Útoků na novináře přibývá a evropské země o nich mají velmi málo informací. Podle zjištění investigace.cz a našich kolegů ze zemí Visegrádské čtyřky, Rumunska a Bulharska se nejčastěji jedná o slovní útoky, novináři se ale potýkají také s brutálními fyzickými napadeními, nebo v případě Slovenska i s vraždou. Novináři se však mohou bránit a důležité soudní spory vyhrávají.
Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.
Útoky na novináře se s pandemií Covid-19 a hněvem, který ji provázel, ještě zhoršily a situaci umocňují i politici podněcující nenávist vůči těm, kteří je kritizují. V celé východní části EU pozorujeme, jak snadno mohou ústní výhružky přejít ve fyzické útoky. Nebo dokonce vraždy, jako v případě slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky.
V Maďarsku se jednotliví novináři i celé zpravodajské agentury staly terčem pomlouvačných kampaní ze strany provládních médií a politiků. V Polsku zažili novináři fyzické útoky nejen ze strany příznivců nenávistných politiků, ale také ze strany policie. V České republice někdejší premiér Andrej Babiš podněcoval online útok proti šéfredaktorce investigace.cz, kterou obviňoval ze své volební prohry. Také na Slovensku, navzdory vraždě novináře Jána Kuciaka před pěti lety, míra nenávisti a zastrašování opět vzrostla tak, že sami novináři přiznávají autocenzuru, jen aby měli klid.
Jaké druhy útoků jsou ve východní části EU nejčastější?
Přestože Rada Evropy od institucí v členských zemích informace o útocích sbírá, podle zjištění našich kolegů ze slovenského Investigatívneho centra Jána Kuciaka zůstává většina případů nenahlášená. Právě nedostatek informací je vedl k založení iniciativy monitoringu útoků a ochrany novinářů s názvem bezpecna.zurnalistika.sk.
Podle zjištění iniciativy uvedly dvě třetiny (66,2 %) slovenských novinářů, že v loňském roce zažily nějaký druh útoku; 76 % těchto incidentů bylo slovních. Až 85 % novinářů to považuje za ohrožení svobody slova, přičemž 16 % v souvislosti se skutečnými nebo domnělými hrozbami přiznává autocenzuru. Tyto útoky jsou jedním z důvodů, proč i přes masivní podporu veřejnosti v roce 2018 je dnes na Slovensku výrazně méně aktivních investigativních novinářů než v době vraždy Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. (Graf znázorňuje průzkum ICJK mezi slovenskými novnáři – nejčastěji se potýkají se slovními výhružkami.)
Žádná z dalších zemí, které se účastní projektu The Organised Crime and Corruption Watch, nemá o incidentech týkajících se novinářů přesná čísla. Z průzkumu, který byl součástí zmíněného projektu, ale vyplynulo, že nejčastějším typem napadení jsou výhrůžky, obvykle slovní, velmi často v online prostředí, někdy i staronovým způsobem prostřednictvím dopisu. Například v roce 2020 dostal slovenský investigativní reportér Peter Sabo do poštovní schránky náboj do pistole.
Mezi další časté typy útoků patří vyhrožování soudem, špehování a kybernetické šikanování nebo diskriminace, třeba odmítnutí akreditace nebo nevpuštění novinářů z konkrétních médií na tiskové konference. Například na Slovensku strana Smer-SD a její lídr Robert Fico po léta odmítali odpovídat na otázky největších nezávislých deníků SME a Denníku N. V poslední době, v souvislosti s blížícími se parlamentními volbami, se tato strana odmítá účastnit i předvolebních debat TV Markíza a útočí na její objektivitu a nestrannost.
Také polští novináři se musí od doby, kdy Právo a spravedlnost (PiS) upevnilo moc, potýkat s diskriminací a ohrožením financování a bezpečnosti práce. Maďarští novináři čelí obzvláště nechutným pomlouvačným kampaním, které zřejmě organizuje vládnoucí strana Fidesz a s ní spřízněné subjekty.
Pandemie normalizovaných útoků
Na vzestupu je také fyzické násilí vůči novinářům. Během pandemie Covid-19 rozzuřené davy protestující proti preventivním opatřením často napadaly pracovníky médií, které vnímaly jako součást „elity“, jež tato opatření prosazuje.
Tento trend se projevil i v dalších evropských zemích. Protestující pravidelně napadali novináře v Německu, v Nizozemsku se některá média dokonce uchýlila k najímání bezpečnostních pracovníků, kteří reportéry během covidových protestů doprovázeli. Na Slovensku agresivní protesty vyústily ve fyzické napadení kameramanů dvou televizních stanic, kterým voda a kečup poškodily vybavení.
Terčem fyzických útoků se stávají také polští novináři, a to nejen v souvislosti s protesty proti pandemickým opatřením. V říjnu 2020 byly ve Vratislavi během demonstrace proti zpřísnění potratových zákonů fyzicky napadeny dvě novinářky, které o akci informovaly. Zpravodajství z protestů také opakovaně bránila policie, která například zadržela jednoho novináře a vyvezla ho z města. Také fotoreportéři dokumentující migrační krizi na polských hranicích s Běloruskem v roce 2021 byli brutálně zadrženi vojáky polské armády.
Brutální násilí vůči novinářům ukázal i videozáznam z nacionalistického pochodu, který se ve Varšavě odehrává pravidelně. 11. listopadu 2020 tam policie proti novinářům použila obušky, přestože na sobě měli nápisy PRESS nebo byli jasně identifikovatelní. Na jaře 2022 prokuratura vyšetřování ukončila, protože podle ní nebylo možné policisty identifikovat – měli buď masku, nebo helmu.
V Maďarsku došlo k vážnému incidentu na protestu organizovaném příznivci provládní strany Fidesz, dva reportéři čelili obtěžování a fyzickému násilí. Jak se ukázalo, útočník Zsolt Bede byl známou provládní veřejnou osobou.
V Bulharsku byl investigativní novinář Slavi Angelov před svým domem v Sofii napaden dvěma maskovanými muži ozbrojenými kovovými trubkami, zatímco další muž útok nahrával na mobilní telefon. Případ z roku 2020 zůstává nevyřešen.
Slovní útoky vytvářejí podmínky pro další obtěžování
Slovní útoky, zejména z úst politiků, mohou podnítit další obtěžování ze strany veřejnosti a státních orgánů, včetně nepříjemných pomlouvačných kampaní i právního obtěžování. Zejména takzvané náhubkové žaloby (Strategické žaloby proti účasti veřejnosti, SLAPP), tedy žaloby vládních úředníků proti novinářům nebo aktivistům kritickým vůči vládě, zůstávají v mnoha zemích velkým problémem.
V Polsku opakovaně dochází ke slovním útokům na nezávislé novináře během tiskových konferencí vlády. Například v květnu 2023 označil předseda PiS Jaroslaw Kaczyński novináře TVN24 za „zástupce Kremlu“. Mezinárodní organizace Media Freedom Rapid Response ve své zprávě „Article 19“ z března 2022 zároveň upozorňuje, že v Polsku se rozmáhá praxe náhubkových žalob (SLAPP). V roce 2021 zveřejnila polská nevládní organizace Towarzystwo Dziennikarskie (Společnost novinářů), která se zabývá ochranou svobody médií, zprávu, v níž v letech 2015–2021 napočítala celkem 66 SLAPP proti novinářům a 58 trestních řízení, z toho 25 podle článku 212 trestního zákoníku. Ten je obzvláště oblíbeným nástrojem, jak novinářům znepříjemnit práci: stanoví, že za „pomluvu“ veřejné osoby může být novinář odsouzen až k jednomu roku vězení.
Podle informací Towarzystwa Dziennikarskiego podávají tyto žaloby obvykle politici nebo veřejné instituce. Nejčastějším terčem žalob jsou novináři listu Gazeta Wyborcza, který je kritický vůči úřadům.
V Maďarsku patří slovní výhrůžky právním postihem k nejčastějším hrozbám, kterým novináři čelí. Zpráva Mezinárodního tiskového institutu z roku 2017 zároveň upozorňuje, že novinářky jsou v Maďarsku terčem útoků častěji než mužští kolegové, což odpovídá celosvětovým trendům.
Výhrůžky novinářům jsou často důsledkem mediálních kampaní diskreditujících zpravodajství nebo jednotlivé novináře. Například v únoru 2023 bylo reportérovi maďarského levicového listu Mérce vyhrožováno smrtí poté, co informoval o krajně pravicovém shromáždění. Před tímto incidentem provládní média nepravdivě spojovala Mérce s násilnými útoky spáchanými antifašistickými aktivisty. Policie později podala na autora výhružek trestní oznámení.
Byly také zaznamenány případy, kdy se provládní celostátní média zaměřila na konkrétní novináře a šířila o nich pomluvy. V roce 2016 odvysílala maďarská televize TV2 pomlouvačné reportáže o novinářce HVG Zsófii Gergely, které doplnila jejími fotografiemi. Televize TV2 byla později soudně donucena zaplatit novinářce odškodné za pomluvu.
Kromě jednotlivých novinářů byla pomlouvačným kampaním vystavena i média. Například Direkt36, Telex a Átlátszó byla v sérii článků, které ve stejné podobě sdílelo mnoho provládních zpravodajských médií, včetně státní tiskové agentury MTI, obviněna z „financování zahraničními agenty“ a „ohrožení národní bezpečnosti“.
Podobně i v Rumunsku jsou slovní útoky často vedeny ze strany státních orgánů. Příkladem je případ Aliny Cristea, novinářky, která se stala terčem Ředitelství pro vyšetřování organizovaného zločinu a terorismu (DIICOT). Cristea čelila obvinění z šíření dětské pornografie. Podle serveru context.ro Cristea již dříve uvedla, že na ni prokurátor DIICOT vyvíjel nátlak, aby nepublikovala kritické články o šéfovi policie okresu Brăila. Stejné oddělení obvinilo jinou novinářku, která se stala whistleblowerkou z rumunského národního rozhlasu poté, co odhalila, že jeden z jejích šéfů využíval veřejné prostředky ke svým zájmům. Nakonec byl případ soudci zamítnut.
V únoru 2022 započala dehonestující kampaň proti rumunské investigativní novinářce Emilii Șercan poté, co odhalila plagiátorství v doktorské práci bývalého premiéra. Novinářka poskytla policii důkazy o tom, že její soukromé fotografie byly sdíleny na několika webových stránkách pro dospělé nebo ve skupině policejní akademie na WhatsAppu. Na základě stížností novinářky bylo zahájeno šest trestních řízení.
Podle zprávy amerického ministerstva zahraničí bylo manželce šéfredaktora rumunského serveru G4Media.ro vyhrožováno vojenským důstojníkem ve zjevné snaze cenzurovat připravovaný článek. Kapitán Gabriel Cristian Alexandru z Univerzity národní obrany kontaktoval manželku šéfredaktora Cristiana Pantaziho a vyhrožoval jí, aby na novináře vyvinula nátlak a odradila ho od zveřejnění článku o profesorovi, který šířil konspirační teorie a propagandu proti Ukrajině a jejímu prezidentovi.
Současní i bývalí vládní úředníci používají proti investigativním novinářům jako nátlakovou taktiku občanskoprávní řízení a trestní oznámení. V jednom z nedávných případů podal mezinárodní důlní magnát Benny Steinmetz dvě žaloby, na RISE Project Romania a The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP).
Steinmetz požadoval vymazání všech článků zveřejněných RISE a OCCRP o jeho aktivitách. Podnikatel rovněž u soudu požadoval, aby bylo oběma platformám zakázáno zveřejňovat novinářská vyšetřování týkající se jeho osoby. Beny Steinmetz byl v Rumunsku odsouzen na pět let a ve Švýcarsku čeká na verdikt soudu. Byl obviněn z poskytování úplatků.
Podobné kombinaci výhrůžek a obtěžování ze strany veřejných činitelů čelí také bulharští novináři. V roce 2022 obdržel investigativní novinář a člen OCCRP Atanas Čobanov varování od velvyslanectví USA v Sofii, že hrozí bezprostřední nebezpečí fyzického útoku proti jeho osobě. Jeho kolega Dimitar Stojanov se musel přestěhovat do jiné země poté, co podobná zpráva o hrozícím útoku přišla z jiných zdrojů. V roce 2023 čelili Čobanov i Stojanov, kteří vedou investigativní portál bird.bg, útoku ze strany úřadu generálního prokurátora Ivana Geševa, který tvrdil, že se spikli se zločinci a politiky s cílem odstranit ho z funkce, a zveřejnil korespondenci s jejich novinářskými zdroji. Čobanov, který žije ve Francii, se v roce 2020 stal rovněž terčem útoku francouzské zpravodajské společnosti Avisa Partners, která pracuje pro bulharského klienta.
Na Slovensku byli investigativní novináři na popud místního podnikatele Mariana Kočnera vyhledáváni ve státních databázích zdravotní pojišťovny, a dokonce i policie. Výsledky těchto nezákonných vyhledávání využil tým špionů, které Kočner zaměstnával, aby tyto novináře, včetně Jána Kuciaka, sledoval. Fotografie z tohoto sledování byly později použity, když si dnes již odsouzená Zuzana Zsuzsová údajně pro Kočnera objednala vraždu tohoto novináře. Za nezákonné sledování je obviněno několik osob, přičemž jeden policista byl za nezákonné prohlídky odsouzen ke dvěma letům vězení.
Vlády se nestarají
Po vraždě Jána Kuciaka, a zejména po následujících volbách v roce 2020, kdy se moci ujala opozice, politici slíbili, že přijmou několik zákonů na ochranu novinářů. Nová koalice složená ze Sme rodina, Za ľudí, OĽANO a SaS ale přes to, že měla ústavní většinu, zákon o ochraně novinářů zatím na Slovensku nepřijala. Navrhované zákony mimo jiné obsahovaly novelu trestního zákoníku, která by veškeré trestné činy spáchané na novinářích a několika dalších profesích, jako jsou například lékaři, považovala za závažnější a automaticky by za ně hrozily přísnější tresty.
Stejně tak v sousedních zemích neexistují žádné zvláštní zákony na ochranu novinářů. Polský Press klub předložil Sejmu návrh novely zákona, jehož cílem je zvýšená právní ochrana novinářů a pracovníků médií, již několikrát. Podle něj by útok na novináře nebo redakčního pracovníka (například zvukaře nebo kameramana) během jejich práce nebo v souvislosti s ní byl povinně stíhán a trestán jako útok na veřejného činitele.
Kvůli neexistenci zvláštních zákonů musí novináři spoléhat na rozhodnutí soudů, které mohou vytvářet důležité precedenty. Ačkoli maďarské pomlouvačné kampaně proti nezávislým médiím obvykle nejsou odsouzeny, existují výjimky: v roce 2023 Átlátszó úspěšně zažaloval provládní nevládní organizaci CÖF za pomluvu.
Vítězství zažila média také v Bukurešti, odvolací soud se zabýval odvoláním RISE Project a jeho reportéra Ionuța Stănescu. Toto odvolání napadlo dva rozsudky z července 2020 a března 2021, které daly za pravdu Ramoně Mănescu, bývalé ministryni a současné poslankyni Evropského parlamentu. RISE Project informoval o tom, že Mănescu prostřednictvím realitních transakcí vydělala přes 30 milionů eur. Přestože Mănescu vyhrála dva soudní spory proti RISE a tvrdila, že chybí důkazy, které by ji s transakcemi spojovaly, odvolací soud letos v červnu její tvrzení odmítl a nařídil jí novináře odškodnit a uhradit soudní výlohy.
V České republice vyhrála šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová případ, který představuje důležitý precedent. Po zveřejnění zjištění v kauze Pandora Papers, tedy Babišových podezřelých nákupů nemovitostí přes offshorové schéma, prohrálo ANO volby. Babiš novinářku obvinil ze zmanipulování voleb, a to na svých sociálních sítích, kde se následně rozběhla nenávistná kampaň proti její osobě. Holcová Babiše zažalovala a soud rozhodl v její prospěch. Babiš se musel omluvit a uhradit veškeré soudní náklady. Rozsudek je zásadní, protože stanovuje odpovědnost politika za jeho příspěvky na sociálních sítích a za moderování následných komentářů pod příspěvky.
Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.