Kremelský vliv v Polsku. Mateusz Piskorski a notičky od ruského politika

Polský politik Mateusz Piskorski byl v roce 2016 zatčen a obviněn ze špionáže pro Rusko. Předtím si dopisoval s ruským politikem Sargisem Mirzakhanianem. Polští novináři z VSquare.org pomocí uniklých e-mailů dokazují, že Piskorskému posílali pokyny lidé napojení na Kreml. Samotný Mirzakhanian měl vytvořit a koordinovat síť ruských agentů v Evropě. Soud s obviněným politikem stále probíhá.

Na rušném náměstí v centru Varšavy se v březnu 2016 setkaly desítky lidí a oslavovaly druhé výročí obsazení Krymu. K vidění zde byly i snímky usměvavých rodin s ruskými vlajkami nebo ruských vojáků s dětmi a slogan „Krymské jaro“. Akce se zúčastnili i lidé od Mateusze Piskorského, tehdejšího lídra polské proruské strany Zmiana (Změna).

pic.twitter.com/W7GnwLtwSE

— Mateusz Piskorski (@MatPiskorski) March 18, 2016

Jarní událost ve Varšavě ale nebyla vysloveně polskou iniciativou, za organizátory stála Moskva. Vše měli zosnovat spolupracovníci Sargise Mirzakhaniana, bývalého zaměstnance ruské Dumy, jenž působil také jako asistent politika Igora Zotova ze strany Spravedlivé Rusko.

Mirzakhanian stál i v čele Mezinárodní agentury pro současnou politiku. Podle investigace OCCRP měla tato agentura vazby na Kreml i ruského prezidenta Vladimira Putina.

Síť vlivu Sargise Mirzakhaniana v Polsku odhalují e-maily, jež získali ukrajinští hackeři. Tento Rus si měl s polským politikem Mateuszem Piskorským vyměnit až 117 zpráv.

Pokyny z Moskvy

Den před varšavským setkáním v březnu 2016 přišel Mirzakhanianovi e-mail s detailním scénářem, jak má událost proběhnout. Poslal jej Stepan Mancurov, Mirzakhanianův dobrý kamarád a spoluorganizátor činnosti zmíněné Mezinárodní agentury. „Účel akce: umístění stojanů s fotkami souvisejícími s připojením Krymu k Rusku (referendum, vděční lidé, radost krymského lidu). Název výstavy je: Oddanost krymskému jaru,“ stálo ve zprávě.

Smyslem akce mělo být sdělení, že obyvatelé Krymu se v referendu rozhodovali samostatně a svobodně. Což měl na varšavském náměstí potvrdit i „vedoucí delegace mezinárodních pozorovatelů při referendu na Krymu v roce 2014“. Tím nebyl nikdo jiný než Mateusz Piskorski.

Na fotografii z varšavského proruského mítinku se objevili i další polští politici, Tomasz Jankowski a Bolesław Borysiuk. Prvně jmenovaný popřel, že by obdržel jakékoli pokyny k setkání či ke svému projevu, který tu měl pronést. Borysiuka otázky novinářů naštvaly a tvrdil, že s Piskorským není v kontaktu už několik let.

Brzy nato poslal Mirzakhanian ruským novinářům zprávu o celé události, včetně citací z projevu obou zmíněných polských politiků. V ruských médiích následně vyšlo několik příspěvků o tom, že polští politici podpořili anexi Krymu. Fotografie z akce, které Mirzakhanianovi poslal Piskorski, se objevily v několika ruských médiích.

V souladu s Kremlem

Sargis Mirzakhanian se o Piskorském poprvé dozvěděl od proruské novinářky a Putinovy podporovatelky Oksany Shkody. „Je to milý chlapík,“ psala v e-mailu z dubna 2015. Už v červnu téhož roku pak Mirzakhanian poslal Polákovi pozvánku na Ukrajinské fórum v Kyjevě. V té době se Piskorski pohyboval v zákulisí polského parlamentu a měl kontakty v politice. Byl vnímán jako expert na Rusko a často se vyjadřoval k záležitostem okolo rusko-ukrajinských vztahů — ovšem vždy v souladu s tím, co tvrdil Kreml.

Pro Mirzakhaniana začal pracovat jako organizátor a jeho zprostředkovatel s polskými politiky a aktivisty. Piskorski například poskytl fotografie pasů různých politiků a Mirzakhanian mu obratem odeslal letenky nebo lístky na vlak, aby tito lidé mohli přicestovat na nejrůznější události. V dubnu 2016 měl Piskorski takto přivézt sedm evropských politiků na Jaltské ekonomické fórum. Toho se účastnil i bývalý český europoslanec Jaromír Kohlíček. Účastníci fóra měli dostat platy v celkové hodnotě sto tisíc zlotých (přes 637 tisíc korun).

Mirzakhanian chtěl také finančně přispět na volební kampaň německého politika Markuse Frohnmaiera z organizace Junge Alternative spadající pod stranu AfD.

Zmíněná Oksana Shkoda i Piskorski působili v organizaci CIS-EMO (Společenství nezávislých států — Organizace pro monitoring voleb), za niž jezdili na volební pozorovatelské mise. Obecně se takoví pozorovatelé v dané zemi zaměřují na samotný proces voleb neboli dodržování pravidel a také na nezávislost úřadu, který volby organizuje. CIS-EMO pořádala podobné mise hlavně v zemích, kde měl své zájmy Kreml. Výsledky prezentované touto organizací pak byly vždy v souladu s politikou Moskvy.

Piskorski takto monitoroval referendum na Krymu v roce 2014. Nenašel tu žádné nesrovnalosti. A nebyla to jeho jediná pozorovací mise.

Monitoring voleb jako byznys

Piskorského think tank Evropské centrum pro geopolitickou analýzu (ECAG) provedl více než deset obdobných pozorovacích misí. Polák na ně rekrutoval politiky, mimo jiné i některé lídry polských stran.

V září 2015 probíhaly v Rusku regionální volby. Měsíc předtím Piskorski představil Mirzakhanianovi plán observační mise za 40 tisíc dolarů (tehdy necelých 854 tisíc korun). Podle VSquare.org se jeho monitoringy lišily od legitimních misí pořádaných zavedenými institucemi hlavně svou metodologií. „Základním principem je fakt, že směrodatná je tradice politických procesů a institucí v dané zemi (neexistuje jediný společný vzor pro jednu jedinou ‚demokracii‘),“ psal Piskorski v jednom z uniklých e-mailů.

Jeho dalším projektem byla mise v Čečně. Tam chtěl Polák sledovat dodržování lidských práv. Delegace měla sestávat z politiků různých stran zastávajících pozitivní či neutrální přístup k ruské zahraniční politice, psal Piskorski. Ani jedna z těchto misí se ale neuskutečnila.

V květnu 2016 Piskorski poslal svému ruskému spolupracovníkovi poslední e-mail. Druhý den ho zadržela polská Agentura pro vnitřní bezpečnost (Agencja Bezpieczeństwa Wewnętrznego). Jeho roli v organizování sítě prorusky smýšlejících politiků ale převzala jeho žena, Marina Klebanovich, která začala komunikovat s Mirzakhanianem. Vyměnili si přes 190 e-mailů.

Klebanovich si vybudovala kariéru na monitorování voleb ve zmíněné organizaci CIS-EMO. Měsíc po manželově zatčení odjela do Moskvy. O zatčení Piskorského, který se v dopise označil za politického vězně, pak mluvila v ruské televizi.

Vleklý případ Piskorski

Soud se zadrženým Polákem, obviněným ze špionáže pro Rusko, začal v roce 2018 a trvá dodnes. Dotyčného propustili po skoro třech letech strávených ve vazbě v květnu 2019. Dnes se živí překládáním a provozuje web Myśl Polska, kde uveřejnil třeba rozhovor s ruským nacionalistickým ideologem Alexandrem Duginem.

I přes veškerá obvinění měl Piskorski po svém propuštění z vazby stále přístup do prostor polského parlamentu, a to díky průkazu z doby, kdy tam pracoval. Vstup do budovy mu zakázali až v červenci 2022.

Samotný soud probíhá za zavřenými dveřmi. Piskorski je obžalován z využívání svých kontaktů mezi politiky a novináři a „ovlivňování společenské skupiny v Polsku a zahraničí“, čímž měl „prosazovat politické cíle Ruské federace“. Zůstává otázkou, zda uniklá korespondence mezi ním a Mirzakhanianem byla zahrnuta do procesu jako důkaz. Rovněž není známo, zda prokurátor oslovil Mirzakhaniana jako svědka. Ten totiž zmizel z veřejného prostoru poté, co Rusko zaútočilo na Ukrajinu.

„Nevěřím v pravost těch e-mailů,“ řekl Piskorski novinářům z VSquare.org a dodal, že materiály nepovažuje za průkazný zdroj, protože je hackeři získali pomocí trestného činu. „Soudě podle obsahu mé e-mailové schránky jsou jednoduše vymyšlené.“ Polák popřel i to, že by aktivně komunikoval s Mirzakhanianem. „Nepopírám, že jsem posílal naskenované pasy účastníků konferencí jejich organizátorům, ale ne z e-mailové adresy, o které tu mluvíme.“

Následně dodal, že s Mirzakhanianem si možná psal, neboť jmenovaný pracoval jako asistent Igora Zotova, s nímž chtěl Polák jednat ohledně zrušení ruského embarga na některé polské produkty. „Jediné e-maily, které jsem v soukromé schránce našel, se týkají fotografií z Jaltského ekonomického fóra. Tam jsme se poznali.“

Piskorski prý stále používá stejnou e-mailovou adresu, ze které měl psát Mirzakhanianovi. Podle jeho názoru jsou materiály, jež má žalobce k dispozici, příliš slabé na to, aby byl nakonec odsouzen. Na otázku, zda špehoval pro Rusy, odpovídá důrazně: „Ne, nikdy v životě.“