Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil, zmínil i Jána Kuciaka

Člověk známý jako John Doe, který stojí za únikem dat později známým jako Panama Papers, po šesti letech promluvil s Bastianem Obermayerem a Frederikem Obermaierem, kterým data předal. Přestože svoji identitu i nadále extrémně chrání, poprvé začal mluvit o tom, co ho k předání dat novinářům vedlo, jak ho zklamala německá policie i kdo by ho chtěl nechat zavraždit.

V roce 2015 kontaktoval anonymní whistleblower, který si říkal John Doe, německé médium Süddeutsche Zeitung (SZ) a poskytl dvěma novinářům více než 2,6 terabytů tajných dat, včetně milionů interních e-mailů. Data pocházela z panamské právní firmy Mossack Fonseca, jednoho z nejdůležitějších poskytovatelů služeb v oblasti globálního byznysu offshorových firem. Po informacích známých jako Panama Papers, jež byly publikovány pod záštitou Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), musel na svou funkci rezignovat islandský premiér Sigmundur Davíð Gunnlaugsson, pákistánský premiér Naváz Šaríf a další politici. Únik dat odstartoval masivní protesty v Londýně, Reykjavíku i v jiných městech a spustil vyšetřování tisíce případů po celém světě. Od té doby platí ohledně zakládání skořápkových firem přísnější pravidla. Vládám všude po světě se díky těmto datům také podařilo získat zpět více než 1,3 miliardy dolarů ztracených na daňových příjmech.

„John Doe“ se zatím veřejně vyjádřil jen jednou v manifestu publikovaném čtyři týdny po uveřejnění Panama Papers. V tomto prohlášení anonymní zdroj naléhal na politické činitele, aby začali bojovat proti globální nerovnosti. Od té doby vznikla o Panama Papers řada podcastů a dokumentů a také hollywoodský film s Meryl Streep. Ale whistleblower stále mlčel.

Nedávno „John Doe“ kontaktoval dva bývalé novináře z německého Süddeutsche Zeitung, kteří nyní pracují pro Der Spiegel. Aby whistleblowerovi zaručili anonymitu, vedli rozhovor přes internet a šifrovali jej pomocí softwaru, jenž jeho odpovědi vyslovoval. Rozhovor proběhl za přítomnosti svědka a byl zkrácen kvůli čitelnosti, lehce editován a v souladu se standardními postupy německé žurnalistiky také předložen tázanému k autorizaci před zveřejněním.

Jak se vám daří? Jste v bezpečí?

Jsem v bezpečí, tedy podle toho, co je mi známo. Žijeme v nebezpečném světě a to někdy tíží i mě. Ale celkově se mám docela dobře a myslím, že mám také velké štěstí.

Šest let jste mlčel. Nelákalo vás odhalit, že jste to byl právě vy, kdo zajistil zveřejnění tajných offshorových obchodů hlav států a předsedů vlád, drogových kartelů i zločinců?

Myslím, že podobně jako spousta lidí jsem často řešil otázky ohledně svých zásluh. Sláva pro mě ale nikdy nebyla rozhodující. Tehdy mi dělalo starosti jen to, abych zůstal naživu a mohl někdy tenhle příběh odvyprávět. Rozhodnout se zkompilovat data, která jsem měl v Mossack Fonseca k dispozici, trvalo celé dny a někdy jsem měl pocit, jako bych se díval do hlavně nabité zbraně, ale nakonec jsem to musel udělat.

Oslovil jste německý deník Süddeutsche Zeitung, který následně inicioval spolupráci více než 400 novinářů z celého světa, koordinovanou Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ). Když jste se nám ozval, co jste tím sledoval?

Když jsem vás kontaktoval, neměl jsem tušení, co by se mohlo stát ani jestli mi vůbec odpovíte. Oslovil jsem mnoho novinářů, mimo jiné z New York Times nebo Wall Street Journal, ti ale neměli zájem. A když jsem později kontaktoval Wikileaks, neobtěžovali se mi ani odpovědět.

Globální tým začal Panama Papers publikovat 3. dubna 2016. Pamatujete si tento den?

Vzpomínám si, že to bylo skoro jako kterákoli jiná neděle. Šel jsem s přáteli na jídlo a šokovalo mě, když jsem zjistil, jak silný zájem o Panama Papers mezi veřejností probudil Edward Snowden tím, že o projektu ICIJ diskutoval na Twitteru.

Snowden, který teď žije v ruském exilu, se o projektu dozvěděl a ještě předtím, než jsme vše publikovali, tweetoval o „největším leaku v historii datové žurnalistiky“.

Vzpomínám si, že jsem na sociálních sítích viděl tisíce příspěvků. Nikdy předtím jsem nic takového nezažil. Byla to doslova informační exploze. Lidé, se kterými jsem tu neděli zrovna byl, to začali probírat hned, jak o tom uslyšeli. Tak jsem se co nejvíc snažil chovat jako kdokoli jiný, kdo o tom všem slyší poprvé.

Mnoho expertů srovnává Panama Papers s Watergate. Nejdůležitějším zdrojem u Watergate byl náměstek ředitele FBI Mark Felt, který vystupoval pod jménem „Deep Throat“ a odhalil svou pravou identitu až 33 let poté…

Občas jsem na Marka Felta a na různá nebezpečí, jimž čelil, myslel. Ale ta nebezpečí, kterým čelím já, vypadají trochu jinak než ta jeho. Možná budu muset s odhalením své identity počkat, až budu na smrtelné posteli.

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

chci vás podpořit pokračovat ve čtení

Z jakého důvodu?

Panama Papers zahrnují hodně různých nadnárodních zločineckých organizací, z nichž některé jsou napojené na vlády. Proto je těžké si představit, že by někdy mohlo být skutečně bezpečné mou identitu odhalit. Felt měl obavy hlavně z tehdejšího amerického prezidenta Richarda Nixona a jeho kumpánů a Nixon z funkce odstoupil přibližně dva roky po vloupání (do sídla Demokratického národního výboru ve Washingtonu D. C., pozn. red.), takže se už jen bezmocně stáhl do ústraní. U mě je naopak pravděpodobné, že i za 50 let budou některé z těch skupin, kterých se obávám, stále mocné a mezi námi.

Řekl jste vůbec někomu o své roli v Panama Papers?

Po zveřejnění té zprávy jsem o tom řekl jen několika lidem, na nichž mi nejvíce záleží.

#PanamaPapers

Mlčíte o tom už šest let. Proč chcete mluvit právě teď?

V průběhu posledních šesti let se objevilo několik příležitostí, kdy jsem byl v pokušení o tom promluvit. Pokaždé se zdálo, že se svět víc a víc řítí do záhuby, takže jsem měl stále naléhavější potřebu nějak zasáhnout. Zároveň jsem ale musel zvážit několik faktorů.

Co tím přesně myslíte?

Na prvním místě je samozřejmě moje vlastní fyzické bezpečí a bezpečí mé rodiny. Na druhém je fakt, že svět je velká kakofonie všemožných hlasů, jež se snaží prosadit svůj názor. Chtěl jsem, aby má slova měla smysl, aby se neztratila s dalším tweetem Donalda Trumpa. V roce 2016 jsem (ve svém manifestu) napsal, že mám z toho, čeho jsem byl svědkem, strach a „že vážná nestabilita už možná klepe na dveře“. Bojím se, že tato nestabilita už je tu.

Jakou nestabilitu myslíte?

Vzestup fašismu a autoritářství po celém světě, od Číny přes Rusko a Brazílii až po Filipíny, ale v současnosti hlavně ve Spojených státech amerických.

USA ve své historii udělaly několik strašlivých chyb, ale když bylo potřeba, sloužily také jako jakási vyrovnávací síla proti těm absolutně nejhorším režimům. Tato rovnováha teď ale funkčně přestala existovat.

Vypadá to, že daňové ráje mají pro silné vůdce autokratických režimů zásadní význam.

Putin je pro USA mnohem větší hrozbou, než byl Hitler, a skořápkové firmy jsou jeho nejlepším přítelem. Když potom Putinovy rakety zasahují nákupní centra na Ukrajině, jsou tyto firmy financující ruskou armádu zodpovědné za vraždění nevinných civilistů. Skořápkové firmy skrývající čínské konglomeráty se zase podílejí na zabíjení nezletilých horníků v Kongu. Takové firmy umožňují, aby se děly tyto a další hrůzy, neboť zbavují společnost odpovědnosti. Jenže bez odpovědnosti nemůže společnost fungovat.

Zdá se, že Panama Papers jsou teď aktuálnější než kdy dřív, a to kvůli ruské agresi na Ukrajině. Například jednoho z nejstarších a nejbližších přátel Vladimira Putina, violoncellistu Sergeje Roldugina, v únoru zasáhly sankce. Hlavní důvod se našel právě v Panama Papers, které ukázaly, že Roldugin nejspíš jednal v zájmu utajení bohatství svého mocného přítele a že je sám miliardář — tedy na papíře. Potěšil vás tento zvrat událostí?

Potěšilo mě, že byl Roldugin sankciován. Myslím, že je to skvělé.

Bojíte se, že by se vám mohlo Rusko pomstít?

Vzhledem k tomu, že ruská vláda prohlásila, že mě chce mrtvého, s tím rizikem počítám. Než byly mediální aktivity Russia Today omezeny kvůli ruskému útoku na Ukrajinu, odvysílala tato televize dvoudílné dokumentární drama s postavou „Johna Doe“, která během úvodních titulků při mučení utrpěla poranění hlavy, načež kaluží jeho krve proplula kreslená loď, jako by to byl Panamský průplav. Jakkoli to bylo bizarní a nevkusné, poselství znělo jasně. Viděli jsme i další osoby s napojením na offshorové účty a daňové úniky, které se uchýlily k vraždě — myslím teď na tragické osudy novinářů, jakými byli Malťanka Daphne Caruana Galizia nebo Ján Kuciak. Jejich smrt mě hluboce zasáhla a vyzývám Evropskou unii, aby pro Daphne, Jána a jejich rodiny zjednala spravedlnost. Aby zajistila fungování právního státu na Maltě, jedné z bývalých jurisdikcí společnosti Mossack Fonseca.

Úvodní titulky dokumentárního dramatu, které odvysílala Russia Today a kde se objevuje postava „Johna Doe“

V roce 2017 německá spolková policie získala rovněž od anonymního zdroje spoustu dokumentů společnosti Mossack Fonseca.

Ano, to jsem byl já. Od samého začátku jsem byl ochotný pracovat se státními institucemi, protože se mi zdálo celkem jasné, že je potřeba, aby za zločiny popsané v Panama Papers proběhlo stíhání. Více než kterákoli jiná vláda mě ta německá ujistila, že mně a mé rodině zajistí bezpečí, a po nějaké době jsme vypracovali dohodu, která se zdála být spravedlivá. Naneštěstí ale německá vláda tuto dohodu brzy porušila a z mého pohledu ohrozila mou bezpečnost. Ostatním whistleblowerům bych proto nedoporučoval, aby důvěřovali ujištěním ze strany německého státu.

Podle informací médií jste dostal odměnu pět milionů eur. Proč jste tedy s německou spolkovou policií nespokojený?

Byly tu tři hlavní problémy. Za prvé, jakmile německá policie získala data, zůstal jsem v podstatě sám bez jakékoli ochrany. Měl jsem pocit, že to není moc moudré, protože ohrožení mé bezpečnosti se nijak nesnížilo, spíš naopak vzrostlo. Nedlouho poté se v Berlíně za denního světla odehrála vražda spojená s FSB (ruská Federální služba bezpečnosti, pozn. red.). Mohl jsem to odnést já. Za druhé, německá vláda ve skutečnosti nedodržela finanční ujednání, na němž jsme se dohodli. To způsobilo další problémy, které ohrozily mou bezpečnost. A za třetí, německá spolková policie opakovaně odmítla příležitost analyzovat další data mimo Panama Papers o offshorovém světě, což je upřímně řečeno šokující.

Takže nemyslíte, že německé úřady udělaly dost pro to, abyste byl v bezpečí?

Chci k nim být spravedlivý. Nabídly mi nízký stupeň ochrany, ale tohle je typ situace, kde stačí udělat jednu chybu a může to mít katastrofální, nezvratný důsledek. Hned z několika důvodů mi jejich celkový přístup hlavně s postupem času nevyhovoval. Pokud by německá vláda skutečně docenila, jak důležité Panama Papers jsou, jsem si jistý, že by se k tomu přistupovalo úplně jinak.

Co přesně jste od Spolkového kriminálního úřadu chtěl? Ochranu svědků? Novou identitu? Nebo víc peněz?

Můžu říct jen to, že nedodrželi finanční ujednání, na kterých jsme se dohodli.

Německá policie sdílela data Mossack Fonseca s desítkami dalších zemí, ale omezila je vždy jen na data týkající se občanů dané země. Podle této logiky by údaje o ruských oligarších byly sdílené jen s ruskými úřady, pokud by zároveň neprobíhalo jejich trestní vyšetřování v jiných zemích, což je absurdní situace, hlavně když vezmeme v úvahu, že tito muži byli nedávno sankcionováni v reakci na ruskou invazi na Ukrajině.

Bohužel ani německá, ani americká vláda neprojevily o Panama Papers moc velký zájem. Místo toho se soustředí na jachty. Upřímně, na jachtách kromě jejich symbolické hodnoty moc nezáleží. Podstatnější jsou offshorové společnosti a trusty. Sankce jsou jedním z důležitých nástrojů, ale najdeme i další. Spojené státy by například mohly prohledat kanceláře zakladatelů offshorových společností na americké půdě, vyslaly by tím signál, že tento typ činnosti není přijatelný. Bylo by to pro ně snadné. Ale to se nestalo.

Ruské elity běžně skrývají fakt, že vlastní luxusní domy, jachty a tryskáče a další finanční aktiva, prostřednictvím složitých offshorových struktur. Jak by se to dalo zastavit?

Myslím, že západní svět už dlouho považuje Vladimira Putina za problém, který lze kontrolovat ekonomickými pobídkami. Je ovšem zřejmé, že to nefunguje. Zastavit offshorové praktiky by vyžadovalo skutečně velké úsilí, jakýsi novodobý projekt Manhattan (krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby za II. světové války, pozn. red.), jehož cílem by bylo rozluštit záhady offshorového světa. Výpočetní kapacita k tomu určitě existuje. Otázkou zůstává, zda také existuje politická vůle. Zatím jsem o tom moc důkazů neviděl.

Proč si myslíte, že jsme ještě neviděli žádného většího ruského whistleblowera?

Kromě toho, že to chce odvahu, je k tomu, aby se člověk mohl stát whistleblowerem, zapotřebí také určitá míra svobody. Musí to být někdo, kdo naslouchá a chce něco skutečně změnit. Takový druh svobody je ovšem v zemi, jako je Rusko, kde Putin ty odvážné vraždí a vězní, velmi těžké najít.

Edward Snowden žije v Rusku. Přestože kritizuje Putinovu vládu jako zkorumpovanou, nemůže odjet, protože by čelil soudu v USA.

Snowden je pouze jedním dílkem skládačky v informační válce, kterou Rusko od minulého století vede proti USA. Pokud má proti němu americká zpravodajská služba důkazy, měla by je všem ukázat. Pokud ne, prezident Biden by ho měl omilostnit a přivítat doma. Je to opravdu jednoduché.

Jste spokojený s tím, jaký měl únik dat dopad?

Výsledkem Panama Papers jsem ohromen. To, čeho ICIJ dosáhlo, bylo bezprecedentní a jsem velmi potěšený, až hrdý, že se v důsledku Panama Papers udály velké reformy. Skutečným triumfem je také to, že došlo k následné novinářské spolupráci takového rozsahu. Bohužel to stále není dost. Nikdy jsem si nemyslel, že uveřejnění dat jedné právnické firmy by mohlo zcela vyřešit globální korupci, natož změnit lidskou povahu. Politici musí jednat.

Potřebujeme veřejně přístupné korporátní registry v každé jurisdikci od Britských Panenských ostrovů přes Anguillu až po Seychely, Labuan a Delaware. Hned. A pokud uslyšíte nějaké námitky, ty patří politikům, které by měli z jejich funkcí vyhodit.

Od roku 2016 byly zveřejněny tisíce příběhů z Panama Papers. Jsou tu ještě nějaké, o nichž by se podle vás měl svět dozvědět?

Takových příběhů existuje ještě nemálo. Jeden, který mě napadá, je o trustu se žlutými papírovými šeky, jenž pravděpodobně pro drogový kartel založila kolumbijská poradenská firma, u níž je podezření, že jí velká americká banka umožnila přímo použít svůj korespondenční bankovní účet u banky v Panamě.

Edward Snowden jednou zmínil váš případ jako ten nejlepší scénář pro whistleblowera: měl jste velký vliv — a stále zůstáváte anonymní a na svobodě. Vidíte svou roli také tak?

Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že vše proběhlo dobře, i když nic není dokonalé. Anonymita měla zjevnou výhodu v tom, že mi zajistila relativní bezpečí, ale také to něco stálo, například jsem nemohl udržovat problémy spojené s Panama Papers na očích veřejnosti podobně, jako to dělal Snowden při odhalení odposlechů NSA. Samozřejmě on za to do jisté míry zaplatil svou svobodou. Vždy tu jsou nějaké kompromisy.

Co vás uveřejnění Panama Papers naučilo o whistleblowingu?

Řekl bych, že to nejdůležitější, co můj příklad ukazuje, je, že zasadit se o podstatnou změnu, a přesto si udržet dobrý život, je sice nejspíš dost vzácné, ale přece možné. Ale chce to hodně práce i štěstí, abyste byli vždy o krok napřed.

Je něco, co byste doporučil potenciálním whistleblowerům?

Říkat pravdu o citlivých záležitostech není nikdy jednoduché. Řekl bych, že nedoceněným faktorem zůstává právě to, jak těžké je udržet si vyrovnanou mysl. Ať už mluvíte s novináři, nebo s vládními úředníky, připravte se na to, že všechno postupuje jen velmi pomalu. Čas od času je proto důležité jen tak dýchat a přemýšlet i nad něčím jiným.

Pokud byste mohl vrátit čas, udělal byste to znovu?

Okamžitě.

Autoři textu: Frederik Obermaier a Bastian Obermayer, Der Spiegel; autorka české verze: Mahulena Kopecká
Autor úvodní fotografie: Paper Trail Media

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.