Před čtyřmi lety, 21. února ve 20:21, se život rodin Kuciakových a Kušnírových nezvratně změnil. Mladý investigativní novinář Ján Kuciak a jeho snoubenka, archeoložka Martina Kušnírová, si zrovna doma vařili kafe, když si vrah, který na ně přes hodinu a půl čekal v zahradním domku, otevřel dveře a oba dva zastřelil. Trvalo další čtyři dny, než se o smrti svých dětí dozvěděli rodiče. Jejich životy se převrátily naruby nejen kvůli tomu, že přišli o své potomky, ale i proto, že se z obyčejných vesnických lidí najednou staly celosvětové celebrity. „Tohle jsme si nikdy nevybrali,“ říká Jozef Kuciak, Jánův otec, a povzdechne si.
Kuciakovi žijí v obci Štiavnik na severozápadě Slovenska. Vesnice je zasazena v kopcovitém údolí a jejím středem protéká stejnojmenný potok. Když jsme je přijeli navštívit, zahrada s ovocnými stromy a slepicemi byla zasněžená. Hned za vstupními dveřmi leží dvě velké krabice se svíčkami. „Každý den jezdím na Jankův hrob,“ vysvětluje Jana Kuciaková. „Dohromady je to asi čtyři kilometry. Když mě nemá kdo odvézt autem, tak jedu na kole nebo jdu pěšky, i když je to do kopce. Prostě tam musím jít každý den, ať se děje, co se děje.“
Od naší první návštěvy v roce 2018 se rodinný dům Kuciakových změnil. Tam, kde kdysi stávala kachlová kamna, je pietní roh, kde si Kuciakovi vystavují fotky Jána a Martiny a novinářská ocenění, které Ján získal in memoriam. Na schodech do sklepa jsou kopačky, které si tam Ján odložil, když byl naposledy doma. „Já je prostě nemůžu vyhodit…“ říká Jana Kuciaková jakoby omluvně.
Nezměnily se jen životy rodin Kuciakových a Kušnírových. Změnilo se celé Slovensko. Během vyšetřování vraždy se detektivům podařilo shromáždit důkazy, které vedly ke stíhání kdysi nejmocnějších lidí Slovenska. Starý systém, který ovlivňoval dění na Slovensku, dnes nese pojmenování systém „našeho člověka“.
- Systém našeho člověka
Tento systém po vraždě Jána a Martiny padl. K dnešnímu dni bylo obviněno šestnáct soudců z přijímání úplatků a maření spravedlnosti. Tři po sobě nastoupivší policejní prezidenti byli obviněni z korupce, dva z nich z členství v organizované zločinecké skupině. Kdysi neporazitelní vládní politici ze strany SMER byli díky veřejnému tlaku donuceni podat demisi. Zuzana Čaputová se stala prezidentkou a parlamentní volby vyhrála strana OĽaNO.
Jenže dnes, čtyři roky po vraždě, nelze zdaleka mluvit o šťastném konci. V září 2020 Specializovaný trestní soud osvobodil pro nedostatek důkazů dva hlavní podezřelé ze zosnování vraždy, Mariana Kočnera a Alenu Zsuzsovou.
Z obviněných policejních funkcionářů, soudců nebo prokurátorů nebyl dodnes nikdo pravomocně odsouzen. A dokonce i lidé, kteří se na změnách Slovenska sami nějak podílejí, jsou rozdělení na dva tábory. Ten první zastává stanovisko využít jedinečné příležitosti vypořádat se s minulostí hlavně rychle a možná u toho i trochu ohnout pravidla. Druhý chce vyšetřovat a soudit sice pomalu a méně bombasticky, ale podle všech pravidel.
Změnila se i samotná politická situace, ale ne nutně k lepšímu. Nová vláda zatím není schopná naplnit naděje, které do ní voliči vkládali. Podle slovenských politologů a sociologů vyvolává často chaotický způsob vládnutí spíš frustraci než příslib lepších zítřků.
„Naděje na změnu, což byl jeden z dopadů vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové na společnost, tu byla přítomná dva roky. Ale teď už vyprchala. Nový předseda vlády Igor Matovič tu naději pošlapal svou tezí ‚stačí nekrást.‘ To ale nestačilo.“ komentuje současné Slovensko sociolog Michal Vašečka.
„Velmi těžko se odlišuje frustrace z pandemie od frustrace z politiky. Jestli se bavíme o tom, že tu panovalo očekávání, že za dva roky už budou všichni právoplatně odsouzeni, tak to jsme asi hluboce nepochopili, jak pomalu funguje soudní systém,“ doplňuje ho slovenský politolog Erik Láštic.
Kliknutím zobrazíte rozhovor s danou osobou
Rodiny
Po vraždě se upřela veškerá pozornost na Janu a Jozefa Kuciakovy a Zlatu Kušnírovou. Ač o to nikdy nestáli, přes noc se z nich staly celebrity. Desítky tisíc lidí se začaly scházet na náměstích a požadovaly nezávislé vyšetřování vraždy.
Zatímco se Kušnírovi i Kuciakovi snažili vyrovnat s nastalou situací, mladý a podceňovaný policejní detektiv Peter Juhás rozjížděl vyšetřování největší kauzy svého života. „Hned na místě činu jsem nevěřil, že by se vraždu někdy podařilo objasnit,“ popisuje dnes svoji počáteční skepsi s tím, že bylo jasné, že vraždu vykonali profesionálové, a proto bude těžké zjistit, co se přesně stalo.
„Velice dobře si pamatuji, že když jsem poprvé dorazil na místo činu do Velké Mači, byla taková zima, že mi zamrzl inkoust v propisce. Zprávu z obhlídky místa jsem tak musel psát tužkou,“ vybavuje si Juhás.
Na jaře 2018 ale svitla první naděje. „Měl jsem takové tušení, že vyšetřování je rozběhnuté celkem dobře, že bychom se do několika měsíců mohli dostat někam dál,“ vzpomíná Juhás.
Na konci září 2018 provedla slovenská policie zátah v Komárně, Kolárovu a v Chotíně na jihu Slovenska. Pozatýkala čtyři lidi, kteří byli později v kauze vražda obžalovaní. Současný slovenský policejní prezident, tehdy ještě jako velitel zásahového Lynx Commanda, byl u zatýkání osobně. „Když jsem se dozvěděl, kam jedeme na zásah a koho máme zadržet, zaskočilo mě to. Kolárovo? Myslíte okres Komárno, odkud pocházím? Nemohl jsem tomu uvěřit. Podle fotek jsme měl pocit, že jsem obviněné znal od vidění. Pak jsme jeli zatýkat do Chotína. Z vedlejší vesnice jsou oba moji rodiče. Tam jsem prožil celé dětství. Takže když kolegové připravovali mapové podklady, přesně jsem věděl, kam jedeme. V trojúhelníku Chotín, Kolárovo, Komárno jsem strávil posledních třicet let života,“ vybavuje si.
Tři ze zatčených jsou dnes pravomocně odsouzeni za spoluúčast na vykonání vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Jeden z nich, Zoltán Andrusko, se přiznal a s policií začal spolupracovat. Za objednavatele vraždy označil Alenu Zsuzsovou a nepřímo i Mariana Kočnera.
Proces s Marianem Kočnerem, Alenou Zsuzsovou a Tomášem Szabóem ve věci vraždy mladého páru začal v lednu 2020. Ostatní dva obžalovaní, organizátor Zoltán Andrusko a později i střelec Miroslav Marček, se přiznali. Kuciakovi i Kušnírovi se účastnili každého soudního stání a poslouchali všechny detaily toho, jak byly jejich děti popraveny za 50 000 eur. Rozsudek Specializovaného trestního soudu v Pezinku vynesla soudkyně v přecpané soudní síni začátkem září 2020. Tříčlenný soudní senát shledal vinnými ty, kteří stiskli spoušť. Kočnera se Zsuzsovou ale osvobodil pro nedostatek důkazů. Jak Kuciakovi, tak Kušnírovi opustili soudní síň v slzách ještě před tím, než soudkyně stihla rozsudek dočíst.
Verdikt, který Kočnera osvobodil, způsobil veřejné pobouření. „Poté, co soud na prvoinstančním stání rozhodl, že nevidí dostatek důkazů pro to, aby Kočnera odsoudil, zavládlo ve společnosti zklamání. Veřejná diskuse se přitom z dobrých i ze špatných důvodů omezila jen na to, že Kočner je symbolem zla. Nastalo přesvědčení, že když ho teď potrestáme, možná se na Slovensku něco pozitivního stane. Očekávání bylo nastavené tak, že když Kočnera pošleme do vězení, starý systém se celý rozsype. To bylo nerealistické,“ vysvětluje náladu ve společnosti slovenský politolog Erik Láštic.
Předseda Specializovaného trestního soudu, tedy instituce, která Kočnera se Zsuzsovou osvobodila, si vybavuje, jak veřejná nevole s rozsudkem dopadla na běžný život soudců, kteří o něm rozhodli: „Jeden ze členů soudního senátu, jenž o vraždě rozhodoval, zastavil u benzinové pumpy, koupil si bagetu a kávu, stál u stolku a vedle něj probíhala mezi nějakými lidmi debata o osvobozujícím rozsudku. Jeden z diskutujících říkal: ‚Kdybych ty soudce, co osvobodili Kočnera, někde potkal, tak bych ty svině postřílel.‘ Náš soudce si proto bagetu potichu sbalil a odešel.“
Po vynesení rozsudku se jak prokurátoři, tak právní zástupci obou rodin odvolali k Nejvyššímu soudu. Ten se v létě 2021 s rozsudkem neztotožnil a rozhodl o tom, že případ bude vrácen zpět na Specializovaný trestní soud k opětovnému projednání.
„Nejhorší na tom bylo to čekání a nejistota. Nakonec to ale bylo super, člověku spadl kámen ze srdce, že už se blýská na lepší časy,“ vybavuje si atmosféru u Nejvyššího soudu Zlata Kušnírová.
Mezitím byl Marian Kočner definitivně odsouzen k devatenácti letům vězení za ekonomickou kriminalitu velkého rozsahu v kauze padělání směnek TV Markíza.
Začátek obnoveného soudního procesu je stanoven na 28. února 2022. Případ úkladné vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové bude spojený s přípravou dalších tří vražd, které Kočner údajně plánoval.
- Plánované vraždy
Předseda Úřadu speciální prokuratury Daniel Lipšic, který měl být jednou z Kočnerových obětí, k tomu dodává, že plánovaní jeho vraždy se dostalo jen do počátečního stadia.
„Podle mého názoru vraždu tehdejšího prokurátora Maroše Žilinky a mě považoval (Kočner) za poněkud riskantní. Následně od této myšlenky odstoupil a pak přešel k vraždě Jána Kuciaka. To se pro Kočnera stalo prioritou. V létě 2018, když byl Kočner ve vazbě za padělání směnek, měla přijít čtvrtá objednávka vraždy dalšího prokurátora, Petra Šufliarského. Vyšetřovatelům se podařilo zajistit kamerový záznam, na němž jsou zachyceni Kuciakovi vrazi Tomáš Szabó pravděpodobně s Miroslavem Marčekem, jak jdou k místu bydliště Petra Šufliarskeho. Ne že by se bezprostředně pokoušeli ho zabít, ale zkoumali terén. Kde a jak žije,“ vybavuje si Lipšic.
Pokud soud shledá Kočnera v tomto případě vinným, je velká pravděpodobnost, že zbytek života stráví za mřížemi.
Systém se zhroutil
Šok z vraždy dvou nevinných mladých lidí vnesl do veřejného prostoru podle některých pozorovatelů naději na to, že Slovensko se může změnit. Vražda a její následné vyšetřování měly dopad na změny v politice, justici, policii i na prokuratuře.
„Jako by se tím otevřelo nějaké okno, které umožňuje dosáhnout věcí, jež vypadaly jako nemožné,“ popisuje náladu ve společnosti politolog Erik Láštic.
Jenže systém „našeho člověka“ ani samotný Kočner ještě neřekli poslední slovo. Strach a frustrace z toho, že by se starý systém mohl vrátit, jsou přítomné nejen ve společnosti, všímají si jich i Kuciakovi a Zlata Kušnírová. „Ze začátku to bylo takové velké bum, protesty, potom volby. Jenže teď vyhrává opozice, protože se koalice hádá, jsou slabí a opozice z toho profituje. Přece jen mají dvanáct let praxe, to se nezapře, koalice žádnou praxi nemá. Sice tvrdí, že budou říkat pravdu, ale pak člověk vidí, jak moc dávají najevo své interní spory. Společnost se rozdělila, ti zlí jsou teď vnímáni jako ti dobří,“ komentuje to Zlata Kušnírová.
Soudy
Během vyšetřování vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové zajistila policie 57 TB dat, včetně dvou mobilních telefonů Mariana Kočnera s šifrovanou komunikací v aplikaci Threema. Kočner si dobře uvědomoval, že mnohé výměny zpráv mohou být velice problematické. Na svém telefonu si ale udělal zálohu, aby mohl v případě nutnosti použít tyto konverzace jako kompromitující materiál.
Když byl Marian Kočner odváděn od soudu v kauze směnky do vazby, telefon rychle ukryl u svého právníka. Policie se tak domnívala, že se k mobilům nikdy nedostane. Měla však štěstí. Kočner oba mobily a následně i přístupové kódy dal do úschovy ke svému důvěrníkovi Petru Tóthovi. Ten je ale spolu s přístupovými kódy a s dalšími citlivými dokumenty odevzdal policii. Tyto dva mobily byly později policií zaprotokolovány jako K1 a K2.
Šifrované i další zprávy detailně odkryly nejen způsob, jakým Marian Kočner fungoval, ale také objem korupce i hloubku systému „našeho člověka“ mezi soudci, prokurátory i v policii.
Zdaleka to ale nebyl jen Marian Kočner, kdo si dobře uvědomoval, co za výbušné kompromitující materiály teď může mít vyšetřovatel Peter Juhás k dispozici. Jeho vyšetřovací tým musel čelit enormním tlakům na to, aby zprávy z Kočnerových mobilů nezařazovali mezi důkazy. Odolali jim a reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Ze dne na den byl v roce 2019 vyšetřovací tým Kuciak rozpuštěn.
„Týden před zrušením jsme byli dokonce ujištěni nějakým nižším vedením policie, že naše činnost bude pokračovat, protože probíhalo vyšetřování dalších tří připravovaných vražd, jež přímo souvisely s vraždami Kuciaka a Kušnírové, ale i s jinými případy. Bylo to překvapivé,“ popisuje rozprášení týmu Juhás.
Konverzace i psané zprávy si Marian Kočner vyměňoval i se soudcem Vladimírem Sklenkou. Vyšlo tak najevo, že Sklenka ovlivňoval ve prospěch Kočnera další soudce, ptal se ho, jak má rozhodnout, nebo si od Kočnerových právníků nechával psát rozsudky.
Pod tíhou důkazů se Sklenka rozhodl spolupracovat s policií a do detailu popsal korupční systém, který na slovenských soudech panoval. V březnu 2020 policie během akcí Bouřka a Vichřice pozatýkala šestnáct soudců a šest dalších osob pro podezření z korupce a maření spravedlnosti. Mezi zatčenými byla mimo jiné i soudkyně Nejvyššího soudu nebo náměstkyně na Ministerstvu spravedlnosti. Část soudců začala spolupracovat s policií, část byla vzata do vazby, část stíhána na svobodě. Jejich případy by měly soudy začít řešit během letošního roku.
Policie
Většina vedení slovenské policie, včetně tří po sobě jdoucích policejních prezidentů, je stíhána za korupci. Část z tohoto vrcholného managementu policie navíc čelí podezření, že založili organizovanou zločineckou skupinu, mařili spravedlnost a brali úplatky.
„S odstupem času a na základě toho, co se zjistilo o tom, jak systém ‚našich lidí‘ fungoval, a také na základě svědeckých výpovědí těch, kteří v tom systému byli na řídících pozicích a dnes spolupracují s policií, lze říct, že to až tak daleko od pravdy není,“ odpovídá současný policejní prezident Štefan Hamran na otázku, zda slovenské policejní špičky tvořily nejmocnější slovenskou zločineckou skupinu.
Jak se stalo, že sama policie dokázala vyšetřit fatální selhání svého vedení? Jedním z předvolebních sloganů politické strany OĽaNO byl slib, že „rozvážou ruce policii, aby mohli opravdu vyšetřovat“. A to se i stalo. Když policie začala detailně vyšetřovat jednu ze skupin slovenského podsvětí, takzvané Takáčovce, zjistila, že pravidelně posílají peníze i několika policejním funkcionářům.
V listopadu 2020 byly spuštěny policejní operace Očistec a Jidáš. Své bývalé šéfy přišli pozatýkat policisté z Národní kriminální agentury (NAKA). Někteří z vedoucích policejních útvarů se rozhodli spolupracovat s vyšetřovateli a popsali, jak systém „našich lidí“ fungoval v policii. Vyšlo tak najevo, že vedení policie úkoloval nitranský podnikatel a trenér MMA zápasníků Norbert Bödör.
Nejsou to však jen úplatky, co musí policie ve svém vlastním sboru vyšetřit. Přímý podřízený někdejšího policejního prezidenta sesbíral data z policejních databází o 29 slovenských novinářích. Jedním z nich byl i Ján Kuciak. Policejní data pak byla použita při přípravě vraždy.
Hned poté, co se Štefan Hamran ujal postu policejního prezidenta, zavolal Jozefu Kuciakovi a Zlatě Kušnírové a omluvil se jim za selhání policie, která nebyla schopna jejich děti ochránit. „Z mé strany to bylo velmi emotivní, měl jsem co dělat, abych se udržel. Kuciakův otec mi připomíná mého otce, bylo to zkrátka docela osobní,“ vysvětluje Hamran.
„Před obědem Hamrana jmenovali a po obědě mi volal. Četla jsem si o něm, ale nepamatovala jsem si, jak se jmenuje, takže když mi zavolal, tak povídám ‚a vy jste kdo?‘. A on že je policejní prezident, tak jsem hned zpozorněla. Říkal, že se s námi chce sejít, zda může přijet, tak jsem mu řekla, že jedeme do Bratislavy, že mu to ulehčíme. Tam jsme se sešli, povídali jsme si,“ vzpomíná na omluvu Zlata Kušnírová.
K dnešnímu datu je stíháno čtrnáct bývalých vysoce postavených policejních funkcionářů zadržených během policejních akcí Očistec a Jidáš. Devět jich začalo s policií spolupracovat a popsalo, jak fungovaly spiklenecké schůzky, kdo o čem rozhodoval a kolik to stálo.
„Tento rok bude přelomovým. Máme před sebou kompletní reformu policejního systému. Vyšetřovatelé kauzy Očistec odvedli kus poctivé práce, protože to opravdu dospělo až k žalobám a případ se posunul na soud, na kterém teď záleží, jak se s tím vypořádá. Z našeho pohledu je případ zdokumentovaný velmi slušně. Důkazy jsou silné,“ doufá v dokončení očistného procesu u policie její současný prezident Štefan Hamran. „Jsem přesvědčený, že letos ještě budeme mít zásadní výsledky, i co se týká vyšetřování.“
Prokurátoři
Systém „našich lidí“ by nikdy nemohl fungovat bez vlivných prokurátorů. Při vyšetřování vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové policie objevila šperkovnici se skrytou kamerou, v níž byla paměťová karta s nahrávkou jednoho z nejmocnějších mužů tehdejšího Slovenska, generálního prokurátora Dobroslava Trnky. Ten na nahrávce pomáhá Marianu Kočnerovi nainstalovat skrytou kameru u sebe v kanceláři, objednává mu u sekretářky kávičku a poslušně poslouchá Kočnerovy příkazy.
Druhým prokurátorem je bývalý předseda Úřadu speciální prokuratury, dnes už prvoinstančním soudem odsouzený ke čtrnácti letům nepodmíněně za korupci a vynášení utajovaných informací, Dušan Kováčik. Ten díky lidové tvořivosti získal přezdívku „61:0“, poměr odkazuje k 61 případům, jež mu připadly, a nule obžalob, které z nich podal. Když ho policie zatýkala, v náprsní kapse měl obálku s deseti tisíci eur.
Případ Dušana Kováčika považuje sociolog Michal Vašečka za ilustrativní. „Dělal to na hulváta. Slovenská elita v jeden moment pocítila naprostou beztrestnost, že můžou dělat cokoliv,“ tvdí.
Koncem loňského roku nastoupilo nové vedení jak na generální, tak na speciální prokuraturu. Samotnou speciální prokuraturu dnes vede Daniel Lipšic, jak už bylo řečeno, jeden z lidí, které podle vyšetřovatelů chtěl Marian Kočner nechat zavraždit. O poznání kontroverznější je nový generální prokurátor Maroš Žilinka. „Generální prokurátor Maroš Žilinka je neřízená střela, která bude jako neřízená střela i pokračovat. U Žilinky ještě nevíme kam, ale jeho aktivismus je doslova děsivý. Jestli se na něčem zcela zasekne obroda společenského života, tak to bude na Maroši Žilinkovi. On bude klíčovou součástkou, která může úplně pohřbít šanci na nějakou obrodu společnosti,“ tvrdí o něm sociolog Michal Vašečka.
Politika
Ještě začátkem roku 2018 byla politická strana SMER nejsilnější a víceméně nikým neohrožovaná politická strana. Moc držela ve svých rukou téměř dvanáct let, vytvořila systém „našeho člověka“, v němž na klíčové pozice ve státě dosadila sobě loajální lidi, a Robert Fico dlouhodobě patřil k nejpopulárnějším politikům.
Jenže pak přišla vražda dvou mladých lidí a desítky tisíc lidí po celém Slovensku vyšly do ulic a na náměstí protestovat právě proti tomuto systému, který SMER vytvořil. „Ve společnosti rezonovala myšlenka, že v takové zemi lidé nechtějí žít,“ vysvětluje politolog Erik Láštic.
V březnu 2018 byla vláda nucena podat demisi. Když Fico předával demisi tehdejšímu prezidentu Kiskovi, ušklíbl se a řekl, že on nikam neodchází. SMER následně prohrál volby do evropského parlamentu, jejich kandidát neuspěl ani v prezidentských volbách a poprvé v historii Slovenska vyhrála volby strana OĽaNO s Igorem Matovičem v čele. „‚Vyčistíme to tu‘ byla emoce, co zvítězila. Samozřejmě to byla zcela pochopitelná emoce, kterou nejlépe komunikoval Igor Matovič,“ vysvětluje překvapivé vítězství politolog Láštic.
Avšak OĽaNO ani Igor Matovič neměli žádnou zkušenost s tím, jak vládnout. Politický chaos v kombinaci s pandemií vytvořil obrovskou frustraci, která se rychle začala šířit celou společností.
„OĽaNO vzniklo jako firma Igora Matoviče a tak funguje dodnes. Někdy okolo roku 2012 kolegové dělali analýzu stanov a struktury politických stran. OĽaNO tehdy vycházelo jako soukromá firma, s.r.o. Navíc vládnutí v době pandemie bylo samozřejmě ještě těžší a nepovedlo se, Matovič už není premiér,“ komentuje politickou situaci Láštic.
Zároveň se obává, že systém našeho člověka je mnohem silnější, než se mohlo první roky po vraždě zdát. „Ten systém se zakořenil tak hluboko, že pořád ještě dokáže bojovat. Zjevně nešlo jen o skupinu několika soudců, prokurátorů a policistů. Ten systém byl mnohem hlubší, a přestože se na začátku zdálo, možná první dva roky po vraždě, že je na kolenou a poražený, celý příběh je o hodně složitější,“ říká Láštic a dodává: „Dva roky po vraždě bylo této společnosti jasné, kdo jsou ti dobří a kdo zlí, to se teď vytratilo.“
Frustrace, ztráta některých jistot a přehnaná očekávání, že čtyři roky po vraždě už budou všichni pachatelé odsouzeni, vyústily v to, že politické straně SMER začaly opět růst preference a v současné době je druhou nejsilnější politickou stranou hned za hnutím HLAS, které si založili lidé, co ze SMERu odešli.
„Kdybyste se na to zeptala před dvěma lety, prohlásím, že SMER skončil. Robert Fico totiž tenkrát opravdu vypadal na to, že skončil. Byl absolutně bez energie, bez čehokoliv. Odpočinul si a znovu to rozjel. Celkově se jedná o fascinující příběh zmrtvýchvstání,“ popisuje současné dění Láštic.
To, že se se může vrátit SMER a s ním částečně i starý systém, vidí jako reálný scénář i Jozef Kuciak. „Tady je možné všechno. Lidé tu mají krátkou paměť. Jak můžou růst preference SMERu po tom všem? Nevadí mi, že lidé zapomenou na tu vraždu. Ale neměli by zapomenout, proč se to stalo. A hlavně by neměli dovolit, aby se to ještě někdy zopakovalo,“ dodává.
Tíživost situace a ztrátu jakési naděje na lepší společnost si uvědomují i ostatní. Pavol Žilinčík, právník a odborník na etiku soudců, který se s Kuciakovými i Zlatou Kušnírovou osobně zná, uzavírá: „Často se zamýšlím nad tím, jaké to asi je pro rodiče Jána a Martiny, když vidí, že se staré zkorumpované pořádky mohou klidně vrátit zpět. Že mohou vnímat ztrátu svých dětí jako zbytečnou. Myslím, že bychom tomu měli zabránit. Podle mého názoru je strašně důležité, abychom my, co jsme tu ztrátu neutrpěli, na ně mysleli. Abychom jim v možné míře dávali najevo, že jsme s nimi. Každý by se měl na chvíli stát Jánem a Martinou a být s nimi, v jejich blízkosti.“
