Rusko: Potřebujeme nejtalentovanější zločince

Válečný veterán, který zastřelil tři nevinné lidi. Muž, který v záchvatu žárlivosti ubil partnerku cihlou. Zlodějíček, který se rozhodl dodávat hašiš do věznice. Zmíněné tři muže spojuje jediná věc – z vězení, kde pykali za své zločiny, je rekrutovali Vágnerovci. Přesněji řečeno soukromá armáda Putinova muže na špinavou práci Jevgenije Prigožina, jež momentálne bojuje i ve válce v Ukrajině. Ruské médium iStories zmapovalo příběhy tří rekrutů této paramilitární skupiny. Všichni jsou již po smrti.

„Potřebujeme nejtalentovanější zločince,“ vysvětluje v proslovu k zástupu mužů v černých vězeňských mundúrech šéf Vágnerovců Jevgenij Prigožin. „Ideálnímu kandidátovi je 30 až 45 let, je to tvrďák, co si odseděl patnáct roků, a dalších patnáct ho ještě čeká. Hledáme lidi odsouzené za několikanásobnou vraždu, těžké ublížení na zdraví nebo krádeže. Pokud ten člověk sundal nějakého oficíra nebo policajta, tím líp,“ hlásá Prigožin z betonového balkonu vězeňské budovy k mužům stojícím dole na dvorku. Scénu lze zhlédnout na videu z letošního února.

Podle informací ruského nezávislého média iStories (Important Stories) se k Vágnerovcům od začátku války v Ukrajině přidalo více než 50 tisíc vězňů. Mnozí z nich už dezertovali nebo padli. Vágnerovci byli nasazováni do nejurputnějších bojů, například u Bachmutu, a utrpěli velké ztráty. Navíc se potýkali se špatným zásobováním ze strany ruského státu, na které Prigožin opakovaně upozorňoval i prostřednictvím sociálních sítí. Před dvěma týdny ostře kritizoval i přístup samotného Kremlu, což dokládá video, na němž stojí před údajnými mrtvolami svých žoldnéřů.

Ačkoli je najímání žoldáků v Rusku v podstatě nelegální, padlí jsou oslavováni jako hrdinové, stát je posmrtně vyznamenává medailemi a pohřbívá s vojenskými poctami. Ruští novináři z iStories se rozhodli popsat životní příběh tří z nich. Jejich snahou bylo pochopit, jací lidé k Vágnerovcům míří a co je k úpisu vedlo.

Bojovník za „ruský svět“

„Saša byl typ člověka s obrovským smyslem pro spravedlnost,“ vzpomíná na svého přítele Alexandra Sitavičuse, pocházejícího z malé vesnice na jihozápadě Ruska, Alexej Gajvoronskij. „Na Donbas odjel hned v roce 2014. Chtěl zachránit ‚ruský svět‘. To je pro Rusy typické, řídí se emocemi, nikdy nemyslí na fakta.“

Sitavičus poprvé narukoval v roce 2014, kdy Rusko prostřednictvím neoznačených vojáků, tzv. zelených mužíků, podpořilo separatisty ve východních regionech Ukrajiny ve snaze odtrhnout tato území od země. Jako válečný hrdina se do své kozácké vesnice vrátil v roce 2017. V zimě toho roku popíjel s přítelem z bojů v místní hospodě. Muži se dostali do křížku s několika místními Romy, což dokládají záznamy z bezpečnostní kamery. Jedna z obyvatelek vesnice, jejíž jméno se v iStories rozhodli kvůli jejímu bezpečí nezveřejnit, si na roztržku vzpomíná. Nezapomněla ani na slova, jež vysloužilí vojáci pronesli před tím, než hospodu opustili: „My se vrátíme.“

Muži se skutečně vrátili, Sitavičus vyzbrojen kalašnikovem, terý si pravděpodobně dovezl z Ukrajiny. Romové, s nimiž se pustili do křížku, už ale odešli, vojáci se přesto rozhodli, že se pomstí, a to na prvních lidech odlišného etnického původu, na které narazí.

Nejprve zavraždili mladého muže arménské národnosti. „Mého bratra zastřelili u baru, pak přišel na řadu dýdžej, který s celou věcí neměl vůbec nic společného,“ vzpomíná bratr zastřeleného. „Prostě stříleli na kohokoli, kdo měl tmavou barvu pleti, kdo nevypadal jako Rus.“

Sitavičus poté vyšel ven, kde zastřelil mladého Roma sedícího opodál v zaparkovaném autě. Muži se pak krátce schovávali v lese, než je zatkla policie. „Byla tu tehdy napjatá atmosféra, vesnici terorizoval arménsko-romský gang,“ vysvětluje novinářům Gajvoronskij počínání svého přítele. „To, že byl opilý, celou věc jen zhoršilo. Jenže všichni, kdo hledají pravdu, pijí hodně vodky a pak skončí ve vězení, místo aby ty problémy řešila policie.“

Sitavičus byl odsouzen k 21 letům vězení. Odseděl si čtyři roky, v roce 2022 narukoval k Vágnerovcům. „Nikdo neříká, že to, co udělal, je správné. Ale ve válce teď potřebujeme i zločince. Jsou to hrdinové!“ obhajuje rozhodnutí svého přítele Gajvoronskij.

O dva měsíce později se „Saša“ do své vesnice vrátil v zapečetěné rakvi. Na místním hřbitově byl s vojenskými poctami pohřben vedle tří mužů, které zavraždil.

Nejmladší ze smečky

Jurij Gavrišov pocházel z deseti dětí. „Byli jsme taková vlčí smečka, vychovali jsme se sami,“ vzpomíná na dětství jeden z jeho starších bratrů, Nikolaj. Rodiče holdovali alkoholu, a děti tak většinu času trávily v internátních školách, dokud matka s otcem nezemřeli a sourozenci se už neměli kam vracet. Po smrti jsou už i tři bratři. „Upřímně si myslím, že s ním bylo něco špatně. Vždycky byl pomalejší, neudržel s námi krok. Koneckonců byl z nás poslední a rodiče hodně pili, když se narodil,“ říká Nikolaj o Jurijovi.

Gavrišov se do normálního života nikdy nezačlenil. Když opustil internátní školu, byl za krádež několika propanbutanových zásobníků potrestán nucenými pracemi. Nikdy si ani delší dobu neudržel práci. V roce 2017 se přihlásil na policii a posléze byl odsouzen k osmi letům vězení. V záchvatu zuřivosti totiž zavraždil svou přítelkyni, které rozmlátil hlavu cihlou. Na jejím profilu na sociální sítí VKontakt dodnes stojí: „Juro, moc tě miluji.“

„Opil se, ona ho podvedla nebo co,“ vzpomíná jeden z místních obyvatel na konec bouřlivého vztahu. „Úplně se rozběsnil a zabil ji.“

Do vězení Gavrišov nastoupil ve 22 letech. Loni na podzim do jeho věznice přišli zástupci Vágnerovců. Svému bratrovi Nikolajovi tehdy napsal jedinou zprávu: „Je hotovo, bratře, nakládají nás do letadla. Odlétáme.“ Nikolaj už o něm nikdy neslyšel.

O jeho smrti se dozvěděl až od reportérů iStories, kteří jej kontaktovali. Nikolaj se zlobil, když se totiž snažil zjistit informace z horké linky Vágnerovců, dispečer mu řekl, že kdyby se s Jurijem cokoli stalo, budou ho informovat. Nakonec Nikolaj jen poznamenal, že se bratra ani nesnažil od narukování odrazovat. „Každý má nějaký osud. Jeho byl asi napsaný takhle.“

Prostě zloděj

Na stejném hřbitově jako Gavrišov leží i další žoldák Vágnerovců – Dmitrij Vašenko. „Z vězení ho vždycky pustili a možná měsíc tady pobýval, než zase něco ukradl. Tak ho zase zavřeli,“ vzpomíná na Vašenka obyvatelka z jeho rodné vesnice, které jednou ukradl krávu. „Byl to prostě zloděj. Nikdo si o něm nemyslel nic dobrého.“

Žena se přesto rozhodla, že za krádež na něj nepodá žádné oznámení orgánům. K Vašenkovi a jeho sourozencům cítí jistou lítost. „Nebyli zlí. Nemyslím, že by byli schopni třeba zabíjet. Jen je nikdo nevychoval, nenaučil, jak se chovat. Jejich matka se upila a oni byli zkrátka bezprizorní.“ To, že zlodějna byla Vašenkovým živobytím, dokládají i policejní záznamy. Pokusil se například vykrást místní potraviny, ukradl auto nebo tři židle sousedovi.

Jenže v roce 2020 se Dmitrij Vašenko dostal do vážnějších problémů, neboť se rozhodl, že za pomoci praku nastřílí na území vězeňské kolonie balíčky s hašišem a dalšími drogami. Vězení dobře znal, a proto věděl, že jeho kamarádi drogy jistě ocení. Jiného názoru byl ovšem soudce a zlodějíčka poslal do vězení na 10 let. Po svém zatčení Vašenko napsal Alině Kolomeitsevě ze své vesnice, která jej do jisté míry opatrovala, že se pokusí polepšit. „Kdybych tě poslouchal, nebyli by mě zavřeli. Vím, že jsem grázl. Nejdřív konám, a teprve pak přemýšlím. Zkusím začít myslet.“ sliboval v dopise.

„Byli celkem normální rodina,“ vypráví Kolomeitseva a přemýšlí, co se mohlo zvrhnout. „Byla to devadesátá léta, chudoba. Matka se upila. A pak to šlo z kopce – jedna sestra zemřela, druhá se oběsila.“ Kolomeitseva dokonce Vašenkovi našla práci, ten ji ale brzy ztratil. Nerad pracoval, ale měl rád luxus. Jeho rozhodnutí narukovat k Vágnerovcům mělo jednoduché vysvětlení. Chtěl utéct ze života, který nikam nevedl.

„Šel k žoldákům, protože život byl pro něj nesmyslný. Jenže ona ta válka je taky tak trochu nesmyslná,“ uzavírá Alina Kolomeitseva vzpomínku na Dmitrije Vašenka.