Vítejte ve světě nastrčených ředitelů

Pavla Holcová, Steffi Černá

V roce 2014 zkrachovaly tři velké moldavské banky. V zemi, kde tehdy hrubý domácí produkt dosahoval zhruba osmi miliard dolarů, najednou z bank zmizela jedna miliarda dolarů (tehdy přibližně 20 miliard korun). Tisíce lidí přišly o celoživotní úspory nebo musely skončit s podnikáním. Moldavané vyrazili protestovat do ulic. Nebylo jim to nic platné, peníze byly pryč a viníci se schovali za hradbu offshoreových firem s nastrčenými řediteli.

Nebylo to poprvé ani naposledy: v kauze figurují stejná jména fiktivních šéfů, jaká už se objevila v jiných případech z východní Evropy a Ruska, počínaje případem vytunelování fondu Hermitage Capital a utýrání jeho právníka Sergeje Magnitského (o kauze Magnitskij zde, o „globální pračce“ špinavých peněz zde). Tyto figurky, jejichž jména a adresy mají dodávat důvěryhodnost, se objevují i v kauzách spojených s Českem a Slovenskem.

  • Přátelé: Jesse Grant Hester a Damien Calderbank
Damian James Calderbank a Jesse Grant Hester jsou podepsáni na klíčových směnkách, přes které byly legalizovány peníze ukradené z moldavských bank. Znají se osobně, ve více než čtyřiceti firmách jako nastrčení ředitelé působili spolu.

Zároveň jsou nastrčenými řediteli, kteří zanechali asi největší stopu v českém a slovenském prostředí. Jejich jména figurovala v kauzách majitele ČKD Petra Speychala, vymahačské firmy M.B.A. Finance, Dopravního podniku hl. m. Prahy nebo v prodeji slovenského hotelu Fórum, který vyvolal otázky kolem financování tehdejší vládní strany SDKÚ a kvůli němuž bývalý premiér Mikuláš Dzurinda v roce 2010 odstoupil z kandidátky.

Jesse Grant Hester žil původně na britském ostrově Sark, vyhlášeném daňovém ráji. V současné době ale řídí své obchody z ostrova Mauricius v Indickém oceánu.  V roce 2012 ho tam navštívili novináři BBC v přestrojení za movité klienty: na nahrávce skryté kamery jim Hester radí, jak se vyhnout zaplacení daně, a tedy obejít zákon. Jesse Grant Hester byl 11 let nastrčeným jednatelem české firmy Akont. Tato firma je sama jedním z největších českých poradců při zakládání offshorových společností a poskytuje i služby „proxy“ (zástupných) jednatelů.

Rok po odhalení novinářů BBC vysvětloval mediální zástupce firmy Akont Karel Pluhař v rozhovoru pro internetový server Insider, z jakého důvodu si Akont vybral jako jednatele právě Hestera: „Tito lidé byli nejspíš vybráni, protože jsou spolehliví, dělají svoji práci dlouho a jsou důvěryhodní. Je u nich jistota, že plní pokyny tak, jak mají.“ K tomu pak dodává: „Snažíme se, aby se nestalo, že bychom pomáhali nelegální činnosti. Chceme jednat zákonně“.

Damien Calderbank pochází z Oxtonu, ale zhruba od roku 2001 žije i se svojí ženou v Dubaji. Vystudoval římskokatolickou střední školu Corpus Christi a později šel studovat na Wirral Metropolitan College na severozápadě Anglie. Oba dva odmítli na naše otázky odpovědět.

Calderbank i Hester figurovali mimo jiné v kauzách:

Klan nastrčených ředitelů (anglosaští novináři je označují přívlastkem „proxy“, tedy „zástupní“) sloužících hlavně klientům z východní Evropy a Ruska, tvoří jedenadvacet osob se silnými vazbami na Velkou Británii. V roli těch, kdo kryjí skutečné vlastníky firem, působí už od 90. let. Společně figurovali v tisícovkách společností.

Systém je však pochopitelně mnohem starší. Někteří zastupovali i firmy, jejichž prostřednictvím mexické drogové kartely legalizovaly své zisky z prodeje kokainu, jiní kryli nelegální obchod s drahokamy a uměním, další obchod se zbraněmi.

Proč právě Británie? Jak uvádí nevládní organizace Tax Justice Network, vedly některé tamní zákony (například snížení daně z příjmu právnických osob na 17 procent nebo možnost koupit si britské občanství) k tomu, že se z Velké Británie stal svého druhu daňový ráj. Narozdíl od Kajmanských ostrovů nebo Vanuatu ovšem budí dojem serióznosti. Přestože i v Británii zákony přikazují účetním a právníkům hlásit podezřelé operace, neděje se tak a dosud nikdo z nastrčených ředitelů nebyl postižen.

Jak to funguje

Objednat si firmu s nastrčeným ředitelem ve Velké Británii je jednoduché. Celý proces trvá pár hodin a jsou v něm podstatné tři dokumenty: Smlouva, podle níž bude nastrčený ředitel jednat jen a pouze na základě pokynů reálného majitele firmy, plnou moc a notářsky ověřený dokument, kde se nastrčený ředitel vzdává své funkce. Na dokumentu (ač notářsky ověřeném) není vyplněné datum – v případě jakýchkoliv potíží s ředitelem prostě reálný vlastník datum dopíše a najme si jinou figurku.

  • Rodinné klany: Papantoniou a syn

Marios Papantoniou je bývalým šéfem kyperských daňových inspektorů. Do Edinburku se přestěhoval v devadesátých letech, kdy tam založil účetní firmu. Později se přiženil do rodiny fiktivních ředitelů: oženil se s Ishbel Turnbullovou. Rodinní příslušníci klanů Papantoniouových a Turnbullových sedí jako nastrčení ředitelé ve stovkách firem ve Velké Británii a na Kypru.

Ulice Brunswick v centrální části Edinburku nevypadá nijak luxusně. Omšelá auta vhodně doplňují zašlé fasády. Rozhodně to tu nevypadá jako typické sídlo firem s mnohamiliardovým obratem.

Zašli jsme se podívat na adresu, kde mají sídlit firmy zapojené do “globální pračky“. Dveře nám otevřela Ishbel Papantoniouová, Maiosova manželka. Našeho rusky hovořícího kolegu pozdravila Ishbel zprvu velmi přátelsky. Prý tu registrují „spousty ruských společností, aby mohly podnikat v Evropě.“ Když se ale kolega zmínil o praní peněz vytunelovaných z ruského státního rozpočtu, a to prostřednictvím firem, v nichž jsou jednateli její manžel, její syn a její 81letá matka, přívětivost byla tatam.

„Tohle se vás vůbec netýká. Nešťourejte se v něčem, čemu nerozumíte. Neděláme vůbec nic nelegálního. Jen poskytujeme služby, platíme daně a zaměstnáváme lidi,“ dodala paní Papantoniouová podrážděně.

Ve vedlejším vchodu sídlí firma Axiano. Tu také zakládal Marios Papantoniou. I tato firma ve Velké Británii zaregistrovala některé společnosti, které se pak objevily ve schématech „globální pračky“. Okolo recepce postává pár žen a obědvá. V horním rohu poblikává bezpečnostní kamera, která je namířená přímo na vstupní dveře. Na dotaz, jestli bychom mohli mluvit s Mariem Papantoniouem, nám mladá žena s těžkým ruským přízvukem odpovídá, že ten bohužel v kanceláři není, můžeme si ale promluvit s jeho synem Alexandrosem. Ten ale jen nervózně odmítá jakýkoli rozhovor: „Měli byste si promluvit s otcem,“ odpovídá na dotazy.

Ve stejném domě, kde žije Marios Papantoniou, sídlí mimo jiné firma Caldon Holdings, která byla klíčová ve schématu „globální pračky“. Během jara 2014 poslala přes 150 miliónů korun české speditérské firmě SG Group. Firma SG Group byla ještě téhož roku převedena pod britského majitele a poslána do insolvence. Více zde. Marios Papantoniou dostal následně písemné otázky na své angažmá ve zmíněných operacích. V e-mailové odpovědi se k nim odmítl jakkoli vyjádřit.

Firma s nastrčeným ředitelem či akcionářem a s adresou v Británii (v praxi tedy s cedulkou na domě, kde sídlí řada podobných společností) vyjde na 13 000 až 50 000 korun. Poplatky jsou fixní a lze je běžně dohledat na internetu.

U nejužší kasty fiktivních ředitelů to může být dražší, v mnoha případech je jejich odměna vypočítána jako podíl na celkové částce peněz, která přes firmu proteče. Z dokumentů známých jako Panama Papers vyšlo najevo, že poplatek za vyprání peněz je okolo deseti procent z legalizované částky.

Příslušníci nejužší kasty se velmi často znají, jsou přáteli na Facebooku i v reálném životě a v některých případech jde o celé rodiny, které se pronájmem své identity živí.

Loutkáři

Světová banka vydala v roce 2011 studii Loutkáři/The Puppet Masters, která analyzuje 150 korupčních kauz, které se dostaly ve Spojených státech před tzv. velkou porotu (jde tedy o zvlášť závažné zločiny). Ve dvou třetinách případů sehráli klíčovou roli nastrčení ředitelé, kteří svým angažmá chránili reálné vlastníky firem – často politiky a jejich rodinné příslušníky.

Na fiktivní šéfy upozorňuje ve svých studiích a doporučení i Finanční akční výbor (FATF), mezinárodní mezivládní organizace ovlivňující vytváření standardů a hodnocení států v oblasti boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Podle FATF jsou tyto figurky jedním z klíčových nástrojů systému, protože umožňují skrývat skutečné vlastníky.

  • Taylorovi: Ve jménu otce i syna i hospodyně
Novozélandská rodina Taylorů patří v oboru nastrčených ředitelů k dobře známým jménům. V Česku se objevují ve firmách, které spadají pod krachující strojírenské impérium ČKD. Jednotlivé firmy ČKD i samotného vlastníka impéria Petra Speychala od roku 2016 prověřuje Daňová kobra, specializovaný útvar celníků, Finanční správy a policie. Firmám z holdingu ČKD byly kvůli podezřením z rozsáhlých daňových úniků loni doměřeny daně ve výši 800 milionů korun a odstaven majetek.

Další firma ze Speychalova holdingu Škodaexport navíc letos prohrála arbitráž s Českou republikou. Stalo se tak i díky dokumentům z Panama Papers, které prokazovaly, že nejde o zahraničního vlastníka, který by se mohl odvolávat na mezinárodní dohodu o ochraně investic, ale že konečným majitelem je Speychal.

Taylorovi žijí střídavě na Novém Zélandu, v Austrálii a na ostrově Vanuatu (ostrov uprostřed Tichého oceánu s přibližně 250 tisíci obyvateli, jejichž hlavní obživou je pěstování kokosů, kurzy potápění pro turisty a zakládání holdingů s mnohamiliardovými obraty).

Geoffrey Taylor Vstup rodiny Taylorových do světa globálního offshorového byznysu řídil Geoffrey Taylor – muž, který má titul ze své vlastní Southern Pacific University a skvěle rozumí tomu, jak využívat šedé zóny v globálních finančních schématech. Ve Spojených státech byl vyšetřován pro napojení na organizovaný zločin, obchod s drogami a legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Jeho manželka Priscilla se zpočátku starala o PR jeho aktivit a speciálních služeb: Taylorova specializovaná firma GT Group se sídlem na Vanuatu zvládla založit pro jeho klienty na 2,5 tisíce schránkových firem. Později Priscilla začala figurovat i jako ředitelka desítek firem, které Taylorovi zřizovali.

Jejich synové Michael Taylor a Ian Taylor jsou ředitelé dalších stovek firem. Ian Taylor vystupuje jako ředitel a jednatel i v desítkách firem zakládaných z Česka se sídlem v Londýně. A totéž platí o jeho bývalé ženě Rachel Amy Erickson. Do tohoto podnikání zapojila rodina i svou vlastní hospodyni – Filipínku Necitu Manceau. Právě firma, jejíž listiny tato uklízečka podepisovala, se ocitla v hlavní roli skandálu s pašováním zbraní. Koncem roku 2009 celníci na bangkokském letišti zastavili letadlo, které mělo vézt materiál pro petrochemický průmysl. Bylo ovšem napěchované granáty a raketovými střelami a v Thajsku přistálo k natankování při cestě ze Severní Koreje do Íránu. Pronajaté jej měla společnost SP Trading, jež byla v témže roce založenou dceřinou společností VicAm, jíž zastupovala navenek právě Manceau. Kdo skutečně stál za obchodem se zbraněmi, nebylo nikdy vypátráno.

Taylor se vždy brání tím, že jen zakládal a prodával firmy klientům, kteří si tento servis objednali, a že s jejich trestnou činností nemá nic společného. Soudy mu daly ve všech těchto případech za pravdu.

Kauzy, ve kterých rodin Taylorova figurovala:

Zástupní ředitelé to ostatně na svých webech inzerují jako svou přednost

„Nominee servis je služba, kdy zajišťujeme maximální možnou anonymitu vlastníků společnosti dosazením místního občana jako ředitele, případně jako akcionáře společnosti.“

„(Nominee) služba je nejčastěji využívána pro (…) řešení hrozícího konfliktu zájmů.“

Český Finanční analytický úřad (FAÚ) nepovažuje za rizikový už samotný výskyt nastrčených zástupců. “Nicméně jde často ruku v ruce s dalšími rizikovými faktory, jako jsou sídlo společnosti v daňovém ráji a nemožnost zjistit skutečného majitele, proto mohou být potencionálně rizikovými,” připouští ředitel FAÚ Libor Kazda.

Stíhání nastrčených ředitelů by navíc podle něj bylo v ČR velmi problematické: “Tyto osoby pobývají zpravidla mimo ČR a i případného nezákonného jednání by se tedy dopouštěly mimo území ČR. Z toho důvodu mi není nic známo o nějakých stíhaných či odsouzených.”

 

Text vznikl za přispění Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Napište nám váš názor

Váš email nebude zveřejněný