Jak se změnilo Slovensko čtyři roky po vraždě

Před čtyřmi lety, 21. února ve 20:21, se život rodin Kuciakových a Kušnírových nezvratně změnil. Mladý investigativní novinář Ján Kuciak a jeho snoubenka, archeoložka Martina Kušnírová, si zrovna doma vařili kafe, když si vrah, který na ně přes hodinu a půl čekal v zahradním domku, otevřel dveře a oba dva zastřelil. Trvalo další čtyři dny, než se o smrti svých dětí dozvěděli rodiče. Jejich životy se převrátily naruby nejen kvůli tomu, že přišli o své potomky, ale i proto, že se z obyčejných vesnických lidí najednou staly celosvětové celebrity. „Tohle jsme si nikdy nevybrali,“ říká Jozef Kuciak, Jánův otec, a povzdechne si.

Kuciakovi žijí v obci Štiavnik na severozápadě Slovenska. Vesnice je zasazena v kopcovitém údolí a jejím středem protéká stejnojmenný potok. Když jsme je přijeli navštívit, zahrada s ovocnými stromy a slepicemi byla zasněžená. Hned za vstupními dveřmi leží dvě velké krabice se svíčkami. „Každý den jezdím na Jankův hrob,“ vysvětluje Jana Kuciaková. „Dohromady je to asi čtyři kilometry. Když mě nemá kdo odvézt autem, tak jedu na kole nebo jdu pěšky, i když je to do kopce. Prostě tam musím jít každý den, ať se děje, co se děje.“

Od naší první návštěvy v roce 2018 se rodinný dům Kuciakových změnil. Tam, kde kdysi stávala kachlová kamna, je pietní roh, kde si Kuciakovi vystavují fotky Jána a Martiny a novinářská ocenění, které Ján získal in memoriam. Na schodech do sklepa jsou kopačky, které si tam Ján odložil, když byl naposledy doma. „Já je prostě nemůžu vyhodit…“ říká Jana Kuciaková jakoby omluvně.

Nezměnily se jen životy rodin Kuciakových a Kušnírových. Změnilo se celé Slovensko. Během vyšetřování vraždy se detektivům podařilo shromáždit důkazy, které vedly ke stíhání kdysi nejmocnějších lidí Slovenska. Starý systém, který ovlivňoval dění na Slovensku, dnes nese pojmenování systém „našeho člověka“.

  • Systém našeho člověka
Jméno vzniklo podle historky podvodníka s DPH Ladislava Bašternáka. Toho zastavila dopravní policie za překročení rychlosti. Místo zaplacení pokuty vytáhnul telefon, někam zavolal, a policisté dostali příkaz: „pána pustit, protože je to náš člověk“. Dnes se toto označení používá obecně pro systém založený na nepotismu a klientelismu, který Slovensko opanoval a v němž si skupina lidí u moci navzájem zajišťovala nejen beztrestnost, ale i slušné výdělky z korupce. 

Tento systém po vraždě Jána a Martiny padl. K dnešnímu dni bylo obviněno šestnáct soudců z přijímání úplatků a maření spravedlnosti. Tři po sobě nastoupivší policejní prezidenti byli obviněni z korupce, dva z nich z členství v organizované zločinecké skupině. Kdysi neporazitelní vládní politici ze strany SMER byli díky veřejnému tlaku donuceni podat demisi. Zuzana Čaputová se stala prezidentkou a parlamentní volby vyhrála strana OĽaNO.

Jenže dnes, čtyři roky po vraždě, nelze zdaleka mluvit o šťastném konci. V září 2020 Specializovaný trestní soud osvobodil pro nedostatek důkazů dva hlavní podezřelé ze zosnování vraždy, Mariana Kočnera a Alenu Zsuzsovou. 

Z obviněných policejních funkcionářů, soudců nebo prokurátorů nebyl dodnes nikdo pravomocně odsouzen. A dokonce i lidé, kteří se na změnách Slovenska sami nějak podílejí, jsou rozdělení na dva tábory. Ten první zastává stanovisko využít jedinečné příležitosti vypořádat se s minulostí hlavně rychle a možná u toho i trochu ohnout pravidla. Druhý chce vyšetřovat a soudit sice pomalu a méně bombasticky, ale podle všech pravidel.

Změnila se i samotná politická situace, ale ne nutně k lepšímu. Nová vláda zatím není schopná naplnit naděje, které do ní voliči vkládali. Podle slovenských politologů a sociologů vyvolává často chaotický způsob vládnutí spíš frustraci než příslib lepších zítřků.

„Naděje na změnu, což byl jeden z dopadů vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové na společnost, tu byla přítomná dva roky. Ale teď už vyprchala. Nový předseda vlády Igor Matovič tu naději pošlapal svou tezí ‚stačí nekrást.‘ To ale nestačilo.“ komentuje současné Slovensko sociolog Michal Vašečka.

„Velmi těžko se odlišuje frustrace z pandemie od frustrace z politiky. Jestli se bavíme o tom, že tu panovalo očekávání, že za dva roky už budou všichni právoplatně odsouzeni, tak to jsme asi hluboce nepochopili, jak pomalu funguje soudní systém,“ doplňuje ho slovenský politolog Erik Láštic.

Kliknutím zobrazíte rozhovor s danou osobou

Rodiny

Po vraždě se upřela veškerá pozornost na Janu a Jozefa Kuciakovy a Zlatu Kušnírovou. Ač o to nikdy nestáli, přes noc se z nich staly celebrity. Desítky tisíc lidí se začaly scházet na náměstích a požadovaly nezávislé vyšetřování vraždy. 

Zatímco se Kušnírovi i Kuciakovi snažili vyrovnat s nastalou situací, mladý a podceňovaný policejní detektiv Peter Juhás rozjížděl vyšetřování největší kauzy svého života. „Hned na místě činu jsem nevěřil, že by se vraždu někdy podařilo objasnit,“ popisuje dnes svoji počáteční skepsi s tím, že bylo jasné, že vraždu vykonali profesionálové, a proto bude těžké zjistit, co se přesně stalo.

„Velice dobře si pamatuji, že když jsem poprvé dorazil na místo činu do Velké Mači, byla taková zima, že mi zamrzl inkoust v propisce. Zprávu z obhlídky místa jsem tak musel psát tužkou,“ vybavuje si Juhás.