Vždy si schovávejte zubní kartáček. Hlídejte si hrneček. Zapamatujte si přesně místa, kde necháváte osobní věci na hotelovém pokoji. Zatáhněte doma závěsy. Používejte VPN. Ruští a běloruští novináři v evropském exilu dodržují mnoho bezpečnostních pravidel. I přesto se řada z nich v průběhu uplynulého roku setkala s výhružkami, kybernetickými útoky, a dokonce i s pokusy o otrávení. K několika případům výhrůžek a možnému pokusu o otravu došlo i v Česku. České úřady se k bezpečnostní situaci nechtějí vyjadřovat.
„Zvýší to vaše šance na přežití“
„Byla jsem naivní. Měla jsem pocit, že Evropa je bezpečná, a proto jsem ignorovala základní bezpečnostní opatření, která bych za jiných okolností dodržovala. Prosím, neudělejte stejnou chybu,“ vypráví Jelena Kosťjučenko, investigativní novinářka ruského nezávislého serveru Meduza, během diskusního panelu s dalšími ruskými novináři na světové konferenci pro investigativní novináře ve švédském Göteborgu.
Jak smutně konstatuje v soukromém rozhovoru během přestávky, na rozdíl od svých kolegů nemá o své práci v poslední době co vyprávět. Za uplynulý rok nenapsala žádný reportážní článek. V jediném textu, který vyšel letos v srpnu na serveru Meduza, vysvětlila důvod své odmlky. V říjnu minulého roku byla v Německu pravděpodobně otrávena. Od té doby nedokáže pracovat naplno – je velmi rychle unavená.
Z Ukrajiny do Německa utekla Jelena Kosťjučenko poté, co ji její tehdejší nadřízený, šéfredaktor ruského nezávislého listu Novaja Gazeta Dmitrij Muratov, varoval před plánovaným atentátem ze strany ruských tajných služeb. Novinářka se usadila v Berlíně, kde se dle vlastních slov cítila v bezpečí. V den, kdy ji zničehonic začala silně bolet hlava a břicho, cestovala z Mnichova do Berlína. Nejdřív si myslela, že se nakazila těžkou formou covidu. Ten se však nepotvrdil, stejně jako řada dalších diagnóz. Zvýšené hodnoty jaterních testů a krev v moči naopak naznačovaly možnou otravu.
Když jí němečtí lékaři sdělili finální diagnózu – otrava organickými sloučeninami obsahujícími organochloridy –, nevěřila. „Nejsem tak důležitá, aby jim stálo za to mě zabít,“ reagovala. S jejím pohledem na věc ale německá policie nesouhlasila. Když policisty kontaktovala, řekli jí: „Stěhujete se do Německa a chováte se, jako byste byli na dovolené. Jako byste byli v nebi. Nemyslíte na to, že byste si měli dávat pozor. V Evropě máme politicky motivované vraždy. Působí zde ruské tajné služby. Neuvěřitelná naivita z vaší strany!“
Policisté novinářce doporučili přestěhovat se do jiného bytu, každý den jezdit domů jinou cestou, neobjednávat si taxi z přesné adresy na jinou adresu a raději vystoupit o blok dál, nosit venku sluneční brýle. Na její otázku, zda jí to zajistí bezpečí, odpověděli: „Rozhodně to zvýší vaše šance na přežití.“
Dlouhé prsty tajných služeb
Případ Jeleny Kosťjučenko zaujal šéfredaktora ruského nezávislého serveru The Insider Romana Dobrochotova, který společně s Christem Grozevem z investigativního média Bellingcat pracují na vyšetřování série otrávení ruských a běloruských novinářů a aktivistů v Evropě. „Nejsme a nebudeme v bezpečí, dokud se politický režim v Rusku nezmění. Pracujeme na tom, abychom jeho konec urychlili,“ uzavírá Kosťjučenko článek s názvem „Chci žít“, jejž vydala ve spolupráci se zmíněnými redakcemi.
Mezi další pravděpodobné případy otrávení patří dle novinářů z The Insider a Bellingcat případ Natalie Arno, šéfky ruské opoziční organizace Free Russia Foundation. Než se dostavily první příznaky otravy, Natalia zjistila, že dveře do jejího pokoje v pražském hotelu, kde bydlela, byly otevřené, a v pokoji byla cítit cizí vůně, která připomínala „levný parfém“.
„Probudila jsem se v pět hodin ráno s ostrou bolestí břicha,“ vzpomíná. Stejný den odletěla domů do Washingtonu a okamžitě vyhledala lékařskou pomoc. Přesné výsledky toxikologického rozboru zatím sice nejsou známy, ale američtí lékaři ženě již sdělili, že byla skutečně otrávena neidentifikovanou neurotoxickou látkou.
Třetí možnou obětí, kterou zmiňuje společné vyšetřování týmů Bellingcat a The Insider, je novinářka ruského opozičního média Echo Moskvy Irina Bablojan, u níž se příznaky otravy objevily během pobytu v Gruzii. Po přestěhování do Berlína o několik měsíců později Bablojan požádala o toxikologický rozbor krve na klinice Charité. Výsledky rozboru nikdy nedostala – Charité jí sdělila, že se její krevní vzorky ztratily. „Vzápětí dorazila policie a důkladně Irinu ohledně celého případu vyslechla. Nedávno se novinářka znovu podrobila toxikologickým rozborům, ale po tak dlouhé době je téměř nemožné najít stopy toxinů,“ uvádí The Insider ve svém článku.
I samotný Christo Grozev musel v únoru letošního roku zůstat v USA a zrušit svůj návrat do Vídně, kde dlouhodobě žije. Podle novinářových zdrojů mu ve Vídni hrozilo nebezpečí ze strany ruských tajných služeb.
„Dej si bacha“
Minulý týden, v den, kdy začala zmíněná konference v Göteborgu, informovala redakce ruského investigativního serveru v pražském exilu IStories o výhrůžkách, které v průběhu posledních šesti měsíců dostaly dvě jejich investigativní novinářky. Výhružné zprávy byly zaslány prostřednictvím formuláře, který slouží k získávání zpětné vazby od čtenářů webu.
Odesílatel výhrůžek měl informace o domácích adresách reportérek v Praze i podrobnosti o jejich plánech navštívit švédskou konferenci. „Dříve jsme o těchto výhrůžkách veřejně nemluvili, protože jsme je považovali za nepříjemnou součást naší práce, která ale v žádném případě není srovnatelná s hrůzou, jakou denně prožívají naši kolegové v Ukrajině,“ uvedla redakce ve svém prohlášení. Podrobnosti, které byly útočníkovi známé, ale redakci přesvědčily o nutnosti jednat.
Podle zdrojů, které mají novináři z IStories k dispozici, je pravděpodobným odesílatelem výhrůžek osoba, která pracuje pro ruský stát. „Mohou to být důstojníci ruské FSB nebo lidé, kteří pro ně pracují. FSB často operuje skrze místní organizovaný zločin,“ dodal zdroj. Redakce IStories případ nahlásila české policii.
Od dubna tohoto roku dostávala podobné výhrůžky i další ruská novinářka Marfa Smirnova z nezávislého serveru The Insider, jež také působí v evropském exilu. Některé zprávy dokonce obsahovaly nahrávky hlasů jejích příbuzných, kteří zůstali v Rusku. „Posílají mi fotografie příbuzných, znají jejich cesty, informace o nich, které nikdy nebyly a nemohou být veřejně známé,“ napsala. Redakce měla o původci výhrůžek několik teorií. „Snažíme se zjistit, zda by se mohlo jednat o aktivity tajných služeb. Mohl to být i někdo spojený s Vágnerovci – naše zdroje nám naznačily, že by to mohl být i někdo z jejich řad,“ napsala tehdy novinářka.
Další sledovanou je podle informací IStories Marija Čaščilova – ruská advokátka z Rigy, která se věnuje vyšetřování případů znásilnění civilistů ruskými vojáky v Ukrajině. V červnu letošního roku obdržela Čaščilova zprávu na Telegramu, v níž byla fotografie interkomu u vchodu do jejího domu s napsaným vstupním kódem. Ve stejný den žena obdržela další zprávu od stejného odesílatele. Ta zněla: „Dej si bacha, nechoď domů tak pozdě.“
Je Česko bezpečné?
Investigace.cz oslovila českou policii s otázkou, kolik bylo nahlášeno útoků na novináře v exilu na území České republiky. „Nemám informace o tom, že by nám byly takovéto případy oznamovány (byť je samozřejmě nelze vyloučit) – rozhodně ne ve velké míře,“ uvedl mluvčí Ondřej Moravčík a poznamenal, že policie nevede statistiky podle povolání. „Pokud s námi však osoba sdílí informace o svém povolání, je tato informace zaznamenána ve spise a ve statistice vykazována jako sociální hledisko,“ vysvětlil. Sociální hledisko „novinář“ bylo v souvislosti s nebezpečným vyhrožováním za poslední čtyři roky uvedeno pouze čtyřikrát. „Ve skutečnosti jich zajisté bylo více, jen nenaplnila skutkovou podstatu trestného činu nebo nám toto sociální hledisko nebylo známo,“ dodal mluvčí.
Redakce investigace.cz se pokusila zjistit, zda v Česku existuje útvar, který by se dané agendě odborně věnoval. Oslovili jsme Národní centrálu proti organizovanému zločinu (NCOZ), která nás znovu odkázala na jeden z útvarů policie. Obrátili jsme se i na Centrum proti hybridním hrozbám (CHH), které spadá pod ministerstvo vnitra. Ani šéf CHH Benedikt Vangeli se k otázce bezpečnosti novinářů nevyjádřil.
Případy výhrůžek novinářům ze strany tajných služeb jejich původních států, a to i na území České republiky, jsou známy už z minulosti. Například Ali Toktakunov, bývalý novinář pražské redakce Rádio Svobodná Evropa, se při práci na rozsáhlých investigativních článcích o korupci kyrgyzské vlády v roce 2020 setkal s výhružkami ze strany kyrgyzských úřadů. Jeden z jeho zdrojů dokonce sdělil, že mu bylo nařízeno dopravit Toktakunova do Kyrgyzstánu „živého nebo mrtvého“. „Nejdřív jsem dostal pozvánku na čaj – u nás na Východě se totiž všechno řeší u šálku čaje –, což jsem odmítl. Pak jsem začal dostávat fotky, na kterých jsem byl zezadu. Chtěli tím naznačit, že mě sledují,“ popsal nám kyrgyzský novinář.
Zkušenost novinářů v exilu v jednotlivých evropských zemích se však liší. „Cítíme jasnou podporu. Měli jsme schůzku s představiteli místních silových složek, a to na jejich podnět. Ptali se nás, zda nedostáváme výhrůžky, nechali na sebe kontakty pro případ potřeby,“ sdělil nám investigativní novinář z nezávislé exilové redakce se sídlem v Polsku.
Jsou evropské vlády také hrozbou?
Kromě pravidelných výhrůžek čelí nezávislí novináři v Evropě i dalším, tentokrát vnitřním, hrozbám. V září vydal nezávislý zpravodajský server Meduza zprávu o tom, že se jejich ředitelka Galina Timčenko, která žije v lotyšském exilu, stala terčem hackerského útoku pomocí izraelského špionážního softwaru Pegasus. K útoku mělo dojít 10. února, v době, kdy se účastnila schůze s nezávislými ruskými novináři v Berlíně. „Nejsem první novinářka, která byla napadena Pegasem, znám i jiné osoby, které se o tom rozhodly veřejně nemluvit. Podle mě je zveřejnění důležité. Dnes jsem byla napíchnutá já, zítra to může být jakýkoli evropský novinář,“ řekla Timčenko v rozhovoru pro investigaci.cz.
Jako možné zdroje útoku označily neziskové organizace zaměřené na digitální práva CitizenLab a Access Now tajné služby tří států – Lotyšska, Estonska a Německa. Tyto státy mají podle nich spyware k dispozici. Dva měsíce před infikováním telefonu Timčenkové prohlásilo Lotyšsko jinou ruskou nezávislou mediální organizaci v exilu – TV Rain – za „hrozbu pro národní bezpečnost a veřejný pořádek“ a zrušilo její licenci. Toto rozhodnutí kritizovala Lotyšská asociace novinářů včetně samotné Meduzy jako „nepřiměřené“.
Ačkoli se jednalo o první potvrzený případ útoku spywarem Pegasus na ruské novináře, další ruští novináři v exilu v minulosti také obdrželi varování o útoku „provládními hackery“ od společnosti Apple.
Šéfka nezávislého serveru Novaja Gazeta Europe Marija Epifanova a reportér Novaja Gazeta Baltia Jevgenij Pavlov obdrželi na přelomu srpna a září letošního roku podobnou zprávu od společnosti Apple. Epifanova měla tušení, že by mohla být cílem útoku. Začátkem září obdržela novinářka varování od sítě Telegram, že se k jejímu účtu přihlásilo zařízení z egyptské Káhiry. „Otevřela jsem nastavení soukromí a skutečně jsem tam uviděla přihlášení z Káhiry. Odhlásila jsem se a změnila jsem heslo,“ vzpomíná Epifanova. Následně dorazila i zpráva od společnosti Apple.
Bývalý šéfredaktor pořadu The Baltics na kanálu Current Time Rádia Svobodná Evropa Jevgenij Erlich také oznámil, že obdržel upozornění od společnosti Apple. K tomu dodal, že jeho telefon se chvílemi „chová zvláštně“. „Z čista jasna se zahřívá. Messenger najednou začíná vytvářet skupinové chaty spravované mým profilem,“ řekl Erlich. Všichni zmínění novináři žijí v Lotyšsku. V reakci na útoky lotyšská novinářská asociace vyzvala svou vládu, aby se k těmto událostem vyjádřila.
Celkem 500 novinářů z 21 evropských států podepsalo otevřený dopis Evropskému parlamentu, v němž žádají o úplný zákaz využívání špionážních technologií proti novinářům.
„Dle našich informací napadlo několik evropských vlád telefony novinářů pomocí špionážního softwaru s odůvodněním národní bezpečnosti. Zařazení stejného důvodu do budoucích právních předpisů by mohlo ohrozit naši schopnost vyzývat vlády k odpovědnosti, což je základem evropských demokratických hodnot. Potřebujeme úplnou a okamžitou ochranu. I přes doplnění řady ochranných opatření pořád existuje příliš mnoho mezer. Evropský parlament má stále možnost tyto mezery odstranit a nabídnout nám potřebnou ochranu před nezákonným sledováním,“ stojí v dopise. O nové podobě Evropského zákona o svobodě médií by měl Evropský parlament jednat 3. října.
„Zneužití spywaru ohrožuje integritu voleb. A nejde jen o politiky, protože jak mohou být volby spravedlivé, když novináři nemohou kontrolovat vládu a informovat o tom, co vláda udělala dobře a co špatně?“ vyjádřila se evropská poslankyně Sophie In’t Veld z výboru pro ústavní záležitosti.