Nová korunovace vorů v zakoně má být až v roce 2026, říká odborník na postsovětskou mafii

V půlce ledna oznámila česká policie zatčení gruzínského kmotra, na nějž byl vydán ve Spojených státech mezinárodní zatykač. Jméno i tvář muže v tiskové zprávě chyběly. Díky pomoci kolegů z ukrajinské redakce Detektiv Info, která se věnuje tématu mafie v postsovětském prostoru, se nám podařilo jej identifikovat – jde o Polada Omarova, organizátora četných únosů, nájemných vražd a pravou ruku šéfa ázerbájdžánské mafie. O tom, proč Omarov nezískal status vora v zakoně, kolik dalších vorů se na území Evropy pohybuje a co si tito zločinci myslí o válce v Ukrajině, jsme si povídali s šéfredaktorem ukrajinského webu Vitalijem Gubinem.

Ve videu natočeném během zatčení Omarova a jeho bodyguarda Zika nejsou vidět tváře zadržených. Jak jste zjistili, že šlo právě o ně?

Na tváři nám nezáleželo, neměli jsme potřebu Omarova identifikovat na základě jeho fyzické podoby. Už 4. ledna večer jsme totiž získali první informace o tom, že byl zadržen, a nechali jsme si je potvrdit i z jiných zdrojů – od policejních orgánů i od lidí z „ulice“, kteří se pohybují v ukrajinském podsvětí.

Čekali jsme jen na to, kdy informaci o jeho zatčení oznámí i oficiální policejní orgány Česka. Jakmile se objevilo video ze zatýkání, naše zdroje nám mimo záznam potvrdily, že se jedná o Omarova. Jelikož na něj byl vydán zatykač hned v několika zemích bývalého Sovětského svazu a také jinde, vnucovala se spíš otázka, do kterého státu bude vydán. Od našich policejních zdrojů jsme věděli, že bude pravděpodobně cestovat do Spojených států. Což znamenalo, že půjde o mnohem důležitější událost, než kdyby byl vydán „jenom“ do Ukrajiny nebo jiných postsovětských zemí.

Pravděpodobně jde o poměrně ojedinělou událost. Jak často vůbec dochází k zatýkání vorů v zakoně v Evropě?

Moc často to nebývá. Hlavní důvod spočívá v odlišnosti trestních zákoníků v jednotlivých zemích – rozhodně ne každý stát má takzvaný antivorovský zákon, který ukládá trestní odpovědnost za šíření vlivu zločineckých organizací. V Ukrajině byl tento zákon schválen v roce 2020, ovšem první zemí, která jej přijala, byla Gruzie za vlády Saakašviliho v roce 2005. V roce 2019 zákon schválila i ruská Státní duma. Každý antivorovský zákon je přitom jiný. Zatímco v Gruzii vora v podstatě odsoudí na základě jeho jména a pověsti, v Ukrajině musí policie prokázat, že dotyčný skutečně rozšiřuje vliv organizovaného zločinu, což se prokazuje velmi těžce. Jediným spolehlivým důkazem je takzvaný Zelený seznam (angl. „green notice“) Interpolu, jenž upozorňuje na potenciálně nebezpečné zločince.

Jak policie cizího státu postupuje, aby zjistila přítomnost vora v zakoně na území státu?

Vorové v zakoně obvykle nepáchají zločiny sami – mají na to své lidi. Jakmile se vor stěhuje do určité země, přesouvá se za ním i jeho tým. Takže policie nejdříve pátrá po skupině lidi, kteří obvykle vora v zakoně doprovázejí, nikoli po něm samotném. Což je zrovna případ Omarova: z Oděsy do Prahy nejprve vycestoval jeho tchán, který má v Praze dceru, tedy Omarovu manželku.

Policie si na základě těchto informací posléze začala zjišťovat, zda se v Praze nachází i Omarov. On i jeho bodyguard Ziko měli u sebe ukrajinské cestovní pasy s falešnými jmény. Vorové mnohdy používají falešné cestovní doklady a identity, což sledování jejich pohybu hodně komplikuje. Zahraniční policie často nemá ani tušení, že jde o vory v zakoně. Nejznámějším příkladem z této sorty lidí je Gruzínec Nodar Rustavský, pravým jménem Nodar Asojan, který měl nejméně pět ukrajinských cestovních pasů.

Jak to, že se tak snadno dostanou k falešným cestovním dokladům?

Často jim v tom pomáhají zkorumpovaní ukrajinští úředníci. Například pracovníci imigrační služby nebo policie je navedou na lidi, kteří kvůli špatné sociální situaci nebo jiným nepříznivým životním okolnostem nemají v plánu cestovat do zahraničí. Jménem takové osoby se nahlásí ztráta občanky a požádá se o vydání nové, která sice obsahuje osobní údaje dotyčného, ale na fotografii je už vor v zakoně, jenž má v úmyslu vycestovat. Na základě této občanky se potom požádá o cestovní pas.

Kde se v zahraničí soustřeďuje největší počet vorů v zakoně a proč zrovna tam?

V Turecku a Řecku. Tyto státy ignorují přítomnost vorů na svém území, zavírají nad tím oči. Po přijetí antivorovských zákonů v řadě postsovětských zemí si vorové potřebovali najít další bezpečnou destinaci a začali se stěhovat do Turecka, kde jsou poměrně mírné tresty za krádeže. Jejich migrace začala už v roce 2010, kdy se část z nich nejdříve přesunula do Doněcké oblasti, po její okupaci do Kyjeva a po přijetí ukrajinského antivorovského zákona do Evropy. Týká se to tedy hlavně lidí s gruzínským občanstvím.

Dva dvory, tři vorové

Proč tolik vorů pochází z Gruzie?

Kořeny tohoto fenoménu v Gruzii sahají až do sovětské doby. Už tehdy měly jednotlivé sovětské republiky samostatné trestní zákoníky. Nejshovívavější vůči krádežím a loupežím byla právě Gruzie.

O Gruzii se v době vrcholného soupeření vorovských klanů v půlce nultých let dokonce tradovalo: „Dva dvory, tři vorové.“ V té době byli totiž vorové korunováni jako na běžícím páse – díky rostoucímu množství členů se každý z klanů snažil přemoci své soupeře. V roce 2015 proběhla v Arménii na úpatí Araratu velká „schodka“, tedy jakýsi sněm, kde byl vyhlášen zákaz korunování nových vorů. Cílem bylo zamezit vzájemnému masakrování. Tento zákaz by měl platit do roku 2026, kdy bude z ruské věznice propuštěn hlavní vor v zakoně Šakro Molodoj, pravým jménem Zacharij Kalašov. Někdo říká, že se dostane ven dokonce dřív.

Reportérka investigace.cz Kristina Vejnbender a šéfredaktor ukrajinského webu Detektiv Info Vitalij Gubin ve videu popisují případ zatčení Polada Omarova v Praze:

Jak probíhá korunovace vorů?

Podle tradičních postupů probíhá na hromadné „schodce“ u kulatého stolu, kde sedí nejstarší členové klanu. Jsou tam jen muži, ženy nebývají až na výjimky připuštěny. Slova se nejdřív ujme navrhovatel, který nového vora navrhne, zbytek členů může uchazeči pokládat dotazy. Rozhodující otázka vždy zní: „S kým jsi kradl?“ To znamená, že musí existovat svědek, který potvrdí, že se uchazeč svědomitě věnoval svému řemeslu.

Předpokládám, že lidí, kteří se v postsovětských republikách živí krádežemi, je hodně. Jaké musí prokázat kvality uchazeč o status vora v zakoně?

Je potřeba žít v souladu s kriminálními tradicemi a v neposlední řadě projevit svůj charakter. Příkladem je nejznámější sovětský vor v zakoně Vasilij Babiškin s přezdívkou Vasja Diamant. Byl to člověk útlé postavy, který většinu svého života strávil v sovětských lágrech, neměl ani rázné vystupování, nicméně jeho názorům lidé naslouchali.

Měl Omarov tyto vlastnosti?

Rozhodně. Jeho bývalý šéf Nadir Salifov, známý pod přezdívkou Guli, se během svého pobytu ve vězení ukázal jako člověk s pevnou vůlí. Za velmi krátkou dobu se k němu přidala spousta přívrženců a jeho autorita rychle stoupala. Zároveň začala ázerbájdžánská diaspora na území Ukrajiny hlásit únosy desítek Ázerbájdžánců, za něž únosci požadovali výkupné.

Za těmito únosy údajně stáli právě Guliho lidé v čele s Omarovem. Poté, co byl Guli zavražděn, převzal vedení klanu mladší bratr Namik a Omarov se stal jeho pravou rukou. Omarovovi je připisována řada vražd spojených s Namikovou pomstou za Guliho násilnou smrt. Začalo se tedy spekulovat o tom, že by se měl Omarov ucházet o status vora, jenže pořad platil zákaz korunování. Podle všeho by ani samotný Guli ale tento zákaz nedodržel a je možné, že ani jeho nástupce Namika by to nezastavilo. Po vydání Omarova do Spojených států ale jeho korunovace pravděpodobně nebude možná.

Tím jeho vorovská kariéra tedy končí?

To se ještě uvidí. Nemusí.

Může vor přijít o svůj status, pokud se nechová odpovídajícím způsobem?

Ano, a je to i běžné. V kriminálním žargonu se tomu říká „sundat čepici“. Jelikož jsou si vorové všichni rovni, a to nezávisle na své slávě či popularitě, mají stejné povinnosti – musí přispívat do takzvaného „obščaku“, přesněji řečeno společné kasičky, z níž se čerpají prostředky na zdravotní péči, pohřby a další sociální záležitosti. Musí také podporovat své „kolegy“, aktivně se věnovat zločineckým aktivitám, nesmí spolupracovat s policií. Pokud se něco z toho stane, měla by se svolat velká schodka, kde se vznesou výtky, takzvané „predjavy“, kterým se dotyčný vor může bránit a na výtky reagovat.

Když už jsme u povinností, musí mít každý vor v zakoně vytetované dvě hvězdy pod klíčními kostmi? 

Dnes už ne. Dříve bylo běžné tetování hvězd pod klíčními kostmi nebo na kolenou nejen pro vory, ale i pro lidi, kteří mají s tímto světem co do činění. V případě, že dotyčný měl nějaké vorovské tetování, mohli ho pak vyzvat k odpovědnosti.

Mladá generace se k tomu dnes staví mnohem volněji. Jsou lidé, kteří mají tetování od hlavy až k patě a nic to neznamená. Jediný problém může vzniknout v případě, kdy se člověk na základě tetování vydává za někoho, kým ve skutečnosti není. Tedy že se tváří jako kriminální autorita a má odpovídající tetování, ale nic pro to neudělal.

Takže se svět vorů liberalizuje?

Rozhodně, spousta vorů má rodiny a oficiální zaměstnání. Máme dokonce příklad vora, který se kvůli získání ukrajinského občanství stal opatrovníkem duševně nemocného člověka, začalo se mu proto říkat „pěstoun v zakoně“. Další vor odůvodnil svou žádost o dlouhodobý pobyt v Ukrajině tím, že podporuje ukrajinskou armádu v boji proti Rusku.

Na které straně konfliktu jsou ukrajinští vorové?

Ukrajinskými věznicemi a též ruskými provládními médii se na začátku války šířily fejkové „vorovské progony“ neboli písemné vzkazy vězňům, které je vyzývaly, aby ve válce nepodporovali ukrajinskou stranu. Skuteční vorové v zakoně ale pravost těchto dokumentů popřeli. Z vyjádření jednotlivých vorů lze odvodit, že většina stojí na straně Ukrajiny.

Těsně před začátkem války, 22. února, vor Kamo Moskovský během soudního zasedání veřejně odsoudil Ruskem uznanou nezávislost Doněcké a Luhanské oblasti. Později na jaře byl zatčen další ruský vor v zakoně s přezdívkou Viťa Pan, jenž se vyjádřil proti ruskému útoku. Další, Ljora Sumskij, se nechal slyšet, že „každý má právo na to, aby hájil své bydliště“. Většina vorů v zákoně žijících v Ukrajině ruskou agresi vůči této zemi odsoudila, a někteří z nich šli dokonce bojovat a ve válce zemřeli.

Co ruští vorové? Povedlo se Prigožinovi naverbovat k Vágnerovcům někoho z ruských vorů nebo z jejich lidí?

Na základě nekrologů je zřejmé, že se jich pár našlo. Nejednalo se ale o největší šéfy, ti by se s Prigožinem vůbec nebavili – mají příliš vysoký status. Ruští vorové se k věci války nevyjádřili, proto se v ruských médiích objevil názor, že právě mlčenlivý postoj k válce zkrátí jejich šéfovi Šakrovi Molodému délku pobytu ve vězení. To je však zatím jen spekulace.

Psaní o vorech se věnujete už nějakou dobu. Máte nějaké pravidlo, kterého se striktně držíte?

Ano, neplést do toho rodinu, což platí vzájemně. Jednou se mi stalo, že jsem to porušil, šel jsem pak za dotyčným a omluvil se mu.

Takže váš web vorové v zakoně přece jenom čtou?

Oni sami asi ne, ale jejich příbuzní a známí pravděpodobně jo, tím pádem se k nim zveřejněné informace dostanou.