FinCEN Files: Podezřelé české účty ruského miliardáře

Díry v českém finančním systému zneužil i ruský miliardář Aras Agalarov. Tento podnikatel s ázerbájdžánskými kořeny je osobní přítel Vladimira Putina i Donalda Trumpa. Má ale i vazby na ruský organizovaný zločin. Přestože síť luxusních restaurací Nobu, jejíž pobočky v Rusku provozuje, nemá s Českem nic společného, přišly jí bezmála dva miliony korun z českých účtů. Kdo byl opravdovým majitelem těchto účtů, ale není jasné, byly totiž vedeny na prázdné skořápkové firmy s offshorovými vlastníky.

Vynikající sushi, slavní majitelé a prestižní klientela udělala z Nobu jednu z nejznámějších světových luxusních značek. Řetězec těchto komfortních restaurací a hotelů, za kterým stojí japonská kuchařská celebrita Nobuyuki Matsuhisa nebo americký herec Robert de Niro, v současnosti tvoří 48 restaurací a 13 hotelů po celém světě, další pobočky se plánují.

Příběh rozvoje Nobu impéria ale není tak zářivý jako interiér jeho restaurací. Podle uniklých dokumentů SAR (= Suspicious Activity Report, neboli Zpráva o podezřelé aktivitě), ke kterým jsme získali přístup v rámci spolupráce s ICIJ (Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů) na projektu FinCEN Files, přijalo Nobu mezi lety 2013 až 2017 přes 600 tisíc dolarů (v přepočtu podle tehdejších kurzů zhruba 14,5 milionů korun) v podezřelých transakcích. Přišly totiž od offshorových společností s neprůhlednou vlastnickou strukturou.

Luxusní restauraci patřící do sítě Nobu v Česku nenajdeme (nejbližší se nachází ve Varšavě nebo v Budapešti), stopu tohoto řetězce ale ano. Ze zmíněných 600 tisíc podezřelých dolarů totiž odešlo 77 tisíc z účtů offshorových firem registrovaných u českých bank. Přes 4 tisíce dolarů pak poslala přímo česká firma vlastněná panamskou společností, jejíž skutečný majitel je neznámý. Podle české legislativy by přitom banky neměly vůbec otevřít účet firmám s neznámým konečným uživatelem.

  • Co je to SAR?

Jakákoli bankovní transakce, která proběhne v amerických dolarech, je pod dohledem. Banky, jež v dolarech chtějí obchodovat, musí vyhodnocovat podezřelé platby a hlásit je americkému Úřadu pro prevenci finanční kriminality FinCEN (obdoba českého FAÚ). Ten je pak zkoumá dál. Tyto zprávy o podezřelých platbách jsou v USA známé jako SAR (Suspicious Activity Reports) a americká vláda je považuje za přísně tajné.

Investigace.cz se k těmto dokumentům dostala v rámci globálního novinářského projektu FinCEN Files. Uniklých dokumentů SAR je v tomto projektu přes 2 100. Některé z těchto dokumentů (například ten, z něhož vychází tento článek) byly součástí vyšetřování amerického Kongresu ohledně vměšování Ruska do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Další dokumenty si z FinCENu vyžádali z nejrůznějších důvodů američtí vyšetřovatelé.

Zprávy o podezřelých platbách jsou hutné a technicky odborné svodky. Zároveň patří asi k nejpodrobnějším dokumentům, které kdy z amerického ministerstva financí unikly. Detailně popisují, jak platby realizované velkými bankami, jako jsou například Raiffeisenbank, HSBC nebo Deutsche Bank, putují dále po světě – ze státních rozpočtů přes skořápkové firmy v Karibiku až po například anonymní kancelář v Singapuru nebo finančníka v syrském Damašku.

Samotné SAR ale ještě neznamenají, že někdo skutečně pere peníze nebo páchá jinou trestnou činnost. Dokumenty jsou spíše pohledem takzvaných AML úředníků, kteří mají v bankách na starost prevenci praní peněz, nebo kontrolorů, jejichž úkolem je dohlížet na dodržování mezinárodních pravidel. Tito lidé pak vyhodnocují, jestli má platba symptomy finanční kriminality, zda měl příjemce nebo odesílatel už někdy v minulosti potíže se zákonem nebo jestli jde o rizikové klienty, například politiky.

FinCEN Files: Česko

Vzhůru do Ruska!

V roce 2009 zakladatelé sushi a hotelového řetězce Nobu, americký herec Robert de Niro, proslulý japonský kuchař Nobu Matsuhisa, newyorský restauratér Drew Nieporent a investor Meir Teper, expandovali do Ruska. S plánovaným rozšířením jim tehdy i navzdory právě probíhající celosvětové finanční krizi pomohl ruský miliardář a realitní magnát s ázerbájdžánskými kořeny Aras Agalarov spolu se synem Eminem Agalarovem. Robert de Niro pro anglickojazyčné the Moscow Times tenkrát prohlásil, že „na Agalarovy narazili náhodou, bez nich by ale expanzi nezvládli“.

  • Kdo jsou Aras a Emin Agalarovi?

Aras Agalarov je ruský dolarový miliardář s ázerbájdžánskými kořeny. V žebříčku nejmajetnějších ruských zbohatlíků se v roce 2020 umístil na 40. místě s odhadovaným jměním 1,7 miliardy dolarů (v době sestavování žebříčku zhruba 42,5 miliard korun), momentálně jeho jmění Forbes odhaduje na 1,2 miliard dolarů (cca 26,5 miliard korun).

Svoji kariéru začal importem luxusního zboží do Ruska, později se přeorientoval na reality. Agalarova Crocus Group momentálně spravuje přes 10 luxusních obchodních center, koncertní halu, oceanárium nebo výstaviště. Postavil také dva stadiony, na kterých se hrálo mistrovství světa ve fotbale v roce 2018. V moskevské oblasti ve městě Krasnogorsk vybudoval vlastní satelitní město Crocus City, kam za obchody a zábavou denně zamíří až jeden milion návštěvníků a kvůli kterému byla postavena speciální stanice moskevského metra, jejíž stavbu rovněž financoval Agalarov.

Práce a činy Arase Agalarova nezůstaly bez odezvy. V roce 2013 obdržel od Vladimira Putina Řád cti Ruské federace za úspěchy v podnikání, mnohaletou pilnou práci a aktivity na podporu společnosti. Ve stejné době měl rovněž domlouvat schůzku a působit jako prostředník mezi americkým podnikatelem a budoucím prezidentem Spojených států  Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Na druhé straně se Agalarov octl například na seznamu ruských oligarchů zveřejněném v rámci amerického zákona nazvaného Boj proti americkým protivníkům prostřednictvím sankcí. Zákon podepsal Donald Trump v roce 2017. Nutno však doplnit, že seznam čítající 96 jmen americké ministerstvo financí podle médií velice pravděpodobně pouze zkopírovalo ze seznamu nejbohatších ruskojazyčných miliardářů uvedených v žebříčku časopisu Forbes.

Podle zpravodajského výboru amerického Senátu mají oba Agalarovi vazby na ruský organizovaný zločin. Ve své zprávě o ruském ovlivňování amerických prezidentských voleb v roce 2016 výbor uvádí, že „mají významné vazby na ruský organizovaný zločin a byli úzce spjati s osobami zapojenými do vražd, prostituce, obchodování se zbraněmi, únosů, vydírání, obchodování s narkotiky, praní peněz a dalších významných kriminálních podniků“. Kvůli anonymizaci zprávy se však nedozvíme, s kým konkrétně mají Agalarovi podle výboru spolupracovat.

Syn Arase Agalarova, Emin, zastupuje od roku 2012 svého otce v jejich rodinném realitním impériu. Z oficiálních stránek Crocus Group víme, že dohlíží na celou řadu projektů z jejich portfolia – např. na téměř celé Crocus City čítající obchodní centra, koncertní haly nebo oceanárium.

Kromě vedení rodinného podniku se ale živí i zpěvem. Na svých vlastních stránkách se tento „ázerbájdžánský Elvis“ chlubí 16 vydanými alby, více než 100 koncerty ročně a desítkami mezinárodních ocenění. Podle vlastních slov „překlenuje hudební propast mezi Východem a Západem“.

Mezi lety 2006 až 2015 byl „ruský Michael Bublé“ ženatý s Lejlou Alijevou, dcerou dlouholetého ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva. Ten už téměř 18 let ovládá Ázerbájdžán z pozice prezidenta, zbytek rodiny a několik známých pak má pod kontrolou většinu státních firem, ze kterých tunelují stamiliony dolarů. Ty pak utrácejí za evropské nemovitosti, luxusní zboží nebo s jejich pomocí korumpují evropské státníky. Z manželství s Lejlou Alijevou má Emin Agalarov dvě děti.

V Rusku s pomocí Agalarova a jeho developerské společnosti Crocus Group postupně otevřeli dvě pobočky, jednu v roce 2009, druhou o šest let později.

Naší prací vracíme miliony do státních pokladen.

Naše pokladna je ale naopak skoro prázdná. Potřebujeme vás, abychom mohli pokračovat.

Aras Agalarov. Zdroj: internetové stránky Crocus Group

První z nich se nachází v samotném centru Moskvy jen pár metrů od Tverské ulice, jedné z nejdražších ulic na světě. Na druhou by návštěvník obchodního centra narazil v Agalarově Crocus City. Právě v tomto centru se v roce 2013 konala dnes už legendární Miss Universe, které se zúčastnil i Donald Trump. Ačkoliv byl Trump podle leteckých záznamů v Moskvě pouze 36 hodin, stihl se zvěčnit s otcem a synem Agalarovými na pódiu soutěže, být čestným hostem na narozeninové oslavě Arase Agalarova, podepsat s ním dohodu o postavení Trump Tower v Moskvě (k čemuž nakonec nikdy nedošlo) a údajně se zapojit i do tzv. „golden shower“ s najatými prostitutkami. Během tohoto víkendu se také měl setkat s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ten ale setkání na poslední chvíli zrušil a podle Arase Agalarova, jenž sloužil jako prostředník mezi americkým businessmanem a ruským vůdcem, poslal Trumpovi dekorativní lakovanou krabičku a vřelý dopis.

V době konání soutěže krásy také vznikl videoklip k písni In Another Life od Emina Agalarova. Ten je totiž kromě prvního viceprezidenta Crocus Group a tedy druhého nejvýše postaveného člověka v Agalarově realitním impériu také známým zpěvákem. Ve zmíněném videoklipu si kromě finalistek Miss Universe 2013 zahrál i sám Donald Trump.

Tím ale blízký vztah Agalarových a Donalda Trumpa nekončí. Byli to právě Agalarovi, kdo zorganizovali konspirační schůzku seniorních členů Trumpova volebního týmu s ruskými protějšky. Právě ti měli Trumpovu týmu předat kompromitující materiály na Hillary Clintonovou, jež tehdy kandidovala v prezidentských volbách proti Trumpovi. Tuto inkriminovanou schůzku Emin zparodoval ve videoklipu ke své písni Got Me Good.

Podezřelé platby

Impérium luxusních restaurací a hotelů Nobu funguje na principu franšíz – jednotlivé pobočky musí dodržovat určité standardy nastavené vlastníky a zároveň platit licenční poplatky, nakupovat společné zaměstnanecké uniformy, vybavení do kuchyně apod.

A právě to jsou platby, které americká First American Bank, jež Nobu spravuje účty, označila za podezřelé. Ve smlouvě, kterou Nobu se svými ruskými partnery uzavřelo, měla totiž tyto poplatky platit společnost Crocus International, která ruské pobočky restaurací provozuje. Několik let ale peníze přicházely z účtů nevystopovatelných offshorových společností, což je podle expertů jeden z varovných ukazatelů možného praní peněz.

Investigaci.cz tuto eventualitu potvrdil i odborník na boj proti praní peněz a zakladatel AML Academy Kamil Kouba, jenž byl s případem obeznámen. „Offshorové firmy v tzv. daňových rájích se využívají zpravidla z důvodu optimalizace daňové povinnosti. Avšak vzhledem ke složitosti schématu a zapojení jurisdikcí s nižší schopností potírat praní peněz se spíše nabízí varianta, že šlo o snahu zastřít skutečný původ finančních prostředků. V takovém případě by např. ‚licenční poplatek‘ uváděný u jednotlivých plateb byl pouze zástěrkou s cílem vzbudit zdání, že se jednalo o ‚čisté peníze‘,“ vysvětlil investigaci.cz Kouba.

Podle zpráv SAR o podezřelých platbách, které máme k dispozici, přišlo na účty Nobu mezi listopadem 2013 a březnem 2017 celkem 602 886 dolarů (v přepočtu zhruba 14,5 milionů korun) od nejméně 10 offshorových společností, u nichž banky nebyly schopny určit, kdo je jejich reálným vlastníkem.

FinCEN Files

Například přes 90 tisíc dolarů (cca 2,2 milionu korun) přišlo od firmy Denso Trading Ltd. Ta byla založena kyperskou společností ve Velké Británii na jméno Rusky, která s byznysem Nobu nemá nic společného. Podle údajů dostupných v britském obchodním rejstříku se jednalo o spící firmu, jež pouze poslala tyto finance a poté byla zrušena.

Problém ale nebyl jen v tom, odkud peníze pocházely, ale také kudy přicházely.

Například finance Denso Tradingu odešly z lotyšské banky Trasta Komercbanka, které Centrální evropská banka jen o pár měsíců později zrušila licenci kvůli tomu, že se banka „dopustila závažného porušení řady důležitých činností“. Na účtech této banky totiž končily miliardy dolarů vytažené z ruského státního rozpočtu v rámci Ruského laundromatu. Trasta Komercbanka byla také jednou ze šesti lotyšských bank zapojených do tzv. magnitského schématu (systém ruských daňových úniků popsaných právníkem Sergejem Magnitským).

České platby za ruské sushi

Více než 81 tisíc dolarů (bezmála dva miliony korun) přišlo Nobu z účtů registrovaných u dvou českých bank. Společnost MME Corporation se sídlem v karibské Anguille poslala v září 2016 v přepočtu téměř 220 tisíc korun jako „květnový poplatek za užití značky“.  Ačkoliv je firma registrována na druhé straně zeměkoule a s Českem nemá nic společného, peníze odešly z účtu u české PPF banky.

Když jsme se tiskové mluvčí PPF Jitky Kadlecové zeptali, zda banka při zakládání účtu podrobila společnost MME Corporation řádnému zkoumání, aby zabránila možnému praní peněz, a zda znají pravého majitele společnosti a vědí o podezřelé platbě nahlášené americkému FinCENu, odpověděla, že „české zákony, respektive evropská nařízení, jim bohužel neumožňují zveřejňovat nebo komentovat konkrétní transakce či klienty banky“. 

Dalších peníze, v přepočtu více než 1,6 milionů korun, poslala v průběhu roku 2016 firma Astaldo Trade LP. Tu registrovaly dvě neprůhledné firmy z karibského souostroví Svatý Kryštof a Nevis ve skotském Dundee. Účet měla firma u České spořitelny, odkud také odešly všechny inkriminované platby. Účelem těchto plateb měly být poplatky za „použití značky a oblečení“.

Co jsou to daňové ráje? Vysvětlíme!

Poplatky chodily nejenom z českých bankovních účtů zahraničních firem, ale také od českých společností. Přes 100 tisíc korun odešlo v září 2016 z účtu české firmy Portofe s.r.o. registrovaného u České spořitelny. Tato firma je v obchodním rejstříku vedená jako správce nemovitostí. Kromě peněz, které jí proudily na účtu, ale nic nevlastnila. Majitelem byl až do roku 2018 Slovák Jaroslav Novotný, který sedí v dalších desítkách českých a slovenských firem.

Na stejné otázky, jaké jsme pokládali PPF bance, jsme se zeptali i České spořitelny. Ta společnosti Astaldo Trade LP i Portofe s.r.o. podrobila řádnému zkoumání, pravého majitele zná a o podezřelé platbě nahlášené americkému FinCENu ví, neboť „má zákonnou povinnost příslušné orgány neprodleně informovat a poskytnout jim plnou součinnost, což v minulosti banka už několikrát učinila“. Její mluvčí Filip Hrubý ale investigaci.cz s ohledem na bankovní tajemství žádné další konkrétnější informace poskytnout nemohl.

Z účetních závěrek společnosti Portofe můžeme vyčíst, že firma v té době neměla žádné majetky, téměř žádný obrat a jednalo se tak jako v případě Denso Tradingu de facto o další spící skořápkovou firmu. Podle dat volně dostupných z obchodního rejstříku ji zaregistrovala v Praze na Malé Straně panamská Trentino International Inc., která ji v době podezřelé finanční transakce i spravovala. Trentino International Inc. je jedna z firem, jež se opakovaně vyskytují v Panama Papers.

Pět let s Panama Papers

Z rejstříku se také dozvíme totožnost tehdejšího jednatele. Jak už bylo řečeno, je jím Slovák Jaroslav Novotný z Rožňavy, který se v českém obchodním rejstříku objevoval nebo stále objevuje (nejčastěji jako jednatel) u 15 dalších firem povětšinou založených a spravovaných buď už zmíněnou Trentino International, nebo nějakou z jiných „firem na firmy“, které používala česká pobočka Mossack & Fonseca.

Přes opakované pokusy o kontaktování přes Facebook a poštou se nám ale Jaroslava Nováka nepodařilo zastihnout a nechat ho, aby se k celé věci vyjádřil. Jeho zapojení do finančního schématu tak zůstává bez odpovědi.

Přestože všechny firmy zmiňované v dokumentech SAR mají buď neprůhlednou vlastnickou strukturu, nebo je vlastní tzv. firmy na firmy, tvrdí Scott Balber, právník Agalarových, že všechny offshorové společnosti zmiňované v dokumentech SAR patří přímo Agalarovým. Když se ho náš partner v projektu FinCEN Files, server BuzzFeed News zeptal na podezřelé transakce, odpověděl, že „většina lidí nepodniká tak, že očekává o pár let později otázky reportéra Buzzfeedu, které jsou položené na základě nelegálně uniklých dokumentů SAR,“ a dodal, že s tímto podnikáním nejsou žádné problémy.

Možné vysvětlení toho, proč Agalarovi potřebovali ke splácení poplatků nepřehlednou síť firem, nabízí i AML expert Kamil Kouba: „Agalarov se mohl snažit zakrýt svou osobu, aby se vyhnul pozornosti finančních institucí, protože vzhledem k jeho vazbám na ruskou vládu je považován za tzv. PEP (politicky exponovanou osobu). Klienti bank, kteří jsou označeni jako PEP podléhají důkladnější kontrole a měli by dokládat vedle původu peněz, kterých se obchod týká, také původ svého majetku.“ Kouba ale rovnou dodává, že k rozkrytí případného schématu praní špinavých peněz by bylo zapotřebí analyzovat obchodní smlouvy mezi jednotlivými společnostmi a kompletní finanční pohyby, a to včetně transakcí uskutečněných poté, co byly připsány na účet společnosti Nobu.

Agalarovi prostřednictvím své společnosti Crocus Group v takových podezřelých platbách pokračovali až do března 2017, a to i přes opakované výzvy Merricka Rhodese, auditora Nobu. Ten společnosti Crocus International, která spravuje ruské pobočky restaurací Nobu, opakovaně připomínal, že peníze je potřeba posílat přímo z účtů společnosti, nikoliv přes neprůhledné offshorové firmy. Neúspěšně.

Podle Rhodese ale na „počátku roku 2017“ bylo nakonec placení licencí převedeno na společnost NIME OOO (ruská obdoba české společnosti s ručením omezeným). Společnost sídlící stejně jako jedna z restaurací v obchodním centru v Crocus City vlastní Emin Agalarov. Jak tvrdí Rhodes, od té doby už žádné problémy s licenčními platbami nebyly. Platby chodily už jen od firmy NIME, na kterou byla tato povinnost převedena.

Autor článku: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.