Uniklé dokumenty ukazují na propojení firem kyperského prezidenta s ruskou pračkou peněz Troika

Úřadující kyperský prezident Nicos Anastasiades proslul za dobu svého výkonu funkce mimo jiné snahou přiblížit středomořský ostrovní stát Rusku a prohloubit vzájemné politické i ekonomické vztahy obou zemí. OCCRP se zaměřila na jeho působení ještě před rokem 2013, kdy byl zakladatelem a spoluvlastníkem právní kanceláře, která zprostředkovávala obchodní dohody spojené s osobami napojenými na ruského prezidenta Vladimira Putina, ale i na spojitosti jeho firmy s ruskou bankou Troika Dialog. O ní investigace.cz rozsáhle informovala na začátku letošního roku.

Kdysi významná ruská banka Troika Dialog, kterou v roce 2012 odkoupila Sberbank, neblaze proslula coby pračka peněz pro organizovaný zločin a zkorumpované ruské politiky. Svou roli sehrála i ve spojitostí s takzvaným Magnitského skandálem a při spolupráci se sítí společností zapojených do různých druhů finanční kriminality od podvodů po zpronevěru.

  • Co je to pračka peněz zvaná Troika?

Takzvaný Troika Laudromat představuje síť zhruba sedmdesáti offshorových firem, jejichž prostřednictvím z Ruska putovaly miliardy dolarů na západní trhy. Investiční banka Troika Dialog rusko-arménského podnikatele Rubena Vardanjana umožnila lidem z prostředí organizovaného zločinu a zkorumpovaným státním úředníkům legalizovat zisky z trestné činnosti.

 

Když Anastasiades nastupoval v roce 2013 do funkce prezidenta Kypru, podle OCCRP formálně rezignoval na všechny funkce napojené na svou právní firmu. Ve skutečnosti šlo o rezignaci relativní, neboť obě jeho dcery zastávají v otcově firmě pozice partnerů a sám Anastasiades má v sídle firmy k dispozici soukromou kancelář.

Z dat pocházejících z litevské banky Ukio, jejíž bankovní licenci tamní úřady zrušily v roce 2013 kvůli podezřelým transakcím, taktéž propojeným s „pračkou“ Troika, vyplývá, že firma Anastasiades and Partners LLC pomáhala s realizací smluv, jejichž účelem bylo přeposílání ruských špinavých peněz skrze skořápkové firmy a bezproblémový přesun tohoto kapitálu na evropský finanční trh.

Ruská pračka značky Troika

Využívala k tomu dvě offshorové společnosti Batherm Ventures Ltd. a Matias Co Ltd. Obě společnosti napumpovaly mezi lety 2006 a 2013 více než 323 milionů dolarů (přes 7,5 miliardy korun) do systému Troiky, a to z blíže neuvedených důvodů.

Novináři z OCCRP sice zjistili, že dokumenty neobsahují žádné jasné důkazy o tom, že by prezidentova firma nebo její zaměstnanci nějakým způsobem porušili zákon. Podezřelé transakce však vyvolávají otázky kolem napojení Anastasiades and Partners LLC na ruské společnosti spolupracující s tamním organizovaným zločinem. 

Z Karibiku až k „Putinovu cellistovi“

Firma Batherm Ventures Ltd. je registrována na Britských Panenských ostrovech od roku 2006. Od poloviny roku 2007 do půlky roku následujícího převedl Batherm více než 96 milionů dolarů na účty společnosti Delco Networks S. A. Právě tato společnost figuruje v rozsáhlém offshorovém schématu Troiky spolu se zhruba sedmdesáti pěti dalšími podobnými podniky.

Firma Delco v roce 2008 zakoupila sedmdesát tisíc akcií ruského energetického gigantu Rosněfť. Delco je přitom známé svým napojením na ruského cellistu Sergeje Roldugina, dlouholetého přítele ruského prezidenta, jenž je považován za Putinova bílého koně. Delco obdrželo z koupě akcií Rosněftu 800 tisíc dolarů (cca 18,5 milionu korun).

Společnost Delco Networks S. A. taktéž pomáhala s odkloněním 2,2 milionů dolarů ukradených z ruského rozpočtu. Kauza se smutně proslavila po celém světě a nese jméno po ruském právníkovi Sergeji Magnitském, který odhalil rozsáhlé schéma daňových podvodů. V roce 2009 protiprávně zatčený Magnitskij zemřel v ruském vězení ve věku 37 let na následky špatného zacházení ze strany vězeňské správy a vyšetřovatelů. Ruské úřady se tehdy snažily shodit vinu ohledně daňových úniků na společnost Hermitage Capital. Vyšetřování OCCRP však odhalilo, že i tato firma nakonec figurovala mezi oběťmi podvodu.

Zlaté vízum pro miliardáře Abramova

Uniklé dokumenty, jež analyzoval tým novinářů OCCRP, IRPI (Investigative Reporting Project Italy) a neziskové organizace Global Witness, taktéž ukazují na skutečnost, že ve strukturách obou společností (Bathern a Matias) napojených na právní firmu kyperského prezidenta působil ruský miliardář Alexander Abramov. Ten měl obě zmíněné firmy využít při koupi ruského energetického gigantu Energostroyinvest-Holding, a to za značně podhodnocenou sumu.

V roce 2007 firmy Batherm a Matias Ltd. rozhodly o společné koupi Energostroye, jenž tehdy platil za největšího stavitele energetických sítí a tepelných elektráren v Rusku. Tuto společnost koupily za 220 milionů dolarů, její hodnota přitom byla podle tenkrát čtyři roky starých odhadů více než dvě miliardy dolarů.

Na zásadní úlohu miliardáře Abramova v obou skořápkových firmách poukazuje rovněž  fakt, že tehdejší majitel Energostroye Andrej Rappoport označil za kupce právě Abramova. Záznamy litevské banky Ukio to potvrzují.

Za povšimnutí taktéž stojí, že Abramov později úspěšně zažádal o kyperské občanství. Podle výpovědi úředníka, jenž v roce 2010 (tři roky před Anastasiadesovým zvolením hlavou státu) pracoval pro kyperské ministerstvo zahraničí, právní firma budoucího prezidenta pomáhala jednomu z nejbohatších Rusů získat kyperský pas „výměnou za služby pro Kyperskou republiku“. Kyperské občanství přitom Abramovovi mimo jiné umožnilo jednodušší přístup do finančního sektoru Evropské unie.

Partneři z eurozóny tlačí na Kypr

Prezident Anastasiades od svého nástupu do funkce usiloval o posílení vztahů s Ruskem. Zároveň ale čelil i dlouhodobé kritice kvůli údajnému laxnímu přístupu ke kontrolním mechanismům v zemi, jimiž si středomořský stát vysloužil pověst „ráje“ pro ruské pračky peněz. 

Kypr se v roce 2014 také přiřadil k těm členským zemím EU, jež nesouhlasily se zavedením protiruských sankcí po násilné anexi Krymského poloostrova. Do roku 2018 Kypr  spolupracoval i při vyšetřování zakladatele výše zmíněné firmy Hermitage Capital Billa Browdera, na jehož očernění v souvislosti s kauzou Magnitského měly zájem ruské úřady. V říjnu loňského roku nakonec země od spolupráce s Ruskem odstoupila kvůli tlaku mezinárodních partnerů.

Úzké vztahy Kypru s Ruskem činily zemi rozsáhlé problémy během tamní finanční krize v letech 2012 až 2013. Státy eurozóny se tehdy zdráhaly poskytnout kyperským bankám nezbytnou finanční pomoc právě na základě toho, že mají pověst ruských praček peněz. Anastasiades nakonec musel přistoupit na zavedení přísnějších pravidel zahrnujících striktnější regulace ohledně praní peněz. 

I tenkrát na sebe však Anastasiades upozornil média, neboť členové jeho širší rodiny a klienti jeho právní firmy stihli z kyperských bank vyvést desítky milionů eur těsně předtím, než krize kulminovala a banky musely přistoupit k požadovanému zpřísnění pravidel.

Situace na Kypru je v posledních letech pro ruské peníze stále nepříznivá. Ruští boháči  proto pátrají po jiných způsobech, jak a kudy převést kapitál na evropský finanční trh. Jedním z nich je například „oživení“ Mezinárodní investiční banky (MIB) a její přesun do Budapešti. Více se dočtete v tomto článku:

„Ruská banka“ v Budapešti: Minulost s novou tváří

Autor textu: OCCRP, Marek Martinovský
Autor úvodní fotografie: Wikimedia/Evropská lidová strana
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.