Příběhy čtyř ukrajinských civilistů vězněných Rusy se v mnohém liší. Jeden byl zadržen pouze na den, kdežto ostatní na několik týdnů či měsíců. Jiný se dostal domů poté, co jeho žena zaplatila výkupné. Dalšího po měsících v ruské vězeňské kolonii propustili při výměně vězňů. Jejich zážitky přesto něco spojuje, a to otřesná míra brutality, s jakou s nimi zacházeli ruští vojáci. Příběhy zajatých ukrajinských mužů přinesl ukrajinský investigativní web Slidstvo.info.
Varování: Článek obsahuje popisy sexuálního násilí a znásilnění.
Když Viktora Soldatova odvedli k výslechu, ruští vojáci mu řekli, že se bude moci brzy vrátit domů. Propustili jej po devíti měsících, během nichž ho mučili natolik, až se pokusil o sebevraždu.
Ve svém vyprávění vzpomíná, jak ho hodili na stůl. „Čtyři z nich mě drželi — dva za ruce, dva za nohy. Stáhli mi trenýrky a začali mě šťouchat do hýždí, nevím čím, asi gumovým obuškem. Byl jsem v tak zoufalém stavu, že jsem už nic nechápal.“ Pak mu prý řekli: „Víš, co ti uděláme? Všichni dohromady a každý zvlášť?“
Soldatov pracoval jako správce IT v přístavní továrně v jihoukrajinském Chersonu. Zadrželi ho v srpnu 2022, několik měsíců poté, co Rusové dostali pod svou kontrolu velkou část tohoto regionu. Soldatov dosud nepochopil, proč se právě on stal terčem útoku. Zdálo se mu, že se vyšetřovatelé soustředili spíše na jeho mučení než na získávání informací. „Moje odpovědi na jejich otázky je nezajímaly,“ říká. „Ať jsem odpověděl cokoli, na výsledek to nemělo žádný vliv.“
Po jeho propuštění byla velká část Chersonské oblasti během ukrajinské protiofenzívy osvobozena. Teď se však zdá, že podpora Západu je nejen nedostatečná, ale i nejistá, a průběh války se tak opět obrací ve prospěch Moskvy, popisuje Slidstvo.info. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj proto varuje před obnovenou ruskou ofenzívou, osvobozené oblasti se totiž mohou znovu dostat pod ruskou okupaci. Mezitím se objevují další a další příběhy o utrpení, kterému jsou vystaveni ti, kdo se ocitli v područí Rusů.
Násilí
Soldatov byl jedním ze čtyř mužů z Chersonské oblasti, s nimiž ukrajinský partner OCCRP, Slidstvo.info, vedl rozhovor po jejich zadržení okupanty. Všichni čtyři jsou civilisté, jeden z nich se však po začátku invaze připojil k místní domobraně a další dva byli aktivní v podzemním odboji proti ruské nadvládě.
Muži popsali novinářům, jak krutě byli mučeni. Jejich ruští věznitelé je vystavovali stresovým situacím, waterboardingu a častému bití. Existuje ale ještě jeden způsob mučení, o němž se v ukrajinské společnosti tolik nemluví. Všichni čtyři uvedli, že čelili sexuálnímu násilí, včetně elektrických šoků na genitáliích, znásilňování různými předměty a výhružek kastrací.
Mnoho detailů z výpovědí jednotlivých mužů nelze nezávisle ověřit. Se všemi příběhy však byli seznámeni ukrajinští prokurátoři, kteří novinářům potvrdili, že příběhy, jež jim bývalí zajatci vyprávěli, odpovídají tomu, co oznámili orgánům činným v trestním řízení. V jednom případě bylo vydáno předvolání k soudu pro údajného pachatele, třiadvacetiletého ruského vojáka. Další tři kauzy jsou nadále vyšetřovány.
Prokuratura uvedla, že případů sexuálního násilí na ukrajinských mužích ze strany ruských okupačních sil bylo zaznamenáno 101, z toho 50 v Chersonské oblasti. Počet je však značně podhodnocený, podle odborníků se muži často zdráhají sexuální násilí nahlásit. „Tento typ násilí je pro Rusy nástrojem, jak dosáhnout toho, co chtějí, a přeživším bude zároveň nepříjemné o tom mluvit, budou to dělat co nejméně,“ říká Ihor Děmjaňuk, vedoucí sekce vyšetřování válečných zločinů z policejního oddělení Chersonské oblasti. „Mluvit o tom je ale důležité, aby celý svět viděl, co se v naší zemi, na okupovaných územích, děje.“
Ruská vláda popírá, že by se její vojáci na Ukrajině dopouštěli válečných zločinů.
„Samozřejmě jsem křičel“
Kněz Serhij Chudinovič je dlouholetým aktivistou za nezávislou Ukrajinu. Když byla země v roce 1990 ještě sovětskou republikou, jako teenager byl prý zatčen za vyvěšování žlutomodrých ukrajinských vlajek v okolí svého rodného města severně od Chersonu.
Poté, co v roce 2022 Chersonskou oblast obsadili Rusové, se jeho kostel stal v hlavním městě regionu důležitým centrem odporu, kde se vyměňovaly potraviny, služby, léky nebo pohonné hmoty. Chudinovič si myslí, že právě proto se na něj Rusové zaměřili. „V kostele jsem neměl žádné zbraně, ani tam žádné být nemohly. Ale dělali jsme věci, které oni považují za nebezpečné… Ukrajinský kněz motivoval ukrajinského vojáka.“
Z kostela ho údajně odvedli muži, kteří tvrdili, že jsou od „nové policie“. Jeho farníkům řekli, že kněze vedou na „čtyřicetiminutový rozhovor“. Nasadili mu na hlavu čepici a stáhli ji přes oči, aby neviděl, kam míří. Cílem byla policejní stanice.
Zpočátku se věznitelé nechovali moc tvrdě. Snažili se jej přesvědčit, aby jako vůdce místní komunity přispěl svou autoritou k ruským snahám získat si místní obyvatelstvo na svou stranu, měl k tomu využívat humanitární pomoc. Přesněji řečeno rozdávat k životu potřebné věci a lidem tvrdit, že pomoc pochází od Rusů.
„Není snad dobré konat dobro?“ ptali se ho. „Jsem křesťanský kněz, jak bych mohl říct, že není dobré konat dobro? Řekl jsem, že to samozřejmě dobré je…“ Rusové s ním chtěli natočit i propagandistické video. „Přikývl jsem,“ prohlásil Chudinovič, „ale nesouhlasil jsem… Řekl jsem jim, že i kdybych takové video natočil, nikdo mi neuvěří. Možná jsem to neměl říkat. Pak to začalo být ostřejší.“ Jeho věznitelé ho brutálně zbili.
„Požádal jsem je o vodu, dali mi vodku,“ vzpomíná kněz a popisuje, jak mu strčili nádobu s vodkou k ústům a nutili ho pít. „Myslel jsem, že to je voda, ale byla to vodka. Možná ani ne vodka, ale zředěný alkohol.“
Když ani poté nechtěl spolupracovat, donutili ho, aby se svlékl. „Stál jsem tam bez oblečení, pak vzali obušek a snažili se mi ho strčit do řitního otvoru. Samozřejmě jsem křičel.“ Nakonec se zeptali, zda podepíše papír o spolupráci – svolil.
Než únosci Chudinoviče propustili, přinutili ho natočit propagandistické video, na němž musel říct, že se s Rusy setkal dobrovolně a nečelil žádnému fyzickému ani psychickému nátlaku. Byl zadržen na jeden den, ale mučení, kterému byl vystaven, jej stále pronásleduje. „Jakmile slyším ruštinu, zrychlí se mi tep.“ Po propuštění se knězi podařilo z okupovaného Chersonu uprchnout.
„Psychicky mě zlomili“
Třiatřicetiletý podnikatel Oleg, jenž nechtěl zveřejnit své celé jméno, byl v zajetí sedmnáct dnů. Stejně jako Chudinovič upoutal pozornost Rusů svým proukrajinským aktivismem. Jako majitel místní kavárny poskytoval vodu a další zásoby pro účastníky protestního pochodu namířeného proti „rusifikačním“ snahám okupačních sil v Chersonské oblasti. Jednoho dne ho z kavárny odvedli ruští vojáci, načež jej dvě hodiny mlátili.
Olegovi věznitelé po něm požadovali identifikování účastníků protiruských demonstrací. „Pořád jsem křičel, že nikoho neznám, a skutečně jsem je neznal,“ vysvětluje. „Žádal jsem je, aby mě pustili domů, protože mám malé dítě. Také jsem je prosil a navrhoval jim, aby si nechali moje auto jako výkupné.“
Podezření Rusů navíc vzbudil terminál na kreditní karty, který v Olegově kavárně zabavili. Přístroj měl na zadní straně nálepku „Made in USA“. Podle kavárníka to okupanty přesvědčilo, že jde o špionážní zařízení. „Několik dní jsem jim musel stále dokola vysvětlovat, jak funguje provádění bankovních plateb prostřednictvím terminálu.“
Rusové mu také vyhrožovali, že před ním znásilní jeho ženu, pokud jim neprozradí jména organizátorů protestů. „Hrozili, že mého malého syna hodí do Dněpru. Nebo ho dají do ruského sirotčince.“
Jeden den Olega mučili hodinu a půl elektrickými šoky na genitáliích. „Ani se mě na nic neptali, jen mě mučili,“ říká. „Shodili mě ze židle. Pak mě nahého položili na stůl…“ Následně prý zavolali dalšího muže, kterému říkali „Úchyl“. Do místnosti vešel výstřední, hrubý Rus.
„Okamžitě mi začal říkat, že jsem jeho děvka a podobně. Pokusil se mě znásilnit,“ vypráví Oleg. Vše bylo údajně doprovázeno smíchem násilníka i ostatních přítomných Rusů. „Pokoušel se o to asi patnáct minut. Pak se rozčílil, že mu to nejde. Začal mě kopat do hýždí, do genitálií.“ Oleg měl celé tělo pokryté černými modřinami. Násilník mu nakonec vrazil do konečníku pero. Potom jej Rusové ze stolu shodili a odtáhli do cely.
Sedmnáctý den věznění byl Oleg propuštěn. Na radu několika přátel jeho žena věznitelům za manželovo propuštění nabídla a zaplatila sto tisíc ukrajinských hřiven (v přepočtu 60 tisíc korun). Podobně jako v případě kněze Chudinoviče Rusové Olega, než odešel domů, donutili natočit propagandistické video. „Psychicky mě zlomili, stále nejsem tím člověkem, kterým jsem byl,“ popisuje v rozhovoru a dodává: „Mám noční můry, ve kterých mě pronásledují lidé v uniformách a maskách.“
Ukrajinec uvedl několik důvodů, proč se o svůj příběh podělil. Řekl, že chce, aby pachatelé byli potrestáni a svět se také dozvěděl, co se děje pod ruskou okupací. „Další důvod, proč tak podrobně vysvětluji, co se mi stalo, je následující: chci, aby se ozvali i ostatní, kteří něco obdobného také prožili… Protože díky tomu jsou naše hlasy silnější.“
„Dělo se to skoro každý den“
Volodymyr, který rovněž nechtěl zveřejnit své celé jméno, strávil v rukou Rusů téměř rok. Spolu s dalšími se tento bývalý policista v den invaze připojil k ukrajinským silám teritoriální obrany. Cherson ale rychle padl a on strávil měsíc ukrýváním zbraní a pozorováním pohybu ruských jednotek. Potom jej zajali. Pokusil se o útěk, ale chytili ho a zbili, až byl sotva při vědomí.
„Použili nějaké kleště,“ vzpomíná Volodymyr. „Mačkali mi v nich genitálie a hrozili, že mi je uříznou. Také vyhrožovali, že si vezmou pero a znásilní mě. Celou dobu používali kriminálnický žargon. To se dělo v Chersonu, v prvních dnech po mém zadržení. Dokonce v prvních hodinách.“ O měsíc později Volodymyra převezli na Ruskem okupovaný Krym a poté do vazební věznice v ruské Voroněži. I tam ho bili a vyhrožovali mu sexuálním násilím.
Volodymyr si vysvětluje takové mučení především tím, že bylo účinné a v duchu ruské kultury, která podle něj respektuje jen násilí a moc. „Je to země právě s těmito hodnotami, abyste tam dokázali svou tvrdost, musíte ukázat, že můžete bezmocnou osobu stejného pohlaví donutit k sexuálnímu aktu. Je to úplný gulag. Historie toho, jak vybudovali svou zemi, stojí jen na vězení s odpovídající násilnou mentalitou. Je to Rusko. Co na to říct?“
Obnovení důstojnosti
Anton Drobovič, šéf ukrajinského Ústavu národní paměti, zdůrazňuje důležitost vyšetřování válečných zločinů, i když se vyhlídka na spravedlnost zdá být vzdálená.
„Měly by se vyšetřovat konkrétní případy konkrétních lidí,“ říká Drobovič. „Zločinci musejí být nalezeni a postaveni před soud. A pozůstalí musí vědět, že konkrétní pachatel bude potrestán. Jde o obnovení spravedlnosti a důstojnosti.“
Díky Olegovým vzpomínkám ukrajinští prokurátoři identifikovali několik ruských vojáků podezřelých z účasti na jeho týrání. Když reportéři webu Slidstvo.info dva z nich kontaktovali, muži jakýkoli podíl na mučení popřeli a zavěsili telefon.
Autorstvo textu: Yana Korniichuk (Slidstvo.info), Anna Babinets (Slidstvo.info), Ilya Lozovsky (OCCRP)
Autorka překladu: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní grafiky: James O’Brian (OCCRP)