Osmnáctiletý pachatel zaútočil nožem na návštěvníky mešity v Turecku, ve svém manifestu přitom odkazoval na neonacistické symboly. Policie z amerického města Uvalde neuveřejnila všechny záznamy z policejních kamer ze zásahu při střelbě na tamní základní škole. Dánsko chce společně se Švédskem stíhat gangy, které najímají mladistvé k tomu, aby páchali násilné zločiny. 

Policie v Uvalde nepředala všechny záznamy ze svých kamer ze zásahu při střelbě na základní škole před dvěma lety. Informoval o tom web ProPublica. Úřady v texaském městě Uvalde uvedly, že nezveřejnily některé záznamy z kamer policistů související se střelbou na základní škole v roce 2022, jak to vyžaduje dohoda se zpravodajskými organizacemi, jež se pak soudily o přístup k těmto materiálům.

Strážcům zákona trvalo v květnu 2022 víc než hodinu, než se dostali do třídy a zneškodnili střelce, přestože děti volaly policii a prosily, aby je zachránila. Při střelbě zemřelo devatenáct žáků a dva učitelé. Americký ministr spravedlnosti Merrick Garland se vyjádřil, že strážci zákona při zásahu selhali.

Poté, co město Uvalde v první polovině srpna poskytlo médiím z akce stovky záznamů, jeden tamní policista veřejnost informoval, že některé záběry z jeho kamery chybějí. Policejní náčelník Homer Delgado proto nařídil audit serverů oddělení, a najednou se tak objevilo „několik dalších videí“. Podle informací, které policie v Uvalde původně poskytla vyšetřovatelům texaského ministerstva veřejné bezpečnosti, mělo sedm z 25 zasahujících policistů v den střelby zapnuté a k tělům připevněné kamery. Zveřejněné záznamy ovšem obsahovaly pouze záběry z pěti takových policejních kamer. 

Zpravodajské organizace včetně deníku Tribune a serveru ProPublica před více než dvěma lety zažalovaly několik místních i státních orgánů, aby k záznamům souvisejícím se střelbou získaly přístup. Město se s organizacemi dohodlo a souhlasilo s jejich poskytnutím na základě zákona o veřejných informacích. Pár úřadů, včetně texaského ministerstva veřejné bezpečnosti nebo úřadu šerifa okresu Uvalde, naopak bojuje za to, aby žádné záznamy vydány nebyly. 

Přečtěte si

Prezident Pavel při cestě do USA navštíví i konzervativní Heritage Foundation

V Turecku útočil osmnáctiletý neonacista, svůj čin vysílal na sociální síti X. V zahradě mešity v tureckém městě Eskišehir zaútočil 12. srpna mladý muž oblečený do neprůstřelné vesty s nacistickým symbolem „Sonnenrad“. Pobodal pět lidí, z nichž dva skončili v kritickém stavu. Poté byl zadržen policií. Pachatel svůj útok vysílal na sociální sítí X prostřednictvím webové kamery, kterou si připevnil k vestě. Video zločinu se rychle šířilo po internetu. Útočník také zveřejnil manifest, v němž nastínil svou ideologii a nabádal další lidí k tomu, aby páchali násilné činy.

Podle platformy Global Project Against Hate and Extremism (GPAHE) byl jeho čin ovlivněn krajně pravicovým extremistickým přesvědčením. V manifestu mladého muže se objevují odkazy na neonacismus i na hry a gamifikaci (tj. přiřazení herních prvků) potenciálních teroristických akcí provedených v budoucnu. Útočník z Eskišehiru kategorizoval místa, zbraně a oblečení pomocí termínů z počítačových her. Více se dočtete na webu GPAHE.

Přečtěte si

Telegram roste a konspirační a dezinformační účty na něm posilují. Blíží se však jeho regulace

Dánsko a Švédsko slíbily, že budou stíhat vůdce gangů, jež najímají nezletilé k zabíjení v zahraničí. Dánský a švédský ministr spravedlnosti chtějí stíhat vůdce organizovaného zločinu v zahraničí, kteří si podle nich najímají mladistvé ve Švédsku, aby následně v Dánsku prováděli vražedné operace. Gangy si od letošního dubna více než dvacetkrát najaly mladé Švédy k vykonání zločinů v Dánsku, a to částečně proto, že švédské zákony ukládají nezletilým mírnější tresty za závažné trestné činy.

Přečtěte si

Ekvádorské gangy chtějí podíl na obchodu s drogami

Technologie jsou v Brazílii stále častěji středobodem kriminálních operací, píše web InSight Crime. V Brazílii byly v rámci operace federálních a státních orgánů zlikvidovány komunikační věže i prodejny mobilních telefonů. Akce se zaměřila na území kontrolované nejmocnější brazilskou zločineckou organizací Primeiro Comando da Capital (První velitelství hlavního města, PCC) ve státě São Paulo.

Cílem úřadů bylo rozbití logistiky zločinecké skupiny, která pomocí technologií koordinuje obchod s drogami i podvody. PCC provozovala nelegální byznys s mobilními telefony i díky komunikačním věžím, jež napájely monitorovací systémy používané gangem k zachycení zpráv vojenské policie státu São Paulo. Podle úřadů se tak PCC mohla vyhýbat dopadení a předvídat, kdy bude policie provádět zásahy.

Přečtěte si

Vraždy v Evropě odhalují eskalující konflikty turecké mafie

Společnost TotalEnergies vytěžila od přijetí Pařížské dohody o klimatu obrovské množství ropy a zemního plynu. Nová analýza organizace Global Witness odhalila, že petrolejářský gigant TotalEnergies sídlící v Paříži vytěžil od přijetí Pařížské dohody v roce 2016 tak velké množství ropy a plynu, jaké je v tomto století schopné způsobit úmrtí až 578 tisíc lidí, a to v důsledku vln veder. V přepočtu jde o 2,6 miliardy tun emisí CO₂, jež se dostávají do ovzduší a oteplují planetu. 

V současné době má gigant TotalEnergies, ale i jiné společnosti těžící fosilní paliva, plány na další rozšíření těžby ropy a zemního plynu, což povede ke zvýšení emisí. Dokud tak budou činit, bude se planeta stále více zahřívat a lidé umírat vinou extrémního horka způsobeného spalováním fosilních paliv, upozorňují novináři z webu Global Witness.

Autorka textu: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: ČTK / AP / Uncredited

The post #zesvěta: Chybějící nahrávky americké policie ze střelby v Uvalde appeared first on investigace.cz.

Na Slovensku policie obvinila bývalého předsedu vlády Roberta Fica a bývalého ministra vnitra Roberta Kaliňáka. Obvinění čelí i právní zástupce Mariana Kočnera a další osoby.

Slovenský Denník N přinesl informaci, že dotyční byli obviněni ze založení a zosnování zločinecké skupiny v souvislosti s vyšetřováním kauzy Očistec. Tato kauza se vymyká běžným evropským policejním raziím. Během jednoho dne bylo pozatýkáno téměř celé vedení slovenské policie. Tito vysoce postavení příslušníci policie byli obviněni z toho, že tvořili špičku organizované zločinecké skupiny – tedy jakési mafie, proti které by měli právě oni sami bojovat. 

V poutech tak skončili dlouholetý policejní prezident Tibor Gašpar, ředitel protikorupční jednotky Róbert Krajmer, šéf NAKA Peter Hraško a další přední policejní funkcionáři. Celkem bylo zatčeno třináct lidí, včetně speciálního prokurátora Dušana Kováčika. Slovenská policie tím navázala na zářijovou akci Boží mlýny, při níž zatkla Ľudovíta Makóa, ředitele Kriminálního úřadu finanční správy (KUFS), který s vyšetřovateli začal spolupracovat. Všichni čelí obviněním ze založení a podporování zločinecké skupiny, zneužití pravomoci veřejného činitele, korupce a maření spravedlnosti.

Chobotnice z šestého patra

Fico a Kaliňák jsou zároveň obviněni i z vyzrazení daňového tajemství. Jde o kauzu bývalého slovenského prezidenta Andreje Kisky. Podle Aktuality.sk tři svědkové vypověděli, že na podzim roku 2017 se na slovenském Úřadu vlády setkávali nejvyšší představitelé vlády s bývalým policejním prezidentem Tiborem Gašparem či oligarchou Norbertem Bödörem a plánovali zneužití informací z Kiskovy daňové kauzy.

Spolu s Robertem Ficem a Robertem Kaliňákem jsou obviněny i další osoby, mezi nimi Marek Para, právní zástupce Mariana Kočnera.

Autorka článků: Pavla Holcová
Autorka úvodní fotografie: ČTK/AP/Bundas Engler

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.

The post Na Slovensku obvinili bývalého premiéra a ministra vnitra appeared first on investigace.cz.

V druhém lednovém týdnu v Černé Hoře protékaly stovky tun kokainu. V Indii se mezitím dražily novinářky. Vítejte u tradičního pátečního #zesveta.

#1Policie v Los Angeles místo chytání zlodějů hrála Pokemon Go

Losangeleský soud zamítl odvolání dvou bývalých  policejních důstojníků, kteří dostali výpoveď, když místo zlodějů honili příšerky ve hře Pokemon Go. 

Případ se týká dvou policistů Louise Lozana a Erica Mitchella. V dubnu 2017 a během své služby dostali oznámení o loupeži v nákupním centru. Místo toho, aby se vydali na místo činu, honili po Los Angels příšerku Snorlaxe v mobilní aplikace. 

Celou událost zaznamenal monitorovacím systémem v jejich autě. Nahrávka posloužila jako hlavní důkaz během soudního procesu. Mimo jiné ukazuje, že oba muži krádež registrovali, ale vědomě se rozhodli honit Pokemony.

Na místo krádeže tak museli dorazit jejich kolegové, kteří zrovna vyšetřovali vraždu a byli proto nuceni opustit místo činu.

Zloděje sice Lozano s Mitchellem nechytili, naopak se jim podařilo dopadnout Snorlaxe, což je přesto stálo místo v policejním sboru. 

Celý článek najdete zde

#2 Půl tuny kokainu mezi banány

“Pokračujeme v boji proti drogovým kartelům. S odhodláním, statečností a bez kompromisů,” tweetoval místopředseda černohorské vlády Dritan Abazovic poté, co tamní policie zabavila víc než 400 kilo kokainu. Ten našla v kontejneru s banány v hlavním městě Podgorica. 

Není to poprvé, co tamní autority zasáhly proti drogovým kartelům. V červnu 2014 černohorské úřady zabavily 250 kilo kokainu v hodnotě 12.5 milionů EUR (cca 310 milionů korun). 

Černá Hora je součástí balkánské drogové cesty, kudy tečou drogy do západní a severní Evropy. 

Boj proti organizovanému zločinu je jedním z hlavních cílů černohorské vlády a podmínkou pro vstup této země do EU. 

Více v článku na Balkaninsight. 

#3 Tajný projekt google: Odbory smrdí!

V rámci super-tajné anti-odborové kampaně se firma Google snažila přesvědčit své zaměstnance, že odbory nejsou to pravé ořechové. Kampaň se jmenovala “projekt Vivian” a běžela od roku 2018 do roku 2020. Cílem kampaně bylo zamezit aktivizaci zaměstnanců googlu a zabránit jim, aby se organizovali v rámci odborů. 

V roce 2019 si google najal firmu IRI, známou  organizováním proti-odborových kampaní a to sběrem informací o povaze, motivaci a pracovní nátuře zaměstnanců.

Firmu IRI najal Google poté, co se zaměstnanci začali bouřit kvůli sexuálnímu obtěžování v rámci společnosti.  

Více zde.

#4 Dražba indických novinářek 

Na Nový rok se objevily ukradené fotky více než stovky muslimských žen v nové kontroverzní aplikaci “BulliBai” hostované pod Githubem. V aplikaci byly publikované  snímky z osobních sociálních sítí veřejně známých žen. 

Kolovaly tam fotky indických novinářek, političek, aktivistek i hereček.

Po otevření aplikace se uživatelům objevila fotka jedné z těchto žen se slovy “Your BulliBai of the day”.

Slovo “BulliBai” je přitom urážkou pro muslimky po celé Indii. Na jihu země znamená penis, zatímco na severu se jím označuje žena služka. 

Termín často používají hinduiští internetoví trollové hlásící se k politické pravici. Veřejné pobouření nakonec přimělo platformu GitHub, vlastněnou Microsoftem, aby aplikaci smazala. 

Celý článek k přečtení na BBC.

The post #zesvěta: Když policie loví Pokemony místo zlodějů appeared first on investigace.cz.

Všechno, co píšete na Facebooku, s kým nejčastěji komunikujete na sociálních sítích nebo koho sledujete na Instagramu, může policii pomoci zjistit, zda jste spáchali nebo plánujete spáchat trestný čin. Umožňují to technologie, které analyzují data ze sociálních sítí k řešení a předvídání trestných činů. U odborníků i veřejnosti to ale vyvolává otázky ohledně narušení soukromí a etiky. Technologie navíc dokáží velmi jednoduše označit kohokoli za extremistu. Takovou technologií je i software společnosti Voyager.

Minority Report

Společnost Voyager Labs získává informace z různých profilů na sociálních sítích a pomáhá pak policii ve vyšetřování eventuálních hříšníků tím, že rekonstruuje celý jejich digitální život – veřejný i soukromý. Společnost tvrdí, že díky umělé inteligenci dokáže její software dešifrovat smysl a význam lidského chování na internetu a určit, zda konkrétní subjekty již trestný čin spáchaly, mohou spáchat nebo zda a jakou vyznávají ideologii. Jejich umělá inteligence nadto umí získat poznatky o „sociálním umístění“ jednotlivce nebo skupiny, může odhalit skryté vztahy a provést „analýzu lidské senzitivity“, na jejímž základě určí, jak se kdo ideologicky staví k různým tématům, včetně extremismu.

„Nespojujeme jen existující body,“ píše se v propagačním dokumentu Voyageru. „Vytváříme body nové. To, co se jeví jako náhodné a nepodstatné interakce, chování nebo zájmy, se najednou stává jasným a srozumitelným.“

Dokumenty, které získala nezisková organizace Brennan Center, však ukazují, že předpoklady, z nichž software při vyvozování těchto závěrů vychází, mohou být v rozporu s právem na svobodu projevu a náboženské vyznání, tedy s americkým prvním ústavním dodatkem. Tento zákon přitom patří k jedné z nejdůležitějších právních norem, ochraňuje svobody občanů v každé demokracii. 

Britský deník The Guardian ve svém rozsáhlém článku navíc popisuje, jaké eticky pochybné strategie Voyager využívá, aby získal přístup k informacím o uživatelích sociálních sítí, včetně toho, že umožňuje policii používat takzvané falešné osoby. Jedná se o vymyšlené identity, jež otevírají cestu ke skupinám nebo k soukromým profilům na sociálních sítích.

Projekt Pegasus: Napíchnutý Macron 

Kdo vlastně jsou a co dělají

Společnost Voyager Labs existuje od roku 2012 a je registrovaná jako Bionic 8 Analytics s kancelářemi v Izraeli, Washingtonu, New Yorku, Singapuru a v Londýně. Podle odborníků jsou její produkty jen malou rybou ve velkém rybníku technologických hráčů, kteří reagují na volání policejních orgánů po technologicky dokonalejších nástrojích, jež by rozšířily vyšetřovací možnosti.

Pro policii je přitažlivost takových nástrojů jasná: nové technologie by ráda využívala k rychlému, až k automatizovanému odhalování souvislostí, na které nejsou patřičné kapacity nebo zabírají spoustu času. Tyto nástroje by měly odhalovat například chování či stopy, jichž by si vyšetřovatel nemusel všimnout nebo je kvůli vnějším či vnitřním příčinám nedokázal zachytit. Vzhledem k velkému tlaku na orgány činné v trestním řízení, aby udržovaly nízkou míru kriminality a předcházely teroristickým útokům, je využití technologií umožňujících rychlé a efektivní rozhodování při prosazování práva atraktivní nabídkou. 

Pro veřejnost však může být policejní práce založená na informacích ze sociálních sítí noční můrou. V oblasti soukromí totiž fakticky kriminalizuje příležitostné výstřelky a někdy i normální chování, shodují se odborníci, kteří pro The Guardian přezkoumali dokumenty z Voyager Labs.

The Guardian již v minulosti informoval, že policejní útvary se často nechtějí vzdát možnosti tyto nástroje použít, a to ani navzdory protestům veřejnosti a nepříliš přesvědčivým důkazům, že by tyto technologie skutečně pomáhaly snižovat kriminalitu.

Na otázky reportérů The Guardian, s kým má Voyager uzavřené smlouvy a podle čeho jejich software vyvozuje závěry o ideologických postojích člověka, mluvčí společnosti Lital Carter Rosenn uvedla: „Jako společnost se řídíme zákony všech zemí, ve kterých podnikáme. Máme také důvěru, že ti, s nimiž obchodujeme, jsou veřejné i soukromé organizace dodržující zákony.“ Na druhou otázku pak odpověděla: „Voyager je softwarová společnost. Naše produkty jsou vyhledávací a analytické nástroje, které využívají umělou inteligenci a strojové učení.“ Mluvčí se tak vyjádřila přesně v duchu toho, co kritizují britským deníkem přizvaní odborníci, tedy fakt, že společnosti jako Voyager často používají módní slova typu „umělá inteligence“ a „algoritmy“, aby vysvětlily, jakými způsoby analyzují a zpracovávají informace, současně ale poskytují málo důkazů o tom, že jejich postup funguje.

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

Všechno se hodí

Jak vyplývá z dokumentů, způsob, jakým Voyager a jemu podobné firmy fungují, není složitý. Software Voyageru shromažďuje všechny dostupné veřejné informace o osobě nebo tématu – včetně příspěvků, spojení, a dokonce i emotikonů –, analyzuje je a indexuje a v některých případech je pak porovnává s neveřejnými informacemi. Ty získává ze soudních příkazů a prostřednictvím takzvané aktivní osoby (o tom později).

Interní dokumenty ukazují, že technologie takto vytváří topografii určité osoby na sociálních sítích, konkrétně se zabývá příspěvky uživatelů i jejich spojeními (přátelství, follows a podobně, ale i tím, jak silné jednotlivé vztahy jsou).

Software posléze vizualizuje, jak jsou přímá spojení dané osoby navzájem propojená a kde tato spojení fungují. Podobně reaguje i vůči takzvaným nepřímým spojením, kdy dvě osoby nejsou v přímém kontaktu, ale mají alespoň čtyři společné přátele. Program také zjišťuje všechna nepřímá spojení mezi subjektem a dalšími osobami, jež prověřovaný jedinec dříve vyhledával.

Dalekosáhlý sběr dat

Pokud osoba sledovaná softwarem od společnosti Voyager vymaže přítele nebo příspěvek ze svého profilu, informace zůstane nadále archivována v systému Voyager. Ten katalogizuje nejen kontakty subjektu, ale i veškerý obsah nebo média, která tyto kontakty zveřejnila, včetně aktualizací stavu, obrázků a polohy. Mimo to sleduje i přátelství druhého a třetího stupně, aby „odhalil dosud neznámé prostředníky nebo případy nevhodného spojení“.

Meredith Broussardová, profesorka datové žurnalistiky na New York University a autorka knihy Artificial Unintelligence: Jak počítače špatně chápou svět, pro The Guardian uvedla, že algoritmy Voyageru podle všeho vytvářejí hodnocení lidí na základě jejich online aktivit a používaných sítí, a to pomocí procesu, který se podobá cílení online reklamy.

„Systémy pro cílení reklamy,“ vysvětluje Broussardová, „zařazují lidi do ‚afinitních skupin‘. Na základě jejich přátel a kontaktů určují, kdo bude mít nejpravděpodobnější zájem například o koupi nového auta. Zdá se, že Voyager místo toho, aby rozděloval lidi do skupin, jako jsou třeba majitelé domácích mazlíčků, rozděluje lidi do ‚skupin‘ pravděpodobných zločinců.“

V souvislosti s reklamou se podle profesorky mnoho spotřebitelů s tímto typem cílení smířilo. V případě policejní kontroly ovšem vyvstávají daleko větší rizika a problémy. 

Data retention hezky česky

Software nerozlišuje

O jaká rizika jde, lze pochopit na exemplární studii, kterou Voyager předložil losangeleské policii, když usiloval o uzavření smlouvy. Společnost prezentovala způsoby, jakými by analyzovala profil Adama Alsahliho na sociálních sítích. Šlo o mladíka, jenž byl loni zabit při pokusu o útok na námořní základnu Corpus Christi v Texasu.

Společnost napsala, že její software využívá umělou inteligenci k tomu, aby zkoumal, zda mají určené subjekty vazby na islámský fundamentalismus. Pak tyto profily barevně označuje jako zelené, oranžové nebo červené.

V Alsahliho případě jim vyšlo, že jeho aktivita na sociálních sítích odráží „islámský fundamentalismus a extremismus“. Vyšetřovatelům pak bylo navrženo, aby dále prověřili Alsahliho účty s cílem „určit intenzitu a povahu jeho přímých a nepřímých vazeb na další zájmové osoby“.

Z dokumentů však vyplývá, že nemálo aspektů, jež software Voyageru u Alsahliho označil za znaky fundamentalismu, může být rovněž kvalifikováno jako projevy svobody nebo náboženského vyznání. Voyager například uvedl, že 29 z 31 Alsahliho příspěvků na Facebooku byly obrázky s islámskou tematikou a jedna z přezdívek Alsahliho účtu na Instagramu odrážela „jeho hrdost a ztotožnění se s arabským původem“. K analogicky zjednodušujícím závěrům, jež přitom hrozí automatickým označení za fundamentalistu, software dospěl i po zkoumání účtů, které Alsahli sledoval nebo které sledovaly jeho. Na základě toho společnost konstatovala, že „většina účtů je v arabštině“ – jde o jeden ze sta jazyků, které software údajně dokáže překládat – a „obecně se zdá“, že jde o účty s náboženským obsahem. Voyager z toho vyvodil, že Alsahli na svém twitterovém účtu většinou komunikoval o islámu. Jak bylo řečeno, Adam Alsahli se o teroristický útok pokusil, z dokumentů lze ale vyčíst, že software společnosti Voyager může jako fundamentalistu onálepkovat jakéhokoli muslima nebo kohokoli, kdo komunikuje arabsky a píše o islámu. 

Falešní přátelé a soukromé zprávy

Podle odborníků vytváří software Voyageru z veřejně dostupných informací poměrně komplexní obraz o soukromém životě člověka. Společnost však tyto údaje doplňuje o neveřejné informace, k nimž získává přístup dvěma hlavními kanály: soudními příkazy a prostřednictvím „aktivní osoby“.

V prvním případě technologie prochází obrovské množství údajů, jež orgány činné v trestním řízení získávají z různých typů soudních příkazů. Tyto informace mohou zahrnovat soukromé zprávy subjektů, informace o jejich poloze nebo klíčová slova, která vyhledávaly na internetu. Voyager katalogizuje a analyzuje tyto často rozsáhlé zásoby uživatelských dat a porovnává je se sociálními a geografickými mapami sestavenými z veřejných informací. Právě tuto schopnost policisté z Los Angeles ocenili jako vhodnou pomoc.

Méně podrobností je ale známo o druhém prostředku, jímž software Voyageru získává přístup k neveřejným informacím: o prémiové službě nazvané aktivní osoba. Z dokumentů vyplývá, že zákazníci mohou používat ke „shromažďování a analýze informací, které jsou jinak nepřístupné“, to, co Voyager nazývá „avatary“. Společnost uvedla, že pomocí funkce „active persona“ byl její software schopen dostat se k informacím ze šifrované aplikace pro zasílání zpráv Telegram a analyzovat je. 

Odborníci se shodují, že funkce aktivní osoba je pouze jiný název pro falešné profily. Důstojník losangeleské policie to ve své e-mailové korespondenci s Voyagerem popsal jako možnost „přihlásit se pomocí falešných účtů a vytáhnout data“. Policisté sice stále častěji používají falešné profily na sociálních sítích k provádění vyšetřování, tato praxe ale může porušovat komunitní standardy Facebooku a dalších platforem.

Pravidla Facebooku vyžadují, aby lidé používali „jméno, pod kterým vystupují v každodenním životě“. Společnost pak odstraňuje nebo dočasně omezuje účty, jež „ohrožují bezpečnost jiných účtů“ nebo se snaží vydávat za jiné. V roce 2018 policie v Memphisu ve státě Tennessee použila falešný účet pod jménem Bob Smith, aby se spřátelila s aktivisty a shromažďovala o nich informace. Facebook tento účet a další podobné deaktivoval a policejnímu oddělení sdělil, že musí „ukončit veškeré aktivity na Facebooku, zahrnující používání falešných účtů nebo vydávání se za jiné osoby“. Facebook uvedl, že všichni, včetně orgánů činných v trestním řízení, musí na svých profilech vystupovat pod svými skutečnými jmény.

Projekt Pegasus: Apple versus špioni

Podle odborníků se s touto funkcí software společnosti Voyager pojí také otázky týkající se soukromí a etiky. „Obávám se, jak nízký mají v tomto směru nastavený práh technologické společnosti, které výslovně umožňují policejní sledování,“ řekl pro The Guardian profesor Chris Gilliard z Macomb Community College a Shorensteinova centra na Harvard Kennedy School. Mimo tyto pochybnosti vyvolává software společnosti Voyager i další obavy. Oproti například telefonním odposlechům, jež může policie využít jen na základě soudního povolení, má k možnostem softwaru teoreticky přístup kdokoli. 

The post Software na předvídání trestných činů appeared first on investigace.cz.

Slováci ve spolupráci s místní asijskou komunitou stánkařů vytvořili geniální a oboustranně výhodný systém, jenž měl obstarat hotovost na úplatky a současně bezproblémově posílat peníze do Číny. 

Aktuální policejní vyšetřování na Slovensku odhalují, jak probíhala korupce na nejvyšších místech. Obvinění vysoce postavení lidé z justice, takzvaní kajícníci, se rozhodli spolupracovat s policií a ve svých výpovědích popisují velké nákupní tašky plné bankovek, které předávali prominentním policejním funkcionářům za to, že se o ně nezajímali. Jenže kde vzít dostatek hotovosti na úplatky? S řešením přišli lidé ze slovenské tajné služby SIS. Schéma fungovalo ještě minimálně v roce 2018.

Když František Böhm, bývalý příslušník slovenské tajné služby SIS, spáchal letošního 12. února sebevraždu svou legálně drženou zbraní, policii to zaskočilo. Krátce předtím byl totiž propuštěn z vazby, protože se rozhodl spolupracovat s policií a vypovídat o finančních machinacích vlivných Slováků. Byl tak jedním z těch, kteří mohli vnést světlo do komplikovaného schématu firem a bankovních převodů, jež prominentní Slováci využívali k uplácení a pravděpodobně i k legalizaci výnosů z trestné činnosti neboli praní peněz.

Jeho výpověď totiž korespondovala i s výpověďmi ostatních kajícníků. Podle jejich prohlášení na Slovensku fungovalo rozsáhlé finanční schéma, které nápadně připomíná velké globální pračky na peníze. A využívali jej prominentní Slováci k získávání větších objemů hotovosti. Na oplátku pak garantovali, že tyto transakce nebudou nikdy vyšetřované.

František Böhm ve svých výpovědích sdělil, že z peněz získaných z tohoto schématu se vyplácely i úplatky pro policisty a další příslušníky bezpečnostních složek. Jedním z prominentů, jenž měl být takto odměňován, byl podle Böhma i bývalý policejní prezident Milan Lučanský. Ten si měl údajně stěžovat, že úplatky mu nosili v pěti a desetieurových bankovkách, což ve své výpovědi zmiňuje i další stíhaný kajícník, a to slovenský podnikatel Michal Suchoba, který vydělal miliony na vládních IT zakázkách. Suchoba přiznal, že úplatky nosil ve velkých nákupních taškách, jež občas vážily i přes dvacet kilogramů. 

Ve spolupráci s Aktuality.sk, ICJK a OCCRP jsme získali a analyzovali stovky dokumentů, které osvětlují, jakým způsobem vysoce postavení lidé ze slovenské tajné služby SIS vytvořili a řídili finanční schéma roztáčející korupci na Slovensku.

Smrt prominentního vězně

Slovenské schéma kešu

Bankéři tomu říkají „smurfing“ (česky „šmoulování“). Jde o legalizaci špinavých peněz, kdy se velké objemy v hotovosti rozdělí na malé částky a ty se pak vloží na účet. Přesně tohle se ve velkém odehrávalo na Slovensku. Lidé s čínsky znějícími jmény žijící na Slovensku takto vkládali mix tržeb ze stánkového prodeje spolu s penězi slovenských prominentů. 

Finanční operace vykazovaly všechny varovné signály, že jde o praní peněz. Částky byly vkládány v hotovosti bez jakékoliv další identifikace platby, jakou je například variabilní symbol nebo číslo faktury. Obnosy bývaly velmi často zaokrouhlené na desetitisíce eur a jediné vysvětlení, které ke vkladům pracovníci banky dostávali, znělo lakonicky „tržby“. 

Pochybnost celého finančního schématu dobře ilustrují zejména dvě slovenské firmy, Lion King a Alawa. Zatímco z Lion King odcházely statisícové platby do Asie, samotná firma deklarovala v roce 2018 tržby na úrovni 33 000 eur (840 000 korun). Přitom z jejího bankovního účtu u ČSOB odešlo jen v roce 2018 celkem přes 11 milionů eur (281 milionů korun). 

Společnost Alawa je o něco záhadnější. Přestože byla založena už v roce 2007, dodnes nepředložila žádnou účetní závěrku. Této firmě proteklo jen za rok 2018 přes účty v ČSOB přes 40 milionů eur (přes miliardu korun), přičemž téměř celá suma byla na účet vložena v hotovosti.

Tento fakt měl logicky vyvolat zájem slovenských kontrolních úřadů, které by měly zabraňovat tomu, aby se přes slovenský finanční systém praly peníze. Zájem vyvolal, ale ze zcela jiných důvodů. Prominentní Slováci začali tento systém sami využívat. Podle serveru Aktuality.sk byly hotovostní vklady využívány na krytí zisků z podvodů s DPH nebo na vyplácení úplatků.

Číňané i Slováci během pár měsíců vložili na bankovní účty bratislavské pobočky ČSOB desítky milionů eur. Podle bankovních výpisů, které OCCRP zpřístupnil anonymní zdroj, peníze obratem putovaly do Číny, Hongkongu, Taiwanu nebo Jižní Koreje. Transakce podle všeho probíhala tak, že Číňané odevzdali svou hotovost ze stánkového prodeje ve velkých pytlích svým slovenským komplicům a ti na oplátku poslali bezhotovostní převod na účty reálných asijských firem. Slováci tak získali peníze na úplatky, Číňané zase bezproblémové bankovní převody eur do Číny.

Nebyly to ale jen hotovostní vklady, jež živily celé finanční schéma. Na účty slovenských firem zapojených ve schématu chodily i bezhotovostní převody. Spleť firem a bankovních převodů měla podle serveru Aktuality.sk využívat jak organizovaná zločinecká skupina Takáčovců, tak různé další skupiny, které kšeftovaly s naftou a podváděly s DPH.

Böhmova známá firma

Pro slovenskou část schématu byly klíčové zejména výše zmíněné firmy – Lion King a Alawa. Právě na účet společnosti Lion King posílala statisícové částky firma Františka Böhma T. P. Patriot. Přestože Böhm ve firmě T. P. Patriot oficiálně nepůsobí, byl jejím tichým společníkem. Firma vydělávala na podvodech a na dobrých vztazích tohoto bývalého příslušníka SIS se zločineckou skupinou Takáčovců. Böhm před svou smrtí ještě stihl poodhalit, jak byla firma T. P. Patriot využívána u sofistikovaného daňového podvodu, který později vešel ve známost jako kauza slovenských Texasanů.

• Kauza FAU, Babiš a slovenská stopa

Takzvaná kauza Texas má dohru i v Česku. Do řetězce firem, které si mezi sebou přeprodávaly pohonné hmoty, patřila i česká firma FAU. Čeští celníci mají za to, že byla součástí takzvaného kolotočového podvodu s DPH. 

V řetězci firem, jež nakupovaly naftu od Slovnaftu, stála jako první schránková firma z Velké Británie, která naftu přeprodávala slovenské firmě Jopi Trade. Ta nejenže tvoří součást finančního schématu, přes který putovaly peníze do Asie, často také obchodovala s lidmi z kriminálního prostředí.

Jopi Trade pak naftu prodala za téměř stejnou cenu a přes další firmy české FAU. Tedy alespoň na papíře. Podle českých i slovenských vyšetřovatelů nafta putovala přímo ze Slovnaftu do FAU. Toto schéma mělo připravit českou státní pokladnu o částku ve výši 8,4 milionu eur.

Kauza však nabrala jiný spád, jakmile český soud prohlásil, že zablokování majetku FAU i jejího majitele bylo provedeno nezákonně. Soud sice nezpochybnil existenci samotného podvodu, pochyby ale měl o způsobu vyšetřování i blokování majetku.

V souvislosti se zajištěním majetku FAU, kterou tento právní krok poslal do konkurzu, unikla na veřejnost nahrávka tehdejšího ministra financí a dnešního premiéra Andreje Babiše, v níž mluví o „zaklaknutí na FAU“. Firma totiž sídlila v areálu chemičky Precheza, jež je součástí Agrofertu. Česká veřejnost spekulovala, jestli se Babiš nechce tímto způsobem zbavit nepohodlného nájemníka. Babiš tyto spekulace odmítl.

Slovenští podvodníci s DPH, kteří kšeftovali s naftou, využívali T. P. Patriot jako „úschovnu peněz“: jakmile na firemním kontě nastřádali určitou částku, poslali peníze bezhotovostním převodem na účty čínských společností. Transakce vysvětlovali jako „započtení pohledávek“. „Když na čínské účty peníze dorazily, tak jel kurýr na starú Vajnorskú do čínských velkoskladů, kde si převzal hotovost od Číňanů,“ řekl Böhm ve své výpovědi.

František Böhm byl před sebevraždou známý svým blízkým vztahem k organizované zločinecké skupině Takáčovců: přátelil se s jedním z bossů skupiny, Martinem Mikulcem. Poté, co se o gang začala zajímat policie, vyšlo najevo, že Mikulec měl na starost výběr výpalného a takzvané kvízomaty – špatně maskované herní automaty, které kvůli „kvízové otázce“ na začátku hry nespadaly do oblasti herních automatů a vyhnuly se tak regulaci i daňovému zatížení. Mikulce později našli oběšeného ve Zlíně. Právě jeho skupina ovládala jednu větev finančního schématu, přes který putovaly miliony do Asie.  

Další tajný ze SISky

Člověk, jenž měl údajně celé finanční schéma o několika stovkách firem vymyslet, se jmenuje Dušan Kemény. V minulosti zastával funkci vedoucího dnes už legendárního 52. oddělení slovenské tajné služby z dob premiéra Vladimíra Mečiara. Kemény podle informací Aktuality.sk vedl komando příslušníků tajné služby, které mělo za cíl kompromitovat novináře a politické oponenty tehdejší vlády HZDS. V čele SIS tenkrát stál obávaný Ivan Lexa. Kemény je v současné době obžalovaný z nelegálního držení zbraní a daňových podvodů.

Jako autor celého finančního schématu byl Kemény údajně jediný, kdo jej znal kompletně. Finanční toky měl řídit ze své kanceláře, kde také archivoval veškeré dokumenty.

Chobotnice z šestého patra

Jak to, že to fungovalo?

Banky tyto transakce sice hlásily jako podezřelé, nic se však nedělo. Banky svá hlášení totiž podávaly Zpravodajské finanční jednotce, spadající pod Národní kriminální agenturu (NAKA), a Finanční správě. Obě instituce měl podle své výpovědi podchycené František Böhm, který tak de facto mohl ručit za bezpečnost pochybných operací.

Na finanční jednotce pak přes šéfa finanční policie Bernarda Slobodníka zabezpečoval beztrestnost transakcí Norbert Paksi, jenž byl tou dobou zástupcem šéfa policejních odposlechů. Dostávali od Böhma měsíční paušál. Podobnou měsíční platbu za krytí získával i Ľudovít Makó z Finanční správy. Ten se rovněž rozhodl spolupracovat se slovenskou policií. 

Podle našich zjištení působilo ve slovensko-asijském laundromatu přes třicet slovenských firem, jež posílaly platby téměř pěti stům bezhotovostních příjemců v Asii. Hotovost do slovenských bank přinášelo okolo dvaceti lidí, kteří v rozmezí let 2016–2018 postupně odeslali na asijské účty přes 116 milionů eur (téměř 3 miliardy korun). Finanční schéma ale bylo pravděpodobně mnohem větší a fungovalo delší dobu, než se uvádí.

Slovensko světové

Na základě analýzy finančních toků jsme navíc odhalili, že Slováci nebyli jediní, kdo tento systém využíval. Stejné čínské a hongkongské firmy se dají objevit i v dalších světových  „laundromatech“, tedy finančních schématech vytvořených pro praní peněz. Tyto firmy mimo jiné zmiňuje ve své výpovědi i Reza Zarrab, který pomohl vyvádět peníze z Íránu. Írán je přitom kvůli svému jadernému programu na sankčním seznamu USA a EU.

Jestli slovenská policie toto schéma někdy vyšetřovala nebo vyšetřuje, není jasné. Na dotaz portálu Aktuality.sk pouze stroze odpověděla, že se k tomu nemůže vyjadřovat.

Autoři textu: Pavla Holcová a Peter Sabo (Aktuality.sk) s přispěním ICJK a OCCRP

Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post Slovensko: Kilogramy úplatků pro policejního prezidenta appeared first on investigace.cz.

Na konci minulého týdne bylo za falšování důkazů v případu novináře Ivana Golunova odsouzeno pět bývalých moskevských policistů. Golunov byl v červnu roku 2019 zatčen za přechovávání drog a hrozilo mu až 20 let vězení. Na konci téhož roku byli ale policisté, kteří měli jeho obvinění na starost, zatčeni, neboť se ukázalo, že drogy na novináře nastražili. 

Moskevský soud odsoudil policisty za zneužívání pravomoci veřejného činitele, falšování důkazů a obchod s drogami. Organizátor Golunovova zatčení dostal nejvyšší trest, 12 let, jeho podřízení byli odsouzeni na osm a pět let. Nejnižší pětiletý trest dostal jediný z policistů, který s vyšetřovateli spolupracoval a přiznal, že na žádost svých nadřízených drogy nastražili. Všichni odsouzení poputují do takzvané nápravné kolonie, nejrozšířenějšího typu věznic v Rusku, kde mají vězni povinnost pracovat. Zároveň musí každý z pětice zaplatit novináři odškodné ve výši jednoho milionu rublů, což je zhruba 280 tisíc korun. 

Golunov po vynesení rozsudku poděkoval všem, kdo jej podporovali a postavili se na jeho stranu, popisuje BBC. „Doufám, že v další fázi vyšetřování zjistíme, kdo si mé zatčení objednal,“ konstatoval s tím, že pokud příslušné úřady objednatele znají, měly by jeho jméno zveřejnit. 

Ivan Golunov byl v době svého zatčení zvláštním korespondentem ruského nezávislého deníku Meduza. Poté, co jej v létě roku 2019 policisté z protidrogového útvaru zatkli, si myslel, že se jedná o prostý omyl a že jim mohl připadat podezřelý. Když mu pak policisté na stanici prohledávali batoh a hned nahoře našli sáček s pilulkami podobnými extázi, došlo mu, co se děje.

Po šesti dnech ve vazbě byl však novinář propuštěn a střežen ochrankou. K tomu zřejmě přispělo jak chaotické chování policie, tak obrovská vlna solidarity, která se po zatčení zvedla. Více než sedm tisíc ruských novinářů podepsalo petici za propuštění Golunova a lidé vyšli do ulic. Novináře podpořili i provládní osobnosti a vlivní politici nejen z řad opozice, policejní spiknutí později odsoudil i prezident Vladimir Putin – i kvůli tomu považuje Golunov svůj případ za skutečně zvláštní. Za podílení se na „policejní zvůli“ byli odvoláni dva vysoce postavení policisté s hodností generálů – jeden z lokálního úřadu pro vnější záležitosti, druhý byl ředitelem protidrogového úřadu ministerstva vnitra. Na tom samém úřadu skončilo i několik níže postavených pracovníků. 

Na konci roku 2019 Golunov nečekaně obdržel dopis od Vyšetřovacího výboru Ruské federace (což je obdoba českého Nejvyššího státního zastupitelství), který mu oznamoval trestní stíhání policistů, kteří ho zadrželi a vykonstruovali jeho zločin. Mimo to úřední zpráva označila investigativního novináře za oběť zločinu, jež si ze zatčení odnesla „trvalé následky“. Novinář vyjádření glosoval na svém facebookovém profilu: trvalé následky prý souhlasí, ale ne pro něj, nýbrž pro dva generály, kteří byli kvůli jeho nezákonnému zatčení odvoláni z funkcí. 

Rozhovor s Ivanem Golunovem o jeho zatčení a událostech, jež následovaly, si můžete přečíst zde:

Ivan Golunov: K normálnímu životu se ještě musím vrátit

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autor úvodní fotografie: ČTK/AP/Pavel Golovkin

The post Rusko: Podivné policejní spiknutí appeared first on investigace.cz.

Diskusi o vhodném využívání vazby odstartovalo na Slovensku loňské početné zatýkání prominentních lidí. Mezi nejvíce skloňované případy patří více než rok trvající koluzní vazba bývalé soudkyně a náměstkyně ministerstva spravedlnosti Moniky Jankovské a také případ bývalého policejního prezidenta Milana Lučanského. Oba skončili tragicky. Jankovská se pokusila spáchat sebevraždu, Lučanskému se sebevražda podařila. Současná ministryně spravedlnosti Mária Kolíková minulý týden prezentovala závěry nezávislé kontrolní komise v případu Lučanský. A tento týden dokonce předložila novelu zákona k podmínkám vazby na Slovensku. 

Čtyři měsíce po tragické smrti bývalého šéfa slovenské policie Milana Lučanského přijala speciální komise po vyšetřování události jednoznačný závěr: Milan Lučanský ve vazbě spáchal sebevraždu. Komise byla zřízena ministryní spravedlnosti Márií Kolíkovou, která tak chtěla reagovat na rozporuplné reakce spojené se smrtí někdejšího policejního prezidenta. Po Lučanského smrti totiž vznikly spekulace, že mohlo jít o úmyslné zabití jinou osobou nebo o donucení k sebevraždě. Podobné spekulace šířili i slovenští opoziční poslanci včetně Roberta Fica ze strany SMER, která Lučanského do funkce navrhla.

Ministryně Kolíková proto pár dní po tragické události ustavila tuto kontrolní komisi. Sedmnáctičlenná skupina odborníků měla za úkol potvrdit nebo vyvrátit závěr, že se jednalo o sebevraždu, a vyloučit případné pochybnosti o použití násilí ze strany příslušníků ZVJS (Sbor vězeňské a justiční stráže). V komisi byli zastoupeni členové všech parlamentních stran, svůj hlas měli i zástupci kanceláře slovenské prezidentky, ministerstva spravedlnosti, ZVJS, médií a také bývalá veřejná ochránkyně práv ČR Anna Šabatová.

Na více než dvaceti stránkách komise detailně popsala oba incidenty Milana Lučanského. Komise přitom neměla přístup k údajům z trestního spisu ani k jeho zdravotní dokumentaci, protože s tím nesouhlasila rodina zesnulého. Absenci těchto dokumentů komise viděla jako největší problém a musela se spoléhat na zprávu generálního prokurátora, jenž se o výsledcích pitvy dozvěděl na neveřejném zasedání parlamentu. 

Nesnesitelná věčnost slovenské koluzní vazby

Co se stalo v Lučanského cele?

V rámci vyšetřování si členové komise několikrát prohlédli záznamy kamer umístěných před Lučanského celou. V den pokusu o sebevraždu Lučanský opustil svou celu pouze dvakrát – dopoledne byl na lékařské prohlídce kvůli zranění oka a odpoledne navštívil psychologa. Zdravotnický personál vyhodnotil Lučanského chování jako „pokojné, rozvážné a racionální, bez náznaků problémového chování“. Přesto byl zařazen do rizikové skupiny č. 3, což prakticky znamenalo, že byl monitorován každých 30 minut. 

Stalo se tak poté, když si v cele zranil oko a musel podstoupit operaci. Lučanský vysvětlil své zranění tak, že v cele zakopl o svůj sandál, spadl a praštil se o roh postele a tím si poranil oko. Vězeňský psycholog tento incident nepodcenil, a byť Lučanský popřel, že mělo jít o sebevražedný pokus, zpřísnil mu monitorování cely. Psycholog odůvodnil svůj krok jako preventivní, protože obviněný byl v takzvané adaptační fázi vazby (poprvé ve výkonu vazby) a krátce po nástupu do vězení musel podstoupit operaci. Lučanský byl proto pod zvýšeným dohledem i zdravotním dozorem, jeho stav psycholog vyhodnotil jako stabilizovaný, s absencí myšlenek s potenciálně suicidiálním obsahem. Podobné náznaky v chování nepotvrdili ani příslušníci ZVJS.

Kamery, jejichž záběry měla komise k dispozici, ale nenahrávaly nepřetržitě, spouštěly se pouze v případě, že byl před celou zaznamenán pohyb. Poslední standardní kontrola zaznamenaná kamerou se udála v 16:30. O devět minut později se podávala večeře a v tu dobu už Lučanský nereagoval na výzvu příslušníka ZVJS k odebrání jídla. Dozorci se ho proto rozhodli zkontrolovat. Otevřeli dveře do cely, což potvrdila i záznamová zařízení na otevírání a zavírání cel.

V cele pak ostraha objevila bezvládné tělo ležící na posteli s vězeňskou mikinou uvázanou kolem krku. Dozorci okamžitě přistoupili k resuscitaci, která se zdála být úspěšná, avšak po převozu do nemocnice lékař konstatoval mozkovou mrtvici a Lučanského prohlásil za mrtvého. V cele kromě Lučanského celý kritický den nikdo nebyl a tělo někdejšího policejního prezidenta rovněž nevykazovalo žádné poranění, jež mu mohla přivodit jiná osoba. Komise tak došla k závěru, že Milan Lučanský spáchal sebevraždu.

Po vyloučení účasti jiné osoby se komise zabývala i chováním příslušníků ZVJS k obviněnému a tím, zda mohli sebevraždě zabránit. Při nástupu do vazby musel Lučanský podstoupit obdobně jako jiní vězňové zdravotní prohlídku a nebylo zjištěno žádné zranění. Úraz oka členové komise vyhodnotili jako nešťastnou nehodu a odmítli, že by se jednalo o předvídatelný čin.

Smrt prominentního vězně

Zvednutý prst komise

Na druhé straně ale komise kriticky zhodnotila eskortu Lučanského z nemocnice v Ružomberku, kdy vězeňští dozorci opakovaně použili donucovací prostředky – převáděcí řetízky, spoutávací řetízky a spoutávací opasek. Lučanský byl po narkóze a takto spoutaný upadnul a odřel si hlavu. Komise použití uvedených donucovacích prostředků proto vyhodnotila jako nepřiměřené, neboť u osob v pooperačním stavu mohou vést k nečekané ztrátě koordinace pohybu a tím i ke zranění.

Komise dále kritizovala fakt, že Lučanský dostával poštu od příbuzných s prodlevou, některé dopisy si dokonce nestihl před svou smrtí ani přečíst. Za celou dobu vazby se vůbec nesetkal s rodinou, na možnost návštěvy se však neptal. Komise jeho absenci zájmu vyhodnotila jako právní vědomost o vlastní situaci v koluzní vazbě, kde se nesmí s nikým setkávat. Při pohovorech s vězeňskými dozorčími ale poznamenal, že mu rodina chybí a má problém se s touto absencí vyrovnat. Umístění Lučanského v samovazbě a bez možnosti plnohodnotného sociálního kontaktu bylo sice problematické vzhledem k mezinárodním standardům, avšak po zohlednění judikatury ESLP (Evropský soud pro lidská práva) komise dospěla k závěru, že vzhledem k poměrně krátkému času výkonu vazby v tomto režimu nelze stanovit, zda došlo k porušení jeho základních práv a svobod.

I přesto, že komise nenašla žádné pochybení ze strany vězeňských dozorců, si v závěru zprávy dovolila vyjmenovat několik doporučení. „V oblasti zajišťování řádových činností a možností trávení volného času vazebně stíhaných osob je třeba provést systémové změny,“ píše se ve zprávě. Jako možné vylepšení pak doporučuje, aby do interních postupů příslušníků ZVJS byl zahrnut takzvaný Istanbulský protokol. Současně zpráva navrhuje, aby se do personální dokumentace uváděla i vyjádření ošetřujícího lékaře ohledně zranění vězně neboli to, jak ke zranění došlo a jestli je popisovaná událost shodná s typem vazby. Jinými slovy, pokud je člověk sám na cele, jestli si zranění mohl způsobit sám, a vyloučit tak případné špatné zacházení s obviněnými. 

Komise dále doporučuje přijetí právní úpravy, aby kontrola pošty u člověka v koluzní vazbě probíhala bez zpoždění a nedocházelo tak k neodůvodněným průtahům.

Policajti, nebo mafiáni?

Novela je na stole

Ministryně spravedlnosti Mária Kolíková ze strany Za ľudí před několika dny předložila do připomínkového řízení vlastní návrh na změnu koluzní vazby. Podle šéfky ministerstva spravedlnosti by standardní koluzní vazba neměla trvat déle než pět měsíců. Prodloužit by ji mohli pouze v případě, kdy se zjistí, že obviněný skutečně jednal koluzně – to znamená mařil vyšetřování nebo se snažil někoho ovlivňovat. Tato pětiměsíční lhůta by se tak přiblížila české legislativě. Koluzní vazba v Česku je omezená na tři měsíce a prodlužuje se pouze v případě prokázaného koluzního chování. Oproti tomu na Slovensku je současná standardní lhůta vazby sedm měsíců a prokurátoři často žádají o její prodloužení i bez koluzního chování.

S vlastním návrhem změny koluzní vazby přišla i druhá slovenská koaliční strana Sme rodina, která má momentálně ve vazbě svého zástupce, bývalého šéfa Slovenské informační služby Vladimíra Pčolinského. Pokud návrh projde, nové podmínky by měly začít platit na konci léta nebo na podzim.

The post Verdikt komise je jasný: Lučanský spáchal sebevraždu appeared first on investigace.cz.

Jaroslav Láska je bývalý policejní vyšetřovatel. Na starosti měl trestní kauzu Mariana Kočnera a Pavla Ruska, ve které si Kočner nárokoval od televizní stanice Markíza téměř 1,8 miliardy korun na základě padělaných směnek. Během vyšetřování se Marian Kočner snažil uplatnit všechny své nástroje a vazby na policii, aby se nepodařilo nic prokázat. Mimo to nechal Lásku i jeho rodinu sledovat, v plánu měl i vytvoření kompromitujících materiálů, které by Lásku pravděpodobně stály místo u policie. Díky Láskovu rychlému zásahu se v červnu 2018 Kočnera podařilo dostat do vazby. Navzdory všem překážkám vyšetřovatel Láska prokázal, že směnky jsou padělané, a jak Kočner, tak Rusko byli odsouzeni k devatenáctiletým trestům odnětí svobody. Jaroslav Láska z policie před pár týdny odešel. Nadále se bude věnovat zkoumání majetku soudců, a to pod hlavičkou slovenské Soudní rady.

Kočnera jste na začátku vyšetřování směnkové kauzy podcenil. Jak se to projevilo?

Podcenil jsem ho v tom, jak velký má vliv a kam až je ochotný zajít.

Překvapilo vás jeho obvinění v kauze vraždy?

Ano. Nemyslel jsem si, že by někdo mentálně zůstal v devadesátých letech a myslel si, že něco vyřeší vraždou.

Proč byl Kočner přesvědčený, že mu to projde? Co ho dělalo nedotknutelným?

Systém. To, co dělal (podvody na DPH a další ekonomická trestná činnost – pozn. red.), mu v podstatě umožňoval systém. Neboli jeho napojení na politiku, justici, na všechno… To ho dělalo tak silným.

Byl Kočner skutečně nebezpečný? A jak?

Jak moc dokáže být Kočner nebezpečný, jsem naštěstí nikdy osobně nezjistil (narážka na vraždu Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové – pozn. red.). Jeho nebezpečnost jsem ale neodhadnul. Nechal například sledovat moje děti. A vlastně dodnes nevím, jak to doopravdy bylo. Když mi byl přidělen případ směnek, Marian Kočner byl ještě dost silný a vlivný. Proto jsem upozornil rodinu, že teď budu řešit tenhle případ. A že budu určitě monitorovaný, a pokud by se kolem nich něco divného dělo, ať si dávají pozor. 

Jednoho dne jsem odjel něco řešit od nás z Lučence do Bratislavy. Syn, kterému tehdy bylo necelých patnáct let, mi zavolal, že ho cestou ze školy až domů sledovalo nějaké auto. Doma byl sám a měl zůstat sám až do večera. Začal jsem si nadávat: „Ježiši, debile, ohrozil jsi ho!“ Jenže z Bratislavy je to k nám do Lučence autem tři hodiny. V tom okamžiku jsem nevěděl, co dělat. Byl to hodně blbý pocit.

Kuciak a Kočner: Články, vražda, rozsudek

Kromě toho sledování měl Kočner i plán, jak vás zkompromitovat?

Tehdy jsem něco podobného netušil, ale děly se zvláštní věci, které do sebe později zapadly. Že mi byl přidělený spis o směnkách, Marian Kočner zjistil ještě předtím, než jsem se do spisu vůbec podíval. V našem policejním systému se ta informace objevila okolo 21. dubna 2018, já jsem ten spis reálně dostal do rukou 26. dubna. Což si pamatuji přesně, protože jsem se šéfa ptal, jestli to má být dárek k svátku. Ve dnech mezi 21. a 26. dubnem si už o mně Kočner začal zjišťovat informace. Co jsem zač a tak podobně.

Setkání, které mělo sloužit k mé kompromitaci, proběhlo 3. května. Ten den jsem byl v Bratislavě, chtěl jsem se setkat s mezinárodně uznávaným expertem Dr. Aginským, který vyvinul analýzu forenzního zkoumání inkoustu. Přiletěl z Ameriky do Bratislavy na soudní jednání ohledně směnek. Jednání bylo nakonec zrušené, ale s doktorem Aginským jsem se setkal. Chtěl jsem si od něj vyslechnout, jak ta analýza probíhá.

V Bratislavě jsem se tehdy potkal s kamarádem a ještě jedním člověkem, který se se mnou chtěl už delší dobu setkat. S tím jsem neměl problém, nevadí mi seznamovat se s lidmi, proto jsem kývl na nabídku, že si spolu dáme kávu.

Jenže s tím člověkem přišel i Para (právník Mariana Kočnera – pozn. red.). Na to jsem vůbec nebyl připravený. Když jsem uviděl, že u stolu v kavárně sedí Para, okamžitě jsem se otočil a šel pryč. Kamarád i s tím druhým člověkem za mnou vyběhli a křičeli, ať počkám. Ale já už byl pryč.

Nešlo ale jen o Paru a toho druhého, který se se mnou chtěl setkat. V obchodním domě, kde jsme měli sraz, mě sledovali další lidé. Nebylo možné si jich nevšimnout, neboť všechny obchody byly ještě zavřené. Myslím, že nás měli s Parou vyfotit. A na základě těch fotografií pak tvrdit, že Kočnerovi vynáším informace ze spisu.

Takže jsem zareagoval, tak jak jsem zareagoval, což mě asi do značné míry zachránilo.

To, že se nás snažili zachytit u jednoho stolu, jsem si spojil až rok nebo rok a půl poté. Teprve když vyšly najevo informace o tom, jaký Kočner byl a jak fungoval. Původně jsem si tu schůzku vůbec nedával do souvislostí. Dokonce mě ani nenapadlo, že setkání s Parou má co dělat se spisem o směnkách. Tehdy jsem ani nevěděl, co v tom spisu přesně je. Mělo to nějakých 1 200 stran, a když to pouze prolistujete, nemáte ponětí o tom, co všechno za informace spis obsahuje.

Jaké byly důkazy, které vás přesvědčily, že Kočner s Ruskem směnky padělali?

Když jsem směnky vyšetřoval, neměl jsem k dispozici ani inkriminující zprávy z Threemy, ani svědectví Petra Tótha. Obojí do značné míry osvětlovalo, jak to vlastně udělali. Přesto jsem byl přesvědčený, že směnky falešné jsou.

Měl jsem totiž k dispozici šest nebo sedm znaleckých posudků a všechny vyzněly v Kočnerův a Ruskův neprospěch. To byla první věc. Druhá spočívala v tom, že kromě nich dvou neexistoval člověk, který by mohl potvrdit, že od roku 2000 směnky reálně existovaly. (Směnky byly údajně podepsané v roce 2000 a jediný člověk, který mohl jejich existenci v roce 2000 dosvědčit, byl právník Ernest Valko, jenž byl v roce 2010 ve svém domě zavražděn – pozn. red.). Další věcí bylo i to, že si neumím představit člověka, normálního člověka, který by si v dnešním světě dal podepsat směnku na půl miliardy korun se splatností 15 let. Nikdo tu přece nejsme do nekonečna. Může vás srazit třeba auto…

A i kdyby už měl směnku se splatností 15 let, určitě by normální člověk své rodině řekl, že takovou věc má, a pokud se mu něco stane, budou mít půl miliardy. A ne že to bude schovávat, aby se o tom nikdo nedozvěděl.

Jak je možné, že za směnky v hodnotě půl miliardy se zaručila TV Markíza, a to bez schválení správní nebo dozorčí rady?

Pavol Rusko byl v roce 2000 jednatelem Markízy. A tehdy Markíza fungovala tak, jak fungovala. Rusko tam byl pán země a tvorstva.

Rusko sice tvrdil, že směnky s účetními z TV Markíza konzultoval. Jenže u soudu pak nebyl schopný jmenovat ani jednoho člověka, kohokoli, s kým by směnky probíral. Tvrdil, že se radil s účetními o tom, že se to nemusí zanášet do účetnictví.

Když jsem pak z pozice vyšetřovatele vyslýchal paní, která tenkrát – v čase údajného podepisování směnek – vedla účetnictví, prohlásila, že o těch směnkách nikdy neslyšela. Navíc by to musela být právě ona, kdo by je dával do účetnictví.

Jakmile jsme Kočnera zadrželi, tvrdil mi, že vyšetřování a jeho obvinění děláme na zakázku. Odpověděl jsem mu, že jsem v životě nenapsal jediné usnesení o obvinění, u něhož bych nebyl bytostně přesvědčený o podstatě vykonaného.

A že jsem také žádného člověka neobvinil na objednávku.

Jak podplatit soudce

Byl jste s důkazy, jež se vám podařilo během vyšetřování shromáždit, spokojený? Nebo vám tam z dnešního pohledu ještě něco chybělo?

Vzhledem k tomu, že soud blokoval vydání směnek ke zkoumání jejich autenticity (na příkaz Kočnera – pozn. red), nebylo žádné další dokazování možné. Uplynuly totiž více než dva roky od okamžiku, kdy se ty směnky objevily u soudu. Po dvou letech od nanesení na papír se už nedá určit stáří inkoustu použitého u podpisů. A přesně dva roky jsme se k těm směnkám nemohli dostat. Po těch dvou letech vydal Marian Kočner pokyn a policisté se v tom mohli začít vrtat.

V červnu 2018 jste Kočnera narychlo zatkli, protože jste dostali informace, že by mohl mít v plánu útěk ze Slovenska a že má v Chorvatsku nachystanou jachtu.

Byla to urgentní akce, ale u toho jsem nebyl. Přišel jsem asi až půl hodiny poté, co byl zadržený.

Donesl jsem mu usnesení o vznesení obvinění a oznámil mu, z čeho je obviněný. Policisté s ním jeli domů pro nějaké jeho léky a potom už putoval k nám do kanceláře vyšetřovatele.

Zadrželi jste ho v bratislavském Mango baru. Jak to probíhalo?

Byl tam s nějakými známými na večeři. Byli tam dvě ženy a jeden muž.

Byl překvapený?

No, když jsem přišel, tak už překvapený nebyl. Ale kdo ví? Vždycky měl nasazený ten svůj kamenný obličej hráče pokeru. On se tak tvářil vždycky, jako že o tom věděl a že nás čekal.

Dostal pouta?

Ano. Mě čekal v poutech. Zatýkali ho totiž kolegové, co striktně dodržují předpisy. Takže při zadržení dostal rovnou pouta. Za tři dny se ale dostal ven. (Specializovaný trestní soud Kočnera nejdříve do vazby nevzal a propustil ho na svobodu. Prokurátor ale podal stížnost, o které rozhodoval Nejvyšší soud – pozn. red.)

Měli jste nějaký plán B pro případ, že by ani Nejvyšší soud Kočnera do vazby nevzal?

Neuvažovali jsme nad tím, co bude, jestliže se dostane na svobodu. Vazba byla z pohledu vyšetřování důležitá, ale ne rozhodující. Už tehdy jsme měli dost důkazů, výslechy obviněných i svědků jsme nepovažovali za rozhodující důkazy. 

V konečném důsledku Nejvyšší soud nevzal Kočnera do takzvané koluzní vazby, která se uvaluje z obavy, že by obviněný mařil vyšetřování například ovlivňováním svědků. Vzal ho do vazby preventivní (ta má zabránit pokračování v trestné činnosti – pozn. red.). 

Netušil jsem, jaký vliv měla tato osoba v policii, případně v justici. V tom momentě ale bylo pro mě a prokurátora spíš důležité, aby Kočner nepokračoval v páchání trestné činnosti, neuprchl ze země a nevyhnul se tak stíhání.

Kdyby ho Nejvyšší soud nevzal do vazby, asi by už na Slovensku nezůstal.

Také si to myslím. Už tehdy byl sice stíhaný i za jiné věci, ale ještě se vůbec nemluvilo o tom, že by mohl být později obviněný z objednávky vraždy. Vyslýchal jsem ho asi třikrát a nepovažoval jsem ho za člověka, který by vraždu pokládal za nástroj, jak něco získat. Myslel jsem si, že je chytřejší. On ale jinak není hloupý. Jen si možná opravdu myslel, že je nedotknutelný.

Svět podle Kočnera

Chodil jste na soud, který vedla Zuzana Maruniaková? (Civilní spor o pravost směnek, kde žalující stranou byla společnost Mariana Kočnera a žádala po TV Markíza skoro 70 milionů eur za směnky, které společně s Pavlem Ruskem padělal. Na pokyn Kočnera soudkyně Maruniaková potvrdila pravost směnek svým rozsudkem – pozn. red.)

Ne, nestihl jsem to. Už 26. dubna 2018 Kočnerovi tu směnku přiklepla (Maruniaková svým rozsudkem de facto přiznala Kočnerův nárok na 8,3 milionu eur a hodně posílila šanci získat prostřednictvím dalších tří probíhajících směnkových sporů oněch necelých 70 milionů eur od TV Markíza – pozn.red). Spis jsem dostal v den rozsudku. 

Co si myslíte o rozsudku? Čistě technicky vzato byl v pořádku. Proces ale v pořádku nebyl.

Ano, zdůvodnění rozsudku není a priori vadné. Důkazy však byly vyhodnoceny tendenčně. Co nahrávalo Kočnerovi, to se použilo, co bylo proti, to jako důkaz nepřipustili. Soudkyně ignorovala úplně zřejmé věci, v některých zápisech je to vidět zcela jasně. Maruniaková u soudu například sekala advokáty Markízy takovým způsobem, že je nepřipouštěla vůbec k ničemu.

Rozsudek obsahuje 40 stran zajímavého čtení. Je tam ale hromada věcí, které zpochybňují její odůvodnění. Bylo to jednoznačně tendenční a účelové rozhodnutí.

Ve dvojici Kočner–Rusko byl ten druhý spíš obětí, nebo partnerem?

Myslím si, že Rusko obětí nebyl. Jejich vztah využíval i on.

Původně Kočner žaloval Ruska, že mu měl směnky uhradit. Ten byl ale nemajetný. (Rusko prodal svůj podíl v televizi Markíza v roce 2002. Do roku 2015 měl Kočnerovi vyplatit falešné směnky, ale byl nemajetný – pozn. red.) Tak se povinnost zaplatit přenesla na ručitele, tedy TV Markíza. Ví se, jak Rusko přišel o peníze? 

Nevím, kde jeho peníze skončily. Jestli mu je opravdu Sýkorovci (členové slovenského podsvětí – pozn. red.) sebrali. Nějaké peníze musel určitě dát i na ukrajinskou ochranku, která ho tehdy chránila… i před Kočnerem. Co se s těmi penězi ale stalo, netuším.

Každopádně je to pro mě nepochopitelná věc. Že jde utratit tolik peněz a za tak krátkou dobu, aniž mu cokoliv zůstalo. Vždyť Rusko nakonec bydlel v bytě ve Five Star Residence, který mu ani nepatřil. Potom bydlel v hotelu Holiday Inn, tam jsem za ním chodíval. Takže vlastně ani neměl kde bydlet. Měl pouze nějakou adresu na doručování pošty v nějaké vesnici, kde bydlel otec jeho partnerky.

Neměl Rusko možnost říct Kočnerovi „do toho nejdu“?

Myslím, že ano. Avšak vzhledem k tomu, že neměl žádné finanční prostředky, zlákala ho vidina toho, že Kočner soudní spor ustojí a on z toho bude něco mít. Podle mě to považoval za jednoduchý zdroj příjmu. Kdyby jim to vyšlo, určitě by nezůstal na suchu. Dostal by část z těch výsledných 69 milionů eur (69 milionů eur je celková částka za čtyři směnky – dvě byly vystavené na 250 000 000 slovenských korun a dvě bianco směnky s později vyplněnou částkou přes 26 milionu eur; k této částce by se připočítal ještě směnečný úrok z prodlení 6 % – pozn. red.).

Co byly pilíře systému, který tohle umožňoval?

Ten systém byl absolutně prohnilý. Kočner měl kontakty na politiky, měl vliv na rozhodnutí soudu, na policejní špičky, na prokurátory. Šlo o lidi, kolem kterých se všechno striktně točilo. 

Na druhou stranu Kočner neměl podchycené celé policejní prezidium ani speciální prokuraturu. Měl tam pár svých lidí, což ale stačilo, aby se jeho záležitosti standardně dostávaly pouze k nim. Znal systém neboli jak tyto věci nasměrovat ke správným lidem, kteří budou jednat, pokud to bude potřebovat, nebo neudělají nic, jestliže to bude nutné.

Bouře, Boží mlýny, Očistec: Slováci letos účtovali s prohnilým státním aparátem

Změní se to teď? Za poslední dva roky na Slovensku skončila spousta lidí ve vazbě, policejní prezident Lučanský spáchal ve vazbě sebevraždu. Znamená to, že se něco změní?

Chtěl bych tomu věřit. Ale nejsem o tom stoprocentně přesvědčený. Na to je potřeba strašně moc lidí, velmi mnoho čestných lidí, aby se to změnilo. A člověk má obecně tendenci jít cestou nejmenšího odporu.

Co byly zlomové okamžiky za poslední dva roky?

Naděje na změnu existuje. Jenže jedna věc je někoho obvinit a druhá věc právoplatně odsoudit. Cesta je to velmi dlouhá a čas nikdy nehraje v náš prospěch.

Máte nějaký odhad, kolik z těch lidí, co jsou momentálně ve vazbě, reálně půjde sedět?

Doufám, že všichni, kteří páchali trestnou činnost. Osobně netoužím po pomstě, ale po 20 letech služby u policie mě jednoduše štve, že práce poctivých lidí je mařena skupinkou gaunerů, kteří myslí jen na svůj prospěch a v zásadě nerespektují žádná pravidla. Jak to skutečně dopadne, ale nevím, raději o tom nepřemýšlím.

Proč taková vlna odhalování a zatýkání v řadách policie a justice neprobíhá i v Česku? Myslíte si, že jsou na tom Češi o tolik lépe?

Myslím, že je to mentalitou. Navíc jste po listopadu 1989 nikdy nezažili dvanáctileté období vlády jedné strany. Což představuje spoustu času, kdy lze rozložit celý systém přes „naše lidi“.

Vraťme se ke Slovensku. Bude zatýkání ještě pokračovat?

Včera jsem slyšel poslance Národní rady (slovenský parlament – pozn. red.), který se divil tomu, že pana Lučanského (bývalý policejní prezident, jenž po obvinění a vzatí Speciálním soudem do vazby spáchal ve věznici sebevraždu – pozn. red.) umístili do přeplněné věznice. Tak ať postaví nové věznice, jestliže ty stávající jsou už všechny plné. To znamená, že další zkorumpované lidi už nebudeme zavírat? Nebo naopak ty, co už tam jsou dlouho, budeme pouštět? Nebo jak by si to pan poslanec představoval?

Je to na Slovensku skutečně problém, že už vězně není kam umisťovat?

Myslím si, že se pro ně vězeňské cely ještě najdou.

Nehrozí, že by se tito lidé pak ve věznicích spolu domlouvali?

To se nedá ošetřit. Vynášení Kočnerových motáků už jsme přece zažili. Máte tam povolený kontakt s advokátem bez přítomnosti třetí osoby. Dokud je zákon takto nastavený, nemůžete tomu nijak zabránit. Jeden advokát jde za druhým, ten za třetím. A jestliže se sejdou, domluví se a odevzdají si zprávy, nic s tím neuděláte. Prokurátor, soud i vězeňská služba se umísťováním obviněných do různých věznic snaží předcházet jejich koluzi, a tím pádem maření vyšetřování. Žádný systém ale není dokonalý.

Takže bude ještě další zatýkání?

Nevím, na těch spisech nepracuji. Ale doufám, že bude. Ještě bych měl pár tipů.

Jaroslav Láska do policie nastoupil 1. května 1999 jako vyšetřovatel v Lučenci. V roce 2008 začal pracovat v Úřadu boje proti organizované kriminalitě, který je předchůdcem dnešní elitní policejní jednotky Národní kriminální agentury (NAKA). Vyšetřoval společenskou celebritu a podnikatelku Noru Mojsejovou nebo daňového podvodníka Luboše Vargu. Jeho nejznámější mediální případ je falšování směnek televize Markíza, v kterém byli oba aktéři Marian Kočner a Pavol Rusko pravomocně odsouzeni na 19 let. Po úspěšném završení této kauzy ale v řadách policie skončil. Pod hlavičkou Soudní rady bude zkoumat majetky soudců.

The post Vyšetřovatel Láska: Když jsem pro Kočnera přišel, měl nasazený kamenný obličej appeared first on investigace.cz.

Koncem minulého týdne měl pohřeb bývalý slovenský policejní prezident Milan Lučanský. Ve své vazební cele spáchal 29. prosince sebevraždu. Podle vězeňské stráže se oběsil na teplákové mikině. Ve vazbě byl pro podezření z mimořádně závažných trestných činů jako braní úplatků v řádech milionů korun, zločinného spolčování a praní peněz. Přesto o něm český ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) na sociální sítě napsal, že ho „ …dobře znal. Byl to čestný a svědomitý člověk, policista profesionál“. Podobně se o něm vyjádřil i český policejní prezident, který se „těšil na každé setkání s ním“.

Milan Lučanský se stal policejním prezidentem po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Šéfování slovenské policii převzal po Tiboru Gašparovi, který je v současné době také obviněn ze závažných trestných činů. Spolu s ním skončilo ve vazbě dalších 15 vysoce postavených policistů. Někteří z nich začali spolupracovat s vyšetřovateli a ve svých výpovědích odkryli fakta o tom, že slovenská policie si založila vlastní vysoce výkonnou mafiánskou skupinu, jež byla z podstaty věci nedotknutelná.

Sebevraždě Milana Lučasnkého předcházel úraz oka, který sice sám Lučanský označil za nehodu, nicméně okolnosti tohoto úrazu spustily vlnu spekulací. Tyto spekulace se navíc staly silným nástrojem politického boje. Například bývalý slovenský premiér Robert Fico (Smer-SD) ve svém videu označil generála Lučanského a další obviněné policisty za politické vězně. Ve videu pak tvrdí, že je vzhledem k situaci nevyhnutelné, aby ministryně spravedlnosti Mária Kolíková (Za ľudí) odstoupila ze své funkce. 

Policajti, nebo mafiáni?

Zranění z vězení

Bývalý policejní prezident Milan Lučanský byl zadržen začátkem loňského prosince a obviněn ze zvlášť závažného zločinu přijímání úplatků. Následně byl umístěn do koluzní vazby v Prešově. Při ranní kontrole 9. prosince si tamní dozorce všiml, že má Lučanský načervenalé spodní víčko. Někdejší šéf policistů mu vysvětlil, že „to nic není, udeřil jsem se“. Zdravotní ošetření odmítl. Dozorcům pak popsal, že v noci nemohl spát, procházel se po cele, přišlápl si pantofli, zapotácel se a udeřil se o roh postele. I když Lučanský odmítl zdravotní ošetření v ústavní ambulanci, kontaktoval dozorce místní lékařku a popsal jí, co se stalo. 

Ještě ten den dopoledne ale Lučanský změnil názor. Poranění se prý zhoršilo během cvičení, a tak požádal o ošetření a převoz do nemocnice. Tam ho asi hodinu operovali. Jeho stav byl po celou dobu stabilizovaný a ošetřující lékař nehlásil žádné stopy poranění na krku, které by naznačovaly, že by mohlo jít o pokus o sebevraždu. Záznamy z nemocnice ale unikly na veřejnost.

Kujme pikle

Po sociálních sítích se tak začaly lavinovitě šířit konspirační teorie o tom, že „to nebyla náhoda“ a „Lučanský byl ve své cele zmlácen dozorci“. Slovenská ministryně spravedlnosti Mária Kolíková proto nechala ve vazební věznici v Trenčíně, kde se Lučanský zranil, provést kontrolu. 

Primář neurologického oddělení v nemocnici pro obviněné a odsouzené v Trenčíně v oficiálním úředním záznamu uvedl, že úraz Milana Lučanského je skutečně ojedinělý. Podle jeho názoru, vycházejícího z dlouholeté praxe ve vězeňském lékařství, ale k úrazu nedošlo cizím zaviněním a nezanechal „rozsáhlejší charakteristické následky na tváři obviněného“. Na otázku, zda Lučanského verzi o zakopnutí a nárazu do železné části postele považuje za reálnou, odpověděl kladně.

Na nejrůznější konspirační teorie o příčinách úrazu Lučanského upozornil i jeho advokát. 

Bývalý policejní prezident se proto rozhodl reagovat a podobné teorie vyvrátit. Svou reakci vysvětloval tím, že chtěl zastavit šíření nepravdivých informací, jež by mohly mít negativní dopad na psychický stav jeho rodiny, se kterou nebyl ve spojení. 

Sebevražda

Tak jako každý den, i 29. prosince 2020 kontrolovali dozorci celu Milana Lučanského přibližně každou půl hodinu. Podle jejich pozdějších výpovědí Lučanský ležel kolem 16:30 na posteli a na vizuální kontrolu prováděnou průzorem ve dveřích reagoval zvednutím hlavy. O přibližně deset minut později mu dozorci přinesli jídlo. Na výzvy, ať si jídlo převezme, už ale nereagoval a nehybně ležel na posteli. Dozorci proto odemkli celu, kde Lučanského našli s ústavní teplákovou bundou omotanou kolem krku a přivázanou k horní konstrukci palandy. 

Strážníci mu okamžitě uvolnili hlavu, tělo položili na podlahu, zavolali lékaře a neprodleně začali poskytovat první pomoc.

Po vyšetření přivolaný lékař konstatoval mozkovou smrt a Lučanský byl převezen do nemocnice, kde ho následující den prohlásili za mrtvého.

Důkazy nejsou důležité 

Milan Lučanský byl prominentní vězeň, který by pravděpodobně mohl detailně objasnit prorůstání mafie a policie. Jeho sebevražda proto vyvolala obrovský zájem médií i veřejnosti. Jak ve své analýze uvedla organizace Transparency International Slovensko, události kolem smrti bývalého policejního prezidenta Milana Lučanského testují serióznost standardních slovenských médií. Některé z nich vykreslují situaci nevyváženě, jiné dávají velký prostor konspiracím a zpochybňují oficiální fakta.

Zatím ničím nepotvrzené teorie o zranění a smrti Milana Lučanského začal šířit i známý bezpečnostní analytik Milan Žitný, nejvíc prostoru dostává právě v konspiračních médiích. Rozhovor poskytl slovenskému deníku Pravda, v němž emotivně popisuje, že každý, kdo tvrdí, že si Lučanský zranil oko při cvičení, lže. „Začal ho bít dozorce, který si zavolal další tři na pomoc. Ti ho brutálně kopali do obličeje a do těla. Zbili ho tak, že ho museli převézt do prešovské nemocnice. Tam to ale nebyli schopni řešit, tak ho převezli do Ružomberka. Tam ho eskorta strčila do židle, přičemž spadl a udeřil se hlavou o zem a museli mu udělat CT. A teď mi někdo bude říkat, že je to v pořádku?“ 

Lučanského vlastní tvrzení, že se nic nestalo a zranění si přivodil sám, vysvětluje Žitný obavami bývalého policejního prezidenta, aby ho neobvinili z útoku na veřejného činitele. „A najednou by bylo na světě reálné obvinění, na rozdíl od toho, kvůli kterému byl ve vazbě. Toto vše se tam opravdu reálně odehrálo,“ dodával zapáleně. Tento rozhovor již vidělo na YouTube několik set tisíc lidí. Milan Žitný svoje obvinění ale nikdy nepodložil jediným důkazem. Rozhovor navíc vyšel v deníku Pravda, o kterém se mluví jako o hlásné troubě Smeru-SD. 

Současným majitelem této trouby je bývalý český senátor Ivo Valenta. 

Chobotnice z šestého patra

Reakce slovenské vlády

Současná slovenská vláda, která si za jednu ze svých priorit stanovila obnovení důvěry občanů ve veřejné instituce, se snaží vyšetřovat okolnosti sebevraždy bývalého slovenského policejního prezidenta transparentně. Ministerstvo spravedlnosti zřídilo kontrolní komisi, která má získat a vyhodnotit všechny dostupné informace. Kromě toho zpřístupnilo materiály, jež se týkají jak úrazu oka, tak sebevraždy.

Rozběhlo se i vyšetřování, které nařídil nový generální prokurátor Maroš Žilinka, nedávno zvolený do funkce i poslanci opozice. 

Ministryně spravedlnosti Mária Kolíková potvrdila, že poslancům zpřístupnila vícero podkladů, včetně přepisů kamerových záznamů z chodeb vazební věznice. S jejím postupem ale nesouhlasil generální prokurátor Žilinka. Kromě zpřístupnění kamerových záznamů kritizoval i fakt, že ministryně už zveřejnila část dokumentů obsahujících záznamy o Lučanského vazbě a pobytu v nemocnici. Žilinka se totiž obává, že tím může dojít k maření vyšetřování. „Před veřejnost by měla předstoupit až se souhrnem informací, které nebudou vyvolávat pochybnosti. Zveřejňováním dílčích informací se jen vzbuzují další vášně, historky a příběhy,“ prohlásil generální prokurátor.

Ministryně naopak tvrdí, že o všem, co nechala zveřejnit, byl generální prokurátor informován, a nic z toho by nemělo průběh vyšetřování mařit. K dalšímu klíčovému důkazu, jímž je zdravotní dokumentace Lučanského, se však poslanci nedostanou. Rodina někdejšího policejního prezidenta nedala souhlas se zveřejněním.

„Milan Lučanský spáchal sebevraždu tak, že se oběsil na teplákové bundě. Nejzásadnější důkaz je kamerový záznam z chodby, který ukazuje, že v té době v cele nikdo jiný nebyl. Kamerový záznam z cely neexistuje, ani existovat nemůže. Zákon nedovoluje monitorovat obviněného 24 hodin, pokud nejde o disciplinární trest nebo chráněného svědka. To nebyl případ Lučanského. Bývalý policejní prezident využil pro sebevraždu moment mezi kontrolou a výdejem stravy. Šlo asi o deset minut (mezi 16:30 a 16:40). Když nereagoval na to, jak mu podávají stravu přes okénko, příslušníci ZVJS okamžitě otevřeli celu a začali ho oživovat. Kamerové záznamy z chodby mají k dispozici vyšetřovatelé i prokuratura, veřejnost je zatím neviděla. Na celé vyšetřování dohlíží generální prokurátor Maroš Žilinka, tomu důvěřuje i opozice, která ho s koalicí zvolila. Neexistuje žádný rozumný důvod pochybovat o tom, že šlo o sebevraždu,“ vyjádřila se Mária Kolíková.

The post Smrt prominentního vězně appeared first on investigace.cz.

Věznice na Slovensku byly ke konci listopadu zaplněné na 90,7 procenta. K vysokému číslu pomohlo i bezprecedentní zatýkání během letošního roku. V poutech skončili ti, kteří se měli o naplňování spravedlnosti starat. Příslušníci elitního policejního útvaru Národní kriminální agentura (NAKA) si během letošního roku několikrát přišli pro prominenty z oblasti soudnictví, z vrcholných řad policie i byznysu. Samotné názvy policejních akcí jednoduše vystihly stav, ve kterém se slovenský státní aparát ocitl. Zkorumpované soudce smetly Bouře a Vichřice. Na policejní funkcionáře dolehly Boží mlýny a Očistec. Ve slovenském příběhu ale nechyběl ani Jidáš a Gorila.

Kočnerova justice

První rozsáhlé zatýkání zahájili slovenští policisté při akcii Bouře, kdy zadrželi 18 lidí, z toho 13 aktivních soudců. Podnětem k zásahu nebyl nikdo jiný než pochybný podnikatel Marian Kočner, který si dokázal díky dvěma klíčovým osobám „kupovat“ rozhodnutí okresního soudu Bratislava I. Prvním Kočnerovým člověkem byl podpředseda tohoto soudu Vladimír Sklenka. Na základě komunikace z aplikace Threema se Sklenka s Kočnerem často domlouval a informoval ho o dění na soudu. Kočner ho pak za úplatky úkoloval. Sklenka se rozhodl spolupracovat s policií a začal vypovídat, kolik úplatky činily a ke komu směřovaly. Podle obvinění, jež má redakce investigace.cz k dispozici, se Kočnerovy úplatky Sklenkovi pohybovaly od 5 000 eur (přibližně 130 000 korun) až po 300 000 eur (téměř osm milionů korun).

V usnesení prokurátorka detailně popisuje, jaký byl Kočnerův modus operandi. Podnikatel se scházel se Sklenkou a na papírku mu předával nejen značky spisů, které se týkaly jeho firem, ale i pokyny, co se má s jednotlivými žalobami dít. Pokud Sklenkovi určený spis patřil, rozhodl ve prospěch Kočnera. Jestliže měl takový spis v kompetenci jiný soudce, přikázal mu, jak má rozhodnout. Sklenka pak informoval Kočnera o postupu a plánování jednotlivých úkonů, ale i „o odměnách“ pro soudce. Někdy Kočner poslal po Sklenkovi peníze v obálce, jindy stačila drahá kabelka nebo parfém a kytice pro náročnou ženu v soudním taláru. V některých případech si peníze odevzdávali přímo v budově Justičního paláce (sídlo Krajského soudu v Bratislavě a Okresního soudu Bratislava I, slouží i jako věznice. Momentálně se v ní nachází i Marian Kočner, pozn. red.).

Marian Kočner se tak stal hlavním aktérem „Bouřky“ a čelí obvinění nejen z podplácení, ale i ze zasahování do nezávislosti soudu.

V případech, v nichž byla Sklenkova pravomoc omezená, Kočnerovi pomáhala tehdejší tajemnice ministerstva spravedlnosti Monika Jankovská. Ta se díky svému postavení například postarala o spisy v kauze Kočnerových padělaných směnek od televize Markíza.

Jankovská si vzala na starost dvě soudkyně – Denisu Cvikovou a Zuzana Maruniakovou. Druhá jmenovaná byla na jaře 2017 přijata na Okresní soud Bratislava V. Marian Kočner požádal předsedu tohoto soudu Dušana Srogončíka, aby nové soudkyni přidělil několik spisů, včetně spisu o jedné z Kočnerových směnek. Podle zákona mají být spisy přidělovány náhodně, aby se předešlo ovlivňování. Jakmile měla Maruniaková spis u sebe, Jankovská jí dávala instrukce, jak postupovat a na kdy určovat termíny projednávání, aby rozsudek vyzněl v Kočnerův prospěch. Maruniaková ani nezkoumala pravost směnky a jednoduše ji prohlásila za platnou. S psaním rozsudku jí pomohla další soudkyně Denisa Cviková, která přišla Maruniakovou i fyzicky „podpořit“ do jednacího sálu, když rozsudek vyhlašovala. Hodnota směnky přesahovala osm milionů eur (přes 200 milionů korun) a Jankovská si za „vybavení“ rozsudku rozdělila úplatek od Kočnera s Maruniakovou a Cvikovou.

Osm obviněných soudců zůstalo po akci ve vazbě.

Vítr na slovenských soudech neutichl 

S výpovědí Vladimíra Sklenky souvisela i další policejní akce nazvaná Vichřice, která na podzim navázala na jarní zásah. Sklenka totiž nadále vypovídal o korupci v justici a obvinění tak zasáhlo i vyšší patra soudnictví. Mezi obviněnými nebyli pouze členové Okresního soudu Bratislava I a III, ale i Krajského soudu v Bratislavě a Nejvyššího soudu. Kromě Kočnera se mezi obviněnými objevil i další významný podnikatel Zoroslav Kollár. Ten se proslavil jako konkurzní právník, médii považovaný za šedou eminenci slovenského byznysu. Je obviněn ze zasahování do nezávislosti soudu.

Zoroslav Kollár měl mít blízko i k Norbertu Bödörovi. Podle Transparency International Slovensko spolu seděli v dozorčí radě firmy Slovakia Ring Agency. Pro Bödöra si rovněž přišla policie, avšak kvůli jinému případu. Od července 2020 je ve vazbě za kauzu Dobytkář.

Dotace vlastní kapsy

Případ Dobytkář rozkrývá extrémně složitou síť korupčních mechanismů v oblasti zemědělství. Slovenská Poľnohospodárska platobná agentúra (PPA) rozdělovala zájemcům dotace na zemědělskou půdu za úplatek ve výši 14 až 20 procent ze získané dotace. Úplatek zemědělci „odevzdávali“ přes smlouvu o dílo s nastrčenými firmami. Konečným vlastníkem výhod ale byli funkcionáři PPA, kteří dále posílali peníze svým nadřízeným. Jedním z beneficientů měl být i samotný Bödör, v létě proto na základě obvinění z korupce a praní peněz skončil ve vazbě. Poprvé se tak potvrdilo, že Norbert Bödör patří mezi důležité lidi slovenského byznysu a není pouze „synem oligarchy“. Činnost policie ale neskončila ani očistou slovenského soudnictví v akci Plevel. Ta měla rozkrývat korupci na Krajském soudu v Žilině.

Zatýkání nejprestižnějších Slováků přišlo až na podzim a slovenská policie pojmenovala své akce příznačně: Boží mlýny, Očistec a Jidáš. Hlavním aktérem kauzy Boží mlýny byl někdejší šéf kriminálního úřadu Finanční správy Ľudovít Makó. NAKA ho sice zadržela kvůli jiné kauze (měl pracovat pro mafii takáčovců, pozn. red.), Makó se však rozhodl spolupracovat s policií a jako takzvaný „kajícník“ vypovídal o všech nelegálních činech. Na základě jeho výpovědí se proto uskutečnila akce Očistec, neboť Makó detailně popsal i zločineckou skupinu z nejvyšších pater policie.

Chobotnice z šestého patra

Vyšlo tak najevo, že skrze policejního prezidenta Tibora Gašpara ovládal jeho vzdálený příbuzný Norbert Bödör slovenskou policii. Makó totiž označil Bödöra za tvůrce skupiny, která korumpovala, zneužívala pravomoci veřejného činitele a mařila spravedlnost. Gašpar, jakožto policejní prezident si z pozice své funkce dosadil do vedení policie „své lidi“. V policejních databázích neoprávněně lustrovali své „nepřátele“, nechali je sledovat v pracovním i soukromém životě, nebo je dokonce odposlouchávali. Zaměřili se i na firmy a zneužívali informace podléhající daňovému tajemství. Nepohodlným podnikatelům pak vyhrožovali trestním řízením a vyžadovali od nich úplatky. 

Nad celou zločineckou skupinou držel ochrannou ruku speciální prokurátor Dušan Kováčik, který nezákonnou činnost nejen toleroval, ale i podporoval. NAKA si tak v poutech odvedla i druhého nejmocnějšího prokurátora v zemi. 

Generální prokurátor filmuje

Tím prvním byl bývalý generální prokurátor Dobroslav Trnka, kterého policisté zadrželi už v lednu. Trnku obvinili ze zneužití pravomoci veřejného činitele, poněvadž si ve své kanceláři skrytou kamerou nahrával někdejšího ministra financí a dopravy Jána Počiatka. Tuto kameru v pracovně generálního prokurátora nainstaloval Marian Kočner. Trnka byl z vazby propuštěn a zatím mu byl udělen pouze disciplinární trest, a to snížení platu o 15 procent po dobu tří měsíců (trest se však netýká nahrávky s Kočnerem, ale Trnkova výroku v kauze Majský, pozn. red.).

Vztah generálního prokurátora s podnikatelem Kočnerem byl nadstandardní. Díky důkazům, jež policie získala při prohlídce Kočnerova domu, se veřejnost dozvěděla, že Kočner měl doma ukrytou i audionahrávku z kauzy Gorila. Protože Trnka o existenci nahrávky věděl, dokonce k ní měl přístup, byl obviněn z maření spravedlnosti. V roce 2011 přepis nahrávky někdo zveřejnil na internetu, její zvukový záznam se ale až do objevu v Kočnerově domě nenašel. 

Zainteresovaní politici a podnikatelé z případu Gorila dlouhé roky popírali její existenci. Jedním z lidí, jimž nahrávka citelně pošramotila reputaci, je i byznysmen a spolumajitel finanční skupiny Penta Jaroslav Haščák, který kvůli obchodování s nahrávkou nakonec také skončil ve vazbě. Soud se totiž obával, že by mohl ovlivňovat svědky, například i prostřednictvím svých médií, jež na Slovensku vlastní.

Jaroslav Haščák jde do vazby

Odchyt „velkých ryb“ slovenská policie završila akcí Jidáš. Kromě dalších významných jmen obvinila i policejního prezidenta Milana Lučanského, který ve funkci vystřídal Tibora Gašpara, donuceného k rezignaci po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Lučanský byl ve funkci sice jen dva roky, podle obvinění však stihl vzít na úplatcích přes půl milionu eur (víc než 13 milionů korun). Ve svém majetkovém přiznání uvedl několik nemovitostí na Slovensku, ale i apartmán na Floridě.

Na konci roku 2020 je tak ve vazbě několik desítek nedávno mocných lidí a každým dnem se vyšetřovatelé dozvídají nové skutečnosti. Kajícníků bylo na počátku vyšetřování pár, momentálně už jich svědčí daleko víc a lze tedy předpokládat, že očista slovenské justice a policie ještě nemusí být u konce.

The post Bouře, Boží mlýny, Očistec: Slováci letos účtovali s prohnilým státním aparátem appeared first on investigace.cz.