Ohňostroj lží v zemích střední a východní Evropy

Novináři z 13 zemí Evropy si posvítili na to, jak se v jejich vlastích šíří dezinformace. Jednotlivé proruské weby spolu podle jejich zjištění čile komunikují a spolupracují a v jejich aktivitách jim nezabraňují ani snahy jednotlivých vlád dezinformační stránky blokovat. Nahlédněte do zákulisí prokremelského, konspiračního a ultrapravicového dezinformačnho ekosystému ve střední a východní Evropě.

Po ruské invazi do Ukrajiny patřily Polsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Česká republika, Slovensko a Rumunsko mezi členské státy EU, které zablokovaly přístup k ruským zpravodajským webům a kanálům, aby omezily přímé šíření ruské propagandy v těchto zemích.

Tato akce byla účinná pouze částečně. Aktivisté v Rumunsku, Polsku a na Slovensku namítali, že by jednání mohlo být protiprávní, a varovali, že by vlády mohly opatření zneužít pro své politické účely. Například v Polsku jsou navzdory blokádě ze strany polské Agentury pro vnitřní bezpečnost některé webové stránky, které hlásají ruskou propagandu, opět v provozu. Některé z nich jsou dostupné pouze přes VPN (služba, která maskuje geografickou polohu zařízení), zatímco jiné své webové stránky zrušily a zůstávají aktivní pouze na sociálních sítích a na svých kanálech na Telegramu. Obsah, který šíří, má různorodé formáty: na internetu se objevují videa, články anebo blogové příspěvky. O tom, jak jsou dezinformátoři kreativní, svědčí například organizace, která se prezentuje jako „Centrum právních služeb“ a používá vlastní mobilní aplikaci.

Firehose of Falsehood (volně přeloženo Ohňostroj lží)

Projekt jménem Firehose of Falsehood nese svůj název podle jedné z technik propagandy, kterou jako první definoval americký think-tank RAND Corporation. Pojmenovali tak strategii, ve které jde o opakované a nepřetržité sdílení informací bez ohledu na to, jestli jsou pravdivé a konzistentní. V rámci tohoto projektu se sešlo třináct redakčních týmů ze střední a východní Evropy, aby důkladně prozkoumaly dezinformační ekosystém, který v Evropě působí a který je organizovaný ruským státním aparátem. Projekt založený na využití hloubkové analýzy dat a metadat v kombinaci s vhledem, který do situace ve svých zemích novináři mají, odhaluje nové vazby a propojení mezi webovými stránkami působícími v zemích střední a východní Evropy a přináší lepší přehled o tom, jak je infrastruktura dezinformací budována.

Zhruba týden po ruském útoku na Ukrajinu začaly slovenské úřady na základě nové, ale dočasné legislativy blokovat webové stránky šířící prokremelskou propagandu. Výsledkem bylo, že byly na několik měsíců zakázány čtyři webové stránky, vládou klasifikované jako dezinformační. Do konce června tak nefungovaly ani ty nejpopulárnější – Hlavné správy, Infovojna a Hlavný denník. Návštěvnost těchto webů se však po vypršení platnosti dočasné legislativy opět odrazila ode dna. Některým aktérům se navíc mezitím podařilo vybudovat si významnou přítomnost také na Telegramu.

Zatímco dezinformační scéna na Slovensku zůstává roztříštěná a obecně není schopna vytvářet nová témata společenského a mediálního diskurzu, „alternativním mediálním subjektům“ se podle poslední výroční zprávy slovenské tajné služby daří získávat podporu a zájem poměrně velké skupiny čtenářů. Návštěvnost některých z těchto stránek může dosahovat několika milionů měsíčně, což se vyrovná některým nejvýznamnějším slovenským online mainstreamovým médiím. Tato čísla přiživuje i silné propojení české a slovenské dezinformační scény (jak ukazuje graf propojení stránek). Propojení je to tak silné, že tato dvě uskupení lze považovat za jednotný dezinformační ekosystém.

Přečtěte si

Ohňostroj lží

Nejnovější nárůst aktivity dezinformačních webů v České republice také souvisí s ruskou invazí do Ukrajiny. Některé z již dlouho existujících stránek přejaly prokremelský narativ o legitimitě této invaze a posílily ruským státem vytvořený obraz Ukrajiny. První oficiální reakcí na tento obsah bylo odstranění osmi dezinformačních webů z DNS záznamů vedených národním registrátorem CZ.NIC – to zjednodušeně znamená, že stránky přestaly fungovat. České Vojenské zpravodajství následně požádalo poskytovatele internetových služeb o zablokování přístupu k dalším stránkám.

Blokování těchto webových stránek sice zpočátku vedlo k poklesu návštěvnosti, jenže weby se velmi rychle přesouvaly na nové URL adresy, které vláda a poskytovatelé přístupu k internetu nemohli znovu zablokovat, a v konečném důsledku jim návštěvnost ještě vzrostla.

Navzdory zablokování ruských zpravodajských webů a kanálů v Estonsku jsou zde nejméně dva weby, Baltnews a Baltija EU, stále v provozu, šíří prokremelský narativ do pobaltských zemí a jsou i sdíleny weby z dalších zemí.

V Lotyšsku je situace odlišná, většina médií šířících prokremelské dezinformace není místní, ale pochází z Ruska. Před válkou v Ukrajině byla tato média volně dostupná. Lotyšský regulátor elektronických médií od té doby zakázal v zemi jejich působení a z důvodu národní bezpečnosti cenzuroval více než 100 internetových stránek. Většina zablokovaných domén má koncovku .ru, přeci jen se ale najde i několik exemplářů z Lotyšska. Zablokování ruských médií neznamená, že jsou nedostupné. Lidé nadále sledují ruské propagandistické kanály prostřednictvím nelegálních satelitních televizních přijímačů nebo se k nim dostávají přes VPN.

Přestože EU na začátku února 2022 uvalila sankce na vysílání ruského televizního kanálu Russia Today (RT), a to „dokud Ruská federace a s ní spojené stanice nepřestanou provádět dezinformační akce a manipulaci s informacemi proti EU a jejím členským státům“, německá RT Germany je stále aktivní. Poskytovatelé internetového připojení sice některé webové stránky RT Germany vyřadili z provozu, ale na jejich místě se objevily stránky nové, které šíří dezinformace dále. Přibližně 50 webových stránek RT Germany, které identifikoval projekt Firehose of Falsehood (Ohňostroj lží), bylo od uvalení sankcí v určitém okamžiku aktivních.

V Srbsku otevřela Russia Today svou bělehradskou redakci a v listopadu 2022 zahájila provoz webových stránek v srbštině, přičemž spuštění televizního kanálu plánuje do roku 2024.

Podrobnější popis situace v jednotlivých zemích najdete ve zprávách jednotlivých redakcí, které se projektu účastnily. Mimo jiné z nich lze vyčíst, že každá země má svá specifika, ale také různou míru zranitelnosti.

 

V následujících textech ze série Firehose of Falsehood se budeme podrobněji zabývat jednotlivými webovými stránkami a šiřiteli jejich obsahu v prostředí sociálních sítí a příklady přeshraniční spolupráce dezinformátorů.

Vedoucí projektu: Josef Šlerka, Investigace.cz

Článek vznikl v rámci projektu German Marshall Fund – Ruská informační válka Mediální partner WDR v Německu nebyl financován GMF.

Seznam novinářů, kteří se projektu účastní:

Josef Šlerka, Investigace.cz, Česká republika
Anastasiia Morozova, Julia Dauksza, Anna Gielewska, FRONTSTORY.PL, Polsko
Karin Kőváry Sólymos, ICJK, Slovensko
Boglárka Rédl, Márton Sarkadi Nagy, Átlátszó, Maďarsko
Kaili Malts, Delfi Estonsko
Inese Liepiņa, Re:Baltica, Lotyšsko
Sarunas Cerniauskas, Siena.lt, Viktoras Dauksas, DebunkEU.org, Litva
Palina Milling, Petra Blum, Westdeutscher Rundfunk (WDR), Německo
Katarina Bulatović, Oštro, Slovinsko
Anja Vladisavljević, Oštro, Chorvatsko
Iulia Stănoiu, Context.ro, Rumunsko
Atanas Tchobanov, BIRD.BG, Bulharsko
Marija Vučić, KRIK, Srbsko

Článek vznikl v rámci projektu Ruská informační válka, který podpořil German Marshall Fund. Mediální partner WDR v Německu nebyl financován GMF. Děkujeme bezpečnostnímu výzkumníkovi Vladimíru Smitkovi z lynt.cz za jeho technické a OSINT poznatky. Děkujeme také Karlu Minaříkovi, autorovi vizualizace sítě.

  • Jak jsme vytvořili seznam webových stránek
  • Metodika vizualizace sítě
  • Kategorizace webových stránek:

Metodologie

  • Výběr webových stránek zahrnutých do projektu FoF vychází ze seznamu stránek označených jako ruské pilíře dezinformací a propagandy, který shromáždilo americké ministerstvo zahraničí.
  • Seznam byl dále rozšířen. Prvním přírůstkem na seznamu jsou další ruské webové stránky, které často sdílejí obsah nebo jiné konspirační či prokremelské narativy z webových stránek uvedených na seznamu ministerstva zahraničí. Tyto údaje jsme shromáždili pomocí webové služby Ahrefs. Kromě toho jsme zkoumali sdílené čtenáře pomocí údajů z online nástroje Similarweb – výsledkem bylo zařazení webových stránek, které navštěvují lidé čtoucí weby z původního seznamu DoS. Za weby šířící dezinformace jsme pak považovali ty, které byly jako takové často označovány databází EUvsDisinfo.
  • Dále jsme na seznam zařadili webové stránky z jednotlivých zemí našeho šetření, které se přímo podílejí na sdílení obsahu z prokremelských, konspiračních nebo ultrapravicových kruhů. (Případně jsou zařazeny weby z příslušných zemí, které se podílejí na šíření takového obsahu nebo narativů, aniž by přímo odkazovaly na zdroje.)
  • Nakonec jsme doplnili i webové stránky, na které všechny tyto weby často odkazují, například Breitbart, ZeroHedge a další.
  • Pro vizualizaci jsme prostřednictvím Ahrefs.com stáhli všechny zpětné odkazy z webových stránek a propojili je dohromady.

  • Graf ukazuje webové stránky z našeho seznamu (viz metodická poznámka Jak jsme vytvořili seznam webových stránek) a jejich vzájemnou provázanost. Body jsou jednotlivé stránky. Hrany mezi nimi vypovídají o tom, že jedna ukazuje na druhou nebo že obě ukazují na sebe navzájem (a to alespoň pětkrát za dobu existence webu).
  • Kliknutím na každý bod se zobrazí seznam domén, na které vedlo alespoň pět odkazů z dané domény, a seznam domén, ze kterých vedlo alespoň pět odkazů na danou doménu. Údaje pocházejí z webu Ahrefs.com. Velikost uzlu odpovídá tomu, jak jedna strana funguje jako informační most mezi různými skupinami a webovými stránkami. A počítá se matematicky jako betweenness centrality. Barva uzlů odpovídá jednotlivým zemím s výjimkou stránek patřících k alt-right, krajní pravici a konspiraci v Severní Americe, které souhrnně označujeme jako radikální.

  • Při kategorizaci webových stránek na prokremelské, dezinformační, konspirační a ultrapravicové jsme vycházeli z předchozích výzkumů provedených v této oblasti (např. „Misinformation in action“ Harvard Kennedy School). Opírali jsme se zejména o databázi EUvsDisinfo, která shromažďuje a analyzuje příklady nepravdivých informací/dezinformací a kategorizuje média a webové stránky šířící dezinformace a zmanipulovaný obsah. Odvolávali jsme se také na obsahové analýzy místních organizací pro ověřování faktů.