváře. Během procesu je to zakázané stejně jako vyhotovování snímků soudců, prokurátorů a obhájců. Obžalovaní usedají na pravou stranu sálu a vůbec poprvé mají možnost podívat se do očí rodičům zavražděné dvojice na opačné straně soudní síně. Cvakání fotoaparátů utichá v momentě, kdy se ozve: „Prosím, vstaňte, přichází soudní senát.“ Tříčlenný senát na čele s předsedkyní Ruženou Sabovou poté zahajuje hlavní líčení.
Prokurátor přečte žalobu a soudkyně vyzývá obviněné, aby k ní zaujali stanovisko. Mají tři možnosti: nevinný, vinný nebo nepopírá spáchání skutku. Obžalovaní se vyjádří podle očekávání médií. Všichni prohlašují svou nevinu, kromě zabijáka Miroslava Marčeka, který se k činu přiznává v plném rozsahu. Soudkyně Marčeka poučí, že jeho přiznání je neodvolatelné.
Bezcitně
Hlavní líčení přerušuje předsedkyně senátu jen výjimečně. V odpoledních hodinách se přistupuje k výpovědím obžalovaných. Soud rozhodl, že je vyslechne jednotlivě a za absence ostatních obžalovaných.
„Chci se omluvit poškozeným za újmu, kterou jsme jim způsobili. Nic nedokáže nahradit to, co jsme jim vzali. Jsem si vědomý toho, co jsem udělal. Mrzí mě to,“ začíná svou výpověď bývalý voják Miroslav Marček. Vzápětí přejde k detailnímu popisu vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Od zadání objednávky přes sledování mladého novináře až po osudnou noc.
„Vzhledem k tomu, že jsem zaklepal na dveře a neměl jsem na tváři kuklu, nebylo možné jen tak odejít,“ odpovídá bez jakýchkoliv emocí nevzrušeně na otázku, proč zabil i Kuciakovu snoubenku. Pár metrů od vraha přitom sedí zlomení rodiče a poslouchají detaily přípravy i samotný průběh popravy svých dětí.
Výpověď Marčekova bratrance Tomáše Szabóa je odlišná. Podle obžaloby bylo jeho úkolem Marčeka odvézt do Velké Mače a takto se podílet na vraždě. Szabó s návštěvou vesničky na jihu Slovenska souhlasil. Byl tam prý ale za účelem koupě motorky Babeta. Na otázky obžaloby pak odmítá odpovědět. Oba právníci poškozených se shodují, že Szabóova výpověď byla účelová a nepravdivá.
Marčekovo přiznání obžalobě nijak nepomáhá propojit vykonavatele s koncovým objednatelem. O existenci Aleny Zsuzsové Marček nikdy neslyšel.
Kočnerova volavka Zsuzsová rovněž není moc výřečná. Chce vypovídat až po svědectví Zoltána Andruskóa, který se k vraždě přiznal v samostatném procesu a soud stanovil jeho trest ve výši 15 let.
Zsuzsová mluví o Marianu Kočnerovi pouze jako o svém dobrém příteli: „Pan Kočner si u mě žádnou vraždu neobjednal. A nikdy se nechoval tak, že by někomu fyzicky ublížil.“
Kočner uplatnil své právo nevypovídat. Jediné, k čemu se přiznal, bylo držení pár kusů střeliva bez povolení.
Slzy Aleny Zsuzsové
„Chtěla bych se zeptat obžalovaných: Kdo jim dal právo sáhnout na životy našich dětí? Také mají děti, dcery…“ se zlomeným hlasem začíná svědčit matka zavražděné Kuciakovy snoubenky, Zlata Kušnírová. S východoslovenským přízvukem chrlí jednu větu za druhou. Po detailnímu popisu dne vraždy a okolností, jež jí předcházely, vzpomíná na život se svou dcerou: „Byla moje všechno.“ Starší ženě se láme hlas a pláče. Prozatím nejvíce emotivní výstup dojal k slzám nejen některé novináře, ale i samotnou Alenu Zsuzsovou. Kočnerovi se roztřásly ruce.
Zsuzsová se ale rychle vzpamatuje a podrážděně štěkne po matce zavražděné dívky: „Říká vám něco presumpce neviny?“ Soudkyně ji ihned napomíná.
„Vy můžete být se svou dcerou, já bych také chtěla mít svou dceru doma nebo ve Velké Mači,“ odpovídá nešťastným hlasem Zlata Kušnírová, na což už Zsuzsová nereaguje.
Emocemi nabité dopoledne pak doplňují svědectví rodičů Jána Kuciaka a jeho mladšího bratra Jozefa, který vyzdvihuje dobré bratrské vztahy.
Kdybych to neudělal, určitě by mě zabili
Klíčovým svědkem druhého dne je Zoltán Andruskó, již odsouzený k 15 letům. Andruskó od svého zadržení spolupracuje s policii, díky tomu se vyšetřovatelům podařilo odhalit propojení s Alenou Zsuzsovou a Marianem Kočnerem.
„Chtěl bych se omluvit poškozeným, rodině Kuciakových a paní Kušnírové. Je mi strašně líto, co se stalo,“ začíná omluvou. Jeho svědectví potvrdí, že s Alenou Zsuzsovou se zná několik let. Zsuzsová Andruskóovi natolik věřila, že mu často vyprávěla o svém vztahu s Kočnerem i s dalšími vlivnými lidmi, například se chlubila osobním poměrem s politikem Borisem Kollárem. Andruskóovi také nejednou vyprávěla, co se děje v okolí Kočnera. Vzpomínala i na politiky vládní strany SMER, Roberta Fica a Martina Glváče, nebo bývalého policejního prezidenta Tibora Gašpara. O Kočnerovi mluvila jako o svém drahém, který finančně podporoval její dceru, a ona mu proto měla co oplácet.
„Byl mezi nimi pracovní i milenecký vztah. Paní Zsuzsová byla do pana Kočnera jednoznačně zamilovaná,“ říká před soudem Andruskó.
Podle jeho dalších slov ho Zsuzsová poprosila, aby Kuciaka nejdříve unesl a teprve pak ho někde zabil. „Je to nutné provést tak, aby pan Kuciak zmizel,“ vzpomíná na objednávku vraždy Andruskó. Dohodli se, že jméno Kočnera v celé záležitosti nepadne a vrahům pouze sdělí, že objednávku zadal nějaký Rus.
„O co si řekla, to jsem udělal. Bál jsem se jí i lidí, kteří za ní stáli. Kdybych to neudělal, určitě by mě zabili,“ vysvětluje Andruskó svůj motiv.
Jeho výpověď se snaží Kočner se svým obhájcem Markem Parou zpochybnit. Druhý den jsou už obžalovaní přítomni v soudní síni po celou dobu jednání a Kočner proto začne klást otázky. Například se ptá, odkud Andruskó zná jeho hlas, když si nedokáže vzpomenout, jestli spolu někdy telefonovali. Andruskó jen odsekne: „Vás zná každý.“
Datel, který zpívá
Když Peter Tóth ve středu ráno čelil v soudní síni lavině fotografování, ještě nevěděl, že před soudem bude vypovídat téměř osm hodin. Bývalý vedoucí kontrarozvědky Slovenské informační služby a novinář v jedné osobě se v polovině chůze k soudkyni zastavil u rodin Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové a něco jim šeptal. Šepot vypukl i mezi novináři a soudkyně Tótha napomenula, což ale ignoroval.
Jeho výpověď byla dobře připravená, koherentní a velmi podrobná. S Marianem Kočnerem se údajně zná od roku 1995 a v posledních dvou letech jejich vztah nabyl na intenzitě. Názorově se sice v něčem neshodovali, ale pohled na slovenskou politiku a novináře měli stejný. Oba věřili, že média o nich informují zkresleně a záměrně manipulativně. Právě proto si Tóth už dříve vytvořil webovou stránku Dateľ, kde se věnoval médiím.
Kočner chtěl rozjet obdobný projekt, a tak se rozhodli, že založí facebookovou stránku Na pranieri, kde by kritizovali slovenské novináře a poukazovali na jejich morální selhání.
Takto vytvořili seznam s 28 jmény, mezi prvními figuroval Ján Kuciak. Tóth se dvěma známými zformoval sledovací tým. Špehování novinářů mělo začít na jaře 2017 a trvalo až do Kuciakovy vraždy, kdy měl Kočner Tóthovi poslat SMS a sledování zastavit.
Kuciakovy fotky získané špehováním se našly na USB, jež Tóth předal vyšetřovatelům. Dvě USB a dva telefony měl Tóth vzít z Kočnerova domu a všechno zničit.
„Paparazzování“, jak celou záležitost Tóth nazval, finančně podporoval i Norbert Bödör, podnikatel z Nitry s propojením na slovenskou policii. Díky němu mělo Tóthovo komando k dispozici záznamy policie, včetně osobních údajů a grafického zobrazení soukromých vztahů zainteresovaných osob.
„Ján Kuciak nemá žádný společenský život. Je pouze v redakci a večer pustí míchačku. Ten chlapec žije jako mnich,“ řekl Tóthovi kolega Kriak, který měl Kuciaka sledovat. (Kuciak si ve volném čase sám opravoval svůj dům, pozn. red.)
Soudkyně chtěla vědět, jak Kočner o Kuciakovi hovořil. „Mluvil o něm jako o ‚trtkovi‘ (blbeček, pozn. red.), ale používal i jiná nenávistná vyjádření, například že je vyj*baný k***t. A že ho někdo proti němu (Kočnerovi, pozn. red.) určitě poštval.“
Tóthovo svědectví bylo klíčové i proto, že patřil k úzkému okruhu lidí, jimž Kočner věřil. Od Kočnera dostával z vazby instrukce na tzv. „motácích“. Čtyři z nich Tóth předložil i u soudu.
Alena Zsuzsová pak podle něj jasně pracovala pro Kočnera, což Tóth před soudem vyvodil nejen z jejího sběru podpisů pro založení Kočnerovy strany Cieľ, ale i z jejích aktivit coby volavky. Měla svádět vlivné muže prostřednictvím facebookového profilu a Kočnera o všem informovat.
„A takhle zosnovali a objednali vraždu Jána Kuciaka,“ řekl třetí den líčení Peter Tóth a mluvil o objednavatelce Aleně Zsuzsové a hlavním mozku celé operace Marianu Kočnerovi.
Autor fotografie: Branislav Wáclav (Aktuality.sk)
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.