Koncem března se po osmi letech strávených ve vězení dostal na svobodu hlavní šéf ruské mafie Šakro Molodoj (Mladý), který kdysi řídil kriminální podsvětí ve většině postsovětských zemí a ruskou mafii v Evropě. Během jeho pobytu za mřížemi byl zákaz korunování nových vorů – přesto se jejich řady za tu dobu rozšířily o více než sto nových členů, což představuje třetinu celkového počtu vorů. Pravděpodobně jim teď hrozí zabavení koruny, což by však mohlo být záminkou pro novou válku mezi zločineckými klany. Menší četnost by ale neprospěla ani dozrávajícímu konfliktu mezi vory a kriminálními gangy ze středoasijských a kavkazských zemí.
Dvacátého března zastavil před vstupními branami krasnodarské věznice IK-2 na jihu Ruska bílý mercedes. Z auta vystoupila žena ve světlém kostýmku a řidič, který pod jejím vedením začal z auta vykládat dárkové balíčky, dort a krabice s tradičním gruzínským pohoštěním. Ten den totiž slavil současný šéf ruského kriminálního podsvětí, vor v zakoně číslo jedna Zacharij Kalašov, známý jako Šakro Molodoj, své jednasedmdesáté narozeniny.
Co dát vorovi k narozeninám?
Narozeninová oslava je pro svět vorů klasickou příležitostí k hromadnému setkání, zvanému „schodka“. V sovětských dobách, kdy byly příjmy většiny občanů malé, si „vorové“ dávali spíše skromné věci, například oblečení. Pravděpodobně již v tomto období bylo zvykem darovat obálky s penězi. Od devadesátých let se dárky prodražují – mezi běžné patří zlaté řetízky, prsteny a jiné šperky. S příchodem telekomunikačního pokroku se k prezentům přiřadily i mobilní telefony. V současnosti patří mezi běžné dárky luxusní auto nebo vzácné zvíře. Například někdejší vor Temo Suchumský (Temuri Gvasalia) dostal v roce 2014 k narozeninám lvíče. Naopak mezi zcela nevhodné dárky patří zbraně, nemovitosti nebo byznys na klíč. Podle tradičních představ by měl vor umět vyřešit konflikt beze zbraně a neměl by vlastnit rozsáhlé nemovité majetky ani provozovat běžný legální byznys.
K životnímu výročí Šakro dostal ještě jeden nezanedbatelný dar od místního soudu, a to předčasné propuštění z vězení, kde z necelých deseti let, k nimž byl původně odsouzen, strávil jen osm. Důvodem propuštění byly přetrvávající zdravotní potíže – zhoršující se zrak v důsledku cukrovky. „Správný vor by neměl souhlasit s řádným podmíněným propuštěním, protože to vyžaduje přiznání viny, spolupráci s policií a silovými složkami, což je ve světě vorů formálně zakázáno. Nicméně odchod ze zdravotních důvodů je celkem běžný,“ vysvětluje zdroj Nové Gazety Evropa, který se pohybuje v ruském kriminálním prostředí.
Hlavního vora podle něj čeká řešení konfliktů mezi jednotlivými zločineckými klany, jež trvají desetiletí. Jádrem gangsterských válek jsou často pragmatické příčiny, jako souboj o území, vliv a správu společné pokladny, která může obsahovat stovky milionů eur. Důvod neustálých střetů shledává výzkumník Mark Galeotti, jenž se věnuje tématu ruské mafie, ve skutečnosti, že se v ruském podsvětí nevyskytuje hierarchická struktura typická pro italskou mafii nebo japonskou jakuzu, ale jde spíše o soubor různých zločineckých systémů. „Existují v něm myriády místních band. Někteří kontrolují trh s nemovitostmi a určité městské čtvrti, jiní centra měst, další regiony,“ vysvětluje Galeotti.
Aby toho nebylo málo, do souboje o moc nad ruským podsvětím v posledních letech vstoupilo i několik organizovaných zločineckých skupin původem ze středoasijských a kavkazských států, jež se hlásí k islámu. Tento konflikt zároveň rezonuje i s dlouhodobou snahou Kremlu potlačit islámské kriminální gangy na území Ruska pomocí vzájemného prolínání mezi světem vorů a světem moci.
VIDEO: Na dotaz policie, zda je vorem v zakoně, odpověděl Šakro Molodoj, že je ruským občanem. Pak byl propuštěn.
Ruský občan, nebo vor?
Před propuštěním na svobodu Šakro absolvoval rozhovor s příslušníky ruské policie, kteří zjišťovali jeho status vora v zakoně. V době, kdy pobýval ve vězení, byl přijat zákon trestající zločince za vrcholné postavení v kriminální hierarchii. Prokázání statusu vora ale není nic snadného. Vor se sice nemůže zapřít, to se ovšem vztahuje pro případ, kdy je dotazujícím další příslušník kriminálního podsvětí.
Naopak lhaní policii je zcela běžná, dokonce chvályhodná věc. „Jsem občanem Ruské federace,“ odpověděl na dotaz policistů vor, který podle šéfa lidskoprávního projektu gulag.net Vladimira Osečkina pomáhal ve verbování žoldnéřů mezi vězni. „Náš zdroj, bývalý vedoucí jednoho z oddílů Vágnerovců Andrej Medveděv, jenž se nacházel ve stejné věznici, tvrdí, že osobně viděl, jak za Šakrem jezdili zaměstnanci FSB. Ti mu pak zajistili luxusní podmínky s mobilním spojením a přístupem k internetu,“ říká Osečkin. Tuto informaci potvrzuje i telegramový kanál VČK-OGPU, který má zdroje u ruské policie.
O spolupráci vora a vedení věznice mluví i Sergej Kaněv, investigativní novinář z The Insider. Podle něj zaplatil Šakro hned po svém svém nástupu do věznice kompletní rekonstrukci tamní vězeňské kapličky. „Kalašova opakovaně viděli v kanceláři ředitele věznice, kde si spolu povídali,“ podotýká. Přesto se domnívá, že Šakrova role v náboru vojáků ve věznicích je Prigožinův výmysl. „Vor takto vysokého postavení by si tak zjevnou spolupráci se státem nemohl dovolit. Od svých zdrojů vím, že se s Prigožinem setkal a pouze mu řekl, že mu v náboru nebude bránit,“ tvrdí Kaněv.
Konec jedné války a začátek druhé
Svět vorů netrpělivě čekal na Šakrovo propuštění – v roce 2015 byl na jejich velkém setkání v Arménii vyhlášen zákaz korunování nových členů bratrství. Zákaz měl platit do roku 2026, kdy měl být Šakro propuštěn. Cílem bylo zamezit vzájemnému masakrování, které začalo už v roce 2008. Tehdy bylo důvodem soupeření mezi gruzínským klanem vora Tara Onianiho a klanem dnes už zesnulých vorů Děda Chasana a Japončíka – do této skupiny patří i Šakro.
V průběhu šestnáctiletého konfliktu se klany snažily zvýšit svou početnost a masově udělovaly status vorů v zakoně svým stoupencům. Pozice těchto kriminálníků však nebyla automaticky uznávána soupeřícím klanem, a konflikty proto nabíraly na intenzitě. Ve svém dopise vorům, takzvaném progonu, z roku 2022 Šakro navrhl zbavit koruny tyto rychle jmenované vory a vrátit se ke stavu před konfliktem. O korunu by tak mohlo přijít kolem 134 osob, což je třetina současného počtu vorů. „Nemáme na vybranou, potřebujeme úplný mír v rodině,“ napsal ve svém progonu.
Není to však jediný konflikt, který bude mít Šakro jako nejvyšší arbitr ruského kriminálního světa na starosti. Na postsovětském území totiž začal bobtnat svár mezi tradičními vory a mafiánskými islámskými klany původem ze Střední Asie a Kavkazu. Ještě před deseti lety zahrnovalo Šakrovo „impérium“ nejen Rusko, ale celý bývalý Sovětský svaz, píše server PrimeCrime, věnující se životům vorů. Dnes se situace radikálně změnila. Kazachstán, Uzbekistán a Kyrgyzstán vystoupily ze zóny Šakrova vlivu a jeho bývalí „vazalové“ se osamostatnili. Příkladem je konflikt vorů v zakoně s uzbeckým kmotrem a drogovým dealerem Gafurem Rachimovem, který má mimo jiné vazby na jednoho z nejbohatších lidí Ruska Ališera Usmanova.
Oba jsou rodáci z Uzbekistánu. „Šakro nyní stojí před nelehkým úkolem nahradit hlavní tvář uzbeckého zločineckého světa člověkem, který je mu loajální, což nebude tak snadné – Gafurovi se totiž podařilo všechny Šakrovy blízké spolupracovníky v Uzbekistánu odstranit,“ uvádí server PrimeCrime a dodává, že podobný stav věcí panuje i v ostatních postsovětských republikách. Podle zdrojů již zmíněného telegramového kanálu VČK-OGPU je předčasné propuštění Šakra promyšleným tahem, jenž má pomoct k prosazování ruských zájmů ve Střední Asii.
S tímto názorem souhlasí i Olga Romanova, šéfka projektu hájícího práva ruských vězňů „Rusko za mřížemi“. Konflikt mezi vory a muslimy ze Střední Asie a Kavkazu má podle ní jasnou politickou dimenzi. Situace se ještě zhoršila po letošním teroristickém útoku islámských radikálů v moskevském obchodním domě Krokus, kde zemřelo kolem 150 lidí.
V ruských médiích se dlouhodobě spekuluje o dozrávání války ve věznicích mezi muslimskými džamáty, tedy společenstvím radikálních muslimů, a vory v zakoně. Už v roce 2016 ruská Federální vězeňská služba (FSIN) oznámila, že uvnitř svých zařízení hodlá věnovat větší úsilí boji s vězeňskými džamáty. Odborníci Ruského institutu pro strategická studia (RISI) dokonce vyzvali k vytvoření oddělených zón pro islamisty, aby tito nemohli mezi vězni rekrutovat nové přívržence.
„Zatímco dříve se ruské věznice dělily na červené a černé (v červených věznicích panuje nadvláda vězeňské správy, zatímco černé tradičně ovládají vorové, jejichž pravidly se naopak řídí vězeňská správa, pozn. red.), dnes je mnohem více zelených věznic, kde vládnou muslimové. Šakrovou rolí bude vrátit mocenskou převahu ruským vorům,“ podotýká Romanová.
Kurdové u moci
Na mocenské převraty je ale Šakro díky svému věku zvyklý. Narodil se v roce 1953 v gruzínském hlavním městě Tbilisi do rodiny jezídských Kurdů, tedy v době, kdy probíhala válka sovětského režimu proti vorům. Ve svých 18 letech se poprvé dostal do vězení a ve stejném roce byl korunován na vora pod jménem Šakro Kurd. Protože byl poměrně často zaměňován s dalším vorem s přezdívkou Šakro Svanský (Šakro Kakačia), bylo rozhodnuto oba přejmenovat: Kalašov dostal přezdívku Šakro Molodoj (Mladý), zatímco z Kakačia se stal Šakro Starý. Posledně jmenovaný byl v druhé polovině devadesátých let zavražděn, Šakrovi Molodému už ale přezdívka zůstala.
Až do konce osmdesátých let žil Šakro převážně v Gruzii, kde se specializoval na vloupání, vymáhání výpalného, vydírání nebo zajišťování takzvané „kryšy“, tedy ochrany proti jiným mafiánům a konkurentům. Na konci této dekády se přesunul do ruského hlavního města a přidal se ke skupině vorů v zakoně, kterou tenkrát řídil Vjačeslav Ivaňkov alias Japončík. Díky včasnému přesunu z Gruzie do Ruska se Šakrovi podařilo uniknout velkému honu na vory, probíhajícímu na začátku devadesátých let pod vedením prvního gruzínského prezidenta Eduarda Ševardnadzeho a později jeho následníka Michaila Saakašviliho. Během těchto razií byli dopadeni i starší vorové, kteří kdysi korunovali samotného Šakra.
Poté, co Japončík na začátku devadesátých let uprchl do USA, kde vedl americkou odnož ruské mafie, primát mezi místními vory převzal Aslan Usojan, známý jako Děd Chasan. Byl to vor z Japončíkova blízkého okolí a za jeho vlády Usojan působil jako držitel obščaku – jakési společné pokladny kriminálního podsvětí. Jednalo se o velmi vážené a důležité postavení ve světě vorů – obščak totiž mohl dosahovat hodnoty stovek milionů eur. Stejně jako Šakro se i Usojan narodil v Gruzii v komunitě jezídských Kurdů, byl však o generaci starší.
Jak uvádí odborník na vory Mark Galeotti, Děd Chasan po převzetí moci dával velmi jasně najevo, že přestože pochází z gruzínské oblasti horalů, není jedním z nich. Zároveň se jednalo o období rozkvětu vorovského světa, neboť po pádu železné opony skončil i sovětský komunismus a ruští kmotři expandovali na Západ. To se změnilo v roce 2008, kdy se rozhořel konflikt mezi dvěma hlavními mafiánskými klany: jednomu velel Děd Chasan a jeho členem byl i Šakro, konkurenční gruzínský klan naopak ovládal Tariel Oniani, podsvětím přezdívaný Taro.
Osudný den přišel v červnu roku 2009, kdy byl Japončík zabit neznámým střelcem. Spekulovalo se, že objednatelem vraždy byl právě konkurenční vor Oniani, ten to však popřel. Na rozkaz Děda Chasana byl v Moskvě uspořádán přepychový pohřeb – obřadu se zúčastnily stovky členů podsvětí, kteří na poslední cestě doprovodili Japončíka, uloženého v luxusní dubové rakvi vybavené osvětlením a klimatizací.
I přes velkou pozornost médií, informujících o pohřbu, se dodnes spekuluje, že Japončík nezemřel a místo toho se začal vydávat za hlavu ruské pravoslavné církve Kirilla, který nastoupil na místo patriarchy ve stejný rok. Přestože tato domněnka byla vyvrácena pomocí důsledného ověřování faktů, legenda i nadále přežívá.
Po smrti Japončíka převzal Děd Chasan ve světě ruských vorů čelné místo. Válka klanů ale stále trvala a Chasanův status prvního vora v zakoně byl neustále zpochybňován kavkazskými klany – Ázerbájdžánci, Gruzínci a Čečenci. Šakro se ale věrně držel při něm. Podpořil ho i ve sporu s izmajlovskou zločineckou skupinou, usilující o získání co největšího vlivu v Moskvě a co nejvyššího počtu podnikatelů, kteří by jim platili výpalné. Šakro tehdy patřil k hlavním arbitrům ve sporech mezi kriminálníky a vydal vůči „izmajlovcům“ několik nepříznivých rozhodnutí, což si vysloužilo jejich nepřátelství. Ti se ho pokusili osmkrát zlikvidovat. Permanentní ohrožení života nakonec nevydržel a v roce 2003 se odstěhoval do Evropy.
Španělské období
Po odchodu z Ruska se Šakro usadil ve Španělsku, které bylo od poloviny devadesátých let považováno za „prádelnu“ špinavých peněz. Královstvím na Pyrenejském poloostrově otřásala od roku 1993 těžká ekonomická krize. Když míra nezaměstnanosti v roce 1994 překročila 24 % a recese snížila HDP na 2,4 %, španělská vláda výrazně zmírnila investiční zákony. Jednoduše řečeno, španělské orgány činné v trestním řízení přestaly dohlížet na původ kapitálu proudícího do španělské ekonomiky. Zločinci tak začali hromadně investovat do španělského stavebnictví – fakticky prát peníze prostřednictvím nákupu lukrativních španělských nemovitostí.
Kmotrům se zamlouval i postoj tamních politiků. Například během doby úřadování marbellského starosty Gregoria Jesúse Gila y Gila udělovala radnice v Marbelle stavební povolení pouze za úplatky, proto byly městem původně využívané pozemky zastavěny rezidenčními komplexy pro bohaté cizince.
Během Gilova funkčního období proteklo Marbellou skrze nelegální obchody s pozemky a nemovitostmi 18 milionů eur (v přepočtu 414 milionů korun). Nezákonně vzniklo dvacet tisíc budov, včetně obytných komplexů, hotelů a restaurací. Jednou z průtokových firem byla i Chasanova realitní kancelář Suninvest 2000, jež se stala součástí schématu na praní peněz.
Zlatá éra kmotrů definitivně skončila v roce 2005, kdy ve Španělsku proběhla první rozsáhlá operace proti „ruské mafii“. V rámci akce nazvané Vosa provedlo 400 detektivů španělské policie prohlídky na 50 adresách v několika pobřežních letoviscích na jihu země. Policisté pozatýkali několik desítek představitelů mafie z postsovětských zemí a deset dalších, včetně samotného Šakra, bylo zařazeno na seznam mezinárodně hledaných osob. Vyšetřovací orgány současně zmrazily 800 účtů ve 42 bankách, zabavily 38 vil, které dříve vlastnili vorové v zakoně a ruští kriminální bossové, několik jachet, 42 luxusních automobilů, půl milionu dolarů v hotovosti, šperky a starožitnosti.
Mafiánský stát
Španělští policisté došli k závěru, že ruští kmotři měli pevné vazby na ruské oligarchy. Například praní špinavých peněz ve Španělsku se účastnila společnost Vera Metalurgia SA, jejímž spolumajitelem byl hliníkový miliardář Oleg Děripaska. Na řízení této firmy se podle raportu podílel Vladimir Turin, jeden z šéfů ruské mafie ve Španělsku a také vor v zakoně, který stejně jako Šakro patřil do blízkého kruhu spolupracovníků Děda Chasana.
Ze soudních dokumentů o procesu, který proběhl v roce 2012 v Londýně, vyplývá, že Děripaska měl skutečně vazby na kriminální podsvětí – zaplatil Michailu Černému, známému mezi ruskými kriminálníky jako „Miša-Kryša“ a napojenému na izmajlovskou skupinu, 250 milionů dolarů. Podle Děripaskova tvrzení mu měl v kriminálním podsvětí zajistit takzvanou kryšu, tedy ochranu. Černoj naopak prohlásil, že byl pouze jeho obchodním partnerem a peníze dostal za prodej podílu v jejich společné hliníkové firmě.
Španělské úřady neměly žádné iluze ani ohledně vztahů mafiánských bossů a ruského státu. Státní zástupce Národního soudu José „Pepe“ Grinda González, který se léta věnuje ruské mafii, již v roce 2010 vypracoval sedmnáctistránkovou zprávu shrnující postavení a aktivity ruské mafie ve Španělsku. V dokumentu dospěl k závěru, že Bělorusko a Rusko jsou „virtuálními mafiánskými státy“ – u těchto zemí není zřejmé, kde začíná stát a končí organizovaný zločin.
Zatímco teroristé usilují o nahrazení samotné podstaty státu, organizovaný zločin se podle Grindy snaží být doplňkem ke státním strukturám. Ruská vláda vory využívá k činnostem, jež jako státní instituce sama nedokáže realizovat. Výměnou za službičky pro stát dostávají kmotři politická privilegia, která jim poskytují imunitu. Grinda například tvrdí, že Šakro na rozkaz GRU – ruského vojenského zpravodajství – prodal zbraně kurdským teroristům, aby destabilizoval Turecko.
Mluvčí ruského premiéra Dmitrij Peskov v reakci na tuto zprávu médiím řekl, že zveřejněné dokumenty pouze demonstrují neznalost západních diplomatů a jejich pokřivený pohled na ruskou realitu. Samotný Putin v rozhovoru pro CNN později uvedl, že zveřejnění takových článků vede k jedinému cíli – očernit ruské vedení.
Návrat do Ruska
Samotný Šakro byl zatčen v květnu 2006 v Dubaji a vydán do Španělska. Tam byl shledán vinným z praní špinavých peněz a odsouzen k sedmi a půl letům vězení a pokutě ve výši 20 milionů eur. Ihned po vynesení rozsudku obdržely španělské instituce dvě žádosti o jeho vydání. První přišla z Ruska: ruské bezpečnostní služby trvaly na tom, že by si Šakro měl trest odpykat v Rusku, protože je ruský občan. Druhá dorazila z Gruzie, kde byl Šakro v nepřítomnosti odsouzen k 18 letům vězení za vydírání a organizování nelegální ozbrojené skupiny. V roce 2011 se španělské orgány rozhodly vyhovět gruzínské žádosti. Vor se však odvolal ke španělskému nejvyššímu soudu, který nařídil jeho vydání do Ruska, což se stalo v roce 2014.
Ani v Rusku se však události v podsvětí mezitím nevyvíjely pro Šakra příznivě. Vorovským světem i nadále zmítala válka, vzájemné přestřelky byly na denním pořádku. V září 2010 byl Děd Chasan v centru Moskvy střelen do žaludku. Přežil a veřejně odmítl vyjádřit podezření, kdo stál za atentátem. V soukromí z toho vinil svého konkurenta – gruzínského vora Onianiho. V lednu 2013 už takové štěstí neměl: když vycházel z moskevské restaurace, ozvaly se výstřely a tentokrát útok nepřežil. Na místo svého tehdejšího mentora tak nastoupil Šakro, který se vrátil ze španělského kriminálu.
Po příjezdu do Moskvy absolvoval Šakro krátký výslech u ruské policie a byl propuštěn. Během výslechu, zveřejněném serverem PrimeCrime, je Šakro dotázán, zda sám sebe považuje za vora v zakoně. „Za vora mě považují ostatní,“ odpovídá ve videu.
Na svobodě však kmotr dlouho nevydržel. V roce 2016 byl zadržen kvůli vydírání a požadování výpalného ve výši 140 milionů dolarů po majitelce moskevské restaurace Elements.
O dva roky později byl Šakro ruským soudem odsouzen k necelým deseti letům vězení a pokutě ve výši 700 tisíc rublů. Trest si měl odpykat v usť-labinské věznici v Krasnodarském kraji, o níž se mluví jako o věznici tamního rodáka Olega Děripasky. Právě tam probíhají neziskové projekty zaměřené na práci s vězni pod vedením Děripaskova nadačního fondu Volnoe dělo. Podle Olgy Romanovy není rozhodnutí o Šakrově umístění v usť-labinské věznici náhoda. „Většina vorů a kriminálních autorit sedí v Omsku (tamní věznice je považována za červenou, tedy takovou, kde vládne vězeňská správa, pozn. red.), zatímco Šakra poslali do Děripaskovy věznice,“ říká a dodává, že se jedná o další ukázku postupného vzájemného prolínání moci a světa vorů. Podle odbornice není pochyb, že Šakro bude v budoucnosti jednat v zájmu ruského státu.