V roce 2019 zveřejnil kyrgyzský investigativní novinář Ali Toktakunov, v té době zaměstnanec kyrgyzské sekce v pražské redakci Rádia Svobodná Evropa, výsledky vyšetřování, které odhalilo nelegální vývoz mnoha stovek milionů dolarů z Kyrgyzstánu. Poté mu začaly chodit výhrůžky. Důvěryhodný zdroj Toktakunovi sdělil, že jeho pobyt v Praze je sledován pod drobnohledem, neboť vlivný politik a obchodník Rajimbek Matraimov, spojený se skandálním vývozem milionů dolarů, vydal rozkaz: „Přiveďte mi Toktakunova – živého nebo mrtvého“. Místo toho, aby zůstal v bezpečí v Praze, se novinář vydal zpět do rodné země, aby tam založil vlastní investigativní portál MediaHub. „Rubikon byl překročen. Neměl jsem morální právo přestat vyšetřovat,“ říká Ali Toktakunov v rozhovoru s redakcí investigace.cz.
Vaše série vyšetřování klanu Matraimovových měla v Kyrgyzstánu velkou odezvu – lidé po jejím přečtení vyrazili do ulic. Jaké jste měl pocity, když jste tyto události sledoval?
Splnil jsem svou morální a novinářskou povinnost – mise novináře končí v okamžiku, kdy publikuje materiál. Zbytek závisí od odpovědnosti příslušných státních orgánů. Kdyby novináři předem věděli, že po uveřejnění jejich článků proběhne revoluce, některé texty by nikdy nevyšly. Novinář se má soustředit na to, že lidem sdělí pravdivou informaci. Co bude dál, už není jeho starost.
V průběhu práce jste čelil výhrůžkám ze strany Matraimovových, kteří byli hlavními postavami vyšetřování. Jak velký jste cítil tlak?
Tlak se stupňoval. Nejdřív jsem dostal pozvánku na čaj – u nás na východě se totiž všechno řeší u šálku čaje –, což jsem odmítl. Pak jsem začal dostávat fotografie, kde jsem vyfocen zezadu. Chtěli mi tím naznačit, že mě sledují. Zároveň mě kontaktovali kyrgyzští poslanci, známé osobnosti, nebo dokonce kamarádi. Všichni si se mnou chtěli popovídat. To jsem také odmítl. Až pak jsem začal dostávat výhrůžky. Jeden člověk se nadto přiznal, že dostal úkol od svého zaměstnavatele, aby mě dovezl z Prahy do Kyrgyzstánu „živého nebo mrtvého“. Začaly se objevovat zprávy, které mě měly nařknout z toho, že beru úplatky a dělám vyšetřování na zakázku. Tomu nikdo nevěřil, protože žádní svědci ani důkazy nebyly.
Navzdory tomu jste se v roce 2020 vrátil do Kyrgyzstánu, abyste založil vlastní investigativní tým.
Kdybych zůstal v Praze, nemohl bych pracovat na vyšetřování. Ale jak se říká, jen hlupák se nebojí. Strach jsem měl. Mojí zbraní byla a stále je maximální otevřenost a transparentnost. Navíc mě velmi inspirovala velká podpora lidí, veřejnosti, to mi dodalo pocit neohroženosti.
Čím si vysvětlujete tak velkou a otevřenou podporu?
Svoboda slova je hlavní hodnota Kyrgyzů. Máme dlouhou tradici lidových hudebníků – takzvaných akynů, kterým říkáme tokmy. Od prastarých časů se nebáli ani vladařů, ani chánů. Pomocí zpěvu a za hudebního doprovodu komuzu, což je dřevěný třístrunný hudební nástroj, sdělovali postoj národa, byli do značné míry hlasem společnosti. Nebáli se ani v době, kdy neexistovala žádná lidská práva, sociální sítě nebo kamery.
Příkladem může být slavný kyrgyzský básník a pěvec Toktogul Satylganov. Jeho dílo bylo protestem proti absenci práv. Toktogul se proslavil tvorbou mnoha satirických a filosofických písní, které jsou v Kyrgyzstánu dodnes známé. Poté, co se zúčastnil povstání proti ruské nadvládě, byl nejprve odsouzen k smrti, ale později mu rozsudek zmírnili na sedm let vyhnanství na Sibiři. S pomocí přátel se mu podařilo uprchnout a vrátit se zpět do vlasti, kde pokračoval ve skládání písní.
Tradice básníků akynů přežila staletí a žije u nás dodnes. Jestliže máme takové velké předky, copak máme právo přestat dělat svou práci?
Je tedy v Kyrgyzstánu investigativní novinář jakýmsi morálním vzorem?
Je to tak. O popularitě investigativní žurnalistiky svědčí i skutečnost, že mi neustále píše hodně mladých lidí, kteří se také chtějí stát novináři. Vidí samozřejmě jen jednu stranu mince. Díky našemu fondu připravujeme novou generaci investigativců včetně regionálních novinářů. Jsem přesvědčen, že čím víc bude investigativních novinářů, tím větší bude občanská kontrola nad vládou a tlak na chování politiků.
Zatím to nezávislá média v Kyrgyzstánu mají těžké. Začátkem roku byl zatčen kyrgyzský investigativní novinář Bolot Temirov.
Je to tak, a to mě znepokojuje. Zrovna před chvílí jsem obdržel zprávu o tom, že naše ministerstvo kultury zablokovalo stránky opozičních novin Republika na základě zákona o odhalování fejků. Z ministerstva se najednou stal cenzurní státní orgán. MediaHubu se zákon zatím nedotkl, je to také tím, že žádnou licenci k provozování nemáme – většinu obsahu sdílíme na sociálních sítích. Ale i kdyby naše stránky zablokovali, stejně najdeme cesty, jak dostat pravdivé informace k veřejnosti. Pokud nám zablokují stránku, založíme další. Nemyslím si, že zákon zastaví naše nezávislé novináře. Už víckrát dokázali, že se nebojí ničeho: ani pronásledování, výhrůžek, vězení, ani smrti.
Paradoxem je, že tento zákon nás má chránit před nepravdivými informacemi. Ve skutečnosti nás chrání před pravdou, zatímco od trollích farem, které se v Kyrgyzstánu využívají, nijak ochráněni nejsme.
Na stránkách MediaHubu máte dokonce formulář pro hlášení případů korupce. Od koho dostáváte podněty?
Dostáváme hodně podnětů hlavně od obyčejných lidí. Ne všechny můžeme použít, ale některé jsou impulsem pro začátek investigace. Aby člověk rozpoznal podezření z korupce, nemusíte být zrovna novinářem, odborníkem. Například dělník pracuje v domě nějakého vysoce postaveného úředníka, kterého někdy zahlédl v televizi. Zná ceny dlaždiček nebo dalšího luxusního vybavení v domě a tuší, že plat státního úředníka na takové věci nestačí. Díky tomu získáváme informace z nečekaných zdrojů. Samozřejmě je důsledně prověřujeme, abychom se nestali pouhým nástrojem pro odstranění konkurence.
Před dvěma lety jste se rozhodl vstoupit do politiky a kandidovat jako nestranický kandidát za opoziční stranu Ata-Meken. Proč?
Má vyšetřování čtou a komentují tisíce lidí. Vnímají investigativního novináře jako národního hrdinu a spasitele, proto od něj požadují, aby problém nejen popsal, ale i vyřešil. Možná si říkají, že když je někdo známý, dokáže všechno. Jenže my, novináři, žádné pravomoce nemáme.
A tak mě napadlo, zda bych investigativní žurnalistice nemohl pomoct tím, že se stanu poslancem. Měl bych takříkajíc delší ruce. Jenže naše strana neuspěla. Zrovna před vyhlášením výsledků nastal výpadek systému sčítání hlasů – před ním jsme měli dost hlasů, abychom se do parlamentu dostali, ale po nahození systému už tam nebyly.
Pokud byste přece jen uspěl a byl by z vás poslanec, neviděl byste v těchto rolích střet zájmů? Například pokud byste přes formulář dostal podnět k prošetření vlastní politické strany, za kterou jste kandidoval?
Žádné etické dilema bych neměl. Jestliže bych dostal informaci k prověření, udělal bych to. Navíc jsem předtím, než jsem se rozhodl kandidovat, prověřil všechny členy naší strany. Jedná se o obyčejné lidi, kteří nemají žádný přístup k moci, což je pro mě velice důležité.
Ali Toktakunov (1988) začínal tvorbou křížovek, později nastoupil do zpravodajství. Od roku 2011 psal pro kyrgyzskou sekci Rádia Svobodná Evropa, kde působil do roku 2020. Věnoval se vyšetřování korupce a praní peněz v Kyrgyzstánu. Několik let strávil v pražské redakci. V roce 2021 založil vlastní investigativní portál MediaHub. Podílel se na hojně citovaném vyšetřování, které zjistilo nelegální vývoz 700 milionů dolarů pod dohledem klanu Matraimovových.