Šéf ruské mafie má za úkol vyhrát válku Ruska proti muslimským radikálům, Západ ho nezajímá, míní odbornice na ruské věznice Romanova

Ruský vor v zakoně číslo jedna – 71letý Zacharij Kalašov, známý pod přezdívkou Šakro Molodoj, byl tento měsíc předčasně propuštěn z věznice. Zatímco byl za mřížemi, v Rusku začal platit zákon namířený proti vorům – samotný vor nemusí spáchat žádný konkrétní zločin, trestný je už fakt, že se nachází na vrcholu zločinecké hierarchie. Důkazy lze získat díky jeho tetování, svědectví jiných trestanců, nebo dokonce ze záznamů na takzvané Wikipedii vorů v zakoně na serveru PrimeCrime. Přesto byl Šakro předčasně propuštěn. Kdo na tom měl zájem, komu Šakro slouží, co ho čeká na svobodě a co se děje v prostředí ruského kriminálního podsvětí a ruských věznic na pozadí teroristických útoků v Rusku a války v Ukrajině? O tom jsme hovořili s Olgou Romanovou, zakladatelkou lidskoprávní organizace Rusko za mřížemi (Rus siďaščaja, v doslovném překladu Sedící Rusko), jež se zasazuje za práva vězňů v Rusku.

Šakro do výkonu trestu nastoupil v roce 2016, tedy dlouho před začátkem rozsáhlé invaze Ruska do Ukrajiny. Jak válka ovlivnila jeho postavení coby hlavního vora v zakoně v ukrajinském kriminálním podsvětí? Šakro je přece spojen s Ruskem.

Od našich ukrajinských kolegů z lidskoprávní organizace Ochrana ukrajinských vězňů máme detailní přehled o prostředí věznic v Ukrajině. Podle jejich informací si Šakro stále drží velmi významné postavení v ukrajinském kriminálním podsvětí i v prostředí tamních věznic. Válka na tom nic nezměnila.

Promítla se ruská vojenská agrese nějak do vztahů mezi ukrajinskými a ruskými vězni?

O těchto vztazích víme díky chersonským vězňům, kteří byli v roce 2022 uneseni ruskou armádou během jejího ústupu z pravého břehu Dněpru. Celkem bylo uneseno kolem 2 500 lidí. Snažíme se jim pomoci – postupně je po několika lidech dopravujeme z Ruska zpět do Ukrajiny. Jsou mezi nimi rozmanití lidé, narazili jsme i na jednoho vora v zakoně – byl to smotrjaščij (tedy vor, který dohlíží na určité území) města Mykolajiv na jihu Ukrajiny.

Mezietnické vztahy mezi vězni jsou ovlivněny místem, kde se nachází konkrétní trestanecká kolonie. Na jihu země sedí chersonští vězni v Krasnodarském kraji, v Astrachánské a Rostovské oblasti, tam jsou vztahy mezi ukrajinskými a ruskými trestanci normální až dobré, byť si své tresty odpykávají v oddělených částech věznice a nekomunikují spolu. Ze začátku, když sem byli ukrajinští vězni přesunuti, jim místní trestanci okny vhazovali do cel čaj a cigarety. Naopak v krymských věznicích je situace hrozná. Vztahy mezi Ukrajinci a Rusy jsou tam špatné – být Ukrajincem v krymské věznici je náročné, zejména kvůli špatnému zacházení ze strany dozorců.

Platí to i pro ukrajinské vory v zakoně?

Ukrajinští vězni jsou zaraženi přísností ruských pravidel vůči ukrajinským kriminálním autoritám. Například ve volgogradské kolonii dostal jeden vor v zakoně vyšší trest odnětí svobody, než měl původně v Ukrajině – důvodem navýšení trestu byla tetování v podobě hvězd. Velká pozornost je skutečně věnována tetováním, která označují příslušnost ke světu vorů. Dozorci je nutí, aby si to odstranili, což ve vězeňském prostředí není možné, takže jsou tetování jen překryta černým inkoustem. Pokud to vor ovšem udělá, znamená to, že ho „zlomili“ a vorem už není. Spousta lidí se ale nevzdává a raději si nechává navýšit počet let za mřížemi. 

„Propustit nejtěžší zločince“

Proč by ruská armáda unášela ukrajinské vězně?

Tomu ani já nerozumím. Ti vězni, kteří se ocitli pod správou ruské branné moci a jejichž doba odnětí svobody podle ukrajinského rozsudku skončila, jsou propouštěni. Je pravda, že mezi vězni jsou i kolaboranti, kteří zůstávají v Rusku a spolupracují s ruskými úřady. Existují ale podivné případy, kdy ruský soud zkracuje původně dlouhé ukrajinské rozsudky za těžké zločiny – dvakrát jsme zaznamenali, že jednomu vězni zrušili šest let a druhému deset. V obou případech šlo o tresty za sexuální násilí na nezletilých.

Myslíte si, že tím Rusko sleduje něco specifického?

Nedokážu to vysvětlit. Známe několik případů, kdy běžní ukrajinští vězni s poměrně nevinnými zločiny usilovali o dřívější propuštění a návrat domů a nepovedlo se jim to, zatímco tito dva byli propuštěni mnohem dřív. Kromě toho víme, že Rusové v prostředí trestanců stále verbují.

Do války proti Ukrajině? Takže smrtí Prigožina, jenž měl na starosti nábor žoldnéřů z trestaneckých řad, verbování vězňů neskončilo?

Ne, vůbec, běží i nadále a v mnohem větších měřítkách. Nábor je ale na rozdíl od Prigožinových show mnohem nudnější. Také jde o zcela jiný typ verbování, mezi ukrajinskými vězni se vyhledávají špioni. Spousta z nich ale hned po překročení rusko-ukrajinské hranice míří do SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny, hlavní ukrajinská civilní kontrarozvědka, pozn. red.), aby se sami udali.

Jestli tomu rozumím správně, pro některé kriminálníky je spolupráce se státní mocí přijatelná, chtějí-li se dostat na svobodu? S ruskými úřady údajně dlouhodobě spolupracuje i největší vor – Šakro. Kdy se „zákaz“ vorů ohledně spolupráce s oficiální mocí takto rozvolnil?

Tradice se měnily postupně, ale proces proměny se spustil přibližně před dvaceti lety, tedy už za dob Putinovy vlády, kdy část společné pokladny zločinců, takzvaného „obščaku“, byla již vyhrazena na úplatky pro soudce, policii, vyšetřovatele nebo jiné vysoké úředníky. A to je už krůček k tomu, aby se začalo s mocenskými strukturami na této bázi pravidelně spolupracovat.

Ze spolupráce s oficiální mocí ale zřejmě profitují i jinak…

Ruské věznice jsou ve své podstatě stále stejné jako věznice v dobách Gulagu, akorát se celý byznys kolem vězeňství zprivatizoval a jedna z jeho částí patří vedení věznic. Trestanci dodnes vykonávají otrockou práci jako za časů stalinismu – nemají řádnou ochranu svých zaměstnaneckých práv a neplatí pro ně zákoník práce. Jejich zaměstnavatele netrápí ani pravidelné kontroly inspekce práce, protože jde o systém uzavřený pro zbytek světa, v němž se kontroly většinou nekonají. Jediný problém nastává v okamžiku, kdy si vězni stěžují – úřadům nebo svým rodinám –, pak se kontrolám nelze vyhnout. Není to sice žádná tragédie a dá se to vyřešit podplacením inspektorátu, jenže takový byznys pak není tolik výnosný.

Vedení věznice proto vyrazí za „blatkomitetem“, tedy za vorem nebo jeho zástupci, a požádá ho, aby si vězni nikomu nestěžovali. Vor to umí zajistit, za což ale vyžaduje určitá privilegia – drogy, alkohol, hazardní hry v cele a provizi z byznysu. Tím začíná vzájemné prorůstání moci a mafie. Stalo se to v případě Putina a Prigožina i Šakra a vyšetřovacího úřadu.  

Válka proti muslimům

Spekuluje se, že právě prostřednictvím složek mafie v konkrétní zemi nebo kriminálních živlů v zahraničí provádí Kreml útoky na opoziční lídry a novináře v exilu. Myslíte si to také?

Ano, není to žádná spekulace. Zhruba před rokem jsem začala dostávat vážné výhrůžky na Facebooku. Je to zcela běžná záležitost – dostávám je pravidelně, ani si jich moc nevšímám, ale tentokrát upoutaly moji pozornost, protože vyhrožující neměl uzavřený profil. Na profilovce měl sice portrét Stalina, ale na stránce jsem viděla i několik skutečných fotografií a nacházel se v Berlíně. Šla jsem na policii a ta zjistila jeho identitu – byl to člen místního mafiánského uskupení, původem z Gruzie, odkud odešel do Evropy za dob Saakašviliho.

Může propuštění Šakra ohrozit někoho z opozice? V minulosti měl vliv i v Evropě.

Osobně se Šakra nebojím. Na druhou stranu mě napadá případ nyní populární ukrajinské zpěvačky Marie Maksakovy, bývalé ruské poslankyně za Jednotné Rusko (v letech 2011 až 2016, pozn. red.). Jejím někdejším partnerem byl ruský vor v zakoně Vladimir Ťurin, známý jako Ťurik. V roce 2017 byl v Kyjevě zavražděn její manžel Denis Voronenkov (také bývalý poslanec za Jednotné Rusko v letech 2011 až 2016, který v roce 2017 utekl do Ukrajiny kvůli obvinění z korupce, pozn. red.). Spekulovalo se, že se tak stalo na objednávku ruské vlády, a jeho vraždu měl mít údajně na svědomí právě Ťurik. To je ale výjimečný případ, kdy došlo ke shodě zájmů ruského státu a osobních zájmů vora.

Co se týče nebezpečí, které by Šakro mohl představovat pro ruskou opozici, momentálně má jiné starosti. Seděl ve věznici u Olega Děripasky a osvobodil ho usť-labinský soud, který Děripaska ovládá. Když byl za mřížemi, jeho zástupce se dostal do konfliktu se dvěma kmotry z Uzbekistánu – oba byli muslimové. Tento konflikt bude muset Šakro vyřešit.

VIDEO: Po propuštění by se Šakro měl věnovat konfliktu vorů v zakoně s uzbeckým kmotrem a drogovým dealerem Gafurem Rachimovem

Jde o nábožensky konflikt?

V Rusku teď probíhá boj s islamizací věznic, který má silně politický rozměr. Jeden z těch zmíněných uzbeckých vorů je kamarád oligarchy Ališera Usmanova. Takže ve výsledku je to konflikt Děripasky a Usmanova, dvou nejbohatších lidí Ruska.

Když Rusko v roce 2008 zaútočilo na Gruzii, lidé s gruzínskými kořeny v prostředí ruských věznic dopad konfliktu ihned pocítili. Ve věznicích se začali zbavovat gruzínských smotrjaščích a na jejich místa uměle dosazovali Rusy, Židy a Ukrajince. Jenže ve vězeňské komunitě se žádné uměle nasazené postavy dlouho neudrží. Proto místa lídrů obsadili islámští radikálové, kteří se zrovna dostávali do věznic kvůli obviněním z terorismu – byli to Čečenci, Uzbeci, Kyrgyzové. Mnohé věznice se tak staly zelenými – ovládli je muslimové. Tím začaly náboženské konflikty mezi pravoslavnými vory a muslimy. Jakmile věznice zezelenaly, staly se z nich radikální věznice – nepouštěli k sobě ani muftí (islámské duchovní), kteří spolupracují s oficiální mocí.

Mění se situace vězňů vyznávajících islám po teroristickém útoku v moskevském obchodním domě Krokus, k němuž se přihlásila islámská radikální skupina?

Situace se začala měnit už před Krokusem. Pozorujeme, že ve věznicích umírá daleko více muslimů. Vyskytuje se mezi nimi vyšší počet sebevražd. Například jen měsíc před útokem v Krokusu se oběsil jeden z našich klientů – uzbecký muž, kterého fyzicky napadli a znásilnili jenom kvůli tomu, že četl Korán a modlil se. Muslimové v mnoha ruských věznicích to nesmějí dělat. Taková byla situace před Krokusem. Neumím si představit, co se tam děje teď.

Říkáte, že mezi lídry vězeňského světa je čím dál více muslimů. Neznamená to, že by se s muslimskými vězni mělo zacházet naopak lépe?

Právě proto propustili Šakra – aby si pravoslavní vorové vydobyli zpátky moc. 

Političtí vězni jsou pro obyčejné trestance šílenci

Šakro strávil nějakou dobu ve Španělsku, kde si pak odseděl skoro osm let. Existují indicie, že by se chtěl pokusit o obnovené své moci v Evropě?

Nemyslím si to. Vzpomeňte si, jakým způsobem byl vydán do Ruska: na jeho vydání trval hlavní ruský vyšetřovací úřad, jakmile však do Ruska dorazil, byl okamžitě propuštěn na svobodu. S ruskými úřady spolupracoval v nultých letech, kdy žil ve Španělsku na svobodě, a představoval jejich zájmy na Západě. Dnes jsou kvůli válce všechny jeho španělské vazby přetrhány, příležitosti zanikly. Proto se bude nejspíš soustředit na moc vorů v Rusku a v postsovětských zemích a také se bude věnovat otázce dědictví.

V době, kdy byl Šakro za mřížemi, přijali v Rusku zákon trestající vysoké postavení v kriminální hierarchii. Fakticky jde o zákon proti vorům. Jak je možné, že pak hlavního vora propustí, aniž na něj tento zákon aplikovali?

Šestnáctiletý syn Ramzana Kadyrova Adam zmlátil vězně, který se pokusil spálit Korán – fyzický útok byl zaznamenán na videu. Mezitím v ruských věznicích znásilňují, mučí a zabíjejí běžné muslimy, kteří chtějí pouze dodržovat své náboženské tradice. To ale Kadyrova ani jeho syna nezajímá. Na první pohled je v tom kontradikce, ve skutečnosti ovšem žádná není – Kadyrov se zajímá jen o to, co se mu hodí. To samé platí i pro nový zákon proti vorům. Uplatňuje se pouze ve vztahu k ukrajinským kriminálním autoritám a Šakra se vůbec nedotkne.

Má vězeňská komunita i nějakou jasnou politickou agendu? Zareagovali nějak na smrt Navalného?

Ne, žádná podobná reakce se nekonala. Mají příliš mnoho vlastních problémů a Navalnyj pro ně byl cizí člověk. Jejich hlavní problémy souvisejí s tím, zda mají podepsat smlouvu a jít bojovat do Ukrajiny nebo ne. Například Jašin (Ilja Jašin, opoziční politik, kterého ruský soud poslal v roce 2022 na osm let do věznice kvůli šíření dezinformací o ruské armádě, pozn. red.) se na rozdíl od Navalného stal postavou vězeňského světa – rychle se v novém prostředí adoptoval.

Proč? V čem je mezi nimi rozdíl?

Oproti Navalnému nebyl celou dobu izolován od ostatních vězňů. Navalnyj neměl ani možnost poznat vězení a vězňům chyběla možnost poznat Navalného. Když byl Navalnyj na začátku mimo samotku, měl skvělý nápad založit vězeňský odborový svaz – úžasná myšlenka, na které chci pracovat.

Jašin má podobné nápady?

Ne, z Jašina se stal jakýsi vězeňský arbitr. Vydobyl si respekt a má dobré vztahy s vězeňskou komunitou. 

Platí to i pro ostatní politické vězně?

Na většinu z nich se kriminálníci dívají jako na šílence. Pamatuji si, jak se můj kamarád, politický aktivista, dostal do vazby, kde seděl jeden představitel ruského kriminálního světa. Kamarád se mu snažil vysvětlit, proč Rusové vycházejí protestovat do ulic. Uvedl příklad, že třeba nějakému aktivistovi dali osm let za protest na náměstí. Vor byl zaražen, odpověděl, že s rizikem stejného trestu odnětí svobody jde vykrást tři obchody.

Ženy chtějí do války

Řekla jste, že vězni mají jiné problémy – třeba s rozhodováním, zda jít do války. Co je lepší, válka, nebo ruská věznice?

V ruských vězních se dnes dávají úplatky, jen aby měli možnost vyrazit na frontu. 

Na co je lákají?

Vysoké finanční částky a podmíněné propuštění na svobodu.

Část těchto vězňů by měla být už zpátky na svobodě, poté co si v armádě odsloužili své penzum.

Naopak, ti už stihli spáchat nové zločiny a dostat se zpátky do věznic a zrovna absolvují druhé kolo verbování. Z tohoto koloběhu se už nedostanou. Podle nového zákona by měli sloužit v armádě až do konce války. Živí se vrátí pouze ti, kdo budou mít těžká zranění.

Uvědomují si, že jsou jenom kanónenfutrem pro ruskou armádu?

Celý svůj život cítí, že se o ně nikdo, ani stát, nezajímá. Jejich hlavní motivací nejsou ani tak peníze, jako spíš smysl života. Jakmile se ocitnou na svobodě, většinou nemají nikoho, žádnou rodinu, přátele, domov. Propadnou alkoholové nebo drogové závislosti nebo se dostanou zpět do vězení. Naopak na frontě jim říkají, jak jsou důležití, že je potřebují.

Pokud mají rodiny, rozmlouvají jim vojenskou službu jejich ženy?

Rozhodně. A nejsou to často důvody jako politické přesvědčení nebo praktické úvahy. Je za tím láska, milují své muže a nechtějí, aby zemřeli.

Verbuje stát do války i v ženských věznicích?

Samozřejmě, a zájemkyň je mezi ženami mnohem víc. Všechny ženy chtějí jít na frontu.

Proč?

Muži v mužských věznicích mají přístup k internetu a k mobilnímu spojení, jsou více informováni. Navíc je mezi muži více rozšířená mentalita vorů, kteří nedůvěřují státu a policii. V ženských věznicích je naopak jediným zdrojem informací televize ovládaná státem. Mají úplně vymyté mozky. 

 

Nová morálka a nová elita

Z toho, co jste během rozhovoru řekla, vyplývá, že se demografie ruských věznic za posledních pár let hodně proměnila.

Ano, jde o obrovské změny. Za prvé došlo k výraznému snížení počtu vězňů. Zatím je to vojenské tajemství, takže přesný počet zbylých vězňů neznáme. Do války odešlo nejméně 150 tisíc trestanců. Mnohé trestanecké kolonie se uzavírají, přestože je část vyhrazena pouze pro ukrajinské vězně. Rozpočet rezortu ministerstva vnitra naopak roste – dostávají peníze na stavbu nových věznic na okupovaných územích. Jenom v tomto roce bude postaveno 38 nových věznic na okupovaných ukrajinských územích a jsou to samozřejmě věznice určené pro Ukrajince.

Ruskými úřady jsou účastníci války oslavováni jako hrdinové, byť někteří z nich jsou násilníci a vrahové, kteří se dostali z vězení jen díky válce. Jak se v důsledku tohoto posunu mění hodnoty společnosti?

V hlavách Rusů postupně mizí souvislost mezi zločinem a trestem. Člověk může provést cokoliv – pak si to vykoupí službou v armádě. Nedávno jsem se bavila s ředitelem jedné německé věznice a položila mu otázku, zda by pustil své vězně do války výměnou za jejich svobodu. Po chvíli přemýšlení mi odpověděl, že ne, a já mu rozumím. Důvodem není to, že je má rád jako vlastní děti, ale to, že si uvědomuje nebezpečí, které tento krok může přinést společnosti. V Rusku tohoto džina vypustili z láhve a důsledky budou obrovské. Putin řekl, že účastníci války jsou novou elitou státu. Novou elitou Ruska je tím pádem 150 tisíc vězňů. A ti si to uvědomují a cítí, že je nikdo za nic nepotrestá.