S advokátem Petrem Erdősem jsme si povídali v Banské Bystrici, kde zastupoval své klienty před Specializovaným trestním soudem. Erdős upoutal pozornost médií, když po policejní akci Bouře, zaměřené na zkorumpované soudce ve spojení s Marianem Kočnerem, přijal obhajobu dvou soudkyň – bývalé státní tajemnice a soudkyně Moniky Jankovské a bývalé místopředsedkyně Nejvyššího soudu Jarmily Urbancové. Obě byly dlouhé měsíce ve vazbě a právě Erdős byl hlasitým kritikem vazebních podmínek na Slovensku. O případ obviněných soudkyň byl podle jeho slov příliš velký mediální zájem a zneužíval se v politickém boji.
Jak vzpomínáte na den, kdy jste se dozvěděl o vraždě?
Pokud si to dobře pamatuji, bylo to někdy dopoledne, když jsem si zprávu o události ve Velké Mače, tedy že tam měl být zavražděn novinář, přečetl na internetu. Přiznám se, že osobu pana Kuciaka jsem do té doby nějak výrazněji nevnímal.
Nebyl jste šokován, že na Slovensku mohl být zavražděn novinář?
V praxi jsem se zabýval různými a dost závažnými trestnými činy, takže to pro mě nebylo až tak šokující. První informace, které jsem zaregistroval, byly o tom, že se našlo nějaké tělo. Až později se objevily dodatečné zprávy, že při pátrání měla být nalezena ještě nějaká další mrtvá osoba. Bez ohledu na to, zda se jedná o novináře, je pro mě odsouzeníhodné, že byl zavražděn člověk. Pokud má být jeho smrt spojena s jeho prací, jistě to vyvolá významné memento.
Hlavním podezřelým z objednání vraždy je Marian Kočner. Jak byste ho popsal jako člověka?
Kočnera osobně neznám, znám ho jen z médií, z jeho prezentace v nich. Proto se k jeho osobě nemohu nijak vyjádřit. Na začátku se v médiích objevily různé verze. Stejně jako Kočnera jsem tehdy vnímal i osobu Antonina Vadaly, italského podnikatele, ke kterému měla zpočátku vyšetřování té vraždy vést stopa.
Kočner vás nikdy nepožádal, abyste ho zastupoval?
Ne, s ním jsem nikdy nebyl v osobním ani jiném kontaktu.
Po vraždě Jána Kuciaka se začalo ukazovat, že ve slovenské justici se určité věci dají „zařídit“. Hovořilo se v tomto směru mezi právníky o některých soudcích, že se nechají podplatit? Jak jste jako právník vnímal stav slovenského soudnictví?
Řekl bych, že se vedly různé řeči, ale nemohu z toho vyvodit žádný konkrétní závěr.
Když policie začala v rámci operace Bouře zatýkat soudce, co se vám honilo hlavou?
Přistupoval jsem k tomu profesionálně.
Co to znamená?
Pravděpodobně se jedná o profesní deformaci. Pokud existují jen určitá podezření, není možné, abych se k tomu jako advokát vyjadřoval. Pro mě je zásadní, že případná podezření budou vyšetřena z hlediska zákona. Je pak na soudu, aby rozhodl, zda se něco takového stalo, nebo ne.
Takže zatím nemůžeme konstatovat, že slovenské soudnictví bylo ve špatném stavu?
Podívejte. V žádném případě neříkám, že v justici vše fungovalo perfektně. Teď ale nemám na mysli to, jestli někdo něco zvládl vyřídit nebo ne, nicméně naše soudnictví je také jedním z pilířů právního státu, spočívajícího na dělbě moci. Justice proto byla zajisté ovlivňována i politikou. Politika se v minulosti určitě mnohokrát do trestního řízení vměšovala, zneužívala ho nebo využívala. I soudnictví se vícekrát stalo součástí politických her či spíše politických bojů. Což si nemyslím, že je správné.
Jak konkrétně může politika ovlivnit justici? Skrze regulérně jmenované ministry?
Ministr spravedlnosti je vždy jmenovaný za určité zájmové či ideologické pole. Z toho lze odvodit mnohé, ale bez ohledu na to, zda šlo o změny legislativní nebo soudních obvodů, z mého pohledu šlo ve slovenské justici o politický souboj. Nechci být konkrétní. Jistě se děly věci, které dnes můžeme hodnotit, že byly na úkor právního státu.
Můžete uvést nějaký příklad?
Za posledních dvacet let mohu jmenovat řadu případů, kdy se politika prolínala se soudnictvím. Třeba tím, když někdo komentuje soudní rozhodnutí. Pokud se učiní rozhodnutí, které není konečné, nemá se k němu vyjadřovat nikdo, natož politik. Ten je vždycky buď na straně vládní koalice, nebo opozice, a je tedy neustále součástí politických bojů. Jeho názory do soudnictví nepatří.
Jsou dnešní soudci tak slabí, že je názor politika může ovlivnit?
Dovolím si vyslovit přesvědčení, že soudci se takovými názory nechtějí nechat ovlivnit. Soud přece rozhoduje na základě důkazů, které jsou součástí spisu a byly získány zákonným způsobem. Z těchto zdrojů pak určí, zda je obvinění opodstatněné. Pokud rozhodnutí není v souladu s tím, co si určitá část lidí nebo veřejnosti myslí, vytváří se nepatřičný mediální nebo veřejný tlak. Existují přece konkrétní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, která říkají, že skutečně dochází k porušování základních lidských práv, v tomto případě práva na spravedlivý proces. Tento druh nepřiměřené medializace, kdy politici nebo novináři vyjadřují předem své názory na stanoviska soudu, jej dokáže ovlivnit.
Proč jste se rozhodl zastupovat soudkyně Moniku Jankovskou a Jarmilu Urbancovou?
Poněvadž jsem byl osloven. V té době jsem neměl důvod odmítnout.
Soudce Hrubala: Společnost akceptuje „zařizování“ jako styl života
V čem vidíte největší slabinu, nespravedlnost jejich procesů?
Nemůžu v tomto stádiu jednoznačně říct, že se jedná o nespravedlivý proces, protože stále probíhá. Mojí úlohou je dbát na to, aby byl spravedlivý a zákonný.
Co vás nejvíc šokovalo?
Myslím, že mediální pokrytí. Chápu zájem veřejnosti i novinářů, ostatně je to vaše práce, máte povinnost o tom informovat. Ale například v případě mé klientky doktorky Jankovské se poté, co vypovídala před vyšetřovateli, celá její výpověď začala šířit po internetu. Bylo to pro mě zkrátka šokující, že něco takového kolovalo na internetu pár hodin po její výpovědi.
Jakým způsobem ji to mohlo ohrozit?
Především to může ohrozit nejen ji, ale i samotné vyšetřování. Koneckonců pokud o něčem v rámci vyšetřování mluvím a případně vypovídám, mají tyto skutečnosti zůstat pouze ve spisu. Seznámit se s nimi mohou jen ti, kteří jsou oprávněni je znát, což je obviněný, obhájce, státní zástupce a vyšetřovatel. Nikdo jiný.
Proč tomu tak je?
Tyto podmínky nařizuje trestní řád. Šetření může být takovým únikem mařeno nebo ohroženo. O některých osobách mohla, ale nemusela vypovídat. Osoby, které jsou v pozici svědků nebo ještě nebyly vyslechnuty, jsou tak o její výpovědi předem informovány. V našem právním systému je přípravné řízení neveřejné – nikdo do něj nemůže nahlédnout kromě těch, kteří mají právo nahlížet do spisu.
Bylo v jejím případě ještě něco tak šokujícího?
To byl poslední hřebíček do rakve. Mimo to nebylo správné, že se k její osobě vyjadřovali politici z jedné či druhé strany politického spektra. Protože v takovém okamžiku může vzniknout dojem, že politici mají zájem na tom, jak trestní řízení dopadne. To je podle mě nepřijatelné. Doma v soukromí si můžu myslet, co chci, ale prezentovat veřejně, že ten a ten člověk udělal to a to, by dělat neměli. Už vůbec by pak neměli říkat, že je zkorumpovaný. Každý má přece právo na presumpci neviny. Obviněná osoba pak může mít oprávněný strach, zda rozhodnutí soudů nebo orgánů činných v trestním řízení nebude nějak ovlivněno.
Mohly tyto reakce být způsobeny tím, že Monika Jankovská byla v minulosti politicky spojená se stranou SMER?
Ano, mohlo to být i tím. To je přesně ta situace, kdy politika nebo politický boj zasahuje do trestního řízení. Je to nebezpečné.
Kolik času strávila soudkyně Jankovská ve vazbě?
Zadržena byla v březnu 2020 a propuštěna v květnu 2021. Tedy více než 15 měsíců.
Jak se jí vede dnes?
V současné době je vyšetřována na svobodě. Některé informace o jejím zdravotním stavu se objevily v médiích. Mohu jen říct, že její zdravotní stav není dobrý, zejména po psychické stránce, navštěvuje psychiatra. Její zdravotní stav ji vážně omezuje v normálním fungování. Nechodí ven, je doma. Čekáme na další kroky, respektive na vyšetřování případu Bouře a Vichřice, a pak tu máme i další případ Fatima, v němž je obžalovaná.
Má monitorovací náramek?
Soud jí toto omezení prozatím zrušil. Existují ale další omezení.
Čemu připisujete obrovský zájem o její osobu?
Byla ve funkci státní tajemnice, byla kandidátkou určité politické strany, proto se to zneužívá v politickém boji. Zájem veřejnosti dosáhl v určitém období vrcholu, ale postupem času, v souvislosti s dalšími případy, opadl. Nevím, jestli se slovenská veřejnost tolik zajímá o to, co moje klientka dělá a v jakém je či není stavu, ale myslím si, že při současných problémech ve společnosti je to spíše značný zájem médií o její osobu.
Možná má ten zájem něco společného s Marianem Kočnerem, když paní Jankovská na tiskové konferenci v přímém přenosu řekla, že s ním nekomunikuje.
Vzhledem k tomu, že ji obhajuji v trestním řízení a pan Kočner je s ní spoluobviněný v jiné trestní věci, nemohu a nebudu posuzovat, zda moje klientka lhala, či nikoli. Až proběhne soudní řízení, budu se k tomu moci vyjádřit podrobněji.
Tisková konference Jankovské byla veřejná a bez ohledu na to, zda byste nám něco prozradil z přípravného řízení, informace z Threemy byly soudem uznány jako legálně získaný důkaz.
Co se týče důkazů z Threemy, máme dnes dvě pravomocná rozhodnutí, kde soudy konstatovaly, že Threema je jako důkaz přípustná. Ale nebudu to komentovat, neboť moje klientka je stále v soudním řízení. Jednoho dne budou zprávy z Threemy před soudem a ona s nimi bude konfrontována.
V jakém stavu je případ vaší druhé klientky, soudkyně Jarmily Urbancové?
Doktorka Urbancová byla ve vazbě pět měsíců. Vyšetřování je v předběžné fázi. Důkazy, které by potvrdily tvrzení svědka, na jejichž základě bylo vzneseno obvinění, nebyly v trestním řízení dosud získány. V současnosti mohu říct, že jeho tvrzení se zatím nepotvrdila.
Je také vyšetřována na svobodě?
Ano, a také nemá náramek.
Jak se změnil život vašich klientek?
Mohu pouze prohlásit, že se jim změnil dost negativně.
Byly obě soudkyně připraveny na to, že mohou skončit ve vazbě?
Jako právník jsem je varoval, že takové riziko existuje. Je to moje povinnost.
Co říkaly?
V takové situaci to každý člověk vnímá negativně, je ve stresu, má obavy, jak situace dopadne, prožívá prvotní šok. Nálady osob ve vazbě se mění, pro člověka, který nemá s trestním řízením žádné zkušenosti, je to obtížné. Naopak pro lidi, kteří s tím už zkušenosti mají, je to jiné, vědí aspoň přibližně, do čeho jdou. Podmínky výkonu vazby na Slovensku značně zaostávají za standardy Evropské unie.
Obě ženy byly soudkyně, věděly, co mohou očekávat. Samy přece posílaly lidi do vazby.
Soudce, který rozhoduje o vazbě, ve skutečnosti nemá ani ponětí, jaké to je tam být. My advokáti máme aspoň trochu lepší představu, protože za svými klienty chodíme a slyšíme o podmínkách zadržení. Přece jen lépe chápeme, jak je to těžké a jak moc to ovlivňuje lidskou psychiku, zejména když jste zavřený a nevíte, jak dlouho to potrvá a jak se věci budou vyvíjet, a zároveň se nic pořádně nevyšetřuje.
Nemohly se vaše klientky spoléhat na to, že jsou obviněny z korupce, za což se do vazby nechodí?
Nebudu se nyní zabývat příkladem svých klientek. Pokud vás ale někdo obviní, že jste měl vzít úplatek nebo ho někomu dát, a pokud to ten někdo tvrdí bez jakýchkoli dalších důkazů a nic se nevyšetří, tak by vás neměli dát do vazby na základě tvrzení jednoho člověka. Ostatně jaké máme ze zákona důvody na uvalení vazby? Existují tři: útěk obviněného, jeho možnost ovlivňovat svědky nebo pokračovat v trestné činnosti. Jenže tady už byla osoba, která obviňuje, vyslechnuta. Pokračovat v trestné činnosti? V jaké, když jsem nic neudělal? A pro útěk nemám důvod. Když si to takhle racionálně promyslíte, nedokážete si představit, že by vás někdo mohl vzít do vazby. Nekritizuji a nebudu kritizovat rozhodnutí soudů v této věci. Jen se snažím vysvětlit, jak se ten člověk může cítit.
Co ovlivnilo vaši motivaci zastupovat tak významné osoby?
Jediné, co vždy musím posoudit, je střet zájmů osoby, která mě o právní služby žádá. Nejsem na straně dobra ani zla. Snažím se být neustále na straně zákona, aby byl dodržován. Nemám však ambice zastupovat pouze politiky.
Nikdy jsem se nepokoušel a nikdy se také nebudu pokoušet zatahovat politiku do jakéhokoli řízení, nejen trestního, protože to tam nepatří. Pro mě je alfou a omegou každého případu to, že pokud se jako advokát mohu vyjádřit, tak se samozřejmě rád vyjádřím. Vycházím pouze z důkazů, které jsou ve spisu. Mým úkolem je dohlížet na zákonnost toho, kdo je zapojen, a ne rozlišovat, zda je dotyčný politicky exponovaný či nikoli. Každý občan by měl mít zaručená stejná práva, která mu podle ústavy náleží.
Nejste z obrovského zájmu médií o případy soudkyň Jankovské a Urbancové unavený?
Jsou případy, které jsou méně mediálně zajímavé, a pak jsou zajímavější případy. Zároveň jsem si uvědomil, že když jsem dostal od svého klienta svolení informovat média v rozsahu, v jakém mohu, považuji to za nutnost. Novináře zajímá, jak řízení probíhá, a proto je důležité, abych těm, kteří o to mají zájem, informace poskytl. Aby byly informace poskytované médiím uváděné na pravou míru. Aby se široká i odborná veřejnost dozvěděla, zda jsou něčí práva vážně porušována.
Peter Erdős v roce 2002 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a následně v roce 2003 úspěšně absolvoval rigorózní zkoušku z oboru trestní právo. Advokátem a zároveň členem Slovenské advokátní komory je od roku 2006. V letech 2017 až 2021 byl předsedou V. disciplinárního senátu Slovenské advokátní komory, kde teď působí jako člen jejího předsednictví a zároveň jako předseda jednoho ze zkušebních senátů. Ve své advokátní praxi se zaměřuje zejména na obhajobu v trestním řízení, kde často spolupracuje se zahraničními právními kancelářemi. V rámci obchodního práva se podílel na vícero významných mezinárodních transakcích.
