Bývalý kontrarozvědčík Katrein: „Pokud chcete naverbovat ruského agenta, musíte nabídnout protiváhu.“

Byl odhalen ruský špion. Jak ho dostat na svou stranu a nabídnout mu práci dvojitého agenta? A je k tomu potřeba pomoci od Britů, Francouzů nebo Američanů? Pokud však verbování nevyjde, jakým způsobem lze agenta vyhostit a poslat do Moskvy? To vše, ale i spolupráci bezpečnostních agentur při odhalování a maření špionážních aktivit ruských diplomatů, v rozhovoru popisuje pro server VSquare bývalý maďarský kontrarozvědčík Ferenc Katrein, který působil ve funkci ředitele operací Úřadu pro ochranu ústavy (AH). 

---

Proč jsou ruští diplomaté jen zřídka vyhošťováni za špionáž?

Kontrarozvědka se vždy musí rozhodnout, zda začne pracovat na špionážním případu s cílem vedoucím k vyhoštění, nebo zda chce špiona přetáhnout na svou stranu. Pokud se kontrarozvědčíkům už podařilo odhalit ruského špiona a dva nebo tři další agenty z jejich sítě naverbovat, vyhoštění toho jednoho nedává smysl. Naopak mohou buď dvojité agenty využít k tomu, aby dotyčnému ruskému zpravodajci podávali falešné informace, nebo se ho pokusit oslovit a naverbovat. Probíhá to asi takto: „Poslyš, příteli, všechno, co jsi poslední dva roky hlásil do Moskvy, byly dezinformace, kterými jsme krmili tvé agenty. Buď se kvůli tomu dostaneš do vážných potíží, nebo můžeš pracovat pro nás.“ Když to nevyjde, teprve potom ho vyhostíte.

Jak takového člověka přesvědčíte, aby pro vás začal pracovat?

Jestliže už máte několik naverbovaných agentů a spoustu osobních informací o daném špionovi, nejprve si na to sednete s další zpravodajskou agenturou, zejména jste-li z kontrarozvědky malé země. Pokud totiž chcete ruského špiona naverbovat jako dvojitého agenta, musíte mu nabídnout určité záruky a možnosti. Kromě velkého balíku peněz mu můžete obvykle navrhnout lékařské ošetření pro nemocné příbuzné, kvalitní vzdělání pro děti a podobné věci. Především však musíte zaručit jeho i jejich bezpečnost. A to dokáže opravdu jen málo zemí: Britové, Francouzi, nejspíš i Američané. Takže požádáte o pomoc i je.

Vraťme se k základům. Jak se prověřují ruští diplomaté, kteří žádají o akreditaci?

Je to automatický proces. Když ministerstvo zahraničí obdrží žádost o akreditaci diplomata, informuje o tom příslušné kontrarozvědky, které pak žádost proženou svými informačními sítěmi. Tyto agentury jednak prověřují vlastní databázi, zda se v ní nenacházejí informace o diplomatově minulosti, jednak zasílají jeho jméno i osobní údaje všem členským státům NATO a žádají o informace.

Všem v severoatlantické alianci?

Ano, všem. Obvykle je to tak, že buď je minulost nového diplomata v naší vlastní databázi, nebo nás některá z partnerských zpravodajských služeb upozorní a pošle konkrétní zprávu, že osoba byla prověřena, nebo dokonce zpracována u nich, zda se podezření na příslušnost ke zpravodajské službě potvrdilo či nepotvrdilo a jaké informace o něm přesně mají. Pokud existuje náznak, že diplomat je napojen na zpravodajskou službu, je rovněž důležité vědět, k jakému resortu patří. Což se člení podle kategorií, přičemž rozhoduje, zda je osoba podezřelá z práce pro Federální službu bezpečnosti (FSB), Službu vnější rozvědky (SVR) či Vojenskou zpravodajskou službu (GRU). Kategorie mají své názvy nebo kódy. Například linie N je nelegální rozvědka, linie X je špionáž v oblasti technologií a tak dále.

Jak to poznáte, kam ho zařadit?

Pokud nám partnerský stát dá vědět, k jaké linii dotyčný patří, vyplývá z toho i zpravodajská příslušnost diplomata. Například řádek X velmi pravděpodobně znamená, že diplomat pracuje pro SVR. Pokud je akreditovaný diplomat ale přidělen k úřadu vojenského atašé, je pravděpodobné, že jde o GRU. Pracovní pozice tedy předpovídá, ke které zpravodajské službě asi patří. Řekněme, že pokud na ruské velvyslanectví přijde nový bezpečnostní důstojník s novou akreditací, bude pravděpodobně patřit k FSB.

Naopak oddělení médií, kultury a politiky je v podstatě Služba vnější rozvědky, SVR. Což platí i pro vědecko-technické pozice. Obhajoba a prosazování ruských ekonomických zájmů je rovněž typickou oblastí SVR. Konzulární oddělení může být FSB, ale vždy se najde místo i pro někoho ze SVR. Vojenské záležitosti, jako otázky ohledně válečných hrobů, jsou v gesci GRU. Vnitřní záležitosti, atašé pro vymáhání práva, bezpečnost hranic či otázky migrace jsou záležitostí FSB. Často však záleží i na osobní historii daného člověka.

Je pravda, že určité pozice v zahraničí, jako je například zástupce vedoucího obchodního zastoupení, dostávají vždy zpravodajští důstojníci?

Ano, to je běžná praxe. Pokud zpravodajský důstojník po čtyřech letech skončí ve své funkci třeba zmíněného zástupce vedoucího obchodního zastoupení a odjede do Moskvy, je velká šance, že nastupující zpravodajec obsadí stejnou pozici. Jestliže budeme uvažovat jako Rusové, je přece jednodušší připravit své zpravodajské důstojníky pod diplomatickým krytím tak, že je předem naučíme, co budou dělat a jaká bude jejich krycí práce. Důležité je, aby krycí příběh byl vždy připravený a věrohodný, aby on či ona dokázali krycí práci bezchybně vykonávat.

A jaké jsou kategorie v procesu identifikace zpravodajského důstojníka?

Většinou existuje kategorie „podezřelý zpravodajský důstojník“ a „identifikovaný zpravodajský důstojník“. Nemá smysl udržovat žádnou jinou kategorii.

Lze stanovit procento podezřelých a identifikovaných zpravodajských důstojníků mezi všemi ruskými diplomaty?

To je obtížná otázka. Pokud můžete jasně říci, že někdo byl identifikován, pak k tomu musíte mít dokumenty, podklady. Takových případů je samozřejmě obvykle méně. Identifikace znamená například provedení operace, jejímž výsledkem byly nějaké pádné důkazy. Například získáte výplatní listiny, na nichž je seznam zaměstnanců nepřátelské zpravodajské služby. 

Médium VSquare loni informovalo o tom, že zástupce ruského velvyslance v Belgii a chargé d’affaires Kirill Logvinov byl belgickou kontrarozvědkou identifikován jako tajný zpravodajský důstojník. Je běžné, že zástupce velvyslance na ruské ambasádě je zároveň vysoce postaveným špionem?

Rozhodně, ale diplomatické krytí ve skutečnosti neurčuje, jak je kdo významný. Nejdůležitější může být třeba zástupce velvyslance, ale může to být i nejníže postavený diplomat. Tak jako tak je to jen krytí.

Evropská komise odmítla Logvinova a další podezřelé ruské špiony z Bruselu vyhostit. Jaký to má smysl?

Samozřejmě mohou existovat i politické důvody – snaha zcela si neznepřátelit Rusko. Nebo může jít o strach ze zrcadlové odvety. Pak je tu možnost, že tito ruští zpravodajští důstojníci ve skutečnosti fungují jako komunikační kanály nebo zadní vrátka do ruské vlády. V pozadí mohou probíhat pravidelné diskuse, takže i to lze vnímat jako legitimní důvod. Pokud ale neplatí ani jedna z takových možností, je jejich nevyhoštění přijatelné pouze v případě, že Logvinov nebo podobní ruští tajní zpravodajští důstojníci jsou pod úplným dohledem a situace je pod kontrolou. 

Mohlo by se například stát, jak jsme o tom již hovořili, že více ruských agentů je již naverbovaných tamní kontrarozvědkou. Nejsem si však zcela jistý, zda má bezpečnostní aparát samotné EU schopnost i kompetence naverbovat ruského agenta. Nemůžeme ovšem ani vyloučit, že jim v tom pomáhají zahraniční kontrarozvědky jako britská nebo francouzská.

Na jaké bázi probíhá mezinárodní organizace?

Existuje například Bernský klub, což je samostatná odborná spolupráce týkající se konkrétních případů. Tam se konají pravidelná setkání minimálně dvakrát do roka, jednou na úrovni generálního ředitele, dvakrát na úrovni kontrarozvědných expertů.

Skrz jaký kanál se sdílejí informace o minulosti ruských diplomatů?

Existuje speciální síť, centrální systém, který není napojen na nic jiného a je určen pouze pro zpravodajskou spolupráci. Není jen pro kontrolu diplomatů, ale pro jakoukoli výměnu informací mezi partnerskými agenturami aliance. 

Pokud se ukáže, že ruský diplomat je identifikovaný agent SVR, je možné, že hostitelská země přesto přijme jeho diplomatickou akreditaci?

Jedná se o politické rozhodnutí. Můžete vyzvat ruské ministerstvo zahraničí, aby poslali někoho jiného, ale můžete ho také přijmout.

Znamená to, že ho akceptujete, protože můžete na toho člověka dohlížet a sledovat, co dělá?

Samozřejmě nelze vyloučit ani takovou operativní úvahu. Má smysl, jestliže k tomu máte kapacitu. Pokud tu kapacitu nemáte, tak ho nepřijímejte. To se netýká jen diplomatů, ale i technického a administrativního personálu ambasády, který s diplomatem pracuje, a také jeho rodinných příslušníků. Tím se počet osob nutných k prověření násobí. Běžnou praxí je i skutečnost, že si osoba s diplomatickým krytím přiveze manželku nebo manžela, kteří také mohou být zpravodajci.

Mají rodinní příslušníci stejnou diplomatickou imunitu?

Mají určitou úroveň, ale ne plnou. Jejich použití pro zpravodajské účely je proto rizikovější. Obvykle se používají pro drobné úkoly, doručování, finanční transakce a podobně, kde jsou vystaveni menšímu riziku. Je zřejmé, že se nebudou používat pro nejcitlivější úkoly, protože jim chybí plná ochrana.

Vysílání ruských zpravodajských důstojníků s manželem/manželkou je běžné?

Většinou je posílají ve dvojicích. Je to pro ně bezpečnější, pokud tedy takové správné rodinné zázemí mají. Záleží však i na tom, o jakou misi se jedná. Jednotlivci mohou být vysláni na jinou misi, nebo dokonce nemusí být použiti pro operace v zemi, do které jsou akreditováni.

Stává se často, že samotní ruští diplomaté nejsou těmi nejdůležitějšími špiony? Že jsou spíše návnadou, která má zaměstnat kontrarozvědku hostitelské země?

Rusové to někdy dělají záměrně. V takovém případě je důležité zmínit, že existují i neoficiální nediplomatická krytí. Diplomatické krytí poskytuje ochranu prostřednictvím diplomatické imunity, což znamená, že ten, kdo bude přistižen při činu, může být bez dalšího odeslán domů. Pokud imunita neexistuje, mají naopak prokurátoři a kontrarozvědka mnohem rozsáhlejší možnosti. Když však diplomatické krytí nemáte, existuje větší šance, že zůstanete mimo pozornost, nemusíte přitahovat pozornost kontrarozvědky, takže máte více možností špionáže. Větší rizika zkrátka přinášejí i větší zisky.

Jak se postupuje při vyhošťování diplomatů?

Kontrarozvědka shromažďuje informace, jasně identifikuje nepřátelského zpravodajského agenta, a když ruská aktivita překročí určitou hranici nebo si špion začne budovat vazby na politické či ekonomické aktéry, kteří jsou v opravdu citlivém nebo vysokém postavení, vzniká na kontrarozvědku tlak, aby jednala. V takových případech kontrarozvědka podává návrh vládnímu kabinetu, aby zpravodajského důstojníka nejprve přistihla při činu a teprve poté požádala vládu o jeho vyhoštění.

Nejprve však musí politici schválit identifikaci a „chycení“ špiona. Jde o rozhodnutí na úrovni člena vlády, ministra, někdy dokonce premiéra, protože vláda to musí vysvětlit na politické a diplomatické úrovni. Může to mít vážné politické a ekonomické důsledky. Dnes už to není problém, ale dříve tomu tak bylo, neboť rozhodovaly například obavy ze zastavení dodávek plynu ze strany Ruska.

Následuje něco jako typická ruská reakce?

Určitě je potřeba počítat se „zrcadlením“, odvetou. Rusko může vykázat stejný počet diplomatů, kteří pracují na obdobných pozicích jako ti ruští u nás.

Jaké jsou typy vyhoštění?

Existuje „tiché vyhoštění“, kdy si generální ředitel kontrarozvědky předvolá diplomata, styčného důstojníka ruského velvyslanectví nebo ruského velvyslance, a navrhne, aby se diplomat vrátil domů. Možná že generální ředitel ukáže velvyslanci také jednu nebo dvě fotografie, aby vysvětlil důvod vyhoštění. Tento způsob vždycky funguje.

Pak je tu i možnost, kdy například na diplomatické recepci nebo večírku ministr zahraničních věcí zahájí rozhovor s ruským velvyslancem a na toto téma s ním prohodí pár slov. Je to jemnější, elegantnější a méně provokativní. Mohl by to být také způsob, jak se vyhnout právě té odvetě.

Stává se také, že na vyhoštění žádná reakce nepřijde?

Je to rozhovor džentlmena s džentlmenem typu „vyřešíme si to sami“. Rusové mohou delegovat někoho jiného, aby vyhoštěného diplomata nahradil. V takových případech odveta být nemusí.

Co se děje při oficiálním vyhoštění?

V těchto případech je předvolán velvyslanec a ministerstvo zahraničí mu předá písemnou nótu, v níž je konkrétní diplomat prohlášen za personu non grata, což má i právní důsledky. Tuto nótu obvykle předává ministr zahraničí. V zásadě platí vyhoštění pouze z hostitelské země, ale v závažnějších případech může být vydáno doporučení, že se vyhoštění vztahuje i na celý schengenský prostor. Což je do jisté míry závazné i pro spojence.

Jaká je lhůta pro opuštění země?

Záleží na tom, o jak závažný případ se jedná. Někdy je okamžitá, tedy v podstatě do jednoho nebo dvou dnů. Když se však jedná o klidné vyhoštění, hostitelská země obvykle bere v úvahu rodinné poměry, například to, že děti musí být odebrány ze školy. V podobném případě se ruskému velvyslanci třeba řekne, že diplomat by měl odjet do konce měsíce. Ale pro formální vyhoštění existují stanovená pravidla, jak by mělo fungovat. 

Je vyhoštěný diplomat i před svým odjezdem stále pod dohledem kontrarozvědky?

Samozřejmě, a platí to až do jeho posledního pohybu na našem území! V té době ho kontrarozvědka sleduje ještě bedlivěji, aby zjistila, jaká následná opatření udělá. To jsou další bonusové informace pro kontrarozvědku. S kým se diplomat rozloučí, kde si něco vyzvedne, kde něco odloží. Proto ho bez ohledu na to, kolik času dostane na opuštění země, jeho šéfové pravděpodobně co nejdříve posadí na letadlo do Moskvy.