Kde skončily Magnitského peníze?

OCCRP, Novaya Gazeta, Barron´s

Tři skořápkové společnosti, které existovaly pouze na papíře, se jménem Hermitage Capital přihlásily u moskevských daňových úřadů číslo 28 a 25 s tím, že chtěly vrátit zálohu na dani odpovídající částce 230 milionů dolarů, tedy v přepočtu dle tehdejšího kurzu asi 4 miliardy korun. Úředníci projevili nevídanou flexibilitu a žádosti okamžitě vyhověli. Právník Hermitage Capital Sergej Magnitský tyto transakce nahlásil jako podvodné – v dobré víře, že stát viníky potrestá a vrácenou zálohu na dani vrátí vlastníkovi, tedy státu. Místo toho byl za viníka podvodu označen on. Po roce stráveném ve vazbě v roce 2009 zemřel.

Společné pátrání investigativních novinářů z mezinárodního sdružení OCCRP, z ruské Nové Gazety a amerického finančního serveru Barron´s identifikovalo dva příjemce ukradených peněz: syna prominentního úředníka a manžela vedoucí daňového úřadu.

Řeka peněz

Oficiální viníci jsou známi. Díky mezinárodnímu nátlaku přislíbil tehdejší prezident Medveděv okolnosti smrti Sergeje Magnitského vyšetřit a prověřit i schéma finančního podvodu, které Magnitský popsal.

V letech 2009 a 2011 byli během utajených soudních procesů v moskevské čtvrti Tverskoj shledáni vinnými z tohoto finančního podvodu dva bývalí kriminálníci: tehdy 42 letý dělník na pile Viktor Markelov, který byl dříve odsouzen za vraždu, a 42 letý zloděj Vjačeslav Chlebnikov. Oba se doznali a byli odsouzeni k pěti letům v nápravné kolonii. Soud jim ale nepřikázal vrátit ukradené peníze. Nevysvětlil ani, jak by se dva násilníci z ulice dostali k důvěrným informacím o nároku Hermitage Capital na vrácení daňové zálohy a jak se jim při žádosti o několikamiliardovou částku podařilo obelstít profesionály na daňovém úřadu.

Irina Dudukina, foto: RFE/RL

Podle tiskové mluvčí ruského Ministerstva vnitra Iriny Dudukiny se žádné dokumenty k podvodným transakcím nedochovaly. Údajně shořely při dopravní nehodě a následném výbuchu dodávky, která dokumenty týkající se Hermitage Capital převážela. Dudukina ale víc informací o tom, kde a kdy se nehoda stala nebo proč vůbec dokumenty ve voze byly, odmítla poskytnout. Zároveň nevysvětlila, proč vyšetřovatelé nepožádali ruskou centrální banku o vydání kopií zničených dokumentů, přestože centrální banka archivuje kopie dokumentů o transakcích převyšující miliónové částky.

Vládní vyšetřovací komise zároveň došla k závěru, že daňoví úředníci, kteří stáli za vrácením daně ukradené firmě, byli sami obětí podvodu obou kriminálníků, a tím pádem jsou zproštění viny.

To, co se našemu týmu reportérů podařilo po měsících práce dopátrat, ale ukazuje na jiné a mnohem uvěřitelnější viníky.

Schéma

Fond Hermitage Capital spravoval tři společnosti, které měly na žádost nových majitelů získat zpět zálohy na dani (více na toto téma zde). Tyto tři společnosti se jmenovaly Makhaon, Parfenion a Rilend. Bankovní záznamy těchto firem ukazují, že peníze ukradené jako vratka na dani v hodnotě 230 miliónů dolarů čili přes 4 miliardy korun byly pomocí tisíců bankovních převodů rozptýleny do skořápkových, pouze formálně existujících společností. Krátce po těchto bankovních převodech byly všechny tři společnosti zlikvidovány. Na jejich místo nastoupily další společnosti s nastrčenými akcionáři a řediteli. Celé schéma bylo vytvořeno proto, aby skuteční vlastníci firem zůstali anonymní.

Desítky miliónů dolarů ze schématu, které popsal Sergej Magnitský, tak skončily na bankovních účtech firem, jejichž majitelé nejenže nevěděli, že jsou milionáři, ale často ani netušili, že nějakou firmu zakládali.

Přes 39 miliónů dolarů (702 miliónů korun) skončilo na účtu firmy ŽK. Společnost založila v roce 2003 jistá Marta Dmitrijevová z Moskvy. Dmitrijevová nám sice potvrdila, že skutečně podala nějaké dokumenty na daňový úřad, o ŽK ale v životě neslyšela.

Společnost ŽK

„Nikdy jsem nebyla akcionářem ani ředitelem této společnosti,“ řekla. „Neměla jsem práci, a na internetu jsem našla reklamu nabízející možnost pracovat jako kurýr a zprostředkovatel pro různé firmy.“

Společnost Fausta, která z ukradených peněz obdržela asi 45 miliónů dolarů (810 miliónů korun), byla zaregistrovaná v červenci 2007 Sergejem Kirillovem z Moskvy. Také Kirillov nám řekl, že ani on společnost nezaložil.

„O této společnosti nic nevím,“ tvrdil. „Nikdo mě o její založení nepožádal. Možná někdo použil informace z mého pasu získané v bankách, kde jsem si vzal půjčku.“

Společnost Fausta

V březnu roku 2008, pouhý měsíc po získání milionů od Parfenionu, byla společnost Fausta rozpuštěna. Bankovní záznamy Fausty ukazují, že peníze putovaly z jejího bankovního účtu na účet další společnosti, která byla následně také zlikvidována.

Peníze se ocitly na účtu, který spadal pod kontrolu miniaturní banky Krajinij Sever. Účet banky Krajinij Sever sloužil jako ústřední křižovatka, z níž peníze putovaly dál do společností registrovaných v zahraničí.

Dne 13. února 2008 ruský soud nařídil, aby byl účet s daňovou vratkou Hermitage Capital zajištěn. O měsíc později ruská centrální banka zrušila bankovní licenci Krainiyho Severu z důvodu porušení zákona „o boji s praním peněz a sponzorováním terorismu“.

Bývalý policejní důstojník, který praní peněz v bance Krajinij Sever vyšetřoval, nám k tomu řekl:

„Když jsme provedli razii v moskevských kancelářích této banky, narazili jsme na muže s notebookem, ze kterého převáděl miliardy rublů do různých zemí přes Internet. Křičel na nás, že je členem FSB (pozn. red.: hlavní ruská tajná služba) a sliboval nám spoustu problémů,“ uvedl bývalý policejní důstojník, který nás kvůli strachu z možné msty požádal o anonymitu.

Peníze tak zmizely v globálním finančním systému. V něm ale zanechaly stopy, které nás dovedly až k rodině vedoucí daňového úřadu Olgy Stěpanovové a Denisi Kacyvovy, synovi vlivného státního úředníka z ministerstva dopravy. Oba dva použili ukradené peníze na nákup realit. Tok peněz byl následující.

Milionářské firmy z chatrče

Mezi společnostmi, které od Krajiniho Severu obdržely peníze, byly i dvě skořápkové společnosti z Moldavska – Bunicon-Impex SRL a Elenast-Com SRL. Obě společnosti měly účty vedené u Banca de Economii v Kišiněvě, hlavním městě Moldavska, a obě společnosti oficiálně sídlily jen pár ulic od ústředí banky – konkrétně v rozpadajícím se domku, kterému před vstupními dveřmi rašila bříza.

Místo, kde má Olga Stěpanovová vilu v Dubaji

Bankovní záznamy obou společností, které se nám podařilo získat, ukazují, že v inkriminovaném období od 4. do 13. února 2008 společnosti obdržely 52 milionů dolarů ze stejného účtu Krajiniho Severu, na kterém skončily i peníze z případu Sergeje Magnitského. Poslední transakce byla provedena v den, kdy byl účet zmrazen ruskými úřady. Peníze do společností přicházely v rublech a byly dál odesílány v dolarech do desítek společností v zemích po celém světě.

Peníze dál putovaly přes Londýn, Britské Panenské ostrovy, Kypr až na švýcarské bankovní účty kyperské firmy Arivust Holdings Ltd. Přestože celý řetězec bankovních převodů je nesmírně složitý, jeden detail je nápadný. Kyperská firma Arivust byla řízena Vladlenem Stěpanovem, bývalým manželem Olgy Stěpanovové, která byla vedoucí moskevského daňového úřadu číslo 28 v době, kdy tento úřad tak expresně schválil vrácení inkriminované daně.

Bankovní záznamy Arivustu poukazují na to, že peníze byly použity na nákup luxusní nemovitosti v Dubaji a vily v Černé Hoře. Stěpanov dlouho tvrdil, že peníze na svých účtech vydělal a že s krádeží vratky daně nemá nic společného. Dokonce zažaloval politického aktivistu Alexeje Navalného za to, že sdílel video Hermitage Capital, ve kterém se tvrdí, že Stěpanov z Magnitského peněz osobně profitoval. Vladlen Stěpanov soudní spor vyhrál.

Bankovní záznamy z Credit Suisse taky ukazují, že ze stejného účtu byly zaplaceny dva luxusní byty v Dubaji pro Elenu Anisimovou a Olgu Carevu zástupkyně Stěpanovové na moskevském daňovém úřadu. Jak tvrdí ruská tajná služba FSB, Anisimova a Careva Rusko společně opustily v roce 2011 a od té doby se o nich nic neví.

Vladlen Stěpanov odmítl zjištění OCCRP jakkoliv komentovat.

Denis Kacyv

Další společností, která obdržela ruské peníze přes moldavský bankovní účet, je Prevezon Holdings Ltd. Tu vlastní Denis Kacyv, syn Petra Katcyva, bohatého a mocného ministra dopravy moskevského regionu. Petr Kacyv je považován za jednoho z nejbohatších zaměstnanců veřejné správy v Rusku. Kacyv starší v roce 2012 ministerský post opustil, aby se mohl stát vedoucím Odboru pro spolupráci s federálními složkami státu v moskevském regionu.

Denis Kacyv

Dne 5. února 2008 moldavská společnost Bunicon, o níž byla zmínka v předchozí kapitole, obdržela rubly v hodnotě 9,4 milionů dolarů (přibližně 180 miliónů korun dle tehdejšího kurzu) ve dvou převodech z korespondenčního účtu banky Krajinij Sever. Další den Bunicon odeslal 410 tisíc dolarů – a tady už vstupuje na scénu Kacyv – na švýcarský účet společnosti Prevezon, vedený u banky UBS AG.

13. února roku 2008 druhá moldavská společnost – Elenast – z účtu Krajiniho Severu obdržel rubly v hodnotě 800 tisíc dolarů a více než polovinu těchto prostředků převedl na Kacyvovu společnost Prevezon.

Záznamy z kyperského obchodního rejstříku ukazují, že Denis Kacyv vlastní 1000 kusů akcií společnosti Prevezon Holdings Ltd, založené v roce 2005. Jediným dalším akcionářem – s jednou akcií – je společnost Martash Investment Holdings Ltd z Britských panenských ostrovů; i tu vlastní Denis Kacyv.

Denis Kacyv OCCRP sdělil, že jeho společnost s žádnými společnostmi z Moldavska nikdy obchodní styky neměla.

„Jsem opravdu překvapený, když tohle slyším,“ řekl. „Na 200 procent říkám, že je to nemožné. Jsem připravený pomoct vám ve vašem vyšetřování a ukázat bankovní záznamy Prevezonu, abych dokázal, že tyto peníze [Prevezon] nikdy neobdržel.“

Kacyv záznamy nikdy neposkytl. Místo toho zavolal reportérům a řekl, že se akcionářem v Prevezonu stal až v dubnu roku 2009 a nic společného s žádnými penězi z Moldavska neměl. Záznamy z kyperského obchodního rejstříku ukazují, že Kacyv se ve skutečnosti akcionářem stal již v červnu roku 2008, pár měsíců po uskutečnění bankovních převodů. V době uskutečnění převodů byl jediným akcionářem Prevezonu dvaadvacetiletý Timofej Krit, Kacyvův současný obchodní partner a bývalý ředitel kyperského Prevezonu.

Majetek v New Yorku

Rodina Kacyvů vlastní v New Yorku nemovitosti v hodnotě více než 17 miliónů dolarů (340 miliónů korun), a to navzdory novému americkému zákonu, který říká, že osoby, které profitovaly z případu Sergeje Magnitského, nemohou do země vstoupit či využívat její bankovní systém.

Byt č.1 na Pine street v majetku Prevezonu
Byt č.2 na Pine street v majetku Prevezonu

Dne 12. listopadu 2009 se společnost Prevezon Holdings Ltd., vlastněná Denisem Kacyvem, zaregistrovala v Brooklynu jako zahraniční obchodní společnost. Následně 30. listopadu téhož roku Kacyvova společnost založila svoji americkou pobočku. O dva týdny později Prevezon Holding Ltd podepsala smlouvu na byt v ulici Pine Street na Manhattanu v hodnotě 829 tisíc dolarů (16 600 000 korun) a další smlouvu na druhý byt ve stejné budově za 1,2 milionu dolarů (24 miliónů korun). Alexander Litvak, tehdejší ředitel Prevezonu, podepsal obě listiny. O tom, jak jsou luxusní budovy podobné jako 20 Pine Street na Manhattanu využívány k praní peněz, jsme psali v článku zde.

Kacyvova společnost tyto domy stále vlastní. Denis Kacyv ale popřel jakoukoliv účast v celé kauze s tím, že jen pomáhal panu Petrovovi a panu Kimovi. Kacyv o nich pouze uvedl, že záhadný pan Petrov je přítelem ředitele Prevezonu Timofeje Krita; o panu Kimovi neuvedl žádné bližší podrobnosti. Kacyv tak jakoukoliv účast na podvodném schématu popřel a prostřednictvím britské PR agentury Wellington International nám sdělil následující:

„Peníze pocházejí z obchodu mezi majitelem Prevezonu Timofejem Kritem a jeho přítelem, panem Petrovem. V lednu roku 2008 se tito dva muži dohodli na rozvoji podnikání založeném na investicích a spravování majetku. Podle smlouvy měl pan Petrov převést peníze za tímto účelem na Prevezon. Společnosti Bunicon a Elenast jsou ve smlouvě uvedeny, jelikož pan Petro očekával, že jejich prostřednictvím bude splacen dluh třetí strany, pana Kima. Tyto splátky byly provedeny 5. a 13. února roku 2008.“

Denyse Kacyva jsem zeptali na kontaktní údaje a celá jména pánů Petrova a Kima, ale Kacyv je nikdy neposkytl. Ani pan Kim, ani pan Petrov nejsou uvedeni v žádném z moldavských bankovních záznamů a ani se nám je nepodařilo identifikovat v obchodních strukturách firem kolem Denise Kacyva.

Wellington International doplnila, že se Kacyv stal akcionářem Prevezonu po uzavření smlouvy s Timofejem Kritem. Tehdy dvaadvacetiletý Krit byl v době převodu peněz z moldavských společností jediným akcionářem Prevezonu.

Jako tým novinářů jsme dopátrali zhruba pětinu peněz, které zmizely v kauze Hermitage Capital a Sergeje Magnitského. Stovky milionů dolarů jsou stále nezvěstné a dopátrat je bude extrémně náročné. Informace o nich leží v bankovních záznamech, které jsou zapečetěny bankovním tajemstvím a na své detailní prověření zatím stále čekají.

Napište nám váš názor

Váš email nebude zveřejněný