Český podnikatel Antonín Šimek provozuje pod hlavičkou Happy Day známá kasina. Jeho firma zároveň dluží celkem 70 milionů korun, z toho skoro polovinu státu. Svěřenské fondy jeho rodiny vlastní více jak 30 pozemků v investičně přitažlivé oblasti středočeských Psár. Sám je majitelem bytu v Dubaji, z jehož pronájmu získal již přes 4,5 milionu korun. Odhalují to dokumenty získané v rámci projektu Dubai Unlocked, na němž se podílela i investigace.cz.

Český podnikatel Antonín Šimek vlastní byt v dubajském bytovém komplexu Al Sultana už od roku 2009. Z informací dubajského registru nemovitostí Dubai Land Department vyplývá, že od roku 2014 Šimek svoji nemovitost pronajímá. Desetipatrová budova Al Sultana disponuje plaveckým bazénem s vířivkou i posilovnou. Nákup luxusního apartmánu od developera tehdy podnikatele vyšel na více než 13 milionů korun. V současnosti stojí podobný dubajský byt se třemi ložnicemi a třemi koupelnami zhruba 30 milionů korun.

Pokud majitel nemovitosti v Dubaji svůj byt pronajímá, musí tamnímu pozemkovému úřadu rok co rok nahlásit, kdo je nájemníkem, i když se jedná o stejnou osobu. Z dat, které má investigace.cz k dispozici, tak vyplývá, že Šimek svůj dubajský byt pronajímá. Tyto informace potvrzuje dubajský rejstřík. Byt přestávkami pronajal od roku 2014 a pak od roku 2020 přinejmenším do letošního ledna. Zprvu šlo o nájemníky z Ruska, posléze ze Spojených států. Za pět let pronájmu, tedy v roce 2014 a od roku 2020, si vydělal celkem přes 750 tisíc dirhamů, v přepočtu více jak 4,5 milionu korun.

Přečtěte si

Co je Dubai Unlocked?

Firma Gold Happy Day provozující kasina, kterou Šimek vlastní se svým prostředním synem Matějem, je přitom od loňského roku v insolvenci. Akciová společnost, jež byla po většinu své existence ztrátová, dluží skoro 70 milionů různým věřitelům. Akcionáři za její dluhy neručí, dokud společnost stále existuje. V případě jejího úpadku ovšem insolvenční správce či soud může rozhodnout o tom, že je za dluhy zodpovědný člen statutárního orgánu firmy. Například pokud člen představenstva věděl, že společnost směřuje k úpadku a nijak se tomu nesnažil zabránit.

Z Václaváku do celého Česka

Ve spodní části Václavského náměstí stojí secesní dům s číslem popisným 35. Podle údajů z katastru nemovitostí jej vlastnil už od roku 1993 bývalý ředitel Bezpečností informační služby (BIS) Jiří Růžek. Společnost Happy Day holding zde otevřela pobočku kasina jen o pár měsíců později. Růžek je v současnosti majitelem poloviny nemovitosti, druhou polovinu vlastní další čtyři osoby.

Ještě v srpnu 2022 zdobil dům modrý nápis Casino, nápis nad vchodem informoval potenciální zákazníky o tom, že je kasino otevřené nonstop. Dnes existenci kasina prozrazují jen zbytky podpůrných tyčí, na kterých nápis visel. Podle Obchodního rejstříku ukončila Gold Happy Day provoz sázkových her v kasinu v roce 2017.

Antonín Šimek zasedá v představenstvu společnosti Gold Happy Day (provozovatele stejnojmenného kasina) už od jejího založení v roce 1998. Zpočátku firmu vlastnil přes svůj holding, ten nyní spadá pod svěřenský fond AS private trust a společnost Simek Agentur. Konečným beneficientem z Happy Day holding je otec Antonín (40 %) a syn Matěj (60 %). Tento stav platí od roku 2020, do té doby patřily jak Happy Day holding, tak Simek Agentur jen Antonínu Šimkovi.

Původně plzeňský řetězec kasin Gold Happy Day postupně otevřel pobočky třeba v Karlových Varech, v Náchodě nebo v Jesenici. Teď společnosti, která byla po většinu své existence ztrátová, zbývají jen tři pobočky.

Přečtěte si

Dubai Unlocked: Jak se špinavé peníze nalévají do dubajských nemovitostí

Kasina v insolvenci

Už v roce 2014 úřady u Gold Happy Day zjistily dluhy na daních. Finanční správa tehdy zasáhla v kasinech společnosti a celní správa na pobočkách v Praze a Jablonci nad Nisou zadržela hotovost v řádu milionů korun. Firma měla podle Generálního finančního ředitelství dlužit přímo i nepřímo na daních okolo 20 milionů korun.

Minulý rok pak přišla sázková společnost Synot s návrhem insolvence sítě kasin Gold Happy Day. Hazardní firma totiž nesplácela více jak pětimilionový dluh za pronájem herních terminálů. Dalšímu výrobci hracích automatů, European Data Project, měla Šimkova společnost nadto dlužit dohromady až 16 milionů korun.

Podle seznamu závazků, který Šimek potvrdil svým podpisem, dluží jeho firma celkem téměř 70 milionů korun několika různým věřitelům. Jsou mezi nimi společnosti, jež kasinům dodávaly zboží, ale také zaměstnanci kasina či majitelé pronajatých prostor, a jak už bylo řečeno, firma dluží nemalou částku na daních i státu.

Podle seznamu svých závazků připravil Šimkův holding stát o více než 23 milionů korun. Dalšího půl milionu dluží státu za sociální pojištění svých zaměstnanců a 1,5 milionu korun pak za zdravotním pojištění. Insolvenční správce se na dotazy nechtěl vyjádřit, pouze redakci odkázal na již zveřejněné dokumenty v Insolvenčním rejstříku.

Fondy a pozemky

Antonín Šimek v současnosti žádné nemovitosti nebo pozemky v Česku přímo nevlastní. Je však napojen na dva svěřenské fondy. Starší z nich, AS private trust, částečně vlastní společnost Gold Happy Day. Mladší fond AS private trust 2 založil nejstarší syn Antonín Šimek mladší, který je i předsedou místního sdružení ODS v Jesenici. Podle zakládající listiny fond vznikl za účelem managementu a zhodnocení rodinného majetku. Svěřenským správcem neboli vlastníkem majetku fondu je Matěj Šimek, tedy prostřední syn Antonína Šimka staršího, s nímž se dělí o zadluženou společnost Gold Happy Day.

Redakce investigace.cz oslovila Generální finanční ředitelství s otázkou, zda musí Češi hlásit příjmy ze zahraničních nemovitostí. Podle Kláry Křehlové z tiskového oddělení nemají čeští občané povinnost hlásit, že vlastní nemovitost v jiné zemí. Mají však povinnost z příjmů z těchto pronájmů v Česku platit daň. „Příjmy z nájmu se v daňovém přiznání vykazují souhrnně bez označení lokality, ve které se pronajímaný majetek nachází,“ doplňuje Křehlová. 

Redakce investigace.cz se opakovaně pokoušela Antonína Šimka kontaktovat, avšak do publikování tohoto článku na otázky zaslané e-mailem, přes sociální sítě i datovou schránku týkající se jeho majetku a příjmů z nemovitostí v Dubaji neodpověděl.

Přečtěte si

Místo srazu Dubaj. V emirátu má apartmán Rittig i Kočka

The post Šimkova kasina dluží státu miliony, podnikatel přitom dál vydělává v Dubaji appeared first on investigace.cz.

Portugalská společnost Alpac Capital koupila televizní stanici Euronews částečně za peníze z maďarské státní kasy. Alpac i její majitel Pedro Vargas Santos David ale spoluúčast Maďarska popřeli. Novináři z maďarské redakce Direkt36 ve spolupráci s francouzským deníkem Le Monde a portugalským týdeníkem Expresso z uniklých dokumentů přesto zjistili, že z maďarských státních institucí šly na nákup v přepočtu čtyři miliardy korun. Podle dokumentů je koupě Euronews politicky motivovaná a má mírnit její „levicovou ideologii“.

Ke konci roku 2021 portugalská společnost Alpac Capital oznámila, že se stala majitelem televizní stanice Euronews, působící po celé Evropě v 17 jazykových mutacích. Když hlava Alpacu, Pedro Vargas Santos David, poprvé předstoupil před zaměstnance Euronews, prohlásil, že koupě televize je pro něj pouhá investice. Navíc dodal, že se liší od svého otce, který se přátelí s maďarským premiérem Viktorem Orbánem.

Po dotazech portugalského tisku, kdo koupi Euronews financoval, zástupce Alpacu odpověděl, že v transakci nefigurovali žádní maďarští investoři ani státní peníze. To samé prohlásil i Orbán. Maďarští novináři z Direkt36 ve spolupráci s Expresso a Le Monde však odhalili, že skoro čtyři miliardy korun pocházely z maďarských institucí blízkých vládě a Orbánovi. 

Skrytá investice

Z uniklých dokumentů vyplývá, že z této částky v přepočtu více než miliardu korun poskytl maďarský státní kapitálový fond, jejž spravovala společnost Széchenyi Funds (SZTA). Ta investici schválila v únoru 2022, tedy jen několik dní poté, co maďarská vláda rozhodla o převodu SZTA ze správy ministerstva financí na nadaci, která financuje univerzitu. Miliardu následně vložili do investičního fondu European Future Media Investment Fund (EFMIF), skrz nějž společnost Alpac stanici Euronews koupila.

Investor z EFMIF v minulosti také obdržel dlouhodobou půjčku v hodnotě 316 milionů korun od maďarské společnosti New Land Media. Tuto společnost vlastní Gyula Balásy, jehož firmy pravidelně uzavírají smlouvy v hodnotě miliard forintů (jedna miliarda forintů vyjde zhruba na 64 milionů českých korun), na jejichž základě pak realizují komunikační kampaně vlády. Na kampaně dohlíží jeden z nejbližších Obránových důvěrníků Antal Rogán, který je současně vedoucí Úřadu předsedy vlády.

Přečtěte si

Maďarský novinář Panyi: Orbán si vymýšlí nepřátele, které pak hrdinně udolá

Jak zmírnit „levicovou ideologii“

Orbánův mluvčí prohlásil, že o nákupu nic neví. Výkonný ředitel Euronews si podle deníku Le Monde nebyl vědom toho, jakou roli maďarský stát v celé akvizici hraje. Prohlásil naopak, že jednotlivé investory znát nepotřebuje a Euronews není pod žádným tlakem, aby změnila svůj publikovaný obsah. 

Podle interních zaměstnanců Euronews zatím nic nenasvědčuje tomu, že by změna majitele vedla k ovlivňování práce editorů. Uniklé dokumenty ale naznačují, že za prodejem stojí politické motivace. V přípravných dokumentech společnosti SZTA se mimo jiné uvádí, že jeden z cílů akvizice Euronews je také „zmírnění levicové ideologie a zaujatosti“ ve spolupráci s univerzitami.

SZTA v roce 2023 rovněž poskytla téměř 4,5 miliard korun maďarské telekomunikační společnosti 4iG, která dlouhodobě podporuje Orbánovu vládu a je známá tím, že ji maďarský premiér upřednostňuje před ostatními. Portugalec David z Alpacu sice tvrdí, že je jiný než jeho otec, v současnosti však patří k hlavním představitelům 4iG. 

Maďarská vláda se do zahraničních médií snažila investovat již dříve. Lidé spříznění s kabinetem investovali velké sumy peněz do médií v balkánských zemích, k čemuž jim pomohli tamní Orbánovi příznivci. Například zpráva makedonského serveru Nova TV popisuje, jak maďarské společnosti finančně podpořily média, jež se vymezovala proti uprchlíkům, kritizovala svobodu tisku a jinak podporovala Orbánovy názory.

The post Orbánovi lidé stojí za nákupem evropské televize Euronews appeared first on investigace.cz.

The post Slovensko jde volit. Pellegrini těsně vede, Korčok není bez šance appeared first on investigace.cz.

V roce 2020 požádal Peter Pellegrini Viktora Orbána, aby mu zprostředkoval jednání s Ruskou federací. Těsně před parlamentními volbami chtěl tehdejší slovenský premiér a lídr kandidátky Smeru obdržet pozvání k oficiální návštěvě Moskvy. Informaci získali novináři z projektu VSquare, kteří ji poskytli Investigativnímu centru Jána Kuciaka (ICJK). Podpora Smeru před volbami klesala, neboť Robert Fico musel po rozsáhlých protestech veřejnosti spojených s vraždami Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové opustit post premiéra, a tak se lídr kandidátky Pellegrini v kampani snažil využít všech možností. Nakonec odcestoval i do Ruska. Nyní Pellegrini vede v předvolebních výzkumech jako kandidát na post prezidenta Slovenska.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Dva týdny před parlamentními volbami, 13. února 2020, se tehdejší premiér Peter Pellegrini a ministryně vnitra Denisa Saková setkali s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Na maďarsko-srbské hranici si podali ruce a zabývali se opatřeními v boji proti nelegální migraci.

„Těší mě, že Maďarsko velmi dobře chrání naši společnou schengenskou hranici. Slovensko je připraveno přispět svými lidskými a technickými zdroji v případě zvýšených migračních toků,“ napsal tenkrát Pellegrini na síti X. 

Nejnovější zjištění ICJK, založená na citlivých zpravodajských informacích, však naznačují, že Pellegrini během schůzky Orbána tajně požádal o pomoc při vyřizování oficiálního pozvání do Moskvy. Podle těchto materiálů slovenský premiér tvrdil, že by taková návštěva oslovila voliče a zvýšila volební šance strany Smer, jejíž kandidátku vedl. 

Pellegrini využil Orbána jako prostředníka, neboť maďarská vláda je známá svými kontakty v Kremlu. Slovenský premiér maďarskému předsedovi vlády vysvětlil, že pozvání do Moskvy je pro něj mnohem důležitější než návštěva Bílého domu. Skrze maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjartóa a ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova se tak žádost dostala až k ruskému premiérovi Michailu Mišustinovi.

Vzhledem k těmto okolnostem zaslali novináři z VSquare žádost o vyjádření tiskovým mluvčím Petera Pellegriniho a Viktora Orbána, úřadu předsedy vlády Ruské federace, Ministerstvu zahraničních věcí Ruské federace a maďarskému Ministerstvu zahraničních věcí a obchodu. 

Za poslední jmenované ministerstvo odpověděl tiskový mluvčí: „Jak řekl Péter Szijjártó, pokud Ministerstvo zahraničních věcí a obchodu obdrží žádost o pomoc při navazování nebo udržování kontaktů s jinými zeměmi a tato žádost není v rozporu s maďarskými národními zájmy, jsme vždy připraveni pomoci. Říká se tomu diplomacie.“ Ve své odpovědi odkázal na dřívější vyjádření Szijjártóa, v němž ministr prohlásil, že rád pomůže ostatním zemím navázat vztahy s Ruskem. Ostatní oslovené instituce novinářům z VSquare neodpověděly.

Přečtěte si

Příběh ruského špiona. Operoval v Maďarsku, ze Slovenska ho vyhostili

Petera Pellegriniho přijal Viktor Orbán a další maďarští ústavní činitelé také před několika dny, 11. března 2024, tedy necelé dva týdny před prezidentskými volbami, v nichž podle průzkumů veřejného mínění Pellegrini vede. Na otázku, zda Pellegrini požádal maďarské představitele o podobnou službu i nyní, jeho mluvčí neodpověděla. Ostatně neodpověděla ani na dotaz, proč požádal Orbána o zprostředkování kontaktu s Kremlem už v roce 2020.

Let do Moskvy na poslední chvíli

Jednání s Orbánem nakonec přineslo kýžené ovoce. Dne 26. února 2020, pouhé tři dny před slovenskými parlamentními volbami, Pellegriniho přijal ruský premiér Michail Mišustin, a to navzdory akutní infekci dýchacích cest, kterou slovenský předseda vlády zrovna trpěl. „Je pro nás velmi důležité, že jste si navzdory velmi náročnému předvolebnímu období na Slovensku dokázal najít čas, abyste přijel do Moskvy a projednal nejnaléhavější otázky rusko-slovenské spolupráce,“ prohlásil Mišustin na společné tiskové konferenci a předstíral, že to byl Pellegrini, kdo cestou do Moskvy prokázal Rusku službu.

Pellegrini byl prvním evropským lídrem, který se s Mišustinem setkal poté, co jako nový ruský premiér nastoupil do funkce v lednu 2020. Jednali o tom, jak by Ruská federace a Slovensko mohly spolupracovat v oblastech, jako je přeprava plynu, dodávky jaderného paliva a likvidace jaderného odpadu. Pellegrini během setkání navrhl, že by se Rusko mohlo zapojit i do projektu zřízení úložiště jaderného odpadu pro středoevropské země. O tomto „projektu“ se od jejich schůzky už nikdo nezmínil. 

Pellegriniho plán oslnit Slováky svými ruskými vztahy ovšem nevyšel. Ani návštěva Moskvy na poslední chvíli nedokázala jeho vládu zachránit a v parlamentních volbách 29. února 2020 skončila strana Smer s 18,3 % hlasů až druhá.

„Pellegrini potřebuje proruské voliče, aby se stal prezidentem“

Pellegriniho kandidaturu na funkci prezidenta podporuje současný premiér a předseda strany Smer Robert Fico, který je ostře kritizován za své proruské postoje a také za zásahy proti nevládním organizacím, ale i kvůli ovlivňování svobody médií a omezování pravomocí protikorupčních úřadů země. Pokud by byl Pellegrini zvolen, očekává se, že se nebude stavět proti Ficovým vládním krokům na rozdíl od odcházející prezidentky Zuzany Čaputové nebo dalšího prezidentského kandidáta a bývalého ministra zahraničí Ivana Korčoka, kterého podporuje slovenská opozice.

Po volbách v roce 2023 se Pellegrini stal předsedou slovenského parlamentu. Jak pro Investigativní centrum Jána Kuciaka (ICJK) vysvětlil Václav Hřích z marketingové agentury AKO, před loňskými parlamentními volbami to byly Smer a krajně pravicová Slovenská národná strana (SNS), jež na Slovensku prosazovaly proruská sdělení. Pellegrini a jeho strana Hlas se mezitím „snažili toto téma příliš nekomunikovat“, Pellegrini byl v předvolebním období dokonce vnímán jako podporovatel Ukrajiny. 

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Největší kauzy III

Podle slovenského sociologa Michala Vašečky bude ale Pellegrini nyní nucen oslovit proruské a krajně pravicové voliče, pokud se chce stát prezidentem. „Argumentace je velmi jednoduchá. Nemá šanci vyhrát v prvním kole, ale až v kole druhém. Jestliže se druhého kola nezúčastní antisystémoví voliči, kteří podporují především Štefana Harabina, ale i Mariana Kotlebu, Róberta Švece a Andreje Danka, může mít Pellegrini problém. Pokud naopak přijdou a budou volit, tak se Peter Pellegrini prezidentem stane. Nemá jinou šanci než je oslovit, jestliže chce být zvolen,“ dodal Vašečka. 

Podle posledního předvolebního průzkumu agentury Focus vede Pellegrini v prvním kole nad druhým hlavním uchazečem Ivanem Korčokem těsně, a to 34,4 ku 33,1 %. S podporou voličů zmíněných kandidátů by však ve druhém kole mohl porazit Korčoka v poměru 56 ku 44 %. 

The post Pellegrini si prostřednictvím Orbána domluvil předvolební návštěvu Moskvy v roce 2020 appeared first on investigace.cz.

„Peníze jsou krásná věc, ale odsaď pocaď,“ prohlásil v roce 1995 František Mrázek, jedna z významných postav českého podsvětí, jehož život sloužil jako předloha filmu Příběh kmotra. Kde začíná odsaď a končí pocaď je ovšem individuální, takže se v dnešním #zesvěta podíváme na britské politiky, kteří vesele přijímají peníze od izraelské lobby, ale i na nový rekord v praní špinavých peněz v Hong Kongu. Na závěr prozkoumáme, jak se ve Španělsku kradly bankomaty. Aby tento výběr bizarních zpráv nakonec nevyzněl monotónně, zastavíme se v Ukrajině, kde oligarchovi Děripaskovi doručili významné psaní.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Izraelské kapesné

Pětina všech zástupců labouristické strany v britském parlamentu si přišla na v přepočtu 8,4 milionu korun. Vysoké platy funkcionářů by rozruch asi nevyvolaly, avšak tentokrát šlo o peníze z kapes izraelské lobby a vystačily na více než 50 návštěv v Zemi zaslíbené judaismu. Mezi štědré sponzory patří například organizace Labourističtí přátele Izraele (v angličtině Labour Friends of Israel, LFI), která labouristické poslance vysílá do Izraele na „zjišťovací“ mise. Co při svých misích zjišťují, přitom není specifikováno. Naopak víme, že 32 z 41 takto financovaných labouristických poslanců neutratilo za cestu do Izraele ani penny. Tedy z vlastní poslanecké peněženky.

Více o tom, jak labourističtí poslanci těží z izraelské štědrosti, se dočtete na stránkách Declassified UK. 

#2 Rekordmani v praní špinavých peněz

Kategorie legalizace výnosů z trestné činnosti má v Hong Kongu nového předáka. Co víc, má jich rovnou sedm, a to ve věkovém rozpětí od 23 let do 74 let. Těchto sedm podvodníků stojí za největším případem praní špinavých peněz na území Hong Kongu. Společnými silami proprali přes fiktivní účty a bankovní převody více než 42 miliard korun. Podle místních úřadů zločinecká skupina přijímala peněžní převody z Indie pod záminkou vývozu diamantů, drahokamů a drahých kovů. Obě země tak musely spolupracovat, aby podvodníky dostaly úspěšně za mříže. Z vazby se pravděpodobně jen tak nedostanou, může je ale hřát vědomí, že předchozí největší podvod tohoto typu dosáhl hodnoty pouhých 18 miliard. Zkrátka jak se říká, hranice lidských možností opravdu nejsou nepřekonatelné.

Podrobnosti o tom, jak moc podvodníci uškodili hongkongské ekonomice, lze prozkoumat na stránkách VnExpress.

Přečtěte si

Kryptopříběhy z Pobaltí: Estonsko jako centrum podvodů a praní špinavých peněz

#3 Oligarcho, nesu vám psaní

Oleg Děripaska je jeden z nejbohatších ruských oligarchů a menšinový spolumajitel rakouského stavebního koncernu Strabag. Právě proti němu se Ukrajina rozhodla podat oznámení o podezření ze všech nepravostí, které Putinův přítel spáchal. Ve své nepřítomnosti tak obdržel v tištěné formě, že je podezřelý z porušení hned sedmi článků ukrajinského trestního zákoníku. Například ze zpronevěry majetku, praní špinavých peněz a pokusu o změnu hranic Ukrajiny tím, že napomohl ruské invazi. A poněvadž se Děripaska vyhýbá Ukrajině jako čert kříži, Ukrajinci alespoň zadrželi dva jeho manažery, kteří mu v roce 2012 pomohli nezákonně převzít kontrolu nad výrobními zařízeními tamní těžařské společnosti.

Čemu se zatčení manažeři věnovali a co jejich pobyt za mřížemi pro Děripasku znamená, se dočtete na stránkách OCCRP.

#4 Pod rouškou reflexních vest

Když si oblečete reflexní vestu a se soustředěným výrazem se budete věnovat opravám ve veřejném prostoru, pravděpodobně nevzbudíte přílišnou pozornost. Dokonce se nikdo nepozastaví ani nad tím, pokud v reflexních vestách za pomoci autojeřábu rozbouráte stěny, odpojíte bankomaty, naložíte je na nákladní auta a odjedete s nimi kamsi do neznáma. Přesně to provedla zločinecká skupina ve Španělsku a možná by jim jejich plány i prošly, kdyby je policie nezastavila při běžné silniční kontrole. Zloději ztratili chladnou hlavu a rozprchli se ve snaze utéct, navíc jednoho z řidičů auta nenapadlo nic lepšího, než se pokusit policisty přejet. Strážníkům se podařilo skupinu dopadnout a zadržet i jejich lup. Zloději tak přišli o nakradených v přepočtu 2,5 milionu korun v bankovkách a také o své loupežnické vybavení: stroje na počítání peněz, autojeřáby a slavné reflexní vesty.

O geniálním plánu s převleky najdete informace na webu OCCRP.

The post #zesvěta: Peníze proprané, darované, ukradené appeared first on investigace.cz.

Byl odhalen ruský špion. Jak ho dostat na svou stranu a nabídnout mu práci dvojitého agenta? A je k tomu potřeba pomoci od Britů, Francouzů nebo Američanů? Pokud však verbování nevyjde, jakým způsobem lze agenta vyhostit a poslat do Moskvy? To vše, ale i spolupráci bezpečnostních agentur při odhalování a maření špionážních aktivit ruských diplomatů, v rozhovoru popisuje pro server VSquare bývalý maďarský kontrarozvědčík Ferenc Katrein, který působil ve funkci ředitele operací Úřadu pro ochranu ústavy (AH). 

Proč jsou ruští diplomaté jen zřídka vyhošťováni za špionáž?

Kontrarozvědka se vždy musí rozhodnout, zda začne pracovat na špionážním případu s cílem vedoucím k vyhoštění, nebo zda chce špiona přetáhnout na svou stranu. Pokud se kontrarozvědčíkům už podařilo odhalit ruského špiona a dva nebo tři další agenty z jejich sítě naverbovat, vyhoštění toho jednoho nedává smysl. Naopak mohou buď dvojité agenty využít k tomu, aby dotyčnému ruskému zpravodajci podávali falešné informace, nebo se ho pokusit oslovit a naverbovat. Probíhá to asi takto: „Poslyš, příteli, všechno, co jsi poslední dva roky hlásil do Moskvy, byly dezinformace, kterými jsme krmili tvé agenty. Buď se kvůli tomu dostaneš do vážných potíží, nebo můžeš pracovat pro nás.“ Když to nevyjde, teprve potom ho vyhostíte.

Jak takového člověka přesvědčíte, aby pro vás začal pracovat?

Jestliže už máte několik naverbovaných agentů a spoustu osobních informací o daném špionovi, nejprve si na to sednete s další zpravodajskou agenturou, zejména jste-li z kontrarozvědky malé země. Pokud totiž chcete ruského špiona naverbovat jako dvojitého agenta, musíte mu nabídnout určité záruky a možnosti. Kromě velkého balíku peněz mu můžete obvykle navrhnout lékařské ošetření pro nemocné příbuzné, kvalitní vzdělání pro děti a podobné věci. Především však musíte zaručit jeho i jejich bezpečnost. A to dokáže opravdu jen málo zemí: Britové, Francouzi, nejspíš i Američané. Takže požádáte o pomoc i je.

Vraťme se k základům. Jak se prověřují ruští diplomaté, kteří žádají o akreditaci?

Je to automatický proces. Když ministerstvo zahraničí obdrží žádost o akreditaci diplomata, informuje o tom příslušné kontrarozvědky, které pak žádost proženou svými informačními sítěmi. Tyto agentury jednak prověřují vlastní databázi, zda se v ní nenacházejí informace o diplomatově minulosti, jednak zasílají jeho jméno i osobní údaje všem členským státům NATO a žádají o informace.

Přečtěte si

Jak Rusko paralyzuje OBSE: Sabotáž, špioni a zatčení úředníci

Všem v severoatlantické alianci?

Ano, všem. Obvykle je to tak, že buď je minulost nového diplomata v naší vlastní databázi, nebo nás některá z partnerských zpravodajských služeb upozorní a pošle konkrétní zprávu, že osoba byla prověřena, nebo dokonce zpracována u nich, zda se podezření na příslušnost ke zpravodajské službě potvrdilo či nepotvrdilo a jaké informace o něm přesně mají. Pokud existuje náznak, že diplomat je napojen na zpravodajskou službu, je rovněž důležité vědět, k jakému resortu patří. Což se člení podle kategorií, přičemž rozhoduje, zda je osoba podezřelá z práce pro Federální službu bezpečnosti (FSB), Službu vnější rozvědky (SVR) či Vojenskou zpravodajskou službu (GRU). Kategorie mají své názvy nebo kódy. Například linie N je nelegální rozvědka, linie X je špionáž v oblasti technologií a tak dále.

Jak to poznáte, kam ho zařadit?

Pokud nám partnerský stát dá vědět, k jaké linii dotyčný patří, vyplývá z toho i zpravodajská příslušnost diplomata. Například řádek X velmi pravděpodobně znamená, že diplomat pracuje pro SVR. Pokud je akreditovaný diplomat ale přidělen k úřadu vojenského atašé, je pravděpodobné, že jde o GRU. Pracovní pozice tedy předpovídá, ke které zpravodajské službě asi patří. Řekněme, že pokud na ruské velvyslanectví přijde nový bezpečnostní důstojník s novou akreditací, bude pravděpodobně patřit k FSB.

Naopak oddělení médií, kultury a politiky je v podstatě Služba vnější rozvědky, SVR. Což platí i pro vědecko-technické pozice. Obhajoba a prosazování ruských ekonomických zájmů je rovněž typickou oblastí SVR. Konzulární oddělení může být FSB, ale vždy se najde místo i pro někoho ze SVR. Vojenské záležitosti, jako otázky ohledně válečných hrobů, jsou v gesci GRU. Vnitřní záležitosti, atašé pro vymáhání práva, bezpečnost hranic či otázky migrace jsou záležitostí FSB. Často však záleží i na osobní historii daného člověka.

Je pravda, že určité pozice v zahraničí, jako je například zástupce vedoucího obchodního zastoupení, dostávají vždy zpravodajští důstojníci?

Ano, to je běžná praxe. Pokud zpravodajský důstojník po čtyřech letech skončí ve své funkci třeba zmíněného zástupce vedoucího obchodního zastoupení a odjede do Moskvy, je velká šance, že nastupující zpravodajec obsadí stejnou pozici. Jestliže budeme uvažovat jako Rusové, je přece jednodušší připravit své zpravodajské důstojníky pod diplomatickým krytím tak, že je předem naučíme, co budou dělat a jaká bude jejich krycí práce. Důležité je, aby krycí příběh byl vždy připravený a věrohodný, aby on či ona dokázali krycí práci bezchybně vykonávat.

A jaké jsou kategorie v procesu identifikace zpravodajského důstojníka?

Většinou existuje kategorie „podezřelý zpravodajský důstojník“ a „identifikovaný zpravodajský důstojník“. Nemá smysl udržovat žádnou jinou kategorii.

Lze stanovit procento podezřelých a identifikovaných zpravodajských důstojníků mezi všemi ruskými diplomaty?

To je obtížná otázka. Pokud můžete jasně říci, že někdo byl identifikován, pak k tomu musíte mít dokumenty, podklady. Takových případů je samozřejmě obvykle méně. Identifikace znamená například provedení operace, jejímž výsledkem byly nějaké pádné důkazy. Například získáte výplatní listiny, na nichž je seznam zaměstnanců nepřátelské zpravodajské služby. 

Médium VSquare loni informovalo o tom, že zástupce ruského velvyslance v Belgii a chargé d’affaires Kirill Logvinov byl belgickou kontrarozvědkou identifikován jako tajný zpravodajský důstojník. Je běžné, že zástupce velvyslance na ruské ambasádě je zároveň vysoce postaveným špionem?

Rozhodně, ale diplomatické krytí ve skutečnosti neurčuje, jak je kdo významný. Nejdůležitější může být třeba zástupce velvyslance, ale může to být i nejníže postavený diplomat. Tak jako tak je to jen krytí.

Evropská komise odmítla Logvinova a další podezřelé ruské špiony z Bruselu vyhostit. Jaký to má smysl?

Samozřejmě mohou existovat i politické důvody – snaha zcela si neznepřátelit Rusko. Nebo může jít o strach ze zrcadlové odvety. Pak je tu možnost, že tito ruští zpravodajští důstojníci ve skutečnosti fungují jako komunikační kanály nebo zadní vrátka do ruské vlády. V pozadí mohou probíhat pravidelné diskuse, takže i to lze vnímat jako legitimní důvod. Pokud ale neplatí ani jedna z takových možností, je jejich nevyhoštění přijatelné pouze v případě, že Logvinov nebo podobní ruští tajní zpravodajští důstojníci jsou pod úplným dohledem a situace je pod kontrolou. 

Mohlo by se například stát, jak jsme o tom již hovořili, že více ruských agentů je již naverbovaných tamní kontrarozvědkou. Nejsem si však zcela jistý, zda má bezpečnostní aparát samotné EU schopnost i kompetence naverbovat ruského agenta. Nemůžeme ovšem ani vyloučit, že jim v tom pomáhají zahraniční kontrarozvědky jako britská nebo francouzská.

Přečtěte si

Příběh ruského špiona. Operoval v Maďarsku, ze Slovenska ho vyhostili

Na jaké bázi probíhá mezinárodní organizace?

Existuje například Bernský klub, což je samostatná odborná spolupráce týkající se konkrétních případů. Tam se konají pravidelná setkání minimálně dvakrát do roka, jednou na úrovni generálního ředitele, dvakrát na úrovni kontrarozvědných expertů.

Skrz jaký kanál se sdílejí informace o minulosti ruských diplomatů?

Existuje speciální síť, centrální systém, který není napojen na nic jiného a je určen pouze pro zpravodajskou spolupráci. Není jen pro kontrolu diplomatů, ale pro jakoukoli výměnu informací mezi partnerskými agenturami aliance. 

Pokud se ukáže, že ruský diplomat je identifikovaný agent SVR, je možné, že hostitelská země přesto přijme jeho diplomatickou akreditaci?

Jedná se o politické rozhodnutí. Můžete vyzvat ruské ministerstvo zahraničí, aby poslali někoho jiného, ale můžete ho také přijmout.

Znamená to, že ho akceptujete, protože můžete na toho člověka dohlížet a sledovat, co dělá?

Samozřejmě nelze vyloučit ani takovou operativní úvahu. Má smysl, jestliže k tomu máte kapacitu. Pokud tu kapacitu nemáte, tak ho nepřijímejte. To se netýká jen diplomatů, ale i technického a administrativního personálu ambasády, který s diplomatem pracuje, a také jeho rodinných příslušníků. Tím se počet osob nutných k prověření násobí. Běžnou praxí je i skutečnost, že si osoba s diplomatickým krytím přiveze manželku nebo manžela, kteří také mohou být zpravodajci.

Mají rodinní příslušníci stejnou diplomatickou imunitu?

Mají určitou úroveň, ale ne plnou. Jejich použití pro zpravodajské účely je proto rizikovější. Obvykle se používají pro drobné úkoly, doručování, finanční transakce a podobně, kde jsou vystaveni menšímu riziku. Je zřejmé, že se nebudou používat pro nejcitlivější úkoly, protože jim chybí plná ochrana.

Vysílání ruských zpravodajských důstojníků s manželem/manželkou je běžné?

Většinou je posílají ve dvojicích. Je to pro ně bezpečnější, pokud tedy takové správné rodinné zázemí mají. Záleží však i na tom, o jakou misi se jedná. Jednotlivci mohou být vysláni na jinou misi, nebo dokonce nemusí být použiti pro operace v zemi, do které jsou akreditováni.

Stává se často, že samotní ruští diplomaté nejsou těmi nejdůležitějšími špiony? Že jsou spíše návnadou, která má zaměstnat kontrarozvědku hostitelské země?

Rusové to někdy dělají záměrně. V takovém případě je důležité zmínit, že existují i neoficiální nediplomatická krytí. Diplomatické krytí poskytuje ochranu prostřednictvím diplomatické imunity, což znamená, že ten, kdo bude přistižen při činu, může být bez dalšího odeslán domů. Pokud imunita neexistuje, mají naopak prokurátoři a kontrarozvědka mnohem rozsáhlejší možnosti. Když však diplomatické krytí nemáte, existuje větší šance, že zůstanete mimo pozornost, nemusíte přitahovat pozornost kontrarozvědky, takže máte více možností špionáže. Větší rizika zkrátka přinášejí i větší zisky.

Jak se postupuje při vyhošťování diplomatů?

Kontrarozvědka shromažďuje informace, jasně identifikuje nepřátelského zpravodajského agenta, a když ruská aktivita překročí určitou hranici nebo si špion začne budovat vazby na politické či ekonomické aktéry, kteří jsou v opravdu citlivém nebo vysokém postavení, vzniká na kontrarozvědku tlak, aby jednala. V takových případech kontrarozvědka podává návrh vládnímu kabinetu, aby zpravodajského důstojníka nejprve přistihla při činu a teprve poté požádala vládu o jeho vyhoštění.

Nejprve však musí politici schválit identifikaci a „chycení“ špiona. Jde o rozhodnutí na úrovni člena vlády, ministra, někdy dokonce premiéra, protože vláda to musí vysvětlit na politické a diplomatické úrovni. Může to mít vážné politické a ekonomické důsledky. Dnes už to není problém, ale dříve tomu tak bylo, neboť rozhodovaly například obavy ze zastavení dodávek plynu ze strany Ruska.

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Ženy ve službách Jeho Diktátorstva

Následuje něco jako typická ruská reakce?

Určitě je potřeba počítat se „zrcadlením“, odvetou. Rusko může vykázat stejný počet diplomatů, kteří pracují na obdobných pozicích jako ti ruští u nás.

Jaké jsou typy vyhoštění?

Existuje „tiché vyhoštění“, kdy si generální ředitel kontrarozvědky předvolá diplomata, styčného důstojníka ruského velvyslanectví nebo ruského velvyslance, a navrhne, aby se diplomat vrátil domů. Možná že generální ředitel ukáže velvyslanci také jednu nebo dvě fotografie, aby vysvětlil důvod vyhoštění. Tento způsob vždycky funguje.

Pak je tu i možnost, kdy například na diplomatické recepci nebo večírku ministr zahraničních věcí zahájí rozhovor s ruským velvyslancem a na toto téma s ním prohodí pár slov. Je to jemnější, elegantnější a méně provokativní. Mohl by to být také způsob, jak se vyhnout právě té odvetě.

Stává se také, že na vyhoštění žádná reakce nepřijde?

Je to rozhovor džentlmena s džentlmenem typu „vyřešíme si to sami“. Rusové mohou delegovat někoho jiného, aby vyhoštěného diplomata nahradil. V takových případech odveta být nemusí.

Přečtěte si

Opoziční novináři hledali bezpečný úkryt v Evropě. Tajní agenti si je ale našli

Co se děje při oficiálním vyhoštění?

V těchto případech je předvolán velvyslanec a ministerstvo zahraničí mu předá písemnou nótu, v níž je konkrétní diplomat prohlášen za personu non grata, což má i právní důsledky. Tuto nótu obvykle předává ministr zahraničí. V zásadě platí vyhoštění pouze z hostitelské země, ale v závažnějších případech může být vydáno doporučení, že se vyhoštění vztahuje i na celý schengenský prostor. Což je do jisté míry závazné i pro spojence.

Jaká je lhůta pro opuštění země?

Záleží na tom, o jak závažný případ se jedná. Někdy je okamžitá, tedy v podstatě do jednoho nebo dvou dnů. Když se však jedná o klidné vyhoštění, hostitelská země obvykle bere v úvahu rodinné poměry, například to, že děti musí být odebrány ze školy. V podobném případě se ruskému velvyslanci třeba řekne, že diplomat by měl odjet do konce měsíce. Ale pro formální vyhoštění existují stanovená pravidla, jak by mělo fungovat. 

Je vyhoštěný diplomat i před svým odjezdem stále pod dohledem kontrarozvědky?

Samozřejmě, a platí to až do jeho posledního pohybu na našem území! V té době ho kontrarozvědka sleduje ještě bedlivěji, aby zjistila, jaká následná opatření udělá. To jsou další bonusové informace pro kontrarozvědku. S kým se diplomat rozloučí, kde si něco vyzvedne, kde něco odloží. Proto ho bez ohledu na to, kolik času dostane na opuštění země, jeho šéfové pravděpodobně co nejdříve posadí na letadlo do Moskvy.

The post Bývalý kontrarozvědčík Katrein: „Pokud chcete naverbovat ruského agenta, musíte nabídnout protiváhu.“ appeared first on investigace.cz.

Jak ukazuje zpráva Europolu a Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), Česko neopouští vedoucí příčky v konzumaci a výrobě pervitinu. Občané tuzemska také patří mezi přední uživatele marihuany, nejužívanější drogy v Evropě. Tento rok má být předložen zákon, který by měl držení a užívání marihuany částečně legalizovat. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

V České republice a u našich slovenských sousedů je historicky jednou z nejpopulárnějších drog metamfetamin, jinak známý jako pervitin. Česká republika si tím vysloužila titul „pervitinová kuchyň“ Evropy, a to i navzdory tomu, že tuzemská metoda vaření je určena k malé až střední produkci. Podle ředitele Národní protidrogové centrály Jakuba Frydrycha jsou laboratoře schopné vyprodukovat „do 50 gramů na jeden výrobní cyklus“.

K vaření se u nás používají látky efedrin a pseudoefedrin, jež jsou obsaženy mimo jiné i v lécích proti nachlazení a chřipce. Zákon omezující nákup léků s těmito látkami je platný již od roku 2009 a lze je koupit pouze po ověření totožnosti, a tak se prekurzory musí dovážet.

Za rok 2020 bylo v Evropě zadrženo více jak 240 kilogramů prekurzorů. Většinu z nich úřady zabavily v Polsku, kde našly převážně pseudoefedrinové léky z Velké Británie a také čistý efedrinový prášek. Oproti roku 2018, kdy bylo zadrženo rekordních 400 kilogramů, jde o pokles.

Přečtěte si

Česko-vietnamský pervitin v Evropě stále dominuje

Český pervitin je pořád oblíbený

České republice ve výrobě konkuruje pouze Nizozemsko a částečně Belgie. V Nizozemsku převládá jiný typ výroby, jenž na rozdíl od místních kapacit umožňuje produkci pervitinu ve velkém, průmyslovém měřítku. Ty samé znalosti a chemikálie jsou z velké části zároveň potřebné i k výrobě amfetaminů a extáze, identičtí výrobci tak stojí za více druhy drog.

Český pervitin je ale dražší i žádanější. Podle statistiky Policie ČR z roku 2021 vychází kilogram našeho pervitinu v průměru na půl milionu korun. Cena nizozemského se pohybuje mezi 370 až 419 tisíci korun. Čistota produktu je přitom stejná, Česko stejně jako Nizozemsko a Francie hlásí kvalitu pohybující se mezi 65 a 85 %. I s těmito rozdíly jsou však evropské ceny mnohem nižší než na globálním trhu. Například u protinožců v Austrálii a na Novém Zélandu stojí kilogram pervitinu zhruba čtyři miliony korun. Běžný uživatel za den spotřebuje v několika dávkách až gram.

Přečtěte si

Obchod s drogami jako primární zdroj příjmů Tálibánu

Podle českých orgánů zůstává pervitin, který se v Česku vyrábí, z větší části v tuzemsku, menší podíl se pak rozprodává do dalších zemí. Za metamfetaminy uživatelé v Česku ročně zaplatí více než 4,4 miliardy korun. Frydrych pro investigaci.cz dodává, že užívání pervitinu představuje zhruba 75 % zdravotních a skoro polovinu všech trestněprávních problémů v ČR, které souvisí s drogami.

Dle Frydrychových slov se evropský trh s metamfetaminem výrazně proměnil v roce 2010. „Do té doby se ročně v Evropě zachycovalo zhruba půl tuny metamfetaminu a byl nejméně preferovaným evropským stimulantem,“ ilustruje Frydrych. Od přelomu roku 2010 do roku 2022 narostlo množství zadrženého pervitinu o 391 %, tedy z půl tuny na 2,5 tuny ročně.

Evropa holduje amfetaminům

Z dalších informací publikovaných ve zprávě Europolu a Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost vyplývá, že občané ostatních evropských států nejčastěji sáhnou po stimulantech zvaných amfetaminy. Ty nejsou příliš drahé a v Belgii a Nizozemsku, kde sídlí jejich největší producenti, se dá pořídit kilogram už za 380 tisíc korun. Průměrná denní dávka se pohybuje mezi pěti až padesáti miligramy. Obě země Beneluxu používají k výrobě stejnou metodu jako k produkci pervitinu, a to s využitím prekurzoru benzylmetylketonu (BMK). Tuto sloučeninu získávají buď legálními cestami, případně si ji nechají dovážet z Číny. Vedle Evropy jsou amfetaminy populární na Blízkém východě a v jihozápadní Africe – v těchto částech světa bylo mezi lety 2017 a 2021 zadrženo více než 80 % celosvětově zkonfiskovaného amfetaminu.

Na českém trhu amfetaminy překonává populárnější pervitin, proto se jejich cena výrazně mění. Například v roce 2018 vyšel jeden gram amfetaminu na téměř 11 tisíc korun, o dva roky později se však cena propadla na necelých 2,5 tisíce za jeden gram.

Přečtěte si

NarcoFiles: Narkobaroni si najímají hackery, aby jim pomohli dostat kokain přes kontroly v přístavech

Droga bohatých dosahuje vrcholu

Ze symbolu bohatství, jímž byl kokain v 80. letech, se dnes stala mnohem dostupnější a levnější droga. V roce 2015 činil průměr evropské ceny za gram čistého kokainu lehce přes 6,5 tisíce korun. S dostupností přišel i propad ceny: v roce 2020 vyšel jeden gram už jen na něco přes čtyři tisíce korun. Kvalita a čistota této drogy přitom od roku 2010 neustále roste.

I v zemích střední a východní Evropy, jako je Česko, Slovensko, Litva, Chorvatsko a další, kde kokain zastiňují jiné stimulanty, narostl počet zkonfiskovaného bílého prášku mezi lety 2010 a 2019 o 200 %. V několika zemích, jmenovitě například v Litvě a Lotyšsku, šlo v roce 2019 o historicky vůbec největší zachycené množství kokainu.

Ke konfiskaci nejvíce dochází ve státech, jako je Belgie a Nizozemsko, neboť se tam nacházejí významné evropské přístavy. Jen za rok 2020 zde úřady v přístavech zabavily 114 tun kokainu.

Přečtěte si

NarcoFiles: Kokainová dálnice do Evropy

Konopí do každé evropské domácnosti

Podle zprávy Europolu a EMCDDA téměř pětina všech dospělých obyvatel EU vyzkoušela některou z forem konopí, což z něj dělá nejužívanější drogu Evropy. Stejně jako v případě kokainu jeho průměrná cena klesá. Aktuálně se platí zhruba tisíc korun za gram, v roce 2015 totožné množství vyšlo na 1,5 tisíce. 

Nelegální marihuana je nejvíce rozšířená ve Francii a Itálii, kde lidově nazývanou „trávu“ pravidelně užívá na čtyři miliony lidí. 

Spotřeba marihuany na našem území v posledních letech narostla podobně jako v Chorvatsku a Nizozemsku. Obyvatelé střední a východní Evropy přitom ke konopí tradičně tolik netíhnou a jedná se tak o výjimku. Podle Davida Hluštíka z Odboru protidrogové politiky začalo užívání marihuany „poslední léto konečně spíše klesat“. Stejný trend vedle Česka zaznamenala i Itálie. „Dostali jsme se asi k pomyslnému stropu,“ uvedl Hluštík pro investigaci.cz.

Přečtěte si

Francie: Drogoví dealeři jako záruka veřejného pořádku?

Společně s dalšími státy, jako je Německo a Nizozemsko, se u nás ale zvyšují tlaky na legalizaci této psychotropní látky. Švýcarsko v roce 2023 zahájilo dvou a půlletý experiment s účastí 370 lidí, jehož cílem je prozkoumat dopad kontrolovaného užívání konopí na zdraví spotřebitelů. V Evropě je zatím konopí legální ve dvou státech, jako první se k tomuto kroku odhodlala vláda na Maltě v roce 2021, poté ji následovalo Lucembursko, které zákonné o užívání trávy schválilo v roce 2023.

Podle Hluštíka bude v letošním roce podán návrh zákona, který má držení marihuany pro vlastní potřebu zlegalizovat, stejně tak jako pěstování v malém množství. „Dosud bylo držení malého množství přestupkem, po této úpravě bude již zcela beztrestné,“ podotýká Hluštík.

Přečtěte si

Drogy i jejich účinnost jsou na vzestupu

 „Zvažujeme také takzvanou delegaci pěstování na další osobu v podobě nějakého spolku,“ popisuje změny Hluštík. Systém „komunitního“ pěstování marihuany nedávno zavedli například v sousedním Německu, ve spolku bude moci být až 500 osob.

Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil se o uvolnění trhu s marihuanou snaží dlouhodobě. Pro České noviny se již dříve vyjádřil, že by byl rád, aby zákon začal platit už v roce 2024.

The post Česko je stále hlavní varna pervitinu, místní dostupnost konopí a kokainu stoupá appeared first on investigace.cz.

Zvýšit podíl dětské práce na tabákových plantážích, nebo spíš utlačovat svobodu slova médií i jednotlivce? Můžeme se jen dohadovat, zdali si organizovaný zločin a mocní tohoto světa dali v minulém roce podobná předsevzetí. O tom, jak si zločinci pro změnu vedli ve státní správě, což vyneslo titul Osobnosti roku v kategorii kriminálních živlů konečně i ženě, informuje novoroční #zesvěta.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Je libo tabák vyrobený dětskou rukou?

Snaha zabránit dětem v přístupu k cigaretám a alkoholu je v evropských zemích tak velká, že zákon přikazuje vyvěsit v sebemenší trafice či potravinách zprávu, že tyto výrobky lze prodávat jen osobám starším osmnácti let. Stejná praxe ovšem neplatí v jiných částech světa. Například čím více se blížíme k rovníku, tím je dětská práce v tabákových odvětvích častější. Podle odborníků tuto situaci zapříčiňují nízké výplaty, v některých zemích totiž dostávají zemědělci za sběr kilogramu tabáku jen dva dolary, a rodiče proto posílají do práce i své ratolesti, jako třeba v Zambii. Brazilské děti při tom zároveň pracují s hnojivy v Evropě zakázanými, a to bez jakékoli ochrany. V jednom z indonéských tabákových skladů dokonce postavili dětské hřiště. Podle výkonného ředitele neziskové organizace Emancipate Indonesia Margianty Surahmana Juhandy Dinaty děti v tomto odvětví pracují už od svých dvou let.

O podmínkách v sedmnácti zemích, kde dochází k dětské práci s tabákem, se dočtete na webu Follow The Money.

#2 Osobností roku v oblasti zločinu je poprvé žena

S úsvitem nového roku přichází i zhodnocení roku minulého. Vybraní novináři z OCCRP touto dobou proto tradičně volí Osobnost roku v oblasti organizovaného zločinu a korupce. Primát za letopočet 2022 obdržel letos již údajný nebožtík, ruský oligarcha, Putinův kuchař a vůdčí osobnost Vágnerovců Jevgenij Prigožin. Emancipace se však nezadržitelně prosazuje i v tomto odvětví, což potvrzuje právě udělený titul zločinecké osobnosti za rok 2023 guatemalské generální prokurátorce Maríi Consuelo Porras. Ta si jej vysloužila svým efektivním rozkládáním právního státu a aktivním bráněním výkonu spravedlnosti. Korupce se v Guatemale rozrostla jako plevel, jejž paní Porras štědře hnojila a bohatě zalévala tím, že dohlížela na rozsáhlé čistky v řadách prodemokratických státních úředníků. Ti buď skončili ve vězení, nebo před zatčením uprchli ze země. Prokurátorka Porras tak není jen první ženou na seznamu pochybných osobností, ale současně náležitě reprezentuje všechny zkorumpované byrokraty, kteří pouze „plní své povinnosti“ – a takto podkopávají demokratické hodnoty a drží u moci kleptokratické autokraty.

Více informací o tvrdé byrokratce a úřednici najdete na stránkách OCCRP.

Přečtěte si

Prigožin napojen na další společnost. Stopy vedou na Slovensko

#3 Záhada běloruského internetu

Svjatlana Cichanouská, stíhaná opoziční kandidátka na prezidentku Běloruska při volbách v roce 2020, chtěla na Nový rok promluvit ke svým příznivcům skrz platformu YouTube. Několik minut před jejím projevem ale internet v Bělorusku nevysvětlitelně přestal fungovat. S technickými obstrukcemi se ovšem setkal nejen YouTube, haprovalo i celé internetové připojení. Z jakéhosi záhadného důvodu mohli občané Běloruska projev shlédnout pouze přes VPN (z anglického virtual private network), jenž slouží k ochraně IP adres uživatele a k maskování jeho lokace. Jistě se jednalo pouze o nešťastnou shodu okolností. Zarputilý vyznavač Platónovy Ústavy i liberálního odkazu dalších myslitelů, jakými byli John Locke, Montesquieu či Karl Popper, jejichž díla má běloruský prezident Lukašenko určitě v malíčku, by jakýkoli zásah do svobody projevu přece nedopustil. 

Jak na výpadek internetu reagovali běloruští občané se dočtete na běloruských webových stránkách Zerkalo.io.

#4 Řecká vláda versus veřejná kritika

Není to tak dávno, co řecké médium Documento popsalo, jak tamní vláda špehovala ministry, soudce, státní zástupce a další subjekty za pomoci programu Predator. Jelikož již staří Řekové věděli, že nejlepší obranou je útok, asi nepřekvapí, že se Documento momentálně potýká s obviněními vznesenými právě vládou. Podle kabinetu poskytla tato mediální skupina svým reklamním partnerům, mezi nimiž byla například společnost Coca-Cola, řecké univerzity nebo ministerstva, neadekvátní slevy, čímž měla získat nelegální peníze. Na základě tohoto tvrzení má Documento proto zaplatit pokutu v přepočtu více než 7,3 milionu korun. Médium se brání tím, že žádné nelegální finance neobdrželo. Společnost navíc předložila k daňové kontrole potřebné dokumenty a faktury, čímž se prokázalo, že slevy jsou obvyklou obchodní praktikou.

Další informace o tom, co konfliktu Documenta a řecké vlády předcházelo, se dočtete na stránkách OCCRP.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz. 

The post #zesvěta: Ženská repre ve zločinu appeared first on investigace.cz.

Jestliže doma schováváte nelegální cigarety, najděte pro ně jinou skrýš, než je vydlabaná dutina za skříní. Pokud pro změnu plánujete návštěvu země klobás, eintopfu a piva, vyhněte se nočním toulkám kolem tamních bankomatů. A jestliže vás chytne mlsná a dostanete zálusk na odpolední kávičku se sušenku, měli byste zpozornět, neboť v chuťové paletě takové sladkosti se skrývá i palmový olej, kvůli kterému mizí deštné pralesy. „Mysleli jsme to dobře“ ovšem neplatí jen pro výrobu této komodity, ale i jednu nevládní organizaci, která nahrála na doxing s citlivými daty. O tom všem je dnešní #zesvěta neboli výběr bizarních příběhů ze světa zločinu.

#1 Každý doxing musí být po zásluze potrestán

Mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch (HRW) a Newyorská univerzita (NYU) se pustily do mapování porušování lidských práv ve východním Kongu. Cílem jejich chvályhodného projektu Kivu Security Tracker mělo být načrtnutí krizové mapy, jež by dokumentovala nedodržování lidských práv v této zemi a podle organizátorů i vysvětlovala jeho příčiny. Sestavena měla být z různých otřesných dat, například o vraždách, znásilnění a dalších formách násilí páchaného na aktivistech a zdravotnickém personálu, a to ze strany konžských bezpečnostních orgánů. Jenže laxní přístup organizátorů projektu ke kybernetické bezpečnosti způsobil, že se na stránkách ocitly citlivé informace o zhruba 8 tisících aktivistů, tedy i o osobách, které přežily sexuální násilí, nebo o pracovnících OSN či novinářích. Kdokoli, kdo měl připojení k internetu, mohl volně procházet stovky dokumentů, v nichž se černé na bílém skvěla jména, telefonní čísla i údaje o tom, ke které organizaci dotyční patří. Organizace projekt z internetu okamžitě stáhla. Pravdu má proto provozní ředitel CyberPeace Institute pan Adrien Ogée, který smutně prohlásil: „Pokud se snažíte chránit lidi a způsobíte tím více škody než užitku, pak byste tuto práci vůbec neměli dělat.“

Více o úniku dat v Kongu se dočtete na webu The Intercept.

#2 Lev, čarodějnice a tabák za skříní

V Lewisově fantaskní sérii Narnie projdou čtyři sourozenci starou skříní do kouzelného světa Narnie a pomohou lvu Aslanovi svrhnout krutovládu Bílé čarodějnice. Žádné trasořitky nejsou ani angličtí policisté v Northamptonshire, byť starou skříní neprošli. Naopak almaru odtáhli, což jistě nebylo lehké, a objevili nelegální tabák a cigarety schované v dutině ve zdi. Při svém zásahu na třech místech tohoto malebného anglického městečka zadrželi nelegální zboží v hodnotě více než 1,4 milionu korun. Mimo starých známých cigaret policisté našli i více jak 400 elektronických cigaret, jejichž popularita poslední roky roste. Kdo ví, třeba Lewis získal inspiraci pro napsání svých knih z podobných „zdrojů“ schovaných za skříní…

Jak policisté přišli na tajnou skrýš plnou tabáku, se detailně dočtete na stránkách BBC.

Přečtěte si

Kolik je v IQOS nikotinu? Philip Morris lže o svých produktech

#3 Výbušné bankomaty

V Německu mají problém. V ulicích tamních měst se totiž objevil nový druh drsné kriminality. Zločinci při své práci používají výbušniny, s jejichž pomocí vyhazují do vzduchu i bankomaty, načež s lupem v autě vysokou rychlostí mizí z místa činu. Některé z odpálených bankomatů se přitom nacházely v obytných budovách, a mohl tak vzniknout požár nebo být poškozeny samotné domy. Aby toho nebylo málo, zmíněná auta s lupem jejich právoplatní majitelé již dříve nahlásili jako kradená. Podle Europolu zloději dopředu znali únikové trasy a většinu akcí podnikli v noci, což jim vyneslo téměř 50 milionů korun v eurech. Mimo to vznikla škoda na majetku v hodnotě více než 85 milionů korun. Naštěstí osm z nich německá a nizozemská policie už zatkla. Podle Europolu ale trestný čin vyhazování bankomatů do povětří zůstává na území Německa nadále „obzvláště rozšířený“. Až se tedy budete chystat na návštěvu k našim západním sousedům, směňte si hotovost pro jistotu ještě v tuzemsku. Ohořelá díra ve zdi vám peníze určitě nevydá.

Více informací o odpalovaných bankomatech se dočtete na stránkách OCCRP.

#4 Palmový olej s příchutí ničení ekosystému

Od pečiva přes zmrzlinu a šampony po kojeneckou výživu, za vším hledej olej palmový. Ne, nejde o nový reklamní slogan, ale konstatování, že nejčastější přísadou v různých výrobcích je právě tento zdraví nepříliš prospěšný rostlinný olej, jehož produkce je navíc spojena s drancováním přírody. Proto se singapurská společnost First Resources veřejně zavázala, že palmový olej bude vyrábět šetrně s ohledem na přírodní zdroje i životní prostředí. Krásná slova, a navíc přesně v duchu předvolebních sloganů typu „sliby se slibují, blázni se radují“. Nezisková zpravodajská organizace The Gecko Project totiž odhalila, že pohlaváři First Resources ovládají další tři společnosti, které stojí za vykácením části deštného pralesa v Indonésii. Vyšetřování Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) také upozorňuje na mezeru v singapurské legislativě, jež umožňuje společnostem zveřejňovat takzvané zprávy o udržitelnosti, aniž by k tomu potřebovala audit další nezávislé firmy. Tak proč něco neslíbit, že jo?

Kompletní zprávu o struktuře firem ničících deštné pralesy najdete na stránkách ICIJ.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz. 

The post #zesvěta: Německé bankomaty pod útokem appeared first on investigace.cz.

Kladenské letiště o rozloze více než 24 hektarů, dům v Karlových Varech a pozemky rozeseté po celé České republice. To všechno vlastní čtyři české firmy, jejichž jediným společníkem je offshorová firma Gonura Limited se sídlem na Kypru. Z pohledu zákona sice vlastnit majetek skrze offshory trestné není, ale offshorové schéma často slouží k zakrytí samotné vlastnické struktury a nemožnosti zjistit, kdo z celé struktury nakonec čerpá benefity. Do března 2023 byl jediným společníkem Gonury Ferdinand Überall, kterého spolu s bývalým advokátem Davidem Michalem soud poslal do vězení za krácení daní. Redakce investigace.cz se zabývala vlastnickou strukturu Gonury Limited, na jejímž konci stojí od letošního března podnikatel a lobbista Ivo Rittig, a také vazbami společnosti na Michala a Überalla skrze další offshorové firmy.

Cyprus Confidential je kauza Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) a projektu Paper Trail Media, založeném na úniku 3,6 milionu dokumentů ze dvou právnických firem, zprostředkovatelské společnosti a obchodního rejstříku z Kypru. Tento středomořský ostrov je známý tajnůstkařením ohledně vlastnických struktur společností a zároveň infrastrukturou, jež toto utajování umožňuje. 

Přečtěte si

Co je Cyprus Confidential: Kypr kryl finance ruských oligarchů navzdory sankcím

Data a dokumenty, na jejichž analýze se podílelo 69 médií z 55 zemí včetně investigace.cz, pocházejí z období před rokem 2022. Mimo jiné ukazují, jak ruští oligarchové, zločinci a známé podnikatelské rodiny využívají Kypr k zakládání offshorových společností. Právě nemožnost dohledat takzvaného konečného majitele kyperských firem může nahrávat obcházení sankcí, ukrývání vytunelovaných financí nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Jedním z Čechů, jejichž jména se v Cyprus Confidential objevila, je i Ferdinand Überall, do března 2023 majitel všech podílů společnosti Gonura Limited. 

Boj o pozemky v Hodkovičkách

V dubnu 2019 přinesla Česká televize zprávu o policejním navrhu obžalovat z krácení daní advokáta a „Rittigova právníka“ Davida Michala a podnikatele Ferdinanda Überalla. Šlo o prodej pozemků v pražských Hodkovičkách, z kterých měla být podle policie v Česku zaplacená daň z příjmu v hodnotě téměř 30 milionů korun. O rok později oba muže pražský Městský soud poslal do vězení, jejich odvolání později zamítl Vrchní soud v Praze a trest ještě zpřísnil. Michala odsoudil k šesti letům odnětí svobody, do vězení nastoupil v roce 2022, a pokutě 3,65 milionů korun. Überall odešel s pěti lety za mřížemi a pokutou půl milionu korun. Oba muži již nastoupili do výkonu trestu.

Michalovy kauzy

Policisté podezírali Michala a Rittiga v několika kauzách, například v případu zakázky na tisk jízdenek pražského dopravního podniku, z nákupu drahé nafty z Oleo Chemical nebo z úniku informací z BIS. Žádné obvinění nakonec před soudem neobstálo. V roce 2021 byl David Michal nicméně odsouzen podruhé, a to za předávání úplatků v Nemocnici Na Homolce a advokátní komora ho za to vyškrtla ze svých řad.

Pozemky v Hodkovičkách získal v roce 2012 restituent Zdeněk Č. O jejich koupi měla podle toho, co zaznělo při hlavním líčení u pražského Městského soudu, od začátku zájem kyperská firma Certonia. Transakce proběhla tak, že pozemky od restituenta nejdříve koupila česká firma Randwick Trade za zhruba 44 milionů korun. Certonia jí na koupi půjčila, pak uplatnila opci a převzala akcie firmy Randwick. Už předtím měla Certonia domluveného zájemce o pozemky, u soudu bylo řečeno, že na přelomu roku 2014 a 2015 vyjednávala se společností Finep Modřany. 

Nastala ale komplikace. Firma Finep nechtěla být veřejně spojována se společností Certonia. Podle právníka Michala byl důvodem fakt, že „Certonia Trading byla v minulosti spojována s Ivo Rittigem“ a Finep Modřany se kvůli tomu bála „negativního hodnocení od banky při sjednávání financování“. Role mezičlánku se tedy ujala další kyperská firma Varvadi.

Přečtěte si

Pandora Papers: Tam, kde se potkává Ivo Rittig s Petrem Bendou

Během roku 2015 prodala Certonia akcie majitele pozemků v Hodkovičkách, tedy firmy Randwick, prostředníkovi Varvadi za něco přes 150 milionů korun. Varvadi akcie ještě v témže roce prodala společnosti Finep Modřany za více než 201 milionů korun. Právě kvůli těmto dvěma obchodům byli Michal a Überall odsouzeni. Jejich argumentaci, že kyperské firmy v Česku nemusí platit daň, soud neuznal. Odvolal se při tom na ustanovení, na jehož základě mají firmy, „jejichž hodnota plyne z více než 50 % z nemovitého majetku umístěného v ČR“, v Česku daňovou povinnost.

Shodné podpisy s Certonií a Michalova společnost

Městský soud v Praze zakládal svůj verdikt i na odposleších a na zajištěné příchozí i odchozí poště z Michalovy právní kanceláře MSB Legal. Mimo Certonii a Varvadi se tak rozsudek zmiňuje i o jiných offshorových kyperských společnostech. Dokumenty k některým z nich jsou prokazatelně podepsány jedním a tím samým člověkem, jako je tomu u listin firmy Certonia. Některé z těchto offshorových firem byly v minulosti součástí struktury kyperské Gonury, což ukazuje časová osa.

Pro zobrazení ve větším rozlišení klikněte zde.

Uniklé dokumenty v rámci Cyprus Confidential, které má redakce investigace.cz k dispozici, odhalují právě vlastnickou strukturu kyperské společnosti Gonura Limited. Založila ji společnost Altruco Holdings Limited v roce 2007, až do května 2010 ale Gonuru vlastnila společnost Mavex Group Incorporated, kterou – jak prokázal Městský soud v Praze – fakticky vedl Michal, byť ji na papíře vlastnil Überall. Od května 2010 do května 2011 se Gonura opět stala majetkem zakládající firmy Altruco Holdings Limited. Nejdéle pak majitelem Gonury byla kyperská Geraldia Holdings Limited, a to až do roku 2019.

Dne 7. května 2019 byly ale všechny podíly Gonury převedeny na Ferdinanda Überalla, který je držel až do letošního března, kdy se podíly přesunuly do vlastnictví české společnosti Corte Property. Naposledy se majitel podílů změnil letos v srpnu a jejich držitelem se stala česká Lucky Us Corporation.

Obě české společnosti jsou poměrně mladé: Corte Property vznikla v březnu 2023 a Lucky Us Corporation je pouze o čtyři měsíce starší. Obě společnosti sídlí v Benešovské ulici na pražských Vinohradech a jejich jediným společníkem je podnikatel a lobbista Ivo Rittig. Ten ostatně vystupoval jako ředitel kyperské společnosti Caspera Holdings Ltd, která je od dubna 2023 současným majitelem kyperské Gonury. 

Kdo je Ivo Rittig?

Jméno Ivo Rittig se objevilo v jízdenkové kauze Dopravního podniku Praha (DPP) nebo v kauze společnosti Oleo Chemical, která měla dodávat DPP předraženou bionaftu. Ve všech případech byl ale zproštěn obvinění a v současnosti se věnuje podnikání. Dlouhá léta žil v Monaku, roku 2022 se ale opět vrátil do Česka. Rittig má blízko k organizaci Oktagon MMA pořádající smíšené bojové turnaje na území Česka, Slovenska a Německa.

Kladenské letiště a pozemky za miliony korun

Největší ze čtyř českých firem, jež patří kyperské Gonura Limited, je Gonura Property, s. r. o. Podle českého katastru nemovitostí vlastní Gonura Property, kterou přes výše popsané offshorové schéma ovládá Ivo Rittig, velké množství pozemků rozesetých po různých částech republiky. Mezi léty 2016 až 2022 jich tato společnost prodala hned několik, a to obcím a státním subjektům. Transakce jí podle registru smluv vynesly asi 12 milionů korun. Nejvýnosnější byl prodej 49 pozemků městu Příbram za více než čtyři miliony korun. Šlo o různě velké pozemky, silnice, říční koryta a vodní plochy. Podle starosty Příbrami Jana Konvalinky je s nabídkou oslovil zástupce Gonura Property.

Dále tato firma prodala městu Benešov celkem devět pozemků za 2,8 milionů korun. Místostarosta Roman Tichovský je popsal jako většinou zastavěné parcely, dva z pozemků navazovaly na pozemky města. Obchod podle Tichovského podobně jako v případě Příbrami iniciovala Gonura Property. „Městu zaslala seznam nabízených pozemků. Město si ze seznamu vybralo ty, které jsou zastavěny nebo jsou pro město dále využitelné,“ přiblížil redakci investigace.cz průběh nákupu místostarosta.

Přečtěte si

Dubaj jako útočiště zločinců, zkorumpovaných politiků a kontroverzních postav

Gonura Property prodala pozemky také Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), tentokrát ale obchod iniciovalo ŘSD. Podle tiskového mluvčího Jana Studeckého ŘSD pozemky potřebovalo, jelikož jsou součástí dálnice D4 vedoucí z Prahy na jihozápad.

Další ze čtyř českých firem vlastněných kyperskou Gonura Limited je vedle Real 9 a Letiště Velká Dobrá společnost Gonura Real. Podle údajů z katastru nemovitostí jí patří v Karlových Varech dům s přilehlým dvorem. Účetní závěrka společnosti z roku 2021 uvádí cenu nemovitosti ve výši zhruba 27 milionů korun.

Firma Real 9, a. s., podle účetní závěrky z roku 2021 naopak vlastnila pozemky v hodnotě více než 40 milionů korun. Z katastru nemovitostí je zřejmé, že v současnosti jí patří pět pozemků na pražském Břevnově o rozloze přesahující 16 tisíc metrů čtverečních. Většina z nich je v katastru označena jako veřejná zeleň. 

Společnost Letiště Velká Dobrá, s. r. o, je majitelem plochy, na níž leží letiště Kladno včetně přilehlých letištních budov. Provozovatelem tohoto letiště je společnost BLUE SKY AIRPORT, s. r. o, jejímž společníkem je přes Letiště Velká Dobrá kyperská Gonura. Stejně jako v případě Gonura Property je jejím jednatelem Rittigova Corte Property.

---

Edit: Změna titulku z důvodu překlepu a oprava faktické chyby ohledně majitele kyperské Gonury. 11:39 25. 4. 2024

Autoři textu: Kamila Plzáková, Hana Čápová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Cyprus Confidential: Ivo Rittig vlastní skrze offshorové schéma pozemky v Česku. Do března patřily odsouzenému Überallovi appeared first on investigace.cz.