Komu patří Česko: Družstevní Rybafert na severu

Propojení majetku, politiky a mediálního vlivu. Expremiér Andrej Babiš za to byl kritizován Evropskou unií. Na regionální úrovni předvádí něco podobného Stavební bytové družstvo Krušnohor na Mostecku. Pod názvem Sdružení Mostečané Mostu ovládalo osm let tamní radnici, v rámci privatizace si přihrálo městské byty a se třiadvaceti tisíci družstevníky se stalo největším družstvem v Česku. Politickou kampaň Mostečanů Mostu sponzorovaly firmy, které dostávaly zakázky od Krušnohoru. Voliče oslovoval měsíčník Zpravodaj Krušnohor, vydávaný za peníze družstevníků. Tomuto konglomerátu přitom vládne pevnou rukou jediný muž, František Ryba. S investigací.cz se odmítl o čemkoliv bavit.

Dary pro Rybu a jeho rodinu

„Když začal jeho vnuk bruslit, Ryba po nás chtěl, abychom každý měsíc posílali čtyři tisíce korun mosteckému oddílu krasobruslení,“ říká Daniel Šimandl, vlastník mostecké firmy Blesk. „Já a majitelé dalších firem, které pro Krušnohor dělaly, jsme si řekli, že takový sponzorský dar nás nezruinuje, a peníze jsme posílali.“ Jde o drobný střípek, který ale dobře ilustruje, jak to v Mostě chodí.

František Ryba je dlouholetý ředitel Krušnohoru a družstvu vtiskl současnou podobu. Šimandlova firma Blesk dělá drobnou údržbu domů (opravuje dveře, okna, fasády, montuje kamerové systémy či vyklízí byty), díky Krušnohoru – zdaleka největšímu majiteli a správci bytů v regionu – firma vyrostla a léta s ním žila v symbióze. Patřila mezi takzvané „domovské firmy“, jež měly od mosteckého družstva zakázky jisté a oplácely je dary pro Rybu. O tomhle období teď Šimandl ochotně vypráví, neboť se s Rybou rozešel ve zlém.

František Ryba, ředitel SBD Krušnohor. Zdroj: DENÍK/Edvard D. Beneš

Během rozhovoru s reportéry investigace.cz vytahuje například dokumenty, jež se týkají další „domovské firmy“, společnosti Hasman výtahy Most. Její majitel Jiří Hasman se Rybovi za zakázky odvděčil zaměstnáním jeho rodinných příslušníků. Pracovala pro něj Rybova manželka Irena a podle dokumentu, který se Šimandlovi povedlo získat, jí například za listopad 2020 přišlo na účet přes dvacet pět tisíc korun. Rybova dcera Monika Kordíková dostala v tom samém měsíci osm a půl tisíce a zmíněný vnuk krasobruslař, momentálně vysokoškolský student František Kordík, obdržel od Hasmana ve stejné době deset tisíc korun. Ve výkazu figuruje také Rybův zeť Marian Kordík.

Jako příklad zakázky budící pochybnosti může posloužit oprava výtahů v osmi mosteckých domech. Podle dokumentů, jež má investigace.cz k dispozici, chtělo družstvo Krušnohor v roce 2020 vyměnit výtahy v domech s číslem popisným 1029 až 1035 v ulici Maršála Rybalka. Do výběrového řízení se přihlásilo šest firem, s nejlepší cenou vyhrála právě firma Jiřího Hasmana.

Práci ale reálně neprováděla, najala si na ni firmu Výtahy Vaněrka, která se rovněž zúčastnila výběrového řízení, ale s cenou vyšší než Hasman. Pozoruhodné je, že poměr cen platil jen pro výběrové řízení; když se výtahy začaly měnit, realita byla jiná. Hasman naúčtoval družstvu Krušnohor za výměnu osmi výtahů celkem 10 112 000 korun (bez DPH). Výtahy Vaněrka za tutéž práci vystavily Hasmanovi fakturu na 9 440 000 korun (bez DPH), tedy o 672 000 méně, než zaplatili družstevníci.

Zdroj SBD Krušnohor — Některé firmy měly zakázky od SBD Krušnohor jisté. A oplácely je protislužbami pro ředitele SBD Krušnohor Františka Rybu. Zdroj: SBD Krušnohor

„Dělalo se výběrové řízení a to jsem vyhrál,“ říká Jiří Hasman. Kdyby ale Vaněrka nabídl nižší cenu, za kterou pak reálně pracoval, tak by vyhrál on? „To Vaněrka neudělá, protože jsme kamarádi a pracujeme společně,“ vysvětluje místní poměry Hasman. „On přiveze výtah, my uděláme stavební povolení, lino, stavební práce.“ Podle jeho dalších slov se Vaněrka o zakázku nemohl reálně ucházet, protože je těžké sehnat zaměstnance a on „nemá lidi“.

Jiří Hasman celkem ochotně komentuje i zaměstnávání členů Rybovy rodiny. „Paní Rybovou znám pětatřicet let, déle než Rybu,“ říká. „Pracovala u mě jako ekonomka a fakturantka přes dvacet let, a když jsme dělali ISO (normy Mezinárodní organizace pro normalizaci, pozn. red.), vzali jsme ji znovu. Mladá Rybová pro nás dělala taky ISO. Vnuk byl na brigádě, zeť u nás prováděl zednickou práci. Nikdo z nich už u nás nepracuje. Zaměstnaná byla jen paní Rybová a ta už je v penzi.“ Odmítá, že by peníze pro Rybovu rodinu byly odměnou za zakázky. „Pro Krušnohor dělám od roku 1973, tehdy to ještě bylo bytové družstvo horníků,“ říká a dodává, „když potřebuju, beru lidi, které znám.“

Na rozdíl od Hasmana ředitel Krušnohoru František Ryba rozhovor s investigací.cz odmítl. Při osobní návštěvě byl sice ve své kanceláři, ale neměl čas. Po sekretářce Leoně Domínové pak vzkázal, že se s novináři scházet nebude. „Nemám zájem,“ reagoval Ryba na další pokus a mobilní telefon zavěsil se slovy: „Ne, ne, ne, nashledanou.“

Krušnohor ovládl magistrát

Příběh družstva Krušnohor začal v roce 1967, kdy se na Mostecku sloučilo několik menších stavebních a bytových družstev a postupně se přidávala další. Po roce 1989 patřilo Krušnohoru přes šest tisíc bytů v Mostě, Litvínově nebo Meziboří. Tak jako jiným družstvům ale v 90. letech začaly byty Krušnohoru ubývat, zvláště poté, co vláda Václava Klause prosadila v roce 1994 zákon o vlastnictví bytů, podle kterého si každý družstevník mohl byt hladce převést do osobního vlastnictví. Podobně jako jiná družstva se tak Krušnohor snažil, aby privatizované byty zůstaly nadále v jeho správě a někdejší družstevníci platili například za úklid, opravy či rekonstrukce domů.

V roce 1996 ale Krušnohor přehodil výhybku a vydal se jiným směrem než ostatní družstva. V říjnu tohoto roku rezignovalo v jeden den celé jeho dosavadní osmičlenné představenstvo, jehož členové vedli družstvo od 80. a začátku 90. let. Novým členem představenstva se stal František Ryba, který družstvo ovládl a stal se jeho ředitelem.

Dnes třiašedesátiletý Ryba byl za komunistického režimu tajemníkem a později předsedou mostecké okresní organizace Socialistického svazu mládeže (SSM). Už v té době patřil k družstevníkům Krušnohoru, v litvínovském domě, kde měl byt, působil jako předseda družstevní samosprávy a po roce 1989 si tu otevřel obchod s potravinami a zeleninou. V polovině devadesátých let pak začal objíždět další předsedy samospráv a přesvědčovat je, že stávající vedení řídí družstvo špatně a on by to dokázal lépe – uspěl.

Sídlo SBD Krušnohor, Zdroj: investigace.cz

„Změnu ve vedení družstva jsme uvítali,“ vzpomíná už citovaný Daniel Šimandl. Jemu a dalším majitelům firem, které pro Krušnohor pracovaly, vadilo, že družstevní předsedové jednotlivých domů po nich chtěli za zakázky úplatky. „Ať jsme přišli do kteréhokoli baráku, předseda samosprávy řekl: ‚Kolik to bude stát? Dobře, ale přihodíš pět tisíc a dáš mi je do kapsy.‘ Bylo to hloupé, nechtěl jsem to dělat,“ vypráví Šimandl. „Ryba přišel s vizí, že tohle se nebude dít, a opravdu se to podařilo. Jen jsme nevěděli, jak to bude pokračovat.“ Pokračování spočívalo v tom, že o zakázkách už rozhodoval jen nový ředitel František Ryba, který také zmodernizoval finanční taktiku. „Úplatky nechtěl,“ říká Šimandl. „Peníze jsme mu posílali na základě sponzorských smluv.“

Jedinečnost družstva Krušnohor ale spočívá hlavně v jeho propojení s politikou. V roce 2002 vznikla jakási politická odnož družstva, Sdružení Mostečané Mostu, kde byli a stále jsou lidé spojení s Krušnohorem. Sekretářem Mostečanů Mostu tak není nikdo jiný než ředitel Krušnohoru Ryba. Předsedou Mostečanů je zase bývalý člen představenstva Krušnohoru Arnošt Ševčík. Místopředsedkyně Irena Čapková pro změnu dělala náměstkyni ředitele Ryby. Za Mostečany Mostu kandidoval na mostecký magistrát třeba Martin Domín, syn Rybovy sekretářky Leony Domínové.

V roce 2002, kdy Sdružení Mostečané Mostu vzniklo, skončilo s pěti křesly v opozici. O čtyři roky později už volby do místního zastupitelstva vyhrálo. S víc než třiceti procenty hlasů získalo 18 křesel ze 45členného zastupitelstva a spolu s komunisty mostecký magistrát ovládlo. V roce 2010 dopadli Mostečané Mostu ještě lépe, volilo je něco přes padesát procent lidí a s 26 křesly mohli vládnout sami.

Most se tak stal jediným statutárním městem, kde nevládly tradiční strany. Jedinečná byla i strategie, která k této situaci vedla. „Sdružení Mostečané Mostu rozjíždí svou předvolební kampaň. V ní bude nabízet losování o šedesát jízdních kol, třicet notebooků a pět osobních automobilů,“ reportoval v září 2010 server idnes.cz. Sekretář sdružení a ředitel Krušnohoru Ryba se tehdy pochlubil: „Dnes odpoledne vylosujeme pět lidí, kteří se proletí balónem.“ Dodal, že o dvě Škody Fabia se bude losovat před volbami, o další tři až po sečtení hlasů a v případě, že Mostečané Mostu komunální volby vyhrají.

Podobné zprávy o jejich populistické kampani přinášela média už v roce 2006. Tenkrát se také rozdávala kola a počítače a mecenáš Mostečanů Mostu, a jeden z jejich kandidátů Jiří Zelenka, tehdejší společník firmy Unimontex, dokonce vyplatil každému svému zaměstnanci s bydlištěm v Mostě mimořádnou odměnu deset tisíc korun.

Před volbami v roce 2018 Mostečané mostu slibovali, že „vystaví vesnici pro lůzu“. Zdroj: ČTK / Hájek Ondřej

Před volbami roku 2014 se ale Zelenka a Ryba rozešli. Zelenka si založil vlastní stranu Severočeši Most, která volby vyhrála a spolu s ANO a komunisty ovládla magistrát. Rybovi Mostečané naopak skončili s deseti zastupiteli v opozici. O čtyři roky později proto v populismu ještě přitvrdili, média přinášela reportáže o jejich rasistické kampani (např. zde a zde), pozornost budil především billboard na místním Prioru s nápisem: „Vystavíme vesnici pro lůzu.“ Přesto vyhráli znovu Severočeši, stejně jako v dalších volbách v roce 2022 (tentokrát už pod názvem ProMost).

Krušnohor si přihrál městské byty

Osm let v čele magistrátu ale Mostečané Mostu dokázali vrchovatě zúročit, zejména ve prospěch bytového družstva Krušnohor. Primátorem za Mostečany byl sice člen představenstva Krušnohoru Vlastimil Vozka, avšak ředitel družstva Ryba rovněž nezahálel a aktivně se činil v pozadí. Jak se před pěti lety svěřil týdeníku Respekt, politiku rád dělá „ze zákulisí“: „To mě baví, vstupovat do ní přímo nechci.“ Pamětníci vzpomínají, že každé úterý bývaly takzvané „rybovky“, kdy se úředníci museli sejít v zasedací místnosti a „Ryba všechny, včetně primátora, seřval“.

Krušnohorem ovládaný magistrát přihrál družstvu byty, které v 90. letech stát převedl na města a ta je většinou za nízké ceny prodávala nájemníkům. Proces probíhal napříč republikou několik let a každé město pro něj mělo svá pravidla. V Mostě nájemníci zakládali družstva, na něž se byty převáděly.

„Mostečané Mostu nastavili privatizaci městského bytového fondu tak, že zbytek městských bytů dostal Krušnohor,“ říká Lubomír Gomboš, který v Mostě vlastní několik bytů a od roku 2015 s Krušnohorem bojuje. „Byty mohly reálně přecházet jen na toto družstvo. Nikde to sice výslovně řečeno nebylo, ale v privatizačních pravidlech třeba stálo, že byty se dají převést jen na už existující družstvo, a naschvál byly stanoveny šibeniční termíny tohoto procesu. Takže dostát pravidlům a založit třeba nové družstvo, a tím se vyhnout Krušnohoru, nebylo jednoduché,“ vysvětluje Gomboš. „Povedlo se to v menšině domů, hlavně tam, kde bydlel nějaký právník.“ Gomboš odhaduje, že Krušnohor si tímto způsobem přihrál víc než šest tisíc bytů.

Pravidla také cílila na to, aby lidé i po převodu bytu do osobního vlastnictví zůstali družstevníky Krušnohoru. „Když se třeba v Praze byty převáděly do osobního vlastnictví, rovnou se podepsala smlouva, že nový majitel vystupuje z družstva,“ říká Lubomír Gomboš. „Ryba tam majitele ale nechával, chtěl vytvářet dojem, že Sdružení Mostečané Mostu reprezentuje největší bytové družstvo v republice.“ Díky této strategii se Krušnohor se zhruba třiadvaceti tisíci družstevníky skutečně stal největším bytovým družstvem v Česku.

Nevěděl jsem, o čem hlasuji

Čtyřicátník Lubomír Gomboš praktiky Krušnohoru zažil na vlastní kůži. Na družstvo poprvé narazil v roce 2010 díky bytu po babičce, kde několik let bydlel. Rodák z Mostu vystudoval v Praze Fakultu sociálních věd a Filozofickou fakultu a v hlavním městě už po studiích zůstal. Zděděný třicetimetrový byt od Krušnohoru koupil za čtyřicet tisíc korun a začal ho pronajímat. Nadále však zůstal družstevníkem a byt ponechal ve správě Krušnohoru. Pak si Gomboš vzal úvěr a koupil v Mostě další levné byty v různých domech. Jako jejich vlastník proto chodil na domovní schůze.

Článek vznikl v rámci projektu Komu patří Česko z grantu NFNZ – Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

„Začal jsem vnímat, že se Krušnohor chová nestandardně. Efektivně skrývá hospodaření domů,“ vypráví Gomboš. Celkem logicky předpokládal, že jako jeden z členů společenství vlastníků v domech, kde má byty, by měl před schůzí dostat podklady s body, o nichž se bude rozhodovat. „Krušnohor ale rozesílal jen nicneříkající pozvánku, ‚bude schůze, přijďte si popovídat‘, žádné konkrétní podklady neexistovaly, člověk nevěděl, o čem hlasuje.“

Přitom šlo o docela velké peníze. „Jako vlastník platíte správci, tedy Krušnohoru, každý měsíc patnáct set až tři tisíce korun do fondu oprav, z něj se financuje provoz domu nebo úvěr na rekonstrukce. Jednotlivé domy ročně utratí dva miliony nebo i třicet milionů korun. Družstvem tak ročně proteče jeden a půl miliardy korun,“ vypočítává Lubomír Gomboš. „Chtěl jsem vidět účetní závěrku, za co a kolik se utratilo. Když se hlasovalo o nějaké smlouvě, tak jsem si ji chtěl předem přečíst. Nic takového ale Krušnohor lidem nedával a kupodivu to většině ani nevadilo. Na schůzi probírali hlavně sousedské spory – třeba že někdo nechává na chodbě papuče.“ Gomboš se písemností dožadoval, ale marně.

Podobně reagoval i další aktivní družstevník Jan Klimeš, jenž měl pádný důvod vidět smlouvy a ekonomické podklady. „Nemáme dostatek informací, nemáme v rukou to, kdo a za kolik bude opravovat náš dům, jaké firmy oslovíme,“ postěžoval si týdeníku Respekt v roce 2018. „Takhle nám vybrali firmu na zateplení domu za osmnáct milionů korun, ale mně se podařilo sjednat jiné firmy, které by to udělaly za jedenáct milionů korun.“

K tomuto textu najdete podkladové dokumenty v Neprůstřelné sekci.

Přidejte se do Klubu neprůstřelných a získejte k nim přístup.

Vstoupit do klubu pokračovat ve čtení

Situaci shrnuje už citovaný majitel firmy Blesk Daniel Šimandl: „Navenek to vypadá, že družstvo funguje. Ryba si za ta léta ale vydobyl takovou pozici, že o všem rozhoduje sám. Představenstvo je banda lidí, co si dají chlebíček a všechno podepíšou. Vlastně ani podepisovat nemusí, protože družstvo nechalo udělat podpisová razítka, takže ani na ten chlebíček není třeba přijít. Přejmenoval bych Krušnohor na Rybafert, Ryba bez koruny vlastních investic ovládl celé družstvo.“

Neplatná valná hromada

Pozornost médií si družstvo Krušnohor opět vykoledovalo v roce 2019, když soud nechal vymazat z obchodního rejstříku jeho představenstvo. Mohl za to právě Lubomír Gomboš a náhoda. Gomboš spolu s dalším družstevníkem Jiřím Švejdou z Litvínova totiž napadl u soudu valnou hromadu družstva z roku 2016. Vadily jim dvě věci.

Jednak rozhodnutí ředitele Krušnohoru, že z družstva budou vyloučeni všichni družstevníci, kteří si byty privatizovali. „Jednoduše nám poslal dopis, že už nejsme členy družstva. Říkal jsem si, to už se asi zbláznil, takhle to přece nejde,“ vypráví Gomboš. „Když nechce, abychom byli členy, měl by se na tom s námi dohodnout. A vrátit nám členský vklad, byly to sice jen stokoruny, ale za všechny vyloučené to dělalo miliony.“

Druhým a daleko závažnějším důvodem byl fakt, že na zmíněné valné hromadě byl za neregulérních podmínek přijat nový volební řád družstva. Kvůli velkému počtu družstevníků se na valné hromadě nescházejí všichni, ale jen jejich zástupci, takzvaní delegáti. Před změnou volebního řádu je mohli navrhovat řadoví družstevníci v jednotlivých domech. Po jeho změně se delegáty naopak mohli stát jen lidé, které do voleb navrhlo představenstvo družstva. To ale tvořili výhradně lidé zcela loajální Františku Rybovi. „Nový volební řád družstva měl Rybovi fakticky umožnit, aby zůstal ve funkci doživotně,“ říká Gomboš.

Po valné hromadě z roku 2016 se Gomboš rozhodl, že se s Krušnohorem pustí do soudní pře. Využil toho, že Ryba z družstva vyloučil vlastníky bytů, mezi nimiž byli pochopitelně i delegáti zvolení družstevníky. Ubylo jich tolik, že z původních osmdesáti zbyla necelá polovina, což zpochybnilo schopnost usnášení valné hromady. Podle družstevních stanov se na ní musí sejít více než polovina delegátů. Gomboš tedy namítal, že s tak malým počtem delegátů byla valná hromada neplatná. Soud mu dal za pravdu a valnou hromadu zrušil. Volilo se na ní také nové představenstvo, které soud rovněž prohlásil za neplatné.

„V takovém případě si družstvo obvykle zvolí nové představenstvo. Ryba nad tím ale mávl rukou, beztak řídil družstvo sám jako ředitel,“ říká Gomboš. „Druhou možností je, že představenstvo jmenuje soud.“ Parta Rybových odpůrců proto využila jedinečnou šanci a soudu předala svůj návrh představenstva. „Ryba se to ale dozvěděl a podal taky návrh. Soud to pak namixoval, na rok jmenoval pět lidí od Ryby a dva za opozici, mě a Jana Klimeše,“ popisuje situaci Gomboš. Za rok se opozici ve vedení družstva nic moc změnit nepovedlo. Nedostali se k přehledným informacím o hospodaření, neprosadili ani možnost, aby běžní družstevníci měli víc informací a prostřednictvím nově zvolených delegátů se víc podíleli na řízení družstva a volbě nového představenstva v roce 2022.

Tento spor ale nebyl zdaleka jediný, který Lubomír Gomboš a lidé nespokojení s fungováním družstva vedli. Další se týkal časopisu Krušnohor, vydávaného za peníze družstevníků. „Nevěnuje se domům a jejich správě, je to politický časopis, který propaguje sdružení Mostečané Mostu,“ prohlašuje Gomboš. „Před každými volbami časopis představuje jeho kandidáty a vysvětluje, proč je volit.“ Opozice se chtěla dozvědět, kolik družstevních peněz časopis odsává, a prosadit jeho zrušení. První věc se povedla, Jan Klimeš zjistil, že časopis se skrývá v účetnictví pod „položkou 310“ a družstevníky stojí přes jeden a půl milionu korun ročně. Druhá nikoli, opozici se nepovedlo prosadit ani to, aby se o zrušení časopisu vůbec mluvilo.

Peníze na volební kampaň za zakázku

Na propojení družstevního majetku a politiky cílila v roce 2018 další Gombošova žaloba, která po soudu chtěla, aby Sdružení Mostečané Mostu rozpustil. Podal ji spolu se zastupiteli Janem Hrubešem a Luďkem Proškem (Piráti a Zelení pro Most) a mosteckým hnutím Občané městu, město občanům. Žaloba se týkala faktu, že Mostečané Mostu jsou ve skutečnosti politickou stranou, která ale používá výhod sdružení – ta jsou totiž pod menší kontrolou státu než klasické strany, nevztahuje se na ně finanční limit platný pro kampaně stran a nemusí přiznat, kde na kampaně berou peníze. Ústecký krajský soud dal žalobcům za pravdu. V roce 2020 uložil Mostečanům Mostu, že politickou činnost musí ukončit, jinak je zruší mimo jiné proto, že obcházejí povinnost mít transparentní financování.

Soud dal Mostečanům Mostu v roce 2020 výstrahu, minulý pátek je zrušil. Zdroj: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze září 2020

Právě podezření, že Mostečané Mostu dostávají sponzorské dary díky propojení s družstvem Krušnohor, bylo hlavním motivem, proč Gomboš žalobu podával. „Ryba zadá firmám zakázky,“ popisuje své podezření, „a ty se mu pak odvděčí penězi na volební kampaň.“ Soudní proces jeho podezření potvrdil. Soud totiž nařídil Mostečanům Mostu, aby zveřejnili účetní závěrky. Plyne z nich, že dary přijímali právě v letech komunálních voleb, tedy 2018 a 2014 (závěrka za rok 2022 v rejstříku zatím není).

Například půl milionu korun darovala Mostečanům Mostu firma DK Chemo, jež chemicky čistí vodní usazeniny. „V bytech, které družstvo Krušnohor spravuje, čistí rozvody teplé vody a topení,“ vysvětluje Gomboš. Zakázky od Krušnohoru dostává i stavební firma Vobas, společnost a její zakladatel Pavel Vomáčka poslali Mostečanům Mostu podle účetních závěrek v letech 2014 a 2018 také půl milionu korun. Přes tři sta tisíc korun jim darovala firma Alumistr, ta se družstevníkům stará o balkony. Tři sta tisíc korun poslal již v úvodu zmíněný Jiří Hasman, jehož firma pečuje o družstevní výtahy.

Na seznamu dárců ale nejsou jen tyto firmy. Sedmi sty tisíci korun obdaroval Mostečany Mostu třeba Jan Syrový, který pro družstvo tiskl časopis Krušnohor. Celkem milion korun jim pak poslal Pavel Mleziva. Tomu podle Gomboše družstvo svěřilo privatizaci části bytů.

Zdroj: Výroční zpráva za rok 2018 Sdružení Mostečané Mostu

„Sám jsem za Sdružení Mostečané Mostu kandidoval, proto jsem cítil potřebu ho obdarovat,“ tvrdí Jan Syrový. Na otázku, zda štědrý sponzorský dar neposlal spíš proto, že od Krušnohoru dostal zakázku na tisk družstevního časopisu bez výběrového řízení, reaguje: „Nezlobte se, já vám odpovídat nebudu.“ Další ze sponzorů Pavel Vomáčka, majitel firmy Vobas, nechce o daru říct vůbec nic: „Co je vám po tom? Nebudu se s vámi vůbec bavit, jsou to moje peníze.“

Zdroj: Výroční zpráva za rok 2014 Sdružení Mostečané Mostu

„Fandil jsem jim,“ vysvětluje naopak svůj milionový dar Pavel Mleziva, jednatel realitní kanceláře Bydlete s námi. „Sliboval jsem si od nich, že budou dělat politiku férově, tak, jak se dělat má, a skutečně ji tak dělali.“ Nebyl důvodem pro štědrý dar spíše fakt, že mu družstvo svěřilo privatizaci části bytů? „To v žádném případě,“ ohrazuje se Mleziva. „Zúčastnili jsme se výběrového řízení a vyhráli díky naší ceně, přihlásit se do něj mohl kdokoli. Na jedné straně jsou peníze, které jsme za to dostali, ale na druhé straně musíte vidět, kolik práce s tím bylo.“

Kromě statisícových darů, které najdeme v účetních závěrkách Mostečanů Mostu, sdružení zřejmě dostalo i menší dary. „Když začal Ryba usilovat o to, aby pronikl do politiky, říkal nám: ‚ODS a ČSSD to dělají špatně, chce to novou krev.‘ Uměl to podat,“ vypráví majitel firmy Blesk Daniel Šimandl. „Nevadilo nám občas zaplatit nějaký ten billboard.“

Advokát Ondřej Preuss, jenž u soudu zastupuje hnutí Občané městu, město občanům upozorňuje, že na politické ambice Františka Ryby zřejmě doplatili družstevníci: „Máme podezření, že to navýšilo náklady pro obyvatele domů, které Krušnohor spravuje.“

Minulý pátek Krajský soud v Ústí nad Labem Sdružení Mostečané Mostu zrušil. Soudce Jiří Fellner to odůvodnil tím, že sdružení má politické cíle, organizuje a financuje volební kampaně, přitom pro něj ale neplatí stejná pravidla transparentnosti jako pro politické strany. To soudce považuje za nebezpečné narušení volebních pravidel.

Byty pro vybrané podnikatele

Další kauzu týkající se mosteckého družstva Krušnohor řešila v roce 2019 policie. Podle dokumentů, které má investigace.cz k dispozici, totiž Lubomír Gomboš zjistil, že družstvo prodalo stovky volných bytů za nižší než tržní cenu několika podnikatelům v realitách. Podal proto na Krušnohor proto trestní oznámení kvůli možnému podvodu, porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby.

Na tyto praktiky narazil díky tomu, že sám byty kupuje a pronajímá. Volné byty v Mostě hledal na serverech nabízejících nemovitosti a údaje si ověřoval v katastru nemovitostí. „Všiml jsem si, že v mosteckých domech se často opakují stejná jména majitelů bytů,“ říká Gomboš. Hned ho napadlo, že to asi bude souviset s největším vlastníkem bytů v regionu, družstvem Krušnohor, a proto se pustil do mravenčí práce vyhledávání v katastru. V excelové tabulce, nazvané „rozprodej bytů SBD Krušnohor“, má momentálně skoro čtyři sta položek s adresou, plochou bytu, datem prodeje, kupní cenou a jménem nového vlastníka.

Sedmačtyřicet bytů z Gombošovy tabulky vlastní i Miroslav Vykouk či jeho manželka Petra. Ke zdroji měl Vykouk opravdu blízko, právě on totiž prodeje bytů za družstvo vyřizoval. Jeho rodině patří i dalších pětadvacet bytů z tabulky, majitelem je tchán Miroslav Bláha, který pro Krušnohor kdysi vymáhal dluhy. Nejvíce bytů ale vlastní Lukáš Fišer a firma Housing Real, kde je Fišer makléřem (v tabulce se jedná o celkem pětadevadesát položek). Sedmdesát čtyři bytů pak patří Miroslavu Kodadovi, Janu Zedníkovi či jejich firmě Kodada Zedník Reality.

Lubomír Gomboš z vlastní zkušenosti ví, že běžný člověk neměl šanci byt od Krušnohoru koupit: „Já jsem byty kupoval od lidí, kteří je měli v osobním vlastnictví. Krušnohor tvrdil, že nic na prodej nemá. O prodejích bytů nevěděli ani zaměstnanci družstva, všechno šlo jen přes Miroslava Vykouka.“ Za korektní by považoval, kdyby družstvo nejdřív nabídlo volné byty družstevníkům a teprve potom je prodávalo lidem zvenčí – za běžnou tržní cenu.

Realitní podnikatelé, kteří od Krušnohoru získali desítky bytů, se ke svému výsadnímu postavení nechtějí vyjadřovat. „To nebudu komentovat,“ odpovídá na dotaz investigace.cz, jak se mu povedlo získat byty od Krušnohoru, Lukáš Fišer, makléř firmy Housing Real, a než položí telefon, dodává: „Nechci, abyste moje slova někde prezentovala.“ Miroslav Kodada se vymluví na zaneprázdněnost: „Teď nemám čas, jsem na odchodu. Napíši si vaše číslo a ozvu se vám.“ Už se ale neozval.

Ani Miroslav Vykouk, který prodeje bytů za Krušnohor organizoval a některé získal pro sebe i svou rodinu, není moc sdílný. „Na to vám asi odpovídat ani moc nechci,“ reaguje na otázku, zda nevidí problém v tom, že prodeje organizoval a byty zároveň nakupoval. „Jestli to není střet zájmů? Vy jste si to nezjistila, že se na to potřebujete ptát mě?“ Vysvětlit nechce ani to, proč někteří podnikatelé koupili od družstva tolik bytů. „No jasně, to je divné, co,“ říká. „Ta závist, ta je složitá. Nebudem se dál o tom bavit, mějte se.“

Jak vrchní komisař Karel Hůla vysvětluje, proč není podjatý (z usnesení Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje)

Když Gomboš dostal od policie vyrozumění, že „zahájila úkony trestního řízení“ kvůli jeho oznámení, že družstvo prodalo stovky volných bytů za nižší než tržní cenu několika podnikatelům v realitách, nevěřil svým očím. Pod úředním dopisem byl totiž podepsaný vrchní komisař Služby kriminální policie a vyšetřování Ústeckého kraje, pracoviště Most, Karel Hůla. Gomboš o něm věděl, že také kupoval byty od Krušnohoru, a navíc se dobře zná s Miroslavem Vykoukem.

Napsal proto policii dopis o Hůlově možné podjatosti, protože právě Vykouk „se může jevit jedním z hlavních podezřelých“ hned po řediteli Krušnohoru Františku Rybovi. Součástí dopisu byl i seznam sedmi bytů, které policista Hůla koupil od Krušnohoru spolu s vyčíslením možné škody, kterou tím družstevníci utrpěli – rozdíl mezi cenou, za kterou Hůla byty koupil, a cenou obvyklou, činil podle Gomboše více než jeden a půl milionu korun.

Policie ale rozhodla, že Karel Hůla podjatý není, a dala na jeho vyjádření, že „nikdy žádný byt nepronajímal“ a s byty „nikdy neobchodoval“ – protože je má ve společném jmění s manželkou, která „s předmětnými byty podniká a podnikala“. A „s p

anem Vykoukem se zná pouze pracovně“, v minulosti ho asi pětkrát vyslýchal v jiných případech. Mimo služební povinnosti se s ním setkal, jen když od družstva kupoval byty, „jako Krušnohorem určená osoba měl toto na starosti“. Policista také zdůraznil, že s Vykoukem „nebyl nikdy na pivu v hospodě, nebyl s ním na dovolené, nebyl s ním na žádné společné akci, neměli společné žádné obchodní aktivity, prostě nic.“ Trestní oznámení Lubomíra Gomboše policie odložila.

Autorka textu: Hana Čápová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.