Začátkem letošního října vyšlo najevo, že minulá polská vláda pomocí systému Pegasus špehovala tamní aktivistku za práva žen Klementynu Suchanow. Nejedná se přitom o ojedinělý případ. Zneužívání spywaru se provalilo také v dalších evropských zemích, včetně Řecka a Španělska. Jako první se k jeho používání přiznalo Maďarsko: „Situace právního státu se zhoršila natolik, že je nemožné domáhat se spravedlnosti ve vlastní zemi,“ říká tamní novinář Szabolcs Panyi, který se stal v minulých letech obětí špionáže. O tom, jestli tajné služby spyware vlastní a jak s ním případně nakládají, se diskutuje také v Česku a na Slovensku. 

Polské aktivistky v hledáčku vlády

Polská média v uplynulých týdnech informovala o tom, že předcházející vláda vedená stranou PiS (Právo a spravedlnost) nasadila špionážní program proti polské aktivistce Klementyně Suchanow. Ta je od roku 2016 jednou z čelných postav Celopolské stávky žen (Ogólnopolski Strajk Kobiet) neboli občanského hnutí usilujícího o obnovení reprodukčních práv polských žen. „Když v roce 2020 probíhaly protivládní protesty, nejdůležitější občanské dění v zemi, byla jsem jednou z jejich tváří. Jakmile jsem se tedy dozvěděla, že se v Polsku používal Pegasus, hned mě napadlo, že jsem se i já stala obětí špionáže. Tím spíše, když jsem věděla, že to všechno probíhalo protizákonně,“ vzpomíná Suchanow v rozhovoru pro investigaci.cz. Ze zjištění média TVN24 rovněž vyplývá, že Pegasus mohl být nasazen i proti zakladatelce hnutí Martě Lempart. 

Sledování a odposlechy jsou v Polsku v odůvodněných případech legální, a to s ohledem na policejní zákon z roku 2016. Ten vymezuje podmínky, za jakých může policie využít „prostředky tajné kontroly“, umožňující „získávání a zaznamenávání údajů obsažených v počítačových paměťových médiích, telekomunikačních koncových zařízeních a informačních a datových komunikačních systémech“. A to je definice, do které spadá i spyware. 

Letos v dubnu navíc polský ministr spravedlnosti a generální prokurátor Adam Bodnar informoval senát o počtu osob, u nichž oprávněné orgány požádaly o zahájení adekvátní kontroly. Z dokumentu mimo jiné vyplývá, že tři nejmenované služby uplatnily v letech 2017 až 2022 „provozní kontrolu koncových zařízení“ celkem u 578 osob. Zpráva sice Pegasus přímo nezmiňuje, že se však jednalo právě o tento software, potvrdili mluvčí generálního prokurátora Anna Adamiak i ministr vnitra Tomasz Siemoniak. Posledně jmenovaný připustil, že ačkoli bylo v některých případech použití spywaru oprávněné, v mnoha jiných se jednalo o zneužití státní moci. V rozhovoru pro polskou TVN24 ministr rovněž potvrdil, že NSO Group odebrala polské vládě licenci Pegasus kvůli jejímu neoprávněnému použití: „Pokušení politiků využít spyware proti nepohodlným politikům, právníkům, soudcům a státním zástupcům bylo příliš velké,“ uvedl Siemoniak. 

V reakci na tato odhalení nařídil Sejm (dolní komora polského parlamentu) zřízení Vyšetřovacího výboru pro program Pegasus (SKPG). Ten se zabývá přezkoumáváním zákonnosti a odůvodněnosti využití programu Pegasus a dalších špionážních programů mezi lety 2015 až 2023 státní prokuraturou, radou ministrů, tajnými službami a dalšími státními orgány. V tomto období byla u moci právě konzervativně-populistická strana PiS.

Lídryně Strajku – Suchanow, Lempart a Agnieszka Czerederecka – se již v minulosti dostaly do hledáčku polských soudů. Na základě pokynu tehdejšího nejvyššího státního zástupce Bogdana Święczkowského se jimi zabývala státní prokuratura. Ta je v roce 2021 obvinila z trestného činu ohrožení života a zdraví kvůli organizování veřejných protestů a pochodů během pandemie COVID-19, za což jim hrozil trest odnětí svobody až na osm let. Okresní soud ve Varšavě citované aktivistky obvinění zprostil teprve 3. října letošního roku s tím, že epidemiologická ohrožení naopak způsobila policie, jež účastníky protestů shlukovala a nedovolovala jejich rozchod. 

O rok dříve, než byla na Klementynu Suchanow podána žaloba, poslal tehdejší ministr spravedlnosti a generální prokurátor Zbigniew Ziobro (PiS) Święczkowskému dopis, v němž údajně žádal, aby byla aktivistka podrobena zvláštní kontrole. „Důvodem ke sledování mělo být mimo jiné podezření z vlastizrady a také z toho, že vedu špionážní činnost pro cizí rozvědky. Soud však nevěděl, s čím vlastně souhlasí, protože v žádosti nebyl uveden název sledovací techniky,“ popsala celou záležitost Suchanow a redakci investigace.cz umožnila nahlédnout do dokumentu vydaného Okresní prokuraturou ve Varšavě. Z textu vyplývá, že státní zástupce Święczkowski odkazuje v dopise ze dne 27. října 2020 na provedení pokynu ministra Ziobry. 

Jméno Święczkowského figuruje také v další polské kauze, kdy byl údajně zneužit jiný špehovací program. Podle zjištění Gazety Wyborczej zakoupila na jaře roku 2021 polská prokuratura „specializovaný analytický program“ Hermes. Licence programu měla prokuraturu přijít na 15 milionů zlotých, tedy zhruba 85 milionů korun. Software měl být používán ke sledování nepohodlných politiků, soudců a státních zástupců a zaměstnanců. Tuto informaci obdržela Wyborcza od informátora z prokuratury a následně ji ověřila z několika na sobě nezávislých zdrojů. „Za mého působení ve funkci nejvyššího státního prokurátora nebyl zakoupen žádný špionážní software,“ popřel sdělení novinářů Święczkowski. Přestože není známo přesné datum, kdy polská vláda zakoupila přinejmenším spyware Pegasus, v období, kdy Święczkowský působil ve funkci, byl Pegasus prokazatelně používán. 

Přečtěte si

Pegasus mohl ovlivnit parlamentní volby v Polsku

Případem Suchanow, který původně odhalil informátor z tajných služeb, se momentálně zabývá soud. Ten by měl stanovit, v jakém období a rozsahu byla aktivistka sledována. „To, že se to týká mě, je jedna věc. Jsem dospělá a vědomě jsem takové riziko přijala. Nejvíc mě ale trápí skutečnost, že v době, kdy byl v Polsku používán Pegasus, se mnou bydlela i moje neplnoletá dcera. Všechno, co v tu dobu říkala a dělala, mohlo být odposloucháváno a natáčeno,“ dodává Suchanow. Nejnovější posun v její kauze nastal 23. října letošního roku, kdy se dostavila k přelíčení u státní prokuratury. Ta jí kvůli režimu utajení odmítla poskytnout podrobnosti, ale definitivně potvrdila, že byla sledována pomocí programu Pegasus, a přiznala jí status poškozené osoby.

Fico použití programu Pegasus popírá

„Vím o tom, že slovenská vláda používá spyware vůči novinářům a opozičním politikům,“ řekl investigaci.cz člen parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost a pro kontrolu Vojenského zpravodajství Juraj Krúpa. O tom, že by se mohl špionážní software Pegasus vyskytovat i na Slovensku, informoval už v září tohoto roku Denník N. Podle zjištění slovenských novinářů by měla spywarem disponovat Slovenská informačná služba (SIS). Tvrzení uveřejněná v článku však zástupci vlády, včetně ministra obrany Roberta Kaliňáka, ministra vnitra Matúša Šutaja Eštoka a premiéra Roberta Fica, jednomyslně popřeli. „Žádný Pegasus. Naopak, v případě tohoto ‚červíka‘ musíme přijmout zákon, který jeho výskytu zabrání, protože by to byl opravdu zásah do soukromí, kdyby takový systém existoval,“ nechal se slyšet premiér. 

Fico ve své výpovědi zmiňuje pouze špionážní program Pegasus. Krúpa však tvrdí, že by slovenská vláda mohla používat jiný systém fungující na podobném principu: „Jedná se o něco novějšího než standardní Pegasus. SIS tím programem komplexně nedisponuje, využívají jen systém, skrze který si zadávají žádosti na zpracování údajů z koncových zařízení požadovaných osob,“ uvedl poslanec. SIS dostala ze státní kasy na příští rok navýšený rozpočet, z 84 milionů si přilepší na téměř 95 milionů eur – tedy přes 250 milionů korun. Zda navýšení souvisí i se špionážními softwary ovšem není jasné. Důvodová zpráva k rozpočtu totiž opodstatnění vyšších financí neuvádí. 

Slovenská legislativa využití špionážních programů přímo neupravuje. Jediný možný právní rámec proto představuje zákon o použití informačně-technických prostředků. Ty může v odůvodněných případech používat celkem pět orgánů, kromě SIS jsou to Policejní sbor, Vojenské zpravodajství, Sbor vězeňské a justiční stráže a Celní správa. Nasazení takového systému se děje na základě žádostí dané instituce, kterou musí vždy schválit soudce. „Neexistují však žádné kontrolní mechanismy, jež by to používání monitorovaly. Navíc se na Slovensku momentálně ubíráme od demokracie k neliberálnímu, autoritářskému systému. Hrozí tudíž zneužívání státní moci, včetně prostředků, jako je spyware, ve vlastní prospěch politiků,“ varuje Krúpa. 

Spyware v rukou maďarských tajných služeb

Na zneužívání spywaru Pegasus v Maďarsku poprvé upozornil tamní investigativní web Direkt36 v rámci mezinárodního Pegasus Project, jehož součástí byla také investigace.cz. Na seznamu telefonních čísel napadených spywarem Pegasus, jejž měli členové projektu k dispozici, jich bylo přes 350 maďarských. Jedno z nich patřilo i investigativnímu novináři Szabolcsi Panyimu: „Byl jsem sledován mezi dubnem a listopadem roku 2019. Později jsem se stal členem Projektu Pegasus, takže na přemýšlení o vlastní situaci jsem neměl moc času, protože jsem se okamžitě vrhl na vyšetřování případů jiných lidí,“ vzpomíná novinář. 

Panyi a další maďarští mediální pracovníci se o tom, že byli sledování, dozvěděli poté, co jejich telefony analyzovali technici z Amnesty International a Citizen Lab. Podobné kontrole podrobila svůj telefon také polská aktivistka Suchanow, avšak neúspěšně, protože její telefon používá systém Android. Zařízení se systémem Android je obecně obtížnější forenzně zkoumat.

Vláda v čele s premiérem Viktorem Orbánem zprvu veškerá nařčení z aplikace spyware Pegasus odmítala. K jeho používání se politici přiznali až v listopadu roku 2021. Jako první tuto informaci zveřejnil zákonodárce Lajos Kosa, jenž špehování maďarských občanů pomocí spywaru podle svých slov nepovažuje za problematické. Tento politik z národně-konzervativní strany a předseda parlamentního výboru pro obranu a prosazování práva navíc prohlásil, že „velké technologické společnosti provádějí mnohem širší sledování občanů než maďarský stát“. O používání spywaru následně promluvil také ministr vnitra Sándor Pintér s tím, že se podle něj jedná o zcela standardní postup, kdy využití takového nástroje musí bezpodmínečně autorizovat ministerstvo či příslušný soud. 

Přečtěte si

Službička pro maďarskou vládu. Jak získala Budapešť Pegasus?

V Maďarsku je totiž za uděleným povolením sledovat konkrétní subjekt v rámci trestního vyšetřování skutečně zodpovědný soud. Podobně jako jejich polští kolegové však ani maďarští soudci nevědí, jaká technika bude ve výsledku použita. A pokud se jedná o případy související s terorismem, podle zákona o národní bezpečnosti uděluje povolení ministr spravedlnosti. V praxi však mezery v zákoně umožňují Zvláštním službám pro národní bezpečnost (SNSS) udělovat dočasná povolení ke sledování, a to bez souhlasu ministra. 

Szabolcs Panyi se podle svých slov momentálně snaží spolu s dalšími oběťmi špionáže podniknout právní kroky v členských státech EU a v Izraeli, zatím však bez většího úspěchu. „Situace maďarského právního státu se již zhoršila do té míry, že je pro nás nemožné domáhat se spravedlnosti ve vlastní zemi. Spyware Pegasus tady byl velkým skandálem zhruba několik týdnů, pak ale celá záležitost utichla. Popularita vlády tím neutrpěla a obecně mám pocit, že o tyto případy je mnohem větší zájem v zahraničí než v samotném Maďarsku,“ uzavírá novinář. 

A co na to Češi?

Podobně jako v dalších zemích Visegrádské čtyřky, ani v Česku není pojem spyware výslovně zakotven v zákoně. Náš legislativní rámec reguluje pouze odposlech, který může policie a celní správa použít v trestním řízení vůči stíhaným osobám. Zákon rovněž definuje tzv. zpravodajské techniky, jež zasahují do základních práv a svobod dané osoby a fungují v režimu utajení. Povolení k použití takové techniky mohou získat Bezpečnostní informační služby (BIS) a Vojenské zpravodajství od předsedy senátu vrchního soudu. Žádost musí obsahovat konkrétní popis druhu techniky, která bude k odposlechu či sledování využita. 

Zda se spyware v Česku skutečně používá, se snažila zjistit redakce iROZHLAS.cz. S dotazem se obrátila mimo jiné i na Vrchní soud v Praze a na Městské státní zastupitelství v Praze, jasnou odpověď ale obě instituce odmítly poskytnout. Redakci iROZHLAS.cz se však podařilo získat protokol o kontrole vydaný Úřadem pro ochranu osobních údajů. Z něj vyplývá, že Útvar zvláštních činností policie používal systém s krycím názvem GALILEO, a to v souladu s trestním řádem. Mělo se jednat o vyjímečný prostředek, specifiku systému ani jeho výrobce však nelze na základě částečně začerněného dokumentu určit. 

Přečtěte si

Bylo by divné, kdyby Česko nemělo špionážní software, říká odborník

Monitoringem činnosti tajných služeb a potažmo také využitím zpravodajských technik se má zabývat nově vzniklý Orgán nezávislé kontroly zpravodajských služeb České republiky. Vznik této komise ustanovila zákonná novela z roku 2017, obsadit se ji však podařilo teprve v červnu letošního roku. Předsedkyní se stala bývalá ústavní soudkyně Ivana Janů. Redakce investigace.cz se opakovaně snažila pětičlennou komisi kontaktovat s otázkami ohledně využívání spywaru českými tajnými službami, avšak bez úspěchu.

Regulace selhává v ochraně novinářů

Jako první na zneužití spywaru upozornil v roce 2021 Projekt Pegasus. Mezinárodní tým novinářů, výzkumníků a nevládních organizací tehdy zveřejnil odhalení o protizákonném používání stejnojmenného špionážního programu v evropských zemích. V červenci téhož roku publikovali členové Projektu Pegasus články sepsané na základě přístupu k databázi přibližně 50 000 telefonních čísel identifikovaných jako cíle špionážního softwaru od výrobce NSO Group. Případem se měla dále zabývat PEGA, vyšetřovací výbor Evropského parlamentu. Z výsledků šetření, jež komise zveřejnila v květnu roku 2022, vyplývá, že většina členských států EU spyware v nějaké podobě zakoupila. V některých případech byl tento nástroj posléze využíván ke sledování politických oponentů a kritiků vlády. 

Přečtěte si

EU: Svoboda médií versus špionážní softwary

Evropská komise dále vydala Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA), jenž vešel v platnost v červnu letošního roku. Nový soubor pravidel má sloužit k ochraně novinářů a jejich zdrojů a podporovat nezávislost médií, nadto pojednává o škodlivosti takzvaného intruzivního sledovacího softwaru. Tím se rozumí „jakýkoli produkt s digitálními prvky účelově navržený tak, aby (…) umožňoval skryté sledování fyzických nebo právnických osob prostřednictvím monitorování, získávání, shromažďování nebo analyzování údajů“. I přes snahu o regulaci podobných nástrojů však EMFA obsahuje hned několik výjimek, kdy je použití takového softwaru možné z důvodů veřejného zájmu či je v souladu s vnitrostátním právem. Jedná se například o případy sledování osob podezřelých z trestné činnosti, za niž pachateli hrozí nejméně tříletý trest odnětí svobody. V praxi se tak legitimita uplatnění spywaru může v jednotlivých členských státech lišit podle místních zákonů. 

Nejnovějším krokem v regulaci špionážních softwarů je doporučení Komise z 11. října letošního roku. To však nevymezuje jejich použití, ale pouze podmínky, za kterých mohou společnosti sídlící na území členských států takový spyware exportovat. 

Autorka textu: Adéla Gajdicová

The post Úřady mlčí, kontrola vázne. Země Visegrádu pod drobnohledem špionážního programu Pegasus appeared first on investigace.cz.

Vztahy zemí visegrádské čtyřky se po parlamentních volbách v Polsku a na Slovensku značně mění. Zatímco Polsko začalo politicky směřovat spíše na Západ, Slovensko se kloní k Východu a některé kroky premiéra Roberta Fica, například co se týče svobody médií, jsou připodobňovány k těm Orbánovým. Szabolcs Panyi, maďarský investigativní novinář (VSquare a Direkt36), v rozhovoru s reportérkou investigace.cz Zuzanou Šotovou hodnotí dění v zemích Visegrádu a vysvětluje, jaké jsou rozdíly mezi maďarskou a slovenskou politickou scénou. Podcast připravil Jiří Slavičínský.

The post Podcast Odposlech: Roztržka visegrádských zemí a vliv Ruska. Rozhovor s maďarským novinářem Szabolcsem Panyim appeared first on investigace.cz.

Vztahy zemí visegrádské čtyřky se po parlamentních volbách v Polsku a na Slovensku značně mění. Zatímco Polsko začalo politicky směřovat spíše na Západ, Slovensko se kloní k Východu a některé kroky premiéra Roberta Fica, například co se týče svobody médií, jsou připodobňovány k těm Orbánovým. Szabolcs Panyi, investigativní novinář původem z Maďarska, pro redakci investigace.cz hodnotí dění v zemích Visegrádu a vysvětluje, jaké jsou rozdíly mezi maďarskou a slovenskou politickou scénou. Ta slovenská je podle něj mnohem násilnější, a zatímco Orbánova pozice slábne, Fico ji teprve upevňuje. 

Na maďarské politické scéně se to v poslední době docela mele. Můžeš toto dění přiblížit?

Letos jsme začali tím, že rezignovala prezidentka Katalin Novák, jinak velká příznivkyně premiéra Viktora Orbána, jež působila v jeho vládě jako ministryně pro rodinu a vybudovala si image ženy, které záleží na rodinných hodnotách. Sama má několik dětí a stala se zastánkyní konzervativních hodnot. Jenže začátkem roku se provalilo, že tajně udělila prezidentskou milost muži, pravomocně odsouzenému za krytí pedofilie v dětském domově. To šokovalo i příznivce vlády. Jak se to vůbec mohlo stát? Máme vládu, která v předchozích dvou letech vedla kampaň proti LGBTQ+ komunitě, a to způsobem, že spojovala práva LGBTQ+ s pedofilií a v podstatě homosexuály obviňovala, že jsou pedofilové. A pak se ukáže, že jejich prezidentka omilostní muže, jenž kryl sexuální zneužívání dětí v sirotčinci, což se dělo neznámo jak dlouho, ale mohlo to být i více než deset let.

V tom dětském domově pracoval muž, kterého prezidentka omilostnila?

Ano. Ředitel sirotčince byl pedofil. Zneužíval chlapce mnoho let. Omilostněný muž tam působil jako jeho zástupce. Když děti začaly zneužívání hlásit úřadům, zástupce ředitele je v podstatě donutil, aby svá svědectví stáhly, a jeho šéf se tak mohl vyhnout trestnímu stíhání. Vyvíjel na děti nátlak, za což byl odsouzen. Zároveň je důležité, že nebyl pedofil, ale komplic pedofila. Tento fakt je ale pro mnoho lidí ještě horší, protože to ukázalo, že v systému je chyba: jestliže samotné oběti chtějí zločiny spáchané vůči nim nahlásit, systém je v podstatě umlčí. Dotyčný byl nakonec tajně omilostněn prezidentkou. Když se na to přišlo a informovala o tom média, nebyla schopná vysvětlit, proč to udělala. Řekla, že prezidentské milosti jsou anonymní a nemusí sdělovat žádné argumenty.

Nikdy to nijak nevysvětlila?

Nikdy. Prostě odešla z politické scény. Spolu s kolegy z webu Direkt36 jsme zjistili, jak její odchod probíhal. V pátek vedení vládní strany Fideszu, tedy Viktor Orbán a někteří další vysoce postavení členové, rozhodli, že by prezidentka měla odstoupit, což je samo o sobě také docela skandální, protože podle zákona by prezident měl být osobou nezávislou na vládě. V sobotu pak Katalin Novák odstoupila. A to je funkce prezidenta v podstatě nejvyšší státní funkcí. Oficiálně má vyšší hodnost než premiér. Takto se ukázalo, že Novák byla po celou dobu jen pěšákem, loutkou v Orbánových rukou.

Přečtěte si

Biskup, který přispěl k pádu maďarské prezidentky

Měl tento skandál ještě nějaké další důsledky?

Ano. Když vypukl, vyvolal rezignaci nejen prezidentky, ale i bývalé ministryně spravedlnosti Judit Varga, která se měla stát jedničkou na kandidátce strany Fidesz do Evropského parlamentu. Také se objevily zvěsti, že by mohla kandidovat i na post eurokomisařky za Maďarsko. Varga musela odstoupit z funkce poslankyně a prostě zmizela z veřejného života, neboť jako ministryně spravedlnosti tu ostudnou prezidentskou milost podepsala. Vláda prostě chtěla všechno utnout a vyhnout se skandálu tím, že politicky vymaže obě zmíněné ženy, jež byly mimochodem jedinými dvěma výraznými političkami vládní strany.

Viktor Orbán tedy musel najít nového prezidenta…

Udělal to tak, že si vybral téměř neznámého člověka, Tamáse Sulyoka, do té doby šéfa ústavního soudu. I do této pozice se Sulyok dostal řekněme zrychlenou cestou. Nemá totiž žádnou skutečně seriózní právní průpravu, víceméně je to také loutka. Viktor Orbán potřeboval někoho, kdo za sebou neměl z minulosti nic podezřelého. A tak byl Tamás Sulyok rychle zvolen parlamentem a jmenován. Problém je, že o minulosti své rodiny lhal. V předchozích rozhovorech líčil svého otce jako někoho, s kým bylo po druhé světové válce zacházeno nespravedlivě a neférově. Ve skutečnosti se ukázalo, že byl sympatizantem nacistů. Před několika dny byly dokonce zveřejněny staré dopisy, v nichž prezidentův otec tehdy žádal o zaslání nejrůznějšího nábytku zabaveného Židům. Samozřejmě nikdo není zodpovědný za to, co dělali jeho předkové. Problémem není prezidentův otec nacista, ale to, že prezident lhal. Oproti kauze Novák je to menší skandál, ale přesto nevypadá dobře.

Vypadá to, že budete mít dalšího nového prezidenta?

To si nemyslím. Pět let asi ve funkci vydrží.

Éra “orbánismu” je v poslední fázi

Jsou všechny citované aféry nějak spojené s Péterem Magyarem, který se rozhodl vystoupit proti Orbánovi a založit novou stranu? 

Po vynucených rezignacích prezidentky i někdejší ministryně spravedlnosti Judit Varga se z ničeho nic objevil bývalý manžel ministryně Péter Magyar, dlouho věrný Fideszu, byť v politice nepůsobil. Zastával různé funkce ve státních institucích. Magyar se nyní rozešel s vládní politikou a prezentuje se jako jakýsi whistleblower. Takže poskytuje hromady rozhovorů, v nichž mluví o jemu známých korupčních kauzách, o tom, kteří členové vlády jsou skutečně zkorumpovaní, a podobně. Tvrdí, že má důkazy a nahrávky, nikdy je ale neukázal veřejnosti. Mimo to se údajně chystá založit novou stranu. Z nějakých podivných důvodů si spousta Maďarů myslí, že to je člověk, na kterého jsme čekali.

Není tak radikálně vyhraněný proti EU jako Orbán?

Je to umírněný pravičák, ale musíme mít na paměti, že měl z Orbánova režimu prospěch. Poté, co se rozvedl s bývalou ministryní spravedlnosti, se zdá, že chce nastartovat kariéru opozičního politika. V současném Maďarsku je ale s podobnými zprávami vždy spojen nějaký skandál. Nedávno tak vyšlo najevo, že jeho rozvod i předešlý vztah s bývalou ministryní byl tak výbušný, že došlo minimálně k jednomu případu, kdy u nich doma musela zasahovat policie. Nedávno byla zveřejněna důvěrná zpráva z policejního spisu, která v podstatě popisuje, jak Magyar na manželku během hádky křičel a vyhrožoval, že udělá tak velký politický skandál, že padne i vláda. V Maďarsku se politika zkrátka míchá s bulvárem. Měli jsme pedofilní skandál, který se změnil na skandál s domácím násilím, a do toho ještě nový prezident lhal o minulosti svého otce.

Obvinění z domácího násilí Magyarovi neublížilo?

Zatím ne. Zdá se, že se mu během několika týdnů podařilo získat příznivce, kteří jsou jeho skalními fanoušky. A nevypadá to, že by je jeho aféra nějak rozrušila. Také musím říct, že ve společnosti, jako je ta maďarská, nemusí obvinění z domácího násilí nutně znamenat ztrátu morálního kreditu u veřejnosti. Zatím to vypadá, že Magyar skandál přežije, je ale ještě brzy na to, abychom dělali závěry.

Přečtěte si

Maďarský novinář Panyi: Orbán si vymýšlí nepřátele, které pak hrdinně udolá

Zároveň, a nechme teď stranou, zda je násilník, nebo ne, Magyar zakládá proevropskou stranu. Znamená to, že se Maďarsko mění? Že se společnost odklání od narativu Viktora Orbána?

Těžko říct, je ale vidět, že vládní elita a její věrní sloužící jsou trochu rozčarovaní. Existuje spousta vnitřních bojů mezi ministry, ministerstvy i různými ekonomickými kruhy. Navíc v posledních dvou letech byly maďarské fondy EU zmrazeny (stále jsou zmrazeny dvě třetiny), protože Evropská komise viděla, že v Maďarsku dochází k systematické korupci a peníze daňových poplatníků EU se rozkrádají. Tak prostě řekla zablokujeme to, dokud se neprosadí určité reformy. Během tohoto procesu peníze do Maďarska nepřicházejí. Také je u nás vysoká inflace, stejně jako v České republice, a různé ekonomické potíže, což znamená, že všichni ti lidé, kteří v podstatě žili jako paraziti z vlády, dojili vládu a dojili stát, teď začínají být trošku úzkostní a naštvaní. Příkladem může být právě Péter Magyar, který měl dobře placenou státní práci. Protože byl manželem ministryně, byl jmenován do vedení významných institucí. Když politická kariéra jeho ženy skončila a rozvedli se, podle všeho přišel o své existenční jistoty. A tak se obrátil proti systému. Myslím si, že obdobných kolotočů budeme v budoucnu často svědky. Jakmile tato vláda nebude schopná uživit všechny, kteří žili z dobrých zaměstnaneckých postů, tedy z veřejných peněz, stanou se z těchto lidí whistlebloweři nebo se politicky obrátí proti vládě. Bude to velmi zajímavé. Jako investigativní novinář doufám, že to bude znamenat spoustu úniků a šťavnatých informací, jež se můžou objevit v tisku.

Odklon od současné vlády je tedy spíše pragmatické rozhodnutí než ideologické. Je to tak stejně s přátelským vztahem Viktora Orbána k Rusku? 

Myslím, že jádro toho vztahu je velmi pragmatické. Týká se peněz a také věcí, o kterých nevíme.

Peníze znamenají významné ruské investice v Maďarsku? Rusko například financuje výstavbu nových bloků jaderné elektrárny.

Jaderná elektrárna je opravdu financovaná Ruskem, ale ve skutečnosti se nestaví. Máme obrovskou ruskou půjčku k pokrytí nákladů, ze které těží subdodavatelé, firmy napojené na blízké okolí Viktora Orbána. Elektrárna se ve skutečnosti nerozvíjí a peníze plynou do Orbánových kruhů. Dalším problémem je fakt, že se Maďarsko, na rozdíl od ostatních zemí v regionu, nesnažilo snížit závislost na ruské energii, na ruské ropě a plynu. Zejména v případě plynu existují společnosti, které ho nakupují od Gazpromu a pak ho přeprodávají maďarskému státu. Tyto společnosti vydělávají obrovské peníze, obvykle jsou registrované ve Švýcarsku. A my nevíme, kdo je jejich konečným vlastníkem. Víme však, jak funguje Rusko, a podobná schémata známe z předválečné Ukrajiny či z Bulharska, kde Rusové tímto způsobem platili místní elity, místní vládu. Proto existuje podezření, že právě proto Viktor Orbán a jeho vláda udržují s Ruskem pragmatické vztahy. Přátelské chování vůči Rusku pak musí prodat svým voličům, nějak ho ideologicky vysvětlit, což je poměrně jednoduché. Rusko a Vladimir Putin jsou z tohoto pohledu v podstatě poslední zastánci konzervativních společenských hodnot, a to na rozdíl od Spojených států a západní Evropy, kde „liberální diktatura“ nutí lidi měnit pohlaví.

Přečtěte si

Střední Evropa a její osudový atom

Orbán nedávno přednesl projev o tom, že západní svět je zdrojem zkázy. Údajně rozpoutává války, ničí státy, překresluje hranice zemí, rozvrací tradiční hodnoty a na všem se pase jako kobylka. Maďaři se prý liší, neboť takto žít nechtějí. Znamená to, že si to všichni v Maďarsku opravdu myslí?

Orbánův projev je zajímavý v souvislosti s jeho vlastní rodinou, neboť své děti poslal studovat do Švýcarska a do Velké Británie, ne do Nižního Novgorodu nebo do Petrohradu. Velmi zajímavé.

Což je stejné jako u ruských oligarchů, kteří své děti posílají studovat na Západ, byť ruská propaganda Západ i jeho kulturu neustále vykresluje v pekelných barvách.

Jde o to, že ta část společnosti, která konzumuje podobné zprávy, v případě Maďarska cenzurované a uvařené v Orbánově propagandistickém impériu, tomu věří a postupem času se v tomto přesvědčení upevňuje, protože už skoro deset let neposlouchá nic jiného než tuto propagandu. A ta se navíc neustále radikalizuje.

Radikalizuje se proto, že mírnější cesta už není možná? Propaganda musí být radikálnější, aby byla uvěřitelná, aby vzbudila emoce?

Orbán šíří prokremelské narativy od roku 2014 nebo 2015. Když ale v roce 2022 začala ruská agrese vůči Ukrajině v plném rozsahu, zřejmě cítil, že musí svým stoupencům tyto věci vysvětlit. Jak je například možné, že média, jež konzumujete a která víceméně řídí a upravují moji ministři, vykreslují Putina jako mírumilovného chlapíka a zesměšňují Spojené státy za tvrzení, že by Rusko chtělo napadnout Ukrajinu, a ono se to naráz stane? Až do 22. února 2022, kdy Rusové zaútočili, si maďarský provládní tisk dělal legraci z Bidenovy administrativy i z Polska a všech ostatních zemí, jež varovaly před tím, že se Rusko chystá zaútočit. Teď, když čteš maďarský provládní tisk, vidíš, že se v podstatě jedná o kopie kremelských narativů, které tvrdí, že to Spojené státy chtěly tuto válku, že Ukrajina je stát jen naoko, že USA a americké firmy chtějí vydělat na prodeji zbraní nebo skupují zemědělskou půdu na Ukrajině a tak dále. To samé si přečteš v dnešním ruském tisku. Na maďarské voliče Viktora Orbána to ale zabírá.

Pokud ale bude v USA na podzim zvolen prezidentem Donald Trump, bude Amerika najednou přátelská? 

To je velmi zajímavá otázka. Viktor Orbán je známý jako Trumpův příznivec. Zrovna nedávno se oba setkali na Floridě a vedli téměř hodinovou diskusi. V roce 2016 byl Orbán prvním lídrem evropské země, která podpořila Trumpa. Zjevně očekává, že pokud bude Trump zvolen, zeslábne tlak USA na Maďarsko. Tím si ale nejsem tak jistý, protože i během první Trumpovy vlády panovalo pod rádoby přátelským povrchem velmi vážné napětí, hlavně kvůli Číně. Orbánova vláda má totiž blízko nejen k Rusku, ale také právě k Číně. A byla to Trumpova administrativa, která zahájila křížové tažení proti Huawei, čínské technologii 5G, TikToku a jakémukoli čínskému vlivu v západním světě. Viktor Orbán navazuje mimořádně úzké vztahy s čínskými společnostmi i s vedením Komunistické strany Číny. Takže to stále vidím jako potenciálně docela vážný konfliktní bod mezi možnou budoucí Trumpovou administrativou a Orbánovou vládou.

Co píší maďarská nezávislá média, je v podstatě jedno

Vraťme se k Maďarsku. Říkal jsi, že existují státem kontrolovaná a v podstatě vlastněná média, jež prosazují stejný narativ. Jak jsou na tom nezávislá média?

Ne moc dobře, ale nechci si příliš stěžovat. Někteří maďarští novináři mají tendenci si neustále stěžovat, jak je situace v médiích špatná. Vždycky se snažím zdůrazňovat, že jestliže je člověk investigativním novinářem v Maďarsku, na rozdíl od Slovenska ho nezabijou, na rozdíl od Turecka nezavřou, na ulici ho nikdo neobtěžuje ani nemlátí – alespoň zatím. Možná jsem optimista. Ale zatím se to neděje. Jedním z důvodů je to, že naše práce ve skutečnosti nemá žádný dopad na společnost.

Nezávislá média nejsou vnímána jako hrozba?

Nejsou a svým způsobem je jedno, co zveřejňujeme, Orbánova vláda už vybudovala takový firewall, že její voliči konzumují pouze média z propagandistické mašinérie. Nepoužívají internet, aby si vyhledali, co píše zbytek maďarských nezávislých médií. Ta existují převážně na internetu, protože všechny místní noviny, téměř všechna rádia i televize jsou kontrolovány vládou nebo zkroceny prostřednictvím vládní reklamy. Zbytek svobodných médií se potýká s různými problémy, třeba s úbytkem reklamy pro online média, neboť tyto příjmy jsou přesměrovány do Googlu a Facebooku. To znamená méně peněz pro novináře a investigativní novináři jsou vždy nejdražším typem novinářů, protože pracujeme měsíce na jednom příběhu, který opravdu negeneruje mnoho kliknutí. V Maďarsku máme dvě nezávislé neziskové investigativní redakce, které fungují na celostátní úrovni – Átlátszó a Direkt36. Novináři z těchto médií jsou navíc už dlouhá léta označováni za agenty CIA, agenty George Sorose, zahraniční agenty.

Tato situace se nijak nevyvíjí?

Novinkou je, že vláda vytvořila nový úřad, takzvaný Úřad pro ochranu suverenity, jehož úkolem je odhalovat zahraniční vlivy v maďarském veřejném životě, včetně médií. Nemají pravomoc zahájit řádné vyšetřování, ale můžou kontrolovat fungování a financování médií, zveřejňovat zprávy a v případě, že to považují za nutné, vše nahlásit orgánům, jako je policie, finanční úřad nebo kontrarozvědka. Takže nás můžou označit za zahraniční agenty a pod touto záminkou nás zmíněné orgány smí legálně vyšetřovat. Celá myšlenka této novinky spočívá v tom, že v minulosti, když jsme byli označováni za zahraniční agenty, šlo spíš jen o politickou rétoriku. Nyní nám podobnou nálepku může přišít státní orgán, státní instituce, což bude mít následky. Před chvílí jsem říkal, že nezávislá média v Maďarsku nikdo neobtěžuje, ale myslím si, že toto období končí a vyšetřování ze strany úřadů brzy začne.

K čemu může takové vyšetřování dospět? K pokutě, vězení?

Úřad bude shromažďovat informace údajně jenom z otevřených zdrojů. Poté se rozhodne, jestli podá trestní oznámení policii, státnímu zastupitelství či finančnímu úřadu, nebo se obrátí na kontrarozvědku. Pak bude na těchto orgánech, aby provedly řádné a seriózní vyšetřování, které může vyústit v pokuty, nebo dokonce ve vězení. Přesné postihy zatím neznáme a je předčasné o tom spekulovat.

Slovensko mi připadá jako divoký západ

Když už mluvíme o svobodě médií, na Slovensku se po tamních parlamentních volbách velmi rychle mění k horšímu. Lze to nějak porovnat s tím, co se děje v Maďarsku už roky? 

Podle mého názoru na Slovensku aktuálně probíhá něco jako zrychlená verze toho, co se dělo v Maďarsku v posledních patnácti letech. Orbán nejdřív potlačil veřejnoprávní média a vytvořil z nich státní, což znamená, a teď nepřeháním, propagandu ve stylu Severní Koreji, kterou později okopírovala vláda Práva a spravedlnosti v Polsku. Přebírali i stejné narativy: obvinění, že opozici financuje George Soros nebo že je plná zahraničních agentů. Jediný rozdíl spočíval v tom, že v Polsku opozici obvinili, že jsou německými agenty, v Maďarsku jsme obviňováni jako američtí agenti. Co nyní provádí Robert Fico na Slovensku? Potírá veřejnoprávní média. Slovenští novináři se samozřejmě snaží protestovat, ale nikdo nemá moc to zastavit. Lze proto očekávat, že veřejnoprávní média se změní v čistou vládní propagandu. A pak nastane to, co proběhlo v Maďarsku, kde soukromá mainstreamová média postupně převzali vládní zmocněnci nebo soukromí vlastníci vystavení tlaku vlády. V podstatě museli uzavřít dohodu, že pokud chtějí vydělávat peníze, musí svá média zkrotit, aby nekritizovala vládu. Myslím si, že něco podobného se zrovna děje například s TV Markíza na Slovensku, kterou, pokud je mi známo, vlastní česká firma. Ta je teď nucena se rozhodnout, jestli chce podporovat svobodu médií na Slovensku, nebo vydělávat. Asi lze odhadnout, jak se rozhodne. Rozdíl mezi oběma zeměmi je pouze v tom, že Slovensko je zhruba o polovinu menší než Maďarsko. Je tam méně médií, což znamená, že je snazší je převzít, zejména pokud to uděláte bleskově, jako to provádí Robert Fico.

Vidíš nějakou další slovenskou podobnost s Maďarskem? Tedy nejen ve snaze ovládnout média, ale také dosadit své přátele do pozic, kde je politická moc potřebuje, zrušit řádný způsob vyšetřování zločinů a podobně?

Do jisté míry ano. Ale Slovensko a Maďarsko a myslím, že i Česká republika a Slovensko, jsou dost odlišné země. Slovensko mi ve srovnání s Maďarskem opravdu připadá jako Divoký západ. Když Orbán v roce 2010 převzal moc, bylo pro něj velmi důležité, aby měl v čele generální prokuratury někoho loajálního ke své straně. Orbán byl se svou partají předtím osm let v opozici, a jeho lidé tak neměli možnost nakrást si velké peníze. Když se dostal k moci, jeho motivací proto nebylo zastavit probíhající vyšetřování, ale zajistit, aby během jeho vlády prokuratura nikoho důležitého nevyšetřovala. Na Slovensku vidíme opačnou situaci – vlády se chopila již stíhaná a obviněná parta lidí, kteří teď chtějí zastavit všechna vyšetřování, jež proti nim byla v předchozích letech zahájena. Takže Robert Fico a jeho lidé zasahují do již existujících trestních vyšetřování a soudních řízení, což se samozřejmě jeví mnohem odpornější než tehdy v Maďarsku. Druhý rozdíl je v tom, že maďarská vláda má stále dvoutřetinovou podporu v parlamentu a samotný Viktor Orbán a většina jeho ministrů jsou právníci. To znamená, že pro ně nebylo nutné porušovat zákony, když mohli jednoduše a doslova přes noc přijmout jakýkoli zákon pro ně prospěšný. Což je hlavní problém maďarské korupce: podle zákona je všechno legální. Řekl bych, že v Maďarsku máme v čele státu zločince s bílými límečky, zatímco na Slovensku jsou to takoví opravdoví mafiáni, a jak jsme viděli v posledních letech, jsou schopní použít i násilí. V Maďarsku tento systém vypadá alespoň navenek velmi nenásilné, civilizovaně.

Každopádně se zdá, že Viktor Orbán je docela rád, že se Robert Fico vrátil k moci. Bude nyní dynamika zemí V4 taková, že Slováci a Maďaři budou nejlepšími přáteli proti České republice a Polsku?

Zdá se, že ano, Maďarsko a Slovensko jsou momentálně opravdu velkými přáteli, za kterými ale jako velký bratr stojí Rusko. V případě České republiky a Polska vidíme spojenectví založené na společných hodnotách a politických zájmech, zároveň jde o spojenectví dvou rovných stran. V případě Maďarska, Slovenska a Ruska je to jako matrjoška. Nejmenší panenka je Slovensko, ta větší je Maďarsko a největší panenkou zahrnující obě předešlé je Rusko. To znamená, že na Slovensku je nejen viditelný ruský vliv, ale i maďarský. Navíc se někdy opravdu nedá říct, zda maďarský vliv sleduje pouze maďarské zájmy, nebo jestli Maďarsko prostě nejedná ve jménu Ruska.

Můžeš uvést nějaký příklad?

Na jižním Slovensku žije velká maďarská etnická menšina, která má tendenci přijímat hodně zpráv z maďarských státních médií, jež šíří proruskou propagandu. Ta tím pádem radikalizuje nejen Maďary v Maďarsku, ale i ty žijící na Slovensku a orientuje je prokremelským směrem. V zájmu Viktora Orbána je samozřejmě to, aby etnické skupiny Maďarů v zahraničí přijímaly a následovaly jeho hesla. V celkovém pohledu je však tento vliv i v zájmu Ruska, což odpovídá příkladu s matrjoškou.

Zaznamenal jsi v souvislosti se slovenskými prezidentskými volbami nějakou vstřícnost vůči kandidátu Pellegrinimu, jak jste to popsali v článku o Pellegriniho návštěvě Moskvy před parlamentními volbami v roce 2020? 

Před pár týdny Pellegrini navštívil Maďarsko, kde se setkal nejen s předsedou maďarského parlamentu, protože oficiálně je předsedou slovenského parlamentu, ale i s novým prezidentem země, a hlavně s premiérem Viktorem Orbánem. To je samo o sobě dost neobvyklé a proti správným diplomatickým normám, že zahraniční hodnostář není přijat na své úrovni, ale v podstatě všemi ústavními činiteli. Takže i tato návštěva byla jasným vzkazem Orbánovy vlády etnickým Maďarům na Slovensku, že Pellegrini je jejich člověk, musí volit Pellegriniho. Co se týče jeho návštěvy Moskvy, uvidíme, slovenské prezidentské volby mají dvě kola a do 6. dubna, kdy se rozhodne, se ještě může stát cokoli.

Přečtěte si

Pellegrini si prostřednictvím Orbána domluvil předvolební návštěvu Moskvy v roce 2020

Situace je teď přece jen jiná než před čtyřmi lety, kdy jel Pellegrini do Moskvy. Rusko v Ukrajině rozpoutalo válku… 

Je to pravda, ale Pellegrini k vítězství zároveň potřebuje, aby ho podpořil proruský elektorát na Slovensku. V prvním kole voleb kandidovali i otevřeně proruští kandidáti, jejichž voliči nemusí automaticky volit Pellegriniho, který je stále vnímán jako umírněnější, trochu víc prozápadní politik než například Fico. Pellegrini a jeho strana přece pronesli výroky, které byly víc v souladu se západním mainstreamem podporujícím Ukrajinu než s rétorikou Orbána či Fica. Musí tedy ještě dokázat například voličům Štefana Harabina nebo Mariana Kotleby, že je tvrdý proruský chlapík a zaslouží si hlasy těch, kteří tyto názory sdílejí. Takže si myslím, že cesta do Ruska je stále ve hře. Pro Pellegriniho je teď nejdůležitější, aby byl zvolen. Pak se může starat o to, jak zmírnit všechny škody, které by mu taková návštěva Moskvy přinejmenším v EU způsobila.

Je třeba brát Ficovu proruskou rétoriku opravdu vážně? Není určena jen pro jeho voliče a nyní i pro potenciální voliče Pellegriniho? 

Na Slovensku mezi Ficovými kritiky existují dva proudy myšlení. Jedni tvrdí, že to, co Fico říká, je špatné, a to, co dělá na domácí scéně, že je hrozné, ale pokud jde o konkrétní činy v zahraniční politice, prozápadní loajalitu Slovenska alespoň zatím moc nezměnil. A pak je tu druhý proud, která říká, že tuto loajalitu nezměnil, protože se nyní soustředil na potírání médií, nevládních organizací a protikorupčních orgánů. Až tohle všechno zvládne a bude po prezidentských volbách, odejde Čaputová a nastoupí Pellegrini, pak může naplno proměnit i slovenskou zahraniční politiku.

A tvůj názor?

Dovedu si představit druhý scénář. Neboli jakmile skončí s upevňováním moci, bude mít čas, bude mít příležitosti a manévrovací prostor, aby se také distancoval od prozápadní zahraniční politiky.

Přečtěte si

Polsko: Krajina po bitvě

Bolestivý rozchod mezi Čechy a Slováky

Jaká je tedy budoucnost visegrádských zemí?

V době, kdy nahráváme tento rozhovor, se právě zde v Praze scházejí ministři zahraničí Visegrádské skupiny. Vypadá to, že dynamika bude spíš něco jako V2 plus 2, Česká republika a Polsko versus Maďarsko a Slovensko. Moje zdroje v Polsku i v České republice tvrdí, že pořád existuje snaha skupinu V4 udržet, protože je užitečná, protože ji lze využít k tlaku na Slováky a Maďary, byť samozřejmě panuje nespokojenost s tím, jak Fico a Orbán politiku vedou. Zároveň ale nikdo nechce jen tak ztrácet čas s těmito stále beznadějněji vypadajícími zeměmi. A jsou i tací, kteří tvrdí, že polský ministr Radek Sikorski prostě řekne: „Tak, hoši, tohle stačilo. Tohle byla poslední schůzka ministrů zahraničí v tomto formátu. Nebudu s vámi jednat. Budu jednat s německým a francouzským ministrem zahraničí a hodně štěstí.“ Uvidíme, jak to dopadne. Polsko převezme visegrádské předsednictví, což znamená, že české předsednictví skončí. České předsednictví v podstatě všechno pozastavilo. Místo toho, aby otevřeně prohlásili, že Visegrád je mrtvý. Poláci jsou k Maďarsku a Slovensku otevřeně kritičtí, takže se dá očekávat, že žádná setkání na vysoké úrovni už možná nebudou nebo budou méně častá.

Už teď se zdá, že na některých úrovních spolu země z V4 přestaly mluvit a některé informace sdílet?

Ano, objevily se zprávy, že Česká republika snižuje mezivládní spolupráci se Slovenskem především při sdílení zpravodajských informací, protože už Slovákům nevěří, že nebudou všechno předávat Rusku. To samé ale už delší dobu dělá Maďarsko a také další země jako Řecko nebo Kypr, jež jsou rovněž považovány za proruské a nespolehlivé členy EU, kterým nelze věřit. Každopádně rozchod mezi Čechy a Slováky bude bolestivější než mezi Maďarskem a zbytkem Visegrádské skupiny.

Česko se v tomto směru ale také může změnit, za rok a půl tady proběhnou parlamentní volby.

Myslím si, že každá země se s populistickou autoritářskou vlnou nebo tendencí vyrovnává v jiné fázi. Zdá se, že Polsko ji překonalo. Když se podíváme na první kroky nové polské vlády, jsou poměrně silní a pevně přesvědčení, že udělají vše pro to, aby se autoritářské populistické pravicové smýšlení v dohledné době nedostalo zpět k vládě. V Maďarsku je to samozřejmě průšvih, ale zároveň už jde o pozdní stádium orbánismu. Viktor Orbán viditelně zestárl, je méně ostrý, jeho manévrovací prostor je mnohem omezenější, pověst pošramocená a jediné, v co může doufat, je návrat Donalda Trumpa. Pak by mohl od Spojených států dostat volnou ruku, aby si v Maďarsku směl dělat, co chce. Reálně už ale nemá žádné regionální ambice na rozdíl od roku 2018, kdy si opravdu tak jako jeho příznivci myslel, že se díky úspěchům na domácí scéně může soustředit na dobývání Evropy, na to, aby se stal lídrem na evropské úrovni. Což se nestalo a podle všeho už nestane. Slovensko populistická vlna opět zasáhla. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Co slyším od svých českých přátel o České republice, také to není příliš povzbudivé, hlavně pokud jde o případnou koalici mezi stranou Andreje Babiše a současnou vládní konzervativní stranou (ODS) nebo krajní pravicí (SPD). Zkušenosti Maďarů by měly být budíčkem a varováním pro ostatní země, tak jako úspěšná kampaň polských nevládních organizací a polské opozice může být pro ostatní země návodem, jak se s populistickou vlnou vypořádat.

Máš na závěr nějakou optimistickou myšlenku? 

Pokud jde o spolupráci mezi občanskou společností nebo konkrétně novináři ve visegrádském regionu, nikdy nebyla lepší. Takže i když na nejvyšší politické a diplomatické úrovni vládne nejistota a napětí mezi dvěma versus dvěma zeměmi, myslím si, že na úrovni novinářů jsme nikdy neměli tolik přeshraničních příběhů, společných vyšetřování a spolupráce, což je docela fajn.

The post Novinář Panyi: V Maďarsku máme v čele státu zločince s bílými límečky, na Slovensku jsou to spíše mafiáni  appeared first on investigace.cz.

Maďarská prezidentka podala demisi poté, co udělila milost muži, který kryl sexuální zneužívání dětí. V osvobození odsouzeného Endreho K. hrála klíčovou roli hlava maďarské reformované církve, biskup Zoltán Balog. Tento biskup byl zároveň dlouholetým mentorem a důvěrníkem prezidentky Katalin Novák. A právě on jí také radil při rozhodování o milosti, které nakonec vedlo k její rezignaci. Informaci odhalily maďarské investigativní weby Direkt36 a Telex.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Bývalá prezidentka je aktivní členkou reformované církve a podle Balkan Insight se věnuje každodennímu studiu bible. Od roku 2014 působila jako státní tajemnice pro záležitosti rodiny a mládeže a později jako ministryně pro rodinnou politiku. Zároveň byla veřejnou tváří strany Fidesz a její kampaně měly ukazovat Maďarsko jako baštu křesťanských a rodinných hodnot. Novák také prosazovala mnoho opatření mířících proti LGBTQ+ lidem, které často popisovala jako hrozbu pro bezpečnost maďarských dětí.

„Porodila jsem tři děti, takže jsem osobně zažila, jak moc takový bezmocný a zranitelný život potřebuje bezpečí a ochranu,“ zdůraznila Katalin Novák ve svém rezignačním prohlášení letos v únoru.

Novák ve funkci skončila poté, co udělila milost Endremu K. Ten pracoval jako zástupce ředitele sirotčince ve městě Bicske. V roce 2018 ho odsoudili k více než třem rokům vězení za nátlak na děti. Chtěl po nich, aby stáhly svědectví o tom, že je ředitel ústavu János Vásárhelyi sexuálně zneužíval. Vásárhelyi byl před lety za zneužívání dětí odsouzen k osmi letům vězení.

Katalin Novák veřejně nemluvila o podrobnostech týkajících se udělené milosti. Informace získané z okolí strany Fidesz ale souběh událostí vyjasňují, upozorňují novináři z webů Direkt36 a Telex. Důležitou roli v rozhodování o milosti měl Zoltán Balog. Tento představitel maďarské reformované církve dříve působil jako Orbánův ministr lidských zdrojů. Dlouhodobě má také blízko ke Katalin Novák jako její poradce a mentor.

Navýsost špatná rada

Několik zdrojů blízkých Katalin Novák či Orbánově vládě potvrdilo novinářům z Direkt36 a Telexu, že Balog vyvíjel tlak na to, aby Endre K. dostal milost. Jeden ze zdrojů také vysvětloval, že když skandál vypukl a spolupracovníci Katalin Novák i tým Viktora Orbána žádali Baloga o vysvětlení, biskup se bránil s tím, že nešlo o jeho osobní rozhodnutí. Milost pro Endreho K. si podle něj přálo několik lidí z vedení reformované církve, na niž měl mít odsouzený muž vazby. Podle článku na maďarském webu hvg.hu byl otec Endreho K. v médiích popisován jako církevní hodnostář a jeho rodina měla vlivné přátele. Balog údajně řekl prezidentce, že tato záležitost je pro církev „velmi důležitá“.

Jistý maďarský opoziční politik s kontakty ve vládě dostal stejné vysvětlení milosti jak od strany Fidesz, tak i od štábu Katalin Novák. „Z politického hlediska to byl jednoznačně Balogův tlak na udělení milosti,“ řekl tento politik a dodal, že okolí prezidentky si dlouhodobě stěžovalo, že se „Balog objevoval v Sándorově paláci“ (oficiální rezidence maďarského prezidenta, pozn. red.), „vydával příkazy“ a „do všeho se pletl“. Zdroje novinářů však neuvedly podrobnosti o tom, jaké kroky Balog podnikl, aby byla milost udělena.

Přečtěte si

Maďarská svobodná média v agónii

Zoltán Balog pracoval oficiálně v poradním prezidentském sboru. Několik zdrojů obeznámených se vztahy mezi ním a Novák uvedlo, že biskup měl na rozhodování prezidentky velký vliv, který dalece přesahoval jeho oficiální postavení a povinnosti. „Kata by pro něj udělala cokoli,“ vyjádřil se bývalý kolega Novák.

Maďarští novináři se pokoušeli Zoltána Baloga kontaktovat, nedostali však žádnou odpověď. Na dotazy nezareagovala ani kancelář Katalin Novák.

Biskup na své oficiální stránce na Facebooku dva dny před rezignací maďarské prezidentky sdílel příspěvek, v němž napsal, že se na několik dní stáhne do ústraní, aby se „modlil, přemýšlel, četl a psal v Božím tichu“. Podle zdrojů si několik lidí z okolí Katalin Novák stěžovalo, že biskup odjel do zahraničí v době, kdy se skandál kolem prezidentky stupňoval.

Prezidentčin biskup

Není jasné, proč bylo pro Zoltána Baloga tak důležité, aby odsouzený muž dostal milost. Jeho jméno se však v souvislosti s touto pedofilní kauzou objevilo už dříve. Byl to totiž právě Balog, kdo v roce 2016 navrhoval státní vyznamenání pro ředitele dětského domova, který byl později za pedofilii odsouzen.

Biskup se možná znal také s Endrem K. Společně se měli účastnit konference pořádané Ministerstvem lidských zdrojů v roce 2013, která byla zaměřená na prevenci sexuálního násilí páchaného na dětech.

Přečtěte si

Firmy spojené s protiimigrační stranou Fidesz vydělávají na náboru zahraničních pracovníků

Několik zdrojů z řad bývalých vládních úředníků, zdroje znalé reformované církve a osobní známí Katalin Novák shodně tvrdí, že Zoltán Balog a prezidentka měli dlouhodobý a obzvlášť blízký vztah. Novák se stala Balogovou svěřenkyní a on ji provázel po celou dobu její politické kariéry.

Od roku 2012 měli tito dva lidé blízký vztah i po formální stránce. Novák byla nejdříve šéfkou kanceláře tehdejšího ministra lidských zdrojů Zoltána Baloga. Poté pracovala jako státní tajemnice na jeho ministerstvu. Balog opustil vládu v roce 2018, avšak zůstal Katalin Novák na blízku. A poté, co se v roce 2022 stala prezidentkou, byl klíčovým členem jejího poradního týmu.

Novák a Balog také společně podnikli několik cest do exotických destinací, například do Bogoty či naposledy na podzim 2023 do Papuy Nové Guiney. Cestování bylo financováno z veřejných prostředků. Společné akce a výlety pokračovaly i přesto, že se oficiální funkce Baloga a Novák měnily. Když jeli do Bogoty, byla Novák státní tajemnicí a Balog jedním z premiérových zmocněnců. Na Papuu už cestovali jako prezidentka a její poradce.

„Udělal jsem chybu“

Do skandálu s udělením milosti byla zapletená i bývalá ministryně spravedlnosti Judit Varga. Podle několika zdrojů právě ona předala žádost Endreho K. o milost Katalin Novák, a to aniž by podpořila její udělení.

Novák však milost podle zdrojů podepsala pod vlivem Balogova lobbingu. Podle vládního zdroje musela Varga vědět, že nemůže jít proti prezidentčinu rozhodnutí, nicméně „udělala chybu“, když si nevyžádala souhlas premiéra Viktora Orbána a o záležitosti neinformovala. Podle novinářských zdrojů si ministryně totiž myslela, že „o věci bylo rozhodnuto nad ní a její role je pouze formální“. Podle novinářů žádný další zdroj nedokázal potvrdit, že by Viktor Orbán o rozhodnutí o milosti předem nevěděl.

Přečtěte si

Špehovaní novináři a podezřelí politici. Maďarsko dva roky po kauze Pegasus

Podle zdroje blízkého bývalé ministryni spravedlnosti prezidentský štáb nejspíš očekával, že případ nebude zveřejněn. Případy prezidentských milostí jsou totiž anonymní. Jenže případ Endreho K. byl postoupen kurii (nejvyššímu soudnímu orgánu v Maďarsku, pozn. red.) k rozhodnutí ve třetí instanci. V září 2023 pak v úředním věstníku o soudních rozhodnutích bylo zveřejněno, že Endre K. byl 27. dubna téhož roku prezidentkou Katalin Novák omilostněn. Následně 2. února vydal web 444.hu článek o případu se sirotčincem, což odstartovalo celý skandál vedoucí až k prezidentčině rezignaci.

Balogova role v kanceláři prezidentky a v konkrétních případech udělování milostí vyvolává otázky i proto, že podle maďarského práva stát a církev fungují odděleně a prezident musí rozhodovat bez politických a náboženských předsudků, upozorňují novináři z Direkt36 a Telex.hu.

Zoltán Balog po rezignaci své chráněnkyně sdílel na Facebooku příspěvek skupiny s názvem „Stojím při Katalin Novák“, která chválila rezignující prezidentku a uvedla, že „je jednou z mála osob, které přijímají odpovědnost za své chyby“. Novák samotná uzavřela svůj rezignační dopis slovy: „Ó Bože, požehnej maďarskému národu! Neboť tvé je království, tvá je moc, tvá je sláva.“

Po zveřejnění investigativního článku Balog přiznal svou roli v kontroverzním udělení prezidentské milosti pro odsouzeného komplice pedofila a odstoupil z čela druhé největší maďarské církve. „Mýlil jsem se a udělal jsem chybu,“ přiznal.

The post Biskup, který přispěl k pádu maďarské prezidentky appeared first on investigace.cz.

Spyware je zbraň, která by měla být prodávána pouze vládám. Použití tohoto špionážního programu by se mělo aplikovat jen v případech ohrožení národní bezpečnosti, při potírání terorismu nebo organizovaného zločinu. Přesto se spyware využívá proti novinářům a politické opozici po celém světě, byť se jedná o hrubé porušování lidských práv. Jednou ze společností, jež spyware vyrábí, je severomakedonská firma Cytrox. Její ředitelkou, právně zodpovědnou za společnost s mnohamilionovými zisky vyvážející špionážní software Predator, byla až do loňského léta penzistka z České republiky. Dokud jsme ji nenavštívili, své funkce si zřejmě nebyla vědoma.  

V Beskydech, zhruba hodinu od Ostravy, leží obec čítající přes 300 obyvatel. Je víkendové odpoledne a ve vsi panuje klid. Nedaleko autobusové zastávky, která jako by označovala střed obce, stojí nově postavený domek s béžovou fasádou a černou střechou. Před ním je menší udržovaná zahrada. Muž opravující potrubí před domem reportérce z investigace.cz potvrdí, že je na správném místě – ano, tady bydlí paní Morávková. Netrvá to dlouho a dveře se otevřou, na prahu stojí zmíněná žena, usměje se a pozve návštěvu do útulného obývacího pokoje.

Píše se konec května 2023 a paní Morávková, sedmdesátiletá dáma a na první pohled spokojená penzistka z Beskyd, podle severomakedonského obchodního rejstříku zároveň šéfuje technologické společnosti Cytrox, která vyvinula špionážní software Predator. Ředitelkou se stala v roce 2022, v dokumentech společnosti je uvedeno její jméno i adresa. Dokonce je tam i kopie jejího pasu. Na otázku, zda někdy o společnosti Cytrox slyšela, přesto odpovídá: „Ne, nikdy.“ Potom se zeptá, jak se název firmy píše.

Není spyware jako spyware

Na rozdíl od známějšího spywaru Pegasus, vytvořeného izraelskou společností NSO Group, není software Predator nasazován pomocí takzvaných zero-click exploits. V případě Predatoru tak cíl musí škodlivý software sice nevědomky, ale nějak aktivovat – například kliknout na odkaz. Z pohledu obchodních čísel je proto Predator levnější.

Cytrox však s tímto technologickým handicapem dokáže velmi dobře pracovat a využívá kreativní způsoby, jak nutnost interakce s infikovanými odkazy obejít. Jedním z nich je přímá spolupráce s poskytovateli internetových nebo mobilních sítí v konkrétní zemi. Jelikož klienty společností, jako je Cytrox, by měly být pouze vlády, mohou se v nedemokratických zemích vládnoucí politici či přímo autokraté domluvit na nasazení tohoto zařízení přímo do sítě. Dalším způsobem, jak cílové zařízení infikovat, je dostat telefon zvolené oběti do těsné blízkosti se zařízením, které na něj spyware nasadí. Existuje však i jednodušší způsob v podobě zaslání infikovaného odkazu prostřednictvím e-mailu, případně může být k infikování zařízení použit speciálně upravený obrázek.

V Řecku vyšlo najevo nasazení Predatoru proti politikům, podnikatelům a mediálně známým osobám v srpnu 2022 a vyvolalo skandál. Řecký úřad pro ochranu osobních údajů provedl vyšetřování, které odhalilo, že 92 chytrých telefonů, které patřily podnikatelům, novinářům, státním zástupcům, politikům, ministrům a jejich spolupracovníkům, bylo zacíleno pomocí programu Predator, a to skrze 350 esemesek zaslaných prostřednictvím online služeb pro zasílání zpráv.

Přečtěte si

Bylo by divné, kdyby Česko nemělo špionážní software, říká odborník

Lidská práva versus plné kapsy

V současné době v Řecku probíhá soudní řízení s novináři, kteří nasazení Predatoru zveřejnili, a to na základě žaloby pro pomluvu, kterou podal synovec tamního premiéra, v roce 2019 jmenovaný do čela řecké národní zpravodajské služby (EYP). Právě tato instituce mohla za tehdejším nasazení Predatoru stát. Případ byl označen za urážku svobody slova a pokus umlčet nezávislou žurnalistiku v zemi.

Ať už se zkrátka jednalo o Pegasus, nebo Predator, špionážní softwary byly používány vládními subjekty proti novinářům, aktivistům a opozičním představitelům po celém světě. Ten, kdo si zakoupil služby společnosti, jako je Cytrox, jejím prostřednictvím získal neomezený přístup do soukromého i profesního života vybrané osoby. Spyware totiž může skenovat a odesílat všechny informace zevnitř zařízení, které napadl, ale také například zapnout kameru a mikrofon a takto poskytnout živé pokrytí, přesněji řečeno přímý přenos veškerých aktivit napadeného. Což může být posléze využito jako materiál pro případné vydírání, nebo dokonce trestní stíhání oběti spywaru. Získanými informacemi lze navíc ohrozit osoby, s nimiž se cíl setkává – například novinářské zdroje.

Amnesty International ve své rozsáhlé studii The Predator Files uvádí, že používání špionážního softwaru představuje porušení základních lidských práv. „Aliance Intellexa, tedy evropští vývojáři Predatoru a dalších sledovacích produktů, neudělala nic pro to, aby omezila, kdo a za jakým účelem může tento spyware používat. Místo toho si plní kapsy a ignorují závažné důsledky pro lidská práva… Jedinou účinnou reakcí je státy zavedený okamžitý celosvětový zákaz vysoce invazivního spywaru,“ uvádí Amnesty International.

Přečtěte si

Větší než Watergate? Znepokojivá zpráva o špehování v EU

Kdo stojí za Predatorem

Podle informací, jež získal Balkan Investigative Reporting Network (BIRN), byla severomakednoská společnost Cytrox založena jako akciovka v březnu 2017 pěti izraelskými státními příslušníky a jedním Maďarem. V roce 2018 Cytrox koupila společnost WiSpear.

V roce 2020 přešlo vlastnictví společnosti Cytrox na maďarskou společnost Cytrox Holding. Cytrox je také součástí aliance společností spadajících pod značku Intellexa. Ta vznikla v roce 2019 spojením společností Intellexa s francouzskou skupinou Nexa. V tiskové zprávě oznamující zrod této aliance se uvádí, že jejími členy jsou společnosti Nexa Technologies, Advanced Middle East Systems, WiSpear a Senpai Technologies.

Skupinu společností Intellexa založil v roce 2018 bývalý velitel izraelských obranných sil Tal Dilian, který je úzce spojen s další kontroverzní společností NSO Group a jejím špionážním softwarem Pegasus. Stalo se tak v roce 2014, kdy se Dilianova první společnost zabývající se sledovacím softwarem s NSO Group spojila.

Součástí francouzské skupiny Nexa je i česká společnost, která se do začátku roku 2022 jmenovala Nexa Technologies CZ, s. r. o. Současný název zní Setco Technology Solutions, s. r. o., a jediným společníkem je opět francouzská společnost FLANDRIN TECHNOLOGIES S.A.S. Česká firma zaměstnává méně než deset lidí a sídlí v Brně.

Přečtěte si

Kauza Pegasus: Bezpečnostní konferenci v Praze sponzoruje tvůrce špehovacího softwaru

Fiktivní ředitelé

„Ano, je to můj pas. Nerozumím tomu,“ říká paní Morávková poté, co jí reportérka investigace.cz ukázala dokumenty společnosti Cytrox s jejím jménem, adresou a kopií pasu. Adresa uvedená v dokumentech firmy je už ale neplatná, v původním místě bydlela, než se asi před půl rokem přestěhovala do domu, kde sedíme. Jak se mohla ocitnout v severomakedonském obchodním rejstříku coby ředitelka společnosti na vývoj špionážního softwaru, si paní Morávková podle svých slov nedokáže nijak vysvětlit.

Na druhou stranu není neobvyklé, že společnosti po celém světě využívají nastrčené nebo takzvané profesionální ředitele. Ať už s jejím vědomím, nebo ne, takováto osoba je jmenována, aby společnost formálně zastupovala, ačkoli její role je pouze na papíře a nemá žádnou skutečnou moc firmu ovlivňovat ani jakýkoli osobní profit z jejích zisků. U offshorových a skořápkových společností jsou nominálními řediteli obvykle profesionálové, kteří dostávají zaplaceno za formální zastávání této funkce, což někdy provádějí i ve stovkách společností. Vyskytly se však případy, kdy ředitelé společností neměli vůbec tušení, že tuto funkci zastávají – mohli například podepsat dokumenty, kterým nerozuměli, nebo jim byla ukradena identita. Nominální ředitel většinou představuje nástroj, jak formálně naplnit zákony o transparentnosti vlastnictví společností, aniž se odhalí skutečný majitel nebo řídicí struktury.

„Poslední tři roky jsem kvůli covidu nikam necestovala,“ pokračuje paní Morávková. „Předtím jsem párkrát byla v Izraeli, když jsem pomáhala dceři rozjet podnikání. Víte, její manžel je původem z Izraele, zavolám jim,“ vstane a vyjde ven prosklenými dveřmi vedoucími na terasu.

Dcera paní Morávkové vlastní v Česku se svou obchodní partnerkou kosmetickou značku, která nabízí výrobky od bahna z Mrtvého moře po různé pleťové vody a šampony, dovážené z Izraele. Dcera také vyučuje hebrejštinu. Její manžel je majitelem společnosti, jež se zabývá „obchodním poradenstvím a investicemi do nemovitostí na izraelském a českém trhu“. „Zeť ani dcera o firmě nic nevědí,“ říká paní Morávková po návratu z terasy. Při loučení dostala kontakt na redakci investigace.cz, aby napsala nebo zavolala, až si s rodinou o tomto tématu znovu promluví. Od té doby se neozvala. Když se redakce pokusila spojit s její dcerou prostřednictvím jejího kosmetického podniku, nikdo neodpověděl.

Přečtěte si

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

Nová šéfka

Několik dní poté, co reportérka investigace.cz navštívila paní Morávkovou, se ředitelka Cytroxu změnila. Na základě kopie oficiálních záznamů této společnosti funkci nyní zastává pětadvacetiletá Sylwia Jastrzębska z Polska. Kolega z polského média Frontsotry.pl se vydal na její adresu ve Varšavě, uvedenou v dokumentech společnosti. Byt se nachází v činžovním domě sovětského stavebního slohu v centru města.

Na adrese bydliště Sylwie Jastrzębské novinář z Fronstory.pl zaklepal na dveře bytu uvedeného ve firemních dokumentech, otevřel mu ale muž a po dotazu vysvětlil, že tam bydlí se svou partnerkou. O slečně Jastrzębské nikdy neslyšel, stejně jako muž na recepci domu nebo majitelka bytu, která ho pronajímá.

Slečnu Jastrzębskou se nám podařilo najít na sociálních sítích a potvrdit její totožnost porovnáním fotografie z jejího pasu – který je součástí dokumentů společnosti Cytrox – s jejími fotografiemi na internetu. Náš kolega z Fronstory.pl ji pak kontaktoval prostřednictvím jejího účtu na Instagramu. Sdělil jí, že je uvedena jako ředitelka severomakedonské společnosti Cytrox, a požádal o rozhovor. „Hmm, myslím, že je to omyl nebo shoda jmen,“ odepsala. Když jí kolega vysvětlil, že je v dokumentech uvedena i její varšavská adresa, zeptala se, co chce vědět. Požádal ji, aby mu zavolala, Sylwie Jastrzębská ale reagovala tím, že dává přednost napsaným otázkám. Poslal jí proto následující dotazy: „Jak se dostala do vedení společnosti Cytrox? Ví, čím se společnost zabývá, a slyšela někdy o Predatoru?“ Zprávy si přečetla a neodpověděla. Krátce po této konverzaci svůj účet na Instagramu deaktivovala. Nyní je zpět s jiným uživatelským jménem.

Na základě jejího účtu na Instagramu není jasné, čím se slečna Jastrzębska živí a kde skutečně žije. Většina obsahu na jejím profilu se točí kolem cestování po celém světě. Není také jasné, zda o své práci ředitelky výrobce špionážního softwaru věděla.

Společnost Cytrox na otázky investigace.cz, které jsme zaslali po návštěvě u paní Morávkové, neodpověděla.

Evropská komise v reakci na používání špionážního softwaru proti novinářům navrhla úplný zákaz této praxe. Eurokomisařka Věra Jourová k tomu ale redakci investigace.cz současně řekla, že se i novinář může stát součástí aktivit, jež ospravedlňují vyšetřování. „Nikdy nemůžeme vyloučit, že se jednoho dne špion nebo zločinec rozhodne získat novinářský průkaz a zneužít ho.“ Několik zemí včetně České republiky zároveň návrh Evropské komise odmítlo.

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

The post Výrobce spywaru Cytrox změnil vedení z české seniorky na mladou Polku. Je možné, že o tom ani jedna nevěděla appeared first on investigace.cz.

Byl odhalen ruský špion. Jak ho dostat na svou stranu a nabídnout mu práci dvojitého agenta? A je k tomu potřeba pomoci od Britů, Francouzů nebo Američanů? Pokud však verbování nevyjde, jakým způsobem lze agenta vyhostit a poslat do Moskvy? To vše, ale i spolupráci bezpečnostních agentur při odhalování a maření špionážních aktivit ruských diplomatů, v rozhovoru popisuje pro server VSquare bývalý maďarský kontrarozvědčík Ferenc Katrein, který působil ve funkci ředitele operací Úřadu pro ochranu ústavy (AH). 

Proč jsou ruští diplomaté jen zřídka vyhošťováni za špionáž?

Kontrarozvědka se vždy musí rozhodnout, zda začne pracovat na špionážním případu s cílem vedoucím k vyhoštění, nebo zda chce špiona přetáhnout na svou stranu. Pokud se kontrarozvědčíkům už podařilo odhalit ruského špiona a dva nebo tři další agenty z jejich sítě naverbovat, vyhoštění toho jednoho nedává smysl. Naopak mohou buď dvojité agenty využít k tomu, aby dotyčnému ruskému zpravodajci podávali falešné informace, nebo se ho pokusit oslovit a naverbovat. Probíhá to asi takto: „Poslyš, příteli, všechno, co jsi poslední dva roky hlásil do Moskvy, byly dezinformace, kterými jsme krmili tvé agenty. Buď se kvůli tomu dostaneš do vážných potíží, nebo můžeš pracovat pro nás.“ Když to nevyjde, teprve potom ho vyhostíte.

Jak takového člověka přesvědčíte, aby pro vás začal pracovat?

Jestliže už máte několik naverbovaných agentů a spoustu osobních informací o daném špionovi, nejprve si na to sednete s další zpravodajskou agenturou, zejména jste-li z kontrarozvědky malé země. Pokud totiž chcete ruského špiona naverbovat jako dvojitého agenta, musíte mu nabídnout určité záruky a možnosti. Kromě velkého balíku peněz mu můžete obvykle navrhnout lékařské ošetření pro nemocné příbuzné, kvalitní vzdělání pro děti a podobné věci. Především však musíte zaručit jeho i jejich bezpečnost. A to dokáže opravdu jen málo zemí: Britové, Francouzi, nejspíš i Američané. Takže požádáte o pomoc i je.

Vraťme se k základům. Jak se prověřují ruští diplomaté, kteří žádají o akreditaci?

Je to automatický proces. Když ministerstvo zahraničí obdrží žádost o akreditaci diplomata, informuje o tom příslušné kontrarozvědky, které pak žádost proženou svými informačními sítěmi. Tyto agentury jednak prověřují vlastní databázi, zda se v ní nenacházejí informace o diplomatově minulosti, jednak zasílají jeho jméno i osobní údaje všem členským státům NATO a žádají o informace.

Přečtěte si

Jak Rusko paralyzuje OBSE: Sabotáž, špioni a zatčení úředníci

Všem v severoatlantické alianci?

Ano, všem. Obvykle je to tak, že buď je minulost nového diplomata v naší vlastní databázi, nebo nás některá z partnerských zpravodajských služeb upozorní a pošle konkrétní zprávu, že osoba byla prověřena, nebo dokonce zpracována u nich, zda se podezření na příslušnost ke zpravodajské službě potvrdilo či nepotvrdilo a jaké informace o něm přesně mají. Pokud existuje náznak, že diplomat je napojen na zpravodajskou službu, je rovněž důležité vědět, k jakému resortu patří. Což se člení podle kategorií, přičemž rozhoduje, zda je osoba podezřelá z práce pro Federální službu bezpečnosti (FSB), Službu vnější rozvědky (SVR) či Vojenskou zpravodajskou službu (GRU). Kategorie mají své názvy nebo kódy. Například linie N je nelegální rozvědka, linie X je špionáž v oblasti technologií a tak dále.

Jak to poznáte, kam ho zařadit?

Pokud nám partnerský stát dá vědět, k jaké linii dotyčný patří, vyplývá z toho i zpravodajská příslušnost diplomata. Například řádek X velmi pravděpodobně znamená, že diplomat pracuje pro SVR. Pokud je akreditovaný diplomat ale přidělen k úřadu vojenského atašé, je pravděpodobné, že jde o GRU. Pracovní pozice tedy předpovídá, ke které zpravodajské službě asi patří. Řekněme, že pokud na ruské velvyslanectví přijde nový bezpečnostní důstojník s novou akreditací, bude pravděpodobně patřit k FSB.

Naopak oddělení médií, kultury a politiky je v podstatě Služba vnější rozvědky, SVR. Což platí i pro vědecko-technické pozice. Obhajoba a prosazování ruských ekonomických zájmů je rovněž typickou oblastí SVR. Konzulární oddělení může být FSB, ale vždy se najde místo i pro někoho ze SVR. Vojenské záležitosti, jako otázky ohledně válečných hrobů, jsou v gesci GRU. Vnitřní záležitosti, atašé pro vymáhání práva, bezpečnost hranic či otázky migrace jsou záležitostí FSB. Často však záleží i na osobní historii daného člověka.

Je pravda, že určité pozice v zahraničí, jako je například zástupce vedoucího obchodního zastoupení, dostávají vždy zpravodajští důstojníci?

Ano, to je běžná praxe. Pokud zpravodajský důstojník po čtyřech letech skončí ve své funkci třeba zmíněného zástupce vedoucího obchodního zastoupení a odjede do Moskvy, je velká šance, že nastupující zpravodajec obsadí stejnou pozici. Jestliže budeme uvažovat jako Rusové, je přece jednodušší připravit své zpravodajské důstojníky pod diplomatickým krytím tak, že je předem naučíme, co budou dělat a jaká bude jejich krycí práce. Důležité je, aby krycí příběh byl vždy připravený a věrohodný, aby on či ona dokázali krycí práci bezchybně vykonávat.

A jaké jsou kategorie v procesu identifikace zpravodajského důstojníka?

Většinou existuje kategorie „podezřelý zpravodajský důstojník“ a „identifikovaný zpravodajský důstojník“. Nemá smysl udržovat žádnou jinou kategorii.

Lze stanovit procento podezřelých a identifikovaných zpravodajských důstojníků mezi všemi ruskými diplomaty?

To je obtížná otázka. Pokud můžete jasně říci, že někdo byl identifikován, pak k tomu musíte mít dokumenty, podklady. Takových případů je samozřejmě obvykle méně. Identifikace znamená například provedení operace, jejímž výsledkem byly nějaké pádné důkazy. Například získáte výplatní listiny, na nichž je seznam zaměstnanců nepřátelské zpravodajské služby. 

Médium VSquare loni informovalo o tom, že zástupce ruského velvyslance v Belgii a chargé d’affaires Kirill Logvinov byl belgickou kontrarozvědkou identifikován jako tajný zpravodajský důstojník. Je běžné, že zástupce velvyslance na ruské ambasádě je zároveň vysoce postaveným špionem?

Rozhodně, ale diplomatické krytí ve skutečnosti neurčuje, jak je kdo významný. Nejdůležitější může být třeba zástupce velvyslance, ale může to být i nejníže postavený diplomat. Tak jako tak je to jen krytí.

Evropská komise odmítla Logvinova a další podezřelé ruské špiony z Bruselu vyhostit. Jaký to má smysl?

Samozřejmě mohou existovat i politické důvody – snaha zcela si neznepřátelit Rusko. Nebo může jít o strach ze zrcadlové odvety. Pak je tu možnost, že tito ruští zpravodajští důstojníci ve skutečnosti fungují jako komunikační kanály nebo zadní vrátka do ruské vlády. V pozadí mohou probíhat pravidelné diskuse, takže i to lze vnímat jako legitimní důvod. Pokud ale neplatí ani jedna z takových možností, je jejich nevyhoštění přijatelné pouze v případě, že Logvinov nebo podobní ruští tajní zpravodajští důstojníci jsou pod úplným dohledem a situace je pod kontrolou. 

Mohlo by se například stát, jak jsme o tom již hovořili, že více ruských agentů je již naverbovaných tamní kontrarozvědkou. Nejsem si však zcela jistý, zda má bezpečnostní aparát samotné EU schopnost i kompetence naverbovat ruského agenta. Nemůžeme ovšem ani vyloučit, že jim v tom pomáhají zahraniční kontrarozvědky jako britská nebo francouzská.

Přečtěte si

Příběh ruského špiona. Operoval v Maďarsku, ze Slovenska ho vyhostili

Na jaké bázi probíhá mezinárodní organizace?

Existuje například Bernský klub, což je samostatná odborná spolupráce týkající se konkrétních případů. Tam se konají pravidelná setkání minimálně dvakrát do roka, jednou na úrovni generálního ředitele, dvakrát na úrovni kontrarozvědných expertů.

Skrz jaký kanál se sdílejí informace o minulosti ruských diplomatů?

Existuje speciální síť, centrální systém, který není napojen na nic jiného a je určen pouze pro zpravodajskou spolupráci. Není jen pro kontrolu diplomatů, ale pro jakoukoli výměnu informací mezi partnerskými agenturami aliance. 

Pokud se ukáže, že ruský diplomat je identifikovaný agent SVR, je možné, že hostitelská země přesto přijme jeho diplomatickou akreditaci?

Jedná se o politické rozhodnutí. Můžete vyzvat ruské ministerstvo zahraničí, aby poslali někoho jiného, ale můžete ho také přijmout.

Znamená to, že ho akceptujete, protože můžete na toho člověka dohlížet a sledovat, co dělá?

Samozřejmě nelze vyloučit ani takovou operativní úvahu. Má smysl, jestliže k tomu máte kapacitu. Pokud tu kapacitu nemáte, tak ho nepřijímejte. To se netýká jen diplomatů, ale i technického a administrativního personálu ambasády, který s diplomatem pracuje, a také jeho rodinných příslušníků. Tím se počet osob nutných k prověření násobí. Běžnou praxí je i skutečnost, že si osoba s diplomatickým krytím přiveze manželku nebo manžela, kteří také mohou být zpravodajci.

Mají rodinní příslušníci stejnou diplomatickou imunitu?

Mají určitou úroveň, ale ne plnou. Jejich použití pro zpravodajské účely je proto rizikovější. Obvykle se používají pro drobné úkoly, doručování, finanční transakce a podobně, kde jsou vystaveni menšímu riziku. Je zřejmé, že se nebudou používat pro nejcitlivější úkoly, protože jim chybí plná ochrana.

Vysílání ruských zpravodajských důstojníků s manželem/manželkou je běžné?

Většinou je posílají ve dvojicích. Je to pro ně bezpečnější, pokud tedy takové správné rodinné zázemí mají. Záleží však i na tom, o jakou misi se jedná. Jednotlivci mohou být vysláni na jinou misi, nebo dokonce nemusí být použiti pro operace v zemi, do které jsou akreditováni.

Stává se často, že samotní ruští diplomaté nejsou těmi nejdůležitějšími špiony? Že jsou spíše návnadou, která má zaměstnat kontrarozvědku hostitelské země?

Rusové to někdy dělají záměrně. V takovém případě je důležité zmínit, že existují i neoficiální nediplomatická krytí. Diplomatické krytí poskytuje ochranu prostřednictvím diplomatické imunity, což znamená, že ten, kdo bude přistižen při činu, může být bez dalšího odeslán domů. Pokud imunita neexistuje, mají naopak prokurátoři a kontrarozvědka mnohem rozsáhlejší možnosti. Když však diplomatické krytí nemáte, existuje větší šance, že zůstanete mimo pozornost, nemusíte přitahovat pozornost kontrarozvědky, takže máte více možností špionáže. Větší rizika zkrátka přinášejí i větší zisky.

Jak se postupuje při vyhošťování diplomatů?

Kontrarozvědka shromažďuje informace, jasně identifikuje nepřátelského zpravodajského agenta, a když ruská aktivita překročí určitou hranici nebo si špion začne budovat vazby na politické či ekonomické aktéry, kteří jsou v opravdu citlivém nebo vysokém postavení, vzniká na kontrarozvědku tlak, aby jednala. V takových případech kontrarozvědka podává návrh vládnímu kabinetu, aby zpravodajského důstojníka nejprve přistihla při činu a teprve poté požádala vládu o jeho vyhoštění.

Nejprve však musí politici schválit identifikaci a „chycení“ špiona. Jde o rozhodnutí na úrovni člena vlády, ministra, někdy dokonce premiéra, protože vláda to musí vysvětlit na politické a diplomatické úrovni. Může to mít vážné politické a ekonomické důsledky. Dnes už to není problém, ale dříve tomu tak bylo, neboť rozhodovaly například obavy ze zastavení dodávek plynu ze strany Ruska.

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Ženy ve službách Jeho Diktátorstva

Následuje něco jako typická ruská reakce?

Určitě je potřeba počítat se „zrcadlením“, odvetou. Rusko může vykázat stejný počet diplomatů, kteří pracují na obdobných pozicích jako ti ruští u nás.

Jaké jsou typy vyhoštění?

Existuje „tiché vyhoštění“, kdy si generální ředitel kontrarozvědky předvolá diplomata, styčného důstojníka ruského velvyslanectví nebo ruského velvyslance, a navrhne, aby se diplomat vrátil domů. Možná že generální ředitel ukáže velvyslanci také jednu nebo dvě fotografie, aby vysvětlil důvod vyhoštění. Tento způsob vždycky funguje.

Pak je tu i možnost, kdy například na diplomatické recepci nebo večírku ministr zahraničních věcí zahájí rozhovor s ruským velvyslancem a na toto téma s ním prohodí pár slov. Je to jemnější, elegantnější a méně provokativní. Mohl by to být také způsob, jak se vyhnout právě té odvetě.

Stává se také, že na vyhoštění žádná reakce nepřijde?

Je to rozhovor džentlmena s džentlmenem typu „vyřešíme si to sami“. Rusové mohou delegovat někoho jiného, aby vyhoštěného diplomata nahradil. V takových případech odveta být nemusí.

Přečtěte si

Opoziční novináři hledali bezpečný úkryt v Evropě. Tajní agenti si je ale našli

Co se děje při oficiálním vyhoštění?

V těchto případech je předvolán velvyslanec a ministerstvo zahraničí mu předá písemnou nótu, v níž je konkrétní diplomat prohlášen za personu non grata, což má i právní důsledky. Tuto nótu obvykle předává ministr zahraničí. V zásadě platí vyhoštění pouze z hostitelské země, ale v závažnějších případech může být vydáno doporučení, že se vyhoštění vztahuje i na celý schengenský prostor. Což je do jisté míry závazné i pro spojence.

Jaká je lhůta pro opuštění země?

Záleží na tom, o jak závažný případ se jedná. Někdy je okamžitá, tedy v podstatě do jednoho nebo dvou dnů. Když se však jedná o klidné vyhoštění, hostitelská země obvykle bere v úvahu rodinné poměry, například to, že děti musí být odebrány ze školy. V podobném případě se ruskému velvyslanci třeba řekne, že diplomat by měl odjet do konce měsíce. Ale pro formální vyhoštění existují stanovená pravidla, jak by mělo fungovat. 

Je vyhoštěný diplomat i před svým odjezdem stále pod dohledem kontrarozvědky?

Samozřejmě, a platí to až do jeho posledního pohybu na našem území! V té době ho kontrarozvědka sleduje ještě bedlivěji, aby zjistila, jaká následná opatření udělá. To jsou další bonusové informace pro kontrarozvědku. S kým se diplomat rozloučí, kde si něco vyzvedne, kde něco odloží. Proto ho bez ohledu na to, kolik času dostane na opuštění země, jeho šéfové pravděpodobně co nejdříve posadí na letadlo do Moskvy.

The post Bývalý kontrarozvědčík Katrein: „Pokud chcete naverbovat ruského agenta, musíte nabídnout protiváhu.“ appeared first on investigace.cz.

Aktivita mezinárodních konzervativních organizací v Evropě je značná a leckdy jsou jejich snahy prosadit konzervativní agendu do legislativy konkrétních států úspěšné. Výrazně se jim něco podobného podařilo například v Polsku. A to díky tamnímu hnutí Ordo Iuris, které také patří k partnerům české Aliance pro rodinu.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Polský katolický think-tank Ordo Iuris (OI) vznikl v roce 2012 během konference, jejímž partnerem byla americká křesťanská organizace Alliance Defending Freedom (Aliance bránící svobodu, ADF). Ta je rovněž uvedená na prvním webu této polské skupiny jako její partner.

Ordo Iuris si klade za cíl bránit „rodinné a tradiční hodnoty“ prostřednictvím výzkumu, advokacie a soudních sporů. Podle webu Balkan Insight se právě tato organizace už několik let snaží omezit práva LGBTQ+ lidí či interrupce, a to ve jménu obrany „tradiční, přirozené rodiny“. OI provozuje i soukromou právnickou školu Collegium Intermarium, kde vystupují různé osobnosti, před pár lety tam měl přednášku například bývalý prezident Václav Klaus.

Přečtěte si

Náhradní mateřství: V Česku šedá zóna, Aliance pro rodinu usiluje o zákaz

Organizace dlouhodobě podporovala také agendu ještě nedávno vládnoucí polské strany Právo a spravedlnost (PiS). OI uvedla, že není s PiS propojená, avšak ve straně prý existuje „mnoho podobně smýšlejících jedinců“. Podle novinářky Claudie Ciobanu z Balkan Insight pomohla OI polské vládě tvořit narativ „odporu vůči Západu“, který pak Varšava využila při konfrontaci s Evropskou unií. Když se velký počet polských obcí prohlásil za „zóny bez LGBT ideologie“, byla to právě OI, kdo k těmto deklaracím pomáhal vytvářet „prorodinné“ dokumenty a podklady.

Bůh, národ a rodina

Polské Ordo Iuris spolupracuje s Aliancí pro rodinu v několika rovinách. Zástupci OI přijeli v listopadu 2022 do Prahy, když Aliance pořádala konferenci Europe for Family. Zároveň už v roce 2021 obě organizace zformovaly uskupení Alliance for the Common Good (Aliance pro společné dobro, ACG). Ta sdružuje „pro-life“ skupiny z Polska, Česka, Slovenska a Maďarska.

ACG vznikla před třemi lety v Polsku s cílem chránit „přirozené hodnoty, jež nám udělil náš Stvořitel, a nezcizitelná práva“. Posláním je prý bránit společnost i jednotlivce před totalitními ideologiemi. „Společně usilujeme o to, aby se Evropa stala prostorem svobody a bezpečnosti, který se řídí našimi skutečnými evropskými hodnotami: Bůh, národ a rodina,“ stojí na webu ACG.

Předsedkyně Aliance pro rodinu Jana Jochová a místopředseda Jan Gregor jsou také členy organizačního výboru virtuální konference iniciované mimo jiné Ordo Iuris, která podporuje takzvanou „Ženevskou deklaraci o konsensu na podporu zdraví žen a posílení rodiny“. Jde o prohlášení zpochybňující právo na interrupci. Dokument byl podepsaný v říjnu 2022 celkem 34 zeměmi včetně Běloruska či Polska. Na této konferenci, pořádané Ordo Iuris, vystoupila také Magdalena Machulová z Aliance pro rodinu.

Hnutí se pak objevuje spolu s dalším českým spolkem Tradiční rodina i mezi iniciátory petice proti Istanbulské úmluvě s názvem „Stop Gender. Stand For Family“, v níž se na prvním místě nachází právě polské Ordo Iuris. Podle petice je Istanbulská úmluva „extrémně ideologickým dokumentem“.

Lobbisté a polská vláda

Způsoby, jakými jsou v Evropě provázána konzervativní hnutí a pravicové strany, popisují akademičky Agnieszka Graff a Elzbieta Korolczuk v knize Anti-Gender Politics in the Populist Movement. Důležitým příkladem je tu právě Polsko, kde podle nich „anti-gender aktivismus dopomohl populistům k moci“, když Právo a spravedlnost v roce 2015 vyhrálo volby. Díky tomu pak podle Graff a Korolczuk tato hnutí získala přístup k penězům i politickým institucím.

Ordo Iuris má k polské politice velmi blízko. Zakladatel Aleksander Stępkowski působí jako soudce u polského Nejvyššího soudu. Polský investigativní web OKO.press ale upozornil i na fakt, že bývalý místopředseda Ordo Iuris Tymoteusz Zych byl ve správní radě Národního institutu svobody (National Freedom Institut), což je státní orgán, jenž financuje nevládní organizace. Když Ordo Iuris otevíralo v květnu 2021 svou univerzitu Collegium Intermarium, akce se zúčastnili i tehdejší polský ministr kultury Piotr Gliński a ministr školství Przemysław Czarnek.

Na webu polského ministerstva spravedlnosti v seznamu nevládních organizací „podporujících lidská práva“ je odkaz na výše zmíněnou ADF International. Bývalá lobbistka z ADF Alice Neffe pracovala dříve v kanceláři polského zmocněnce vlády pro rovné zacházení. Na podobné pozici tam před ní působila Rozalia Kielmans-Ratyńska z Ordo Iuris. ADF i Ordo Iuris měly taktéž důležité postavení, když se v Polsku před lety rozhodovalo o zpřísnění přístupu k interrupcím.

V říjnu před čtyřmi lety polský ústavní soud vynesl judikát, že stávající zákon umožňující umělé přerušení těhotenství u poškozených plodů je „neslučitelný“ s polskou ústavou. Odmítl tak jeden z mála právních důvodů pro interrupci v Polsku. Rozhodnutí v zemi vyvolalo obrovské protesty. ADF společně s Ordo Iuris předtím lobbovaly právě za změny tohoto zákona.

Přečtěte si

Nečekaná brzda práv pro LGBTQ lidi. Jak se v Česku s pomocí Aliance pro rodinu rozfoukala nová kulturní válka

Už v roce 2016 totiž Ordo Iuris navrhlo legislativní opatření předkládající téměř úplný zákaz interrupcí. Návrh byl tehdy zamítnut. V prosinci 2019 poslalo 119 poslanců polskému ústavnímu tribunálu žádost, aby byl zákon o interrupcích zpřísněn. To nakonec vedlo k výše citovanému rozhodnutí ústavního soudu z října 2020. „Díky diskuzi, která byla zahájena v roce 2016, nyní máme rozhodnutí polského ústavního tribunálu o eugenických potratech. Myslím, že bylo velmi důležité tuto diskuzi tehdy zahájit,“ vyjádřila se Karolina Pawłowska, ředitelka Mezinárodního právního centra Ordo Iuris.

Americká ADF poslala polskému ústavnímu soudu samostatné stanovisko zabývající se umělým přerušením těhotenství. Podobný dokument, podepsaný mezinárodními partnery, předložilo i Ordo Iuris. Texty měly podle novinářů z webu VSquare ukázat širokou mezinárodní podporu pro zpřísnění interrupčních zákonů v Polsku.

Ordo Iuris publikovalo také „amicus brief“, tedy dokument vyjadřující pohled právníků a odborníků na projednávaný případ. Text se týkal právě interrupcí. Jerzy Kwaśniewski, který stojí v čele této organizace, zhodnotil rozhodnutí soudu o zákazu interrupcí slovy „skvělý den“. ADF uvedla, že polský rozsudek dává „důvod k oslavě“.

Podle webu Politico od té doby OI dohlíží, jak je zákaz dodržován. Například Karolina Pawłowska, která v OI vedla Mezinárodní právní centrum, bojovala za to, aby ukrajinské uprchlice v Polsku potvrdily, že byly skutečně znásilněné ruskými vojáky, než dostanou povolení k umělému přerušení těhotenství.

Trumpův právník

V polském případu okolo interrupcí měl důležitou pozici také Jay Sekulow, Trumpův právník a hlavní poradce z organizace American Center for Law and Justice (Americké centrum pro právo a spravedlnost, ACLJ). To vzniklo v 90. letech z iniciativy pravicového evangelického pastora Pata Robertsona.

Agentura AP v roce 2020 odhalila, že charitativní organizace včetně ACLJ poslaly více než 65 milionů dolarů Sekulowi, jeho rodině a společnostem, jež vlastní. Sekulow údajně žije opulentním životním stylem, je majitelem drahých nemovitostí a limuzín.

Because of your generous support, we are able to save the unborn across the world. Read about our European affiliate’s work in fighting abortion in Poland.

Together, we are saving lives. https://t.co/eTMxq0KPYL

— ACLJ (@ACLJ) June 13, 2023

Jak popsal web VSquare.org, ACLJ má v Moskvě pobočku s názvem Slovanské centrum pro právo a spravedlnost (SLCJ), kde působí také právník ruského prezidenta Putina Vladimir Rjachovský. Centrum dostalo od Jaye Sekulowa v roce 2020 nejméně 3,3 milionů dolarů.

V Evropě je pak ACLJ aktivní přes svou odnož European Center for Law and Justice (Evropské centrum pro právo a spravedlnost, ECLJ). Ta zasahuje do soudních případů, týkajících se problematiky svazků osob stejného pohlaví, práva na interrupci či umělého oplodnění. Podle zjištění Open Democracy poslala ACLJ do Evropy přes 17 milionů dolarů. Americké neziskové organizace nejsou povinné publikovat zdroje svých financí.

Několik dní před polským rozhodnutím o interrupcích předložilo ECLJ polskému ústavnímu soudu dokument s právními argumenty ve prospěch zákazu umělého přerušení těhotenství i v případech smrtelných fetálních anomálií. Podle webu Al Jazeera byl dokument pro polský soud částečně zkopírován z předchozích návrhů mířících proti interrupcím, které ECLJ předložila v roce 2017 pracovní skupině OSN pro lidská práva.

„Systém lidských práv nevytváří žádné právo na potrat… Potrat není právo, ale porušení nebo výjimka z práva na život,“ píše se v dokumentu od této organizace. Dokument podepsal ředitel ECLJ Grégor Puppinck.

Organizace rovněž spolupracuje s Ordo Iuris, a to už od jeho vzniku. Jedním z prvních záznamů na staré webové stránce OI je například překlad analýz připravených ECLJ. Zmíněný Grégor Puppinck působí jako docent na Collegium Intermarium.

Přečtěte si

Konzervativní lobbisti z USA rozhazují sítě i v Česku

Americká organizace má nejspíš stopu také u nás. ACLJ kdysi na svém webu upozornila, že vystoupila proti legalizaci stejnopohlavních svazků v Česku. „V Arubě a České republice pomohla právnická organizace Pata Robertsona American Center for Law and Justice (ACLJ) porazit zákony, které by legalizovaly svazky osob stejného pohlaví,“ píše se na jejich webu v článku označeném srozumitelným titulkem: „Američtí evangelíci mají za cíl ovlivnit evropské zákony“.

V neposlední řadě se pak ECLJ podařilo obdržet poradní status v Sociální a ekonomické radě (ECOSOC) při OSN. Stejný status má také ADF a Ordo Iuris. „Získání poradního statusu pro relativně mladou organizaci a také to, že jsme se ocitli mezi subjekty, jako je ECLJ nebo ADF, ukazuje, že Ordo Iuris se rychle zařadilo mezi přední světové organizace, které ovlivňují práci OSN týkající se agendy sociálních věcí,“ uvedla v roce 2017 právnička Ordo Iuris Karina Bosak v rozhovoru pro zpravodajský web rp.pl.

Nizozemská europoslankyně Sophie in ’t Veld zhodnotila pro web Open Democracy, že spíše než „zapojení do veřejné debaty“ tyto skupiny „fungují jako tajná armáda“, která používá jazyk lidských práv, aby získala přístup do demokratických institucí.

Článek vznikl ve spolupráci investigace.cz a Deníku N.

The post Konzervativní sítě v Evropě: Polský příklad appeared first on investigace.cz.

Síť mezinárodních konzervativních organizací je v Evropě výrazně aktivní. Snaží se získat vliv na evropskou legislativu i na to, jak se ve veřejném prostoru mluví třeba o genderu, Istanbulské úmluvě či LGBTQ+ lidech. Tyto skupiny mezi sebou intenzivně spolupracují a jejich bývalí členové obsazují politické posty, aby získali politický vliv. Některé z takových zahraničních skupin spolupracují i s českou Aliancí pro rodinu.

Mezinárodní konzervativní organizace získaly v posledních letech v Evropě stabilní vyjednávací pozici. Pokoušejí se mít vliv na legislativu unijních států, jsou aktivní v orgánech OSN a lobbují také v Bruselu. Současně mění tón veřejné diskuze o právech různých menšin a jejich členové se dostávají do mocenských pozic.

Podle zprávy vypracované Evropským parlamentním fórem pro sexuální a reprodukční práva (EPF) přiteklo do Evropy z USA v letech 2009 až 2018 okolo 81,3 milionů dolarů. Šlo o peníze pocházející od amerických konzervativních skupin, určené k financování aktivismu ve smyslu konzervativních cílů, například zpřísnění zákonů o umělém přerušení těhotenství.

Evropští poslanci sdružení v EPF tvrdí, že američtí i evropští křesťanští aktivisté se pokoušejí potlačit lidská práva v Evropě, a to například prostřednictvím platformy Agenda Europe.

Přečtěte si

Náhradní mateřství: V Česku šedá zóna, Aliance pro rodinu usiluje o zákaz

Dění okolo těchto lobbistických subjektů ukazuje, jak konzervativní aktivisté pracují i v jiných zemích obdobně jako Aliance pro rodinu v Česku. Ta zve do Česka členy partnerských organizací, kteří pak vystupují v rámci nejrůznějších událostí či na seminářích v Poslanecké sněmovně.

Neil Datta z citovaného EPF se pro web Open Democracy vyjádřil, že specialisté upozorňují na aktivity podobných skupin už několik let. „Zdá se, že rozsah a dopad těchto organizací v Evropě je ignorován. Jsme svědky toho, jak americké křesťanské pravicové skupiny využívají ohromné množství peněz a expertních právních skupin, aby infiltrovali naše demokratické instituce.“

„Nikdy nic nevzdávejme“

Mezi jednu z takových evropských organizací patří francouzské politické hnutí La Manif Pour Tous (Demonstrace pro všechny, LMPT), které vzniklo v roce 2013 jako odpověď na uzákonění manželství párů stejného pohlaví a jejich plná adopční práva ve Francii. LMPT byla v minulosti také spojená s krajně pravicovou politickou stranou Front National.

I tato skupina má vazby na Alianci pro rodinu. Prezidentka LMPT Ludovine de La Rochère vystoupila například v dubnu 2019 na konferenci Aliance týkající se ústavní definice manželství.

Ve Francii se tato skupina rovněž vymezila proti bioetickému zákonu, jenž by umožnil asistovanou reprodukci bez otce.

„Nikdy nic nevzdávejme, ani ve Francii, ani v České republice!“ vzkázala před třemi lety de La Rochère přes Facebook Aliance. Ta na svém facebookovém profilu označuje LMPT jako spřátelenou organizaci. Ostatně spřízněnost obou hnutí se ukázala i poté, co v roce 2021 La Manif Pour Tous použila na své akci podobnou nafukovací figuru dítěte, kterou o pár let později uplatnila i Aliance.

Američanka v Česku

S Aliancí pro rodinu se rovněž pojí americká organizace Them Before Us (Oni před námi, TBU) v čele s Katy Faust. TBU si dává za cíl, „hájit právo dětí na to mít matku a otce“.

I Katy Faust navštívila Česko na pozvání Aliance. Ta na „Turné s Katy Faust“ vybírala finance přes server darujme.cz. Mezi 20. a 24. zářím 2021 tak americká aktivistka cestovala po České republice a vystoupila třeba v CEVRO Institutu v Praze nebo v sídle veřejného ochránce práv v Brně.

Here’s the talk on #childrensrights I gave in Prague. Thanks to @Aliprorodinu for organizing, my lightning fast translator, and the @CEVROinstitut for hosting. #ThemBeforeUs https://t.co/zC2OGp5zYe

— Katy Faust (@Advo_Katy) September 27, 2021

Podle webu Them Before Us naplánovala Aliance pro rodinu návštěvu Katy Faust přesně na čas před sněmovními volbami (konaly se 8. a 9. října 2021). „Český tým načasoval tuto návštěvu za práva dětí tak, aby se kryla s celostátními volbami. Jsme vděční, že máme příležitost mluvit s jejich veřejností!“ píše TBU v příspěvku na webu. Faust se měla setkávat se členy parlamentu a příslušníky církve. V příspěvku o legislativním dopadu svých aktivit Them Before Us informovala, že takto měla vliv i na české volby.

Přečtěte si

Nečekaná brzda práv pro LGBTQ lidi. Jak se v Česku s pomocí Aliance pro rodinu rozfoukala nová kulturní válka

Them Before Us se podobně jako Aliance pro rodinu ostře staví proti náhradnímu mateřství. Katy Faust, stejně jako místopředseda Aliance Jan Gregor, podepsala výzvu právě proti náhradnímu mateřství na konferenci v marocké Casablance loni na jaře. Na konci října 2023 Faust napsala i otevřený dopis italské premiérce, kde chválila její snahy prosadit náhradní mateřství jako nelegální.

Nebyl to ovšem její první dopis určený evropskému politikovi. O osm měsíců dříve, loni v únoru, se Katy Faust rovněž pustila do psaní a poslala dopis pro změnu českému ministrovi vnitra Vítu Rakušanovi. Kritizovala chystané změny rodných listů, kde se mělo místo označení „matka“ a „otec“ objevit „rodič 1“ a „rodič 2“, proti čemuž důrazně vystupovala také Aliance pro rodinu.

Americká skupina je spojená i s nově vzniklou platformou Alliance for Responsible Citizenship (Aliance pro odpovědné občanství, ARC). Ta sama sebe charakterizuje jako „mezinárodní společenství s vizí lepšího světa, kde každý občan může prosperovat, přispívat a vzkvétat“. V jejím čele stojí americký psycholog Jordan Peterson. Zmíněná Katy Faust má v ARC důležité místo. Evropské setkání s ARC proběhlo na začátku loňského listopadu v Londýně a zúčastnil se ho i Jan Gregor.

„Hájit náboženskou svobodu“

V síti zahraničních organizací spolupracujících s Aliancí pro rodinu má své místo i vlivná americká právnická organizace Alliance Defending Freedom (Aliance bránící svobodu, ADF). Tato konzervativní platforma má blízko k Donaldu Trumpovi a sdružuje až 3 700 křesťanských právníků s cílem „hájit náboženskou svobodu“. Nezisková organizace Southern Poverty Law Center (SPLC), zaměřující se na občanská práva, označuje ADF za nenávistnou skupinu. SPLC definuje takovou skupinu jako „organizaci, která na základě svých zásad, oficiálních prohlášení, výroků svých vůdců či své činnosti zastává názory nebo praktiky, jež napadají či očerňují celou skupinu lidí, obvykle pro jejich neměnitelnou vlastnost“, jako je například sexuální orientace.

V Evropě je ADF aktivní přes svou mezinárodní pobočku ADF International. Ta je napojená na další konzervativní subjekty, jako třeba mezinárodní platformu Agenda Europe, jež sdružuje neziskové organizace bránící „hodnoty života, rodiny a náboženské svobody“. V letech 2008 až 2018 poslala ADF do Evropy přes 15 milionů dolarů, což odhalil web Open Democracy.

ADF International podporuje právníky, kteří pro ni pracují nebo s ní spolupracují hlavně na kauzách s náboženským aspektem, případně pokud tyto případy mohou vytvořit precedent pro náboženské zpochybnění nějakého zákona. Často jde třeba o omezení interrupcí či práv LGBTQ+ lidí.

Právníci ADF International se opakovaně účastní případů u Evropského soudu pro lidská práva či v Radě Evropy. V Bruselu pracuje pod hlavičkou ADF pět lobbistů.

Přečtěte si

Konzervativní lobbisti z USA rozhazují sítě i v Česku

Právník Jakub Kříž, který úzce spolupracuje s Aliancí pro rodinu, v roce 2013 na akci Vyšebrodský pro-life víkend přiznal, že s ADF kooperuje. O šest let později proběhl v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR seminář pořádaný Aliancí pro rodinu týkající se zakotvení definice manželství jako svazku muže a ženy v české ústavě. Vystoupila na něm členka ADF International Adina Portaru. V listopadu 2022 pro změnu přijel do Prahy Paul Coleman, výkonný ředitel ADF International, a zúčastnil se konference Europe for Family, pořádané Aliancí pro rodinu.

ADF také v roce 2011 poslala české vládě právní stanovisko ohledně poskytování interrupcí občanům cizích států. O šest let později organizace předložila Radě pro lidská práva při OSN doporučení omezit právo na interrupce v Česku a zakotvit definici manželství jako svazku muže a ženy v české ústavě. A také návrh upustit od diskuzí týkajících se možnosti pro stejnopohlavní páry adoptovat děti.

Článek vznikl ve spolupráci investigace.cz a Deníku N.

The post Zahraniční přátelství. Kdo pracuje s Aliancí pro rodinu? appeared first on investigace.cz.

Na Slovensku bylo v předvolební kampani použito digitálně zmanipulované video (deepfake), které mělo přimět lidi, aby dali hlas někomu jinému. Poláci v Nizozemsku zorganizovali vraždu novináře, jenž informoval o obchodu s drogami. Maďarské velvyslanectví ve Washingtonu zaplatilo lobbistovi, v minulosti zapojenému do kampaně Donalda Trumpa, aby na Twitteru zveřejňoval konspirace. Na Maltě zase smrtící rvačka vedla k vyšetřování, které odhalilo dosud neznámou organizovanou zločineckou skupinu z Rumunska. A bulharští finanční konzultanti jsou součástí regionální sítě daňových úniků, jež v Rumunsku vydělává stovky milionů eur.

Slovenské volby se staly terčem prokremelského hoaxu

Kampaň před slovenskými parlamentními volbami v roce 2023 se zapíše do historie. Pravděpodobně poprvé se součástí předvolebního boje staly deepfakes, tedy počítačem generované zvuky a videa. Dva dny před hlasováním se na sociálních sítích a prostřednictvím řetězových e-mailů šířily záběry, na nichž měla novinářka Denníku N Monika Tódová s předsedou opoziční strany Progresívne Slovensko Michalem Šimečkou probírat metody, jak zmanipulovat volby. Byť se „nahraný“ rozhovor nikdy neuskutečnil, slyšely ho desetitisíce lidí.

Jak informovali naši kolegové z ICJK, nejúspěšnějšími sdíleči falešného videa se stali dva politici: bývalý šéf Nejvyššího soudu a exministr Štefan Harabin a někdejší poslanec Peter Marček. Oba v minulosti sdíleli silně prokremelské názory. Ve stejné době, kdy se falešné video s novinářkou Tódovou a lídrem PS Šimečkou začalo šířit slovenskými sociálními médii, hovořil o manipulaci slovenských voleb i šéf ruské tajné služby Sergej Naryškin. Během dvoudenního předvolebního moratoria obvinil Spojené státy z vměšování se do voleb. Stejný narativ prezentoval následující den v ruské státní televizi také Štefan Harabin.

Polští obchodníci s drogami ve službách nizozemských drogových kartelů

Článek od investigativních novinářů z webu frontstory.pl vysvětluje, jak se Poláci žijící v Nizozemsku ocitli v centru tamního podsvětí a zorganizovali vraždu žurnalisty, který se stal svědkem v procesu zabývajícím se brutálními praktikami mafií v Nizozemsku.

Násilí spojené s drogami se v Nizozemsku stalo součástí běžného života a částečně je propojeno i s polskými přístavy: jedna z pašeráckých tras totiž vede právě tudy a od vypuknutí války v Ukrajině patří k těm nejdůležitějším. Investigace novinářů v rámci projektu NarcoFiles také odhaluje, jak se míchá kokain v polských laboratořích ještě předtím, než se tato droga dostane na trh.

„Polsko bylo vždy jakýmsi ‚uzlem‘ pro obchod s drogami,“ říká v článku úředník z oddělení potlačování námořní kriminality Pomořanského celního a finančního úřadu. „V poslední době tuto roli navíc posílilo dění za východní hranicí.“

Na projektu NarcoFiles se podílela i redakce investigace.cz – Pavla Holcová a Paul May nahlédli do života kyberzločince, jenž začal pro organizovaný zločin hackovat přístavní systémy.

Přečtěte si

NarcoFiles: Narkobaroni si najímají hackery, aby jim pomohli dostat kokain přes kontroly v přístavech

Databáze amerického ministerstva spravedlnosti odhaluje lobbistické pokusy Viktora Orbána

„Zlý George Soros požaduje, aby Biden a EU zničili Maďarsko a Polsko. Musíme se tomu postavit,“ stojí na platformě X v příspěvku lobbisty Davida Reaboie z Washingtonu.

Dokumenty analyzované investigativním médiem Átlátszó ukazují, že maďarské ministerstvo zahraničí zaplatilo Reaboiovi 35 000 dolarů za různé služby, včetně obhajoby vlády Viktora Orbána na sociálních sítích.

Reaboi, který dříve vedl kampaň pro Donalda Trumpa, se snažil dostat maďarské politiky do amerických talk show, málokdy se mu to ale podařilo. Podle zpráv z médií je Bidenova administrativa stále více znepokojena lobbováním Orbánovy vlády ve Washingtonu a považuje to za zasahování do vnitřní politiky Spojených států.

Stopy smrtelné hádky na Maltě vedou k bukurešťskému gangu organizovaného zločinu

Násilná potyčka v ulicích Malty loni na podzim odhalila nelegální podnik vydělávající na drogách a prostituci, který byl napojen na zločinecký gang z Bukurešti.

To, co původně vypadalo jako náhodné setkání před jedním maltským barem, se rychle zvrhlo ve vyšetřování vraždy, neboť při hádce, která vypukla, byl zabit britský občan žijící v Rumunsku. Bitka odhalila vazby na skupinu zapletenou do nezákonných operací, včetně prostituce a obchodu s drogami, přičemž původní podezření ukazovalo na finanční motivy.

Investigativní reportáž, vytvořená novináři z rumunského webu Rise Project, odhalila spletitou síť organizovaného zločinu zakořeněnou v jedné bukurešťské čtvrti. Skupina, jejíž členové se aktivně podíleli na obchodování s drogami a na různých nelegálních podnicích, nashromáždila značný majetek, například luxusní automobily a hodnotné nemovitosti, aniž měla věrohodné zdroje příjmů.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Největší kauzy I

Bulharští poradci usnadňují rumunské daňové podvody

Několik finančních poradců v bulharském městě Ruse ležícím na hranicích s Rumunskem pomáhalo rumunským podnikatelům páchat podvody s DPH a v některých případech zpronevěřovat finanční prostředky z Evropské unie, do níž obě země patří.

Novináři z Context.ro tuto praktiku odhalili společně s kolegy z bulharského investigativního webu BIRD. Vyšlo tak najevo, že pachatelé využívají takzvanou metodu „chybějícího obchodníka v rámci společenství“ (v Česku známou jako kolotočový podvod), která je založena na nulových daňových pravidlech pro obchod mezi členy EU a tedy vytváření fiktivních vývozů.

Obvykle takto vznikne řetězec jedné nebo více fiktivních společností, jež začnou obchodovat se zbožím mezi zeměmi EU. Takový obchod je osvobozen od DPH, protože DPH se v EU vztahuje pouze na vnitrostátní komerci. V podobných případech podvodníci dovážejí zboží, které prodávají v dané zemi, a poté jej účtují místnímu kupujícímu, aniž přitom hodnotu DPH odvedou daňovým orgánům. Tyto peníze naopak končí v jejich kapsách, čímž ve zmíněné kauze rumunský stát přišel o stovky milionů eur.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Největší kauzy III appeared first on investigace.cz.

V posledních deseti letech se novináři stali oběťmi sledování ve více než 12 evropských zemích, množí se přitom podezření, že tento fenomén nadále pokračuje. Tématu se věnoval projekt BIRN. Investigativní reportéři v Polsku pro změnu odhalili, že nedávno zvolený poslanec měl vazby na firmu napojenou na organizovaný zločin. V Rumunsku pak tamní krajně pravicová strana a podobně i strana maďarského premiéra Viktora Orbána sdílely narativy napojené na Rusko za účelem politického zisku. 

Krajně pravicové strany v Rumunsku a Maďarsku využívají staré konflikty k politickému prospěchu

Rétorický antagonismus mezi rumunskou krajně pravicovou stranou AUR a maďarskou vládnoucí stranou FIDESZ populistického premiéra Viktora Orbána připomíná historické konflikty mezi oběma národy, které mají kořeny především v Transylvánii, jež byla kdysi součástí Rakouska-Uherska.

Investigace našich kolegů z Rise Project Romania ukazuje, že ačkoli obě strany využívají tyto narativy proti sobě, jejich obsah je velmi podobný. Podporují především nacionalistické nálady ve svých zemích, aby získaly voliče, kteří nesdílejí zájmy EU a naopak se shodují spíše s geopolitickou agendou Ruska. AUR a FIDESZ strategicky využívají starých narativů z roku 1990, kdy se v rumunském městě Târgu Mureș, ležícím právě v Transylvánii, kde dodnes žije početné maďarské etnikum, rozhořelo mezietnické násilí. Oba politické subjekty využívají a propagují historické konflikty proti domnělým „cizím“ vlivům v tradičních i na sociálních médiích.

Podobné narativy mířící proti určitým etnickým skupinám navíc mohou napomáhat protiukrajinským náladám a snižovat podporu Ukrajiny v rámci Evropské unie.

Ukrajinští uprchlíci se vracejí z Rumunska domů kvůli nedostatku finanční pomoci

Investigativní novináři z média Context.ro zjistili, že Rumunsko zablokovalo rozdělování finančních prostředků EU, které by podle Bruselu mohly být přesměrovány z jiných projektů na pomoc ukrajinským uprchlíkům.

Tento krok zanechal mnoho z těch, co uprchli před ruskou vojenskou agresí, bez jakéhokoli příjmu a donutil je k návratu do jejich válkou těžce zkoušené vlasti.

V návaznosti na loňskou invazi Ruska do Ukrajiny sdělila Evropská komise Bukurešti, že prostředky, jež tamní vláda obdržela na jiné projekty EU, může přesměrovat na pomoc uprchlíkům. Část těchto peněz byla například určena jako finanční pomoc na zmírnění fiskálních důsledků z pandemie COVID-19. Místo toho, aby úřady tyto peníze použily na pomoc uprchlíkům, nakoupily v roce 2023 zdravotnické vybavení, přestože pandemie již byla v té době pod kontrolou.

Sledování novinářů ve střední a jihovýchodní Evropě zůstává nekontrolováno

Odposlouchávané telefony. Odposlouchávané byty. Sledování na ulici. Špionážní software v mobilních telefonech. Naši kolegové z maďarského Átlátszó se zúčastnili projektu BIRN, v jehož rámci byli dotazováni novináři z 15 zemí, které v posledních desetiletích sledovaly zpravodajské služby, zločinecké skupiny nebo soukromé společnosti.

Rozhovory objasňují, jak sledování ovlivnilo práci a životy novinářů od dob komunismu až po současnost a proč pokusy domoci se spravedlnosti za tyto nezákonné praktiky často selhávají. Odpovědi respondentů rovněž odhalily, jak významným problémem zůstává sledování pracovníků médií ve střední a jihovýchodní Evropě.

Vražda Jána a Martiny: Jeden soudce byl pro Kočnerovo odsouzení

Ve středu 21. února 2018 vstoupil Miroslav Marček do domu investigativního novináře Aktuality.sk Jána Kuciaka a zastřelil ho. O život připravil i Kuciakovu zde přítomnou snoubenku Martinu Kušnírovou. Marček, jeho řidič Tomáš Szabó a pomocník při vraždě Zoltán Andruskó si již odpykávají dlouhé tresty.

Marian Kočner a Alena Zsuzsová, obvinění z objednání novinářovy vraždy, byli v prvním procesu osvobozeni. V květnu 2023, poté co Nejvyšší soud původní rozsudek zrušil a nařídil obnovení procesu, byla Alena Zsuzsová shledána vinnou, ale Marian Kočner – který již byl odsouzen za podvod se směnkami televize Markíza – byl opět osvobozen. Proti tomuto rozhodnutí podali prokurátoři a poškozené strany odvolání k Nejvyššímu soudu, jenž pravděpodobně rozhodne příští rok.

S názorem, že vraždu od začátku do konce kompletně vymyslela Alena Zsuzsová bez vědomí Mariana Kočnera, se však celý senát složený ze tří soudců neshodl. Dva z nich – Ružena Sabová a Rastislav Stieranka – shledali Zsuzsovou jako jediného viníka, třetí – Jozef Pikna – ale napsal odlišné stanovisko, které se podle analýzy novinářů ze slovenského ICJK zdá být mnohem více v souladu s důkazy.

Pikna souhlasí se svými spolusoudci, že Alena Zsuzsová je vinna, avšak zároveň píše, že „důkazy provedené v hlavním líčení tvoří logickou a ničím nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, které ve svém celku vylučují možnost jiného závěru, než že obžalovaný Marian Kočner spáchal trestný čin…“. Podle něj důkazy „nade vší pochybnost prokazují, že objednávka vraždy nezačala u Aleny Zsuzsové, ale u Mariana Kočnera“.

Přečtěte si

Slovensko: Emoce v soudní síni – Zsuzsová dostala 25 let, Kočner osvobozen

Krajně pravicový polský politik napojený na podnikatele s pochybnou minulostí

Setkání podnikatelů organizované lídrem polské nacionalistické strany Konfederace Sławomirem Mentzenem, který se po podzimních volbách stal poslancem parlamentu, sponzorovala cateringová firma Kuchnia Vikinga (Vikingova kuchyně) z Białystoku neboli skupina osob, jejichž šéf je obviněn z podílení se na organizovaném zločinu.

Polská prokuratura gang obvinila z kuplířství, únosů a dalších trestných činů. Po srpnovém zveřejnění vyšetřování, které odhalilo úzké vazby mezi Mentzenem a zločineckou skupinou napojenou na Kuchnia Vikinga, pozastavil například fotbalový klub Wisła Kraków, jehož byla tato značka sponzorem, spolupráci se společností až „do vyjasnění pochybností“.

Ukončení spolupráce se společností Kuchnia Vikinga bylo oznámeno také na sociálních sítích. Investigativní novináři z polského Frontstory.pl hovořili s členy gangu a výsledky své práce zveřejnili v angličtině na webu VSquare.org.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Největší kauzy II appeared first on investigace.cz.