Vladimir Putin se bojí o život. To říká zpráva zpravodajských služeb z EU, kterou získala redakce ruskojazyčného exilového média Important Stories. Šéf Kremlu se minimálně od začátku března letošního roku obává úniku citlivých informací, spiknutí či pokusu o puč. Zejména ho děsí útok dronem, který by mohl zinscenovat některý ze členů ruské politické elity.

Autor textu, ruský novinář Roman Anin, říká, že podle něj je zpráva zpravodajských služeb mimořádně důležitým vhledem do současné situace v Kremlu. 

„Zveřejnili jsme celý text, protože je zjevně ve veřejném zájmu lidí v Rusku i jinde ve světě, zejména vzhledem k tomu, že se Rusko pro zbytek světa stává izolovanou terra incognita. Strach v autoritářském systému často signalizuje nestabilitu a může vést k zásadním politickým změnám, včetně represí a konfliktů mezi elitami. Věřím, že těchto změn budeme v Rusku brzy svědky,“ říká Anin pro redakci investigace.cz.

Kamery v bytech kuchařů

Putinova panika zasáhla kromě něj i jeho nejbližší okolí. Bezpečnostní opatření jsou aktuálně nejpřísnější za celou dobu Putinova vládnutí. Sám téměř nevychází ze svého bunkru a nikdo v jeho okolí nemůže používat mobil nebo jezdit veřejnou dopravou. Všichni kuchaři, bodyguardi nebo fotografové mají ve svých bytech nainstalované kamery.

Tato opatření se ale týkají i nejvyššího velení ruské armády. Dosud byl pod nejpřísnější státní ochranou jen náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov. Teď na seznam vysoce chráněných osob přibylo nejméně deset generálů, což se redakci Important Stories podařilo ověřit i z dalšího zdroje.

Problémům může čelit i bývalý ministr obrany, v současnosti tajemník Rady bezpečnosti Ruské federace Sergej Šojgu. Ten byl ve zprávě označen jako možný cíl puče. Na začátku března totiž bezpečnostní složky zatkly jeho bývalého prvního náměstka Ruslana Calikova. Teď by bezpečnostní složky mohly zasáhnout i proti Šojguovi, pravděpodobnost jeho zatčení se podle zprávy zásadně zvýšila.

Přečtěte si

Strach nesmí řídit váš život. Sovětský disident Alexandr Podrabinek o Putinově režimu a ruské opozici

Nejdůležitější zpráva o stavu Ruska

„Dokument popisuje situaci v Kremlu, rostoucí napětí mezi bezpečnostními činiteli v důsledku neúspěchů ve válce s Ukrajinou, stejně jako Putinovu sílící obavu z možného puče či pokusu o atentát, což vedlo k bezprecedentnímu zpřísnění bezpečnostních opatření a rozšíření pravomocí Federální ochranné služby. Podle mého názoru se jedná o jednu z nejdůležitějších zpráv o Rusku v poslední době,“ píše Anin ve svém článku.

Podle něj jde o přechod ruského režimu do zásadně odlišného stavu. Rusko ve všech ohledech ztrácí svou sílu, válečně, vnitrostátně, ekonomicky, sociálně. „Všechny tyto faktory dohromady, jak již dříve napsal Important Stories, musely dříve či později vést k boji mezi ruskými klany ‚siloviků‘ o trůn slábnoucího diktátora,“ dodává novinář.

„Putin, který tento systém moci sám vybudoval, dobře chápe, co ho čeká – odtud pramení rostoucí paranoia, bezprecedentní izolace od veřejnosti i od vlastního nejbližšího okolí a pokus o vytvoření nové opričniny (název používaný pro zvláštní správní systém v carském Rusku v 16. století, pozn. red.) v podobě Federální ochranné služby (FSO), vybavené neomezenými donucovacími pravomocemi,“ míní.

Íránská cesta anebo doba smutku

Rusko má teď podle Anina dvě možné cesty, kudy se může vydat – íránská cesta, anebo doba smutku. V íránské cestě se Putinovi podaří konsolidovat kolem sebe loajální bezpečnostní služby – především FSO a Národní gardu –, které vytvoří ruský model íránských revolučních gard. Prostřednictvím bezprecedentních represí, které zasáhnou širší vrstvy obyvatelstva i ty, kteří byli dříve považováni za nedotknutelné, si diktátor udrží moc silou.

„Tento scénář by také znamenal další izolaci země od internetu a vnějšího světa: opričnina nebude tolerovat žádné kritiky,“ říká Anin.

Doba smutku je právě odkazem na opričninu, tedy systém Ivana Hrozného z 16. století. „První opričnina vznikla jako pokus Ivana Hrozného udržet kontrolu nad elitami a posílit autokratickou vládu v podmínkách dlouhotrvající a ničivé války a vnitřní krize. Teror opričniny, ekonomické vyčerpání a devastace vedly k době smutku a občanské válce,“ popsal Anin.

„Který z těchto scénářů je v Rusku pravděpodobnější, není tak důležité. Důležité je, že každý z nich je vysoce pravděpodobný,“ míní novinář.

Přečtěte si

Syn Putinova parťáka z KGB investoval do českého pivovaru. Je rovněž vystudovaný rozvědčík

Začalo to útokem na generála

Výrazné navýšení bezpečnostních opatření kolem Putina pramení z událostí z loňského prosince. Po vraždě generálporučíka Fanila Sarvarova v Moskvě 22. prosince 2025 navrhl náčelník generálního štábu Gerasimov svolání ruské Bezpečnostní rady. Putin se však situaci rozhodl řešit na vlastní pěst a na kobereček si zavolal menší skupinu zástupců bezpečnostních složek, jen tři dny po útoku na Sarvarova a na stejném místě, kde došlo k jeho vraždě.

Během zasedání si zástupci bezpečnostních složek, takzvaní „siloviki“, navzájem vyčítali nedostatky v bezpečnostním systému, které odhalily ukrajinské útoky – Gerasimov ostře kritizoval své kolegy ze zpravodajských služeb za to, že je nedokázali předvídat.

Ředitel Federální bezpečnostní služby Alexandr Bortnikov naopak zdůraznil nemožnost systematicky předcházet takovým útokům a kritizoval ministerstvo obrany za to, že nemá specializovanou jednotku odpovědnou za fyzickou ochranu nejvyšších úředníků.

Šéf Národní gardy Viktor Zolotov zase poznamenal, že nemá peníze na ochranu důstojníků ministerstva obrany, a Gerasimovovi předložil doporučení týkající se operační bezpečnosti pro důstojníky ministerstva obrany, což Gerasimova naštvalo.

Vše se soustředí na ochranu Putina

Redakci Important Stories se podařilo ověřit i další důležité informace z reportu zpravodajských služeb. V poslední době dochází k rozsáhlým výpadkům internetu v Moskvě, což podle informací redakce provádí právě Federální ochranná služba (FSO).

Několik zdrojů serveru Important Stories taky potvrdilo Putinův strach z komplotu nebo pokusu o převrat. „Například současný důstojník FSB sdělil serveru Important Stories, že pro jeho jednotku je nyní mnohem obtížnější získat povolení k odposlechu v nepolitických trestních případech, protože veškeré vybavení bylo přesměrováno na sledování vlády a dalších státních orgánů‘,“ píše web.

O zvýšené míře Putinovy paniky svědčí i nadcházející oslava konce druhé světové války: žádný poslanec ruské dumy nedostal na oslavy na Rudém náměstí pozvánku.

Autor textu: Dávid Pásztor
Převzaté z istories.media. Původní autor: Roman Anin

The post Žádné telefony, panika, strach o život. Nejdůležitější zpráva o stavu současného ruského režimu odhalila Putinovo nejstřeženější soukromí appeared first on investigace.cz.

Základní škola Věda slibuje „hladkou“ integraci Rusů do Česka. Podle školní inspekce ten slib ale nenaplňuje – někteří žáci i učitelé neumějí česky. Zakladatelka školy Elena Pinskaja i žáci se navíc i po únoru 2022 účastní akcí a vzdělávacích aktivit pod záštitou Kremlu, takzvaných nástrojů „měkké síly“. 

V listopadu roku 2024 proběhlo v Moskvě mezinárodní fórum Setkání Ruského světa, velká výroční akce pořádaná kremelskou nadací Russkij mir, jejímž zakladatelem je Vladimir Putin. Fóra se zúčastnili zástupci 80 zemí. Za Česko dorazila zakladatelka a zřizovatelka soukromé česko-ruské školy Věda Elena Pinskaja. 

Fórum Setkání Ruského světa je určeno všem podporovatelům a příslušníkům „ruského světa“ – koncepce, s níž přišel Kreml pro vysvětlení okupace Ukrajiny. 

Během jednoho z mnoha kulatých stolů věnovaných propagaci ruštiny a ruské kultury v zahraničí vyjádřila Pinskaja myšlenku, že odpovědnost za zřizování všeobecně-vzdělávacích ruských škol v zahraničí by měl převzít ruský stát. 

Zakladatelka soukromé pražské školy tento názor prosazuje už delší dobu. Tvrdí, že pracovní cesty zaměstnanců ruských vzdělávacích struktur, jejichž cílem je šířit ruštinu v zahraničí, jsou zbytečné. „Tuto práci už dávno vykonali a nadále vykonávají místní stoupenci, kteří na vlastní náklady vybudovali efektivní ruské školy,“ píše v článku z roku 2019.

Ve stejném roce získala Pinskaja finanční grant od nadace Russkij mir. Autoři zprávy věnované nástrojům měkké síly Ruska v EU upozorňují, že sankcionované organizace jako Rossotrudničestvo, které zřizuje ruská centra v Evropě, a nadace Russkij mir často rozdělují granty a finance. Vytvářejí tak „vertikálně integrované propagandistické sítě“. Od příjemců grantů totiž očekávají loajalitu vůči kremelským hodnotám.

Nedělejme z ruských dětí Čechy

Rok 2021 byl pro vztah Ruska a Česka velkým milníkem. Potom, co české bezpečnostní služby zjistily, že za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014 stálo Rusko, Česko vyhostilo osmnáct ruských diplomatů. Stát je označil za pracovníky ruských tajných služeb. V roce 2021 se škola při ruské ambasádě v Praze, kterou navštěvovaly zejména děti zaměstnanců ambasády, uzavřela. Česká strana nepovolila učitelům školy diplomatický status podle Vídeňské úmluvy a Rusko nepřevedlo školu do režimu běžné zahraniční školy fungující v ČR, jak je to u jiných zahraničních škol. Jedinou ruskou školou s výukou v ruštině, akreditovanou v České republice, se tak stala Věda.

Elena Pinskaja (tehdy Elena Azarnikova) společně se svou matkou založila vlastní školu Filipův dům v roce 1993 v Moskvě. Koncem devadesátých let se přestěhovala do Prahy, kde otevřela její pobočku. 

V současnosti základní škola Věda nabízí bilingvní výuku v ruštině a češtině na prvním i druhém stupni. Podle příspěvků školy i samotné Pinské na sociálních sítích cílí Věda zejména na děti, které se do Česka přestěhovaly nedávno a neovládají češtinu, případně na ty, které „kvůli šikaně na základě etnika odcházejí z jiných škol“. 

Přílišnou snahu ruskojazyčných migrantů integrovat své děti do českého školství považuje Pinskaja za následek tlaku „západního imperialismu vůči Rusku“. „Má to své kořeny ve známém obdivu k ‚Západu‘ ve srovnání s ‚imperiálním‘ přístupem k zemím bývalého socialistického bloku. Při politice prosazování Ruského světa na Západě je třeba tyto faktory zohlednit,“ podotýká ve sborníku článků věnovaném výuce ruštiny v zahraničí.

Přečtěte si

Propaganda pod rouškou kultury: Zřizovatel Ruského domu v Praze je na sankčním seznamu EU. Centru šéfuje proputinovská aktivistka

Konsolidace „ruského světa“

Elena Pinskaja spojení s Ruskem, zejména se státními diplomatickými institucemi, po odchodu ze země neztratila. Ředitelka pravidelně navštěvuje akce pořádané Rossotrudničestvem a dalšími organizacemi, které odborníci označují za nástroje ruské propagandy v rámci hybridní války.

Na videu z konference ruských krajanů z roku 2018, která se konala v prostorách Ruského centra vědy a kultury, je Pinskaja vidět mezi posluchači ruského exvelvyslance Alexandra Zmejevského, který oznamuje vznik vytvoření „nové, moderní struktury zaměřené na konsolidaci mladé části zahraničního ‚Ruského světa‘ – Mezinárodní sítě mladých krajanů“.

Na fotografiích z kulatého stolu s dlouhým názvem „Interakce a partnerství ruských vzdělávacích institucí v Česku s cílem zachování a propagace ruského jazyka a kultury“ z roku 2019 pózuje Pinskaja s karlovarským pravoslavným knězem Nikolajem Liščenjukem, vyhoštěným z Česka z bezpečnostních důvodů, Andrejem Končakovem, bývalým šéfem Rossotrudničestva v Česku a jedním ze dvou ruských diplomatů vyhoštěných rámci smyšlené ricinové kauzy, nebo s Annou Evsinou, zástupkyní předsedy ruských Krajanů, a dalšími osobami spojenými s ruskými institucemi.

Na jiné fotografii sedí s Končakovem, Evsinou a dalšími v karlovarské restauraci Pirosmani, která patří gruzínské podnikatelce Asmat Šanavě. Šanava má podle zjištění investigace.cz vazby jak na ruské kriminální podsvětí, tak na lidi z kremelských institucí. Ve stejném roce získala Pinskaja grant od nadace Russkij mir a Ruský dům v Praze s ní zveřejnil krátký rozhovor věnovaný školství na svých facebookových stránkách.

Putinovo Rusko není překázkou

Se stejnými organizacemi i lidmi přicházely v průběhu výuky do kontaktu i děti svěřené Pinské. Podle zjištění investigace.cz se žáci školy Věda účastnili online konferencí pořádaných nadací Russkij mir, poznávacích zájezdů do Ruska „Zdravstvuj, Rossija“ placených Kremlem i celosvětové akce Totální diktát, kterou organizuje Rossotrudničestvo. Jak samotná Pinskaja uvedla v příspěvku na Facebooku, ochudit děti o možnost vidět Rusko na vlastní oči jenom proto, že jde o „Putinovo“ Rusko, je neosvícená hloupost.

V roce 2020 se škola zapojila do projektu zastřešeného Koordinační radou krajanů „Pamatujeme a ctíme“ k výročí konce druhé světové války, v jehož rámci děti vyráběly pozdravy pro ruské veterány. Vytvoření pozitivního obrazu Ruska, podpora vlastenecké výchovy a takzvané historické paměti prostřednictvím dětské tvorby a her patří mezi metody práce kremelských institucí s mladou ruskou diasporou v zahraničí.

Další akce, uskutečněné v roce 2020, vlastenecké online konference „Cesty slávy – naše historie“ v čele s ruským poslancem Viktorem Vodolackým, se za školu Věda zúčastnila Anna Osinovskaja.

V roce 2021 se za podpory Ruského domu v Praze uskutečnila lekce věnovaná tématu boje proti „ideologii terorismu“. Škola se zapojila také do soutěže věnované 60. výročí ruské kosmonautiky. Cílem soutěže bylo podle webu Koordinační rady krajanů „vytvořit pozitivní představu o pilotech a kosmonautech a vychovávat vlastenecké cítění prostřednictvím tvůrčí činnosti u dětí předškolního a mladšího školního věku“. 

Jen týden před invazí proběhla ve škole Hodina čísel, projekt zastřešený ruským ministerstvem školství, kde se žáci čtvrté třídy dozvěděli, jak mimo jiné vyšetřovat kybernetické útoky. 

Zástupci ruských státních institucí navíc školu také osobně navštěvovali. Například v roce 2019 do školy osobně dorazil Andrej Končakov, bývalý šéf Rossotrudničestva v Česku, a předal tamním žákům učebnice. 

Příležitostný kontakt dětí ze školy Věda s Ruským domem a některými ruskými institucemi potvrzuje i představitel ruských opozičních sil v Praze, jehož dcera školu navštěvovala o víkendech ještě v roce 2014. „Už v té době byla školy v duchu ‚ruského světa‘. Vzpomínám si, že oslavy Silvestra měly děti v Ruském domě nebo se také účastnily workshopů pořádaných Rosatomem (ruská státní korporace se zaměřením na jadernou energetiku, pozn. red.),“ říká. Dceru nakonec ze školy odhlásil kvůli nízké úrovni výuky a neprofesionálnímu přístupu učitelů. „Odešli jsme hlavně kvůli celkové atmosféře ve škole, ne kvůli politickým důvodům,“ dodává. 

Samotná Pinskaja na sociálních sítích opakovaně zdůraznila, že v její škole není místo pro politiku. Na otázku položenou v komentářích k příspěvku o uzavření školy při ruské ambasádě, zda ve škole přednášejí ruskou, či evropskou verzi dějin, odpověděla nejednoznačně. „Jistě se shodneme na tom, že v demokratické zemi nemůže existovat jediná jednoznačná verze (historie) pro různé vrstvy obyvatelstva, sociální skupiny apod. Proto naši mladí čeští učitelé seznamují děti s různými hodnoceními a verzemi – v souladu s principem demokratičnosti. Totéž dělají v Ruském lyceu (oddělení našeho Vzdělávacího centra) rusky mluvící učitelé,“ shrnula svůj postoj.

Mladí diplomaté z Česka

Škola nezpřetrhala vazby s Ruským domem ani po invazi Ruska do Ukrajiny v únoru 2022. Jen několik měsíců po invazi v červnu 2022 přihlásila Pinskaja svou dceru Taisii na každoroční letní školu Mladí lídři, která probíhala v Bulharsku a byla určena pro vybrané mladé krajany v Evropě. Pro představu o tom, kolik taková akce stojí, se nám podařilo dohledat rozpočet za rok 2023. Tato pětidenní akce, financovaná z rozpočtu Moskevského domu krajanů, stála Moskvu zhruba 10,5 milionů rublů, v přepočtu zhruba 2,8 milionů korun. 

Část účastníků letní školy v letech 2021 a 2022 včetně dcery Pinské pocházela přímo ze školy Věda. Takto popsal své dojmy z letní školy v roce 2021 žák školy Andrej Manujlov: „Navštívili jsme dům ruské kultury v Sofii, kde jsme měli možnost sledovat mistrovské umění našich herců. Byla to divadelní hra na téma druhé světové války. Budu-li upřímný, rozbrečel jsem se dojetím.“ Redakce oslovila Manujlova s žádostí o komentář, ten ale do doby uzávěrky článku neodpověděl. 

Většina účastníků programu Mladí lídři za Česko v letech 2021 a 2022 se podle zjištění investigace.cz přihlásila prostřednictvím Klubu mládežnické a dětské diplomacie v Česku pod vedením výše zmiňované Anny Evsiny. Ten vznikl za podpory ruského ministerstva zahraničních věcí a Koordinační rady ruských krajanů v Česku.

Účastníkem tohoto diplomatického klubu byl v minulosti i český blogger a plzeňský komunální politik Jakub Zieba, který dnes žije v Rusku a prostřednictvím příspěvků na sociálních sítích tamní život propaguje. Kulatých stolů diplomatického kroužku se účastní jak členové Koordinační rady, tak ruští diplomaté. Setkání se účastnil například bývalý ruský velvyslanec v Česku Alexandr Zmejevskij, Konstantin Kolpakov, předseda Rady mladých diplomatů Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace nebo Alexej Trjakin, tehdejší zástupce Ministerstva obrany Ruské federace pro oblast vojensko-pamětní práce v Česku. 

Přečtěte si

Kreml investuje do svého přívětivého obrazu v zahraničí. Miliony tekly i do Ruského centra v Plzni

Vedoucí projektové části českého diplomatického kroužku byla v minulosti Anna Sinicyna, ruská režisérka zaměřující se na vlastenecká témata. Stojí i za mediálním projektem Ruská řeka, který má prostřednictvím filmu a dalších mediálních formátů zkoumat, co je „ruská duše“ a „proč se v Rusku tolik mluví o válce“. Jako svůj cíl projekt vytyčuje „prosazování pozitivního obrazu Ruska v zahraničí prostřednictvím integrace mladých krajanů žijících v zahraničí do prostoru ruské kultury a historie“. „Dospívající, kteří vyrůstají daleko od své rodné kultury, nezískávají dostatečně hluboké znalosti o kultuře a historii Ruska a jsou vystaveni vlivu místních médií, která často zkreslují obraz Ruska ve světě,“ vysvětlují autoři v popisu projektu. Projekt běží od roku 2021 dodnes. V roce 2023 získal prezidentský grant Ruské federace.

Měkká integrace, nebo překážka v integraci?

Akreditaci českého ministerstva získala česko-ruská škola v roce 2014. Už při návštěvě České školní inspekce o dva roky později se ukázalo, že žáci kvůli slabé znalosti češtiny nedokázali naplnit program výuky. „V roce 2016 ČŠI mimo jiné konstatovala, že téměř polovina pedagogického sboru nesplňovala zákonné předpoklady pro výkon své činnosti a že jazyková bariéra některých učitelů i žáků neumožňovala plnit výstupy školního vzdělávacího programu. Upozornila rovněž na porušování školské legislativy a nedostatky v řízení školy,“ říká mluvčí inspekce Anna Brzybohatá. Jeden ze závěrů inspekce navíc zněl, že se škole nedaří naplňovat koncepci integrace žáků-cizinců do českého prostředí školy.

Přečtěte si

Evropské děti na mušce Kremlu: Jak Rusko vede západní děti s ruskými kořeny k patriotismu

Následující inspekční návštěva se konala o deset let později, v roce 2025, a dospěla k podobnému závěru: školní vzdělávací program není v souladu s rámcovým vzdělávacím programem. „Efektivitu vzdělávání s výjimkou cizích jazyků snižuje neznalost českého jazyka žáky a některými učiteli,“ uvádí zpráva. Obě inspekční zprávy zároveň upozorňují na vysokou fluktuaci žáků ve škole. Kvůli tomu není možné „posoudit posun v úrovni jazykových dovedností, který by měl být patrný ve vyšších ročnících jako důsledek integrace a kontinuity vzdělávání v české škole“. 

V roce 2016 získala škola grant ve výši přes dva miliony na projekt Nejsme si cizí, který měl přispět k integraci zahraničních žáků do Česka. V průběhu posledních deseti let čerpala škola víc než 15 milionů na dotacích. Loni získala dvouletý grant na modernizaci jazykové učebny. 

Na dotaz redakce, zda není výše uvedený dlouhodobý nedostatek důvodem pro odebrání akreditace, česká inspekce odpověděla, že samotná inspekční zjištění automaticky nevedou k odebrání oprávnění. „O případném výmazu školy z rejstříku škol a školských zařízení rozhoduje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve správním řízení.“

Redakce Elenu Pinskou oslovila. Ta spolupráci s ruskými státními organizacemi popřela. Na žádost o rozhovor odpověděla, že rozhovory neposkytuje, a požádala redakci, aby školu nezmiňovala v žádném kontextu. Na další dotazy neodpověděla.

Autorka: Kristina Vejnbender

The post Ruský svět dětem: Pražská základní škola jako nástroj kremelské propagandy appeared first on investigace.cz.

V době, kdy běžní Rusové mají vstup do České republiky zakázaný, a to i v případech, kdy návštěva Česka je jediným způsobem, jak se shledat se svými potomky a vnoučaty, cestuje pracovnice Putinovy prezidentské kanceláře bez problémů do Budapešti i do Prahy. České hlavní město navštívila na podzim uplynulého roku. Žije a podniká tu její syn, šéf neúspěšného kryptoprojektu Callisto, o kterém jsme nedávno psali.

Přečtěte si

Callisto: Bitva miliardáře a kryptotěžaře o ztroskotaný projekt za stamiliony

Před čtyřmi měsíci navštívila dnes 61letá Marina Vencálková, která minimálně do roku 2023 zastávala administrativní pozici nejprve v prezidentské kanceláři prezidenta Ruské federace a poté v kanceláři vlády Ruské federace, Petřínskou věž v Praze. Rozhledna ji však zklamala. „Věž je stará a potřebuje rekonstrukci. Vstup do věže je také nepřiměřeně drahý, a dokonce jsou zpoplatněny záchody,“ postěžovala si v hodnocení památky na ruském vyhledávači Yandex.

U míst a hotelů, jež navštěvuje, zanechává tato paní podrobná hodnocení pravidelně. Ať už pod svým pravým jménem, nebo pseudonymem Marina Švedová. Díky tomu víme, že v říjnu letěla z moskevského letiště Šeremetěvo, v jejím hodnocení označeném za přelidněné. „Dlouho jsem nelétala, ale teď jsem si všimla, že konečně dali letiště do pořádku.“ Příjmení Švedová používá u některých profilů na sociálních sítích, ostatní údaje včetně telefonního čísla a fotografií však patří Marině Vencálkové.

Dne 11. října 2024 byla podle svých recenzí ubytována v hotelu v Budapešti. Ani toto zařízení ji zcela neuspokojilo: „Hotel je sice obrovský, ale zrovna prochází rekonstrukcí. Samotné místnosti jsou malinké s výhledem na střechu.“ O dva dny později už navštěvovala pražské památky.

Běžní Rusové za dětmi do Česka nesmějí

Na rozdíl od Vencálkové je pro obyčejné Rusy momentálně téměř nemožné dostat se do Česka. Den po zahájení ruské války proti Ukrajině pozastavila Česká republika vydávání víz pro občany Ruska a Běloruska. Výjimku tvoří pouze žádosti nezletilých dětí, jejich rodičů, manželek či manželů těch osob, které jsou již občany EU, a humanitární případy. „Víza za účely, které nejsou v tomto nařízení zmíněny, včetně účelu návštěvy, jako jsou například narození potomka na území ČR, studium, léčení či zaměstnanecké karty nebo podnikání, se občanům Ruska ani Běloruska za pokračující ruské agrese na Ukrajině nevydávají,“ konstatuje mluvčí českého MZV.

Případ rodiny Darii (jméno bylo kvůli soukromí změněno), české občanky původem z Ruska, a jejího manžela, rovněž Rusa s trvalým pobytem v Česku, mezi zmíněnými výjimkami pro udělení víza není.

„Čekáme na jaře narození prvního dítěte, ale do porodnice nebo během prvních měsíců za námi nikdo z příbuzných nepřijede,“ konstatuje Daria. Spolu s manželem jsou odpůrci Putinova režimu a války v Ukrajině. Dariin muž navíc před odjezdem do Česka pracoval pro organizaci, která je dnes v Rusku označena jako „nežádoucí“. Cesta zpět do vlasti by tak pro novopečené rodiče mohla být nebezpečná. „Nejspíš se s rodinou uvidíme až na podzim, abychom jim ukázali vnouče, ale na neutrálním území, v třetí zemi, kam mohou i občané Ruska bez víza. Delší setkání nebo pomoc od rodičů hned po narození dítěte bohužel nepřipadá v úvahu,“ vysvětluje Daria. 

Mezi oblíbené destinace, kde se Rusové v evropském exilu setkávají se svými rodinami, patří Turecko, Gruzie, Arménie nebo Spojené arabské emiráty. 

Budoucí rodiče se zkrátka musí smířit s tím, že setkání jejich rodin s vnoučetem budou vzácná. „S rodiči manžela jsme se od začátku války viděli jen jednou – loni v Turecku. Svou maminku jsem naposledy viděla před dvěma lety, v zimě roku 2023, kdy se jí podařilo získat španělské vízum. Schengenská víza nejsou pro Rusy snadno dostupná – jsou drahá, jejich vyřízení trvá dlouho a navíc není žádná záruka, že je člověk vůbec získá. Státy také přísně sledují, zda držitel víza tráví čas v zemi, která mu jej vydala, takže s takovým vízem navštívit i Česko je téměř nemožné,“ říká Daria. 

V roce 2023 Česko vyhovělo pouze 262 žádostem o vízum podaných na českém konzulátu v Moskvě. Oproti tomu Itálie vydala Rusům přes 134 tisíc víz, Francie 100 tisíc a Španělsko 92 tisíc. Podle českého Ministerstva zahraničních věcí není využití schengenského víza pro vstup do ČR ani legální. „Je-li získáno schengenské vízum podvodným způsobem na konzulátu členského státu, v němž není hlavní cíl plánované cesty žadatele, jedná se o tzv. visa shopping a takové osobě může být odepřen vstup do schengenského prostoru,“ popisuje tuto situaci mluvčí ministerstva.

Rodinné vazby

Návštěva Česka může mít v případě Mariny Vencálkové ale opodstatnění. Žije tady její čtyřicetiletý syn Vladimír Vencálek, kryptotěžař, jehož jméno se v uplynulých letech v médiích objevovalo kvůli neúspěšnému kryptoprojektu Callisto, a také její bývalý manžel, jehož příjmení dodnes používá. Podle svých vlastních slov citovaných Deníkem N není však Vencálek se svou matkou v kontaktu.

Ruska přitom nenavštívila Prahu poprvé. Z jejích dalších hodnocení vyplývá, že v roce 2020 bydlela během svého pobytu v čtyřhvězdičkovém pražském hotelu Panorama. „Tento hotel jsem si vybrala, protože v sesterském hotelu Corinthia nebyla na požadovanou dobu volná místa, a nelitovala jsem: personál je k Rusům (i k ostatním!) velmi přátelský, pohotový a vstřícný. Všechny požadavky jsou okamžitě splněny,“ uvedla v recenzi. V předešlém roce pak Vencálková zanechala hodnocení tří dalších hotelů včetně zmíněné Corinthie. Ve stejném roce napsala naopak nespokojený komentář ohledně brněnské zoologické zahrady. „Porovnám-li to před dvaceti lety, je stav zoo horší.“

O rok dříve, v roce 2018, byla Vencálková ubytována v pražském hotelu Kings Court a tehdy byla mnohem spokojenější. „Skvělý hotel s výbornou atmosférou.“ Jak píše dále, bydlela v apartmánu typu Executive. Dnes stojí 216 eur za noc, v přepočtu 5400 korun.

Sekretářka, nebo geofyzička?

Když Marina Vencálková navštívila Prahu v roce 2018, měla navíc důvod k oslavě – v únoru 2018 se stala nositelkou Státní rady Ruské federace třetí třídy, což je nejvyšší skupina civilních hodností, na které může ruský státní zaměstnanec dosáhnout. Dokument o udělení hodnosti podepsal tehdejší předseda vlády Dmitrij Medveděv.

O samotném obsahu práce Vencálkové toho není moc známo. Investigaci.cz se podařilo dohledat dokument z roku 2013 – majetkové přiznání prezidenta Vladimira Putina. Z listiny vyplývá, že Putinovi patří pozemek o rozloze 1500 metrů čtverečních, byt, garáž a tří auta – dva veteráni značky Volha a terénní Lada Niva. Z metadat dokumentu je zřejmé, že jméno uživatele, který jej vytvořil, je „Vencalkova“. Redakci se nepodařilo dohledat žádnou další občanku Ruska s tímto jménem.

V roce 2010 osoba se stejným jménem a pracovní pozicí jako Vencálková doprovázela ruského prezidenta Dmitrije Medveděva na summitu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jenž se konal v kazašském hlavním městě Astana a kterého se zúčastnila i německá kancléřka Angela Merkel.

V té době, což platilo až do roku 2016, byla Vencálková zároveň uváděna jako vedoucí pracovnice společnosti Neftegazdetal, která dodává vybavení pro plynovody a ropovody ruskému státnímu podniku Gazprom. Pro tuto pracovní pozici měla patřičnou kvalifikaci, absolvovala totiž geofyzikální fakultu na Ruské státní geologické univerzitě. 

Oficiálně začala v Putinově kanceláři pracovat teprve v roce 2019. O čtyři roky později je však podle záznamů pojišťovny již vedena jako zaměstnankyně Kanceláře vlády Ruské federace. 

Jak se této ženě podařilo získat vízum pro vstup do České republiky, není známo. Podle zjištění investigace.cz těsně před návštěvou Prahy v červenci 2024 získala pobyt v Kazachstánu.

Na dotazy redakce Marina Vencálková neodpověděla. Po přečtení naší zprávy na Telegramu si z profilu odstranila všechny fotografie a údaje. 

The post Putinova sekretářka na návštěvě v Praze. Běžní Rusové přesto mají vstup do Česka zakázaný appeared first on investigace.cz.

Izraelské vojenské síly zabily v jednom týdnu další čtyři palestinské novináře. Hlasy vědců z předních světových univerzit vytvořené za pomoci AI se staly součástí prokremelské propagandy šířené ve videích na sociálních sítích. Evropská unie uvalila sankce na organizátory ruské dezinformační kampaně Doppelganger i na další aktéry ruských hybridních operací. Vojenská junta v Myanmaru zastrašuje humanitární organizace a výzkumníky ve snaze potlačit informace o akutním nedostatku potravin v zemi.

Izraelská armáda zabila v Gaze za minulý týden nejméně čtyři další novináře. Informovala o tom organizace Committee to Protect Journalists (CPJ). Od začátku konfliktu bylo v Gaze zabito přinejmenším 133 palestinských novinářů. V několika případech organizace CPJ došla k závěru, že Izrael zabil novináře cíleně. Minimálně dvacet případů, které naznačují úmyslné zabití, CPJ stále prošetřuje.

Organizace spojených národů mluví v souvislosti s izraelskou vojenskou operací v Pásmu Gazy o nejsmrtelnějším a nejnebezpečnějším konfliktu pro novináře za poslední roky. Reportéři se v Gaze stávají terčem izraelských útoků i ve chvílích, kdy jsou jasně identifikovatelní ve vestách a přilbách s nápisem „PRESS“ nebo cestují v označených novinářských vozech. Experti OSN proto vyjadřují obavy, že jejich zabíjení je „záměrnou strategií izraelských sil s cílem umlčet kritické zpravodajství“ o dění v Gaze. Z hlediska mezinárodního práva představují cílené útoky na novináře a civilisty válečný zločin.

Deepfake videa předních světových akademiků šíří na sociálních sítích prokremelskou propagandu. Podrobnosti přinesli novináři z ruského exilového média The Insider. Dezinformační kampaň zvaná „Matrjoška“ má za cíl přesvědčit uživatele sociálních sítí po celém světě, že vědci z renomovaných západních univerzit stojí za Ruskou federací. Falešné hlasy akademiků vytvořené pomocí umělé inteligence ve videích volají po zrušení západních sankcí vůči Rusku, představují ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského jako upíra a vyzývají Ukrajinu, aby se vzdala a přestala bojovat o „historicky ruská území“.

Evropská unie uvalila sankce na organizátory hybridních útoků Kremlu. Seznam zahrnuje ruské špehy, sabotéry a organizátory prokremelských dezinformačních kampaní v EU i v Africe. Podle Rady Evropské unie představují restriktivní opatření odpověď na snahy Ruska o destabilizaci regionu. Sankce tak dopadnou například na tajnou jednotku 29155 ruské vojenské zpravodajské služby GRU a na jejího velitele, generála Andreje Averjanova. Ten se mimo jiné nachází i na českém seznamu hledaných osob v souvislosti s výbuchy muničních skladů ve Vrběticích.

Mezi sankcionovanými jsou i Sofie Zacharova, vysoce postavená úřednice Kremlu, a Nikolaj Tupikin, šéf společnosti GK Struktura. Oba stojí za prokremelskou dezinformační kampaní s názvem Doppelganger neboli Dvojník. Jejich úkolem bylo ovlivňovat západní veřejnost a šířit dezinformace prostřednictvím falešných napodobenin webů evropských a amerických médií. Přímé propojení kampaně Doppelganger s ruskou vládou před časem odhalili novináři německého média Correctiv v rámci rozsáhlé investigace, na níž se podílela i naše redakce.

Přečtěte si

Dvojníci. Po stopách prokremelské dezinformační kampaně v centru Evropy

Vojenská junta v Myanmaru zastrašuje humanitární organizace a výzkumníky ve snaze potlačit informace o hladovění a podvýživě v zemi. S odhalením přišli novináři agentury Reuters. Pracovníci humanitárních organizací musí většinu údajů o nedostatku potravin shromažďovat v utajení a za cenu velkého rizika. Kvůli obavám o svou bezpečnost se organizace bojí informace o rozsahu hladovění zveřejňovat. Podle zdrojů Reuters tento strach posiluje i skutečnost, že v minulém roce vojenská junta zadržela několik výzkumníků, kteří se kritickým nedostatkem potravin v zemi zabývali. Reuters se nepodařilo zjistit, co se s těmito lidmi stalo.

Novináři zároveň odhalili několik případů, kdy vojenská junta zablokovala distribuci léků a potravin v nejvíce ohrožených regionech. Jedním z nich je Rakhinských stát, kde žije pronásledovaná menšina Rohingů. Humanitární pracovníci v souvislosti s tímto regionem mluví o šíření cholery a o dětech zasažených akutní podvýživou. Podle zprávy OSN se Rakhinský stát nachází na pokraji hladomoru. Odhaduje se, že v celém Myanmaru trpí akutním nedostatkem potravin okolo 14,4 milionu lidí.

The post #zesvěta: Izraelská armáda zabila další čtyři novináře v Gaze appeared first on investigace.cz.

Rusko investuje miliony rublů do vzdělávacích programů zaměřených na západní děti s ruskými kořeny nebo se zájmem o ruskou kulturu. Cílem těchto kulturních akcí a hrazených pobytů je posílení „ruského světa“, jak řekl Jevgenij Primakov, šéf kremelské státní agentury pro šíření ruské kultury v zahraničí. Věk dětí, na něž ruská propaganda cílí, přitom neustále klesá. Propagandistické programy zasahují i do výuky v ruských mateřských školách. Investigace.cz oslovila ruského pedagoga a psychologa v exilu Dimu Zicera a zeptala se ho, jak chránit děti nejen před prokremelskou propagandou.

Narůstá počet mladých Evropanů, ať už s ruskými kořeny, nebo bez nich, kteří podporují ruskou politiku a veřejně se k ní hlásí. Co může současné Rusko nabídnout evropským dětem, které vyrůstaly v prostředí západních demokracií?

Ruská propaganda chytře využívá toho, že pro mladé lidi je důležité mít ideály. Nabízí jim smysl života – něco, na co můžou být hrdí, a jasné pokyny, co dělat a jak se v životě orientovat. Ve starém sovětském seriálu Sedmnáct zastavení jara (příběh tajného agenta sovětské zpravodajské služby během druhé světové války, pozn. red.) je scéna, kde nacista říká sovětskému špionovi, že přestože je Hitlerova prohra nevyhnutelná, za deset let se pro malé děti oba stanou legendou. A legendu je potřeba živit. Přesně to dělá současné Rusko.

Na koho takové legendy ruské propagandy míří?

Především na mladé lidi, kteří jsou ve věku pochybností. Teprve hledají sami sebe a jsou velmi nejistí. Pokud je nikdo nenaučil klást si otázky, hledat odpovědi a kriticky hodnotit informace, snadno se můžou stát obětí manipulace. Když jim někdo nabídne „smysl života“ a tvrdí jim, že díky své ruské nebo slovanské krvi patří k velkému a hrdému národu, můžou tomu snadno podlehnout.

Dá se tato strategie připodobnit třeba k pocitu výjimečnosti, který byl využíván v propagandě Třetí říše?

Ano, přesně tak. Chytrá propaganda vždy míří na děti, protože si její tvůrci dobře uvědomují, že právě u nich má větší šanci zakořenit. Dospělí můžou být vůči manipulaci odolnější díky životním zkušenostem, ale děti jsou mnohem zranitelnější. To se děje ve všech totalitních a fašistických režimech, kde jsou děti formovány k tomu, aby přijaly určité ideologie, které se později stanou základem jejich pohledu na svět.

Přečtěte si

Evropské děti na mušce Kremlu: Jak Rusko vede západní děti s ruskými kořeny k patriotismu

Jakou roli v tomto procesu hraje rodina? Děti sice často přejímají názory svých rodičů, na druhou stranu v pubertě často revoltují proti dospělým.

Rodina skutečně hraje zásadní roli, má totiž vliv na to, jak dítě vnímá svět. Pokud doma říkáme „prosím“ a „děkuji“, dítě to automaticky přijme a začne používat, aniž bychom mu to museli připomínat. Stejně to funguje i u způsobu komunikace. Pokud doma klademe otázky, diskutujeme a hledáme argumenty, dítě se to naučí a stane se to přirozenou součástí jeho chování. Během prvních sedmi let života jsou pro nás rodiče těmi vůbec nejdůležitějšími osobami. V tomto věku je dítě jako houba a nasává všechny vzory chování.

Pokud si doma vyměňujeme názory a umožníme dítěti nesouhlasit s dospělými, poskytujeme mu silnou obranu proti jakékoli propagandě. Naučí se, že existuje více než jedna odpověď a že pravda není kdejaké tvrzení přijaté bez přemýšlení. Když se pak dítě setká s přesvědčením někoho jiného, bude si klást otázky, zpochybňovat a hledat své vlastní odpovědi. To je v dnešním světě zásadní dovednost. Propaganda nejvíce ovlivňuje mladé lidi, kteří vyrůstají v rodinách, kde není běžné diskutovat, zpochybňovat nebo si vyměňovat názory.

Mluvil jste o „chytré“ kremelské propagandě. Z pohledu dětí tak možná působí, na mě však nijak chytrý dojem nedělá, je přímočará a povrchní. Jak je možné, že mladí lidé, kteří vyrůstali v prostředí evropských hodnot, to nevidí?

To, že propaganda působí přímočaře a povrchně, je ve skutečnosti její velkou předností. Nabízí totiž jednoduché a jasné odpovědi na složité problémy, což je pro mnoho lidí velmi přitažlivé. Evropské vzdělávací systémy, i když jsou kvalitnější než ty ruské, nekladou vždy dostatečný důraz na rozvoj kritického myšlení. A pokud lidé nemají od dětství vytvořený návyk klást si otázky, jsou náchylní přijímat zjednodušená vysvětlení. Propaganda poskytuje snadná řešení a dává smysl světu, který vypadá chaoticky a složitě. Tento mechanismus ovlivňuje nejen děti, ale i dospělé.

Přečtěte si

Sbohem, Česko! Do Ruska se fyzicky stěhuje jen pár desítek Čechů, virtuálně jich tam už ale sídlí tisíce

Propaganda tedy zneužívá přirozenou lidskou touhu hledat jednodušší odpovědi?

Přesně. Všichni, dokonce i ti nejvzdělanější a nejkritičtější z nás, občas touží po jednoduchých pravdách. Každý z nás si někdy přeje, aby složitost světa nahradily jasné, srozumitelné jistoty. Ruská propaganda nenabízí žádné odpovědi podobné science fiction odkazující na mimozemský život a podobné nesmysly. Jde o jednoduché odpovědi. Definuje například obrovský ruský národ pomocí několika tradičních hodnot. V dnešním světě, v němž se podle ruské propagandy „temnota prohlubuje“, se zastánci Kremlu prezentují jako nositelé světla a pravdy. To je ten velký ideál, na který dnes někteří lidé můžou slyšet.

Tedy nejen děti, ale i dospělí hledají jednoduché odpovědi, a to nejen v Rusku. Problém nastává v okamžiku, kdy jsou tyto odpovědi černobílé, což může naši společnost přiblížit k fašismu. Černobílý svět je pro nás srozumitelnější, přitahuje nás, ale naše lidskost spočívá právě ve schopnosti vnímat složitost a komplexitu.

Jedno z nejhorších děl pro děti, jež bylo kdy napsáno, je z mého pohledu kniha Vladimira Majakovského Co je to zlé a co je to dobré. Majakovskij v ní tvrdí, že existuje jasné dobro a zlo. Pokud se vše ve světě dá rozdělit na dobré a zlé, pak tu máme černobíle jednoduchý svět. Včera jsem zrovna četl příběh lidí, kteří se stěhují ze Západu do Ruska – přesně proto, že chtějí žít v černobílém světě.

Když se lidé stěhují do Ruska natrvalo, mají možnost skutečně tu zemi poznat. Jiná situace nastává, když tam jedou jen na týden, jako tomu bývá v rámci programu „Ahoj Rusko“, hrazeného ruským státem. Rozsah míst a aktivit, kterých se stihnou za tak krátkou dobu účastnit, je omezený. Hraje i tohle ruské propagandě do karet?

Určitě. Aby si člověk něco zapamatoval nebo se ztotožnil s nějakým obsahem, musí zažít silný pozitivní emoční zážitek. U dětí tohle funguje v mnohem větším rozsahu než u dospělých. Určitě jste někdy zažila silné pozitivní emoce a zapamatovala si při tom různé drobnosti, jež zážitek doprovázely.

Jedním z hlavních principů pedagogiky je, že obsah je těsně spjat s formou. Představte si mladého člověka, který stráví týden na táboře v Rusku, kde je skvělá atmosféra, úžasná hudba a noví kamarádi. To je ale pouze forma, v níž se ve skutečnosti schovává fašistický obsah. Pro lidi je vždy forma důležitější než obsah. Když se člověk cítí v nějaké situaci dobře a užívá si ji, mnohem snáze „spolkne“ něco negativního, co se za tou hezkou formou schovává. Musí mít velmi silné vnitřní přesvědčení, aby se postavil tomu, co i přes pozitivní formu začne vnímat jako negativní.

Přečtěte si

„Zaplatili nám letenky a čtyřhvězdičkový hotel!“ Jak si Kreml získává stoupence mezi mladými Čechy

Přesně toho jsem si všimla při psaní o účastnících letošního Světového festivalu mládeže v Soči. Konala se tu například velkolepá úvodní show, z níž měli účastníci podle svých slov husí kůži, slzy v očích. Někteří z nich říkali, že silnější pocity v životě nezažili. 

Na tom vidíte, že v Rusku tuto metodu úspěšně používají.

V rámci propagandy se často objevuje motiv druhé světové války a kult hrdinného sovětského vojáka. Jak tento narativ může oslovit mladého člověka z Evropy? Vždyť je to pro něj dávná minulost.

Ne tak úplně. Ruská propaganda uctívá minulost, protože nemůže nabídnout nic současného. Sovětští vojáci bojovali proti zlu, na tom se všichni shodnou. Hlavní rétorika Kremlu zní: „My jsme potomci vítězů, kteří pro nás vyhráli mír. Proto musíme žít jako oni a za náš mír dále bojovat.“ Kdo by se nechtěl cítit jako hrdina?

Kremelské státní instituce mají stále silný vliv na většinu ruských kulturních organizací v zahraničí. Může k šíření propagandy přispívat i to, že neexistují žádné demokratické instituce, jež by mladým lidem v zahraničí (a nejen těm s ruskými kořeny) nabízely neideologickou výuku ruštiny a vizi ruské kultury?

Rozhodně ano. Rusové v exilu, kteří by se mohli v ruské kultuře angažovat, mají obavy z nenávistných projevů. Volí si proto pro své kulturní aktivity jiný jazyk. Je to přirozený důsledek války v Ukrajině a politické situace v Rusku. Myslím, že se to časem změní a vznikne více demokratických ruskojazyčných kulturních iniciativ. Když pak mladí lidé, kteří se zajímají o ruskou kulturu, budou mít na vybranou, rozhodnou se pro demokratické alternativy.

Autorka rozhovoru: Kristina Vejnbender

The post Jak ochránit dítě před vlivem propagandy? Rodinná kultura je klíč, říká ruský pedagog appeared first on investigace.cz.

Nejnovější týdenní souhrn dění v investigativní žurnalistice zastřešuje téma voleb do Evropského parlamentu. Politické strany po celé Evropě využívají v kampaních i reklamy na sociálních sítích. Podle zjištění novinářů nejvíce utrácí maďarská strana Fidesz premiéra Viktora Orbána. Žurnalisté rozebírají také skandály jednotlivých kandidátů nebo to, jak vypadá financování stran po celé EU.

TikTok v Irsku schválil zveřejnění dezinformačních reklam týkajících se voleb do Evropského parlamentu. Zjistila to organizace Global Witness. Ta testovala, jak sociální média přistupují k volebním dezinformacím, proti nimž podle nových pravidel Evropské unie tyto platformy musí zasahovat. Organizace různým sociálním sítím předložila reklamy cílené na publikum v Irsku s obsahem, před nímž EU varuje a který zakazují i samotná pravidla určená jednotlivými sociálními sítěmi.

Platformy uvádějí, že obsah reklam před jejich spuštěním přezkoumávají. X/Twitter všechny reklamy s dezinformačním obsahem zastavil a neuveřejnil, YouTube odmítl všechny kromě dvou. TikToku však dezinformační obsah nevadil ani u jedné a jejich zveřejnění schválil. Obsah reklam zahrnoval nepravdivé informace o uzavření volebních místností, propagaci nesprávného způsobu hlasování a podněcování k násilí proti voličům z řad migrantů.

Přečtěte si

Nerudová, Babiš a Okamura vévodí českému TikToku před eurovolbami

Volbám do EU dominují skandály, desítky kandidátů mají poskvrněnou minulost, rozebírá v analýze web Follow The Money (FTM). Podle novinářů z FTM umisťují zejména pravicové a krajně pravicové strany na kandidátní listiny kandidáty, kteří byli obviněni z podvodů s veřejnými prostředky nebo z přijímání úplatků od cizích mocností, či dokonce odsouzeni. Téměř každý pátý kandidát, jenž má reálnou šanci získat mandát, byl někdy ve své kariéře zapleten do nějakého skandálu. V rámci přeshraniční investigace byly shromážděny mediální výstupy z deseti zemí EU, které dohromady představují 413 ze 720 křesel v příštím Evropském parlamentu. Šlo o Německo, Francii, Španělsko, Polsko, Rumunsko, Nizozemsko, Belgii, Slovensko, Chorvatsko a Slovinsko.

Ze 472 kandidátů z těchto deseti členských států EU se jich celkem 86 stalo aktéry nějaké aféry. Na středopravicové a pravicové evropské skupiny EPP (European People’s Party), ECR (European Conservatives and Reformists) a ID (Identity and Democracy) připadá dohromady 62 ze zmíněných 86 kandidátů zapletených do skandálů (popřípadě 56, pokud vezmeme v úvahu, že ze skupiny ID byla vyloučena německá strana AfD). Povaha popisovaných skandálů se velmi liší, od antisemitských výroků sahají až po zneužití veřejných prostředků.

Přečtěte si

Evropské instituce jako odrazový můstek nových lobbistů

Rozsáhlá analýza novinářů ze zmíněného webu Follow The Money popisuje financování politických stran v Evropské unii. Odhalit způsob financování stran přitom není snadné, protože všech 27 členských států EU má svá vlastní pravidla i vlastní způsob vykazování financí. Novináři z celé Evropy podílející se na citované analýze tak museli prozkoumat veškeré finance politických stran z let 2019 až 2022. Z jejich investigace vyplývá, že většina partají v EU je do značné míry závislá na státních dotacích, ne však v Německu, kde dostávají stovky milionů eur od soukromých osob a firem. Pouze u tří z každých deseti eur, které strany dostanou od jedinců či firem, je jméno dárce zveřejněno, takže až u 660 milionů eur není jasný dárce. Čtvrtinu všech soukromých finančních prostředků získávají populistické, krajně pravicové a krajně levicové politické strany.

Přečtěte si

Firmy spojené s protiimigrační stranou Fidesz vydělávají na náboru zahraničních pracovníků

Mezi těmi, kdo nejvíce utrácejí za internetovou politickou reklamu před volbami do EU, je strana Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána. Politické kampaně v Evropské unii analyzuje web Politico. Novináři prozkoumali veřejná úložiště reklamy společností Google a Meta a údaje neziskové organizace WhoTargetsMe, aby získali přehled o tom, co se děje v EU před volbami 6. až 9. června.

Zmíněná maďarská strana investuje víc než všichni ostatní do reklamy na platformách společnosti Google a na Facebooku a Instagramu. Podle webu Politico nákupy politické reklamy samotného Fideszu a Orbána v posledních týdnech předčily podobné výdaje celých zemí, například Španělska. Fidesz nakoupil na Googlu i sítích společnosti Meta nejvíce reklam (na utracená eura) ve srovnání s jakoukoli jinou politickou stranou v celé Unii.

Podle novinářů sázejí krajně pravicové národní strany na reklamy na YouTube a Google, kde prosazují potlačování nadměrné migrace do EU či útočí na své politické oponenty. Brojí taktéž proti bruselské podpoře Ukrajiny, bránící se ruské invazi.

Přečtěte si

Mexická armáda obchoduje s kartely a tamní mafiáni pronikají do Evropy

„Jsou výsledky mexických prezidentských voleb vítězstvím pro organizovaný zločin?“ ptají se média. Druhý červnový den byla v Mexiku zvolena prezidentkou jednašedesátiletá vědkyně Claudia Sheinbaum. Ta je chráněnkou odstupujícího prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora (zkráceně AMLO). V předvolební kampani se mluvilo o tom, že pokud volby vyhraje žena, posílí to postavení tamních žen, jenže pohled na dění v Mexiku vykresluje jinou situaci. V roce 2019 například Sheinbaum slibovala, že jako starostka Mexiko City vymýtí násilí na ženách. Během jejího působení na radnici hlavního mexického města však počty zavražděných žen v Mexiko City i ve zbytku země dál narůstaly. V současnosti je v Mexiku denně zabito nejméně deset žen a dívek, desítky tisíc žen jsou navíc pohřešovány. Naprostá většina těchto vražd zůstává nepotrestaná.

Násilí současně přetéká i do politické sféry. Před samotnými prezidentskými volbami byly po celé zemi zavražděny více než dvě desítky kandidátů ucházejících se o posty ve federálních a místních volbách. Stovky dalších lidí se kandidatury vzdaly. Nárůst politických vražd je připisován hlavně drogovým kartelům a dalším organizovaným zločineckým skupinám.

Přečtěte si

Vražda čečenského veterána v Berlíně: Cestovní pas údajného pachatele ukazuje na napojení vraha na ruské tajné služby

Berlínský právník nejspíš obdržel statisíce eur z Moskvy, píše německý týdeník Der Spiegel. Ruský Pravfond (Fond pro podporu a ochranu práv krajanů žijících v zahraničí) zaplatil německému právníkovi Robertu Ungerovi, který obhajoval vraha Vadima Krasikova z ruské tajné služby FSB. Krasikov byl v Německu odsouzen za násilnou smrt bývalého čečenského polního velitele Zelimchana Changošviliho.

Novináři z Ungerova účetnictví a dokumentů Pravfondu zjistili, že během posledních deseti dnů své práce u soudu advokát dostával šest tisíc eur denně. Soudní proces se konal v roce 2021 a trval 56 dní, advokát měl tedy za obhajobu Krasikova obdržet i s původním honorářem celkem 336 tisíc eur. Právník měl podle Der Spiegel posílat zprávy do Moskvy a informovat o tom, co se během procesu dělo, včetně jmen účastníků a obsahu jejich výpovědí.

Unger v jedné z takových zpráv zmiňuje také šéfredaktora deníku The Insider Romana Dobrochotova, který v Krasikovově případu vystupoval jako svědek. Samotný Pravfond měl být spojený s aktivitami Kremlu v Evropě a utrácet miliony eur na financování ruské propagandy a kampaní.

Autorka textu: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: ČTK / Pavlíček Luboš

The post #zesvěta: Evropské volby a kandidáti s poskvrněnou minulostí appeared first on investigace.cz.

Polský politik Mateusz Piskorski byl v roce 2016 zatčen a obviněn ze špionáže pro Rusko. Předtím si dopisoval s ruským politikem Sargisem Mirzakhanianem. Polští novináři z VSquare.org pomocí uniklých e-mailů dokazují, že Piskorskému posílali pokyny lidé napojení na Kreml. Samotný Mirzakhanian měl vytvořit a koordinovat síť ruských agentů v Evropě. Soud s obviněným politikem stále probíhá.

Na rušném náměstí v centru Varšavy se v březnu 2016 setkaly desítky lidí a oslavovaly druhé výročí obsazení Krymu. K vidění zde byly i snímky usměvavých rodin s ruskými vlajkami nebo ruských vojáků s dětmi a slogan „Krymské jaro“. Akce se zúčastnili i lidé od Mateusze Piskorského, tehdejšího lídra polské proruské strany Zmiana (Změna).

pic.twitter.com/W7GnwLtwSE

— Mateusz Piskorski (@MatPiskorski) March 18, 2016

Jarní událost ve Varšavě ale nebyla vysloveně polskou iniciativou, za organizátory stála Moskva. Vše měli zosnovat spolupracovníci Sargise Mirzakhaniana, bývalého zaměstnance ruské Dumy, jenž působil také jako asistent politika Igora Zotova ze strany Spravedlivé Rusko.

Mirzakhanian stál i v čele Mezinárodní agentury pro současnou politiku. Podle investigace OCCRP měla tato agentura vazby na Kreml i ruského prezidenta Vladimira Putina.

Síť vlivu Sargise Mirzakhaniana v Polsku odhalují e-maily, jež získali ukrajinští hackeři. Tento Rus si měl s polským politikem Mateuszem Piskorským vyměnit až 117 zpráv.

Pokyny z Moskvy

Den před varšavským setkáním v březnu 2016 přišel Mirzakhanianovi e-mail s detailním scénářem, jak má událost proběhnout. Poslal jej Stepan Mancurov, Mirzakhanianův dobrý kamarád a spoluorganizátor činnosti zmíněné Mezinárodní agentury. „Účel akce: umístění stojanů s fotkami souvisejícími s připojením Krymu k Rusku (referendum, vděční lidé, radost krymského lidu). Název výstavy je: Oddanost krymskému jaru,“ stálo ve zprávě.

Přečtěte si

Uniklé e-maily ukazují, jak Kreml podplácel evropské politiky, mezi nimi je i Čech

Smyslem akce mělo být sdělení, že obyvatelé Krymu se v referendu rozhodovali samostatně a svobodně. Což měl na varšavském náměstí potvrdit i „vedoucí delegace mezinárodních pozorovatelů při referendu na Krymu v roce 2014“. Tím nebyl nikdo jiný než Mateusz Piskorski.

Na fotografii z varšavského proruského mítinku se objevili i další polští politici, Tomasz Jankowski a Bolesław Borysiuk. Prvně jmenovaný popřel, že by obdržel jakékoli pokyny k setkání či ke svému projevu, který tu měl pronést. Borysiuka otázky novinářů naštvaly a tvrdil, že s Piskorským není v kontaktu už několik let.

Brzy nato poslal Mirzakhanian ruským novinářům zprávu o celé události, včetně citací z projevu obou zmíněných polských politiků. V ruských médiích následně vyšlo několik příspěvků o tom, že polští politici podpořili anexi Krymu. Fotografie z akce, které Mirzakhanianovi poslal Piskorski, se objevily v několika ruských médiích.

V souladu s Kremlem

Sargis Mirzakhanian se o Piskorském poprvé dozvěděl od proruské novinářky a Putinovy podporovatelky Oksany Shkody. „Je to milý chlapík,“ psala v e-mailu z dubna 2015. Už v červnu téhož roku pak Mirzakhanian poslal Polákovi pozvánku na Ukrajinské fórum v Kyjevě. V té době se Piskorski pohyboval v zákulisí polského parlamentu a měl kontakty v politice. Byl vnímán jako expert na Rusko a často se vyjadřoval k záležitostem okolo rusko-ukrajinských vztahů — ovšem vždy v souladu s tím, co tvrdil Kreml.

Pro Mirzakhaniana začal pracovat jako organizátor a jeho zprostředkovatel s polskými politiky a aktivisty. Piskorski například poskytl fotografie pasů různých politiků a Mirzakhanian mu obratem odeslal letenky nebo lístky na vlak, aby tito lidé mohli přicestovat na nejrůznější události. V dubnu 2016 měl Piskorski takto přivézt sedm evropských politiků na Jaltské ekonomické fórum. Toho se účastnil i bývalý český europoslanec Jaromír Kohlíček. Účastníci fóra měli dostat platy v celkové hodnotě sto tisíc zlotých (přes 637 tisíc korun).

Mirzakhanian chtěl také finančně přispět na volební kampaň německého politika Markuse Frohnmaiera z organizace Junge Alternative spadající pod stranu AfD.

Zmíněná Oksana Shkoda i Piskorski působili v organizaci CIS-EMO (Společenství nezávislých států — Organizace pro monitoring voleb), za niž jezdili na volební pozorovatelské mise. Obecně se takoví pozorovatelé v dané zemi zaměřují na samotný proces voleb neboli dodržování pravidel a také na nezávislost úřadu, který volby organizuje. CIS-EMO pořádala podobné mise hlavně v zemích, kde měl své zájmy Kreml. Výsledky prezentované touto organizací pak byly vždy v souladu s politikou Moskvy.

Piskorski takto monitoroval referendum na Krymu v roce 2014. Nenašel tu žádné nesrovnalosti. A nebyla to jeho jediná pozorovací mise.

Monitoring voleb jako byznys

Piskorského think tank Evropské centrum pro geopolitickou analýzu (ECAG) provedl více než deset obdobných pozorovacích misí. Polák na ně rekrutoval politiky, mimo jiné i některé lídry polských stran.

V září 2015 probíhaly v Rusku regionální volby. Měsíc předtím Piskorski představil Mirzakhanianovi plán observační mise za 40 tisíc dolarů (tehdy necelých 854 tisíc korun). Podle VSquare.org se jeho monitoringy lišily od legitimních misí pořádaných zavedenými institucemi hlavně svou metodologií. „Základním principem je fakt, že směrodatná je tradice politických procesů a institucí v dané zemi (neexistuje jediný společný vzor pro jednu jedinou ‚demokracii‘),“ psal Piskorski v jednom z uniklých e-mailů.

Přečtěte si

Zákonodárci Procházková a Doubrava chválili volby v Ázerbájdžánu. Za peníze Ázerbájdžánu

Jeho dalším projektem byla mise v Čečně. Tam chtěl Polák sledovat dodržování lidských práv. Delegace měla sestávat z politiků různých stran zastávajících pozitivní či neutrální přístup k ruské zahraniční politice, psal Piskorski. Ani jedna z těchto misí se ale neuskutečnila.

V květnu 2016 Piskorski poslal svému ruskému spolupracovníkovi poslední e-mail. Druhý den ho zadržela polská Agentura pro vnitřní bezpečnost (Agencja Bezpieczeństwa Wewnętrznego). Jeho roli v organizování sítě prorusky smýšlejících politiků ale převzala jeho žena, Marina Klebanovich, která začala komunikovat s Mirzakhanianem. Vyměnili si přes 190 e-mailů.

Klebanovich si vybudovala kariéru na monitorování voleb ve zmíněné organizaci CIS-EMO. Měsíc po manželově zatčení odjela do Moskvy. O zatčení Piskorského, který se v dopise označil za politického vězně, pak mluvila v ruské televizi.

Vleklý případ Piskorski

Soud se zadrženým Polákem, obviněným ze špionáže pro Rusko, začal v roce 2018 a trvá dodnes. Dotyčného propustili po skoro třech letech strávených ve vazbě v květnu 2019. Dnes se živí překládáním a provozuje web Myśl Polska, kde uveřejnil třeba rozhovor s ruským nacionalistickým ideologem Alexandrem Duginem.

I přes veškerá obvinění měl Piskorski po svém propuštění z vazby stále přístup do prostor polského parlamentu, a to díky průkazu z doby, kdy tam pracoval. Vstup do budovy mu zakázali až v červenci 2022.

Přečtěte si

Ruský cenzurní úřad zakazuje slova a blokuje i česká média: Pomáhá mu software české firmy

Samotný soud probíhá za zavřenými dveřmi. Piskorski je obžalován z využívání svých kontaktů mezi politiky a novináři a „ovlivňování společenské skupiny v Polsku a zahraničí“, čímž měl „prosazovat politické cíle Ruské federace“. Zůstává otázkou, zda uniklá korespondence mezi ním a Mirzakhanianem byla zahrnuta do procesu jako důkaz. Rovněž není známo, zda prokurátor oslovil Mirzakhaniana jako svědka. Ten totiž zmizel z veřejného prostoru poté, co Rusko zaútočilo na Ukrajinu.

„Nevěřím v pravost těch e-mailů,“ řekl Piskorski novinářům z VSquare.org a dodal, že materiály nepovažuje za průkazný zdroj, protože je hackeři získali pomocí trestného činu. „Soudě podle obsahu mé e-mailové schránky jsou jednoduše vymyšlené.“ Polák popřel i to, že by aktivně komunikoval s Mirzakhanianem. „Nepopírám, že jsem posílal naskenované pasy účastníků konferencí jejich organizátorům, ale ne z e-mailové adresy, o které tu mluvíme.“

Následně dodal, že s Mirzakhanianem si možná psal, neboť jmenovaný pracoval jako asistent Igora Zotova, s nímž chtěl Polák jednat ohledně zrušení ruského embarga na některé polské produkty. „Jediné e-maily, které jsem v soukromé schránce našel, se týkají fotografií z Jaltského ekonomického fóra. Tam jsme se poznali.“

Piskorski prý stále používá stejnou e-mailovou adresu, ze které měl psát Mirzakhanianovi. Podle jeho názoru jsou materiály, jež má žalobce k dispozici, příliš slabé na to, aby byl nakonec odsouzen. Na otázku, zda špehoval pro Rusy, odpovídá důrazně: „Ne, nikdy v životě.“

The post Kremelský vliv v Polsku. Mateusz Piskorski a notičky od ruského politika appeared first on investigace.cz.

Svátky nesvátky, policisté i úřady vytrvale šlapou na paty kriminálníkům a pašerákům drog po celém světě. Irská policie už tak šlape několik let, neboť se neúnavně snaží dopadnout zdejšího bosse Kinahana, zatímco osmašedesát členů jeho gangu už skončilo za mřížemi. Potrestán bude také šéf největší asijské drogové sítě, jež prala peníze v kasinech jihovýchodní Asie. Pouze nejmocnější drogový boss v Mexiku stále úspěšně prchá před zákonem. A jako bonus přinášíme informaci o Putinových novoročních prstenech moci.

#1 Staří známí mafiáni z Irska

Mafiánská síť okolo Christyho Kinahana je proslulá nejen v domovském Irsku, ale i v kontinentální části Evropy. Úřady ji spojují s pašováním drog, vraždami, podvody a praním peněz. Šéfové klanu ale pořád unikají spravedlnosti, byť je irská policie přesvědčena, že starý boss Christy a jeho synové Daniel a Christopher Junior nakonec přece jen skončí před soudem a v žaláři. Americká vláda na dopadení těchto tří mafiánu vypsala odměnu 5 milionů dolarů, tedy asi 113 milionů korun. Šéf irského Útvaru pro boj proti drogám a organizovanému zločinu (The Garda National Drugs and Organised Crime Bureau, DOCB) Justin Kelly věří tomu, že i pokud se Kinahanové do Irska nevrátí, mohli by být nakonec odsouzeni v jiné zemi. Irsko je tradičně katolická země, a jak je známo, víra hory přenáší. Zda tomu tak bude i v případě mužské části rodiny Kinahanů, teprve uvidíme. Každopádně si na stránkách RTE můžete přečíst více o tom, jak proti organizovanému zločinu bojuje irská „Garda“.

Přečtěte si

Irský drogový kmotr měl zálusk na letadla egyptské armády

#2 Asijský El Chapo dopaden

To devětapadesátiletý drogový boss Tse Chi Lop, který stál v čele obrovské asijské mafiánské skupiny a často ho srovnávali s El Chapem či Pablo Escobarem, svou zločineckou kariéru podle všeho definitivně ukončil. Ne ovšem sám od sebe, například tak, že by roztrhl svůj oděv, posypal si hlavu popelem a vyrazil na kajícnou pouť do francouzských Lurd, polské Čenstochové nebo na moravský Svatý Hostýn. Realita byla prozaičtější. V lednu 2021 tohoto muže zatkli v Nizozemsku a nyní ho policie vydala do Austrálie. Právě k protinožcům měl jeho klan pašovat metamfetamin a v kasinech jihovýchodní Asie následně prát miliardy špinavě vydělaných peněz. Pokud mafiána australský soud odsoudí, hrozí mu doživotí za mřížemi. Tse Chi Lop strávil již několik let v americkém vězení, a sice poté, co byl v 90. letech zatčen za pašování heroinu, takže by ho v případě odsouzení nemělo nic překvapit. Mříže na oknech jsou stejné ve všech podobných zařízeních po celém světě.

Více se dozvíte v článku na webu OCCRP.

Přečtěte si

Konec legrace, pane Tse

#3 Hon na nejmocnějšího drogového bosse v Mexiku

V čele násilného kartelu Jalisco Nueva Generación (Jalisco Nová Generace) stojí muž, jehož jméno evokuje autora světově proslulého vyprávění o sluncem vyprahlé španělské krajině, kudy na své staré bílé herce jménem Rocinanta táhl s těmi nejšlechetnějšími úmysly důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Sečtělí čtenáři se už jistě dovtípili, že zmíněný mafián se jmenuje Cervantes. Avšak ne Miguel, jako slavný spisovatel, nýbrž Nemesio Oseguera Cervantes, přezdívaný El Mencho. Oproti svému španělskému jmenovci se ovšem nezapsal do historie literární, nýbrž kriminální. Jde totiž o momentálně nejhledanější osobu v Severní Americe a na jeho hlavu je vypsáno několik odměn v hodnotě milionů dolarů. Mexické ani americké vládě se ale stále nedaří Cervantese vypátrat. Když byl naposledy zatčen jeden ze členů jeho rodiny, kartel odplatou unesl dva mexické mariňáky a město Guadalajara se následně proměnilo v bitevní pole mezi policií a mafiány, plné tanků a helikoptér.

O pokusech policie dopadnout mexického mafiána se dočtete na webu španělského deníku El País.

Přečtěte si

Mexická armáda obchoduje s kartely a tamní mafiáni pronikají do Evropy

#4 V Kremlu se snoubí šero s šerem

Ruský prezident Vladimir Putin opět překvapil. Tentokrát novoročním dárkem pro lídry zemí ze Společenství nezávislých států. Jak už to u ruských výrobků, vycházejících z tradic sovětské absence vkusu, elegance a šmrncu, většinou bývá, jde o nepříliš hezky vyvedené prsteny ze žlutého a bílého zlata s nápisem „Šťastný nový rok 2023“.

https://twitter.com/grahworin/status/1607940132794925058

Šťastnými obdarovanými jsou prezidenti Ázerbájdžánu, Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu, a navíc i arménský premiér. První místo mezi věrnými nohsledy Kremlu tak získal běloruský diktátor Alexandr Lukašenko, který si prsten střelhbitě navlékl na ruku ještě předtím, než se Vladimir Vladimirovič nad novým společenstvím prstenu stačil dojmout. Devátý šperk si ovšem Putin nechal pro sebe, přece jen je třeba mít na paměti, že jeden prsten vládne všem. Zda bude Putinův prsten moci fungovat jako ten Sauronův, ukáže čas. 

Mezitím si další informace o absurdní situaci s prsteny můžete přečíst na webu Meduza.

https://twitter.com/hwag_ucmc/status/1608052776210145280

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

Autorka textu: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní grafiky: Profimedia

The post #zesvěta: Do nového roku každému, co mu patří — hlavně mafiánům appeared first on investigace.cz.

Úřad kyjevského prokurátora před dvěma týdny obvinil několik ruských vojáků z válečných zločinů spáchaných na ukrajinských civilistech. Tři z těchto obviněných měli být členy soukromé paramilitární armády, takzvaných Vágnerovců, k nimž se ruská vláda sice oficiálně nehlásí, nicméně je využívá na špinavou práci, ale i neoficiální diplomatické mise. Skupina nepůsobí pouze na Ukrajině, v minulosti byli její členové vysláni do Sýrie nebo několika afrických států.

Podle odhadů ze strany odborníků by Vágnerovců mělo být kolem 10 tisíc a jejich velitelé jsou často bývalí členové oficiální ruské armády. V tom, jak tito zabijáci fungují, se ale od armády značně liší. „Je to velmi flexibilní organizace, která dokáže rychle měnit strukturu,“ popisuje pro americké rádio NPR bývalý člen Vágnerovců Marat Gabidullin, který se o svém působení ve skupině rozhodl napsat knihu. „Je to malá armáda vybavená naprosto vším. A co dělá, závisí na tom, kdo platí.“

Specialista na Rusko z investigativního média Bellingcat, novinář Christo Grozev, uvádí, že na Ukrajinu bylo vysláno asi 8 tisíc členů této soukromé armády, přičemž tři tisíce jich už mělo padnout. Podle interních zdrojů z řad Vágnerovců s takovými ztrátami nepočítali. Navíc nedokázali splnit misi, na kterou byli vysláni ještě před vypuknutím války na Ukrajině a jež měla za cíl najít a zabít vlivné ukrajinské politiky.

Rusko a jeho žoldnéři bojují v Libyi, odhalují to satelitní snímky

Kyjevský prokurátor v oficiálním prohlášení zveřejnil fotografie a jména osmi vojáků, kteří jsou obviněni z válečných zločinů. Tři z nich jsou členové Vágnerovců, jde o jednoho Rusa a dva Bělorusy. Od začátku této války tak byli poprvé obviněni z porušování mezinárodních konvencí žoldáci a osoby jiné než ruské národnosti. Obvinění měli mučit a vraždit civilisty a vypalovat jejich domy v kyjevském regionu. Jeden z přeživších popsal řádění vojáků v malé vesnici Motyžyn pro server The Guardian. Vojáci se utábořili nedaleko vesnice a následně systematicky mučili a popravovali zajatce, jejichž těla házeli do hromadného hrobu v přilehlém lese. Svědek těchto zvěrstev, Oleh Bondarenko, strávil dva dny nacpaný v odpadní trubce, odkud mimo jiné slyšel, jak si žoldáci pochvalovali převelení ze Sýrie. „Říkali, že tohle je jako pohádka.“

Na pověst Vágnerovců v Rusku se investigace.cz snažila zeptat kolegů z ruských médií. Jejich názory publikujeme pod podmínkou anonymity, poněvadž opoziční média jsou kremelskou vládou označena za zahraniční agenty nebo „nežádoucí organizace“, a jakékoli oficiální vyjádření těchto novinářů proto může skončit jejich trestním stíháním. Obdobně v Rusku hrozí trestní stíhání komukoli, kdo se negativně vyjadřuje o válce na Ukrajině.

„V Rusku je žoldáctví v podstatě zakázáno, ale za roky, co počínání žoldáků sleduji, nebyl žádný z nich nikdy trestně stíhán,“ vysvětluje jeden z ruských investigativních novinářů. „Vágnerovci jsou najímáni převážně z řad bývalých vojáků. Někteří bojují z ideologických důvodů, jiní proto, že se pro ně válka stala smyslem života a v normálním světě nedokážou fungovat. Další to naopak dělají jen kvůli penězům, ale ne všichni jsou dobře placení.“

Novinář posléze vysvětluje, že paramilitární skupina neměla na Ukrajině původně vůbec bojovat. „Kreml si myslel, že to zvládnou jen s běžnými vojáky. Mezi Vágnerovci je hodně lidí s dost kontroverzními názory. Slyšel jsem o nich i názory, že je dobře, že je do nějaké války zase poslali, protože jinak by začali vraždit v Rusku.“

Armáda, která neexistuje

Vágnerovci jsou nazýváni Putinovou stínovou armádou a jejich šéfem není nikdo jiný než Jevgenij Prigožin, oligarcha blízký ruskému prezidentovi, do jehož přízně se dostal coby schopný majitel restaurací a cateringové firmy. „Putinův kuchař“, jak je Prigožin přezdíván médii, žoldáky ovládá skrze síť offshorových společností. Prigožin mimo jiné stojí i za petrohradskou trollí farmou, s jejíž pomocí se Rusko snažilo ovlivňovat americké prezidentské volby. Od té doby jsou na něj uvaleny v USA sankce a je v hledáčku FBI. Celou skupinu Vágnerovců umístily Spojené státy na sankční seznam v roce 2017. Kreml oficiálně popírá jakékoli propojení s těmito žoldáky.

Putinův člověk na špinavou práci má firmy v Praze

Odborník na Vágnerovce, Kevin Limonier, jenž působí na univerzitě Paříž VIII Vincennes-Saint-Denis, rozděluje Prigožinovo podnikání do tří kategorií. „Zaprvé působí v oblasti najímání vojáků a bezpečnosti. Pak je tu sféra dezinformací a hybridní války, třetím okruhem je vytěžování přírodních zdrojů v Africe,“ říká Limonier v rádiu NPR a dodává, že Vágnerovci jsou sítí různých organizací s odlišnými názvy, které se dají jen velmi těžko vystopovat.

Soukromá armáda pravděpodobně vznikla v roce 2014. Její zakladatel, bývalý důstojník ruských speciálních sil GRU Dmitrij Utkin, obdivoval Hitlera natolik, že skupinu pojmenoval podle vůdcova oblíbeného skladatele Richarda Wagnera. Experti se shodují, že tito žoldáci jsou placeni z výnosů z přírodních zdrojů jako ropa, zlato nebo diamaty.

Na Ukrajině se Vágnerovci objevili již v roce 2014 v průběhu konfliktu na Donbasu, kde bojovali po boku proruských separatistů. „Byli tam vysláni, aby Rusko nemohl nikdo obvinit z vojenských operací,“ vysvětluje novinář z ruského opozičního média. Předtím působili v afrických státech. Členové této tajné armády jsou často nasazováni do první linie, a proto mívají i vyšší ztráty na životech. Padlé žoldáky, co nosí jen zelenou uniformu bez jakýchkoli znaků nebo insignií, ale nikdo oficiálně nepočítá.

V minulosti si Vágnerovce najaly vlády afrických i blízkovýchodních států, aby jim pomáhali potlačovat tamní povstání či chránit přírodní zdroje nebo aby vykonávali službu soukromé ochranky. Podle amerických úřadů a mezinárodních pozorovatelů oficiálně neexistující armáda všude porušovala lidská práva. Na videu z roku 2017 pořízeném během jejich působení v Sýrii, kam byli vysláni v roce 2015 na podporu diktátorského režimu Bašára al-Asada, rozbíjejí dezertérovi syrské armády končetiny kladivem, načež mu useknou hlavu. Podle vyšetřování OSN znásilňovali, mučili a vraždili civilisty i ve Středoafrické republice. V Libyi, kde se objevili v roce 2019 po boku rebelů bojujících proti tamní vládě, měli Vágnerovci nastražit do domů civilistů bomby ukryté v záchodech nebo v dětských plyšových hračkách. Svrhnout libyjskou vládu se jim ale nakonec nepodařilo.

Firmy „Putinova šéfkuchaře“ měly potlačovat protesty v Súdánu, Američané na ně uvalili sankce

Pro lídry afrických zemí, kde trvají dlouhodobé konflikty, jsou Vágnerovci vítanou posilou – brutální silou potlačují jakékoli snahy o protesty, ale i islámský terorismus a s pomocí dezinformačních kampaní zároveň zvyšují oblíbenost vlád. Například v Mali pomáhali v loňském roce bojovat proti řádění džihádistů na severu země. Najala si je vláda prezidenta Assimiho Goïty, jenž se k moci dostal po sérii převratů. Také v Mali se Vágnerovci měli podílet na mučení a masakrování civilistů. Tamní vláda jejich počínání nazývala bojem proti terorismu.

Evropská unie uvalila na Vágnerovce sankce až v roce 2021.

The post Putinovi žoldáci poprvé před soudem appeared first on investigace.cz.

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu Kreml mediálně odřízl zemi od světa a zastavil přívod všech zpráv, jež nesouznějí s oficiální propagandou. Novinářům, kteří to neakceptují a válku nazývají pravým jménem, hrozí trest odnětí svobody na 15 let. Tímto způsobem Putinův režim potlačuje i poslední zbytky nezávislých médií v Rusku, a dostat pravdivé informace k ruské veřejnosti proto vyžaduje kreativitu a vynalézavost. A využívá se skutečně všechno – e-maily, SMS i recenze na Google Maps. 

Recenze na Google Maps

„Jídlo je dobré, ale válka na Ukrajině ne,“ píše se v recenzi Google Maps u McDonald’s na předměstí Moskvy. Tato zpráva – a mnoho podobných – je součástí internetové akce, která využívá recenzí v Google Maps, určených primárně k hodnocení podniků. I takto bylo možné ještě před pár dny v Rusku, kde je zpravodajství médií o invazi přísně kontrolováno, šířit  informace o válce na Ukrajině.

Tuto kampaň ​podnítila internetová hackerská skupina Anonymous, která se snaží čelit ruské propagandě. Ve svých tweetech doporučovali uživatelům, aby v recenzích ruských podniků a restaurací na Google Maps zanechávali vzkazy o tom, „co se děje na Ukrajině“.

Společnost Google ale možnost takovýchto recenzí následně zablokovala, což mluvčí společnosti okomentoval v prohlášení pro americký web CNET: „Vzhledem k nedávnému nárůstu obsahu na Google Maps souvisejícího s válkou na Ukrajině jsme zavedli dodatečnou ochranu, abychom monitorovali a zabránili obsahu, který porušuje naše zásady pro Mapy, včetně dočasného zablokování nových recenzí, fotografií a videí v regionu.“ 

Stejné opatření na své platformě přijala i společnost Tripadvisor, neboť její uživatelé zveřejňovali v recenzích ruských podniků a restaurací politická prohlášení, kterými se pokusili informovat přes hranice o skutečném průběhu války na Ukrajinu.

Přečtěte si

Extremisté na Telegramu posilují. Včetně těch, co propagují invazi na Ukrajinu

SMSky a e-maily

Aby obešli kremelskou propagandistickou mašinérii, využívají lidé z celého světa také novou webovou stránku a posílají náhodným ruským adresátům SMS zprávy o dění na Ukrajině.

Tuto webovou stránku vytvořila skupina polských programátorů Squad 303, kteří získali přibližně 20 milionů telefonních čísel a téměř 140 milionů e-mailových adres vlastněných ruskými občany a společnostmi. Stránka náhodně generuje čísla a adresy z těchto databází a umožňuje komukoliv kdekoliv na světě posílat Rusům zprávy, přičemž je možné použít předem připravený text v ruštině, který vyzývá příjemce, aby se takto vyhnuli ovlivňování ze strany oficiálních médií cenzurovaných Putinovým režimem.

Přečtěte si

Protestům v Rusku chybí organizace

Britské BBC napsalo o také norském počítačovém odborníkovi, jenž vytvořil webovou stránku, díky níž může kdokoliv poslat e-mail o válce na Ukrajině až na 150 ruských e-mailových adres najednou, aby tak měli ruští občané možnost dozvědět se pravdu, kterou před nimi jejich vláda skrývá. 

Přicházejí jim miliony e-mailů se stejným předmětem: Я вам не враг– Nejsem váš nepřítel.

Zpráva se pak objevuje v ruštině s anglickým překladem a začíná takto: „Milý příteli, píši ti, abych vyjádřil své obavy o bezpečnou budoucnost našich dětí na této planetě. Většina světa odsoudila Putinovu invazi na Ukrajinu.“

V dlouhém e-mailu odesílatel žádá ruské občany, aby odmítli válku na Ukrajině a hledali pravdu o invazi u nestátních médií.

Během několika dní přistálo v ruských schránkách více než 22 milionů těchto e-mailů, které rozesílají dobrovolníci z celého světa. 

Velká část z těchto komunikačních internetových možností ale oslovuje především mladé a technicky zdatné obyvatele měst. Mnohem větší výzvu představují v tomto směru starší Rusové žijící mimo velká města, kteří se spoléhají na státní televizi. BBC proto znovu zavedla rozhlasové vysílání svých pořadů do Ruska a na Ukrajinu. Využívá k tomu frekvence krátkých vln, jež se mohou šířit na velké vzdálenosti a jsou dostupné i pro přenosná rádia. V době studené války to byla metoda, díky níž západní rádiové stanice jako Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a BBC oslovovaly miliony posluchačů za Železnou oponou a přinášely jim pravdivé informace o dění v jejich zemích i ve světě. S rozvojem nových technologií a masovým rozšířením online zpravodajství se zdálo, že tento způsob informování už patří minulosti. V případě současného Ruska, jeho venkova i odlehlých oblastí, se ale ukazuje, že i klasické zahraniční rozhlasové vysílání má stále možnost oslovit velký počet obyvatel. Nota bene v zemi, kde jako žába na prameni kontroluje aktivitu domácích médií nekompromisní cenzura. 

Autorka textu: Nina Kodhajová
Autor úvodní fotografie: ČTK/ABACA/AA/ABACA

The post Kreativní cesty pravdivých informací do Ruska appeared first on investigace.cz.