NarcoFiles: Kokainová dálnice do Evropy

Výbuch stodoly v malé holandské vesnici. Zásilka betonových bloků zabavená v Barceloně. Policejní razie v luxusní rezidenci v Mexiko City. Všechny tyto události spojuje jediné – obchodování s kokainem. Byznys, který přesahuje kontinenty, kultury a kartely. Novináři z OCCRP včetně investigace.cz na základě dokumentů uniklých z kolumbijské prokuratury odhalují, jak se kokain z latinskoamerických plantáží dostává až k uživatelům do Evropy. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Když se řekne obchod s drogami, leckomu se vybaví přísná hierarchie, kterou řídí drogoví bossové, jakými v minulosti byli třeba Pablo Escobar nebo Joaquín „El Chapo“ Guzmán. Dnešní realita je ale mnohem složitější.

S prudce rostoucí celosvětovou poptávkou po kokainu a rychle se rozvíjejícími trhy v Asii, Africe a Evropě jsou pryč doby, kdy jediný kartel mohl ovládat celý dodavatelský řetězec. Nyní je mnohem častější, že se gangy propojí, byť určitá míra nezávislosti každému z nich zůstává. Dělají to z praktických důvodů, tedy aby zaručily přepravu kokainu na různých úsecích jeho cesty k finálnímu distributorovi. Aby se OCCRP a jeho partnerská média přesvědčily, jak tento proces funguje v praxi, zkoumaly, jakým způsobem skupina gangů a zločinců spolupracovala na zásobování jedné z nejrušnějších drogových dálnic na světě.

Reportéři v rámci projektu NarcoFiles sledovali putování kokainu od zdroje v Kolumbii přes Mexiko a Španělsko až do Nizozemska, kde se drogy zpracovávaly a prodávaly. Zisky v milionech dolarů pak podle všeho prošly sítí finančních firem a směřovaly zpět do Latinské Ameriky.

Tento obchodní model zahrnuje volnou a pravděpodobně proměnlivou konfederaci kolumbijských, mexických, španělských, nizozemských a dalších zločinců, kteří spolupracovali bok po boku a podle vyšetřovatelů ukrývali, převáželi, zpracovávali a prodávali velké objemy kokainu. Policie uvedla, že tato cíleně organizovaná skupina přepravovala drogy více než půl desetiletí, než úřady v roce 2020 zakročily a jejich operace rozbily. Od té doby bylo v Latinské Americe a Evropě zatčeno více než deset osob, které se na provozu takzvané „drogové dálnice“ podle všeho podílely.

Mnoho otázek ale zůstává stále nezodpovězených. Ani po letech mezinárodního vyšetřování nebyla policie schopná určit, kdo, pokud vůbec někdo, byl nakonec hlavní hybnou silou této spolupráce. Novinářům z médií z celého světa, kteří na projektu NarcoFiles spolupracovali, se však podařilo odhalit detaily toho, jak dnes narkobaroni fungují, a to díky dokumentům nalezeným v uniklých e-mailech kolumbijské prokuratury, jež byly doplněny soudními záznamy, policejními zprávami, dokumenty z obchodních rejstříků a rozhovory s konkrétními osobami.

Zjištění novinářů ukazují, jak se obchod s drogami v posledních letech otevřel menším skupinám a místním hráčům, kteří často spolupracují jak mezi sebou, tak s většími kartely, a přinášejí do různých fází pašování své specifické dovednosti. Tento trend, způsobený novými komunikačními technologiemi, globalizací obchodu s drogami, rozšiřováním trhů a roztříštěností dříve monolitických skupin, zkomplikoval potírání obchodu s drogami více než kdy dříve.

I proto evropská policie přirovnává současné struktury organizovaného zločinu k mytologické devítihlavé Hydře, které po každé useknuté hlavě narostly dvě nové. „Odstraněním jedné hlavy se toto monstrum nezabije,“ uvedl Europol ve zprávě o obchodování s drogami z roku 2021.

První fáze putování: Tajemný mexický kartel

Novináři sledovaný kokain, jenž nakonec skončil v Nizozemsku, začal svou cestu v Kolumbii, kde se podle OSN pěstují více než dvě třetiny světové produkce listů koky. Policie tvrdí, že koka pocházela z jihozápadní části Putumayo, což je pohraniční oblast známá jako jeden z největších producentů koky v této zemi. A právě díky vysoké produkci kokových listů je i oblíbeným místem konkurenčních skupin obchodníků s drogami.

Pěstování koky je v Kolumbii, Peru a Bolívii v posledním desetiletí na vzestupu. Výrazný nárůst produkce v roce 2021 spolu s pokrokem v pěstitelských technikách způsobil, že celosvětová nabídka kokainu dosáhla rekordních hodnot.

Podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) se rozštěpením skupin, jež měly na tento byznys kdysi monopol, vytvořilo konkurenčnější prostředí „volného trhu“, které pravděpodobně zefektivnilo pěstování a zpracování kokainu. Tato roztříštěnost také otevřela příležitosti pro gangy mimo Kolumbii. Dříve totiž celý řetězec obchodu s kokainem – od pěstitelů až po prodej – byly schopné obsáhnout pouze kartely z Jižní Ameriky. Podle policie ale například spolupráci při obchodování, sledovaném novináři z OCCRP, dnes z velké části koordinovala zločinecká skupina z Mexika. Její přesná identita zůstává přesto nejasná. Španělská policie ji nejprve identifikovala jako kartel Beltran Leyva, novináři ale nebyli schopni toto tvrzení nezávisle ověřit. Jisté je, že skupina podle policie udržovala spojení s Kolumbií prostřednictvím zkušeného překupníka jménem Jean Paul Hoyos Bohórquez, přezdívaného „Sodapuppy“.

Na základě informací od nizozemských státních zástupců kolumbijská policie tvrdí, že Hoyos Bohórquez byl „hlavním koordinátorem“ zámořských zásilek kokainu a dohlížel na závěrečné fáze výroby a prodeje v Nizozemsku. Mnoho informací o jeho minulosti není dosud známo. Reportérům se nepodařilo najít žádná předchozí odsouzení, vyšetřování ani jiné důkazy o jeho zapojení do obchodu s drogami. Bohórquezův právník uvedl, že by bylo „drzé a neopatrné“ komentovat tvrzení policie, protože ta jsou předmětem probíhajícího vyšetřování. S odvoláním na právo svého klienta na soukromí zdůraznil, že Hoyos Bohórquez je nevinný, dokud se neprokáže jeho vina.

Bohórquez byl zatčen v červenci v Kolumbii. Proces jeho vydání do Nizozemska, kde čelí obvinění z obchodování s drogami a praní špinavých peněz, začal letos.

Drogy na své cestě z Kolumbie ale nemusely nutně putovat přímo do cílové destinace. Obchodníci s narkotiky se často vydávají cestou nejmenšího odporu, a z původní trasy proto odbočují směrem ke spojencům, aby se vyhnuli orgánům činným v trestním řízení. V tomto případě by první zastávkou narkotik byla domovská země skupiny, jež si zásilku objednala: Mexiko.

Mexické kartely, které dříve sloužily především jako logistická základna kokainu, jsou nyní často jeho velkoobchodními dodavateli. Obvykle zásobují americký trh, ale nedávné policejní zátahy ukázaly, že díky spolupráci s evropskými zločineckými sítěmi pronikají i do Evropy. Tak tomu bylo i v případě sledování kokainu organizovaném OCCRP. Podle španělské policie zajistila mexická zločinecká skupina drogu z Kolumbie a následně ji spolu s velkým množstvím metamfetaminu převážela partnerům na druhé straně Atlantiku.

Stejně jako naprostá většina kokainu zabaveného v Evropě putoval i tento v přepravních kontejnerech. V posledních letech překupníci vymysleli důmyslné metody, jak drogy ukrýt. Škála je to pestrá, od krabic s legálním zbožím až po ukrytí balíčků ve stěnách samotných kontejnerů.

Mexická skupina údajně pracovala prostřednictvím tamní vývozní společnosti Magniexport S. A., která často používá námořní trasu z mexického přístavu Veracruz do Barcelony. Španělská policie popsala, že společnost byla zločinecké skupině „k dispozici“, ale další podrobnosti neuvedla. Mexické firemní záznamy ukazují, že společnost vlastní dva mexičtí státní příslušníci, novinářům se o nich ale nepodařilo najít žádné další relevantní údaje ani žádný záznam o tom, že by Magniexport byl v Mexiku někdy vyšetřován. Společnost na žádosti o komentář nereagovala.

Drogy byly ukryty ve skrytých přihrádkách zabudovaných do betonových bloků používaných ve stavebnictví. Podle zprávy španělské policie je tato metoda přístavními kontrolami „neodhalitelná“ a prokázala „vysoké technické schopnosti mexického kartelu“, protože bloky byly odlity přesně na míru vhodného úkrytu pro drogy.

Pořád však není jasné, kdo za těmito operacemi v Mexiku stál. Zločinecký svět v zemi, kde působí zhruba 150 kartelů, se pravidelně mění. Podle UNODC jsou mnohé z dnešních gangů „roztříštěné zbytky bývalých větších organizací, které neustále mění svá spojenectví a bojují o kontrolu území“.

Na druhé straně Atlantiku jsou však aktéři přece jen o něco jasnější.

Zastávka ve Španělsku

Data o obchodu ukazují, že Magniexport poslal v letech 2011 až 2020 do Barcelony několik desítek zásilek betonových bloků. Jak uvedla španělská policie, skupina překupníků se snažila udržet zástěrku „legálního“ podnikání a nastavit „bezpečné dovozní kanály“ tím, že některé zásilky drogy neobsahovaly a betonové bloky tak putovaly k reálným obchodníkům. Tento způsob kamuflování se však ukázal být obtížný, protože materiál byl drahý a ve španělském stavebnictví se navíc příliš nepoužívá.

V dubnu 2020 sledovala španělská policie jednu ze zásilek společnosti Magniexport z barcelonského přístavu do průmyslového skladu. Tam do betonových bloků policisté vyvrtali otvory a uvnitř našli přes 830 kilogramů kokainu a 10 kilogramů metamfetaminu. O něco později téhož měsíce zabavili v jiné zásilce více než 500 kilogramů kokainu. Úřady odhadují, že jen první zásilka měla hodnotu v přepočtu více než 650 milionů korun.

Právní zástupce společnosti Magniexport ve Španělsku, jenž má španělsko-mexické občanství, byl spolu s dalšími třemi osobami zatčen kvůli obvinění z obchodování s drogami. Případ stále čeká na soudní řízení. Podle šifrovaných zpráv, které posílali nizozemští prokurátoři v žádosti o pomoc svým kolumbijským kolegům, byli dva údajní členové sítě obchodníků s drogami po tolika letech úspěchů barcelonským zátahem překvapení.

Ve Španělsku ale zůstávaly pouze bloky bez drog. Ostatní byly odesílány do další klíčové evropské základny skupiny, do Nizozemska.

Made in Nederlands

V nizozemské vesnici Poortvliet, kde žije méně než 2 000 obyvatel, jsou k vidění široké cyklostezky, větrný mlýn a malý kostel. Podle policisty, který událost vyšetřoval, došlo jedné noci na konci března 2020 k narušení této malebné scenérie, když v jedné stodole vypukl požár, jehož výsledkem byl i odporný zápach z desítky uhořelých ovcí a jehňat.

Intenzita plamenů a zbytky chemikálií ovšem vyvolaly pochybnosti, které pojmenoval protidrogový koordinátor Freek Pecht slovy: „Hele, tohle nebyl normální požár stodoly.“ Když jeřáb z ohořelých trosek stodoly vytáhl velký kotel, bylo jasné, že na místě se praktikovalo něco, čemu nizozemské úřady říkají „prádelna kokainu“. Podle tamních prokurátorů to byla prádelna, která patřila Hoyos Bohórquezovi.

Listy koky musí projít řadou chemických přeměn, aby se z nich stal hydrochlorid kokainu neboli prášková forma prodávaná uživatelům. Tento proces tradičně probíhá v Jižní Americe. Zařízení na výrobu kokainu však stále častěji vznikají i v Evropě, zejména ve Španělsku a Nizozemsku. Jedním z důvodů je nárůst chemicky dokonalejších metod, jak kokain ukrýt do legálního zboží. V některých případech pašeráci napouštějí výrobky, třeba oblečení nebo dřevěné uhlí, kokainovou „bází“, tedy surovější formou drogy, která se po příjezdu do Evropy musí extrahovat a zpracovat. Laboratoř v idylické vesnici Poortvliet byla zřízena právě za tímto účelem.

Podle nizozemských úřadů sloužilo místo ke zpracování nejen kokainu, ale i syntetických drog. Kromě laboratorního vybavení se ve stodole nacházelo i stádo ovcí a jehňat. V části stodoly, která sloužila k extrakci kokainu, našla policie kotle, topné spirály, mikrovlnnou troubu, lis a kanystry s chemikáliemi.

Pro pracovníky v těchto „prádelnách“, kteří jsou často přivezeni z Latinské Ameriky, je zcela běžné, že se v laboratořích stravují a také tam spí, dokud není splněn konkrétní úkol. V roce 2022 nizozemská policie odhalila 17 podobných laboratoří na extrakci kokainu.

Z dešifrovaných rozhovorů, jež má nizozemská policie k dispozici, vyplývá, že Hoyos Bohórquez a jeho mexický kolega Alonso Alverdi Benavides, přezdívaný „Corncrusher“ (Drtič kukuřice), byli v Nizozemsku, aby dohlíželi na výrobu drogy, a zároveň zůstávali v kontaktu s šéfy v Latinské Americe. Podle nizozemských státních zástupců hráli ve vedení podniku roli i dva nizozemští státní příslušníci, kteří údajně poskytli Bohórquezovi 130 000 eur (více než tři miliony korun) na zřízení nového zařízení poté, co první laboratoř vyhořela.

Po zpracování byl kokain zasílán jak latinskoamerickým, tak nizozemským členům sítě, kteří jej distribuovali v Nizozemsku – podle tamních prokurátorů vždy „ve velkém množství“.

Šifrované zprávy zachycené policií poskytují přehled o výdělcích skupiny. Ještě z Nizozemska posílal Alverdi Benavides administrativní seznamy někomu v Mexiku, koho vyšetřovatelé nedokázali identifikovat jinak než pomocí uživatelského jména z šifrované textovací aplikace EncroChat. Seznam zahrnoval platby a prodeje drog za předchozí tři týdny a uváděl, že Hoyos Bohórquez obdržel téměř půl tuny kokainu v hodnotě 24 tisíc eur (580 tisíc korun) za kilogram a za stejné období převedl zhruba 8,5 milionu eur (207 milionů korun).

Podle nizozemských vyšetřovatelů posílal Bohórquez finanční prostředky přímo nebo prostřednictvím třetích stran příjemcům v „Kolumbii nebo Mexiku“. Během čtyř měsíců v roce 2020 údajně převedl v přepočtu přibližně 430 milionů korun, mimo jiné prostřednictvím „žetonového systému“, kdy příjemce používá sériové číslo bankovky jako kód k vyzvednutí peněz.

Členové sítě údajně posílali další hotovost zpět do Mexika přes Španělsko. Španělští vyšetřovatelé zjistili, že „velké částky“ byly převáděny ze Spojených arabských emirátů a z Hongkongu do Mexika prostřednictvím bankovních účtů španělských společností. Podle španělské policie pomohli místní podnikatelé zastřít původ peněz tím, že k převodům používali bankovní účty španělských společností, „které byly se vší pravděpodobností produktem obchodu s drogami“. Vyšetřování v této věci stále probíhá.

Kdo byl příjemcem převedených peněz, úřady neuvedly. Alverdi Benavides byl však samostatně prověřován kvůli svým konexím v Mexiku. V březnu 2022 byl zatčen při razii v luxusním domě u Mexico City, kde policie pátrala po údajném kolumbijském drogovém bossovi Eduardu Fernandu Giraldo Cardozovi, známém pod přezdívkou „Boliqueso“. Tato přezdívka v latinskoamerických zemích označuje typ sýrových křupek.

Alverdiho Benavidese následně propustili kvůli nepřiměřenému chování policie během jeho zatčení. On ani Boliqueso na žádosti o komentář neodpověděli.

Jorge Lara, akademik z mexického Národního institutu kriminálních věd (National Institute of Criminal Science), uvedl, že neexistuje funkční systém nahlašování praní špinavých peněz, což znamená, že vyšetřování tohoto druhu kriminality se v Mexiku často dostává do slepé uličky. V letech 2018 až 2022 bylo ze 752 případů praní špinavých peněz postoupených generální prokuratuře a dalším finančním úřadům skutečně stíháno pouze sedm, tedy méně než jedno procento.

„Organizovaný zločin slaví,“ uvedl Lara. „Jak své [zločinecké] operace, tak množství prostředků, které mají k dispozici.“