Střední Evropa a její osudový atom

Během studené války byl přirozeně dominantní silou v jaderném průmyslu střední Evropy Sovětský svaz. Vyvinul technologii, postavil reaktory a vyškolil lidi, kteří je řídili.

Nyní, o 30 let později, mohou být ekonomiky regionu Visegrádské čtyřky spojeny se Západem různými způsoby, ale jaderný průmysl je stále silně ovlivňován ruskými zájmy.

V České republice vlastní jednu z hlavních strojírenských společností jaderného průmyslu, Škodu JS, ruský energetický gigant Gazprom. Na Slovensku poskytují půjčky společnosti Slovenské elektrárne, která staví nové jaderné reaktory, ruské banky, včetně kontroverzní Mezinárodní investiční banky. Nedávno ruský dodavatel porazil amerického konkurenta ve výběrovém řízení na dodávku jaderného paliva do slovenské jaderné elektrárny Mochovce. V Maďarsku byla zase pro stavbu nové jaderné elektrárny najata ruská státní jaderná společnost Rosatom. Maďarsko kromě toho podniklo kroky ke zmírnění svých licenčních pravidel s cílem urychlit výstavbu závodu, což zvýhodňuje právě ruské partnery.

Rosatom má zkušenosti

Česko by se mělo v nejbližších letech přiřadit ke svým kolegům z Visegrádské čtyřky a začít s dostavbou jaderné elektrárny Dukovany. Neurčitě se o tom mluví už několik let, teprve v poslední době se podle všeho věci daly do pohybu, poněvadž padla konkrétní data. 

O stavbu nového bloku se zajímá šest společností: ruský Rosatom, francouzská EDF, jihokorejská KHNP, čínská China General Nuclear Power, společný projekt Arevy a Mitsubishi Atmea a severoamerický Westinghouse. Dodavatel by měl být vybrán do konce roku 2022 a nový blok se začne stavět v roce 2029.

Jaderná elektrárna Dukovany je první provozovanou jadernou elektrárnou na území Česka. zdroj: cez.cz

„Rosatom má výhodu, už má zkušenost s Temelínem. Je to etablovaný vztah, který funguje. Jsou tam ale i jiné alternativy,“ komentoval pro investigaci.cz možné zájemce dostavby Dukovan partner mezinárodní právnické kanceláře Dentons a odborník na energetiku Petr Zákoucký. Podle jeho názoru existují minimálně tři dodavatelé, kteří by kritéria měli splnit. Nelze se tak vyhnout otázce, zda pro ně platí i nějaká bezpečnostní kritéria z pohledu politické orientace České republiky.

Uvnitř jaderné elektrárny Dukovany, zdroj: cez.cz

Geopolitické aspekty nehodnotíme. Všichni, kteří projevili zájem o výběrové řízení na dostavbu Dukovan, se přihlásí s technologií tlakovodního reaktoru chlazeného lehkou vodou, takové je kritérium zadavatele, ČEZu. Má to podle mě jediný důvod, a to, že s touto technologií máme v Česku zkušenosti,“ řekla investigaci.cz Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Uzavírá tedy zadání některým dodavatelům dveře? „Uzavírá je třeba Kanadě,“ doplňuje Drábová, „ale takto je podmínka položena investorem ČEZ a pokládána za výhodnou. Nemá cenu spekulovat, jestli to někomu zavírá, nebo otevírá dveře.“

S otázkou kompatibility ruské technologie jaderných elektráren se západní technologií, pokud by byla upřednostněna, by údajně neměl být problém. Dana Drábová tuto záležitost vidí pouze jako strategii zájmových skupin: „O nekompatibilitě se mluvilo často v souvislosti s jadernou elektrárnou Temelín, která byla dokončena v podstatných částech americkou společností Westinghouse, a žádná nekompatibilita se neprojevila. O nekompatibilitě často mluví zájmové skupiny a označují ji jako slabinu.“

Expert na energetiku Zákoucký taktéž nevidí v zájmu Rusů problém: „Nemyslím si, že by to mělo hrát roli. I kdyby Dukovany měli dostavět Rusové, neznamená to, že je budou provozovat.“ 

Škoda pod Kremlem

Ruským zástupcem na českém jaderném trhu je společnost Škoda JS. Přes síť několika firem vlastní tento strojírenský závod ruský gigant Gazprom. Škoda JS je kromě výrazné tuzemské činnosti v Dukovanech a v Temelíně aktivní i u zahraničných sousedů. Spolupodílí se na dostavbě slovenské jaderné elektrárny Mochovce, modernizuje Záporožskou jadernou elektrárnu na Ukrajině a participuje na výměně systému kontroly a řízení v maďarské elektrárně Paks 2.

Podle Centrální evidence dotací z rozpočtu (CEDR) dostala Škoda JS od roku 1999 do roku 2015 dotace v souhrnné výši 154 milionů korun. Peníze jí v průběhu posledních jedenácti let posílalo hlavně ministerstvo průmyslu a obchodu, částky se pohybovaly od 600 tisíc do 17 milionů korun. Drobnější částku (od 1,5 do 2,8 milionu korun) třikrát poslal i Státní úřad pro jadernou bezpečnost. V roce 2013 dostala Škoda JS zdaleka největší jednorázovou dotační injekci – přes 58 milionů korun z evropského operačního programu Podnikání a inovace.

  • Historie společnosti Škoda JS

Porevoluční historie Škodova dědictví byla celkem bouřlivá. Pro porozumění dnešnímu stavu se ale musíme vrátit do roku 2003, kdy stát prodal podíl ve Škodě Holding (pod kterou tehdy patřilo daleko víc odvětví než jenom jaderné strojírenství) skupině Appian Group. Privatizaci provázelo podezření z korupce a média psala, že nevýhodným prodejem stát přišel nejméně o miliardu korun. Rok nato prodala Appian Group jaderné strojírenství spolu s hutěmi a kovárnami Pilsen Steel ruské společnosti OMZ registrované v Nizozemsku. Tu ale hutě a kovárny nezajímaly, a proto se jich v roce 2010 zbavila. Jaderné strojírenství však drží doposud.

Koncovými vlastníky společnosti OMZ jsou dva neveřejné podílové investiční fondy, Gazprombank – Průmyslové investice a Gazprombank – Strojírenství. Prioritní akcie státní banky Gazprombank v hodnotě 39,95 miliardy rublů (v té době 15,8 miliardy korun) koupila na konci roku 2014 ruská vláda. Zjednodušeně řečeno, ruská vláda vlastní Škodu JS.

Na otázku investigace.cz, jestli je Škoda JS významným hráčem na poli jaderného byznysu, Dana Drábová odpověděla, že by mohla být, kdyby se její majitel víc snažil: „Mohla by mít víc zakázek, ale Gazprombank jí moc šancí nedává. Škoda JS umí získat zakázky na určité komponenty i od Francouzů, dodávala pro čínské jaderné elektrárny, které stavěly francouzské firmy. Je otázkou, proč jí Rusové neseženou zakázek víc. Má víc než padesátiletou historii a nemá tolik zakázek, kolik by si zasloužila.“

Škoda JS je významným hráčem na poli jaderného byznysu. Zdroj: Flickr

Ruští majitelé ale mají s českou strojírenskou firmou jiné plány. Podle databáze Mergermarket se ve Škodě JS momentálně rokuje o jejím prodeji. Jestli Škoda JS bude subdodavatelem pod křídly Rusů nebo jiného majitele, zatím není známo. „Princip ale zůstane stejný. Škoda JS je vlajkovou lodí českého průmyslu. Ať zakázku (v Dukovanech – pozn. red.) vyhraje kdokoli, Škoda JS bude připravena přiskočit ke kterémukoli jinému dodavateli a nakonec i tak zaštítí část dodávek z České republiky,“ myslí si Petr Zákoucký.

Význačný hráč českého strojírenství má na sebe navázaných několik subdodavatelů, které dokáže koordinovat. Vybudoval si renomé na základě spolupráce s ČEZem na Dukovanech a Temelínu, jehož se stal dvorním dodavatelem. Konkurenční výhodou může být i zkušenost s výstavbou u sousedů v zahraničí, kromě slovenských Mochovců i Maďarů a Ukrajinců.

„Klíčová úloha Škody JS bude nezbytná. V zadávací dokumentaci (dostavby Dukovan – pozn. red.) se určitě objeví jako jeden z parametrů také podpora českého průmyslu. Z toho pohledu v Česku není nikdo jiný kromě Škody JS a ta již jako generální subdodavatel funguje. Je to jediná společnost, která má reference a je schopna koordinovat práci s ostatními subdodavateli,“ popisuje Petr Zákoucký, v čem spočívá konkurenční výhody Škody JS.

Kroky Maďarska

V lednu 2014 maďarská vláda oznámila, že najímá společnost Rosatom na výstavbu svých nových reaktorů, přičemž většina financování bude poskytována právě Ruskem. Orbánova vláda se rozhodla pro Rosatom bez výběrového řízení. Získání zakázky na gigantický projekt za 12 miliard eur bez soutěže vyvolalo kritiku na domácí i mezinárodní úrovni. 

Od té doby se vliv Ruska v Maďarsku nadále zvyšoval. V roce 2016 Rosatom převzal maďarskou společnost Ganz EEM, která byla v dobré pozici, aby mohla být součástí připravované výstavby jaderné elektrárny známé jako Paks 2.

Na řízení v maďarské elektrárně Paks 2 se podílela i česká Škoda JS. zdroj: atomeromu.hu

Převzetí bylo výsledkem dlouholetého konfliktu. Ganz EEM vznikl jako rusko-maďarský společný podnik mezi Rosatomem a maďarskou průmyslovou společností Ganz před 12 lety, ale obě strany spolu od samého začátku nevycházely dobře a jejich spory skončily u soudu. Maďaři nakonec prodali své akcie společnosti Rosatom v roce 2016.

Projekt výstavby nových reaktorů je stále v přípravné fázi, několik předešlých termínů zahájení prací totiž nebylo dodrženo. Nedávný krok maďarské vlády má za cíl tento proces urychlit. Agentura Reuters jej v listopadu 2019 okomentovala následovně: „Maďarsko předložilo Evropské komisi návrh právních předpisů pozměňujících protokoly o jaderné bezpečnosti země tak, aby se přizpůsobily projektu rozšíření jaderných elektráren, který chce urychlit.“ Což je výhodné i pro Rusy, kteří se snažili splnit bezpečnostní standardy požadované evropskými a maďarskými orgány.

Slovensko – úvěrová linka z Moskvy

Slovensko se dlouhodobě potýká s problémy, jež souvisí s rozšířením jaderné elektrárny Mochovce. V posledních třech desetiletích tomuto záměru nebylo přáno a několikrát se zpozdil. Přestože Rosatom není v současnosti přímo zapojen do projektu, propojení s Ruskem se projevuje subtilněji.

Například velké části mochovecké jaderné elektrárny byly dodány českou společností Škoda JS, kterou, jak víme, vlastní Rusové. V posledních letech pak celý projekt začaly podstatným způsobem financovat ruské banky.

Na výstavbe slovenské elektrárně v Mochovcích pracuje aj Škoda JS. Zdroj: Flickr

Majoritním akcionářem společnosti Slovenské elektrárne, která provozuje Mochovce, byl italský energetický podnik ENEL. Dnes je většinovým majitelem Energetický a průmyslový holding (EPH) českého miliardáře Daniela Křetínského. V době, kdy Mochovce ovládali Italové, obdržel ENEL od dceřiných společností Sberbank významnou půjčku ve výši 870 milionů eur, primárně určenou na dostavbu elektrárny. Na Slovensku tvrdí, že poskytnutí této půjčky ještě neznamená, že by byl projekt pod vlivem ruských zájmů.

„Slovenské elektrárny mají půjčky od více než dvaceti bank a jejich celkový objem je několikrát větší než půjčka od Sberbank,“ říká externí manažer komunikace Slovenských elektráren Miroslav Šarišský a dodává: „Půjčka od Sberbank je jediná od banky se sídlem v Rusku. Naše půjčky jsou v maximální míře diverzifikované, Slovenské elektrárne spolupracují s mnoha předními evropskými a americkými bankami.“

Více informací o půjčce a okolnostech, za nichž byla sjednána, odmítly Slovenské elektrárne sdělit. „Jednání s bankami o úvěrových podmínkách je dlouhý a náročný proces, ve kterém rozhodujeme pouze o meritu podmínek. Podrobnosti o úvěrových podmínkách, jejich splatnosti a dalších záležitostech nelze zveřejnit, jedná se o standardní podmínku pro podobné smlouvy,“ vysvětlil mluvčí.

„Ruská banka“ v Budapešti: Investice v Česku smrdí podvodem

Sberbank ale není jedinou bankou s napojením na ruskou vládu, jež se zapojila do výstavby v Mochovcích.

Mezinárodní investiční banka (MIB), v níž mají hlavní slovo Rusové, před dvěma lety oznámila, že Slovenským elektrárnám půjčila na sedm let 60 milionů eur. V té době banka uvedla, že „podpora slovenského energetického gigantu“ měla být největší investicí banky na Slovensku. K této půjče Miroslav Šarišský řekl: „Účelem půjčky bylo všeobecné financování společnosti, včetně zvýšení ochrany životního prostředí a zvýšení výroby elektřiny ve vodních elektrárnách.“

MIB se od té doby proměnila v závažný mezinárodní problém, který vyvolal obavy v EU i ve Spojených státech. Odborníci na bezpečnost banku považují za ruského trojského koně v srdci EU.

  • Mezinárodní investiční banka

Mezinárodní investiční banka byla založena vládami členských států RVHP. Tehdejší Československo patřilo k zakládajícím členům. Dohoda o zřízení Mezinárodní investiční banky byla podepsaná 10. července 1970 pod správou Sekretariátu OSN. Základní kapitál MIB uvádí částku 1 300 milionů eur. Tato suma ale představuje pouze stanovený budoucí cíl, ve skutečnosti banka disponuje financemi v hodnotě 315 milionů eur, které dodaly členské státy. Banka se orientuje na podporu středně velkých podniků přímými úvěry, velkých podniků pomocí syndikovaného financování a na exportní financování.

V období 2007–2011 se připravovala na sloučení s Mezinárodní bankou hospodářské spolupráce do jedné regionální rozvojové banky. Fúze nakonec neproběhla a banka zahájila proces modernizace v roce 2014. Změny se týkaly především principu hlasování, organizační struktury banky a mechanismů řízení a struktury základního kapitálu. Nejkontroverznější změnou bylo přemístění sídla banky z Moskvy do Budapešti, což vyvolalo kritiku několika západních spojenců včetně Spojených států, které tvrdí, že by banka mohla být nástrojem ruských zpravodajských služeb. V jejích nových stanovách se totiž mluvilo i o získání diplomatické imunity pro zaměstnance. 

MIB má devět akcionářů – Ruskou federaci (44,67 %), Bulharsko (9,46 %), Maďarsko (9,34 %), Českou republiku (9,66 %), Slovensko (4,83 %), Rumunsko (5,9 %), Kubu (1,8 %), Vietnam (0,36 %) a Mongolsko (0,48 %). Nerozdělená kvóta je 13,5 %.

Ruské palivo

Manažeři Slovenských elektráren před rokem čelili dalšímu zásadnímu rozhodnutí. Dlouhodobá smlouva o dodávce jaderného paliva skončila, a proto bylo nutné vyjednat novou. Na rozdíl od minulosti měli tentokrát trochu pestřejší volbu. Oproti tradičnímu ruskému dodavateli jaderného paliva nabídla v tomto směru své služby americká společnost Westinghouse.

Slováci ale nakonec opět kývli Rusům. Americké palivo totiž stále není dostatečně přizpůsobeno slovenským reaktorům vyrobeným na základě ruské technologie. Zkušenost s tímto palivem už měli například v českém Temelíně. Výsledkem byl tzv. banánový efekt neboli ohnuté palivové tyče. Westinghouse ale mezitím dosáhl pokroku ve vývoji. Certifikaci pro všechny typy ruských reaktorů však, alespoň na Slovensku, stále nemá.

Aby se Američané mohli účastnit výběrového řízení, musel by být jejich produkt také nejprve uznán slovenským národním orgánem jaderného dozoru a agenturou ESA (Euratom Supply Agency) jako relevantní druh paliva. Rusům hrálo do karet i to, že Westinghouse podle informací Investigativního centra Jána Kuciaka požadoval, aby slovenská strana platila nákladnou certifikaci a testování palivových tyčí. Navíc se ukázalo, že nabídka Westinghouse byla dražší než ta ruská. Rozhodnutí Slováků tedy nebylo žádným překvapením.

 

Autoři textu: Hana Čápová a Eva Kubániová (investigace.cz), András Szabó