Banka paní starostové

Jurij Lužkov každoročně trávil několik dní až týdnů v České republice (než ho v roce 2010 tehdejší ruský prezident Dimitrij Medveděv odvolal z funkce starosty Moskvy). Spekulovalo se dokonce o tom, že přes nastrčené firmy vlastnil Lužkov v Karlových Varech nemovitosti. Jeho žena v lázeňském městě na západě Čech vlastní hotel Quisisana, který leží naproti grandhotelu Pupp. Ten je považovaný za nejluxusnější hotel v Karlových Varech.

V uniklých diplomatických zprávách známých jako Wikileaks popsal americký velvyslanec v Rusku John Beyrle Jurije Lužkova jako člověka, který sedí na vrcholu korupční pyramidy. „Lužkov dohlíží na systém, ve kterém je téměř každý zapojen do nějaké formy korupce nebo kriminálního chování,“ napsal v roce 2010 Beyrle. „Analytici identifikovali tři stupně moskevského kriminálního světa. Lužkov je na vrcholu. FSB, MVD a milice jsou na druhé úrovni. Běžní zločinci a zkorumpovaní inspektoři jsou na nejnižší úrovni.“ Beyrle navíc dodal, že Lužkovova manželka Jelena Baturinová měla vazby ke kriminálním skupinám, a to zejména k Solncevskému bratrstvu – jedné z nejznámějších a nejbrutálnějších ruských mafiánských skupin.

Pár popřel obvinění jako „naprostou blbost„.

V roce 2011 – rok poté, co Lužkov opustil kvůli nařčení z korupce post primátora – prodala Jelena Baturinová banku novým akcionářům: šesti kyperským firmám. Jednu z nich s názvem Boaden Ltd, která kontrolovala 16.35 procent Ruské zemské banky, vlastnil podnikatel z Petrohradu Alexandr Grigorijev. Ten se také stal předsedou správní rady banky.

“Když Jelena Baturinová začala rozprodávat své majetky, dostali jsme nabídku na odkup podílu v Ruské zemské bance. Rozhodli jsme se, že banka a developerská společnost jsou vhodná kombinace. A tak jsme koupili menšinový podíl,” odpověděl Alexandr Grigorijev na dotazy OCCRP.

Grigorijev si do banky také dovedl nový manažerský tým. Jedním z členů nového vedeni byl až do roku 2014 Igor Putin, bratranec ruského prezidenta Vladimíra Putina.

O Alexandru Grigorijevovi se toho moc neví. Byl prezidentem Ruské boxerské asociace a je spoluvlastníkem developerské firmy SU-888, kde byl Igor Putin členem správní rady. Putin s Grigorijevem se také potkali v bance Promsberbank, Grigorijev ji vlastnil a Putin byl členem správní rady.

Krátce poté, co banku převzali noví akcionáři, si Ruská zemská banka otevřela korespondenční, tedy jakýsi partnerský účet v moldavské bance Moldincombank. Podle vyšetřovatelů právě tehdy začaly mezi oběma bankami podezřelé bankovní operace. Více o celém systému a podezřelých bankovních operacích jsme psali zde.

Igor Putin v roce 2014 rezignoval na členství ve správní radě obou bank. V ruském vydání časopisu Forbes z 10. února 2014 k tomu řekl:

“Má osobní zkušenost, kterou jsem získal v posledních letech, ukazuje jako pravdivé tvrzení, že ruský bankovní systém by se měl rehabilitovat a očistit o kontroverzní banky, v jejichž čele stojí lidé s pochybnou pověstí.” Dále pak dodal, že “některé mé zdroje mě varovaly před reálnou situací v bance RZB a potvrdili tak moje obavy. Když jsem zjistil, že není v moji moci změnit finanční politiku, rozhodl jsem se rezignovat na post člena správní rady banky.”

Igor Putin se ke svému angažmá v RZB nechtěl pro OCCRP vyjádřit. Po svém synovi pouze vzkázal, že už všechno řekl v ruském časopisu Forbes.

V říjnu roku 2014 přišla RZB o bankovní licenci kvůli porušení předpisů proti praní špinavých peněz. Alexandr Grigorijev byl zatčen o rok později, a to během večeře s přítelkyní v jeho vlastní luxusní restauraci Sfera v centru Moskvy. Byl obviněn z bankovních podvodů v celkové výši přes miliardu rublů, tedy něco přes 440 milionů korun, a to v kauze finanční instituce Doninvestbank.

Později vyšetřovatelé přidali další obvinění. Grigorijev má být údajným pokladníkem organizované zločinné skupiny, která je ve světě známá jako Podolský gang. Podolský gang tvořilo odhadem 500 lidí a byl považován za jednu z nejsilnějších ruských mafiánských skupin devadesátých let. Členové této skupiny nejenom že tunelovali banky, ale prokazatelně z nich vyvedli přes 46 miliard dolarů v likvidních aktivech – tedy v něčem, co jde rychle a bez větších nákladů přeměnit na peníze. K tomu využívali banky Moldávie a pobaltských států.

Grigorijevův právník popřel, že by jeho klient měl s Podolským gangem cokoliv společného.

Podle ruských médií se pár dní před zatčením Grigorijev pokusil uplatit vysoce postaveného ruského úředníka, aby se nedostal do problémů. Údajně měl nabídnout částku přesahující v přepočtu 100 miliónů korun. Úředník prý Grigorijeva ujistil, že se nemá čeho obávat a s celou částkou zmizel neznámo kam.

Když se vyšetřovatelé Grigorijeva ptali, jestli má v plánu vzdát se ukradených peněz, odpověděl, že s obviněními nemá nic společného a navíc dodal, že žádné peníze nemá.

V současné době je Grigorijev ve vězení v Rusku, jeho podmínečné propuštění na kauci soud zamítl.  Teprve v únoru 2017 vyšetřovatelé uzavřeli vyšetřování všech známých kriminálních skutků Alexandra Grigorijeva. Kdy a jestli vůbec jeho kauza dorazí k soudu není jasné. Moldavský parlament totiž nedávno vydal tiskovou zprávu, ve které tvrdí, že Rusko nechce poskytnou důležité materiály nutné pro vyšetření schématu takzvané „Globální pračky“ (kterou popisujeme zde), a že tím maří vyšetřování. Na čí popud se tak děje, není úplně jasné.

Text vznikl za přispění Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Zdroj úvodní fotografie:Kremlin.ru, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons