Maďarský novinář Panyi: Orbán si vymýšlí nepřátele, které pak hrdinně udolá

Když po pádu komunistického režimu vstoupil do politiky, tehdy jako člen opozice, až někdy do roku 2009 zastával silně protiruské postoje a obhajoval NATO.

Jenže v roce 2008 vypukla ekonomická krize, jež silně zasáhla i Maďarsko. A Orbánovi ekonomičtí poradci ho začali přesvědčovat, že by bylo dobré zbavit se závislosti na západním finančním systému, který je příliš křehký, a že je potřeba poohlédnout se i jinde.

V roce 2009 se tak Orbán v Petrohradu poprvé osobně setkal s Vladimirem Putinem. Cestu si pak ještě protáhl do Pekingu, kde se sešel s vedením čínské komunistické strany. Vyloženě přátelské gesto vůči Rusku ale přišlo až v roce 2014, těsně před obsazením Krymu. V lednu 2014 podepsala maďarská vláda spolupráci na dostavbě jaderné elektrárny, což bylo opravdu špatně načasované. Putin už tehdy musel vědět, že za pár týdnů hodlá zaútočit na Ukrajinu. Takže na podepsání smlouvy dost spěchal. Zároveň se podepisovala i dost nevýhodná smlouva ohledně dodávek ruského zemního plynu. Na těchto dodávkách pak přes skořápkové firmy vydělávali lidé z Orbánova okolí. Proto můžeme s jistotou prohlásit, že tu byla politická vůle udržovat dobré vztahy s Ruskem.

Zároveň to ale znamená, že Maďarsko je na ruském zemním plynu naprosto závislé. A Rusové to vědí a využívají tento fakt jako politickou zbraň, dokážou tak vytvořit enormní tlak na maďarskou vládu. Když pak Rusové začali odstavovat dodávky plynu, v Maďarsku to vyvolalo paniku. Zatímco ostatní evropské země se přestaly scházet a jednat s představiteli ruské moci, maďarské vládní činitele to vyděsilo tak, že náš ministr průmyslu odjel jednat do Ruska. Bylo to dost ponižující. V Moskvě prosil nejen o zaručení dodávek plynu, ale i o odložení plateb. Maďarský forint se totiž kvůli několika špatným vládním rozhodnutím tenkrát propadl a nebyly rezervy. Takže jsme za dodaný plyn nemohli zaplatit ani v eurech, ani v dolarech, ani v rublech.

Jak se stalo, že Orbán ovládl Maďarsko?

Proběhlo to postupně, po několika krocích. Silně mi to připomíná tradiční schéma na praní peněz. V první fázi máme několik jakoby nezávislých aktérů, kteří investují do médií, jež se nacházejí ve finančních potížích, nebo je přímo koupí. Na což dostanou výhodné půjčky od státní banky. Postupně takto skoupí přes polovinu maďarských médií. To se stalo před pár lety.

Posléze se všichni tito nezávislí mediální podnikatelé ve stejný den rozhodnou, že všechna svá média dobrovolně vloží do jednoho svěřenského fondu, který je shodou náhod řízený Orbánovými lidmi. Obdobnou koncentraci médií by sice měl napadnout maďarský antimonopolní úřad, ale vláda schválí speciální výnos, v němž se deklaruje, že se tak stalo v zájmu maďarského státu, takže je to všechno v pořádku.

Dalším krokem pak bylo Orbánem oznámené vytvoření nové národní buržoazie, národní třídy kapitalistů – chtěl, aby klíčová odvětví maďarského průmyslu, jako třeba energetika, komunikace, média nebo finanční sektor, byla vlastněna Maďary. A s tím měl pomáhat stát. Tato nová národní buržoazie se přitom vesměs rekrutuje z Orbánových blízkých přátel, nebo dokonce z jeho rodiny.

A co soudnictví a spravedlnost?

Justici vláda ovládla tak, že vytvořila nové správní a dozorčí orgány soudců, kde sedí političtí nominanti. Ty musí potvrdit dvě třetiny parlamentu, v němž má Orbánova strana většinu. Není to sice až tak očividné ovládnutí justice jako v Polsku, máme to skrytější, ale tím pádem asi i důmyslnější. Například důležité případy, jako třeba ty korupční, nejsou soudcům přidělovány náhodně. Dostávají je na starost jen ti, co jsou vládě oddaní.

Problémem ale nejsou ani tak soudci, jako spíš prokurátoři. Většina vládních korupčních kauz se k soudu vůbec nedostane, protože je prokurátoři stopí. Generální prokurátor je bývalým členem vládní strany a Orbánův starý známý. Funkci generálního prokurátora zastává posledních 16 let, tedy i po celou doby Orbánovy vlády. Vládě je tak loajální, že ani není třeba nějak se vměšovat do justice, když na vás soudci vůbec nedosáhnou.

To mi připomíná situaci na Slovensku za vlády SMERu. A co maďarská policie?

I ministr vnitra je v této funkci nepřetržitě 16 let. A ví se o něm, že na každého má složku s materiálem. Že to dlouho sbíral a dával dohromady. Má opravdu velkou moc, a proto ho tlačí k odchodu do penze. Pořád sice dohlíží na policii, ale tajné služby už pod něj nespadají. Ty momentálně řídí šéf Orbánova kabinetu, který tak má přístup k odposlechům i všem tajným operacím.

Samotný policejní prezident je ze staré školy a na Orbánovi si zachovává jakousi nezávislost. Jenže v poslední době ho vláda začala obcházet.

Jak si Orbánova vláda stojí ve vztahu ke středoevropským zemím?

Před ruskou invazí do Ukrajiny bylo jedním z největších maďarských spojenců Polsko. Což se dost změnilo, i když se vztahy nyní trochu normalizovaly kvůli společnému nepříteli, kterým je Brusel a Evropská komise.

Co se týče Slovenska, je tu zvláštní situace. Současný slovenský ministr zahraničí má vůči maďarské vládě dost vyhraněný postoj. Maďarsku a jeho vnitřní i vnější politice rozumí, protože v Maďarsku býval velvyslancem, a je proto velmi kritický. Maďarská diplomacie ovšem odpověděla tím, že s tímto člověkem se vůbec nebude bavit, a počká si na novou slovenskou vládu, jejíž ministr zahraničí bude mít k Maďarsku lepší vztah.

Na druhou stranu tu máme bývalého slovenského premiéra a dnes ministra financí Igora Matoviče a tamního poslance Gyimesiho, kteří mají s Orbánem přímé spojení.

Orbán se také netají svým dobrým vztahem s Ficem a Pellegrinim. Před pár dny si založil účet na Twitteru a hned začal sledovat jak Hegera (slovenský premiér), tak Pellegriniho a z českých politiků Babiše.

Podle všeho by byl Orbán rád, kdyby se Babiš vrátil k moci – protože v současné době je ze středoevropských zemí vztah k Česku ten nejchladnější, přestože obě země mají pravicové vlády.

A jaké jsou tedy vyhlídky Maďarska v nadcházejících letech?

Vzhledem k tomu, že poslední volby proběhly letos v dubnu, zůstane Orbán u moci ještě dlouho. V parlamentu má navíc pohodlnou většinu, takže není pravděpodobné, že by tak silná vláda padla. Ve svém projevu také oznámil, že by chtěl zůstat u moci až do roku 2030. Měli bychom se ale připravit na ekonomickou krizi, úpadek a možná i nepokoje. Bude to myslím docela turbulentní období.

Historická zkušenost s režimy vyznačujícími se podobným přístupem k moci je známá. V okamžiku, kdy začnou moc ztrácet, neotevřou se k demokratizaci, k liberálnějšímu přístupu, ale naopak k brutalitě a útisku. Protože jejich politické elity mají strach, že se ztrátou moci by ony i jejich rodiny mohly přijít o svobodu, a kdyby nastala politická změna, mohly by skončit i ve vězení. Takže předpokládám, že Maďarsko čeká dost nepříjemné období.