Smrt právníka

Pavla Holcová, OCCRP, Novaya Gazeta

Sergej Magnitský pracoval pro amerického investora Billa Browdera a jeho firmu Hermitage Capital. Browder se rozhodl vydělávat na revitalizaci ruských firem. Podle novinářky Mášy Gessenové byla Browderova investiční strategie přímočará a efektivní.

„Chtěl kupovat malé ale významné podíly ve velkých ruských společnostech, zahájit vyšetřování, které by ve společnosti nevyhnutelně odkrylo nepravosti, a potom spustit proces reformace,“ popisuje Browderův plán Gessenová.

Reformování starých pořádků se většinou setkávalo s odporem. Browderovi se ale podařilo prosadit aspoň některé změny. A díky tomu hodnota jeho akcií rostla.

Putinova administrativa se o Browderovo podnikání začala zajímat hned po jeho prvních úspěších. Jeho zaměstnanci byli zváni do Kremlu, aby prezentovali své nápady na restrukturalizace firem a závěry jejich vyšetřování. Browder pevně věřil ve svoji strategii i v to, že Rusko se za Putina mění k lepšímu.

„Měl jsem za to, že prezident nepoleví, dokud neprosadí zákon a pořádek,“ okomentoval situaci Browder.

Svůj názor na Rusko změnil Browder až v roce 2005, kdy mu byl zakázán vstup do země. Na letišti v Moskvě mu oznámili, že nemá platné vízum. Když přes své kontakty zjišťoval, co se děje, ozval se mu překvapivě Arťom Kuzněcov z moskevského úřadu ministerstva vnitra, které se vízy běžně nezabývalo.

Kuzněcov se chtěl setkat a otázku víza probrat osobně. Browder to později ve své knize popsal jako varovný signál:

„Za deset let v Rusku jsem zjistil, že když úředník požádal o neformální setkání, znamenalo to jediné: chtěl úplatek…jako u podobných žádostí v minulosti jsem se rozhodl, že i tuto budu ignorovat.“

Přestože se Browder při několika dalších příležitostech pokoušel získat ruské vízum, nikdy se mu to už nepodařilo.

Operace Hermitage

William Browder založil Hermitage Capital v roce 1996. Společnost patřila mezi nejúspěšnější zahraniční investiční fondy v Rusku se spravovaným majetkem přes čtyři a půl miliardy dolarů (přes sto miliard korun).

William Browder

V zimě roku 2007 měl Sergej Magnitský hodně práce. Byl totiž jediným právníkem, který odmítl Browderovu nabídku přesídlit z bezpečnostních důvodů do Londýna. Potřeboval napsat všem ruským úřadům, co se zabývají finanční kriminalitou, že někdo ukradl Browderovu firmu Hermitage Capital. Apely Sergeje Magnitského nikoho nezajímaly, nikdo nezaložil žádný vyšetřovací spis.

Magnitský to ale nevzdal, a vypracoval podrobnou zprávu o obřím daňovém podvodu. A o necelý rok později, v létě roku 2008 obeslal touto zprávou sedm ruských vládních úřadů. Předložil důkazy, že šlo o podvod, do kterého byli zapojení lidé od policie, soudů, bank, auditoři, daňoví úředníci i ruská mafie.

Dokumenty, které předložil, jasně prokazovaly, že úředníci ze dvou moskevských daňových úřadů společně s jedenácti soudci, odsouzeným vrahem a za pomoci zaměstnanců Ministerstva vnitra doslova ukradli vlastnictví firmy Hermitage Capital Management. Podařilo se mu prokázat, že jménem ukradené firmy si tito úředníci vyžádali vrácení největší zálohy na dani v dějinách Ruska: šlo o 230 miliónů amerických dolarů (přes pět miliard korun). Tento neortodoxní požadavek byl vyřízen během jediného dne, a to 24. prosince 2007. Peníze byly převedeny na nové majitele společností a zmizely z ruského peněžního systému.

Místo toho, aby ruské úřady ocenily detailní a důsledný report o finančním podvodu, který do státní kasy mohl vrátit několik stovek milionů dolarů, byl Sergej Magnitský zatčen. Paradoxně v souvislosti s podvodem, který se předtím sám snažil odhalit. Oficiální obvinění znělo „za daňové podvody“.

Sergej Magnitský zemřel přesně 358 dní poté. Byl umístěn do jedné z nejhorších ruských věznic, moskevské Butyrky. Často nedostával najíst. Dozorci ho pravidelně bili s tím, že z něj chtěli dostat přiznání k tomuto podvodu. Jako další páku používali odpírání lékařské péče – Magnitský nakonec zemřel na neléčený zánět slinivky a žlučníku.

V době, kdy Sergej Magnitský umíral kvůli zločinu, který nejenže nikdy nespáchal, ale naopak objasnil, byly už vytunelované miliony v globálním finančním oběhu. Dostaly se do něj přes skořápkové firmy na Kypru, Britských Panenských ostrovech a ve Švýcarsku. Lidé, které Magnitský identifikoval jako pravděpodobné pachatele, si za ukradené a vyprané peníze nakupovali drahá auta a nemovitosti v Dubaji, Černé Hoře a Moskvě. Ruské úřady to opět nezajímalo.

Zatímco se Magnitského stav rapidně zhoršoval, Olga Stěpanovová, bývalá úřednice moskevského daňového úřadu, která osobně schválila vracení daňových záloh, si vyzvedávala klíče od svého nového avantgardního sídla na předměstí Moskvy v hodnotě 12 milionů dolarů. Předtím si s manželem už nakoupili rekreační domy v Dubaji a v Černé Hoře, které zaplatily v rámci sofistikovaného schématu přes švýcarské bankovní účty a sérii offshorových firem založených firmou GT Group.

Browderova zpráva pro Evropský parlament
Dokument popisující majetky Olgy Stěpanovové
Údaje o domech Olgy Stěpanovové

 

Tato právnická firma se předtím, než byla zrušena na příkaz novozélandských vyšetřovatelů, proslavila nejen zakládáním firem v offshorových destinacích, ale i ochotou spolupracovat s představiteli organizovaného zločinu, zkorumpovanými vládami a teroristickými skupinami.

  • GT Group

Skupina GT Group patřila rodině Taylorových, o kterých jsme už psali zde.

Jejich služby využívali v minulosti někteří čeští podnikatelé, mimo jiné i Petr Speychal a jeho skupina ČKD. Podle dokumentů z databáze Panama Papers Taylorovi využívali bankovní účty v české PPF bance.

William Browder, zakladatel a majitel Hermitage fondu, celou situaci pro OCCRP okomentoval:

“Ruská vláda je nastavená tak, aby od lidí vybírala daně, které pak úředníci ukradnou. A jde to až do nejvyšších pater vlády, k ministrům a možná ještě výš.”

Firemní lupiči

V červnu 2007 vtrhly pod vedením vyšetřovatelů Arťoma Kuzněcova a Pavla Karpova desítky úředníků Ministerstva vnitra do moskevské pobočky londýnské investiční firmy Hermitage. Zkonfiskovali server, sedm počítačů a pět krabic dokumentů. Stejný den a ve stejný čas vtrhli i do Firestone Duncan, malé právnické firmy, která se zabývala zejména audity a obchodním právem. Zkonfiskovaly dvě dodávky dokumentů a zranili jednoho ze zaměstnanců takovým způsobem, že následující dva týdny musel strávit v nemocnici. Jako důvod roztržky jim stačilo, že označil jejich povolení k domovní prohlídce jako podvrh.

William Browder tvrdí, že tento zásah byl nelegální, protože moskevská pobočka Hermitage nespadala pod Kuzněcova. Oficiálním důvodem k zásahu mělo být vyšetřování daňového podvodu jedné firmy. “Když jsme se ale dotazovali na finančním úřadě, pod který spadáme a který má na starosti naše daně, tak nám odpověděli, že všechny naše společnosti plně splňují literu zákona,” dodává Browder. Má za to, že tento zásah měl posloužit k tomu, aby se úředníci dostali k důvěrným firemním materiálům, jako jsou hlavičkový papír, razítka a potvrzení o registraci firem, které jsou využívány v rámci investičního holdingu.

“O čtyři měsíce a šest soudních sporů později jsme zjistili, že už tři z těchto firem už nevlastníme,” tvrdí Browder.

Během října prohrál holding hned šest soudních sporů s náhradou škody ve výši téměř jedné miliardy dolarů (přibližně 25 miliard korun). Právníci z Hermitage o soudních sporech ale netušili, natožpak aby věděli, že tyto soudní spory už prohráli. O celé situaci se dozvěděli až v okamžiku, kdy se jim na základě rozsudku ozvali exekutoři.

Nešlo jen o prohrané soudní spory. Browderova ukradená firma byla zastupována právníky, které si nenajali a nikdo o nich nikdy neslyšel.

„Evidentně to nebyli normální právníci,“ tvrdí Browder. „Protože ve všech případech okamžitě přiznali vinu a uznali falešné závazky.“

Překvapivá byla i opakující se jména soudního komparzu – tedy lidí najatých k tomu, aby se tvářili, že jde o normální soudní jednání. Právník Andrei Pavlov byl v jednom případě poradce pro žalobce a v druhém případě obhájce obžalovaného. Jeho žena Yulia Mayorovová byla v dalším případě poradce pro obhajobu. Podle pozdějšího zjištění Billa Browdera došlo dokonce k tomu, že jeden z členů obžaloby se vůbec nechtěl soudit, ale někdo zneužil jeho identitu poté, co mu byl ukraden cestovní pas.

Ukradený pas

“Okamžitě, jak dostali do ruky rozsudky, se policisté v čele s Kuzněcovovem (který byl organizátorem zásahu v kancelářích Hermitage a Firestone Duncan), vydali do banky, aby obestavěli firemní účty,” vysvětluje Browder.

Jenže firma Hermitage převedla své peníze na jiné účty hned poté, co byl Browderovi odepřen vstup do země.

“Měli jsme za to, že tím to skončilo,” říká Browder. “Následovalo ale ještě druhé dějství.”

Velké peníze v malé bance

Magnitskému bylo z kontextu jasné, že firma musela změnit majitele. Zjistil, že Hermitage nějakým způsobem změnila v Rusku registrovaného správce, a to z britské banky HSBC na firmu Pluton, o které ale nikdy nikdo neslyšel. Pluton byla společnost z Tatarstánu a jejím jediným vlastníkem byl Viktor Markelov, kriminálník odsouzený v roce 2001 za vraždu.

To se mohlo stát jedině tak, že nový majitel měl k dispozici stanovy společnosti, razítka a hlavičkový papír – věci, které si policie odvezla před pár měsíci.

V prosinci 2007 poskytl Sergej Magnitský tyto informace vyšetřovatelům. A vyšetřovatelé tento případ přidělili přesně těm stejným lidem, kteří organizovali zásah v sídle společností Hermitage a Firestone Duncan: Kuzněcovovi a Karpovovi.

Magnitský obeslal ruské rejstříkové soudy s tím, že firma Hermitage byla ukradena a požadoval, aby úředníci zmrazily její účty.

“Nakonec se ozval někdo z rejstříkového soudu v Khimki na předměstí Moskvy, kde byla naše firma nově zaregistrována. Napsali nám, že teď má firma účet u Universal Savings Bank,” vysvětluje Browder.

Universal Savings Bank (USB) byla tou dobou miniaturní banka se základním jměním 1.5 milionu dolarů. Vlastnil ji Dmitry Kluyev, který byl v roce 2006 odsouzen za nelegální získání podílů ve firmě na zpracování železné rudy. Magnitský pak objevil další účet, tentokrát v Intercommerce Bank.

Na výpisech z účtu si všiml několika podezřelých operací, kdy na kontě firmy zničehonic přistál větší objem peněz. To ho vedlo k přesvědčení, že moskevské daňové úřady číslo 25 a 28, kam byly firmy z Hermitage přeregistrovány krátce po policejním zásahu, už mají s podobným jednáním zkušenost.

Využil veřejné databáze, která poskytuje informace o velkých bankovních operacích. Tam našel důkaz, že oba daňové úřadu složily na účty jak v USB, tak v Intercommerce peníze v celkové výši 230 milionů dolarů, tedy přesně stejnou částku, jako společnost Hermitage zaplatila na daních v roce 2006. A tak hledal dál. Podle Magnitského výpočtů ukradly mezi lety 2006 a 2007 tyto daňové úřady téměř půl miliardy dolarů na základě neoprávněného vracení daní.

Hledání vzorce

Prominentní ruské investiční bance Renaissance Capital se v roce 2006 povedlo obrovsky vydělat na základě Putinova zákona, který vyhlašoval, že akcie Gazpromu mohou vlastnit jen ruské firmy. Renaissance pak musela zaplatit dalších 108 miliónů amerických dolarů na odložených daních. Magnitský prověřil bankovní převody v té stejné databázi, jakou použil pro Hermitage, a přišel na to, že dceřiná firma Renaisance Capital s názvem Rengaz složila na účty v USB a Intercommerce Bank peníze v celkové výši 107 miliónů amerických dolarů, tedy téměř identickou částku, jako zaplatila na daních.

U Hermitage to bylo podobné. Lidé, co firmu ukradli, použili stejné triky: antedatované smlouvy, ze kterých vyplývá, že Hermitage dluží 974 milionů dolarů řetězci offshorových firem. Tedy přesně částku, která se rovnala výnosům v roce 2006. Zajímavé bylo, že vůbec nešlo o splacení fiktivního dluhu. Plán byl totiž takový, že zisky firmy se po započtení tohoto dluhu budou rovnat nule. A tím pádem může firma požádat o vrácení daňových záloh, a to přibližně ve výši 230 milionu dolarů. Tyto peníze ale už rovnou měly jít na účty konspirátorů, kteří za ukradením Hermitage stáli.

Když pak Magnitský porovnal dění ve firmě Rengaz a Hermitage, našel další společné rysy podvodu, a to falešné soudní spory, které se odvolávaly na padělané smlouvy uložené na stejném moskevském daňovém úřadu. Dokonce i komparz byl stejný – žalující strana, právníci i obhájci, dokonce se celé dění odehrálo na stejných soudech v Moskvě, v Kazani a v Petrohradě. Nečekanou pointou pak bylo, že Dmitry Kluyev, majitel banky USB, byl daňovým poradcem firmy Rengaz.

Zásadní rozdíl mezi kauzou Hermitage a Rengaz byl ale v tom, že v investiční bance Renaissance Capital se nikdo neozval, nikdo nepoukázal na pochybné jednání úřadů. Mohlo jim to totiž být jedno – jediní okradení byli ruští daňoví poplatníci a firma Rengaz byla jen nástrojem.

“Když se tohle všechno stalo, napsali jsme trestní oznámení snad na všechny možné trestní orgány v Rusku. V Renaissance to nikdy neudělali,” okomentoval situaci pro OCCRP Browder.

Jochum Horn, zástupce ředitele Renaissance Group, opakovaně popřel, že by se jim něco podobného stalo. Podle tiskové mluvčí ruského Ministerstva vnitra Iriny Dudukiny se žádné dokumenty k těmto transakcím nedochovaly. Údajně shořely při dopravní nehodě a následném výbuchu dodávky, která dokumenty týkající se Renaissance i Hermitage převážela.

Magnitský byl obviněn z daňových úniků. Téměř rok seděl ve vězení, aniž by došlo k soudnímu procesu. Lidskoprávní výbor tehdejšího prezidenta Medveděva sice potvrdil, že Magnitský byl zatčen protiprávně, a že byl mučen a mlácen vyšetřovateli, kteří se z něj snažili dostat přiznání k daňovému podvodu. Výbor potvrdil i to, že dozorci dostali příkaz odepřít Magnitskému lékařskou péči. V reakci na zprávu Lidskoprávního výboru byli dva níže postavení úředníci označeni jako ti, kdo mohou za Magnitského smrt. Ti ostatní, kdo opravdu nesli zodpovědnost za právníkův osud, skončili povýšení nebo přesunutí na Ministerstvo obrany do sekce veřejných zakázek.

Bill Browder nakonec přišel spíš o iluze než o peníze. O těch 230 milionů dolarů, které byly vráceny na dani, přišli ruští daňoví poplatníci, nikoliv Hermitage Capital. Z Browdera se stal aktivista, který bojuje za to, aby smrt Sergeje Magnitského nebyla úplně zbytečná. Americký kongres na základě Browderovy iniciativy pojmenované Spravedlnost pro Sergeje odhlasoval takzvaný “Magnitského” zákon, který má zabraňovat lidem zodpovědným za Magnitského smrt ve vstupu do Spojených států, a navíc umožňuje zmrazit jejich bankovní účty. Seznam je k nahlédnutí zde. Jako odvetu přijalo ve stejném roce Rusko takzvaný “Dima Jakovlevův zákon”, který zabraňuje americkým občanům adoptovat ruské děti a zpřísňuje pravidla pro fungování neziskových organizací.

 

Napište nám váš názor

Váš email nebude zveřejněný