Věznice na Slovensku byly ke konci listopadu zaplněné na 90,7 procenta. K vysokému číslu pomohlo i bezprecedentní zatýkání během letošního roku. V poutech skončili ti, kteří se měli o naplňování spravedlnosti starat. Příslušníci elitního policejního útvaru Národní kriminální agentura (NAKA) si během letošního roku několikrát přišli pro prominenty z oblasti soudnictví, z vrcholných řad policie i byznysu. Samotné názvy policejních akcí jednoduše vystihly stav, ve kterém se slovenský státní aparát ocitl. Zkorumpované soudce smetly Bouře a Vichřice. Na policejní funkcionáře dolehly Boží mlýny a Očistec. Ve slovenském příběhu ale nechyběl ani Jidáš a Gorila.
Kočnerova justice
První rozsáhlé zatýkání zahájili slovenští policisté při akcii Bouře, kdy zadrželi 18 lidí, z toho 13 aktivních soudců. Podnětem k zásahu nebyl nikdo jiný než pochybný podnikatel Marian Kočner, který si dokázal díky dvěma klíčovým osobám „kupovat“ rozhodnutí okresního soudu Bratislava I. Prvním Kočnerovým člověkem byl podpředseda tohoto soudu Vladimír Sklenka. Na základě komunikace z aplikace Threema se Sklenka s Kočnerem často domlouval a informoval ho o dění na soudu. Kočner ho pak za úplatky úkoloval. Sklenka se rozhodl spolupracovat s policií a začal vypovídat, kolik úplatky činily a ke komu směřovaly. Podle obvinění, jež má redakce investigace.cz k dispozici, se Kočnerovy úplatky Sklenkovi pohybovaly od 5 000 eur (přibližně 130 000 korun) až po 300 000 eur (téměř osm milionů korun).
V usnesení prokurátorka detailně popisuje, jaký byl Kočnerův modus operandi. Podnikatel se scházel se Sklenkou a na papírku mu předával nejen značky spisů, které se týkaly jeho firem, ale i pokyny, co se má s jednotlivými žalobami dít. Pokud Sklenkovi určený spis patřil, rozhodl ve prospěch Kočnera. Jestliže měl takový spis v kompetenci jiný soudce, přikázal mu, jak má rozhodnout. Sklenka pak informoval Kočnera o postupu a plánování jednotlivých úkonů, ale i „o odměnách“ pro soudce. Někdy Kočner poslal po Sklenkovi peníze v obálce, jindy stačila drahá kabelka nebo parfém a kytice pro náročnou ženu v soudním taláru. V některých případech si peníze odevzdávali přímo v budově Justičního paláce (sídlo Krajského soudu v Bratislavě a Okresního soudu Bratislava I, slouží i jako věznice. Momentálně se v ní nachází i Marian Kočner, pozn. red.).
Marian Kočner se tak stal hlavním aktérem „Bouřky“ a čelí obvinění nejen z podplácení, ale i ze zasahování do nezávislosti soudu.
V případech, v nichž byla Sklenkova pravomoc omezená, Kočnerovi pomáhala tehdejší tajemnice ministerstva spravedlnosti Monika Jankovská. Ta se díky svému postavení například postarala o spisy v kauze Kočnerových padělaných směnek od televize Markíza.
Jankovská si vzala na starost dvě soudkyně – Denisu Cvikovou a Zuzana Maruniakovou. Druhá jmenovaná byla na jaře 2017 přijata na Okresní soud Bratislava V. Marian Kočner požádal předsedu tohoto soudu Dušana Srogončíka, aby nové soudkyni přidělil několik spisů, včetně spisu o jedné z Kočnerových směnek. Podle zákona mají být spisy přidělovány náhodně, aby se předešlo ovlivňování. Jakmile měla Maruniaková spis u sebe, Jankovská jí dávala instrukce, jak postupovat a na kdy určovat termíny projednávání, aby rozsudek vyzněl v Kočnerův prospěch. Maruniaková ani nezkoumala pravost směnky a jednoduše ji prohlásila za platnou. S psaním rozsudku jí pomohla další soudkyně Denisa Cviková, která přišla Maruniakovou i fyzicky „podpořit“ do jednacího sálu, když rozsudek vyhlašovala. Hodnota směnky přesahovala osm milionů eur (přes 200 milionů korun) a Jankovská si za „vybavení“ rozsudku rozdělila úplatek od Kočnera s Maruniakovou a Cvikovou.
Osm obviněných soudců zůstalo po akci ve vazbě.
Vítr na slovenských soudech neutichl
S výpovědí Vladimíra Sklenky souvisela i další policejní akce nazvaná Vichřice, která na podzim navázala na jarní zásah. Sklenka totiž nadále vypovídal o korupci v justici a obvinění tak zasáhlo i vyšší patra soudnictví. Mezi obviněnými nebyli pouze členové Okresního soudu Bratislava I a III, ale i Krajského soudu v Bratislavě a Nejvyššího soudu. Kromě Kočnera se mezi obviněnými objevil i další významný podnikatel Zoroslav Kollár. Ten se proslavil jako konkurzní právník, médii považovaný za šedou eminenci slovenského byznysu. Je obviněn ze zasahování do nezávislosti soudu.
Zoroslav Kollár měl mít blízko i k Norbertu Bödörovi. Podle Transparency International Slovensko spolu seděli v dozorčí radě firmy Slovakia Ring Agency. Pro Bödöra si rovněž přišla policie, avšak kvůli jinému případu. Od července 2020 je ve vazbě za kauzu Dobytkář.
Dotace vlastní kapsy
Případ Dobytkář rozkrývá extrémně složitou síť korupčních mechanismů v oblasti zemědělství. Slovenská Poľnohospodárska platobná agentúra (PPA) rozdělovala zájemcům dotace na zemědělskou půdu za úplatek ve výši 14 až 20 procent ze získané dotace. Úplatek zemědělci „odevzdávali“ přes smlouvu o dílo s nastrčenými firmami. Konečným vlastníkem výhod ale byli funkcionáři PPA, kteří dále posílali peníze svým nadřízeným. Jedním z beneficientů měl být i samotný Bödör, v létě proto na základě obvinění z korupce a praní peněz skončil ve vazbě. Poprvé se tak potvrdilo, že Norbert Bödör patří mezi důležité lidi slovenského byznysu a není pouze „synem oligarchy“. Činnost policie ale neskončila ani očistou slovenského soudnictví v akci Plevel. Ta měla rozkrývat korupci na Krajském soudu v Žilině.
Zatýkání nejprestižnějších Slováků přišlo až na podzim a slovenská policie pojmenovala své akce příznačně: Boží mlýny, Očistec a Jidáš. Hlavním aktérem kauzy Boží mlýny byl někdejší šéf kriminálního úřadu Finanční správy Ľudovít Makó. NAKA ho sice zadržela kvůli jiné kauze (měl pracovat pro mafii takáčovců, pozn. red.), Makó se však rozhodl spolupracovat s policií a jako takzvaný „kajícník“ vypovídal o všech nelegálních činech. Na základě jeho výpovědí se proto uskutečnila akce Očistec, neboť Makó detailně popsal i zločineckou skupinu z nejvyšších pater policie.
Vyšlo tak najevo, že skrze policejního prezidenta Tibora Gašpara ovládal jeho vzdálený příbuzný Norbert Bödör slovenskou policii. Makó totiž označil Bödöra za tvůrce skupiny, která korumpovala, zneužívala pravomoci veřejného činitele a mařila spravedlnost. Gašpar, jakožto policejní prezident si z pozice své funkce dosadil do vedení policie „své lidi“. V policejních databázích neoprávněně lustrovali své „nepřátele“, nechali je sledovat v pracovním i soukromém životě, nebo je dokonce odposlouchávali. Zaměřili se i na firmy a zneužívali informace podléhající daňovému tajemství. Nepohodlným podnikatelům pak vyhrožovali trestním řízením a vyžadovali od nich úplatky.
Nad celou zločineckou skupinou držel ochrannou ruku speciální prokurátor Dušan Kováčik, který nezákonnou činnost nejen toleroval, ale i podporoval. NAKA si tak v poutech odvedla i druhého nejmocnějšího prokurátora v zemi.
Generální prokurátor filmuje
Tím prvním byl bývalý generální prokurátor Dobroslav Trnka, kterého policisté zadrželi už v lednu. Trnku obvinili ze zneužití pravomoci veřejného činitele, poněvadž si ve své kanceláři skrytou kamerou nahrával někdejšího ministra financí a dopravy Jána Počiatka. Tuto kameru v pracovně generálního prokurátora nainstaloval Marian Kočner. Trnka byl z vazby propuštěn a zatím mu byl udělen pouze disciplinární trest, a to snížení platu o 15 procent po dobu tří měsíců (trest se však netýká nahrávky s Kočnerem, ale Trnkova výroku v kauze Majský, pozn. red.).
Vztah generálního prokurátora s podnikatelem Kočnerem byl nadstandardní. Díky důkazům, jež policie získala při prohlídce Kočnerova domu, se veřejnost dozvěděla, že Kočner měl doma ukrytou i audionahrávku z kauzy Gorila. Protože Trnka o existenci nahrávky věděl, dokonce k ní měl přístup, byl obviněn z maření spravedlnosti. V roce 2011 přepis nahrávky někdo zveřejnil na internetu, její zvukový záznam se ale až do objevu v Kočnerově domě nenašel.
- Co je kauza Gorila?
Diskuze Mariana Kočnera s Dobroslavem Trnkou z roku 2014 se týkala korupčního skandálu, jenž propukl po uniknutí údajných přepisů utajené policejní nahrávky z jednoho bratislavského bytu. Aféra dokazovala, že vysoce postavení slovenští politici se stýkali s Jaroslavem Haščákem ze společnosti Penta Investments ve zmíněném bytě, kde jednali o přednostním získání veřejných zakázek a privatizaci majetku. Kauza se proslavila pod názvem Gorila, což bylo policejní krycí jméno této operace. Únik záznamů o propojení vrcholných politiků s vysoce postaveným manažerem soukromé společnosti vyvolal ve slovenských městech vlnu protestů. Mezi politickými špičkami, které do bytu zavítaly, byl také bývalý předseda vlády a šéf strany SMER-SD Robert Fico. Jeho věta z nahrávky “dal bych si obyčejnou kolu” přitom na Slovensku zlidověla. Pár týdnů po úniku přepisů nahrávek Fico dovedl svou stranu k volebnímu vítězství. Veřejnost tehdy zaujala skutečnost, že až přehnaně nápadně v průběhu oslav vítězství popíjel právě tento slazený nápoj.
Generální prokurátor z doby, kdy měla nahrávka vzniknout, Dobroslav Trnka tvrdil, že pravost přepisů nahrávky nelze ověřit. Existenci nahrávky taktéž důrazně popřela Penta Investments i zainteresovaní vládní představitelé. V té době nebylo známo, zda nahrávka k přepisům skutečně existuje. Data, která OCCRP získala z vyšetřování vraždy Jána Kuciaka, však poprvé dokazují, že šlo nejen o autentický přepis audiozáznamu, ale že sám Kočner původní nahrávkou disponoval – a dokonce si ji schoval u Trnky. Z uniklé nahrávky mezi Kočnerem a Trnkou také vyplývá, že Trnka plánoval skrze uniklý záznam Gorily vydírat Haščáka. Tím však zjevně Kočnera velmi rozhněval: Haščák měl totiž Kočnerovi zaplatit za to, že se nic takového nemůže stát. Během policejní prohlídky Kočnerovy vily kvůli vraždě Jána Kuciaka vyšetřovatelé nalezli audiozáznam Gorila na USB disku. Takto se poprvé našly hmatatelné důkazy, že nahrávka z operace Gorila skutečně existuje.
Zainteresovaní politici a podnikatelé z případu Gorila dlouhé roky popírali její existenci. Jedním z lidí, jimž nahrávka citelně pošramotila reputaci, je i byznysmen a spolumajitel finanční skupiny Penta Jaroslav Haščák, který kvůli obchodování s nahrávkou nakonec také skončil ve vazbě. Soud se totiž obával, že by mohl ovlivňovat svědky, například i prostřednictvím svých médií, jež na Slovensku vlastní.
Odchyt „velkých ryb“ slovenská policie završila akcí Jidáš. Kromě dalších významných jmen obvinila i policejního prezidenta Milana Lučanského, který ve funkci vystřídal Tibora Gašpara, donuceného k rezignaci po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Lučanský byl ve funkci sice jen dva roky, podle obvinění však stihl vzít na úplatcích přes půl milionu eur (víc než 13 milionů korun). Ve svém majetkovém přiznání uvedl několik nemovitostí na Slovensku, ale i apartmán na Floridě.
Na konci roku 2020 je tak ve vazbě několik desítek nedávno mocných lidí a každým dnem se vyšetřovatelé dozvídají nové skutečnosti. Kajícníků bylo na počátku vyšetřování pár, momentálně už jich svědčí daleko víc a lze tedy předpokládat, že očista slovenské justice a policie ještě nemusí být u konce.