Šéfka ruského exilového média Meduza o útoku spywarem Pegasus: Dnes napadli mě, zítra napíchnou vás

Telefon Galiny Timčenko, ředitelky největšího ruského opozičního média v exilu Meduza, byl 10. února 2023 infikován špionážním softwarem Pegasus. Tento izraelský spyware je klasifikovaný jako zbraň a přístup k němu mají mít jen vlády, které neporušují lidská práva. 

V okamžiku útoku byla Galina Timčenko v Německu. Dlouhodobě ale kvůli přístupu ruské vlády k nezávislým novinářům žije v lotyšském exilu. O tom, že byla napadena, se dozvěděla až o půl roku později, a to jen díky tomu, že jí společnost Apple poslala upozornění o útoku „nevládních hackerů“. Stejnou zprávu letos obdržela celá řada ruských novinářů v Evropě. S Galinou Timčenko si investigace.cz povídala o tom, kdo za útokem stojí a jaké má zneužití spywaru důsledky pro evropskou demokracii.

V půlce září vyšel na serveru Meduza článek, ve kterém na základě zjištění kanadských výzkumníků v oblasti kyberbezpečnosti Citizen Lab a digitálněprávní organizace Access Now popisujete rozkrývání vašeho napadení spywarem Pegasus. Zmiňujete také státy, které by za útokem mohly stát. Jsou mezi nimi Lotyšsko a Německo. Proč jste se rozhodli ukázat na konkrétní státy? Neměli jste obavy o vztahy s Lotyšskem, kde Meduza skoro deset let sídlí?

Jedinou zbraní novinářů je slovo. Jsem silnou odpůrkyní řešení podobných otázek za zavřenými dveřmi. Věřím, že pro společnost důležité události mají být veřejnosti známé. Dnes napadli mě, zítra se na mém místě ocitne jakýkoli jiný evropský novinář nebo politik.

Co se týče obav z možného rozhořčení evropských vlád – existuje názor, že novinařina je to, co si někdo nepřeje zveřejnit. Zbytek je reklama. Vždy se najde někdo, koho zveřejnění našich zjištění nepotěší. Nikdy jsme se nebáli publikovat nepříjemné příběhy, pokud v nich byl veřejný zájem. A zda se ty státy naštvou nebo ne, není podstatné. Plníme v Lotyšsku veškeré zákonné povinnosti a platíme tu daně. Jsme spolehlivým partnerem a transparentním daňovým poplatníkem s vynikající pověstí.

Vím, že kromě mě existují i další případy infikování Pegasem. Nejsem první případ v Evropě, ale ostatní se zalekli veřejného ohlasu. Nevyčítám jim to, je to jejich rozhodnutí, ale pro mě jako novinářku takové rozhodnutí není přijatelné.

 

🚨BREAKING: Exiled media under attack!

Access Now and @citizenlab reveal first-time documented use of NSO Group’s Pegasus spyware against a Russian journalist – the head of @Meduzaproject Galina Timchenko.

Dive into our report: https://t.co/yDXxday4oe

— Access Now (@accessnow) September 13, 2023

Následovaly po vydání článku reakce vlád, které jste označili za možný zdroj útoku?

Se zástupci státu jsme se bavili už před vydáním článku. Bezpečnostní služba Lotyšska řekla, že nemůže komentovat záležitosti týkající se státní bezpečnosti. Německo se odmítlo vyjádřit. A to pro nás bylo dostatečné. Naším cílem nebylo dostat z nich přiznání – nejsme žádný soud ani policie. Organizace Access Now a Citizen Lab vědí s jistotou, že tyto státy používají špionážní software Pegasus.

Využila ruská propaganda tento článek ve svůj prospěch? Mohl posloužit ruské vládě jako důkaz tvrzení, že se evropské země chovají stejně nedemokraticky jako Rusko?

Ne. Překvapuje mě, že ruští propagandisté dělali, že se nic neděje, což je podezřelé. Když jsme připravovali článek, samozřejmě jsme si uvědomovali, že mohou tento případ zneužít a říct: „Podívejte se na tu vaši Evropu a jak s vámi zacházejí.“ Ale z nějakého důvodu se neozvali.

Právě to, že mlčí, je hodně znepokojující. Nepracujete s verzí, že by za útokem mohla stát ruská tajná služba, které buď spolupracuje s jedním ze států, které mají Pegasus, nebo se samotným výrobcem softwaru, izraelskou společností NSO Group?

Podívejte se: to, co říkám, nepochází z odhadů Meduzy, ale z výzkumu odborníků Access Now. Nespoléhají se na prohlášení NSO, ale na aktivitu serverů, jejich geolokaci a další relevantní data, o kterých ani nemám tušení. Ano, jednou z pracovních verzí bylo, že by Rusko mohlo požádat o pomoc Ázerbájdžán nebo Maďarsko, které mají předplacenou licenci na Pegasus. Podle dat Access Now a Citizen Lab samotné Rusko Pegasus k dispozici nemá. Nedokážeme to ani potvrdit, ani vyvrátit. Máme jen seznam zemí, které to mohly udělat, ale Pegasus bohužel nezanechává otisky prstů. Tedy, jisté stopy zanechává, ale ne v takové podobě, abychom s jistotou určili, která země je odpovědná.

Podle vyjádření samotné společnosti a dalších odborníků spolupracuje NSO pouze se státními orgány, tedy s vládami. Máme k dispozici seznam uživatelů tohoto softwaru a také seznam států, které realizují přeshraniční akce. Například Estonsko využívá Pegasus i v zahraničí. Mám lotyšskou SIM kartu a v Evropě není roaming, takže v případě, že by za útokem stálo Lotyšsko, by nemuseli vědět, že jsem v okamžiku útoku byla v Německu. To jsou však jen hypotézy. Vše, co víme, jsme shrnuli v článku, ale nemáme žádné přímé důkazy a pravděpodobně je ani nikdy mít nebudeme.

Dovolte mi trochu spekulovat. Pokud by se nakonec ukázalo, že za útokem stojí Lotyšsko, budete uvažovat o přesunu Meduzy do jiné země?

Nechceme utíkat a skrývat se – neděláme nic špatného. Jak jsem napsala v dopise našim čtenářům, žiji už dlouho jako v domě s průhlednými zdmi. Už v roce 2012 jsem si uvědomovala, že jakékoli osobní informace mohou být zneužity proti mně, a proto už déle než deset let žiju zcela transparentním způsobem. Nic zajímavého by v mém telefonu nenašli. 

Mým úkolem je rozpoutat veřejnou diskusi, která by vedla k definování konkrétních pravidel využití spywaru. Například americký prezident Joe Biden vydal nařízení, které zakazuje využití softwaru Pegasus (u mobilních čísel s americkou předvolbou, tedy +1, pozn. red.) a ukládá sankce všem firmám, které spolupracují s NSO. V Evropě není taková jednota. Lotyšský svaz novinářů položil lotyšské vládě zcela legitimní otázky: „Jak se rozhoduje o sledování jednotlivců? Kdo o tom rozhoduje?“ Jakékoli špehování by mělo být povoleno pouze na základě soudního rozhodnutí, ať už veřejného, nebo tajného. Dnes neexistuje žádný transparentní postup. Proto to není jen můj osobní problém ani problém Meduzy, ale problém celé Evropské unie a jejich klíčových hráčů.

Samozřejmě to souvisí i s emocemi – Pegasus byl vytvořen pro boj s terorismem nebo organizovaným zločinem. Kam mě zařadili? A v tom spočívá ten problém. Neexistují žádná jasná pravidla a definice, proto všechny evropské vlády, které se neustále mění, mohou využívat špionážní software podle svého uvážení. Veřejnost nad tím nemá žádnou kontrolu. Magická slova „státní bezpečnost“ mohou skrývat libovolné porušování evropských zákonů a lidských práv.

Jak si vysvětlujete, že na evropské úrovni neexistuje veřejná shoda ani velká diskuse na toto téma? Pět set novinářů podepsalo otevřenou výzvu Evropskému parlamentu, v níž vyzvalo k úplnému zákazu využívání špionážního softwaru proti novinářům. Nicméně pět stovek se mi zdá jako relativně nízké číslo. Máte pro to nějaké vysvětlení?

Investigativní novináři jsou zvláštní kategorie, dobře si uvědomují význam digitální bezpečnosti. Celkově však novináři, stejně jako většina lidí, nevěnují digitální bezpečnosti dostatečnou pozornost. Mnohokrát jsem viděla, jak opoziční nebo pronásledování novináři přistupují k digitální bezpečnosti lehkomyslně. Druhým důvodem je, že Evropská unie je mnohoúrovňový byrokratický aparát a veškeré procesy zabírají čas. 

Když se mě ptají na Putinův režim, vždy vyprávím historku o tom, jak jsem navštívila Muzeum Berlínské zdi. Ohromilo mě, jak nenápadně vznikala. Nejdříve lidé, kteří přecházeli z jedné strany na druhou, ukazovali jen průkazy, ale den co den se něco malého měnilo, přibývala cihlička za cihličkou, až jednoho dne vznikla celá zeď a z lidí se stali vězni. To samé se teď děje v oblasti digitální bezpečnosti.

Mám strach, že se jednoho dne probudíme v digitálním vězení. Měli bychom o tomto tématu co nejaktivněji diskutovat a vysvětlovat, že se to týká každého. Že nesmíme poskytovat státu tak velkou moc nad naším osobním životem. Jde o porušování lidských práv, ale nejedná se o fyzické nebezpečí, proto to lidé ignorují.

Existují dva pohledy na využívání špionážního softwaru vůči zahraničním novinářům z totalitních zemí. Jeden spojuje novináře v exilu, ať už jsou to Rusové, nebo Bělorusové, s evropskými novináři a zdůrazňuje, že mají společný zájem – obranu digitální bezpečnosti. Druhý odděluje novináře v exilu od evropských. Vychází z toho, že nemůžeme s jistotou vědět, zda mezi exilovými novináři nejsou ruští nebo běloruští špioni. Podle tohoto pohledu má výjimka pro využívání špionážního softwaru vůči exilovým novinářům opodstatnění. Dokážete se do tohoto pohledu vcítit?

Je to legrační způsob uvažování. Vždyť zločincem může být i Evropan. Tak pojďme preventivně všem nasadit želízka. Takto se nebuduje občanská společnost. Úroveň svobody nějaké společnosti se definuje tím, jak jsou svobodní nejslabší a nejzranitelnější jedinci – na tom se staví demokracie. My exiloví novináři jsme v Evropě menšinou, a pokud se porušují naše práva, pak je v nebezpečí i většina. Drtivá část totalitních a autoritářských režimů začíná tím, že začne pronásledovat malou skupinu na základě nějakých arbitrárních vlastností. To je přímá cesta do pekel. Ve všeobecné deklaraci lidských práv není rozdělení podle států, národnosti či věku, všichni jsme lidé a máme mít stejná práva.

EU member state may have used #Pegasus spyware against a journalist who fled Russia. It is deeply problematic that Europeans will never know the truth, while #NSOGroup and Israel know all about the perpetrator and the target. This must be investigated in Europe @EP_PegaInquiry https://t.co/gZ7TySAFXs

— Sophie in ‚t Veld (@SophieintVeld) September 25, 2023

Občanská společnost by měla stát sledovat a kontrolovat, ne utíkat do bezpečí věznic jen pro jistotu, kdyby se něco událo. Právě proto platíme státu daně, aby nás před nebezpečím chránil, ale zákonnými způsoby. Meduza je Ruskem označena za nežádoucí organizaci a jakákoli interakce s námi je v Rusku trestána. I pro Evropu jsem nežádoucí osobou. Přitom se stačí podívat na můj životopis. Pokud já můžu být špionem, pak jím může být jakýkoli politický nebo veřejný činitel.

Ráda bych se vrátila k Lotyšsku. Několik měsíců před tím, než byl váš telefon napaden, lotyšská vláda zbavila ruskému televiznímu kanálu Dožď vysílací licenci. Jako důvod uvedla „bezpečnostní riziko“. Mohou tyto dvě události souviset? Že by se lotyšská vláda rozhodla pro jistotu sledovat každé ruské médium na svém území?

Nevylučujeme žádnou možnost. Meduza byla první redakce, jež vystoupila na podporu Doždě, později se k nám přidalo víc než tři sta dalších organizací. To je pro baltské státy ojedinělý případ celospolečenské shody.

Je pravda, že během jedné místní televizní show se o případu Doždě diskutovalo a někdo přišel s nápadem, že by měla všechna ruská média včetně Meduzy být pod drobnohledem. Neexistuje taková svoboda projevu, která by se líbila každému. Lidé rádi nahlíží na svobodu projevu jako na něco komfortního a pohodlného. Jenže novináři nikdy nebývají pohodlní pro vládu, právě proto se nám přezdívá čtvrtý pilíř demokracie. Nenecháváme politiky usnout na vavřínech.

Takže mohou tyto dvě události souviset? Možná ano. Změnil se přístup k ruským novinářům? Osobně necítím žádnou změnu. V případě Pegasu nás evropští novináři podpořili, protože si uvědomují rozsah nebezpečí. Jestli nebezpečí pochopila i lotyšská společnost, to nevím.

Co si myslíte o prohlášení politiků podobných tomu, jaké učinil český prezident Petr Pavel? Uvedl, že bychom měli sledovat všechny ruské občany žijící na Západě. Ačkoli následně vysvětlil své výroky, které vyzněly nekorektně, mohlo to přispět k zvýšené úrovni podezřívavosti vůči Rusům v české společnosti.

Jsou věci, které vážně nesnáším, a populismus je jedna z nich. Úkolem politika je vysvětlovat, že neexistují jednoduché odpovědi. Na libovolnou jednoduchou otázku neexistuje stejně jednoduchá odpověď. Jedině snad na otázku, zda někoho miluješ, se dá odpovědět ano, či ne.

Populismus je, když Donald Trump říká, že za všechno mohou Mexičané a stačí postavit zeď, nebo když Petr Pavel navrhuje sledovat všechny Rusy. Samozřejmě, že jsou to fráze, které mohou být snadno zneužity. Domnívám se, že moudrý politik se takovým vyjádřením má vyhýbat, protože by mohla být použita jako návod k diskriminaci na základě národnosti, místa narození nebo občanství. Vladimir Putin je také velký mistr populismu a jednoduchých tvrzení. Ukrajina podle něj neexistuje. Úkolem politika je naopak přesvědčit společnost, aby nehledala jednoduché odpovědi. Politik má vyzývat lidi k toleranci, trpělivosti a dovednosti si počkat, zamyslet se, ne okamžitě utíkat a jednat.

Je tu další příklad – jak baltské země zareagovaly na proud uprchlíků, kteří utíkali před mobilizací v Rusku. Jejich hlavní argument zněl: neodjeli hned po začátku války, ale až v okamžiku, kdy se lekli mobilizace. Na konferencích vždy říkám: „Přátelé, tito muži nechtěli zabíjet, nechtěli se stát vrahy. Riskují svou budoucnost, protože se nechtějí stát zločinci. Copak to není cenný lidský kapitál? Vždyť mohou přinést hodně užitku té zemi, do které utekli před válkou, represemi a mobilizací.“ Říkám tomu prokurátorské myšlení – spočívá v upírání dobrých úmyslů, podezřívavosti a přesvědčení, že je každý špatný. Ale svět je takový, jaký ho vidíme.

Jedním z důvodů, proč Dožď přišel o licenci, bylo, že jeden z moderátorů v přímém přenosu mluvil o mobilizovaných Rusech jako o „našich chlapcích“. Je to tak trochu přirozené přeřeknutí od ruského novináře, který se dočasně nachází v exilu. Meduza má zcela odlišný příběh, sídlí v Lotyšsku od svého počátku. Vnímáte se jako exilové médium?

Žijeme v přítomnosti. Připomíná mi to mou oblíbenou povídku od Margaret Atwood, o ženě, která si vybavuje svůj pokus o sebevraždu během psychoterapeutického sezení. Psychoterapeut ji vyzve, aby si představila, že je Robinson Crusoe na pustém ostrově a že záchranná loď nedorazí. Má dvě možnosti: čekat na záchranu, nebo začít budovat život na ostrově. Jinými slovy, nejde pořád žít v minulosti a neustále se ohlížet zpět.

Máme velkou ruskojazyčnou čtenářskou základnu. Meduzu jsme spolu s ruskými kolegy založili v roce 2014, jsme mezinárodním médiem a publikujeme ve dvou jazycích – ruštině a angličtině. Nemáme zatím žádné plány ohledně návratu. V Rusku jsme mimo zákon, našim novinářům hrozí trest odnětí svobody od dvou do dvaceti let. Až válka skončí, a ta může trvat hodně dlouho, nebo skončí Putinův režim, pak budeme vycházet z nové reality.