Česko-vietnamský pervitin v Evropě stále dominuje

Začátkem roku policie v Nizozemsku zatkla jednu z nejhledanějších osob na světě – Vietnamce jménem Tse Chi Lop. Zatčení asijského gangstra mimo jiné pomohlo odhalit nové informace o působení jeho zločinecké organizace Sam Gor, která stojí za obchodováním se syntetickými drogami v Evropě. Vliv vietnamského organizovaného zločinu na obchodování s pervitinem přitom není nikde tak výrazný jako v České republice.

Syntetické drogy pervitin a ketamin patří k nejprodávanějším produktům organizace Sam Gor. Produkci pervitinu v Evropě sice dominují mexické zločinecké gangy a podle mluvčího Europolu Jana Op Gen Oortha vietnamské skupiny v tomhle odvětví zaostávají, jejich vliv je ale nejvýraznější v Česku, které v posledním desetiletí platí za baštu evropské produkce a spotřeby „pika“, jak se lidově říká pervitinu neboli metamfetaminu, jehož šíření ve velkém začalo už za druhé světové války mezi německými vojáky. 

Europol a EMCDDA (Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost) provedly první studii o kriminálním zneužívání pervitinu v Evropě v roce 2010. Obě instituce tehdy zjistily, že v roce 2008 se 457 ze 483 odhalených výroben této drogy v členských státech EU nacházelo v Česku. Podle zprávy Evropského parlamentu se přítomnost vietnamských gangů v českém obchodování s pervitinem datuje nejméně od roku 2011. Což platí dodnes, jak uvedl plukovník Ondřej Moravčík, vedoucí tiskového oddělení Policie ČR: „Vietnamské zločinecké skupiny převládají v objemu produkce metamfetaminu.“ Rozšířilo se pouze pole působnosti výrobců a dodavatelů této drogy. „Zatímco dříve pervitin mířil do zemí jako Rakousko, Francie, Norsko a Švédsko, nyní dochází k případům pašování pervitinu do Austrálie nebo do Japonska,“ dodal plukovník Moravčík.

Konec legrace, pane Tse

Vietnamský organizovaný zločin je v České republice vedlejším produktem mohutné imigrační vlny, jež proběhla od poloviny 70. do konce 80. let. Podle deníku South China Morning Post během tohoto období dováželo komunistické Československo pracovní sílu ze spojeneckého Vietnamu. Vietnamský organizovaný zločin se nejprve soustředil na výrobu padělaného zboží, od začátku 90. let přešel na obchodování s marihuanou, v posledním desetiletí pak s pervitinem. 

V roce 2018 sociálnědemokratický politik Lubomír Zaorálek označil imigraci z Vietnamu za bezpečnostní riziko. Podle jeho názoru se mnoho Vietnamců žijících v Česku zapojuje do organizovaného zločinu a prodeje drog a vietnamská mafie také často zneužívá studijní víza k přesunům zločinců do České republiky. Proti Zaorálkovým výrokům tehdy protestovalo velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky, jež podalo protestní nótu českému ministerstvu zahraničí. 

Vietnamské obchodování je nejviditelnější na mnoha vietnamských bleších trzích, které se nacházejí podél 814 kilometrů česko-německé hranice. Průzkum South China Morning Post popisuje tato místa mimo jiné jako trhy s pervitinem pod širým nebem, kam přes německé hranice míří turisté a obchodníci, aby si nakoupili drogy.

Společné studie EMCCDA a Europolu uvádějí, že „vietnamské organizované zločinecké skupiny jsou rovněž zapojeny do obchodování a distribuce metamfetaminu v několika dalších zemích EU“. Konkrétně studie zmiňují, že „za poslední tři roky postupně zvýšily své aktivity v členských státech hraničících s Českem“.

Podle EMCCDA se klíčovou tranzitní zemí pro prekurzory pervitinu (chemické látky, které se dají využít na výrobu pervitinu) stalo zejména Polsko. Kvůli omezenému přeshraničnímu styku v době pandemie se však dodávky prekurzorů pervitinu vietnamskými sítěmi omezily, řekl v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy ředitel Národní protidrogové ústřední policie Jakub Frydrych.

Zatímco Moravčík řekl, že česká policie ještě nemá žádné důkazy o spojení mezi sítí Sam Gor a vietnamskými mafiemi, česká vláda prozkoumala dohodu o vzájemné právní pomoci s vládou Vietnamu o spolupráci v boji proti organizovanému zločinu v roce 2018. To naznačuje nadnárodní rozměr českého vietnamského organizovaného zločinu. 

Autorka textu: Nina Kodhajová
Zdroj úvodní fotografie: Flickr CC