Maďarský novinář Panyi: Orbán si vymýšlí nepřátele, které pak hrdinně udolá

Rozhovor s maďarským investigativním novinářem Szabolcsem Panyim o tom, jak se vyvíjel Orbánův vztah k Rusku, i o uneseném Maďarsku.

Maďarsko zůstává jednou z mála členských zemí EU, která po ruské invazi do Ukrajiny nadále podporuje Putinův režim. Jak se situace v Maďarsku zejména ohledně války v Ukrajině od 24. února vyvinula?

Naše vláda nebyla na vypuknutí války absolutně připravená. Viktor Orbán se ještě začátkem února setkal s Vladimirem Putinem a ten ho ujistil, že se žádná invaze neplánuje. Orbán se tak vrátil domů a své lidi uklidnil. Na schůzce své parlamentární frakce všem oznámil, že žádná válka nehrozí.

Celá jeho propaganda byla postavená na tom, že USA jen šíří strach. Své setkání s Putinem dokonce nazval „mírovou misí“. Do Moskvy údajně jel s cílem, aby zajistil mír. Po vypuknutí války proto vláda pár dní vůbec nechápala, co se děje. Její nejistota vyústila až v to, že se dokonce začala chovat jakoby normálně a proevropsky. Maďarsko zpočátku všechny sankce vůči Rusku podporovalo. Invaze navíc přišla uprostřed volební kampaně. Průzkumy veřejného mínění, které si Orbánova strana dala udělat, jasně ukázaly, že se lidé války i ekonomické nestability bojí. Tím pádem bylo jasné, že Orbán musí do světa vyslat jasné poselství, že se postará o mír, který potřebujeme. A že se Maďarsko nebude do války zapojovat.

Orbán je mistrem ve vytváření imaginárních nepřátel, jež pak hrdinně poráží. A v tomto případě se snažil vydávat za někoho, kdo bude bránit Maďarsko před zatažením do války.

Vláda pak začala velmi hlasitě deklarovat, že Maďarsko nejenže neposkytuje Ukrajině žádné zbraně, ale brání i jakýmkoli transferům zbraní přes své území. Maďarsko je tak pravděpodobně jedinou členskou zemí EU, která Ukrajincům neposílá žádné zbraně, a to ani na komerční bázi.

S tímto příklonem k Rusku začala maďarská vláda otevřeně kritizovat sankce. Budapešť si pak vyjednala výjimku z embarga, co se týče dodávek ruského plynu a ropy. Maďarsko je totiž na ruském plynu a ropě naprosto závislé. Výjimku si ale nakonec vyjednaly i další země, jako třeba Česko, Polsko nebo Německo. Polsko a Německo ji přitom chtějí využívat maximálně do konce roku 2023.

Co se týče ruské ropy, Maďarsko ji odebírá za nižší ceny než okolní země, což se odráží i na nižších cenách pohonných hmot. Například Slováci jezdili do Maďarska pravidelně tankovat. Je to dáno dobrými vztahy s Ruskem, nebo něčím jiným?

Maďarská vláda zavedla cenový strop na benzín a naftu už loni, tedy ještě před válkou. Aby se toto opatření dalo vůbec udržet, musíme ropu nakupovat z Ruska, od čehož většina členských zemí EU kvůli sankcím ustoupila. Vznikla tím ale paradoxní situace, kdy kvůli sankcím šla cena ruské ropy prudce dolů, takže i přes cenový strop maďarská ropná společnost MOL vydělává mnohem víc než kdy předtím. Zisk se jí oproti roku 2020 zvedl čtyřikrát.

Jak reálná je dnes Orbánova popularita nebo důvěra v něj? Pořád je to milovaný vůdce národa?

Válka v Ukrajině vypukla uprostřed předvolebního klání. V první fázi šlo Orbánovým lidem především o to, aby zvítězili s nejvyšším možným rozdílem. A tak se rozjela propagandistická masáž společnosti o maďarské neutralitě. „Není to naše válka a nesmíme stavět zájmy Ukrajiny nad naše vlastní“ a tak podobně. Což samozřejmě ve společnosti rezonovalo a Orbán ve volbách drtivě zvítězil.

Jeho vítězství ale bylo docela překvapivé, ne? Dlouho to vypadalo, že by mohl ty volby po dlouhé době prohrát…

Ano. Jenže situace se postupně měnila v jeho prospěch. Velmi dobře si pamatuji ten zlom, kdy opoziční politici začali vykládat, jak jsou lidé vyděšení, a byť tradičně volí opozici, rozhodli se pro Orbána, neboť se obávají, že pokud zvítězí opoziční kandidát, jejich děti a vnuci budou muset narukovat a válčit v Ukrajině. V tomto směru propaganda zafungovala dokonale.

Po volbách se naopak zaměřila na sankce, jsou prý zlem a kvůli nim mají Maďaři drahé energie. Vlastně už nešlo o zbraně nebo válku, ale o to vykreslit Maďarsko jako oběť bruselských sankcí, ať už to znamená cokoli. Teď jsou například po celém Maďarsku billboardy s plakáty, na nichž jsou černé bomby s nápisem „sankce dopadající na Maďarsko“. Opět to funguje a podpora sankcí ve společnosti se neustále zmenšuje.

Proč se Viktor Orbán stal takovým zastáncem Putina? Tak tomu přece v minulosti nebývalo.

Viktor Orbán se do veřejného povědomí poprvé zapsal v létě 1989 na shromáždění připomínajícím našeho premiéra Imreho Nagyho, kterého popravili, nebo spíš zavraždili, po revoluci v roce 1956. Orbán tehdy veřejně vyzval ruská vojska, ať Maďarsko opustí. A najednou se všichni začali ptát, kdo byl ten odvážný chlap, který otevřeně řekl, že tady Rudou armádu nechceme.

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

Když po pádu komunistického režimu vstoupil do politiky, tehdy jako člen opozice, až někdy do roku 2009 zastával silně protiruské postoje a obhajoval NATO.

Jenže v roce 2008 vypukla ekonomická krize, jež silně zasáhla i Maďarsko. A Orbánovi ekonomičtí poradci ho začali přesvědčovat, že by bylo dobré zbavit se závislosti na západním finančním systému, který je příliš křehký, a že je potřeba poohlédnout se i jinde.

V roce 2009 se tak Orbán v Petrohradu poprvé osobně setkal s Vladimirem Putinem. Cestu si pak ještě protáhl do Pekingu, kde se sešel s vedením čínské komunistické strany. Vyloženě přátelské gesto vůči Rusku ale přišlo až v roce 2014, těsně před obsazením Krymu. V lednu 2014 podepsala maďarská vláda spolupráci na dostavbě jaderné elektrárny, což bylo opravdu špatně načasované. Putin už tehdy musel vědět, že za pár týdnů hodlá zaútočit na Ukrajinu. Takže na podepsání smlouvy dost spěchal. Zároveň se podepisovala i dost nevýhodná smlouva ohledně dodávek ruského zemního plynu. Na těchto dodávkách pak přes skořápkové firmy vydělávali lidé z Orbánova okolí. Proto můžeme s jistotou prohlásit, že tu byla politická vůle udržovat dobré vztahy s Ruskem.

Zároveň to ale znamená, že Maďarsko je na ruském zemním plynu naprosto závislé. A Rusové to vědí a využívají tento fakt jako politickou zbraň, dokážou tak vytvořit enormní tlak na maďarskou vládu. Když pak Rusové začali odstavovat dodávky plynu, v Maďarsku to vyvolalo paniku. Zatímco ostatní evropské země se přestaly scházet a jednat s představiteli ruské moci, maďarské vládní činitele to vyděsilo tak, že náš ministr průmyslu odjel jednat do Ruska. Bylo to dost ponižující. V Moskvě prosil nejen o zaručení dodávek plynu, ale i o odložení plateb. Maďarský forint se totiž kvůli několika špatným vládním rozhodnutím tenkrát propadl a nebyly rezervy. Takže jsme za dodaný plyn nemohli zaplatit ani v eurech, ani v dolarech, ani v rublech.

Jak se stalo, že Orbán ovládl Maďarsko?

Proběhlo to postupně, po několika krocích. Silně mi to připomíná tradiční schéma na praní peněz. V první fázi máme několik jakoby nezávislých aktérů, kteří investují do médií, jež se nacházejí ve finančních potížích, nebo je přímo koupí. Na což dostanou výhodné půjčky od státní banky. Postupně takto skoupí přes polovinu maďarských médií. To se stalo před pár lety.

Posléze se všichni tito nezávislí mediální podnikatelé ve stejný den rozhodnou, že všechna svá média dobrovolně vloží do jednoho svěřenského fondu, který je shodou náhod řízený Orbánovými lidmi. Obdobnou koncentraci médií by sice měl napadnout maďarský antimonopolní úřad, ale vláda schválí speciální výnos, v němž se deklaruje, že se tak stalo v zájmu maďarského státu, takže je to všechno v pořádku.

Dalším krokem pak bylo Orbánem oznámené vytvoření nové národní buržoazie, národní třídy kapitalistů – chtěl, aby klíčová odvětví maďarského průmyslu, jako třeba energetika, komunikace, média nebo finanční sektor, byla vlastněna Maďary. A s tím měl pomáhat stát. Tato nová národní buržoazie se přitom vesměs rekrutuje z Orbánových blízkých přátel, nebo dokonce z jeho rodiny.

A co soudnictví a spravedlnost?

Justici vláda ovládla tak, že vytvořila nové správní a dozorčí orgány soudců, kde sedí političtí nominanti. Ty musí potvrdit dvě třetiny parlamentu, v němž má Orbánova strana většinu. Není to sice až tak očividné ovládnutí justice jako v Polsku, máme to skrytější, ale tím pádem asi i důmyslnější. Například důležité případy, jako třeba ty korupční, nejsou soudcům přidělovány náhodně. Dostávají je na starost jen ti, co jsou vládě oddaní.

Problémem ale nejsou ani tak soudci, jako spíš prokurátoři. Většina vládních korupčních kauz se k soudu vůbec nedostane, protože je prokurátoři stopí. Generální prokurátor je bývalým členem vládní strany a Orbánův starý známý. Funkci generálního prokurátora zastává posledních 16 let, tedy i po celou doby Orbánovy vlády. Vládě je tak loajální, že ani není třeba nějak se vměšovat do justice, když na vás soudci vůbec nedosáhnou.

To mi připomíná situaci na Slovensku za vlády SMERu. A co maďarská policie?

I ministr vnitra je v této funkci nepřetržitě 16 let. A ví se o něm, že na každého má složku s materiálem. Že to dlouho sbíral a dával dohromady. Má opravdu velkou moc, a proto ho tlačí k odchodu do penze. Pořád sice dohlíží na policii, ale tajné služby už pod něj nespadají. Ty momentálně řídí šéf Orbánova kabinetu, který tak má přístup k odposlechům i všem tajným operacím.

Samotný policejní prezident je ze staré školy a na Orbánovi si zachovává jakousi nezávislost. Jenže v poslední době ho vláda začala obcházet.

Jak si Orbánova vláda stojí ve vztahu ke středoevropským zemím?

Před ruskou invazí do Ukrajiny bylo jedním z největších maďarských spojenců Polsko. Což se dost změnilo, i když se vztahy nyní trochu normalizovaly kvůli společnému nepříteli, kterým je Brusel a Evropská komise.

Co se týče Slovenska, je tu zvláštní situace. Současný slovenský ministr zahraničí má vůči maďarské vládě dost vyhraněný postoj. Maďarsku a jeho vnitřní i vnější politice rozumí, protože v Maďarsku býval velvyslancem, a je proto velmi kritický. Maďarská diplomacie ovšem odpověděla tím, že s tímto člověkem se vůbec nebude bavit, a počká si na novou slovenskou vládu, jejíž ministr zahraničí bude mít k Maďarsku lepší vztah.

Na druhou stranu tu máme bývalého slovenského premiéra a dnes ministra financí Igora Matoviče a tamního poslance Gyimesiho, kteří mají s Orbánem přímé spojení.

Orbán se také netají svým dobrým vztahem s Ficem a Pellegrinim. Před pár dny si založil účet na Twitteru a hned začal sledovat jak Hegera (slovenský premiér), tak Pellegriniho a z českých politiků Babiše.

Podle všeho by byl Orbán rád, kdyby se Babiš vrátil k moci – protože v současné době je ze středoevropských zemí vztah k Česku ten nejchladnější, přestože obě země mají pravicové vlády.

A jaké jsou tedy vyhlídky Maďarska v nadcházejících letech?

Vzhledem k tomu, že poslední volby proběhly letos v dubnu, zůstane Orbán u moci ještě dlouho. V parlamentu má navíc pohodlnou většinu, takže není pravděpodobné, že by tak silná vláda padla. Ve svém projevu také oznámil, že by chtěl zůstat u moci až do roku 2030. Měli bychom se ale připravit na ekonomickou krizi, úpadek a možná i nepokoje. Bude to myslím docela turbulentní období.

Historická zkušenost s režimy vyznačujícími se podobným přístupem k moci je známá. V okamžiku, kdy začnou moc ztrácet, neotevřou se k demokratizaci, k liberálnějšímu přístupu, ale naopak k brutalitě a útisku. Protože jejich politické elity mají strach, že se ztrátou moci by ony i jejich rodiny mohly přijít o svobodu, a kdyby nastala politická změna, mohly by skončit i ve vězení. Takže předpokládám, že Maďarsko čeká dost nepříjemné období.

Szabolcs Panyi

Szabolcs Panyi vystudoval maďarský jazyk a literaturu na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti. V letech 2013 až 2018 pracoval jako redaktor a politický reportér v největším maďarském nezávislém zpravodajském webu index.hu. V roce 2017 se podílel na založení VSquare.org, přeshraniční iniciativy investigativní žurnalistiky ve visegrádském regionu. Na Arizonské státní univerzitě studoval v letech 2017 až 2018 investigativní žurnalistiku v rámci stipendia Huberta H. Humphreyho (Fulbright). Na podzim 2018 nastoupil do maďarského neziskového novinářského centra direkt36.hu, kde se věnuje především kauzám souvisejícím s národní bezpečností a zahraniční politikou. V letech 2015, 2016 a 2020 obdržel cenu Transparency-Soma, která každoročně oceňuje nejlepší maďarskou investigativní žurnalistiku. V roce 2018 byl nominován na Evropskou novinářskou cenu za článek Satan’s hand: Russian meddling behind Budapest’s metro chaos. Laureátem Evropské novinářské ceny se stal v roce 2021 za článek How Orbán played Germany, Europe’s great power.

Autorka rozhovoru: Pavla Holcová
Zdroj úvodní fotografie: Direkt36