„Ukrajinské ozbrojené síly a nacistické jednotky v Mariupolu úmyslně zabíjely civilisty.“ „Ukrajinský nacionalismus se začal pěstovat v 90. letech minulého století.“ Tak zní jen úryvky z „osvětových“ letáků, které si podle zjištění redakce investigace.cz nechalo přeložit do češtiny Ruské středisko vědy a kultury v Praze. Takzvaný Ruský dům je provozován ruskou státní agenturou Rossotrudničestvo, jež se loni dostala na evropský sankční seznam kvůli šíření prokremelské propagandy. Na tom, zda agenturou provozovaná kulturní střediska v Evropě mají ukončit svou práci, se dohodnou členské státy EU. Provoz Ruského střediska v Praze chce převzít zdejší Protiválečný výbor Ruska.
Propaganda „ruského světa“
Ruské kulturní středisko v Praze má poměrně dlouhou historii – existuje přes 50 let. Původně neslo název Dům sovětské vědy a kultury a v sedmdesátých letech sídlilo v centru města v Rytířské ulici. Jeho slavnostního otevření se zúčastnil i tehdejší vůdce sovětských komunistů Leonid Brežněv.
Dnes spravuje pražský Ruský dům, stejně jako necelou stovku dalších zahraničních ruských domů, federální agentura Rossotrudničestvo, jejíž veřejně deklarovanou úlohou je seznamovat zahraniční veřejnost s historií, kulturou a jazykem Ruské federace a podporovat kulturní aktivity ruskojazyčné menšiny žijící v zahraničí.
Začátkem léta minulého roku zahrnula Evropská unie agenturu Rossotrudničestvo na evropský sankční seznam. Bruselští úředníci argumentovali tím, že jde o hlavní státní agenturu, která představuje takzvanou měkkou sílu, jejíž pomocí Kreml šíří svou vizi „ruského světa“. „Po mnoho let působí Rossotrudničestvo jako zastřešující organizace pro síť ruských vlastenců a zájmových skupin, financuje projekty veřejné diplomacie a propagandy, prosazuje aktivity, které mají podporovat ruské zájmy v zahraničí, a dokonce historický revizionismus,“ uvádí sankční dokument.
Že skutečně nejde o bohulibou instituci, dokládá dění v Německu, kde začátkem ledna zahájila berlínská prokuratura vyšetřování tamního Ruského domu vědy a kultury (Russisches Haus der Wissenschaft und Kultur). Podnět předložil bývalý poslanec Bundestagu Volker Beck ze strany Svaz-90/Zelení. Podle něj je nepředstavitelné šířit kremelskou propagandu v Německu, zatímco v Ukrajině denně umírají lidé. Experti právního online magazínu Legal Tribune Online došli k závěru, že provoz ruského domu je v rozporu s evropskými sankcemi.
Prokuratura si chce posvítit i na finanční transakce Ruského domu v Berlíně. Investigativní novináři tiskové agentury Reuters totiž zjistili, že Rossotrudničestvo zaplatilo německému prokremelskému aktivistovi Maxu Schlundovi letenky do Moskvy, aby se mohl zúčastnit konference, kde byl hlavním řečníkem ruský prezident.
Čemu se Ruský dům v Praze věnuje?
Velká část kulturních aktivit pražského Ruského domu probíhá pouze online. Zájemcům jsou tímto způsobem nabízeny kvízy z oblasti kultury a vědy, mají možnost zhlédnout ruské filmy a divadelní představení zaměřené na ruskou kulturu a dějiny. Zúčastnit se mohou i workshopů nebo kulturních akcí pořádaných na místě. Činnost pražského centra byla v průběhu posledních několika let a pod rouškou kultury navíc rozšířena o systémovou propagaci prokremelských narativů a politických vizí.
Jedním z hlavních deklarovaných cílů ruských domů ve světě se tak v roce 2022 stala podpora „zachování historické paměti a boj proti pokusům o zkreslování historických faktů, včetně změn ve výkladu událostí druhé světové války a osvobozovací role sovětské armády“. Dalším záměrem je pak i šíření počtu stoupenců ruského světa. „Rusko osvobodilo Československo od fašistických útočníků za cenu životů tisíců sovětských vojáků. Dovezlo Čechům tuny chleba, železa, ropy a bavlny. V roce 2020 ale Češi zbourali pomník maršála Koněva v Praze, v zemi panuje rusofobie, Rusové jsou utlačováni a podpora Ruska v Česku je trestným činem,“ konstatuje se v propagačním videu na facebookových stránkách Ruského domu.
Snímek z propagačního videa věnovaného projevům rusofobie v Česku:
Jiné příspěvky opakovaně prezentují okupaci Krymského poloostrova jako „znovusjednocení s Ruskem“ a propagují koncepci „ruského světa jako garanta mezietnického míru a shody“.
V den začátku invaze do Ukrajiny, loňského 24. února, spustilo ruské Ministerstvo obrany telegramový kanál Válka s fejky. Ten by podle Ruského kulturního střediska v Praze, které kanál propaguje na svém facebookovém profilu, měl poskytovat „objektivní informace o dění na Ukrajině a území Donbasu“.
V průběhu uplynulého roku Rossotrudničestvo vypracovalo v intencích Putinovy politiky i dvě propagační brožury nazvané Občanská válka na Ukrajině v letech 2014–2022 a Válečné zločiny ukrajinských ozbrojených sil a nacistické divize v Mariupolu a Volnovachě. Brožury, jež mají obhájit kremelské vidění válečného konfliktu v Ukrajině, byly přeloženy do 13 jazyků včetně češtiny a němčiny a měly být distribuovány jednotlivými ruskými domy v zahraničí mezi tamní veřejnost.
V první z nich se mimo jiné uvádí: „Ukrajinský nacionalismus se začal pěstovat už v 90. letech minulého století. (…) Za vlády prezidentů Petra Porošenka a Volodymyra Zelenského se ideologie radikálního nacionalismu stává nedílnou součástí oficiální státní agendy Ukrajiny. Propaguje se idea ukrajinské etnické nadřazenosti, antisemitismus a rusofobie, oslavují se hrdinové nacismu a jejich kolaboranti.“ Druhá brožura obviňuje ukrajinskou stranu z úmyslného zabíjení civilistů během vojenských operací, používání lidských štítů, útoků na civilní nemocnice a civilní budovy a z loupeží.
Hlaste projevy rusofobie!
Novou dílčí úlohou Rossotrudničestva, reagující na novou situaci ve světě, je i ochrana Rusů žijících v zahraničí proti projevům rusofobie. Na jaře vyzvalo Ruské kulturní středisko v Praze své krajany žijící v Česku i v jiných zemích, aby mu hlásili jakékoli projevy rusofobie, s nimiž se setkají. Po výzvě dorazilo do Prahy celkem 1 500 stížností. Jak zpráva uvádí dále, týkaly se projevů nacionalismu v podobě násilí, odmítnutí poskytovaných služeb a vyhrožování na sociálních sítích. „Po zahájení speciální vojenské operace se reakce západní společnosti vůči představitelům ruského světa projevila v souhrnu sankcí ekonomického i kulturního charakteru (cancel culture vůči všemu ruskému),“ shrnuli autoři zprávy.
Podle údajů Rossotrudničestva vzrostl za poslední rok i navzdory ekonomickým a kulturním sankcím dosah ruských domů v zahraničí na sociálních sítích téměř o čtvrtinu na Facebooku a o necelou polovinu v Telegramu.
Opakovaným tématem obsahu webu i sociálních sítí Ruského domu v Praze je také popularizace studia v Rusku mezi zahraničními studenty. Prezentaci tamních vysokých škol věnují desítky postů. Kvóty pro bezplatné studium zahraničních studentů měly být ruskou vládou v posledních dvou letech navýšeny o třetinu. Ruský dům v Praze na svém twitterovém účtu konstatuje, že ruské vysoké školy kloubí „kvalitní vzdělání a demokratické ceny“.
Kdo řídí kremelskou měkkou sílu v Česku?
Poté, co byli v roce 2020 kvůli podezření ze spolupráce s tajnými službami vyhoštěni šéf ruského kulturního centra Andrej Končakov a jeho podřízený Igor Rybakov, se novým ředitelem Ruského domu v Praze stal Alexandr Tkačev, šéfredaktor zpravodajské agentury RIA Novosti.
Podle webu této instituce od roku 2021 Ruskému domu „dočasně“ šéfuje mladá rodačka z krymského Simferopolu Alina Šunina. Dle dalších tam uvedených informací Šunina nastoupila do Rossotrudničestva už v roce 2018, tedy hned po dokončení studií na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), vedeném při Ministerstvu zahraničních věcí Ruské federace, který dlouhá léta připravoval generace sovětských a nyní ruských diplomatů, někdejších pracovníků KGB, nyní FSB a rozvědky.
Dočasná šéfka pražského Ruského domu je zanícenou podporovatelkou anexe Krymu a obdivovatelkou současného ruského prezidenta. Už v roce 2014, kdy ještě studovala, psala na sociální sítě příspěvky oslavující anexi Krymu a Putinovu politiku. Šunina se aktivně účastnila pochodů na podporu anexe i samotného Vladimira Putina. V jednom ze svých komentářů o okupaci Krymu napsala: „Krym je přece Rusko! Co jsme to za Rusy, když se tváří v tvář sebemenším potížím zalekneme a ustoupíme?! Ne! My vydržíme! Ukrajinskou elektřinu nepotřebujeme!“
Těsně po ruské anexi Krymu, v létě roku 2014, Šunina získala ruské občanství, díky čemuž mohla vystudovat zmíněný moskevský institut a nastoupit na významnou pozici ve federální agentuře, což pro čerstvou absolventku představovalo raketový kariérní start. Jak nebo proč se jí povedlo tak rychle vyšplhat po kariérním žebříčku, se redakci zatím nepodařilo zjistit.
Budoucnost kulturních center je nejasná
Investigace.cz kontaktovala Ruské středisko kultury a vědy v Praze a požádala o vyjádření k šíření propagandy. Vedení střediska nám dodnes neodpovědělo.
„I když se dají sankce vždy rozšířit – a nic nelze předem vyloučit –, veškerá rozhodnutí tohoto typu jsou přijímána jednomyslně členskými státy v Radě. Tyto diskuse jsou důvěrné, proto nesmím prozradit, co může nebo nemusí být v budoucnu sankcionováno,“ odpověděl naopak naší redakci mluvčí Evropské komise Daniel Ferrie na dotaz, zda by se sankce neměly vztahovat i na Ruská střediska vědy a kultury. Některé členské státy ale na jednotné unijní rozhodnutí nečekají. Před týdnem finská policie obsadila budovu, která patří Ruskému středisku ve Finsku.
České řešení se nabízí v podobě ruského protiválečného výboru, jenž působí v Praze. Spolek by totiž rád převzal provoz kulturní organizace do své gesce. „Potřebujeme prozkoumat právní možnosti předání centra do správy jiných subjektů. Pokud by vláda ČR uznala za právně možné zabavit budovu Ruského střediska a převést ji do správy ruské diaspory v Praze, pak by se ze střediska mohlo stát skutečné centrum ruského kulturního života a historické paměti,“ říká Anton Litvin, protikremelský aktivista a zástupce spolku.
Jak vzniklo Rossotrudničestvo?
Agenda a název ruské státní agentury, která měla na starost kulturní propagaci v zahraničí, se napříč lety sice měnila, ideologické jádro ale zůstávalo stejné. Historickým předchůdcem Rossotrudničestva byl Svaz sovětských společností pro přátelství a kulturní vztahy s cizími zeměmi, který se mimo jiné zabýval i verbováním zahraničních špionů pracujících pro Sovětský svaz. V období od roku 1959 do 1986 vznikla kulturní centra SSSR v Polsku, Československu, Bulharsku, Rakousku a v řadě dalších zemí. Sloužily jako spolehlivé krytí agentů KGB.
V roce 1992 byl Svaz sovětských společností pro přátelství a kulturní vztahy se zahraničím přejmenován na Ruské sdružení pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (RSMSaR). Přestože původním úmyslem bylo odstranění všech agentů tajných služeb z řad zaměstnanců agentury, nikdy k tomu nedošlo. O dva roky později byl RSMSaR zlikvidován a nahrazen Ruským centrem pro mezinárodní vědeckou a kulturní spolupráci (Roszaruběžcentr). V roce 2002 převedl Vladimir Putin Roszaruběžcentr pod Ministerstvo zahraničí.
Z 546 zaměstnanců, kteří v organizaci pracovali v letech 1994 až 2008, jich nejméně 17 spolupracovalo se Službou vnější rozvědky, zjistil tým nezávislých novinářů centra Dossier. V roce 2008 došlo k dalším personálním změnám a Roszaruběžcentr získal i nový název Rossotrudničestvo. Jeho současným šéfem je Jevgenij Primakov, vnuk zesnulého bývalého ředitele zahraniční zpravodajské služby Jevgenije Primakova. Šéf Rossotrudničestva Primakov je i poradcem předsedy Státní dumy Vjačeslava Volodina, a to pro mezinárodní otázky, a poslancem Státní Dumy za Jednotné Rusko.