Policejní prezident Hamran: Čeká nás zlomový rok

Štefan Hamran je za poslední čtyři roky již čtvrtým slovenským policejním prezidentem. Jeho tři předchůdci byli obviněni z korupce. Tibor Gašpar a Milan Lučanský byli navíc obviněni i z členství v organizované zločinecké skupině. Rozhovor jsme vedli v jeho kanceláři na policejním prezidiu v Bratislavě. Kromě masivní kožené sedačky dominují mistnosti i vlajky Slovenska a policejního sboru, na stěně visí portrét prezidentky. Štefan Hamran popsal, jak fungovala policie předtím, než útvar Lynx, který tehdy vedl, pozatýkal téměř celé policejní vedení. Mluvil i o tom, jak vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové ovlivnila jeho osobní život, a také o reformách policie, kterou čeká přelomový rok.

Pamatujete si na ten den, kdy jste se dozvěděl, že Ján Kuciak a Martina Kušnírová byli zavražděni?

Pamatuji. Byl jsem doma s přítelkyní, oba nás ta zpráva vyděsila. Říkala mi, Štefane, něco udělejte. Odpověděl jsem, že nevím co, není to tak jednoduché. V tom čase jsem ani netušil, že Kuciak požádal o policejní ochranu. To zřejmě vědělo vedení policie a útvary, kam žádost dorazila.

A věděly to ty špičky policie, že žádal o pomoc?

Podle mého názoru to vědět musely. Neznám konkrétní detaily podání jeho žádosti, ale bylo jasné, že se na policii obrátil. A ta pomoc nepřišla.

Kdy jste jako velitel Lynx Commanda (slovenská obdoba českého Útvaru rychlého nasazení – URNA, pozn. red.) vstoupil do případu vraždy, až když vaše skupina jela zatýkat střelce?

Ano, bylo to poté, co vyšetřovatelé na konci září 2018 vypátrali podezřelé osoby. My jako Lynx jsme je jeli zadržet do Kolárova. Byli jsme pod obrovským mediálním, společenským i politickým tlakem. Věděli jsme, že nesmíme selhat. Během vyšetřování se udělalo nesmírné množství práce (policejní spis má téměř 30 000 stran, pozn. red.) a my jako speciální jednotka to nakonec přece nesměli pokazit. Věděli jsme, že jedem zatýkat lidi, kteří mají zkušenosti se zbraněmi, s militantním způsobem myšlení. Jeden z nich je bývalý policajt. Opravdu jsme to nechtěli podcenit. Byl nasazený vrtulník, dokonce u toho asistovala i kontrola z Evropské unie.

Byl jste u zásahu osobně?

Samozřejmě. Paradoxem je, že jsem do Kolárova jezdil posledních dvacet let, protože z Kolárova pocházely obě moje dlouholeté partnerky. Když jsem se dozvěděl, kam jedem na zásah a koho máme zadržet, zaskočilo mě to. Kolárovo? To Kolárovo na jihu Slovenska? Myslíte okres Komárno, odkud pocházím? Nemohl jsem tomu uvěřit. Podle fotek jsme měl pocit, že jsem obviněné znal od vidění.

Pak jsme jeli zatýkat do Chotína. Z vedlejší vesnice jsou oba moji rodiče. Tam jsem prožil celé dětství. Takže když kolegové připravovali mapové podklady, přesně jsem věděl, kam jedeme. V trojúhelníku Chotín, Kolárovo, Komárno jsem strávil posledních třicet let života.

Znal jste i Alenu Zsuzsovou? Pochází rovněž z Komárna.

Když jsme dostali informaci, že máme další osobu, která se na vraždě podílela a je z Komárna, ptal jsem se, kde přesně bydlí. Řekli mi adresu: Okružní cesta. Ale tam přece bydlím i já. Tam má být zprostředkovatelka vraždy? A umí italsky a řídí mercedes? Vždyť je to moje sousedka! Ve stejném vchodě totiž bydlí jedna dáma, co mluví italsky, protože její manžel je Ital, a mají mercedes. Říkal jsem si, to snad není pravda. Nakonec se ukázalo, že moje sousedka to není. To se mi ulevilo. Alena Zsuzsová sice bydlela ve stejné ulici, ale asi o 500 metrů dál. Do té doby jsem ji neznal.

Policejní prezident Štefan Hamran, foto: Eva Kubániová

Věřil jste na začátku, že se ta vražda vyšetří?

Moc ne. Když se podíváte do minulosti, co všechno se na Slovensku událo a kolik věcí se zametlo pod koberec, tak tomu člověk moc nevěřil. Navíc bylo jasné, že nešlo o náhodnou vraždu. Vše bylo dopředu připravené, byla to úkladná vražda kvůli práci novináře. Proto jsem si hlavně v začátcích vyšetřování myslel, že se to nepodaří dotáhnout do konce.

Teď jsem ale příjemně překvapený a mám z toho dobrý pocit. Všichni vyšetřovatelé a operativci si také zaslouží poděkování. Přitom na ně byl vyvíjen tlak, vyhrožovali jim, házeli klacky pod nohy, dělali schválnosti. Přesto to dokázali vyřešit.

Dá se říct, že slovenské policejní špičky tvořily nejmocnější slovenskou zločineckou skupinu?

No, to je poměrně silné tvrzení. Ovšem s odstupem času a na základě toho, co se zjistilo o tom, jak ten systém „našich lidí“ fungoval, a také na základě svědeckých výpovědí těch, kteří v tom systému byli na řídících pozicích a dnes spolupracují s policií, lze říct, že to až tak daleko od pravdy není.

Pro mě osobně je z pohledu evropského kontextu dost nevídanou věcí, aby většina policejních špiček jedné země byla stíhána. Takový případ si nepamatuji ani z historie, a už vůbec ne v Evropě. Nepamatuji si, že by to někdy někde nabralo až takových rozměrů jako u nás. Existovaly ojedinělé případy, kdy selhali jednotlivci. Aby ale v podmínkách policejního sboru vznikl tak masivní systém „našich lidí“, kteří při své práci nesledovali veřejný zájem, nýbrž striktně zájmy určitých skupin, které podle zákona neměly na nic takového právo – podnikatelé, oligarchové, politici atd. –, takový případ si nepamatuju a pochybuju, že něco podobného v Evropské unii ještě někdy zažijeme. Myslím, že všichni slušní policisté se musejí stydět za to, že k něčemu takovému vůbec mohlo v jejich řadách dojít.

Existovaly sice určité signály, že možná není všechno v pořádku, což mohli vědět jen ti vyšetřovatelé, kteří přímo pracovali na citlivých případech nějak spojených se systémem „našich lidí“ a viděli, jak se do vyšetřování snaží zasahovat politické špičky prostřednictvím dosazených loajálních policejních funkcionářů.

Jako šéf útvaru Lynx jste o tom nevěděl?

Servisní útvary jako Lynx Commando to ani nemohly vědět. To se všechno domlouvalo za zavřenými dveřmi, neměli jsme k tomu přístup. To, jak dokázali otočit někteří funkcionáři, když zjistili, že se už začínají řešit případy, které jsou pro ně kritické, se dostává na povrch až nyní. Tedy v momentě, kdy je zřejmé, že to bude odhaleno. Kdyby nezavraždili Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovou, v tomto směru by se nic nezměnilo a jejich systém by fungoval dál. Ta vražda byl zlom.

Byl tím zlomem i fakt, že musel rezignovat tehdejší policejní prezident Tibor Gašpar? Který se přitom tvářil, že ustojí všechny tlaky.

Nerezignoval jen Tibor Gašpar, rezignoval celý jeden politický systém. Když jsme se dozvěděli, že novým policejním prezidentem bude Milan Lučanský, brali jsme to tak, že asi nastane nějaký posun. Na druhou stranu jsme věděli, že i Milan Lučanský bude v podstatě součástí systému „našich lidí“. V té době se normální smrtelník nemohl dostat na mimořádně vysokou řídící funkci, aniž by měl politickou podporu. Policejní sbor byl kompletně zpolitizovaný.

Jak se změnilo Slovensko čtyři roky po vraždě

Vyžadovala se v zájmu získání takové pozice loajalita vůči SMERu?

V podstatě se vyžadovala loajalita vůči všem tehdejším vládním stranám. Měly to rozdělené. Mluvilo se o tom, že si vládní strany mezi sebou jednotlivé vysoké policejní funkce rozdělily. Každá strana měla nějakou jinou, což na úrovni policejního prezidia vyvolávalo mezi funkcionáři nedůvěru a spory. My v Lynx Commandu jsme byli v tom systému izolovaní. Nevyšetřovali jsme, a proto jsme pro ně nebyli zajímaví. Nemohli jsme ohrozit jejich systém.

Chtěli mít kontrolu jen nad zpravodajskými a vyšetřovacími útvary. Dnes vidíme, že se policii opravdu rozvázaly ruce. Což byla i moje podmínka pro přijetí pozice policejního prezidenta. Roky jsem si budoval určitý morální kredit, takže jsem nechtěl být podobný policejní prezident jako ti přede mnou. Dostávat příkazy od politiků nebo nedej bože od oligarchů. To je neakceptovatelné.

Současná situace je taková, že policejní sbor prochází očistou, která ale ještě neskončila. Nejde jen o pochybné lidi ve vedoucích pozicích. Klacky nám pod nohy házejí i někteří referenti.

V rámci očistného procesu osobně vyměňuji jen špičky vedení – buď na úrovní policejního prezidia, nebo v pozicích krajských velitelů. Zbytek je na nově jmenovaných do těchto funkcí. Samozřejmě jejich kroky společně konzultujeme, ale personální zodpovědnost, tedy aby se do nižších funkcí opět nedostali sporní lidé, je už na nich. Podle mého názoru každého vyššího funkcionáře vystihuje jeho personální politika. Pokud pracuje s problematickými lidmi, a dokonce si je do svého resortu přivedl, nemusíme se dál bavit o tom, jaký je to funkcionář.

Na čem ta očista může ztroskotat?

Na tom, že se nám vrátí politické síly, které akceptovaly, živily, podporovaly, a především přímo vytvořily systém „našich lidí“.

Dokážete odhadnout, jaké bylo procento slušných policistů?

To se nedá odhadnout. V každé policejní složce najdete poctivé policisty, a pak je tu druhá strana těch nepoctivých. A mezi nimi osciluje jádro, které se přiklání tam, kde je moc. Bohužel je to tak. V poslední době ale vidím, že toto jádro se začalo přiklánět k nám. Pokud tato tendence bude pokračovat, tak ti nepoctiví přijdou o manévrovací prostor. Proto  musíme policejní sbor vyčistit odshora dolů. Ne naopak. Navíc jsem přesvědčený, že letos ještě budeme mít zásadní výsledky, i co se týká vyšetřování. 

Byl Tibor Gašpar překvapený, když jste ho přišli zatknout?

Tehdy jsem byl kvůli covidu ve stavu nemocných, ale kluci z týmu říkali, že překvapený byl. Ale předpokládalo se, že už ví, k čemu se schyluje. Protože v tehdejším policejním sboru bylo plno lidí, kteří byli součástí starého systému „našich lidí“. I na řídících pozicích. Takže se to nedalo utajit. Doufám, že už nikdy nebudeme muset odvádět v poutech vysokého policejního funkcionáře. 

Jaký byl váš vztah s Tiborem Gašparem?

Velmi negativní. Když Gašpar do funkce nastoupil, odstupující policejní prezident Jaroslav Spišiak mi ho tady v kanceláři představil. Podali jsme si ruce. On byl velmi žoviální. Tenkrát mě samozřejmě nenapadlo, že by Gašpar mohl být někdy stíhán. I když už tehdy existovalo podezření, že když někdo šéfuje odhalování korupce jako on, tedy tak, že útvar nikdy nemá žádné výsledky, mohl by za tím být problém.

Poměrně rychle jsme se ale názorově střetli. Měli jsme spory, které pramenily zejména z personální politiky. V naší jednotce měl svého osobního přítele, který nastoupil bez výběrového řízení. Přitom šlo o elitní jednotku s mimořádně náročným výběrovým řízením, kam se přijímali jen nejlepší z nejlepších. 

Pak přišly účelové kontroly čili zbytečné šikanózní inspekce, které náš útvar měly paralyzovat. Odstupující ředitel útvaru kontrol mi řekl, že jsem Gašparův nepřítel číslo jedna a že Gašpar vydal pokyn, abych byl profesně zlikvidován. 

Vyústilo to v situaci, kdy bylo za asistence policejního prezidenta Gašpara, šéfa policejních odborů a viceprezidenta svoláno celé Lynx Commando. Gašpar mě před všemi mými podřízenými vyzval, ať odstoupím z funkce. Odmítl jsem a tam naše vztahy skončily, Gašpar se mnou přestal komunikovat.

Sociolog Vašečka: Společnost dostala naději, a teď tu naději ztratila

Dostal jste od minulého vedení policie někdy nabídku na povýšení? 

Ne. Dostal jsem jen nabídku odejít. Problém byl v tom, že oni mě zdědili. Být to na nich, vedoucím útvaru by mě nikdy nejmenovali. Gašpar mi jednou naznačoval, že bych se měl vzpamatovat a táhnout s nimi za jeden provaz. Což mě vyděsilo. Jeden z nich jsem určitě nikdy nebyl a ani nechtěl být. A nebyl jsem sám. Byli tu i další slušní policisté, kteří neměli nárok na kariérní postup. Mě spíš chtěli odvolat.

Změnila se situace s nástupem nového policejního prezidenta Milana Lučanského?

První půlrok jsme si vydechli, neboť skončily účelové kontroly. Nikdo se po nás nevozil, nikdo nám nevyhrožoval. Pak to ale rychle přeskočilo do starých kolejí. Lučanský si z nějakého důvodu myslel, že kandiduji na post policejního prezidenta. Vysvětloval jsem jeho mluvčí, že místo, kam kandiduji, je post předsedy ATLASu (unijní síť taktických policejních jednotek, pozn. red.)

Oni to asi nepochopili, a tak opět začaly účelové kontroly. Inspekce, trestní oznámení, a už to jelo. Chtěli útvar Lynx rozložit. Situace zašla až tak daleko, že tehdejší ministryně vnitra Denisa Saková (strana SMER – SD, pozn. red.) a Milan Lučanský tvrdili, že se náš útvar bude reformovat. Mělo odejít sedmnáct klíčových pracovníků, včetně těch v řídících funkcích. To byl likvidační krok.

V té době jsem už ale byl zvolen za předsedu sítě ATLAS. Když jsme pak vedení napsali otevřený dopis, že pokud náš útvar zlikvidují, budeme se muset vzdát předsednictví ATLASu, protože já rezignuji, tak je to zbrzdilo. Potom přišly parlamentní volby, což nás v podstatě zachránilo. Tehdy jsem chtěl i rezignovat, neboť se mi zdálo, že kvůli mně to odnáší celý útvar. Nakonec jsme se ale s kolegy dohodli, že to spolu dotáhneme do konce. Proto jsem zůstal, asi to bylo i dobře.

Tušil jste, že oba policejní prezidenti, Gašpar i Lučanský, mohli korupčně jednat ve prospěch někoho dalšího?

Podobné informace v policejním sboru kolovaly, ale nikdo nepřišel s důkazy, že tito dva vysocí policisté jsou zkorumpovaní. Docela nahlas se mluvilo o propojení Bödöra s Gašparem kvůli jejich příbuzenským vztahům. Všechny státní zakázky, které získala Bödörova firma Bonul, stejně jako účast premiéra Fica na večírku v Bonulu, to vše ukazovalo, že nějaké propojení existuje. Ale že to nabere takových rozměrů, to myslím nepředpokládali ani samotní vyšetřovatelé. 

Osobně mě pak překvapilo, jakých rozměrů nabrala i kauza kolem Milana Lučanského (obviněný z braní úplatků a zneužívání pravomocí, pozn. red.) a do jakého konce celý případ dospěl (Lučanský spáchal ve vazbě sebevraždu, pozn. red.). A že bude podsouváno, že byl zavražděn, přestože je evidentně prokázané, že spáchal sebevraždu. To rozdělilo náš policejní sbor. Část lidí totiž neviděla za oponu a bývalé policejní prezidenty vnímala jako slušné lidi. Byla to taková paradoxní situace. Někteří policisté zapalovali za Lučanského v přízemí budovy svíčky, a to pár týdnů předtím o patro výš vyšetřovatelé shromažďovali důkazy o jeho trestné činnosti. Zvláštní časy.

Jako první policejní funkcionář jste se za to omluvil rodičům Jána a Martiny. 

Z mé strany to bylo velmi emotivní, měl jsem co dělat, abych se udržel. Kuciakův otec mi připomíná mého otce, bylo to zkrátka docela osobní. Zhruba jsem se dokázal vžít do mysli člověka, který přišel o syna. Někteří vrcholní politici se kvůli tomu na mě dívají přes prsty.

Jen doufám, že celá ta aféra je a bude důležitým mementem pro naši společnosti. Že se na to nikdy nezapomene. Protože občas mám pocit, že už to trochu zapadá prachem. Je třeba si připomínat, co se stalo, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo. Protože se to opakovat může. 

Policejní prezident Štefan Hamran, foto: Eva Kubániová

Změnila ta vražda fungování policie?

Určitě ano. Kdyby se vražda nestala, tak tu máme policii ve stavu jako tehdy. Nic by se nezměnilo. Dnes spousta policistů nabyla odvahy. Za což vděčíme Kuciakovi a Kušnírové. Bez nich by se současná společnost nezměnila. Podobně to vnímají i ostatní slušní policisté. Totiž že stojí za to poctivě pracovat a nenechat se zastrašovat. Kuciak kvůli svému přesvědčení obětoval všechno, byť byl skutečně zastrašovaný. Svůj život, život své snoubenky. Možná by pro něj bylo tehdy jednodušší dát od všeho ruce pryč a žít si dál svůj život. Ale on pro to svoje přesvědčení všechno obětoval. A my teď máme být vystrašení? Z čeho? Že na nás tlačí politici? Vždyť těm dvěma mladým lidem vzali život! A já mám být vystrašený z toho, že mě možná odvolají z funkce? To by nebyla žádná velká oběť! To by možná bylo i dobře. Pořád tu jsou politicky exponované osoby, se kterými bych ve funkci policejního prezidenta nepokračoval. 

To je ale dost reálný scénář, že se vrátí, nemyslíte? 

Nevím, nakonec o tom ve volbách rozhodnou občané. Jak se říká, každý národ má takové vedení, jaké si zaslouží. Policejní sbor musí zůstat apolitický. I mě se přátelé ptali, zda si uvědomuji, že přijetím pozice policejního prezidenta po předešlém systému riskuji možnost stíhání, jestliže dojde k politické změně a bývalí mocní se vrátí. Ale vyhodnotil jsem si to tak, že kdyby z toho každý v těchto těžkých časech vycouval a vyhýbal se zodpovědnosti, tak ten systém jednoduše dopředu neposuneme. Upřímně řečeno není to příliš komfortní pozice, být policejním prezidentem v tuto dobu.

Jaký máte vztah k politikům?

Kromě ministra vnitra, což je můj nadřízený, nemám žádný vztah s nikým. Na Bezpečnostní radě státu se samozřejmě potkávám s ministry. Ale jinak s politiky nekomunikuji. Necítím potřebu budovat si politické vztahy.

Politikům ale vaše práce vadí?

Útoky přicházejí každý den. Sice se o tom mluvilo už roky, že policii se mají rozvázat ruce a máme se řídit podle systému „padni, komu padni“. Jenže teď, když to takto padá a ruce jsou rozvázané, se s tím bývalí vysoce postavení policejní funkcionáři a politici neodkážou vypořádat. Protože si nikdy nedokázali představit, co to v reálu znamená, když má policie volné ruce. 

Tento rok bude přelomovým. Máme před sebou kompletní reformu policejního systému. Vyšetřovatelé kauzy Očistec odvedli kus poctivé práce, protože to opravdu dospělo až k žalobám a případ se posunul k soudu, na kterém teď záleží, jak se s tím vypořádá. Z našeho pohledu je případ zdokumentovaný velmi slušně. Důkazy jsou silné. Uvidíme, jak soud rozhodne.

Jak vražda Jána Kuciaka změnila váš život osobně?

Dost jsem to prožíval. Jsem velmi empatický člověk, i když tak na první pohled možná nepůsobím. 

Proto jsem cítil potřebu oslovit rodiče Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Potřebu nalít si čistého vína a omluvit se za přešlapy, které jsme jako policie udělali. Jsem přesvědčený, že rodiče si to zasloužili, aby se stát a zejména policie konečně omluvili za svá selhání. Ta omluva byla zkrátka nevyhnutelná. Pokud by to člověk neudělal, nedokázal by se profesně posunout dál.

Štefan Hamran pochází z Komárna a vystudoval Akademii Policejního sboru v Bratislavě. Začínal jako inspektor v rodném městě, později byl zmocněncem cizinecké policie pro státní hranice s Maďarskem a Polskem. Na slovenském velvyslanectví v iráckém Bagdádu chránil diplomatický personál. Od roku 2011 stál v čele Útvaru zvláštního určení Policejního prezidia – takzvaného Lynx Commanda. V této funkci byl zvolen předsedou mezinárodní organizace ATLAS, zajišťující spolupráci speciálních protiteroristických jednotek všech členských států EU, Islandu, Norska a Švýcarska.

Autorky textu: Pavla Holcová, Eva Kubániová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková