Díky Panama Papers se světová veřejnost před deseti lety poprvé dozvěděla o obrovských majetcích Vladimira Putina, o vyvádění státního bohatství z Afriky, ale i o daňových únicích evropských politiků. První velká mezinárodní spolupráce stovek investigativních novinářů vnesla světlo do machinací panamské právnické firmy Mossack Fonseca díky bezprecedentnímu úniku jedenácti a půl milionu důvěrných dokumentů. Co dnes víme o příběhu whistelblowera Johna Doea? Jaké důsledky Panama Papers měly? Co se na nich naučilo světové novinářstvo? Petr Gojda pozval k bilančnímu rozhovoru šéfredaktorku Pavlu Holcovou, která byla společně s celým týmem ICIJ za práci na Panama Papers oceněna Pulitzerovou cenou.

The post Podcast Odposlech: Daňové úniky, praní peněz, korupce. Deset let s Panama Papers appeared first on investigace.cz.

Panamská právní kancelář Mossack Fonseca, jež poskytovala ve velkém offshorové finanční služby, byla ústředním aktérem v kauze Panama Papers. V té média z celého světa odhalila rozsáhlé využívání offshorových účtů k daňovým únikům a praní špinavých peněz. Následoval soudní proces, který letos na konci června dospěl k rozhodnutí a všech 28 osob napojených na Mossack Fonseca zprostil obvinění.

Panamský soud v pátek 28. června ukončil proces s 28 osobami, které byly souzeny za údajné zapojení v zakládání fiktivních společností používaných v úplatkářských a korupčních skandálech v Brazílii a Německu. Mezi nimi byl i Jürgen Mossack, jeden ze zakladatelů nyní již zrušené advokátní kanceláře Mossack Fonseca, která hrála v kauze Panama Papers hlavní roli.

Druhý ze zakladatelů, Ramón Fonseca Mora, zemřel v květnu před ukončením soudního procesu, což vedlo k zamítnutí žaloby proti němu.

Osmdesát pět hodin dlouhý soudní proces se konal v dubnu, téměř přesně osm let po prvním zveřejnění zjištění z Panama Papers. Účastnili se ho tři žalobci a 18 obhájců. Bylo předloženo více než 50 různých důkazních materiálů a soudkyně Baloisa Marquínez vyslechla 27 svědků. Marquínez nakonec rozhodla, že materiály, které byly součástí úniku dokumentů, nebyly získány v souladu s řádným procesem a že důkazní materiál, který soud posuzoval, není dostatečný k tomu, aby byla prokázána vina.

Soudkyně měla původně na vynesení rozsudku 30 pracovních dní, panamský soudní řád jí však umožňoval den navíc za každých sto stran spisu. Zástupce soudu sdělil Mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů (International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ), že spis obsahoval celkem více než 300 000 stran, což teoreticky znamenalo, že vynesení rozsudku mohlo podle panamských zákonů trvat až 23 let.

Přečtěte si

Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil, zmínil i Jána Kuciaka

Obžaloba požadovala maximální trest 12 let odnětí svobody pro zakladatele právnické kanceláře Jürgena Mossacka, dnes již zesnulého Ramóna Fonsecu Moru a tři další osoby za to, že se podíleli na praní špinavých peněz. Patnáct dalších osob bylo obviněno jako hlavní a pět jako vedlejší spolupachatelé. Pro tři další osoby obžaloba požadovala zproštění viny.

Panama Papers zůstávají jednou z největších přeshraničních novinářských spoluprací v historii. V povědomí veřejnosti se staly zkratkou pro praní peněz, daňové úniky, finanční machinace a politickou korupci.

Vyšetřování stálo na 11,5 milionu dokumentů, které unikly do německých novin Süddeutsche Zeitung a byly poskytnuty ICIJ. Odhalilo offshorová finanční tajemství světových lídrů a dalších vlivných veřejných osobností a vyvolalo protesty, vládní vyšetřování nebo rezignaci islandského premiéra. Zjištění také vedla k celosvětovým daňovým reformám, navýšení příjmů do státních kas o v přepočtu 31 miliard korun na daních a prudkému poklesu počtu registrací společností v Panamě.

Přečtěte si

Sedm let s Panama Papers: Co se stalo s klíčovými postavami vyšetřování?

V roce 2022 byli oba zakladatelé právní kanceláře Mossack Fonseca, Ramón Fonseca Mora a Jürgen Mossack, zproštěni viny v samostatném obvinění z praní špinavých peněz. Oba jakoukoli účast na nezákonných aktivitách opakovaně popřeli.

„Ačkoli soud tyto obžalované nedohnal k odpovědnosti, trvalý dopad našeho vyšetřování přetrvává,“ uvedl v prohlášení Gerard Ryle, výkonný ředitel ICIJ. „Odhalováním skrytých pravd, což jsme učinili v případě Panama Papers, dodáváme veřejnosti informace, které potřebuje k tomu, aby mohla požadovat odpovědnost a prosazovat reformy.“

Podle Rylea červnové rozhodnutí soudu odhaluje problémy, které se objevují při stíhání finanční kriminality a zneužívání mezer v zákonech. Ve výsledku právě tento druh kriminality nejvíce dopadá na osoby závislé na veřejných službách a pomoci státu. Daňové úniky a praní peněz totiž snižují schopnost vlád poskytovat lidem základní služby, jako je vzdělávání a zdravotní péče, a ve výsledku tak prohlubují nerovnosti ve společnosti.

The post Soud zprostil obviněné v kauze Panama Papers appeared first on investigace.cz.

V posledním letošním Odposlechu se můžete setkat takřka s celou naší redakcí. Jaké kauzy nás letos nejvíc bavily a co bylo nejpřekvapivější? O své práci za poslední rok mluví v anketním podcastu Zuzana Šotová, Josef Šlerka, Kamila Plzáková, Kristina Vejnbender, Veronika Divišová, Barbora Šturmová, Jaroslav Formánek, Mahulena Kopecká, Marie Wichterlová a Hana Čápová.

Na otázky se členů redakce investigace.cz ptal Petr Gojda.

Přečtěte si

Nejlepší investigativní podcasty: Dvanáct tipů od naší redakce

The post Podcast Odposlech: „Vánoční kolekce“ investigace.cz appeared first on investigace.cz.

Přes 370 novinářů z více než stovky médií z celého světa před sedmi lety společně otevřelo kauzu Panama Papers. Součástí novinářského týmu koordinovaného Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ) byla i investigace.cz.

Vyšetřování oceněné Pulitzerovou cenou vycházelo z úniku milionů dokumentů z panamské právní firmy Mossack Fonseca. Soubory, které nejprve získali reportéři německých novin Süddeutsche Zeitung a ti se o ně podělili s ICIJ, obsahovaly podrobnosti o finančních tajemstvích 140 politiků a bezpočtu dalších celebrit a majitelů firem po celém světě. Informace tak odhalily, jak tito lidé přesouvali své peníze prostřednictvím tajné paralelní ekonomiky sídlící v daňových rájích.

U příležitosti sedmého výročí zveřejnění Panama Papers přinášíme aktuální informace o tom, kde se nyní nacházejí některé klíčové postavy původního vyšetřování a jaký odkaz po sobě Panama Papers zanechaly.

Přečtěte si

Zločinci z Panama Papers: Seznamte se s Holanďanem, Královnou Jihu a Šéfem šéfů

Mossack a Fonseca

Dnes již nechvalně proslulá panamská advokátní kancelář Mossack Fonseca, z níž dokumenty unikly, ukončila svou činnost do dvou let od zveřejnění kauzy, a ustoupila tak žalobám a celosvětovému tlaku. Podle informací ICIJ jsou však spoluzakladatelé společnosti Ramón Fonseca a Jürgen Mossack stále v Panamě.

Zatímco Mossack se drží v ústraní, Fonseca je aktivní na Twitteru, kde několikrát denně publikuje příspěvky, v nichž se často ohání konspiračními teoriemi o Panama Papers a covidu-19.

Dvojice byla v roce 2022 zproštěna viny v panamském případu praní špinavých peněz, neboť soudce rozhodl, že obžaloba zmíněné advokátní kanceláři dostatečně neprokázala, že nakládala s nelegálními finančními prostředky z Brazílie nebo se je snažila skrýt. Oba právníci jsou však mezi desítkami obžalovaných v druhém případu souvisejícím s Panama Papers, a to za „trestné činy proti veřejnému hospodářskému pořádku“. Termín slyšení je stanoven na prosinec 2023.

Německá prokuratura po obou stále pátrá, před vydáním je ale chrání panamské zákony.

Společnost Mossack Fonseca ovšem nebyla jen stranou žalovanou, nýbrž i žalující. V roce 2019 podala žalobu s cílem zablokovat uvedení filmu „The Laundromat“, inspirovaného Panama Papers. Spoluzakladatelé firmy tvrdili, že jejich ztvárnění Garym Oldmanem a Antoniem Banderasem je hanlivé. Spor však nevyhráli.

Přečtěte si

Evropské policejní sbory dostaly přístup k Panama Papers, Slovensko na předání databáze nikoho neposlalo

Islandský premier Gunnlaugsson

Jedna z nejbezprostřednějších a nejostřejších reakcí na Panama Papers se udála na Islandu, kde tehdejší premiér Sigmundur Davíð Gunnlaugsson odstoupil poté, co dokumenty odhalily, že vlastní offshorovou společnost sloužící k ukrývání peněz. Po dvou dnech protestů veřejnosti Gunnlaugsson odstoupil.

Na politickou scénu se ale zanedlouho vrátil – v roce 2017 založil konzervativní Stranu středu a nadále působí v islandském parlamentu jako jeho předseda.

V roce 2018 se však Gunnlaugsson ocitnul v centru druhého skandálu – aféry Klaustur. Podle tehdy uniklé nahrávky měl spolu s dalšími úředníky hovořit o kolegyních včetně jedné postižené ženy hanlivým, sexuálním způsobem. Gunnlaugsson se za svůj podíl na skandálu omluvil.

Pákistánský premiér Naváz Šaríf

Pomalejší, zato však strmější politický pád naopak čekal po publikování Panama Papers pákistánského premiéra Naváze Šarífa. Zveřejněné informace totiž odhalily majetek jeho rodiny v offshorech, což vyvolalo rozsáhlé protesty, a především oficiální vyšetřování jeho financí.

Nakonec byl Šaríf zbaven funkce premiéra, odsouzen k deseti letům vězení, pokutě 10,6 milionu dolarů (což tehdy odpovídalo více než 250 milionům korun) a doživotnímu zákazu výkonu veřejné funkce. Šaríf se momentálně nachází v samovazbě v Londýně, poněvadž po cestě do Spojeného království kvůli údajnému zdravotnímu vyšetření se nevrátil do Pákistánu. Nedávno byl ale spatřen, jak vstupuje do luxusních londýnských obchodů.

Podle zjištění ICIJ se ozývají hlasy, že by se Šaríf mohl brzy vrátit zpět do země, aby posílil svou politickou stranu, které z exilu stále pomáhá. V Pákistánu by letos měly proběhnout parlamentní volby.

„Strana ho před volbami nutně potřebuje, protože si myslí, že bez něj by nemusela vyhrát,“ uvedl novinář z pákistánského média The News. „Takže ho chtějí mít v sestavě.“

Součástí dědictví Panama Papers je podle tohoto média i zpolitizování téma korupce v zemi. Zároveň se ukázalo, jak Pákistánu zoufale chybějí skutečně nezávislé instituce, jež by vyšetřování rodiny Šarifů i jiných korupčních kauz dotáhly do konce. 

Putinovi kumpáni

Jedny z nejsložitějších vazeb, které museli novináři rozplést, se týkaly rozsáhlé sítě majetku pohybujícího se na účtech blízkých přátel ruského prezidenta Vladimira Putina – a tedy i peníze, jež pravděpodobně patřily samotnému Putinovi.

Vyšetřování ukázalo na řadu jeho nejbližších důvěrníků včetně violoncellisty Sergeje Roldugina, Putinova přítele z dětství. Uniklé dokumenty doložily, že Roldugin byl hlavní postavou sítě, která přes banky například ve Švýcarsku nebo Lucembursku a fiktivní společnosti převedla více než 2 miliardy dolarů (tedy přes 43 miliard korun).

Přečtěte si

Putinova firma v Česku

Začátkem tohoto roku švýcarští prokurátoři obvinili čtyři vedoucí pracovníky tamních bank, že se podíleli na převodech milionů dolarů a nezaznamenali varovné signály o pravděpodobném skutečném majiteli účtů. Minulý týden byli bankéři odsouzeni a dostali pokutu ve výši stovek tisíc švýcarských franků.

Na Roldugina a řadu Putinových kamarádů z Panama Papers byly také uvaleny sankce ze strany USA a dalších států za jejich spojení s ruským prezidentem během války v Ukrajině.

Whistleblower John Doe

John Doe (anglické označení pro člověka neznámé identity), anonymní zdroj, který 2,6 terabajtů dokumentů předal novinářům, tvrdí, že i po letech od publikování kauzy stále žije v obavách o svou bezpečnost.

„Je to riziko, s nímž žiju, neboť ruská vláda se vyjádřila, že mě chce zabít,“ řekl v roce 2022 v interview s německým médiem Der Spiegel, kterému dokumenty původně poskytl a po letech souhlasil s rozhovorem.

Přečtěte si

Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil, zmínil i Jána Kuciaka

Únik dokumentů vedl úřady mnoha zemí k zahájení stovek vyšetřování po celém světě a podnítil zveřejnění a vyšetřování dalších podobných úniků, známých pod jmény Paradise Papers a Pandora Papers, jež odhalily ještě více informací o světě offshorů a daňových rájů.

„Fakt, že došlo k novinářské spolupráci podobného rozsahu, je také skutečným triumfem,“ řekl Doe. „Bohužel to stále nestačí. Nikdy jsem si nemyslel, že zveřejnění dat jedné advokátní kanceláře vyřeší globální korupci, natož aby změnilo lidskou povahu. Politici musí jednat.“

Reformované daňové ráje?

Rozruch kolem Panama Papers vedl k úsilí o reformu daňových rájů a ekonomických systémů po celém světě – hnutí v posledních sedmi letech zaznamenalo jisté pokroky.

„Přestože došlo k dalším a ještě větším únikům, zveřejnění Panama Papers ze strany ICIJ zůstává klíčovým momentem,“ uvedl ekonom Alex Cobham, jenž vede skupinu odborníků a aktivistů z Tax Justice Network.

„Ještě nikdy nebylo tak silně a veřejně demonstrováno, jak ohromný dosah má finanční tajemství a jak třeba umožňuje vyhýbat se daním. Panama Papers daly zásadní impuls řadě národních a mezinárodních politických procesů.“

Například panamská vláda od té doby zavedla povinnost advokátních kanceláří identifikovat a ověřovat skutečného konečného vlastníka, s nímž spolupracují. Tamní daňové úřady pak vláda mimo jiné požádala, aby sdílely informace o cizincích, již v zemi působí, se zemí, odkud pocházejí. 

Britské Panenské ostrovy – domov největšího počtu offshorových společností zmíněných v Panama Papers – přijaly v roce 2017 zákon, který vyžaduje, aby poskytovatelé offshorových služeb hlásili úřadům na ostrovech skutečné vlastníky společností – tyto informace však stále nejsou veřejně dostupné.

Ve Spojených státech, kde některé státy patří k významným daňovým rájům, probíhají snahy ministerstva financí o vytvoření databáze vlastníků společností. V posledních měsících ale ztroskotaly. Proti podobě návrhu se postavila asociace bankéřů, výrazně by totiž omezovala přístup jednotlivých bankovních institucí k informacím o konečných vlastnících firem, což by kvůli velikosti amerického bankovního systému podle zástupců bank nedávalo smysl. 

Přečtěte si

Boj proti finanční kriminalitě se komplikuje v Evropě i Americe

Přestože byly učiněny významné kroky a mnoho dramatických prohlášení, v úsilí o větší transparentnost globálního finančního systému zbývá ještě ujít dlouhou cestu a překonat mnoho překážek. V Evropě bylo například nedávno zrušeno několik veřejně přístupných registrů vlastnictví v Rakousku, Belgii a Nizozemsku, poněvadž soud Evropské unie rozhodl, že veřejný lucemburský registr porušuje soukromí vlastníků firem a potenciálně je ohrožuje.

Ekonom Cobham z organizace Tax Justice Network poukazuje na snahy OSN o vytvoření spravedlivého mezinárodního daňového rámce, což je podle něj příklad možných a slibných reforem, které však narážejí na odpor.

„Odpor zejména ze strany těch, kdo zneužívání umožňují,“ řekl pro ICIJ a dodal: „V tomto směru je před námi ještě spousta práce.“

Autorka textu: Carmen Molina Acosta, autorka české verze: Zuzana Šotová
Zdroj úvodní fotografie: ICIJ

The post Sedm let s Panama Papers: Co se stalo s klíčovými postavami vyšetřování? appeared first on investigace.cz.

Počátkem roku jsme ke čtvrtému výročí vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové vydali e-knihu Neděkuj, pamatuj. Podíleli jsme se na projektu OCCRP a zpravodajského serveru Meduza, který odhalil, co všechno může vlastnit ruský prezident Vladimir Putin. Náš projekt pojmenovaný KremRule (kombinace slov Kreml a anglického „vládnout“) zpřehlednil a katalogizoval majetky ruských oligarchů a klíčových spolupracovníků prezidenta Vladimira Putina. Dále jsme se věnovali dezinformačním webům, a to v rámci projektu Firehose of Falsehood (Ohňostroj lží), kdy jsme spolu s dvanácti redakčními týmy ze střední a východní Evropy mapovali dezinformační ekosystém, organizovaný v Evropě ruským státním aparátem.

Rok 2022 přinesl redakci investigace.cz nejen nové projekty, ale i několik ocenění. Pavla Holcová, zakladatelka Českého centra pro investigativní žurnalistiku a regionální editorka Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), dostala prestižní Allardovu cenu. Tu udílí nadace Allard Prize Foundation za výjimečnou odvahu při ochraně lidských práv, prosazování právního státu a za boj proti korupci. Novinářskou cenu nám udělila také Nadace Open Society Fund (OSF) za podcast Odposlech – konkrétně za rozhovor s ruským opozičním novinářem Romanem Aninem. Ocenění obdrželi Lukáš Nechvátal a Nikola Klepáčková. Nominaci jsme získali také za kauzu Pandora Papers, jež odhalila utajené offshorové schéma bývalého premiéra Andreje Babiše, a za text, který popisoval slovensko-čínskou pračku peněz.

Čtyři roky po vraždě

Přečtěte si

Neděkuj, pamatuj

„Neděkuj, pamatuj.“ To byla odpověď, kterou investigativní novinář Ján Kuciak s oblibou používal, když mu chtěl někdo poděkovat za laskavost, pomoc nebo jen za zaplacení piva. Po jeho vraždě nabyla slovní hříčka daleko hlubšího významu. Čtyři roky po smrti Jána a jeho snoubenky Martiny Kušnírové jsme vydali stejnojmennou e-knihu.

Obsahuje rozhovory se třinácti slovenskými osobnostmi, kterým vražda a její následné vyšetřování změnily či ovlivnily život. Některé rozhovory jsou velmi osobní, jiné analyzují změny ve slovenské společnosti a hledají odpověď na otázku, jak ji odkaz Jána a Martiny proměnil. Samostatnou kapitolou je vyprávění o spravedlnosti a také o tom, jak několik odvážných vyšetřovatelů dokázalo kauzu Kuciakovy vraždy dotáhnout do konce i za cenu osobního nepohodlí a výhrůžek.

Vedle rodičů zavražděných mladých lidí v knize mluví například hlavní vyšetřovatel tohoto případu Peter Juhás, policejní prezident Štefan Hamran, advokát matky zavražděné Martiny Roman Kvasnica, prokurátor Daniel Lipšic, předseda Specializovaného trestního soudu Ján Hrubala, sociolog Michal Vašečka či politolog Erik Láštic. Rozhovory vedla Pavla Holcová a Eva Kubániová, obě Martinu a Jána velmi dobře znaly. Poté, co na Slovensku nedávno padla vláda a reálně hrozí návrat k moci politiků spojených s nejtemnějším obdobím mladého slovenského státu, představuje tato publikace varovné memento toho, co se na Slovensku dělo a opět může dít.

Přečtěte si

Jak se změnilo Slovensko čtyři roky po vraždě

Pandora Papers

Po celý rok jsme pokračovali ve zveřejňování českých příběhů, které odhalil projekt Pandora Papers (založený na úniku zhruba dvanácti milionů dokumentů ze čtrnácti právních kanceláří, jež poskytují offshorové služby). Popsali jsme například komplikované finanční schéma, které vytvořila Ivana Tykač, královna realit a manželka jednoho z nejbohatších Čechů Pavla Tykače. Podle dokumentů v Pandora Papers měly z jejích offshorů protéct směrem k jejím českým firmám stovky milionů korun. Nebylo však zřejmé, zda šlo o reálné převody peněz, nebo zda transakce proběhly jen na papíře. A pokud se napříč účty přelévaly reálné peníze, nebylo jasné, odkud pocházely.

Přečtěte si

Pandora Papers: Kyperské schéma Ivany Tykač

Mimo to jsme se zaměřili i na další majitele offshorových firem, kteří se pohybovali ve veřejném prostoru. Například rodina kladenských právníků Račokových si díky anonymním offshorům na Seychelách vytvořila predátorský systém. Lidem půjčovala peníze na smlouvy obsahující drastické pokuty, a když nezaplatili, jejich byt nebo dům šel do dražby.

Přečtěte si

Pandora Papers: Jak seychelské ostrovy pomohly lichvářům z Kladna

Tajemný zdroj Panama Papers

Rozhovor s mužem vystupujícím pod fiktivním jménem John Doe nás vrátil k dřívějšímu úniku dat, známému jako Panama Papers. Po letech se novinářům Bastianu Obermayerovi a Frederiku Obermaierovi znovu ozval anonymní whistleblower, který jim v roce 2015 poskytl více než 2,6 terabytů tajných dat, včetně milionů interních e-mailů. Data pocházela z panamské právní firmy Mossack Fonseca, jednoho z nejdůležitějších poskytovatelů služeb v oblasti globálního byznysu offshorových firem. Po informacích z Panama Papers, publikovaných pod záštitou Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), musela na svou funkci rezignovat řada politiků. Únik dat spustil vyšetřování tisíce případů po celém světě. Od té doby platí ohledně zakládání skořápkových firem přísnější pravidla. Vládám všude po světě se díky těmto datům také podařilo získat zpět více než 1,3 miliardy dolarů ztracených na daňových příjmech. John Doe teď poprvé začal mluvit o tom, co ho k předání dat vedlo, jak ho zklamala německá policie i kdo by ho chtěl nechat zavraždit.

Přečtěte si

Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil, zmínil i Jána Kuciaka

Majetek mocných Rusů

Ruská agrese proti Ukrajině spustila nejen mezinárodní sankce, ale také zájem o majetek mocných Rusů v Evropě a v USA. Právě tomu se věnuje projekt Russian Asset Tracker (RAT), na kterém jsme spolupracovali s dalšími čtyřiadvaceti evropskými médii. Databáze zatím nabídla pohled na vlastnictví majetku prvních pětatřiceti osob, jejich rodin a obchodních partnerů. Těchto celkově asi sto sedmdesát lidí bylo vybráno na základě seznamu „klíčových podporovatelů a uživatelů výhod kremelského režimu“, které tým ruského opozičního lídra Alexeje Navalného doporučil sankcionovat. Jedná se o vůbec největší a nejkomplexnější audit majetku mocných Rusů, jejž mají mimo svou rodnou zemi. Postupně se databáze bude rozšiřovat o další vlivné osobnosti ať už z prostředí byznysu, nebo politiky.

Přečtěte si

Russian Asset Tracker: Největší databáze majetků mocných Rusů

Věnovali jsme se i majetku Vladimira Putina, konkrétně českým a slovenským dceřiným firmám společnosti Gunvor. Ta patří k jedněm z největších obchodníků s plynem a ropou na světě a se surovinami nadále obchodovala i po invazi Ruska do Ukrajiny. A to přes svůj odštěpný závod v Česku a na Slovensku, aniž Gunvor předkládal ze zákona povinné finanční závěrky. V českém obchodním rejstříku sice není jediné ruské jméno spojené s Gunvorem, analytici a lidé kdysi blízcí Putinovi se ovšem shodují, že skrytým spoluvlastníkem byl právě ruský prezident. Společnost Gunvor vydělávala na obchodech s ruskou státní firmou Rosněfť. Ropu a zemní plyn od ní nakupovala za směšně nízké ceny, na Západ je však prodávala za ceny tržní, tedy se ziskem několika set procent.

Přečtěte si

Putinova firma v Česku

Pokud jde o Putinův majetek, průlomový byl projekt, který odhalil, co všechno může ruský prezident vlastnit. Naši kolegové, ruští novináři z konsorcia OCCRP a zpravodajského serveru Meduza, získali data z neveřejné domény LLC Invest.ru. Metadata e-mailů pod touto doménou poskytla důkaz, že ruské firmy, jež spolu oficiálně nemají vůbec nic společného, jsou propojené minimálně na úrovni managementu. A všechny majetky, které se kdy podařilo s Putinem spojit, sdílejí právě tuto doménu. Na papíře mají společnosti užívající doménu LLC Invest.ru často uvedeno, že jejich vlastníky jsou například bankéři nebo ruští oligarchové. Všechny tyto majitele ale zároveň spojuje fakt, že jsou to lidé z blízkého okruhu prezidenta Putina. Vznikl tak přehled majetku, vlastněného přes konsorcium LLC Invest, který se váže k Vladimiru Putinovi. Jde o luxusní usedlosti, bankovní účty, sportovní resort, vinice, soukromou letku či jachty v účetní hodnotě až 4,5 miliardy dolarů.

Přečtěte si

Utajovaný majetek Vladimira Putina

K mapování ruského majetku také přispěl únik dokumentů Pandora Papers. Tým Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů, jehož členem je také investigace.cz a který má veškerá data k dispozici, pracoval i po vydání nejdůležitějších kauz z této databáze na zpřístupnění dalších uniklých informací. Ve své Offshore Leaks Database poskytl novou várku dat, tentokrát od právnické firmy s majoritní ruskou klientelou. Zveřejnil zde jména osmi set Rusů, mezi něž patří třeba bývalý ministr informací a komunikace a poradce prezidenta Vladimira Putina Leonid Rejman nebo oligarcha Roman Avdějev, majitel sankcionované banky Credit Bank of Moscow, který podniká ve stavařském a dřevozpracujícím průmyslu a patří mu moskevský fotbalový klub Torpedo.

Přečtěte si

Pandora Papers: Druhá várka dat

Na konci roku přišla investigace.cz s projektem pojmenovaným KremRule (kombinace slov Kreml a anglického „vládnout“), jenž zpřehledňuje a katalogizuje majetky ruských oligarchů a klíčových spolupracovníků prezidenta Putina v Česku. Jde o lidi, kteří z velké části drží Putina při moci, slouží jako prostředníci pro jeho soukromé investice či zastávají strategické pozice v silových složkách a tajných službách. Mocní Rusové se za pomoci právníků a offshorových společností naučili své bohatství skrývat. Zjistit, kdo co vlastní, je tak úkol náročný i pro zkušené policejní vyšetřovatele. My jsme využili našeho v Česku ojedinělého přístupu do mezinárodních novinářských projektů, jako jsou Panama Papers, FinCen Files nebo Pandora Papers, a zmapovali jsme, kdo z mocných Rusů v Česku ukrývá své majetky. Naše zkoumání jsme se rozhodli zveřejnit formou medailonků těchto osob v přehledné databázi.

Přečtěte si

KremRule: Český majetek mocných lidí Kremlu v jedné databázi

Databáze majetků Křetínského, podvody s leasingem a exekucemi a nebezpečná hnojiva

Pokračovali jsme i v databázovém projektu s názvem Impérium. Jeho první část se týkala Andreje Babiše – podařilo se nám najít téměř osm set firem, jež s ním byly nějak spojeny, a zmapovat dotace v hodnotě skoro devatenácti miliard korun, které získaly. Projekt Impérium, soustřeďující informace o majetku a firmách vlivných českých oligarchů, jsme rozšířili o muže, který Andreje Babiše v žebříčku nejbohatších Čechů předběhl a umístil se na čtvrtém místě. „Impérium DK“ se věnuje podnikatelským aktivitám Daniela Křetínského a celý projekt by měl pomoci pochopit, jakým způsobem ve střední Evropě dochází k monopolizaci ekonomické, politické a mediální moci. Databáze je dostupná na adrese https://imperiumdk.investigace.cz/.

Přečtěte si

Projekt Impérium: Daniel Křetínský

Vyjma různých zbohatlíků a mocných tohoto světa jsme se věnovali i příběhům obyčejných Čechů, kteří za auto na leasing zaplatili stovky tisíc. Přestože své finanční závazky vzorně spláceli, o auto i peníze nakonec přišli. Mezi nimi a leasingovou firmou byl totiž mezičlánek, firma Jitoro či Deteka, který peníze vybrané od zákazníků přestal leasingovce posílat. Podvedení klienti se zřejmě obrátí na soud a my budeme sledovat, jak jejich kauzy dopadnou.

Přečtěte si

Za auto na leasing zaplatili stovky tisíc. Nemají auto ani peníze

Upozornili jsme také na podivný případ exekutora Igora Ivanka, který neposlal Všeobecné zdravotní pojišťovně desítky milionů korun, jež vymohl od jejích dlužníků. Když se věc provalila, pojišťovna k němu byla nebývale vstřícná. Nepodala trestní oznámení jako v jiných podobných případech, ale dohodla se s ním, že jí peníze bude splácet. Kvůli zpronevěře přitom jiní exekutoři skončili ve vězení. Podle kontrolní komise exekutorské komory je Ivankův případ závažný, a proto vůči němu vznesla kárnou žalobu. Nejvyšší správní soud o ní zatím nerozhodl.

Přečtěte si

Exekutor Ivanko neposlal VZP peníze, které vymohl

Zabývali jsme se i byznysem, který prý vynáší víc než obchod s drogami či zbraněmi. Jde o prodej nelegální zemědělské chemie. Více než šestina pesticidů, jež se jako postřik dostanou na česká pole, jsou buď zakázané přípravky, nebo levnější padělky oficiálních značek. Česko bohužel patří mezi pět zemí EU, kde se černému trhu s těmito produkty daří nejvíce.

Přečtěte si

Lepší než drogy a zbraně. Organizovaný zločin má nový hit, zemědělskou chemii

Dezinformační ohňostroj

V rubrice Data Boutique jsme se věnovali především dezinformacím. Součástí ruské agrese v Ukrajině byla například i propagandistická a dezinformační války šířená v prostředí sociálních sítí. Vytvořili jsme proto přehledný nástroj monitorující debaty o tomto konfliktu na sociální síti Facebook. Záměrem bylo lépe porozumět, jakým způsobem se o válce komunikuje a jak je prezentována nebo interpretována skupinami i osobami, které jsou k propagandě a dezinformacím náchylné.

Přečtěte si

Jak vypadá rusko-ukrajinský konflikt na Facebooku

Země Evropské unie řešily, zda a jak blokovat konspirační a dezinformační weby. Data posléze ukázala, že jejich návštěvnost začala klesat. Z naší analýzy vyplynulo, že počty návštěv poklesly přibližně o 30 %. Proměnila se také struktura návštěvnosti a konspirační a dezinformační scéna se rozštěpila. Zatímco většina menších webů se již nebyla schopna vrátit na svá původní čísla, čtveřice Aeronet, Protiproud, AC24 a CZ 24 se stala stálicí této scény.

Přečtěte si

Květnové hvězdy mezi českými konspiračními a dezinformačními weby

Na konci roku jsme začali publikovat texty projektu Firehose of Falsehood (volně přeloženo jako Ohňostroj lží). Projekt je pojmenován podle jedné z propagandistických technik, kterou jako první definoval americký think-tank RAND Corporation. Jde o strategii opakovaného a nepřetržitého sdílení informací bez ohledu na to, jestli jsou pravdivé a konzistentní. V rámci projektu Firehose of Falsehood spolupracovalo třináct redakčních týmů ze střední a východní Evropy pod vedením Josefa Šlerky z investigace.cz. Cílem bylo důkladně prozkoumat dezinformační ekosystém organizovaný ruským státním aparátem působící v Evropě. Projekt využíval hloubkovou analýzu dat a metadat v kombinaci s vhledem do situace v konkrétních zemích, kde novináři spolupracující na projektu žijí a pracují.

Přečtěte si

Ohňostroj lží

Zjištění umožnila nahlédnout pod povrch fungování proruských a protizápadních dezinformačních sítí působících ve střední a východní Evropě a ukázat, jak obrovský rozsah a dosah tento ohňostroj lží má. Obsah zkoumaných webů je často zmanipulovaný nebo rovnou vymyšlený, některé přinášejí populární konspirační teorie nebo konspirace specifické pro danou zemi, jiné do mixu těchto „informací“ přidávají i nacionalistické či ultrapravicové narativy. Tyto stránky se navzájem často propojují a vytvářejí společně rozsáhlý ekosystém hlásných trub ruské propagandy, konspirací a ultrapravicové ideologie v jednotlivých státech střední a východní Evropy.

Přečtěte si

Ohňostroj lží v zemích střední a východní Evropy

Přečtěte si

Ohňostroj lží v České republice

The post Rok 2022 v našich kauzách appeared first on investigace.cz.

Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) upozornilo, že americký Senát zablokoval důležitý návrh zákona, určený pro boj s praním špinavých peněz a korupcí ve Spojených státech. Podobné komplikace s potíráním finanční kriminality nastaly i v Evropě, kde Soudní dvůr Evropské unie zrušil ustanovení, podle kterého má být evidence skutečných majitelů firem veřejná ve všech členských státech EU.

Návrh amerického zákona nazvaný Enablers Act spatřil světlo světa již v roce 2021. Ve zkratce se jedná o soubor nařízení, jež by měla umožnit kontrolu společností, které jsou zapojeny do systému praní špinavých peněz nebo se podílejí na jiných potenciálně rizikových aktivitách. Návrh vznikl v reakci na publikování informací z takzvaných Pandora Papers, jež odhalily, jak američtí advokáti, provozovatelé korporátních služeb a realitní makléři napomáhali praní špinavých peněz na území Spojených států. Jmenovitě šlo o státy Wyoming, Jižní Dakota a Delaware, které jsou díky příjemně nízkým či nulovým korporátním daním tradičně považovány za daňové ráje. 

Korporáty, právníci nebo realiťáci, tedy zprostředkovatelé služeb (v originále „enablers“, odtud název zákona), nemusí kontrolovat, z jakých zdrojů pochází majetek jejich klientů. V tom se liší například od bank, které mají povinnost provádět důkladnou kontrolu původu peněz, jež se jejich prostřednictvím dostávají do oběhu. Právě těchto aktérů, kteří tuto povinnost nemají, využívají různí podvodníci, zločinci, autokrati nebo zbohatlíci typu ruských oligarchů. Skrze právníky, poradce a konzultanty tak perou špinavé peníze v zahraničí, především v západních zemích. Bez těchto zprostředkovatelů by neměli, jak své nelegálně nabyté finance přesunout a zužitkovat je v demokratickém prostředí.

Enablers Act měl tento problém napravit tím, že poskytne americkému ministerstvu financí (USDT) větší pravomoce. Například k tomu, aby zmíněná problematická odvětví donutilo zavést specializované programy nebo orgány zaměřené proti praní špinavých peněz, a tedy prokazatelně kontrolovat, zda peníze jejich klientů nepocházejí z trestné činnosti.

Zákon se navzdory zablokování těší čím dál větší podpoře u americké veřejnosti. S jeho přijetím naprosto souhlasil i poradce prezidenta Joea Bidena pro národní bezpečnost Jake Sullivan. Odpůrci navrhované právní normy oponují tím, že by podkopala základní principy právního státu a práva občanů, neboť advokáti by museli USDT podávat interní informace o finančních aktivitách svých klientů.

Přečtěte si

Pandora Papers: Jak pokračuje vyšetřování Babišových offshorů?

Uzavírání registrů skutečných vlastníků

Stejným argumentem, tedy ochranou práv občanů, zdůvodnil své rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie v případě zrušení nařízení o veřejnosti dostupné evidenci skutečných majitelů právnických osob. Podle nálezu Soudního dvora EU jsou takové evidence v rozporu s Listinou práv a svobod (LZPS).

Doposud byly informace o skutečných majitelích veřejné, a to na základě unijní směrnice proti praní špinavých peněz. Ta je podle rozsudku Soudního dvora EU nyní neplatná, neboť se jedná o nepřijatelný zásah do práva na soukromý život a na ochranu osobních údajů.

Pomyslnou roznětkou soudního rozhodnutí byly dvě žaloby podané v Lucembursku. V té první majitel firmy argumentoval, že veřejný přístup k datům jej vystavuje „riziku podvodu, únosu, vydírání, násilí a obtěžování“. V druhé žalobě společnost namítala, že veřejný registr porušuje právo na ochranu soukromého a rodinného života.

Ztráta přístupu k Evidenci skutečných majitelů ale může být pro novináře podstatnou překážkou v jejich práci, jak podotýká šéfredaktorka Pavla Holcová v podcastu Odposlech investigace.cz: „Právě tyto obchodní rejstříky a evidence skutečných majitelů jsou pro nás jako novináře naprosto klíčové. Většina kauz začíná tak, že se k nám dostane jméno, ať už jméno člověka, nebo firmy, a první věc, co uděláme, je to, že se podíváme do obchodních rejstříků.“

Členské země EU mají možnost se vůči rozhodnutí soudu odvolat. Rozsudek Soudního dvora EU zatím akceptovalo několik států a své registry uzavřely, bylo mezi nimi například Lucembursko, Irsko a Rakousko. Česká Evidence skutečných majitelů prozatím zůstává dostupná.

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Boj proti finanční kriminalitě se komplikuje v Evropě i Americe appeared first on investigace.cz.

Za hlavní zprávou dnešního #zesvěta se vydáme na opačnou stranu zeměkoule. V Austrálii totiž ve velkém unikají data z pojišťoven, a navíc tam oběti kyberpodvodů pašují drogy. Pokud vás naopak zajímají spíše bizarní zprávy z našeho starého dobrého kontinentu, pak se nabízí informace o tom, jak byl bývalý generální ředitel Danske Bank zproštěn obvinění. A na závěr máme i ruské špiony, kteří nerušeně spolupracují s maďarským ministerstvem.

#1 Prodám osobní data australského premiéra, zn. spěchá

Na dark webu se nově nacházejí data přibližně 10 milionů lidí, kteří mají nebo měli smlouvu s australskou pojišťovnou Medibank Private Limited. Hackeři data získali kybernetickým útokem a od pojišťovny následně požadovali výkupné. Medibank ovšem jakékoli placení odmítla. Hackeři proto nelenili a data bývalých i současných klientů pojišťovny bleskurychle zveřejnili. Mezi oběťmi úniku tak figuroval například i současný australský premiér Anthony Albanese. Fakt, že jeho osobní data jsou veřejně přístupná, ho samozřejmě neuvedl do stavu nejvyšší blaženosti. Jak sám prohlásil, únik jej velmi znepokojil. Proto nám nezbývá než premiérovi popřát klidné spaní. Podle všeho to bude potřebovat.

Více informací o úniku dat si můžete přečíst na stránkách Anadolu Agency.

#2 Bývalý generální ředitel Danske Bank zproštěn obvinění

Pokud jste v úterý zaslechli hlasitou ránu neznámého původu, nebyl to výstřel v kremelské prezidentské pracovně následovaný dopadem bezvládné hlavy na mahagonovou desku stolu, nýbrž kámen, který Thomasu Borgenovi spadl ze srdce. Ležel mu tam minimálně od roku 2018, kdy byl Borgen odvolán z funkce generálního ředitele Danske Bank, zapletené do skandálu s praním špinavých peněz. Akcionáři banky po Borgenovi proto požadovali odškodnění v hodnotě téměř 8 miliard korun. Leč soud nahlédl celou aféru jinak a tento týden bývalého generálního zprostil viny. Lze proto předpokládat, že na rozdíl od australského premiéra bude Thomas Borgen minimálně několik dní spokojeně hajat jako nemluvně.

Podrobnosti o tom, jak se Borgen vyhnul zaplacení tučné sumy, se dočtete na stránkách Bloomberg.

Přečtěte si

V estonské pobočce Danske Bank prali peníze i Rusové

#3 Ruský špion ve službách maďarského ministerstva

Maďarská organizace s názvem Közérthető Biztonságért Alapítvány (ve volném překladu Nadace pro srozumitelnou bezpečnost) spolupracuje s maďarským ministerstvem vnitra, a to formou pořádání společných konferencí a interních školení. V prvním okamžiku nelze nic namítat, dopracovat se srozumitelné bezpečnosti jistě nejde jen tak mírnyks tírnyks. Jenže zakladatel zmíněné organizace není nikdo jiný než instruktor ruské školy bojových umění, která je specialisty považována za krytí pro ruské tajné služby. Další z členů této už méně srozumitelné organizace je pak napojený na ruskou státní energetickou společnost Gazprom. Aby podezřelých signálů nebylo málo, organizace nevlastní žádný majetek, oficiálně nemá žádné výdaje ani příjmy, a přesto jí filantropické zanícení nechybí, neboť se zavázala, že bude poskytovat školení o národní bezpečnosti pro maďarské civilisty. Inu, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Volně přeloženo do maďarštiny: ha elkapják a madarat, szépen énekelnek neki. 

Další informace o podezřelé spolupráci maďarského ministerstva se dočtete na webu Atlatszo.

#4 Nechcete přijít o celoživotní úspory? Pašujte drogy!

A na závěr zpráva, která v této rubrice nemůže chybět, neboť co by to bylo za #zesvěta bez světa narkotik. Jak je dobře známo, starší lidé patří k jedné z častých cílových skupin podvodníků. Zatímco u nás jsou v tomto směru nejznámější podvodní prodejci, obecně označovaní plurálem šmejdi, celosvětovému trendu v kategorii podvádění starých lidí vévodí kyberzločinci. Ti australští posunuli celý proces zase o kus dál, na zcela novou úroveň. Poté, co z naivních obětí z řad seniorů vymámí pod určitou záminkou peníze, nabídnou jim jednoduchý obchod: budete pro nás pašovat drogy a vaše peníze vám vrátíme. Podobnou nabídku přijali například dva starší Američané, kteří se posléze snažili pašováním získat zpět přes 12 milionů dolarů. S 15 kilogramy metamfetaminu a 1,5 kilogramem kokainu je však na hranicích zadrželi. A nebyli sami, australská policie už obdobně vyhmátla 18 důchodců s ukrytými drogami.

Více se dočtete na stránkách OCCRP.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autorka úvodní fotografie: Martina Bartl

The post #zesvěta: Prodám osobní data australského premiéra, zn. spěchá appeared first on investigace.cz.

Páteční #zesvěta přináší perličky ze sféry zločinu za poslední týden. Ve Španělsku mají problém s nevítanými hosty, na americkém kontinentě vymýšlejí kreativní způsob, jak pašovat kokain, a v Rusku pro změnu do éteru volně unikají data. V naší domovině se zase policisté zapojili do boje proti pašovaným cigaretám. Pojďme na to! 

#1 Ruské platformě unikla data o desítkách milionů uživatelů

Přes 70 gigabajtů dat uniklo z databáze ruské streamovací platformy Start, která poskytuje videoobsah na vyžádání. Na tuto skutečnost upozornil kanál na Telegramu známý jako Information Leaks (Úniky informací). Podle ruské společnosti se jedná o neaktuální data z roku 2021, jež neobsahují žádné citlivé údaje. Information Leaks nicméně oponuje, že mezi uniklými daty jsou informace jako IP adresy, hesla, e-mailové adresy a celá jména více než 44 milionů uživatelů. Kdo je za útok zodpovědný, stále není známo.

Více informací o povaze uniklých dat se dočtete na stránkách Cybernews.

#2 Dětské ubrousky nahradil kokainový dětský pudr

Mělo se jednat o obyčejnou celní kontrolu kamionu, který údajně převážel dětské ubrousky z Mexika do USA. Překvapení pohraniční policisté namísto toho ale našli skoro dva tisíce balíčků zabaleného kokainu v hodnotě téměř 300 milionů korun. Do oběhu se tím pádem nedostalo skoro 700 kilogramů. Dětské ubrousky tak vstoupily do pomyslné síně slávy pro všechny kreativní, leč pochybné nápady, jak pašovat kokain.

Více o průběhu zadržení této zásilky kokainu se můžete dočíst na stránkách CNN.

Evropa: Rekordní množství zabaveného kokainu již čtvrtý rok po sobě

#3 Jak vyprovodit nevítané hosty

Španělští squatteři přišli na lukrativní zdroj příjmů. Gangy okupují rekreační domy, které následně odmítají opustit. Od majitelů pak za opuštění jejich nemovitostí požadují tučnou sumu, místy až ve výši 350 tisíc korun. Squatteři využívají mezery ve španělském zákoně o vlastnictví nemovitostí. Pokud totiž zůstanou v domě nerušeni déle než 48 hodin, je podle litery tohoto zákona zapotřebí soudního příkazu k jejich vystěhování. Tímto způsobem v současnosti gangy okupují na sto tisíc domů.

Více o tom, jak se španělští majitelé brání proti vydírání, se dočtete na stránkách OCCRP.

#4 Česká republika bojuje proti nelegálním cigaretám

Europol provedl operaci v Maďarsku, na které se podílely i české orgány. Spolu s policisty z Rakouska, Polska a Maďarska se jim podařilo rozbít zločineckou síť, jež hrála roli v daňových podvodech týkajících se pašování cigaret. Europol už zatknul i jednoho podezřelého maďarského původu a pátrá po dalších třech podezřelých. Mimo to policisté zabavili cennosti v hodnotě více než 18 milionů korun. Bylo mezi nimi sedm luxusních automobilů a 49 náramkových hodinek.

Detaily o tom, jak Europol pokračuje v boji se zločinem, najdete na stránkách samotného Europolu.

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autorka úvodní grafiky: Martina Bartl

The post #zesvěta: Dětské ubrousky nahradil kokainový dětský pudr appeared first on investigace.cz.

Člověk známý jako John Doe, který stojí za únikem dat později známým jako Panama Papers, po šesti letech promluvil s Bastianem Obermayerem a Frederikem Obermaierem, kterým data předal. Přestože svoji identitu i nadále extrémně chrání, poprvé začal mluvit o tom, co ho k předání dat novinářům vedlo, jak ho zklamala německá policie i kdo by ho chtěl nechat zavraždit. Musí novináři nutně znát své zdroje? Jak se ověřují anonymní tipy? A kdy jsou tajné zdroje z etického hlediska nepřípustné?

Rozhovor s Pavlou Holcovou na téma anonymních a tajných zdrojů. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Podcast ODPOSLECH: Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Člověk známý jako John Doe, který stojí za únikem dat později známým jako Panama Papers, po šesti letech promluvil s Bastianem Obermayerem a Frederikem Obermaierem, kterým data předal. Přestože svoji identitu i nadále extrémně chrání, poprvé začal mluvit o tom, co ho k předání dat novinářům vedlo, jak ho zklamala německá policie i kdo by ho chtěl nechat zavraždit. 

V roce 2015 kontaktoval anonymní whistleblower, který si říkal John Doe, německé médium Süddeutsche Zeitung (SZ) a poskytl dvěma novinářům více než 2,6 terabytů tajných dat, včetně milionů interních e-mailů. Data pocházela z panamské právní firmy Mossack Fonseca, jednoho z nejdůležitějších poskytovatelů služeb v oblasti globálního byznysu offshorových firem. Po informacích známých jako Panama Papers, jež byly publikovány pod záštitou Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), musel na svou funkci rezignovat islandský premiér Sigmundur Davíð Gunnlaugsson, pákistánský premiér Naváz Šaríf a další politici. Únik dat odstartoval masivní protesty v Londýně, Reykjavíku i v jiných městech a spustil vyšetřování tisíce případů po celém světě. Od té doby platí ohledně zakládání skořápkových firem přísnější pravidla. Vládám všude po světě se díky těmto datům také podařilo získat zpět více než 1,3 miliardy dolarů ztracených na daňových příjmech.

„John Doe“ se zatím veřejně vyjádřil jen jednou v manifestu publikovaném čtyři týdny po uveřejnění Panama Papers. V tomto prohlášení anonymní zdroj naléhal na politické činitele, aby začali bojovat proti globální nerovnosti. Od té doby vznikla o Panama Papers řada podcastů a dokumentů a také hollywoodský film s Meryl Streep. Ale whistleblower stále mlčel.

Nedávno „John Doe“ kontaktoval dva bývalé novináře z německého Süddeutsche Zeitung, kteří nyní pracují pro Der Spiegel. Aby whistleblowerovi zaručili anonymitu, vedli rozhovor přes internet a šifrovali jej pomocí softwaru, jenž jeho odpovědi vyslovoval. Rozhovor proběhl za přítomnosti svědka a byl zkrácen kvůli čitelnosti, lehce editován a v souladu se standardními postupy německé žurnalistiky také předložen tázanému k autorizaci před zveřejněním.

Jak se vám daří? Jste v bezpečí?

Jsem v bezpečí, tedy podle toho, co je mi známo. Žijeme v nebezpečném světě a to někdy tíží i mě. Ale celkově se mám docela dobře a myslím, že mám také velké štěstí.

Šest let jste mlčel. Nelákalo vás odhalit, že jste to byl právě vy, kdo zajistil zveřejnění tajných offshorových obchodů hlav států a předsedů vlád, drogových kartelů i zločinců?

Myslím, že podobně jako spousta lidí jsem často řešil otázky ohledně svých zásluh. Sláva pro mě ale nikdy nebyla rozhodující. Tehdy mi dělalo starosti jen to, abych zůstal naživu a mohl někdy tenhle příběh odvyprávět. Rozhodnout se zkompilovat data, která jsem měl v Mossack Fonseca k dispozici, trvalo celé dny a někdy jsem měl pocit, jako bych se díval do hlavně nabité zbraně, ale nakonec jsem to musel udělat. 

Oslovil jste německý deník Süddeutsche Zeitung, který následně inicioval spolupráci více než 400 novinářů z celého světa, koordinovanou Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ). Když jste se nám ozval, co jste tím sledoval?

Když jsem vás kontaktoval, neměl jsem tušení, co by se mohlo stát ani jestli mi vůbec odpovíte. Oslovil jsem mnoho novinářů, mimo jiné z New York Times nebo Wall Street Journal, ti ale neměli zájem. A když jsem později kontaktoval Wikileaks, neobtěžovali se mi ani odpovědět. 

Globální tým začal Panama Papers publikovat 3. dubna 2016. Pamatujete si tento den?

Vzpomínám si, že to bylo skoro jako kterákoli jiná neděle. Šel jsem s přáteli na jídlo a šokovalo mě, když jsem zjistil, jak silný zájem o Panama Papers mezi veřejností probudil Edward Snowden tím, že o projektu ICIJ diskutoval na Twitteru. 

Snowden, který teď žije v ruském exilu, se o projektu dozvěděl a ještě předtím, než jsme vše publikovali, tweetoval o „největším leaku v historii datové žurnalistiky“.

Vzpomínám si, že jsem na sociálních sítích viděl tisíce příspěvků. Nikdy předtím jsem nic takového nezažil. Byla to doslova informační exploze. Lidé, se kterými jsem tu neděli zrovna byl, to začali probírat hned, jak o tom uslyšeli. Tak jsem se co nejvíc snažil chovat jako kdokoli jiný, kdo o tom všem slyší poprvé.

Mnoho expertů srovnává Panama Papers s Watergate. Nejdůležitějším zdrojem u Watergate byl náměstek ředitele FBI Mark Felt, který vystupoval pod jménem „Deep Throat“ a odhalil svou pravou identitu až 33 let poté… 

Občas jsem na Marka Felta a na různá nebezpečí, jimž čelil, myslel. Ale ta nebezpečí, kterým čelím já, vypadají trochu jinak než ta jeho. Možná budu muset s odhalením své identity počkat, až budu na smrtelné posteli.

Z jakého důvodu?

Panama Papers zahrnují hodně různých nadnárodních zločineckých organizací, z nichž některé jsou napojené na vlády. Proto je těžké si představit, že by někdy mohlo být skutečně bezpečné mou identitu odhalit. Felt měl obavy hlavně z tehdejšího amerického prezidenta Richarda Nixona a jeho kumpánů a Nixon z funkce odstoupil přibližně dva roky po vloupání (do sídla Demokratického národního výboru ve Washingtonu D. C., pozn. red.), takže se už jen bezmocně stáhl do ústraní. U mě je naopak pravděpodobné, že i za 50 let budou některé z těch skupin, kterých se obávám, stále mocné a mezi námi.

Řekl jste vůbec někomu o své roli v Panama Papers?

Po zveřejnění té zprávy jsem o tom řekl jen několika lidem, na nichž mi nejvíce záleží.

Přečtěte si

#PanamaPapers

Mlčíte o tom už šest let. Proč chcete mluvit právě teď?

V průběhu posledních šesti let se objevilo několik příležitostí, kdy jsem byl v pokušení o tom promluvit. Pokaždé se zdálo, že se svět víc a víc řítí do záhuby, takže jsem měl stále naléhavější potřebu nějak zasáhnout. Zároveň jsem ale musel zvážit několik faktorů. 

Co tím přesně myslíte?

Na prvním místě je samozřejmě moje vlastní fyzické bezpečí a bezpečí mé rodiny. Na druhém je fakt, že svět je velká kakofonie všemožných hlasů, jež se snaží prosadit svůj názor. Chtěl jsem, aby má slova měla smysl, aby se neztratila s dalším tweetem Donalda Trumpa. V roce 2016 jsem (ve svém manifestu) napsal, že mám z toho, čeho jsem byl svědkem, strach a „že vážná nestabilita už možná klepe na dveře“. Bojím se, že tato nestabilita už je tu. 

Jakou nestabilitu myslíte?

Vzestup fašismu a autoritářství po celém světě, od Číny přes Rusko a Brazílii až po Filipíny, ale v současnosti hlavně ve Spojených státech amerických.

USA ve své historii udělaly několik strašlivých chyb, ale když bylo potřeba, sloužily také jako jakási vyrovnávací síla proti těm absolutně nejhorším režimům. Tato rovnováha teď ale funkčně přestala existovat.

Vypadá to, že daňové ráje mají pro silné vůdce autokratických režimů zásadní význam.

Putin je pro USA mnohem větší hrozbou, než byl Hitler, a skořápkové firmy jsou jeho nejlepším přítelem. Když potom Putinovy rakety zasahují nákupní centra na Ukrajině, jsou tyto firmy financující ruskou armádu zodpovědné za vraždění nevinných civilistů. Skořápkové firmy skrývající čínské konglomeráty se zase podílejí na zabíjení nezletilých horníků v Kongu. Takové firmy umožňují, aby se děly tyto a další hrůzy, neboť zbavují společnost odpovědnosti. Jenže bez odpovědnosti nemůže společnost fungovat.

Zdá se, že Panama Papers jsou teď aktuálnější než kdy dřív, a to kvůli ruské agresi na Ukrajině. Například jednoho z nejstarších a nejbližších přátel Vladimira Putina, violoncellistu Sergeje Roldugina, v únoru zasáhly sankce. Hlavní důvod se našel právě v Panama Papers, které ukázaly, že Roldugin nejspíš jednal v zájmu utajení bohatství svého mocného přítele a že je sám miliardář — tedy na papíře. Potěšil vás tento zvrat událostí?

Potěšilo mě, že byl Roldugin sankciován. Myslím, že je to skvělé.

Bojíte se, že by se vám mohlo Rusko pomstít?

Vzhledem k tomu, že ruská vláda prohlásila, že mě chce mrtvého, s tím rizikem počítám. Než byly mediální aktivity Russia Today omezeny kvůli ruskému útoku na Ukrajinu, odvysílala tato televize dvoudílné dokumentární drama s postavou „Johna Doe“, která během úvodních titulků při mučení utrpěla poranění hlavy, načež kaluží jeho krve proplula kreslená loď, jako by to byl Panamský průplav. Jakkoli to bylo bizarní a nevkusné, poselství znělo jasně. Viděli jsme i další osoby s napojením na offshorové účty a daňové úniky, které se uchýlily k vraždě — myslím teď na tragické osudy novinářů, jakými byli Malťanka Daphne Caruana Galizia nebo Ján Kuciak. Jejich smrt mě hluboce zasáhla a vyzývám Evropskou unii, aby pro Daphne, Jána a jejich rodiny zjednala spravedlnost. Aby zajistila fungování právního státu na Maltě, jedné z bývalých jurisdikcí společnosti Mossack Fonseca.

V roce 2017 německá spolková policie získala rovněž od anonymního zdroje spoustu dokumentů společnosti Mossack Fonseca.

Ano, to jsem byl já. Od samého začátku jsem byl ochotný pracovat se státními institucemi, protože se mi zdálo celkem jasné, že je potřeba, aby za zločiny popsané v Panama Papers proběhlo stíhání. Více než kterákoli jiná vláda mě ta německá ujistila, že mně a mé rodině zajistí bezpečí, a po nějaké době jsme vypracovali dohodu, která se zdála být spravedlivá. Naneštěstí ale německá vláda tuto dohodu brzy porušila a z mého pohledu ohrozila mou bezpečnost. Ostatním whistleblowerům bych proto nedoporučoval, aby důvěřovali ujištěním ze strany německého státu.

Podle informací médií jste dostal odměnu pět milionů eur. Proč jste tedy s německou spolkovou policií nespokojený?

Byly tu tři hlavní problémy. Za prvé, jakmile německá policie získala data, zůstal jsem v podstatě sám bez jakékoli ochrany. Měl jsem pocit, že to není moc moudré, protože ohrožení mé bezpečnosti se nijak nesnížilo, spíš naopak vzrostlo. Nedlouho poté se v Berlíně za denního světla odehrála vražda spojená s FSB (ruská Federální služba bezpečnosti, pozn. red.). Mohl jsem to odnést já. Za druhé, německá vláda ve skutečnosti nedodržela finanční ujednání, na němž jsme se dohodli. To způsobilo další problémy, které ohrozily mou bezpečnost. A za třetí, německá spolková policie opakovaně odmítla příležitost analyzovat další data mimo Panama Papers o offshorovém světě, což je upřímně řečeno šokující.

Takže nemyslíte, že německé úřady udělaly dost pro to, abyste byl v bezpečí?

Chci k nim být spravedlivý. Nabídly mi nízký stupeň ochrany, ale tohle je typ situace, kde stačí udělat jednu chybu a může to mít katastrofální, nezvratný důsledek. Hned z několika důvodů mi jejich celkový přístup hlavně s postupem času nevyhovoval. Pokud by německá vláda skutečně docenila, jak důležité Panama Papers jsou, jsem si jistý, že by se k tomu přistupovalo úplně jinak.

Co přesně jste od Spolkového kriminálního úřadu chtěl? Ochranu svědků? Novou identitu? Nebo víc peněz?

Můžu říct jen to, že nedodrželi finanční ujednání, na kterých jsme se dohodli.

Německá policie sdílela data Mossack Fonseca s desítkami dalších zemí, ale omezila je vždy jen na data týkající se občanů dané země. Podle této logiky by údaje o ruských oligarších byly sdílené jen s ruskými úřady, pokud by zároveň neprobíhalo jejich trestní vyšetřování v jiných zemích, což je absurdní situace, hlavně když vezmeme v úvahu, že tito muži byli nedávno sankcionováni v reakci na ruskou invazi na Ukrajině.

Bohužel ani německá, ani americká vláda neprojevily o Panama Papers moc velký zájem. Místo toho se soustředí na jachty. Upřímně, na jachtách kromě jejich symbolické hodnoty moc nezáleží. Podstatnější jsou offshorové společnosti a trusty. Sankce jsou jedním z důležitých nástrojů, ale najdeme i další. Spojené státy by například mohly prohledat kanceláře zakladatelů offshorových společností na americké půdě, vyslaly by tím signál, že tento typ činnosti není přijatelný. Bylo by to pro ně snadné. Ale to se nestalo.

Ruské elity běžně skrývají fakt, že vlastní luxusní domy, jachty a tryskáče a další finanční aktiva, prostřednictvím složitých offshorových struktur. Jak by se to dalo zastavit?

Myslím, že západní svět už dlouho považuje Vladimira Putina za problém, který lze kontrolovat ekonomickými pobídkami. Je ovšem zřejmé, že to nefunguje. Zastavit offshorové praktiky by vyžadovalo skutečně velké úsilí, jakýsi novodobý projekt Manhattan (krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby za II. světové války, pozn. red.), jehož cílem by bylo rozluštit záhady offshorového světa. Výpočetní kapacita k tomu určitě existuje. Otázkou zůstává, zda také existuje politická vůle. Zatím jsem o tom moc důkazů neviděl.

Proč si myslíte, že jsme ještě neviděli žádného většího ruského whistleblowera?

Kromě toho, že to chce odvahu, je k tomu, aby se člověk mohl stát whistleblowerem, zapotřebí také určitá míra svobody. Musí to být někdo, kdo naslouchá a chce něco skutečně změnit. Takový druh svobody je ovšem v zemi, jako je Rusko, kde Putin ty odvážné vraždí a vězní, velmi těžké najít.

Edward Snowden žije v Rusku. Přestože kritizuje Putinovu vládu jako zkorumpovanou, nemůže odjet, protože by čelil soudu v USA.

Snowden je pouze jedním dílkem skládačky v informační válce, kterou Rusko od minulého století vede proti USA. Pokud má proti němu americká zpravodajská služba důkazy, měla by je všem ukázat. Pokud ne, prezident Biden by ho měl omilostnit a přivítat doma. Je to opravdu jednoduché.

Jste spokojený s tím, jaký měl únik dat dopad?

Výsledkem Panama Papers jsem ohromen. To, čeho ICIJ dosáhlo, bylo bezprecedentní a jsem velmi potěšený, až hrdý, že se v důsledku Panama Papers udály velké reformy. Skutečným triumfem je také to, že došlo k následné novinářské spolupráci takového rozsahu. Bohužel to stále není dost. Nikdy jsem si nemyslel, že uveřejnění dat jedné právnické firmy by mohlo zcela vyřešit globální korupci, natož změnit lidskou povahu. Politici musí jednat.

Potřebujeme veřejně přístupné korporátní registry v každé jurisdikci od Britských Panenských ostrovů přes Anguillu až po Seychely, Labuan a Delaware. Hned. A pokud uslyšíte nějaké námitky, ty patří politikům, které by měli z jejich funkcí vyhodit.

Od roku 2016 byly zveřejněny tisíce příběhů z Panama Papers. Jsou tu ještě nějaké, o nichž by se podle vás měl svět dozvědět?

Takových příběhů existuje ještě nemálo. Jeden, který mě napadá, je o trustu se žlutými papírovými šeky, jenž pravděpodobně pro drogový kartel založila kolumbijská poradenská firma, u níž je podezření, že jí velká americká banka umožnila přímo použít svůj korespondenční bankovní účet u banky v Panamě.

Edward Snowden jednou zmínil váš případ jako ten nejlepší scénář pro whistleblowera: měl jste velký vliv — a stále zůstáváte anonymní a na svobodě. Vidíte svou roli také tak?

Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že vše proběhlo dobře, i když nic není dokonalé. Anonymita měla zjevnou výhodu v tom, že mi zajistila relativní bezpečí, ale také to něco stálo, například jsem nemohl udržovat problémy spojené s Panama Papers na očích veřejnosti podobně, jako to dělal Snowden při odhalení odposlechů NSA. Samozřejmě on za to do jisté míry zaplatil svou svobodou. Vždy tu jsou nějaké kompromisy.

Co vás uveřejnění Panama Papers naučilo o whistleblowingu?

Řekl bych, že to nejdůležitější, co můj příklad ukazuje, je, že zasadit se o podstatnou změnu, a přesto si udržet dobrý život, je sice nejspíš dost vzácné, ale přece možné. Ale chce to hodně práce i štěstí, abyste byli vždy o krok napřed.

Je něco, co byste doporučil potenciálním whistleblowerům?

Říkat pravdu o citlivých záležitostech není nikdy jednoduché. Řekl bych, že nedoceněným faktorem zůstává právě to, jak těžké je udržet si vyrovnanou mysl. Ať už mluvíte s novináři, nebo s vládními úředníky, připravte se na to, že všechno postupuje jen velmi pomalu. Čas od času je proto důležité jen tak dýchat a přemýšlet i nad něčím jiným.

Pokud byste mohl vrátit čas, udělal byste to znovu?

Okamžitě.

Autoři textu: Frederik Obermaier a Bastian Obermayer, Der Spiegel; autorka české verze: Mahulena Kopecká
Autor úvodní fotografie: Paper Trail Media

The post Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil, zmínil i Jána Kuciaka appeared first on investigace.cz.