Bratrstvo finanční pračky pochází z Ruska

Pavla Holcová, Steffi Černá

V rámci mezinárodního projektu investigativních novinářů z 31 zemí jsme analyzovali bankovní převody, o nichž získala informace naše partnerská organizace OCCRP a ruský deník Novaja Gazeta. Mezi lety 2011 a 2014 pouhých 21 skořápkových firem poslalo 26 746 plateb z účtů v lotyšské Trasta Komercbance a Moldavské Moldincombance. Platby odešly do globálních finančních ústavů zhruba ve stovce zemí po celém světě, a to téměř bez povšimnutí.

Zjistili jsme, kdo jsou strůjci těchto schémat, na kterých českých a slovenských účtech peníze skončily nebo kam dál putovaly a kdo na tom celém profitoval.

Chyť mě, když to dokážeš

Seznam bank, které jsou součástí Globální pračky .

Peníze, které pocházejí z machinací s veřejnými rozpočty v Ruské federaci a které bylo třeba legalizovat, se shromáždily na bankovních účtech v několika ruských bankách, mimo jiné i v První česko-ruské bance.

Hlavní roli sehrály Ruská zemská banka (RZB), moldavská Moldincombank a lotyšská Trasta Komercbanka (tato banka se objevuje i v příběhu Sergeje Magnitského). Přes spletitou strukturu 21 firem, existujících pouze na papíru coby prázdné skořápky bez zaměstnanců, se tak až do roku 2015 nedohledatelně přelilo a legalizovalo přes 25 miliard dolarů (přes 625 miliard korun).

Peníze zpravidla pocházely z tisíců transakcí, jimiž byl v Rusku porušen zákon: provize z předražených veřejných zakázek, daňové úniky, úplatky, zpronevěry, falešné půjčky, celní podvody. Kvůli zdání legálnosti jsou však tyto peníze promíchány s naprosto reálnými platbami za služby a zboží. Odborně se tomu říká vrstvení a jeho účelem je ztížit sledování a dohledání nelegálních peněz. Poté, co se miliardy smíchají a zlegalizují v globálním finančním systému, putují znovu ke svým ruským majitelům: státním úředníkům a podnikatelům.

 

Jak to fungovalo v Rusku…

Ruská zemská banka (RZB) sloužila jako depozitář pro peníze, jejichž původ jsme se snažili osvětlit. Moldavští vyšetřovatelé poskytli OCCRP zprávu, v níž je uvedeno, že mezi lety 2012 a 2014 převedla Ruská zemská banka na účet moldavské Moldincombank 152,5 miliard rublů (přibližně 65,7 miliard korun). Většina těchto peněz pak pokračovala do lotyšské Trasta Komercbanky a odtud dál na evropský finanční trh. Více o RZB zde.

Moldavskou banku Moldincombank si jeden z duchovních otců systému Alexandr Grigorijev nevybral náhodně. Moldavské soudy totiž v celém schématu hrají zásadní roli, přičemž trik, který je využívá, je v podstatě prostý.

Člověk, který potřeboval legalizovat peníze, založil tři firmy, zpravidla dvě ve Velké Británii a jednu v Rusku. Britská firma A fiktivně půjčila britské firmě B obrovskou, často mnohamilionovou částku peněz. Do smlouvy o půjčce navíc přidala klauzuli o obří pokutě v případě nesplácení. Ručitelem půjčky byla firma z Ruska s nastrčeným jednatelem z Moldavska. Firma B odmítla půjčku splácet, a tak šly všechny tři firmy k moldavskému soudu. Ten pak rozhodl, že půjčka – a v některých případech směnka – je v pořádku, a že ruská firma musí zaplatit. Tím pádem dal soud oficiální důvod pro převod peněz z Ruska do zahraničí. Z Ruska tak peníze mohly bezproblémově odplout dál do globálního bankovního světa.

Mimochodem, směnky často obsahovaly očividné chyby ve jménech účastníků obchodní transakce (vysvětlení může být prozaické: ač měly být údajně sepsané v Londýně, ve skutečnosti vznikly v Rusku nebo v Moldavsku).

O celém mechanismu jsme podrobněji psali zde.

Kišiněv, foto: Niels Ahlmann Olesen, Berlingske

 

…a jak to prasklo v Moldavsku

Podvody s falešnými půjčkami a směnkami a zkorumpovanými soudci se nakonec provalily. Viorel Morari, šéf Protikorupčního útvaru na moldavské prokuratuře, to pro OCCRP shrnul: “V současné době je vedeno trestní stíhání proti šestnácti moldavským soudcům. Na jednoho jsme vydali mezinárodní zatykač. A jeden během vyšetřování zemřel. Takže u soudu skončilo 14 případů. Čtyři soudní exekutoři byli obviněni, jeden se postrádá, tak jsme na něj také vydali mezinárodní zatykač. Dva z těchto případů už jsou u soudu. A navíc prošetřujeme sedm lidí z banky Moldincombank.”

Moldincombank je jedna z největších a nejstarších moldavských bank. Banka byla původně státní a jmenovala se Strojbank. Objemy peněz, které přes tuto banku ročně protečou, zrovna neodpovídají charakteristice Moldavska jako nejchudší evropské země. Po převratu v roce 1991 se banka dostala do rukou soukromých majitelů. Přes anonymní offshoreové firmy byl majoritním vlastníkem Vjačeslav Platon, jedna z prominentních postav ekonomické kriminality v Moldávii.

Z Moldincombank putovaly peníze buď přímo do dalších evropských finančních ústavů, nebo do Trasta Komercbanky, která kdysi nabízela jednoduchý vstup na bankovní trh Evropské Unie.

Trasta Komercbanka byl finanční ústav, který po mnoha skandálech přišel v roce 2016 o bankovní licenci. Podle oficiálního vyjádření lotyšských finančních úřadů přišla banka o licenci kvůli tomu, že “závažným způsobem porušila [bankovní předpisy] v řadě svých aktivit” a její majitelé Igor Buimister and Ivan Fursin “nebyli schopni dostát svým závazkům vůči bance.”

Foto: Jyrki Ojala, Yle, MOT

Byla to také jedna z bank, jejíž služby využívali podvodníci zodpovědní za případ Sergeje Magnitského, psali jsme o tom zde.

V moldavské Moldincombank a lotyšské Trasta Komercbank měly otevřené účty skořápkové firmy registrované zejména ve Velké Británii, ale i na Kypru nebo na Novém Zélandu. Tyto firmy sice podle daňových přiznání nikdy reálně nepodnikaly, zato však posílaly milióny dolarů na účty vedené v českých a slovenských bankách.

Kromě podobně vytvářených názvů mají společnou ještě jednu věc: všechny jsou jak v Rusku, tak v Moldávii vyšetřovány pro podezření z praní peněz. Například kyperské firmy Crystalord Limited a Atlanta Sales Limited zakládala buď přímo Elena Papapavlou nebo společnost CyWorld Group, jejíž je zaměstnankyní. CyWorld Group je kyperská společnost, která zakládá, registruje a prodává firmy. Papapavlou napřed souhlasila, že se s námi sejde a odpoví na naše otázky ohledně firmy Crystalord, následně pak ale přestala odpovídat na telefonáty a místo ní nám zavolal muž, který se představil jen jako Andreas. Tvrdil, že o vyšetřování firmy Crystalord nic neví, takže se s námi nemá o čem bavit.

Elena Papapavlou byla mimo jiné tajemnicí Fynel Ltd – firmy, která figuruje v případu Sergeje Magnitského.

Kdo to celé vymyslel

Podle informací, které máme k dispozici, mohou tři hlavní autoři neboli architekti systému na praní a vyvádění peněz pocházet z Ruska. Jsou to ruský bankéř a developer Alexandr Grigorijev, který úzce spolupracoval s Igorem Putinem – bratrancem současného ruského prezidenta Vladimira Putina. Více se o Alexandrovi Grigorijevovi a jeho bance můžete dočíst zde. Druhým strůjcem systému na praní peněz je Sergej Magin alias Dvouprocentní Serjoža. Ten si z celkové částky vypraných peněz měl brát dvě procenta jako poplatek za legalizaci. Sergej Magin mimo jiné řídil i britskou společnost, jejíž jménem obdržela rakouská pobočka japonské korporace Hitachi přes půl milionu eur, které však pocházely z Globální pračky. Podle některých ruských médií je Magin majitelem krymské banky Mast-Bank, kde údajně v managementu opět figuroval Igor Putin.

Třetím „architektem“ je Vjačeslav Platon, jehož portrét si můžete přečíst zde. Všichni tři jsou v současné době ve vězení.

Kdo na tom mohl vydělat

Peníze z “Globální pračky” se proměnily v platby za luxusní zboží jako kožichy nebo šperky, odměny za turné hudebních skupin po Rusku, nebo jako platby malým neziskovým organizacím, které propagují ruský pohled na svět v Evropské Unii. Konkrétním příkladem je kauza Mateusze Piskorského, polského vůdce pro-kremelské strany, který byl zatčen kvůli špionáži ve prospěch Ruska.

Soudní spis Spojené státy versus Pavel Flider

Dalším případem, který ukazuje na to, že část vypraných peněz sloužila jako šedá kapitola ruského rozpočtu, je kauza americké firmy Trident International Corp, kterou vlastnil Pavel Semjonovič Flider. Jako naturalizovaný občan Spojených států byl Flider v roce 2015 obviněn z pašování amerických high-end elektronických komponentů do Ruska, kde se dostávaly k místním firmám s vojenskou technikou.

Agenti americké FBI u soudu vysvětlili, že Flider dodával elektroniku “firmám dobře známým v ruském vojensko-průmyslovém prostředí, z nichž tři byly […] zasaženy americkými sankcemi proti ruským vojenským subjektům.”

Ve schématu, které Flider k pašování využíval, figuroval i převod 197 500 dolarů z české PPF banky.

 

Alexej Krapivin, zdroj: Facebook AK

Nepodařilo se nám dopátrat, u koho skončily všechny peníze, jejichž pohyb na účtech českých a slovenských bank jsme se snažili rozklíčovat. Z lidí, u kterých už vyprané peníze mohly skončit, nejvíc vyčnívá Alexej Krapivin. Tento známý ruský podnikatel je synem Andreje Krapivina, poradce a blízkého přítele Vladimira Jakunina, bývalého šéfa mocné ruské instituce Ruských železnic. Jakunin se jako člen vnitřního okruhu Vladimíra Putina ocitl v roce 2014 na sankčním listu USA i Austrálie. Spolu byli nejen v řadách ruské tajné služby FSB, ale také zakládali legendární družstvo vlastníků nemovitostí Ozero.

Vzhledem ke Krapivinovým velmi dobrým vztahům s Jakuninem se z něj stal hlavní dodavatel Ruských železnic. Jeho firmy, ač existovaly pouze formálně a s nastrčenými jednateli, získávaly obrovské množství státních zakázek jak od Ruských železnic, tak v rámci budování zázemí pro olympiádu v Soči. Jeho podnikání se utěšeně rozrůstalo, vlastnil desítky společností a několik bank.

Jakunin popisoval pro ruské noviny Vedmosti Andreje Krapivina jako “starého přítele” a “neplaceného poradce, který velmi dobře rozumí bankovnictví”. Problém je podle agentury Reuters v tom, že milióny dolarů z veřejných zakázek skončily u firem, které neměly vůbec nic společného s jakoukoliv prací pro železnice. A některé z těchto firem dokonce neměly nic společného vůbec s ničím, protože existovaly pouze pro-forma, nikdy nepodnikaly a neměly žádné zaměstnance.

Andrej Krapivin byl obchodním partnerem ruského bankéře Germana Gorbuntsova. Podle agentury Reuters spoluvlastnili Kapitálovou komerční banku (STB podle iniciál v ruštině). Poté, co se Krapivin ve zlém rozešel s Gorbuntsovem, odstěhoval se German Gorbuntsov do Londýna, a to údajně s kompromitujícími výpisy z bankovních účtů vlivných  Rusů. V Londýně přežil svoji vlastní vraždu, kdy ho nájemný vrah šestkrát postřelil.

Podle dokumentů, které máme k dispozici, je Alexej Krapivin majitelem belizské společnosti Redstone Financial Ltd a panamské společnosti Telford Trading. Obě tyto společnosti dostávaly na své švýcarské účty dolarové platby v celkové hodnotě 266 milionů dolarů (tedy necelých sedm miliard korun). Většina peněz byla na účty Krapivinových firem poslána od britských firem Ronida, Seabon, Tenby a Valemont Properties. Všechny tyto firmy jsou v britském obchodním rejstříku evidovány jako neaktivní a mají nastrčené jednatele z Ukrajiny. A všechny tyto britské společnosti popisují zprávy jak ruských tak moldavských vyšetřovatelů jako nástroje na praní peněz.

Miloš Zeman, Vladimir Jakunin, Václav Klaus na akci pořádané Jakuninem, zdroj: Dialog civilizací

Podobně jako Alexej Krapivin, je přítelem Vladimíra Jakunina i český prezident Miloš Zeman. Ten rád navštěvuje Jakuninem pravidelně pořádanou konferenci Dialog civilizací na Rhodosu a minulý rok zde byl i jedním z hlavních řečníků. Zemana s Jakuninem údajně seznámil bývalý vysoký důstojník komunistické armády Zdeněk Zbytek před více než deseti lety. Zemanova účast na Jakuninově konferenci vzbudila bouřlivou reakci veřejnosti, a to nejenom z důvodu, že Vladimír Jakunin je od března roku 2014 na americkém a australském sankčním seznamu, ale také proto, že návštěva prezidenta Zemana, jeho ženy a několika členů jeho týmu, byla v roce 2014 placena pořadateli. Jakunin je kontroverzní osobou i v samotném Rusku, kde podle opozičního blogera Alexeje Navalného získala Jakuninova rodina obrovský majetek zejména díky korupci a zneužívání moci. Ke správě majetku pak Jakunin a jeho rodina využívají offshorové společnosti. Jakunin přijal v roce 2015 pozvání na Pražský hrad na akci Let My People Live!. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček popřel, že by byl Jakunin pozván přímo Milošem Zemanem. Ten se však s Jakuninem potkal na slavnostní večeři v Obecním domě. V roce 2015 byl Vladimir Jakunin odvolán z pozice šéfa Ruských železnic.

Přestože je většina firem z popsaného schématu v současnosti vyšetřována, není úplně jisté, že se někdy dočkáme nějakého výsledku. Moldavští vyšetřovatelé se v této kauze potýkají s neochotou ruských úřadů, které s nimi hrají ping-pong a místo odpovědi je odkazují na další a další oddělení ruské FSB (zpravodajské agentury Federální služby bezpečnosti FSB). Problémem totiž je, že zástupci FSB se objevili ve vedení minimálně jedné z bank, která vyvedla miliardy z Ruska. Podobně choulostivá je i přítomnost Putinova bratrance Igora Putina, který se také pohyboval ve vedení Ruské zemské banky, která je dle vyšetřování důležitou součástí celého systému.

Má se za to, že praní peněz je zločin bez obětí. Není to ale pravda. Praní peněz kazí finanční prostředí všech zemí, kde se odehrává. Banky, které mají fungovat na principu vysokých právních, profesionálních i etických standardů ztrácejí svoji integritu. Pokud banka nechá bez jakýchkoliv otázek projít velmi podezřelou platbu, ať už z nedbalosti nebo proto, že někdo uplatil jednatele a úředníky, stává se banka komplicem.

Podle vyjádření vyšetřovatelů útvarů zabývajících se finanční kriminalitou i lidí ze samotného bankovního sektoru se ukázalo, že české prostředí je sice oblíbené svou pozicí na rozhraní Evropské unie a Eurozóny, ale české bankovní ústavy podezřelé transakce hlásily a kontrolní mechanismy fungují.

 

Text vznikl za přispění Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a s přispěním Davida Grossmanna a Marie Kučerové. Infografiku vytvořila Lenka Matoušková.

Napište nám váš názor

Váš email nebude zveřejněný