Na začátku loňského roku uzavřela jedna z největších českých cestovních kanceláří kontrakt s kyperskou společností Kinetka Aviation, která slíbila zajistit leteckou dopravu pro desítky tisíc turistů. Žádné lety ale nezajistila a postupně vyšlo najevo i to, že někteří z představitelů firmy vystupovali pod falešným jménem. Desítky milionů korun vyplacené zálohy nikdy nepřišly zpět a celý obchod teď prověřuje policie. Případ rozplétala redaktorka Sofia Špirková. Natáčel s ní Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Podvod, který nemá obdoby. Jak CK Blue Style přišla o miliony appeared first on investigace.cz.

Podvod, kterému čelila česká cestovní kancelář Blue Style, nemá podle zjištění redakce a vyjádření odborníků v oblasti cestovního ruchu obdoby. Společnost zaplatila kyperské firmě Kinetca Aviation desítky milionů korun za leteckou dopravu, která nikdy neexistovala. Investigace.cz podrobně zmapovala pozadí tohoto podvodu a odhalila strukturu fiktivní společnosti. 

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

V lednu 2025 v Praze zástupci cestovní kanceláře Blue Style uzavřeli smlouvu s kyperskou charterovou společností Kinetca Aviation Services v hodnotě přes pět milionů eur, tedy přibližně 124 milionů korun. Kinetca Aviation se ve smlouvě zavázala zajistit leteckou přepravu pro zhruba čtyřicet tisíc klientů. 

Podle advokáta Blue Style Michala Hanzlíka se cestovka především spolehla na doporučení dlouhodobého partnera, jehož identitu odmítl upřesnit, a na celkový dojem ze schůzek – kombinaci zdánlivé odbornosti zúčastněných, kteří měli bohaté znalosti o celém odvětví. Tak podle Hanzlíka začalo drama, které málem skončilo zrušenými dovolenými desítek tisíc klientů cestovní kanceláře a vyústilo v trestní oznámení, jež podala cestovní kancelář Blue Style na několik aktérů.

Sliby, mlčení a prázdné účty

Podle trestního oznámení, které máme k dispozici, na jednáních v Praze vystupovali za Kinetcu advokát David Sprecher a muž, který se měl představit jako John Morgan. Až později Blue Style zjistila, že se tento muž ve skutečnosti jmenuje Qaddah Fadi a že byl klíčovou postavou promyšleného schématu. Na prvních schůzkách ale Morgan na zástupce Blue Style zapůsobil svými detailními znalostmi leteckého provozu – věděl o letadlech prakticky všechno. V kombinaci s reputací izraelské advokátní kanceláře, ve které David Sprecher pracoval, působila celá firma důvěryhodně.

Z celkové částky, kterou Blue Style zaplatila, bylo necelých 85 milionů určeno jako záloha na lety v období od 1. do 28. dubna 2025, zbývající část pak lety od 29. dubna 2025. První část letů měl zajistit litevský dopravce. Zpočátku vše vypadalo jako běžná rutina: cestovní kancelář dostala letové informace a na jejich základě informovala své klienty o termínech odletů na dovolenou.

Kinetca podle Hanzlíka mezitím budovala dojem důvěryhodnosti i v detailech. Prezentovala vizuály interiérů letadel, návrhy rozmístění sedaček i branding – všude mělo být logo Blue Style, na podhlavnících, na trupu i uvnitř kabiny. Dokonce prý nechávali šít uniformy palubního personálu. Jenže když začali zástupci Blue Style požadovat konkrétní provozní informace – s jakými letadly mají počítat, jak bude zajištěn catering nebo údržba –, odpovědi přestávaly přicházet nebo byly vyhýbavé.

Cestovní kancelář proto kontaktovala přímo litevskou leteckou společnost a zjistila, že u ní Kinetca žádné služby neobjednala. Na poslední chvíli se jí pak podařilo zajistit náhradní leteckou kapacitu.

Schůzky v Praze

Podle trestního oznámení se na začátku dubna uskutečnila další schůzka zástupců cestovní kanceláře Blue Style se zástupci Kinetcy. Ti měli Blue Stylu přiznat, že sjednané služby nezajistili. Tvrdili ale, že lety pro druhé smluvní období, které měla zajišťovat rumunská společnost, jsou již zajištěny a uhrazeny. Ani tyto závazky však nakonec nesplnili. Komunikace ze strany Kinetcy se postupně zcela zastavila. Zástupci BlueStyle se proto rozhodli podat u pražského soudu návrh na vydání evropského příkazu k obstavení účtů Kinetca Aviation. Zároveň ji upozornili, že případ předají českým orgánům činným v trestním řízení.  

Podle Hanzlíka pod tlakem těchto právních kroků vrátila Kinetca Aviation čtrnáctého dubna v přepočtu 85 milionů korun. Zbývajících necelých 39 milionů korun však na účtech Blue Style chybí dodnes. Cestovka tuto částku vymáhá právně.

Advokát Sprecher měl následně Blue Stylu sdělit, že Kinetca nikdy nebyla jeho klientem a komunikaci s Blue Style ukončil.

„Při takhle sofistikovaném podvodu by na to skočilo 99,9 % cestovních kanceláří. Silné doporučení, silná historie, špičková znalost byznysu, elitní advokát z jedné z největších izraelských kanceláří – všechno etablovaní experti,“ tvrdí Hanzlík.

Izraelský sexuolog, ruský politik a nedohledatelná žena

Jak Blue Style zjistila až během jednání, generálním ředitelem Kinetcy, a tedy osobou zodpovědnou za její činnost, měl být muž jménem Loizos Loizou z Kypru – v kyperském obchodním rejstříku je Loizou veden jako “sekretář”, tedy osoba, jež má na starosti formální záležitosti firmy. Na pozici jednatele je vedena další kyperská firma, jež na svém webu uvádí Loizose jako ředitele. Naší redakci se o muži dále podařilo zjistit pouze to, že figuruje v několika dalších firmách ve Velké Británii. Na dotazy ohledně působení Kinetcy zaslané přes WhatsApp pouze stručně uvedl, že se k věci nebude vyjadřovat.  

Nesrovnalosti se ale týkají i osob, které jsou uvedeny na webu Kinetcy a které za tuto firmu podle Hanzlíka vystupovaly při jednáních v Praze. Vedle právníka Davida Sprechera, jenž následně přestal komunikovat a popřel, že by firmu zastupoval, sehrál klíčovou roli muž vystupující jako John Morgan. Podle zjištění Blue Style jde ve skutečnosti o osobu jménem Qaddah Fadi, která na webu společnosti vůbec nevystupuje.

Další zmatek panuje kolem muže, který se účastnil jednání osobně a byl na jednání Johnem Morganem zmiňován jako zástupce firmy. Na webu Kinetcy figuruje jako projektový manažer Alexander Bouras, jehož fotografie odpovídá ruskému politikovi Andreji Sigidinovi. Osoba přítomná na schůzkách byla ve skutečnosti podle trestního oznámení Mihai Doroftei. 

Nejasnosti se objevují i u dalších prezentovaných zaměstnanců. Analýza fotografií ukazuje, že snímky na webu společnosti byly převzaty od reálných osob – například prezentovaná fotografie muže, údajného charterového specialisty Aureliena Lacroixe, odpovídá fotografii ruského podnikatele Sergeje Andrejeva. Fotografie údajného generálního manažera zase odpovídá sexuologovi působícímu v Izraeli, Sergeji Derkachovi. 

Redakci investigace.cz se nepodařilo prokázat, že by se kterákoli z osob, jejichž fotografie se na těchto stránkách objevily, na podvodu jakýmkoli způsobem podílela.  

Samostatnou kapitolou je žena vystupující na pražských jednáních pod jménem Yulia Mylos. Tu se nepodařilo spolehlivě identifikovat.

Redakce investigace.cz se pokusila kontaktovat všechny klíčové aktéry případu. Právník David Sprecher na dotazy nereagoval a komunikaci ukončil s odkazem na profesní mlčenlivost. Muže vystupujícího jako John Morgan, kterého Blue Style později identifikovala jako Qaddaha Fadiho, se nepodařilo dohledat ani kontaktovat. Redakci se nepodařilo navázat kontakt ani s mužem vystupujícím jako Mihai Doroftei, ani s ženou, která vystupovala jako Yulia Mylos.

Mimořádný podvod jako varování

Podle zástupců cestovního ruchu jde o výjimečný případ, se kterým se oslovené společnosti dosud nesetkaly. Shodují se, že standardní praxe v oboru je postavena na spolupráci s dlouhodobě prověřenými partnery.

Mluvčí Čedok Klára Divíšková uvedla, že firma má stabilní síť dopravců a s podvodnými subjekty nabízejícími falešné charterové služby se dosud nesetkala. Obdobně se vyjádřil i Jan Bezděk ze společnosti FISHER, která podle něj spolupracuje výhradně s velkými a zavedenými aerolinkami.

Zkušenost s podobným případem nemá ani Smartwings. Její mluvčí Vladimíra Dufková uvedla, že společnost spolupracuje pouze s prověřenými partnery, kteří procházejí pravidelnými audity.

Asociace cestovních kanceláří prostřednictvím svého místopředsedy pro vnější vztahy Jana Papeže popsala, jak by mělo standardní prověření nového zprostředkovatele vypadat v praxi. Podle Papeže by mělo zahrnovat minimálně ověření obchodních údajů, licence, pojištění a ekonomické situace. U charterových brokerů pak považuje za klíčové zjistit, zda skutečně disponují smlouvami s leteckými dopravci, jaká konkrétní letadla mají být nasazena a zda jejich provozovatel je držitelem platného osvědčení leteckého provozovatele (AOC).  

„V praxi si některé cestovní kanceláře nechávají doložit i reference od jiných klientů nebo spolupracujících letišť,“ dodal Papež. Míra prověřování se přitom liší podle toho, zda jde o nového, nebo dlouhodobého partnera. Zatímco u zavedených protistran postačuje průběžné sledování jejich stability, u nových subjektů bývá kontrola výrazně přísnější a obvykle zahrnuje osobní jednání i kontrolu dokumentů. Standardní postup zahrnuje také dotaz na agentury akreditované IATA (Mezinárodní asociace leteckých dopravců) a ověření, zda daný subjekt není v insolvenci nebo exekuci.

Redakce investigace.cz se právníka Blue Style Michala Hanzlíka zeptala, jak firma postupovala při prověřování Kinetca Aviation. Konkrétně jsme se ptali, jaký přesný postup při prověřování klientů byl v tomto případě použit, jaké zdroje, nástroje nebo systémy při prověřování využívají a jak celý proces probíhal, co bylo provedeno, v jakém pořadí a s jakým výsledkem. 

Hanzlík odpověděl, že požadované informace jsou důvěrné a jejich případný únik by mohl ohrozit probíhající vyšetřování. Podklady podle jeho slov již byly předány Policii České republiky v rámci trestního oznámení. 

Na základě této odpovědi nelze posoudit, zda postup Blue Style splňoval všechny standardy prověřování klientů. 

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Falešné identity a ukradené fotky: Jak podvodníci okradli českou cestovku o desítky milionů appeared first on investigace.cz.

Obchod s drogami způsobuje nárůst násilí na původních obyvatelích peruánské Amazonie. Satelitní snímky ukazují rozsah nelegálních aktivit pašeráků v pralese. Kypr odebral občanství ruským oligarchům, kteří jej získali v rámci kontroverzního programu „pas za peníze“. Drogové kartely v Mexiku do svých řad verbují studenty chemie pro posílení výroby fentanylu. Deportace ukrajinských dětí z okupovaných území za účelem jejich rusifikace probíhaly pod přímou kontrolou Vladimíra Putina.

Drogové gangy pěstují koku hluboko v amazonském pralese a napadají při tom komunity původních obyvatel Peru. Satelitní snímky analyzované investigativními novináři z Mongabay Latam zachycují uprostřed amazonské džungle desítky nelegálních přistávacích drah pro letadla. Za jejich vybudováním stojí pašeráci drog, kteří z peruánské Amazonie převážejí lístky koky nutné k výrobě kokainu. Gangy čím dál více zasahují i do území původních obyvatel. Domorodé kmeny, jež se snaží pašerákům vzdorovat, čelí vyhrožování a stupňujícímu se násilí. Jen za poslední čtyři roky zde bylo zavražděno nejméně patnáct domorodých vůdců. Ne všechny vraždy zatím byly vyšetřeny, narkozločin je nicméně považován za jeden z hlavních zdrojů narůstajícího násilí na původních obyvatelích.

Přečtěte si

NarcoFiles: Kokainová dálnice do Evropy

Mexické drogové kartely do svých řad verbují studenty chemie kvůli výrobě fentanylu. Pouze za minulý rok zemřely ve Spojených státech na předávkování fentanylem desítky tisíc lidí. Tento nebezpečný syntetický opioid do USA pašují ve velkém právě mexické kartely. Jejich současným cílem je začít v Mexiku syntetizovat i samotné prekurzory – chemické sloučeniny, bez nichž se výroba fentanylu neobejde. Kartely se tak chtějí osvobodit od závislosti na dovozu prekurzorů z Číny a studenti chemie jim v tom mají pomoci. Svědectví o tom přinesl přímo od lidí z mocného kartelu Sinaloa deník The New York Times.

Podle jednoho z členů kartelu se studentům zatím podařilo vyrobit daleko silnější fentanyl. Pokud by se jim povedlo uspět i ve výrobě vlastních prekurzorů, znamenalo by to podle znalců novou nebezpečnou fázi fentanylové krize. Syntetické opioidy z Mexika nekončí jen ve Spojených státech, ale dostávají se také do Evropy, jak podrobněji popisujeme v našem článku.

Přečtěte si

Pašerácké stezky vedou z Mexika do Evropy. Hrozí nám fentanylová epidemie?

Kypr odebral pasy dalším 86 cizincům, kteří je získali v rámci programu „občanství za peníze“. Seznam zveřejněný deníkem Politis zahrnuje jména řady ruských oligarchů včetně těch umístěných na sankčních seznamech Spojených států a Evropské unie. Patří mezi ně miliardář Oleg Děripaska, akcionář ruské investiční skupiny Alfa Group Alexej Kuzmičev nebo bývalý vyšetřovatel FSB Sergej Kovbasjuk.

Kyperská vláda v rámci kontroverzního programu „zlatých víz“ v minulosti rozdala tisíce pasů zejména miliardářům z Ruska a Číny. Výměnou za občanství měl být příslib milionových investic v zemi. V roce 2020 byl program pozastaven poté, co novináři Al Jazeery odhalili, že díky němu získali kyperské občanství i usvědčení zločinci a lidé obvinění z korupce nebo praní špinavých peněz. Od té doby vláda odebrala už více než 280 takto udělených pasů.

Únosy ukrajinských dětí do Ruska za účelem jejich rusifikace probíhaly pod přímou kontrolou Vladimíra Putina. Nové důkazy o rozsahu deportací přinesl v investigativní zprávě tým výzkumníků z Yale University. Podařilo se jim identifikovat více než tři sta ukrajinských dětí deportovaných z Ruskem okupovaných území a následně zařazených do ruských databází dětí určených k adopci. Unesené děti ve věku od dvou do sedmnácti let obdržely ruské občanství a většina z nich podle zjištění výzkumníků skončila v rodinách napříč Ruskou federací. Pomocí satelitních snímků pak výzkumníci odhalili, že řada dětí byla do Ruska deportována letadly podléhajícími přímo prezidentu Putinovi.

Celkově se mluví až o statisících ukrajinských dětech, jež Kreml unesl za účelem jejich rusifikace. Nucené deportace z okupovaných území představují podle mezinárodního práva válečný zločin. Mezinárodní trestní tribunál proto minulý rok vydal zatykač na Vladimíra Putina a na zmocněnkyni Kremlu pro práva dětí Marii Lvovu-Bělovu, která je v procesu nucených adopcí Putinovou pravou rukou. Podle výzkumníků z Yale University přináší jejich zpráva nové důkazy o možných válečných zločinech, zločinech proti lidskosti a spolu s dalšími důkazy rovněž o možném aktu páchání genocidy.

The post #zesvěta: Pašeráci drog se v amazonském pralese střetávají s původními obyvateli appeared first on investigace.cz.

Izraelec Tal Dilian dříve vedl elitní jednotku zpravodajských služeb své země. Pak ale změnil kariéru a se svou tehdejší ženou, právničkou Sarou Hamou, vybudoval jednu z nejmocnějších společností na světě, zaměřující se na špionážní technologie. Jejich firma Intellexa využívala mezery v kyperském systému korporátních zákonů k tomu, aby obešla vývozní pravidla pro spyware, a nadto skrývala své skutečné majitele za propracovanou sítí společností. Pozadí podnikání izraelského byznysmena odkrývá organizace International Consortium of Investigative Journalists (ICIJ).

„Mým posláním je vzdělávat ostatní a pomáhat jim, aby se stali finančně svobodnými, žili delší a zdravější život, a rovněž lidem nabízet příležitosti včetně toho, že také zajišťuji jejich fyzickou bezpečnost,“ napsal si izraelský podnikatel Tal Dilian na svůj profil na síti LinkedIn.

Tento muž kdysi vedl elitní zpravodajskou jednotku a prodával zbraně. V roce 2003 však musel z izraelských obranných sil odejít, neboť se objevilo podezření, že byl zapleten do machinací s finančními prostředky. Pak se přestěhoval na Kypr, který je v posledních letech oblíbeným místem pro firmy specializující se na spyware. Právě tady založil svou společnost a ostrovní stát využil k tomu, aby mohl bez regulací vyvážet produkty do celého světa. Pomáhala mu v tom dnes už jeho bývalá žena a obchodní partnerka, právnička Sara Hamou.

Právnička a Predator

Podle uniklých dat z projektů Cyprus Confidential a Pandora Papers zasedala Sara Hamou ve správních radách více než dvaceti firem navázaných na Diliana. Minimálně ve třech z nich měla vlastnické podíly a patřily jí ještě další tři společnosti spojené s jejím manželem. Jedna taková společnost získávala statisíce dolarů za zakázky od dalších Dilianových firem.

Hamou se podle analýzy dokumentů, kterou provedli novináři z ICIJ, pokoušela utajit skutečné vlastníky i činnost sítě Dilianových firem. K tomu využívala korporátní alianci nazvanou Intellexa, někdy také přezdívanou „hvězdná aliance spywaru“. Hamou vybudovala síť firem zaměřených na spyware a chránila Intellexu před regulačními orgány či před tím, aby si jejích aktivit všimla Evropská unie.

Jméno zmíněné Sary Hamou se objevuje také ve zprávě výboru PEGA. Ten ustanovil Evropský parlament za účelem prošetření zneužití spywaru v Evropské unii. V květnu 2023 tento výbor zmínil právě Hamou jako „ústřední postavu“ korporátní aliance Intellexa, sdružující firmy napojené na Tala Diliana.

Intellexa a pod ni spadající firma Cytrox prodávaly spyware pojmenovaný Predator. Jde o špionážní program, jenž snadno vnikne do telefonu a získá přístup ke všem datům, která jsou v zařízení uložená nebo z něj odeslaná — ke zprávám, telefonním hovorům, fotografiím i mikrofonu nebo kameře. Predator umožnil vidět „téměř vše v zařízení uživatele, včetně slídění v šifrovaných hovorech a zprávách“, informovala kanadská technologická platforma Citizen Lab.

Společnost Cytrox, která stojí za špionážním software Predator, si za svou ředitelku zvolila seniorku z Beskyd a následně mladou ženu z Polska. Jak je možné, že by ženy o své funkci nevěděly? To se dočtete v dnešním článku Zuzany Šotové. https://t.co/Xud4FGshnz

— investigace_cz (@investigace_cz) February 13, 2024

Predator se široce využívá po celém světě a výrazně také v Evropě. Podle zjištění novinářského projektu European Investigative Collaborations, publikovaného v říjnu 2023, byl tento spyware objeven nejméně v 25 zemích, včetně států s režimy porušujícími lidská práva, jako je třeba Súdán. Predatora využívaly údajně i egyptské zpravodajské služby a mezi klienty Intellexy jsou i členské státy Evropské unie, například Řecko, kde jeho použití v roce 2022 vyvolalo obrovský skandál.

Spyware Predator vyrábí firma Cytrox, která je navázaná na Diliana i Intellexu. Tato společnost vznikla v roce 2017 a podle profilu na databázi Crunchbase poskytuje vládám „operativní kybernetické řešení“. Cytrox měl firemní zastoupení v Izraeli nebo Maďarsku a své produkty prodával do zemí, jako je Egypt, Arménie, Indonésie, Omán či Saúdská Arábie. V roce 2018 koupila Cytrox firma WiSpear, patřící Dilianovi.

Přečtěte si

Výrobce spywaru Cytrox změnil vedení z české seniorky na mladou Polku. Je možné, že o tom ani jedna nevěděla

Podle zjištění investigace.cz byla jako ředitelka zodpovědná za tuto společnost až do léta 2023 uvedená penzistka z České republiky.

Podnikavý pár

Sara Hamou potkala Diliana už v roce 2008, když nastoupila do firmy Trident Trust. Ta vytvářela síť podniků pro Dilianovu firmu Circles, zaměřující se na spyware.

Společnost Trident Trust sice sídlila na Kypru, ale podle Pandora Papers vytvořila složitou síť sedmi společností se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Tento krok měl utajit, kdo jsou jejich skuteční vlastníci.

🚨🚨 BIG : WE URGE ALL USERS TO UPDATE THEIR #Apple devices urgently.@citizenlab in coordination with @Google’s TAG team found that former Egyptian MP Ahmed Eltantawy was targeted with Cytrox’s #Predator #spyware through links sent via SMS and WhatsApp.https://t.co/YepUzuLQXU

— Citizen Lab (@citizenlab) September 22, 2023

Díky zmíněné firmě Circles se Dilian stal multimilionářem, prodával spyware po celém světě a vydělával stovky milionů dolarů ročně. V roce 2014 však firmu prodal americké investiční společnosti a jeho síť firem si v Circles ponechala dvanáctiprocentní podíl. Circles byla sloučena s izraelskou NSO Group, jež vyrábí známější a sofistikovanější spyware Pegasus.

Jak se schovat na Kypru

Izraelec Tal Dilian a jeho partnerka Sara Hamou využili k vybudování jedné z nejznámějších špionážních firem Kypr, protože se tak mohli snadno vyhnout regulacím. Jejich postup odhalily dokumenty uniklé v projektu Cyprus Confidential.

Díky tomu, že jejich firma sídlila na Kypru, a tedy na území Evropské unie, mohli Dilian a Hamou obcházet izraelská omezení ohledně prodeje spywaru. Izraelské firmy zaměřující se na spyware totiž musí mít vývozní licenci od tamního ministerstva obrany. To navíc posuzuje, zda prodej technologie do zahraničí nepoškodí izraelskou národní bezpečnost. Tomu se Dilian vyhnul právě založením firem na Kypru, který vývoz spywaru nereguluje.

I samotná izraelská NSO Group tvrdila, že své produkty vyváží z Kypru. Kyperská vláda ovšem popřela, že by firmě udělila jakoukoli exportní licenci.

Přečtěte si

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

V tomto ostrovním státě totiž chybí regulační rámec, jenž by kontroloval vývoj a vývoz produktů týkajících se kybernetického sledování. Kyperské úřady jsou podle novinářů z ICIJ navíc pasivní ve vymáhání zákonů Evropské unie dotýkajících se spywaru.

Kyperský novinář Makarios Drousiotis ve své knize Mafiánský stát napsal, že podle šéfa zdejších zpravodajských služeb na ostrově působí až 29 firem zabývajících se spywarem a zároveň napojených na Izrael. Kypr údajně získal přístup k nástrojům spywaru od firem propojených s Dilianem na oplátku za to, že mu povolil provozovat firmy na svém území.

Tajné izraelské transakce

V listopadu 2018 registrovala Sara Hamou na Kypru firmu Maravilhas Solutions Ltd. (MS), zaměřující se na vylepšování vozidel. Dokumenty z Cyprus Confidential ale odhalily, že tato společnost byla ve skutečnosti hluboce zapojená do izraelského průmyslu zabývajícího se spywarem.

Jedním z jejích zakladatelů byl i Yair Tamir, který tehdy pracoval pro Q Cyber Technologies, tedy firmu spojenou s NSO Group. Maravilhas Solutions uzavřela smlouvu s dceřinou firmou Q Cyber Technologies, přičemž Hamou byla v obou z nich ředitelkou. Uniklé dokumenty projektu Cyprus Confidential sice neukázaly žádné detaily o aktivitách těchto dvou firem, MS však poslala izraelské společnosti faktury v hodnotě víc než sto tisíc dolarů. Podobnou částku dostala MS i od další izraelské společnosti, Septies Communication. Tamir na otázky novinářů z ICIJ neodpověděl.

MS podepsala dohody o mlčenlivosti s nejméně sedmi izraelskými firmami, včetně společnosti založené bývalými zpravodajskými důstojníky, která poskytuje technologie pro odposlech telefonních hovorů. Podle novinářů z ICIJ tato společnost opakovaně skrývala identitu svých obchodních partnerů a klientů.

NEW @citizenlab REPORT: Pegasus vs Predator: Dissident's Doubly Infected iPhone Reveals Cytrox Mercenary Spyware,” by @billmarczak @jsrailton @insyria @nouraaljizawi @sienaanstis @kjberdan and me: https://t.co/M8h73Ou2Z6

— profdeibert (@RonDeibert) December 16, 2021

Na začátku února 2021 Hamou oznámila své účetní, že Maravilhas Solutions kupuje produkty pro projekt firmy Q Cyber Technologies v Bulharsku. V květnu pak MS od této izraelské firmy koupila zboží za celkem skoro 120 tisíc dolarů a poslala ho do Belgie. Kyperské daňové úřady se na žádost jiné evropské země o tuto belgickou transakci zajímaly a prošetřovaly ji, jak podle uniklých dat informovala Hamou svou účetní.

Uniklá korespondenci rovněž obsahuje radu právníka z firmy, jež byla součástí Intellexy. Jurista napsal, že pokud je zařízení pro kybernetický dohled v dodávce s jiným zbožím a následně je odesláno do třetí země předtím, než bude putovat do cílové destinace, nemusí firma vývozním orgánům ohlašovat koncového uživatele.

Na černé listině

Před pěti lety překvapilo cestující na kyperském letišti Larnaka podezřele rychlé wifi připojení. Společnost, jež tamní internet provozovala, však skrze přístupové body ukradla osobní údaje víc než devíti milionů lidí, kteří tudy zrovna cestovali a připojili se přes síť wifi k internetu. Šlo o firmu vlastněnou Talem Dilianem. To však nebyl jediný skandál spojený s jeho podnikáním.

Když úřady odhalily krádež dat na letišti v Larnace, Dilian přesunul provoz své společnosti Intellexa z Kypru do Řecka. Následoval však další skandál: v srpnu 2022 objevili Predator v 92 telefonech řeckých novinářů, politiků i podnikatelů, čímž vypuklo parlamentní vyšetřování.

V roce 2020 podal jeden z bývalých Dilianových obchodních partnerů na izraelského podnikatele žalobu. Ta odhalila, že Hamou se svým mužem „pašovala“ majetek firmy Intellexa skrze další společnosti zakládané na Britských Panenských ostrovech, v Irsku, Itálii nebo Česku. Spor byl nakonec urovnán mimosoudně, ale mimo jiné takto poprvé veřejně vyšlo najevo, že Hamou a Dilian tvoří nejen podnikatelský, ale i milostný pár.

Přečtěte si

Větší než Watergate? Znepokojivá zpráva o špehování v EU

Po skandálech v Řecku a na Kypru tlak na Diliana vzrůstal. V roce 2023 proto podnikatel převedl na Hamou i další ze svých výdělečných společností, firmu Lusata Investments.

Podle novinářů z ICIJ se Dilian vyhnul jiným skandálům právě díky své tehdejší ženě. Z dokumentů projektu Cyprus Confidential vyplývá, že minulý rok převzala Sara Hamou od Diliana firmy v hodnotě přes dva miliony dolarů.

Spojené státy americké mezitím v létě loňského roku zařadily na černou listinu dvě firmy prodávající Dilianův software, a to společnosti Cytrox a Intellaxa. Pasivní přístup Evropské unie k problému s prodejem spywaru zkritizovala nizozemská europoslankyně Sophie in’t Veld, jež je zároveň zpravodajkou výboru PEGA. „Situace, kdy je Intellexa v USA na černé listině a v Evropě ji vítají na červeném koberci, je neudržitelná,“ vyjádřila se.

Tal Dilian a Sara Hamou na opakované žádosti novinářů z ICIJ o vyjádření nereagovali.

The post Izraelský byznysmen a jeho špehovací impérium appeared first on investigace.cz.

Před patnácti lety zabil chorvatského novináře Iva Pukaniće výbuch. Za vraždu byl odsouzen Slobodan Ðurović, ve zločineckých kruzích známý jako Kardinál. Prokurátoři měli podezření, že platba, jež přišla na Ðurovićův účet, byla odměnou právě za vraždu novináře. Nevěděli však, kdo částku poslal. Uniklé kyperské dokumenty z projektu Cyprus Confidential teď odhalují, komu patřila firma, jež Kardinálovi finance poslala. Případ zmapovali novináři ze srbského webu KRIK a bulharského webu BIRD.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Novinář Ivo Pukanić byl svými kolegy často kritizován za to, že se stýkal s kontroverzními osobnostmi. Pukanić měl skutečně rozsáhlou síť konexí v politice, byznysu i zločineckých kruzích. Své známosti využíval k získávání informací pro investigativní články. Na web týdeníku Nacional, který v 90. letech spoluzaložil, psal skandální texty o bohatství a podivných vazbách mezi balkánskými politiky a podnikateli.

V říjnu 2008 pak před záhřebskou redakcí zmíněného týdeníku vybuchla motorka. Stála hned vedle Pukanićova auta. Novinář na místě zemřel.

Vyšetřování ukázalo, že už tři měsíce před útokem byl sledován. Vražda byla naplánovaná opravdu pečlivě, na střeše sousední budovy na dohled od parkoviště čekal ještě odstřelovač, jenž měl zasáhnout v případě, že by Pukanić výbuch přežil.

Kardinál a amsterdamský boss

O dva roky později chorvatský soud za Pukanićovu vraždu odsoudil šest mužů. „Klíčovým prostředníkem“ při organizování útoku byl Slobodan Ðurović. Toho Interpol i další úřady označovaly jako významnou postavu balkánského světa organizovaného zločinu. Ðurović, v podsvětí známý pod přezdívkou Kardinál, byl odsouzen k 23 letům vězení. Nebylo však jasné, kdo si vraždu nepohodlného novináře objednal a zaplatil.

V Srbsku byl za zosnování této vraždy souzen drogový boss a zločinec Sreten Jocić alias Joca Amsterdam. Před patnácti lety vydala k případu zprávu srbská odnož Interpolu spolu s nizozemskými a francouzskými úřady. V dokumentu Ðuroviće označily za Jocićovu „pravou ruku“. Dokonce měl řídit Jocićovy podnikatelské aktivity a jeho jménem nakupovat firmy.

V roce 2009 srbská prokuratura Jociće obžalovala z organizování Pukanićovy vraždy. Zločinec byl však nakonec zproštěn viny poté, co soudce rozhodl, že obžaloba nepředložila dostatečné důkazy o jeho spojení s touto násilnou smrtí.

Jocićův právník na písemné otázky novinářů neodpověděl.

Peníze pro vraha

Nově uniklé dokumenty z projektu Cyprus Confidential prozrazují, že odsouzený Slobodan Ðurović obdržel nejdříve 255 tisíc eur (asi 6,6 milionu korun) a po pěti měsících dalších 780 tisíc eur (20,3 milionu korun). První platba proběhla pouhé tři týdny před vraždou Pukaniće, uvedla chorvatská prokuratura. Peníze přišly na Ðurovićův osobní bankovní účet v Černé Hoře, tam však jejich stopa končila.

A gangster nicknamed “The Cardinal” was convicted for organizing the assassination of journalist Ivo Pukanić — but it was never known who was behind the killing. Now leaked files reveal a money transfer from a Bulgarian businessman days before the murder.https://t.co/pXQzNnQeHO

— Organized Crime and Corruption Reporting Project (@OCCRP) December 12, 2023

Obě transakce k Ðurovići putovaly z firmy General Pioneer Inc., registrované na Britských Panenských ostrovech. Právě v této zemi usnadňují pravidla pro registraci firem zakrývat jejich skutečné vlastníky, proto zůstávala osoba stojící za platbami dlouho skrytá.

Díky uniklým dokumentům kyperské poradenské společnosti MeritServus se však reportérům ze srbského webu KRIK a bulharského webu BIRD nyní podařilo identifikovat majitele společnosti. Jde o bulharského podnikatele Ogniana Bozarova.

Novináři se dotázali chorvatských státních zástupců, zda se v době vyšetřování vraždy zabývali tím, kdo vlastní firmu General Pioneer, nedostalo se jim však žádné odpovědi. Také není jasné, zda chorvatské úřady o první platbě ve výši 255 tisíc eur věděly či zda ji prošetřovaly.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Chybějící informace o útocích na novináře

Šestasedmdesátiletý Bozarov je v rodném Bulharsku poměrně nenápadný. Novinář Christo Christov o něm ve své knize napsal, že pracoval pro komunistickou zpravodajskou službu v době diktatury Todora Živkova. Spekuluje se i o jeho pozdějším napojení na bulharské zpravodajské služby.

Novináři nenašli žádné přímé důkazy o tom, že by samotný Bozarov nařídil zabití Pukaniće nebo že by v této vraždě hrál nějakou roli. Uniklé dokumenty však v kombinaci s informacemi z firemních listin a soudních spisů odhalují silné obchodní vazby mezi Bozarovem a Ðurovićem, vytvořené dlouho před vraždou novináře.

Bozarov poslal redaktorům BIRD a KRIK písemné prohlášení, kde uvedl, že „vraždu Pukaniće rozhodně nezorganizoval“ a nikdy nikomu nevyhrožoval či neublížil. Napsal také, že platby provedené přes jeho firmy „byly čistě pro obchodní účely“ a navíc podložené „platnou smluvní dokumentací“.

Výhodná výpomoc s pozemky

Během srbského soudního procesu se zmíněným Jocićem se Ðuroviće ptali na 780 tisíc eur, které přišly na jeho bankovní účet. Trval na tom, že finance dostal od „bulharských přátel“ výměnou za to, že jim pomohl při vyplňování dokumentů pro bělehradskou městskou správu, týkajících se obchodu s pozemky. Na otázku, proč obdržel tolik peněz za tak jednoduchý úkol, jenž by „mohl udělat každý“, nedokázal jasně odpovědět. Podle zprávy, kterou získali novináři, černohorští úředníci pro boj proti praní špinavých peněz Ðurovićovo vysvětlení platby zpochybnili.

Over €1M paid to orchestrate the murder of #Croatian journalist Ivo Pukanić, facilitated through the company of #Bulgarian businessman Ognian Bozarov. The trail of the money has been uncovered in an @OCCRP investigation. This case underscores the intricate relationship between… https://t.co/2T5trhiTT7

— Balkan Free Media Initiative (@BalkanFreeMedia) December 11, 2023

Záznamy ze soudního procesu i uniklé dokumenty vypovídají o tom, že Ðurović a Bozarov spolupracovali mnoho měsíců před vraždou Iva Pukaniće. Ognian Bozarov zaměstnával Ðuroviće nejméně rok před atentátem, a to prostřednictvím společnosti Karizia, registrované v Srbsku.

V listopadu 2007 Ðurović převedl firmu Karizia pod jinou firmu, vlastněnou Bozarovem, a to za symbolickou částku 500 eur (přes 13 tisíc korun). Ta pokryla finance vynaložené Ðurovićem při zakládání Karizie. Ðurović zůstal v Karizii jako generální ředitel, takže byl Bozarovovým zaměstnancem.

Prostřednictvím Karizie Ðurović žádal úřady v Bělehradě o pronájem pozemku na 99 let. Žádost byla schválena v září 2007 a smlouva podepsaná v listopadu téhož roku — tedy tři dny poté, co byla Karizia převedena pod Bozarovovu firmu.

V prosinci téhož roku pak Ðurović podepsal smlouvu s firmou General Pioneer, která měla pomoci zajistit povolení ke zvětšení plochy, na níž hodlala Karizia stavět. Jako odměnu za povolení k rozšíření stavební plochy měl dostat 255 tisíc eur, přestože obstarat takový dokument nebylo složité. Společnost General Pioneer jinak neměla s firmou Karizia žádný formální vztah. Podle novinářů není jasné, proč Bozarov využil k zaplacení Ðuroviće právě tuto firmu.

Přečtěte si

Boj za spravedlnost po vraždě maltské investigativní novinářky není u konce

Se společností General Pioneer uzavřel Ðurović další smlouvu v září 2008. Jeho úkolem bylo zařídit povolení ke zvýšení budov, jež měly být postavené na výše zmíněném pozemku, a to za odměnu 780 tisíc eur. Ðurović byl v době druhé platby stále zaměstnancem Karizie.

Uniklá korespondence odhalila, že tato druhá transakce byla provedena rychle. V e-mailu kyperského poskytovatele firemních služeb MeritServus, odeslaném den před převodem peněz, Bozarovova dcera napsala, že platba pro Ðuroviće je „velmi naléhavá“. Když se na ni novináři obrátili s žádostí o komentář, nereagovala.

Tři dny před vraždou Iva Pukaniće pak Ðurović odstoupil z funkce ředitele Karizie a firmu opustil.

Na zmíněných parcelách v Bělehradě, kvůli kterým Ðurović sháněl stavební povolení, se ani po více než patnácti letech nic nepostavilo. Když novináři z webu KRIK místo navštívili, našli jen prázdné prostranství zarostlé plevelem.

Autoři původního textu: Dragana Peco (OCCRP/KRIK), Vesna Radojevic (KRIK), Atanas Tchobanov (BIRD)
Autorka české verze: Mahulena Kopecká

Zdroj úvodní fotografie: James O’Brien/OCCRP

The post Cyprus Confidential: Odhalení po 15 letech. Kdo zaplatil vraždu chorvatského novináře? appeared first on investigace.cz.

Jak odhalily uniklé dokumenty zpracované v rámci projektu Cyprus Confidential, offshorové společnosti bývalého majitele FC Chelsea Romana Abramoviče prováděly zákulisní platby v hodnotě desítek milionů dolarů. Peníze mířily k fotbalovým agentům, klubům, skautům a manažerům. Platby za obchody spojené s fotbalem neprocházely oficiálním účetnictvím klubu, a tím se mohly porušovat pravidla UEFA ohledně finančního fair play, která omezují klubové výdaje. Podle odborníků tak mohla Chelsea získat nespravedlivou výhodu oproti svým soupeřům.

Když se v červenci 2017 slavný fotbalový tým FC Chelsea vydal na předsezónní turné do Číny a Singapuru, objevila se v médiích zpráva, která fanoušky nadchla. Antonio Conte, renomovaný italský trenér, tehdy podepsal novou dvouletou smlouvu, jež ukončila týdny spekulací o jeho budoucnosti.

Smlouva byla považována za nejlukrativnější v historii Chelsea. Conte, který si svými okázalými oslavami na hřišti získal srdce příznivců klubu, měl údajně vydělávat v přepočtu více než 270 milionů korun ročně, čímž by si upevnil místo mezi nejlépe placenými sportovními manažery světa.

Roman Abramovič, ruský miliardář a tehdejší majitel Chelsea, však toho dne neuzavíral smlouvu pouze s Contem.

Ve stejné červencové úterý roku 2017 se společnost z Britských Panenských ostrovů, kterou Abramovič vlastní, dohodla na vyplacení v přepočtu více než 280 milionů korun italskému fotbalovému agentovi Federicu Pastorellovi.

Na rozdíl od Conteho halasně proklamovaného podpisu smlouvy se tato dohoda odehrála tiše, zastřená závojem offshorového tajemství a před publikováním tohoto článku nebyla nikdy zveřejněna.

Abramovič souhlasil s tím, že od Pastorella koupí většinový podíl v neprůhledné společnosti, kterou Ital vlastnil v americkém státě Delaware pod názvem Excellence Investment Fund (EIF, LLC). Tato firma přitom neměla žádný veřejný profil a není jasné, jaká aktiva vlastnila a proč měla cenu ve stovkách milionů korun.

Přečtěte si

Co je Cyprus Confidential: Kypr kryl finance ruských oligarchů navzdory sankcím

Abramovičova společnost Conibair Holdings Limited, jež nákup provedla, neměla s Chelsea žádné formální spojení. Její jedinou známou obchodní činností bylo to, že sloužila jako holdingová společnost pro Abramovičovo soukromé letadlo.

Na otázku OCCRP, zda platba souvisí s podpisem nové smlouvy s Contem, se Pastorello odmítl vyjádřit. Uvedl alespoň informaci, že „Conte není naším klientem.“ V roce 2021 deníku The Telegraph řekl, že není Conteho agentem, ale přiznal, že mu v roce 2017 pomáhal s potenciálním přestupem jednoho hráče, který ale nakonec ztroskotal. Conte na žádost OCCRP o komentář nereagoval a není jasné, zda o transakci vůbec věděl.

Podobných fotbalových transakcí je přitom v uniklých dokumentech více. Společně je analyzovali novináři z Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) a deníku The Guardian.

Podle odborníků mohly transakce porušovat pravidla finančního fair play (FFP), která Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) zavedla v roce 2011 s cílem omezit výdaje klubů a chránit integritu a finanční udržitelnost evropského fotbalu. Je proto možné, že Abramovičova snaha směřovat některé platby přes své vlastní společnosti uměle snížila náklady klubu, aby odpovídaly pravidlům nastaveným UEFA.

„Pokud by klub skrýval výdaje, jako jsou mzdy nebo amortizace přestupů, tím, že by tyto částky platil prostřednictvím jiných subjektů, lze si představit, že by mohl porušit pravidla FFP,“ řekl OCCRP Samuel Cuthbert, advokát v oblasti sportovního práva z londýnské kanceláře Outer Temple Chambers, poté, co prozkoumal uniklé spisy. „Ve skutečnosti by tak obcházel regulační požadavky, jež omezují možnost utrácet, a místo toho by utrácel prostřednictvím offshorové společnosti.“

Sankce za porušení pravidel FFP mohou zahrnovat pokuty, odečty bodů, vyloučení ze soutěží, omezení platů hráčů a odebrání odměn.

Dva lidé, kteří obdrželi platby od Abramovičových offshorových firem, potvrdili OCCRP, že peníze byly určeny na aktivity spojené s Chelsea.

Cílem pravidel FFP je zajistit, aby klubové výdaje odpovídaly příjmům, a omezit tak rozsah financování týmu, které si může superbohatý mecenáš typu Abramoviče dovolit. Pravidla však ohrožovala Abramovičovy ambice v Chelsea. Když v roce 2000 ruský miliardář a oligarcha klub získal, utratil jen za hráče stovky milionů dolarů, což přineslo Chelsea dlouho vytoužený úspěch. I po zavedení pravidel FFP pokračovala Chelsea v náboru špičkových fotbalistů a pod Abramovičovým vedením tým získal pět titulů v Premier League a dvě trofeje v Lize mistrů.

Abramovič na e-mailové otázky ohledně uniklých smluv neodpověděl.

Chelsea, která loni změnila majitele, uvedla: „Tato obvinění vznikla před současným vlastnictvím klubu a netýkají se žádné osoby, která v klubu momentálně působí.“ Zároveň vedení klubu dodalo, že si „je vědomo neúplných finančních výkazů týkajících se historických transakcí během předchozího vlastnictví klubu“. Klub tyto záležitosti sám nahlásil všem příslušným fotbalovým regulačním orgánům.

UEFA udělila Chelsea za porušení pravidel FFP za Abramovičova vlastnictví v červenci letošního roku pokutu ve výši více než 240 milionů korun. Kvůli možnému porušení FFP je klub rovněž vyšetřován vedením anglické Premier League. The Football Association, řídící orgán anglického fotbalu, uvedla: „Provádíme vyšetřování.“

Střet zájmů

Jednoho říjnového večera roku 2004 nastoupili hráči Chelsea na svém londýnském stadionu Stamford Bridge k historicky prvnímu zápasu Ligy mistrů UEFA proti CSKA Moskva. Kapitán John Terry tehdy otevřel skóre zápasu, který měl být prvním ze dvou podzimních vítězství nad ruským týmem.

Spokojený Roman Abramovič, jenž dění na stadionu samozřejmě sledoval, měl další důvod k oslavě.

Přečtěte si

KremRule: Český majetek mocných lidí Kremlu v jedné databázi

Měsíc před tím totiž dospělo vyšetřování UEFA k závěru, že miliardář nemá v CSKA Moskva „kontrolní podíl“. Tehdy se objevila obvinění z jeho nevhodných vazeb na ruské fotbalové mistry, neboť Abramovičova ropná společnost Sibněfť uzavřela s CSKA tříletou sponzorskou smlouvu v hodnotě 54 milionů dolarů.

Aby se zabránilo střetu zájmů a zajistila se integrita soutěže, pravidla UEFA vyžadují, aby „žádná fyzická nebo právnická osoba neměla kontrolu nebo vliv nad více než jedním klubem účastnícím se klubové soutěže UEFA“. Vzhledem k tomu, že většinovým vlastníkem společnosti Sibněfť byl Abramovič, vyvolalo její sponzorování klubu CSKA Moskva u UEFA nepříjemné otázky.

Na záběrech ze zmiňovaného zápasu Chelsea s CSKA Moskva v roce 2004 je vidět Abramoviče stojícího po boku prezidenta ruského klubu Jevgenije Ginera. Od té doby byli oba v tisku popisováni jako „blízcí přátelé“. Uniklé dokumenty však naznačují, že jsou si ještě bližší, než bylo dosud známo. Abramoviče s prezidentem CSKA Moskva spojují také tajné finanční dohody přesahující rámec smlouvy se Sibněfť.

Z uniklých dokumentů zpracovaných v rámci projektu Cyprus Confidential totiž vyplývá, že mezi lety 2010 a 2016 se tři společnosti z Britských Panenských ostrovů vlastněné Abramovičem dohodly na půjčkách v celkové výši přesahující 2,1 miliardy korun určených společnosti se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Tu přes další britskopanenskou firmu vlastnil Ginerův syn Vadim.

Podle smluv, jež má OCCRP k dispozici, měly být půjčky použity k „všeobecným firemním účelům“ a k financování „investic do komerčních nemovitostí“. V několika případech se Jevgenij Giner za půjčky osobně zaručil. Jedna z půjček byla poskytnuta offshorové firmě syna ruského fotbalového šéfa v únoru 2012, kdy Chelsea a CSKA Moskva soutěžily v Lize mistrů a mohly hrát proti sobě, pokud by CSKA Moskva postoupila do finále. Chelsea tenkrát soutěž vyhrála.

Nespravedlivá výhoda

Po 19 letech vlastnictví Abramovič loni Chelsea prodal, poněvadž na něj v důsledku ruské invaze do Ukrajiny britská vláda uvalila sankce. Jeho působení v klubu ale přineslo Chelsea nebývalé úspěchy. Tým získal 21 domácích a mezinárodních trofejí, včetně dvou vítězství ve finále nejprestižnější evropské fotbalové soutěže Ligy mistrů, naposled nad Manchesterem City v roce 2021.

Od té doby šly ale výkony týmu dolů.

V minulé sezoně skončila Chelsea v Premier League na dvanáctém místě, což je nejnižší umístění od roku 1994, a nepodařilo se jí kvalifikovat ani do jedné z hlavních soutěží UEFA – Ligy mistrů, Evropské ligy a Konferenční ligy.

Klub se potýká s problémy i mimo hřiště. Kromě pokuty, kterou Chelsea v červenci obdržela od UEFA, by mohla čelit dalším trestům, pokud probíhající vyšetřování Premier League odhalí porušení FFP za Abramovičova vedení.

„Zpětné tresty však nemohou zvrátit výsledky minulých soutěží, a pokud by se zjistilo, že Chelsea získala nespravedlivou výhodu, mohlo by to vážně poškodit pověst sportu,“ vysvětlil OCCRP advokát Samuel Cuthbert. „Jakákoli možnost získat nespravedlivou výhodu vychyluje soutěž ve prospěch určitého klubu a podkopává důvěru ve fotbal.“

„Jde o to, aby kluby hrály férově a bylo také vidět, že férově hrají. Bez obou těchto věcí důvěra ve hru klesá.“

The post Cyprus Confidential: Abramovičovy fauly v Chelsea appeared first on investigace.cz.

Kladenské letiště o rozloze více než 24 hektarů, dům v Karlových Varech a pozemky rozeseté po celé České republice. To všechno vlastní čtyři české firmy, jejichž jediným společníkem je offshorová firma Gonura Limited se sídlem na Kypru. Z pohledu zákona sice vlastnit majetek skrze offshory trestné není, ale offshorové schéma často slouží k zakrytí samotné vlastnické struktury a nemožnosti zjistit, kdo z celé struktury nakonec čerpá benefity. Do března 2023 byl jediným společníkem Gonury Ferdinand Überall, kterého spolu s bývalým advokátem Davidem Michalem soud poslal do vězení za krácení daní. Redakce investigace.cz se zabývala vlastnickou strukturu Gonury Limited, na jejímž konci stojí od letošního března podnikatel a lobbista Ivo Rittig, a také vazbami společnosti na Michala a Überalla skrze další offshorové firmy.

Cyprus Confidential je kauza Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) a projektu Paper Trail Media, založeném na úniku 3,6 milionu dokumentů ze dvou právnických firem, zprostředkovatelské společnosti a obchodního rejstříku z Kypru. Tento středomořský ostrov je známý tajnůstkařením ohledně vlastnických struktur společností a zároveň infrastrukturou, jež toto utajování umožňuje. 

Přečtěte si

Co je Cyprus Confidential: Kypr kryl finance ruských oligarchů navzdory sankcím

Data a dokumenty, na jejichž analýze se podílelo 69 médií z 55 zemí včetně investigace.cz, pocházejí z období před rokem 2022. Mimo jiné ukazují, jak ruští oligarchové, zločinci a známé podnikatelské rodiny využívají Kypr k zakládání offshorových společností. Právě nemožnost dohledat takzvaného konečného majitele kyperských firem může nahrávat obcházení sankcí, ukrývání vytunelovaných financí nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Jedním z Čechů, jejichž jména se v Cyprus Confidential objevila, je i Ferdinand Überall, do března 2023 majitel všech podílů společnosti Gonura Limited. 

Boj o pozemky v Hodkovičkách

V dubnu 2019 přinesla Česká televize zprávu o policejním navrhu obžalovat z krácení daní advokáta a „Rittigova právníka“ Davida Michala a podnikatele Ferdinanda Überalla. Šlo o prodej pozemků v pražských Hodkovičkách, z kterých měla být podle policie v Česku zaplacená daň z příjmu v hodnotě téměř 30 milionů korun. O rok později oba muže pražský Městský soud poslal do vězení, jejich odvolání později zamítl Vrchní soud v Praze a trest ještě zpřísnil. Michala odsoudil k šesti letům odnětí svobody, do vězení nastoupil v roce 2022, a pokutě 3,65 milionů korun. Überall odešel s pěti lety za mřížemi a pokutou půl milionu korun. Oba muži již nastoupili do výkonu trestu.

Michalovy kauzy

Policisté podezírali Michala a Rittiga v několika kauzách, například v případu zakázky na tisk jízdenek pražského dopravního podniku, z nákupu drahé nafty z Oleo Chemical nebo z úniku informací z BIS. Žádné obvinění nakonec před soudem neobstálo. V roce 2021 byl David Michal nicméně odsouzen podruhé, a to za předávání úplatků v Nemocnici Na Homolce a advokátní komora ho za to vyškrtla ze svých řad.

Pozemky v Hodkovičkách získal v roce 2012 restituent Zdeněk Č. O jejich koupi měla podle toho, co zaznělo při hlavním líčení u pražského Městského soudu, od začátku zájem kyperská firma Certonia. Transakce proběhla tak, že pozemky od restituenta nejdříve koupila česká firma Randwick Trade za zhruba 44 milionů korun. Certonia jí na koupi půjčila, pak uplatnila opci a převzala akcie firmy Randwick. Už předtím měla Certonia domluveného zájemce o pozemky, u soudu bylo řečeno, že na přelomu roku 2014 a 2015 vyjednávala se společností Finep Modřany. 

Nastala ale komplikace. Firma Finep nechtěla být veřejně spojována se společností Certonia. Podle právníka Michala byl důvodem fakt, že „Certonia Trading byla v minulosti spojována s Ivo Rittigem“ a Finep Modřany se kvůli tomu bála „negativního hodnocení od banky při sjednávání financování“. Role mezičlánku se tedy ujala další kyperská firma Varvadi.

Přečtěte si

Pandora Papers: Tam, kde se potkává Ivo Rittig s Petrem Bendou

Během roku 2015 prodala Certonia akcie majitele pozemků v Hodkovičkách, tedy firmy Randwick, prostředníkovi Varvadi za něco přes 150 milionů korun. Varvadi akcie ještě v témže roce prodala společnosti Finep Modřany za více než 201 milionů korun. Právě kvůli těmto dvěma obchodům byli Michal a Überall odsouzeni. Jejich argumentaci, že kyperské firmy v Česku nemusí platit daň, soud neuznal. Odvolal se při tom na ustanovení, na jehož základě mají firmy, „jejichž hodnota plyne z více než 50 % z nemovitého majetku umístěného v ČR“, v Česku daňovou povinnost.

Shodné podpisy s Certonií a Michalova společnost

Městský soud v Praze zakládal svůj verdikt i na odposleších a na zajištěné příchozí i odchozí poště z Michalovy právní kanceláře MSB Legal. Mimo Certonii a Varvadi se tak rozsudek zmiňuje i o jiných offshorových kyperských společnostech. Dokumenty k některým z nich jsou prokazatelně podepsány jedním a tím samým člověkem, jako je tomu u listin firmy Certonia. Některé z těchto offshorových firem byly v minulosti součástí struktury kyperské Gonury, což ukazuje časová osa.

Pro zobrazení ve větším rozlišení klikněte zde.

Uniklé dokumenty v rámci Cyprus Confidential, které má redakce investigace.cz k dispozici, odhalují právě vlastnickou strukturu kyperské společnosti Gonura Limited. Založila ji společnost Altruco Holdings Limited v roce 2007, až do května 2010 ale Gonuru vlastnila společnost Mavex Group Incorporated, kterou – jak prokázal Městský soud v Praze – fakticky vedl Michal, byť ji na papíře vlastnil Überall. Od května 2010 do května 2011 se Gonura opět stala majetkem zakládající firmy Altruco Holdings Limited. Nejdéle pak majitelem Gonury byla kyperská Geraldia Holdings Limited, a to až do roku 2019.

Dne 7. května 2019 byly ale všechny podíly Gonury převedeny na Ferdinanda Überalla, který je držel až do letošního března, kdy se podíly přesunuly do vlastnictví české společnosti Corte Property. Naposledy se majitel podílů změnil letos v srpnu a jejich držitelem se stala česká Lucky Us Corporation.

Obě české společnosti jsou poměrně mladé: Corte Property vznikla v březnu 2023 a Lucky Us Corporation je pouze o čtyři měsíce starší. Obě společnosti sídlí v Benešovské ulici na pražských Vinohradech a jejich jediným společníkem je podnikatel a lobbista Ivo Rittig. Ten ostatně vystupoval jako ředitel kyperské společnosti Caspera Holdings Ltd, která je od dubna 2023 současným majitelem kyperské Gonury. 

Kdo je Ivo Rittig?

Jméno Ivo Rittig se objevilo v jízdenkové kauze Dopravního podniku Praha (DPP) nebo v kauze společnosti Oleo Chemical, která měla dodávat DPP předraženou bionaftu. Ve všech případech byl ale zproštěn obvinění a v současnosti se věnuje podnikání. Dlouhá léta žil v Monaku, roku 2022 se ale opět vrátil do Česka. Rittig má blízko k organizaci Oktagon MMA pořádající smíšené bojové turnaje na území Česka, Slovenska a Německa.

Kladenské letiště a pozemky za miliony korun

Největší ze čtyř českých firem, jež patří kyperské Gonura Limited, je Gonura Property, s. r. o. Podle českého katastru nemovitostí vlastní Gonura Property, kterou přes výše popsané offshorové schéma ovládá Ivo Rittig, velké množství pozemků rozesetých po různých částech republiky. Mezi léty 2016 až 2022 jich tato společnost prodala hned několik, a to obcím a státním subjektům. Transakce jí podle registru smluv vynesly asi 12 milionů korun. Nejvýnosnější byl prodej 49 pozemků městu Příbram za více než čtyři miliony korun. Šlo o různě velké pozemky, silnice, říční koryta a vodní plochy. Podle starosty Příbrami Jana Konvalinky je s nabídkou oslovil zástupce Gonura Property.

Dále tato firma prodala městu Benešov celkem devět pozemků za 2,8 milionů korun. Místostarosta Roman Tichovský je popsal jako většinou zastavěné parcely, dva z pozemků navazovaly na pozemky města. Obchod podle Tichovského podobně jako v případě Příbrami iniciovala Gonura Property. „Městu zaslala seznam nabízených pozemků. Město si ze seznamu vybralo ty, které jsou zastavěny nebo jsou pro město dále využitelné,“ přiblížil redakci investigace.cz průběh nákupu místostarosta.

Přečtěte si

Dubaj jako útočiště zločinců, zkorumpovaných politiků a kontroverzních postav

Gonura Property prodala pozemky také Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), tentokrát ale obchod iniciovalo ŘSD. Podle tiskového mluvčího Jana Studeckého ŘSD pozemky potřebovalo, jelikož jsou součástí dálnice D4 vedoucí z Prahy na jihozápad.

Další ze čtyř českých firem vlastněných kyperskou Gonura Limited je vedle Real 9 a Letiště Velká Dobrá společnost Gonura Real. Podle údajů z katastru nemovitostí jí patří v Karlových Varech dům s přilehlým dvorem. Účetní závěrka společnosti z roku 2021 uvádí cenu nemovitosti ve výši zhruba 27 milionů korun.

Firma Real 9, a. s., podle účetní závěrky z roku 2021 naopak vlastnila pozemky v hodnotě více než 40 milionů korun. Z katastru nemovitostí je zřejmé, že v současnosti jí patří pět pozemků na pražském Břevnově o rozloze přesahující 16 tisíc metrů čtverečních. Většina z nich je v katastru označena jako veřejná zeleň. 

Společnost Letiště Velká Dobrá, s. r. o, je majitelem plochy, na níž leží letiště Kladno včetně přilehlých letištních budov. Provozovatelem tohoto letiště je společnost BLUE SKY AIRPORT, s. r. o, jejímž společníkem je přes Letiště Velká Dobrá kyperská Gonura. Stejně jako v případě Gonura Property je jejím jednatelem Rittigova Corte Property.

---

Edit: Změna titulku z důvodu překlepu a oprava faktické chyby ohledně majitele kyperské Gonury. 11:39 25. 4. 2024

Autoři textu: Kamila Plzáková, Hana Čápová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Cyprus Confidential: Ivo Rittig vlastní skrze offshorové schéma pozemky v Česku. Do března patřily odsouzenému Überallovi appeared first on investigace.cz.

Uniklé dokumenty z několika kyperských právnických a konzultačních firem ukazují, jak tento evropský ostrov napomáhal ruským oligarchům v ukrývání jmění a obcházení evropských sankcí i po počátku ruské agrese vůči Ukrajině. Nadnárodní novinářský projekt ICIJ a Paper Trail Media nazvaný Cyprus Confidential odhaluje tajné převody majetků Romana Abramoviče nebo jeho bývalých byznys partnerů Alexandra Abramova a Alexandra Frolova, ale i tajné dohody syrské ropné společnosti o nákupu materiálu z USA nebo financování německého novináře šířícího proputinovský pohled na svět.

Středomořský ostrov Kypr je již dlouhá léta geopolitickou křižovatkou, o kterou se přetahují impéria a kde se setkávají různé národy, kultury, náboženství a především peníze. Po desetiletí na ostrov směřoval ohromující příliv peněz převážně z Ruska, což sice několika málo tamním lidem zajistilo bohatství, ale samotný Kypr poznamenalo pověstí pochybného finančního centra.

Přečtěte si

Cyprus Confidential: Ivo Rittig vlastní skrze offshorové schéma pozemky v Česku. Do března patřily odsouzenému Überallovi

Práce Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), Paper Trail Media a jejich partnerských médií včetně investigace.cz nyní odhaluje, že Kypr hraje daleko významnější roli, než bylo známo, při transakcích špinavých peněz pro autokratický režim ruského prezidenta Vladimira Putina, ale i další diktátory a protidemokratické subjekty.

K těmto lidem a organizacím patří například syrští autokrati, jejichž státní ropná společnost se pokusila vyhnout obchodnímu embargu Spojených států tím, že k zamaskování nákupu produktů od dodavatele ropných zařízení z Houstonu využila kyperského prostředníka. Přes Kypr posílal peníze i Kreml, a to prominentnímu německému novináři známému proputinovskými texty.

Projekt Cyprus Confidential tak odhaluje dlouhodobou ruskou hegemonii nad hluboce provázaným světem kyperské politiky a financí. Zároveň vysvětluje, proč se Evropské centrální bance nepodařilo prosadit svou autoritu nad Kyprem, členským státem Evropské unie, ani zkrotit bankovní systém nafouknutý nelegálními penězi. A také ukazuje, jak poté, co Rusko v roce 2022 napadlo Ukrajinu, kyperská pobočka účetní a konzultační společnosti PwC pomáhala ruským oligarchům převádět jejich bohatství a podrývat západní sankce, jejichž cílem bylo přerušit financování Putinovy války. Vzhledem k tomu, že západní země stále častěji používají finanční sankce k zablokování toku peněz, které jiné vlády využívají k nepřátelským účelům, se Kypr stal skrytým finančním bojištěm.

ICIJ a jeho mediální partneři v rámci projektu prozkoumali 3,6 milionu uniklých dokumentů od šesti poskytovatelů finančních služeb se sídlem na Kypru a jedné lotyšské společnosti. Interní dokumenty, které tento únik obsahuje, se datují od půlky 90. let až do dubna loňského roku. Zahrnují důvěrné prověrky osob, organizační schémata, finanční výkazy, žádosti o bankovní účty a e-mailovou komunikaci. Dokumenty tak nabízejí komplexní vhled do tajnůstkářského finančního sytému.

Kritici kyperského netransparentního systému tvrdí, že závislost ostrova na ruských a dalších zahraničních penězích s sebou nese důsledky, které si uvědomujeme až nyní. „Když Rusové přišli na Kypr, přinesli s sebou nejen ruskou korupci, ale i ruský organizovaný zločin a agenty ruských zpravodajských služeb,“ říká Boris Demaš, ruský občan dlouhodobě žijící na Kypru a kritik vlivu Kremlu.

Přečtěte si

Cyprus Papers: kterak bohatí ke kyperskému občanství přišli 

Kyperský historik ekonomie Alexander Apostolides uvedl, že na politiku napojené ostrovní firmy, „které by měly být regulovány, zřejmě nacházejí způsoby, jak se tomu vyhnout a dělat věci, jež jsou buď nelegální, nebo přinejmenším neetické“.

Kyperská vláda navzdory kritice a zjištění novinářů tvrdí, že se situace zlepšuje. Podle vyjádření kyperského ministerstva financí klesly ještě před invazí do Ukrajiny v únoru 2022 ruské vklady v kyperském bankovním systému na 4 %. “Kypr vyvíjí od roku 2013 vytrvalé úsilí a podařilo se mu stabilizovat svůj bankovní sektor a stát se špičkovou jurisdikcí v oblasti boje proti praní špinavých peněz i vymáhání sankcí,” reagovalo na otázky ICIJ tiskové oddělení kyperské vlády.

Pod vlivem Kremlu

Do kyperského finančního systému, který má v rámci Evropské unie jedny z nejslabších zákonů o zveřejňování finančních informací a také shovívavou Centrální banku, přitekly od 90. let ruské investice v přepočtu za více než 4,6 bilionu korun. To oligarchům nad ostrovem zajistilo obrovský vliv. Kypr byl tak podle dokumentů z Cyprus Confidential nezbytným nástrojem, jak peníze buďto dostat z Ruska a investovat například do realit či jachet, nebo je pomocí finančních machinací dostat do Ruska zpátky a tam skrytě investovat. Podle zjištění novinářů z ICIJ a OCCRP bylo toto ukrývání peněz navíc možné i díky pomoci ze strany kyperských vládních představitelů nebo finančních institucí.

Jedním z nich je i bývalý kyperský prezident Nikos Anastasiadis, jenž před nástupem do funkce v roce 2013 vybudoval právní a zprostředkovatelskou firmu, která pomáhala ruským klientům zakládat offshory a byla podezřelá z napomáhání praní peněz. Poté, co se stal prezidentem, přenechal Anastasiadis firmu svým dvěma dcerám a dalším partnerům. Často pak cestoval do Moskvy na setkání s Putinem a zajišťoval dohody podporující užší hospodářské a finanční vazby mezi oběma zeměmi. Na základě zjištění OCCRP byla firma vyšetřována kyperským úřadem pro boj proti praní špinavých peněz a následně zproštěna podezření.

Přečtěte si

Uniklé dokumenty ukazují na propojení firem kyperského prezidenta s ruskou pračkou peněz Troika

Mezi Rusy, kteří byli klienty kyperských finančních a právních firem, z nichž dokumenty unikly, se nachází 96 sankcionovaných osob. Zhruba polovina z nich jsou takzvané politicky exponované osoby, tedy veřejně činní funkcionáři nebo osoby napojené na politickou scénu. ICIJ v uniklých dokumentech identifikovalo téměř 800 společností a svěřenských fondů registrovaných v tajnůstkářských jurisdikcích, jež vlastnili nebo ovládali Rusové a na něž byly od roku 2014 uvaleny sankce. Zatímco mnohé z registrovaných subjektů jsou takzvané skořápkové společnosti bez zaměstnanců a provozoven, některé jsou dceřinými společnostmi průmyslových gigantů. Například výrobce oceli Evraz, který dodává většinu železničních kolejnic, po nichž jezdí ruské vlaky přepravující zbraně a munici vojskům v Ukrajině.

Dokumenty rovněž umožňují nahlédnout do opulentního životního stylu ruských oligarchů. Ať už se jedná o jejich superjachty, sbírky drahých obrazů od Matisse, Moneta a Luciana Freuda, nebo soukromé koncerty, na nichž vystupovali třeba Amy Winehouse, Red Hot Chili Peppers a další slavné rockové hvězdy.

Ochotní pomocníci

Uniklé dokumenty také ukazují, že peníze od sankcionovaných Rusů nejsou cizí ani velkým auditorským a konzultačním nadnárodním společnostem, jako je PwC. Cyprus Confidential například odhalují, že PwC pomohlo jednomu z nejbohatších ruských průmyslníků Alexeji Mordašovi převést podíl v jeho společnosti v přepočtu za více než 32 miliard korun v ten samý den, kdy na něho Západ uvalil sankce. Kyperské ministerstvo financí věc podle svého vyjádření z loňského listopadu vyšetřuje.

Přečtěte si

Pandora Papers: Oligarchové a bankéři

Přibližně ve stejné době pomohla kyperská pobočka PwC při transakci v přepočtu 2,3 miliardy korun dvojici ruských oligarchů, které Velká Británie krátce na to prohlásila za součást „spolku vybrané elity“, pomáhajícího Putinovi vést válku proti Ukrajině. Alexandr Abramov a Alexandr Frolov byli sankcionováni kvůli svému zapojení do těžebního, dopravního a stavebního odvětví.

PwC oznámila, že opouští Rusko až několik měsíců po ruské invazi do Ukrajiny a zároveň svým pobočkám nařídila, aby přestaly pracovat pro klienty, na něž byly uvaleny sankce. „Jakákoli sankce vůči konkrétním ruským subjektům nebo osobám, která bude přijata kdekoli na světě, bude uplatňována všude na světě,“ uvedla účetní firma na svých internetových stránkách.

Přečtěte si

Proč je tak těžké dohledat majetek ruských oligarchů

Auditorská firma se podle prohlášení sice přestala starat o ruské finance, to ale neplatí pro osoby, jež tuto společnost opustily a založily si vlastní poradenské firmy. Jednou z nich je Abacus Ltd., kterou britská policie vyšetřuje kvůli obcházení sankcí v souvislosti s převáděním financí pro ruského miliardáře Petra Avena. Aven byl mimo jiné u založení finančního konglomerátu Alfa Group, který měl poskytnout pojištění ruskému výrobci zbraní Kalašnikov.

Další ze společností napomáhajících sankcionovaným ruským oligarchům byla podle Cyprus Confidential firma MeritServus. Jedním z jejích klientů se stal i Roman Abramovič, miliardář známý svými luxusními jachtami a do roku 2022 také vlastnictvím anglického fotbalového klubu Chelsea. Abramovič patří mezi nejznámější a nejvýznamnější ruské oligarchy a od 90. let je členem Putinova okruhu nejbližších.

Přečtěte si

Ocel z Abramovičovy společnosti Evraz zřejmě slouží ruské armádě

Ze zjištění ICIJ vyplývá, že společnost MeritServus pomáhala spravovat nejméně 14 svěřenských fondů registrovaných na Kypru, jež vlastnil nebo ovládal Abramovič. Společnost rovněž poskytovala služby Abramovičovým firmám registrovaným v jurisdikcích s vysokou mírou korporátního tajemství, včetně ostrova Man, Jersey a hlavně Britských Panenských ostrovů, kde byla registrována většina jeho společností – téměř stovka.

Cyprus Confidential mimo to dokládají, že Abramovičem kontrolovaný subjekt prodal velmi výnosný podíl v reklamní společnosti subjektu kontrolovanému Sergejem Rolduginem, což je violoncellista a Putinův dlouholetý přítel, jenž byl v rámci kauzy Panama Papers odhalen jako hlavní postava sítě, která přes banky a fiktivní společnosti převedla v přepočtu více než 40 miliard korun. Americké ministerstvo financí na Roldugina v červnu 2022 uvalilo sankce a označilo jej za „správce offshorového bohatství prezidenta Putina“. Z těchto peněz mohly být tajně financovány i aktivity fotbalového klubu Chelsea. Tuto možnost nyní vyšetřuje i vedení Premier League, neboť klub po Abramovičově odchodu uvedl, že jeho zveřejněné finanční závěrky „nejsou kompletní“. Abramovič byl pod tlakem sankcí nucen Chelsea prodat brzy po začátku Ruské invaze do Ukrajiny.

Přečtěte si

Tryskáče, lustry, byty: Za co utráceli mocní Rusové v Česku

Dodávky vybavení do Sýrie a proputinovský německý novinář

Cyprus Confidential rovněž odhalují rozhovory o nákupu amerického vrtného zařízení od houstonského výrobce NOV Inc. Jednalo se o komunikaci mezi syrskou státní ropnou společností a na Kypru registrovaným zprostředkovatelem. Článek předkládá důkazy o tom, že syrská ropná společnost a kyperský zprostředkovatel H. A. Cable Export se v letech 2014 až 2019 připravovaly provést nejméně pět transakcí s cílem získat zařízení NOV. V roce 2016 vznesla syrská společnost ohledně obstarání NOV dotaz na společnost H. A. Cable Export, a to „kvůli sankcím uvaleným na Sýrii ze strany USA“. V roce 2019 pak syrská společnost vyzvala H. A. Cable Export, aby od NOV nakoupila čerpadla a čerpací zařízení „co nejdříve“. Americké úřady přitom jakýkoli export do Sýrie zakázaly již v roce 2011 kvůli vládě autoritářského režimu Bašára al-Asada, přičemž zvlášť jmenovaly státem vlastněnou ropnou společnost. Společnost NOV popírá, že by s kyperským prostředníkem uzavřela jakýkoli obchod.

Mezi mnoha lidmi ze Západu, kteří si vybudovali kariéru na pozitivní prezentaci Ruska a jeho autokratického vůdce, je i Hubert Seipel, německý novinář, spisovatel a osobnost známá z televize. Své renomé si vybudoval díky bezkonkurenčnímu přístupu k ruskému prezidentovi, což dokládají jím zveřejňované snímky, na nichž společně loví jeleny na Sibiři a v limuzíně projíždějí Moskvou. Seipel tak vytvořil sympatický obraz Ruska a zemi vykreslil jinak než jako světovou hrozbu. Uniklé dokumenty nyní ukazují, že Seipel za tyto služby obdržel mezi lety 2018 a 2019 v přepočtu více než 16 milionů korun v podobě sponzorských darů. Peníze k novináři putovaly ze skořápkové firmy navázané na ruského sankcionovaného oligarchu a ocelářského magnáta Alexeje Mordašova.

Seipel byl v Německu dlouho považován za předního experta na Rusko. Ručně psaná poznámka na jednom z uniklých dokumentů z roku 2018 uvádí, že sponzorský dar byl určen na „napsání knihy o politickém prostředí v Ruské federaci“. Jiná poznámka na stejném záznamu odkazuje na dohodu z roku 2013 o „Putinově životopisu“. Autor vydal tuto německojazyčnou knihu od dva roky později pod názvem „Putin: Vnitřní pohledy na moc“.

The post Co je Cyprus Confidential: Kypr kryl finance ruských oligarchů navzdory sankcím appeared first on investigace.cz.

V jaké chvíli se z podnikatele s nemovitostmi stane obchodník s chudobou? U koho končí miliony státního podniku Česká pošta? A je výstavba rodinných domů veřejným zájmem? Nejenom tyto otázky postupně zodpoví tři příběhy, kterým se věnuje druhý díl podcastu ze série Komu patří Česko.

Rozhovory s reportérkami investigace.cz Mahulenou Kopeckou, Kamilou Plzákovou a Gabrielou Jezberovou. Dostupné na všech podcastových platformách.

• Zedníkovy majetky v Mostě. Nákup bytů jako způsob, jak si vydělat? (00:00)
• Po stopách peněz České pošty do daňových rájů (10:06)
• Od obytných domů ke skládce odpadu – příběh nevydařené spekulace s půdou v Černolicích (29:34)

The post Podcast ODPOSLECH: Komu patří Česko, díl 2. – rozhovory appeared first on investigace.cz.

Státní podnik Česká pošta si pronajímá prostory od společnosti, jejíž majitel je skrytý za offshory v daňových rájích. Osm podnikových poboček sídlí v budovách společnosti Immotel, jejíž vlastník je registrován na Kypru. Řetězec ovšem pokračuje dál, neboť kyperská mateřská společnost patří firmě z Lichtenštejnska. Miliony korun státního podniku tak ročně odtékají do neznáma, avšak zákonu to paradoxně nijak neodporuje.

Immotel, a. s., se pyšní celkem 66 areály, kde nabízí pronájem ve 124 budovách. Svým klientům pronajímá především administrativní, technické a kancelářské prostory, rozeseté po celé České republice. Společnost na trhu působí od roku 2007. Vznikla krátce předtím, než se přihlásila do tendru na prodej rozsáhlého portfolia nemovitostí, které v té době vlastnila Telefónica O2 Czech Republic, v současnosti známější jako poskytovatel telekomunikačních služeb O2. Jedním z předchůdců této společnosti byla SPT Telecom, státní telekomunikační společnost založená v roce 1993 v důsledku rozdělení Správy pošt a telekomunikací Praha na dva samostatné subjekty: Česká pošta a právě SPT Telecom.

Vedle Immotelu mělo na administrativní a technologické budovy o ploše více než 630 tisíc metrů čtverečních zálusk asi dvacet dalších zájemců, mezi nimi například stavební společnost Hochtief působící i mimo ČR nebo investiční skupina Penta, která mimo realit investuje i do finančních služeb či zdravotnictví. Immotel byl tedy na trhu vedle ostřílených investorů nováčkem. Telefónica si za kupce části svého nadbytečného realitního portfolia měla vybrat Immotel prostřednictvím společnosti BOHEMIA REAL ESTATE INVESTMENTS, s. r. o. (BREI).

Jak dokládá tisková zpráva, kterou BREI zveřejnila na svých webových stránkách, transakce vyšla na více než čtyři miliardy korun. Hospodářské noviny ale uvedly, že prodej podle analytiků proběhl pod cenou. Telefónica si mohla polepšit o dvě až tři miliardy. „Očekávali jsme, že prodej vynese přibližně 7,1 miliardy, zatímco účetní hodnota realit je okolo čtyř miliard korun,“ prohlásil analytik České spořitelny Radim Kramule pro Hospodářské noviny. Podle iDnes.cz měli někteří konkurenti nabídnout vyšší částky, například developerská firma Hochtief až 5,9 miliardy korun.

Přečtěte si

Komu patří Česko

Peníze státního podniku mířící do neznáma

Z celkem 66 areálů rozesetých po více než 50 městech, které dnes patří Immotelu, sídlí Česká pošta v osmi z nich: Hořovice a Dobříš jsou ve Středočeském kraji, Rumburk a Litvínov v Ústeckém, Zlín a Uherský Brod v kraji Zlínském, Frýdlant na Liberecku a Vysoké Mýto na Pardubicku. Vedle České pošty si budovy Immotelu pronajímají i velké společnosti jako Česká pojišťovna, Kooperativa nebo T-Mobile. V nemovitostech Immotelu rovněž sídlí i drobní lokální nájemci rozesetí po celém Česku. 

Nejmenší nájemné čtvrtletně platí poštovní pobočka v Hořovicích, něco přes 68 tisíc korun. Nejvíce naopak odvádí pobočka v ústeckém Litvínově: za tři měsíce zaplatí téměř 368 tisíc. V průměru si tak Immotel ročně přijde na téměř 700 tisíc korun od jedné pobočky. Od všech činí roční příjem více než 5,5 milionu korun.

Podle tiskového mluvčího ministerstva vnitra Ondřeje Krátošky se jedná výhradně o záležitost pošty, komu platí nájemné. Ačkoli je ministerstvo vnitra jejím zakladatelem a v dozorčí radě má dvě třetiny zástupců, Česká pošta je podle něj samostatná a řeší si všechny věci sama. Ministerstvo vnitra do jejího chodu vůbec nezasahuje.

Přečtěte si

Komu patří Česko: Zedníkovy majetky v Mostě. Nákup bytů jako způsob, jak si vydělat?

„Státu to (tato situace, pozn. red.) nevadí. Stát s tím nemá nic společného. Zákon neříká, že má vnitro tyto věci kontrolovat. Pokud si státní podnik hospodaří sám za sebe, tak mu do toho žádná jiná instituce nemůže mluvit,“ shrnuje Krátoška. Podobně stát nemůže zasahovat do toho, v jakých pronájmech pošta sídlí, nebo zjišťovat, kde a za jakých podmínek pošta podniká.

Mluvčí České pošty Matyáš Vitík tvrdí, že smluvním partnerem České pošty je pouze společnost Immotel, nikoli další firmy, jež mohou tuto společnost vlastnit. V odpovědi na otázku, zda Česká pošta zná identitu konečného majitele Immotelu, se Vitík odvolal na svou předchozí odpověď: „Partnerem pro jednání o nájmech je ta strana, která s námi uzavírá smlouvu. V tomto případě tedy společnost Immotel. Ta je naším obchodním partnerem.“

Mimo záběr veřejných zakázek

Podle Jiřího Skuhrovce z analytické společnosti Datlab, jež se dlouhodobě zabývá veřejnými zakázkami, se závazek soutěžit skrze veřejné zakázky na nájmy nikterak nevztahuje. Nicméně „každý úřad je povinen takové výdaje vynaložit s péčí řádného hospodáře“. To podle Vitíka Česká pošta dodržuje. „Při sjednání nájmu postupujeme s péčí řádného hospodáře, tedy tak, aby pro nás byl nájem ekonomicky výhodný,“ dodává mluvčí Matyáš Vitík.

„Argumentovat péčí řádného hospodáře a kvůli tomu vypovědět smlouvu s firmou vlastněnou z offshoru, to bychom tu měli hodně výpovědí,“ podotýká Skuhrovec. Naopak Marek Chromý, vedoucí analytik české Transparency International, vidí problém spíše v etické stránce věci: „Z právního hlediska je vše v pořádku. Z etického úhlu pohledu se samozřejmě o problém jedná, neboť zde existuje důvodné podezření, že stát (pronájem neplatí stát, ale státní podnik, pozn. red.) platí pronájem a nemá přesnou představu o tom, komu ho vlastně platí.“

Čížkovi na pozadí dění

Bratři Jan a Petr Čížkovi figurují v řadě firem. Zatímco jméno Jan Čížek se po České republice objevuje ve více než stovce společností, z nichž některé mají takzvané virtuální sídlo v pražské ulici Švédská (stejně jako Immotel), Petr Čížek zastává funkce minimálně ve třiceti. Oba jsou od roku 2015 součástí struktury Immotelu.

Přečtěte si

Komu patří Česko: Družstevní Rybafert na severu

Jan Čížek vystudoval ekonomii na Univerzitě Karlově, poté působil na pozici obchodníka s akciemi. Během své kariéry se věnoval i společnostem obchodujících s akciemi a jinými komoditami. Petr Čížek studoval na Národohospodářské fakultě VŠE a v roce 2007 založil investiční společnost BOHEMIA REAL ESTATE INVESTMENTS (BREI) zabývající se „středními až dlouhodobými investicemi“ do nemovitostí. Až do srpna roku 2008 byl i jejím stoprocentním vlastníkem. Oba jsou na stránkách BREI dosud vedeni jako partneři této společnosti.

Podle dobového tisku to byla právě společnost BREI, která si od Telefónicy zakoupila nepotřebné budovy. To samé se píše i ve výroční zprávě BREI. Naopak ve výročních zprávách Immotelu stojí, že transakci provedl Immotel. Stejnou informaci poskytla redakci investigace.cz i Denisa Ladka Morgensteinová, mediální zástupkyně Immotelu: „Telefónica si nás vybrala jako hlavního partnera prostřednictvím společnosti BOHEMIA REAL ESTATE INVESTMENTS.“ Dobový tisk se o Immotelu v kontextu s koupí majetku Telefónicy nezmiňuje. „BREI se účastnila mnoho výběrových řízeních v různých tendrech i oborech v ČR i zahraničí, ale nikdy nenabývala vlastní aktiva,“ doplňuje Morgensteinová.

Ještě v květnu 2008 byl podle obchodního rejstříku jediným společníkem BREI Petr Čížek. Už v roce 2007 ale Čížek podepsal smlouvu o převodu svého obchodního podílu společnosti BOHEMIA REAL ESTATE, která sídlí v Panamě, tedy v dalším z daňových rájů známých svými offshorovými společnostmi. BOHEMIA REAL ESTATE vlastní BREI dodnes.

Přečtěte si

Pandora Papers: Kyperské schéma Ivany Tykač

Zastřešeno offshory

Jak už bylo řečeno, společnost Immotel vznikla v roce 2007. Její současná podoba se datuje od spojení původního Immotelu se společností Immotel Consulting, s. r. o. Majitelem posledně jmenované vždy byly offshorové společnosti. Nejprve ji vlastnila společnost v Panamě, po fúzi citovaných firem se vlastník přesunul na Kypr. Od té doby se nic nezměnilo a majitel v podobě kyperské offshorové společnosti IMMOTEL HOLDING LIMITED zůstává stále stejný. Nikdy tak nebylo transparentní, kdo za Immotelem vlastně stojí.

Kypr je přitom jednou ze zemí, která v roce 2022 uzavřela své registry skutečných majitelů společností. Stalo se tak na základě rozhodnutí Soudního dvora EU, jenž rozhodl ve prospěch dvou lucemburských podnikatelů, kteří podali žalobu na evidence skutečných majitelů, jež dle jejich názoru měly být v rozporu se základními lidskými právy. Informace o skutečných vlastnících sídlících na Kypru proto nejsou přístupné veřejnosti. 

Ztraceno nejen v překladu

Řediteli kyperského IMMOTELU jsou podle kyperského obchodního rejstříku Katerina Chatzekosta a Georgios Kyrou, stejnou funkci ale oba zastávají v desítkách dalších offshorových společností. Nelze proto vyloučit, že se může jednat o takzvané nastrčené ředitele, kteří tuto činnost vykonávají jako svou profesi. Jediným společníkem kyperského IMMOTELU je podle informací z kyperského obchodního rejstříku společnost s názvem BOHEMIAN REAL ESTATE FOUNDATION, která by měla sídlit v lichtenštejnském Vaduzu.

Podle lichtenštejnského rejstříku ale žádná společnost s takovým názvem neexistuje. Jediná, jež se původnímu názvu uvedenému v kyperských dokumentech blíží, je BOHEMIAN ASSETS ESTABLISHMENT. Ta ale sídlí na totožné adrese, kterou uvádí i neexistující firma zapsaná v kyperském rejstříku, a jejími řediteli jsou Erek Nuener a Christa Burschowsky. Obě osoby figurují kromě lichtenštejnské firmy v celé řadě společností v Evropě i po světě.

Právě Nuener a Burschowsky jsou podle české Evidence skutečných majitelů (ESM) vlastníky českého Immotelu, a tedy i BOHEMIAN REAL ESTATE FOUNDATION. V ESM jsou zapsaní jako majitelé nepřímí, stejně jako předseda představenstva Immotelu Petr Čížek a předseda dozorčí rady Jan Čížek. Podle Denisy Ladky Morgensteinové, mediální zástupkyně české společnosti, jsou tyto čtyři osoby konečnými majiteli Immotelu. „Jiné majitele společnost nemá. V kontextu původní transakce tato offshorová struktura souvisela s mezinárodními ambicemi projektu, které se nenaplnily. Nyní je postupně nahrazována českou strukturou,“ shrnuje odpověď na otázky redakce ohledně toho, proč bylo pro Immotel výhodné spadat pod offshorovou společnost. 

Podle dokumentů, které má redakce k dispozici, jsou Nuener a Burschowsky řediteli lichtenštejnské společnosti. Pozice nepřímého skutečného majitele se s pozicí ředitele, případně zástupce představenstva, nevylučuje. V těchto dokumentech ale vlastnický poměr nebyl potvrzen ani vyvrácen. 

Evidenční povinnost v ESM spadá podle českého práva na všechny právnické osoby se sídlem na území ČR a zapsání do evidence je možno provést skrze rejstříkové soudy nebo notáře. Je možné využít mechanismus „automatického průpisu“, při němž se údaje do evidence zapisují automaticky z veřejných rejstříků a registrů. 

Podle zprávy Transparency International (TI) z roku 2022 proto nejsou údaje v ESM místy aktuální. Ať už proto, že rejstříkové soudy nestíhají aktuální údaje evidovat, nebo proto, že soukromé společnosti zapomínají, že na ně spadá povinnost hlásit případné změny. V dubnu 2022 nebyly dostupné informace o skutečném majiteli celkem u více než sta tisíc subjektů z celkových téměř 800 tisíc.

Přečtěte si

Boj proti finanční kriminalitě se komplikuje v Evropě i Americe

Proč vlastnit nemovitosti přes offshore?

Vlastnit v Česku nemovitost přes společnost zapsanou v netransparentních jurisdikcích nebo v daňových rájích může mít různé důvody. „Nemovitosti mohou sloužit k ukrytí bohatství jako alternativa k bankovním účtům, u kterých se v posledních letech zvýšila transparentnost,“ vysvětluje ekonom Petr Jánský. Daňové úřady jednotlivých zemí si od roku 2017 automaticky vyměňují informace o bankovních účtech. To ale neplatí pro „fyzické“ statky – a tedy ani pro nemovitosti. 

Jako příčinu takového typu vlastnictví Jánský obecně vidí „příležitosti pro daňové úniky, vyhýbání se sankcím nebo praní špinavých peněz“. Vůbec nejdůležitější výhodou offshorů je anonymita – pokud má firma neznámého vlastníka, lze jen těžko ověřit, zda finance, kterými disponuje, nepocházejí z nelegální činnosti nebo od sankcionované entity.

Vzhledem k tomu, že v Česku byla nedávno zrušena daň z nabytí nemovitosti, zmizel jeden z důvodů, proč vlastnit nemovitost přes firmu – ať už offshorovou, nebo ne. Pokud totiž firma vlastnila nemovitost, nemusela být předmětem prodeje nemovitost, ale celá firma, na což se daň z nabytí nemovitosti nevztahuje. To, že někdo vlastní nemovitosti přes offshorové firmy, není samo o sobě nic špatného – právě anonymita, kterou společnosti v netransparentních jurisdikcích poskytují, může být kýženou výhodou například pro celebrity, jež se chtějí vyhnout zájmu veřejnosti.

Přečtěte si

Daňové ráje podkopávají demokracii

Evropská výzkumná společnost Tax Observatory publikovala výzkum offshorového vlastnictví nemovitostí z několika zemí světa. V rámci Evropy shromáždili částečná data výzkumníci z Německa, Francie, Norska a Spojeného království. Autoři studie upozorňují na fakt, že realitní trh je k tokům peněz nelegálního původu náchylný, ať už se jedná o nákupy nemovitostí skrze firmy sídlící v netransparentních jurisdikcích, nebo o investice do realit v těchto zemích. 

Ze studií, které jsou do výzkumu zahrnuty, ohledně Francie vyplývá, že v roce 2009 vlastnili tamní nerezidenti prostřednictvím offshorů 1,5 % nemovitostí určených k bydlení, což je oproti předešlým rokům nárůst. Zároveň výzkum uvádí, že kupní cena, kterou za nemovitosti cizinci zaplatili, je zhruba o třetinu vyšší než obvyklá tržní cena. Zdat německých spolkových zemí je zřejmé, že 4 % z analyzovaných korporátních vlastnických struktur končí v tajnůstkářských jurisdikcích a není možné vystopovat majitele těchto firem. Ze zahraničních firem, jež vlastní nemovitosti v Norsku, bylo zhruba 30 % offshorů. V případě Francie, Německa i Norska pocházejí nejčastěji používané offshory z Lucemburska, následuje Švýcarsko, Irsko a Nizozemsko. Podíl nemovitostí vlastněných přes offshory ve Velké Británii „rapidně narůstal“ mezi lety 2005 a 2019. Zároveň jsou k nákupům britských nemovitostí používány především offshory, které sídlí na Britských Panenských ostrovech nebo na Jersey. 

Z dat vyplývá také fakt, že netransparentní a nepřístupné rejstříky majitelů nemovitostí znemožňují jakoukoli snahu o komplexní zmapování. Samotní autoři studie uvádějí, že právě anonymita, kterou offshorové firmy poskytují, je při podobných průzkumech největším problémem. Pro Česko podobný výzkum neexistuje. Z dat, jež má investigace.cz k dispozici, je ale zřejmé, že offshorovými vlastníky firem, které v Česku vlastní nemovitosti, jsou nejčastěji společnosti z Kypru, Lucemburska a Nizozemska. 

Autorky textu: Kamila Plzáková
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Komu patří Česko: Po stopách peněz České pošty do daňových rájů appeared first on investigace.cz.