Po prvotním nadšení z „protikorupční vlny“ se na Slovensku začínají ozývat i kritické hlasy. I respektovaní novináři poukazují na to, že příliš mnoho zatčených prominentů zůstává příliš dlouho ve vazbě s vysvětlením, že by mohli ovlivňovat svědky nebo jinak mařit vyšetřování (řečeno právním jazykem, jde o takzvanou koluzní vazbu). Na rozdíl od České republiky nebo jiných evropských zemí nemá na Slovensku tento vazební důvod žádný časový limit, takže zatčení prominenti zůstávají v přísné izolaci i půl roku či ještě déle. Bývalý policejní prezident Milan Lučanský v této izolaci spáchal sebevraždu, ministerská státní tajemnice (náměstkyně) a zároveň soudkyně Monika Jankovská se předávkovala léky. Na Slovensku proto sama vládní koalice připravuje změnu, která by tyto podmínky zlidštila.
Jaké to je v koluzní vazbě
Koluzní vazba je nejpřísnější vazba, v jaké může obviněný skončit. V Česku je uplatňována spíš zřídka, a to především v případech organizované drogové kriminality, kdy hrozí, že by se klíčoví svědci mohli začít „ztrácet“, popřípadě by si najednou přestali cokoli pamatovat. Na Slovensku v koluzní vazbě za poslední rok skončilo mnoho prominentů, kdysi jasně navázaných na politiku. Proto se z podmínek a délky koluzní vazby stalo i politické téma.
Jak uvádí zpráva českého veřejného ochránce práv, kde se koluzní vazbou zabývají, tento druh vazby není příliš často nařizován, protože pro obviněného znamená další omezení jeho práv.
„Samotná koluzní vazba je v Česku výjimečná,“ vysvětluje trestní právnička Kateřina Mrkvová z advokátní kanceláře JUDr. Pavlína Uhlířová. „Já jsem se s ní setkala spíš u větších a komplikovanějších drogových případů. Omezeně i u korupčních případů, ve kterých šlo o ovlivňování veřejných zakázek.“
To potvrzují i statistiky, které nám poskytla Markéta Prunerová z Vězeňské služby ČR. Podle těchto statistik je v samotné koluzní vazbě pět lidí a v kombinaci koluzní vazby s vazbou útěkovou nebo předstižnou 83 lidí.
Na Slovensku je, podle vyjádření tiskového mluvčího slovenského ministerstva spravedlnosti Petra Bubly, v současné době ve výkonu vazby 1 509 osob. Podle údajů vyplývajících z tabulky níže, je jen v koluzní vazbě 10 osob a v koluzní vazbě v kombinaci s jinými důvody 155 osob.
Podmínky koluzní vazby bývají drsné, což je jedna z mála věcí, na které se shodnou jak právní zástupci obviněných, tak i šéf slovenské speciální prokuratury. „Je nesporné, že koluzní vazba je nejpřísnějším typem vazby. Opatření s ní spojená jsou nejvíce omezující ve vztahu k obviněným osobám,“ potvrzuje Petr Malý, tiskový mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství.
Jelikož má koluzní vazba zabránit tomu, aby obviněný posílal vzkazy svědkům, věznice ho zpravidla drží v přísné izolaci. S ostatními vězni se často vůbec nestýká.
V cele, kde obvinění tráví mimo hodinovou vycházku 23 hodin denně, je jeden stolek, malá skříňka a dvoupatrová postel, záchod a hustě zamřížované okno, takže do cely skoro neproniká denní světlo. Ne každá cela má sprchu.
„Rodině můžete zavolat dvakrát za měsíc, dvacet minut, ale telefonát musí schválit vyšetřovatel. Například moje klientka Jankovská si s rodinou nemohla zavolat prvních 53 dní,“ vysvětluje právní zástupce bývalé náměstkyně Moniky Jankovské Peter Erdös. Kvůli pandemické situaci navíc nejsou povoleny návštěvy, s rodinou se tak obviněný může bavit jen přes aplikaci Skype.
Právě nedostatečná komunikace s rodinou je jednou ze skutečností, kterou Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) také kritizuje. Lépe řečeno, kritizuje absenci pravidel pro komunikaci s rodinou. Na Slovensku chybí fixní lhůty i pravidla, na jejichž základě by byl vyšetřovatel povinen sdělit do určité doby obviněnému, že jeho dopis schválil či neschválil k doručení rodině.
Dušan Kováčik, bývalý šéf slovenské speciální prokuratury, ve svém dopise z vazby například uvádí, že telefonovat s manželkou mu bylo umožněno až po třech měsících od okamžiku, kdy byl vzat do koluzní vazby.
V rámci českého zákona o výkonu vazby je sice definováno, že kontrola orgánem, jenž vede trestní řízení, má trvat maximálně 14 dní. Jak ale tvrdí Vězeňská služba, která tuto komunikaci zprostředkovává, málokdy je tato lhůta dodržována.
„Když obviněný z koluzní vazby pošle dopis, trvá to celou věčnost, než si to někdo přečte,“ popisuje českou praxi právnička Mrkvová. „My jako obhájci nemůžeme předat rodině dopis ani informace, a to někdy může být problém. Zejména když vám do telefonu pláče manželka, že nemá přístup k účtu a manžel je zavřený, a tak se nemůže dostat k financím, aby zaplatila nájem.“
Jednu hodinu denně může jít obviněný na „procházku“, což je dost nadnesený výraz pro to, že je mu zpřístupněn koridor o rozměrech deset metrů čtverečních, obehnaný vysokými zdmi a nahoře uzavřený pletivem.
Pokud je vězeňská knihovna zavřená, nemají obvinění jinou možnost než si číst svůj vlastní spis. Rodina jim sice může poslat knihy v balíčku, ty se ale často až na několik měsíců zaseknou u kontroly. Panuje totiž obava, že by v knihách mohly být šifrované vzkazy pro osoby v koluzní vazbě.
Obvinění často bývají na cele sami, což je jednodušší situace z pohledu ostrahy, neboť nemohou přes ostatní vězně posílat z vězení vzkazy a takto například ovlivňovat svědky nebo si domlouvat alibi.
Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT), jeden z nejsilnějších výborů, který mimo jiné monitoruje stav lidských práv ve vězeňských zařízeních, tato nedostatečná opatření na Slovensku dlouhodobě kritizuje. Ve slovenské hodnoticí zprávě za rok 2019 přímo stojí: „Obvinění byli většinu dnů uzamčení ve svých celách přibližně 23 hodin denně, někdy celé měsíce až roky. Je nepřijatelné, aby vězni byli takto odkázáni jen sami na svou společnost.“
Vazba jako nátlak
Vysokoškolský učitel a odborník na trestní právo Tomáš Gřivna z AK Gřivna & Šmerda rovněž vidí problém v tom, že na Slovensku není stanovena tříměsíční lhůta koluzní vazby. Jak ale upozorňuje, právně zastupuje jednoho z nejbohatších Slováků Jozefa Brhela, jenž byl poslán do vazby v rámci tamní protikorupční vlny, proto může být jeho pohled brán jako zkreslený.
„Na Slovensku není tlak na rychlost řešení situace lidí v koluzní vazbě. Vznikají pak otazníky, jestli náhodou vazba nemá sloužit k tomu, aby se osoba doznala. Protože když se osoba dozná, z vazby ji pustí. Já slovenskou právní praxi vnímám jako velmi nestandardní v tom, že nemá pojistku o době maximálního trvání koluzní vazby,“ vysvětluje Gřivna.
Na Slovensku sice existuje limit sedmi měsíců, po kterých musí soud přezkoumat důvody dalšího trvání vazby, prokurátoři ale běžně žádají o její prodloužení. V Česku se něco podobného děje zcela ojediněle. „Sama jsem ještě neviděla, že by koluzní vazba v českém prostředí trvala déle než ty tři měsíce, i kdyby reálně mohla,“ dodává česká trestní právnička Mrkvová.
Podle Petra Erdöse, právního zástupce Moniky Jankovské, problém příliš dlouhé vazby ilustruje i případ jeho klientky. „Od vzetí do vazby po rozhodování o prodloužení vazby uplynulo 130 pracovních dní. Z toho 100 dní se nevykonal žádný právní úkon. Soudce, který o prodloužení vazby rozhodoval, konstatoval, že orgány činné v trestním řízení v tomto případě nekonají urychleně a přednostně. Poukázal ale na to, že tento stav komplikuje pandemická situace,“ říká Peter Erdös. Jankovské tak byla vazba prodloužena o dalších pět měsíců.
Možného alternativního výkonu koluzní vazby se Monika Jankovská mohla dočkat až po roce ve vězení. Soudce v odůvodnění konstatoval, že kvůli absenci jednání orgánů činných v trestním řízení nahrazuje vazbu alternativním výkonem vazby, tedy monitorovacím náramkem a kaucí 100 000 eur (2 500 000 korun). Jankovská by byla povinna zdržovat se jen ve svém bytě a nesměla by kontaktovat žádné svědky ani znalce.
K této alternativě však nikdy nedošlo. Krátce poté, co byla Jankovská propuštěna z vězeňské nemocnice v Trenčíně, kde byla hospitalizovaná po předávkování léky, což její právník označil za pokus o sebevraždu, byla opět zatčena, tentokrát kvůli jinému případu.
„Když jsem tam přijel, viděl jsem před nemocnicí ozbrojené složky. Zeptal jsem se vyšetřovatele, co se děje, a řekl mi, že jdou zatknout moji klientku z důvodu koluzní a preventivní vazby v kauze Fatima. Když moje klientka po roce vazby opouštěla nemocnici a uviděla ozbrojené složky, psychicky se zhroutila. Následně byla znovu hospitalizovaná v nemocnici,“ popisuje opětovné zatčení Peter Erdös.
Samotné uplatnění alternativního výkonu koluzní vazby se na Slovensku a v Česku liší, a to hned ve dvou rovinách. V Česku alternativa k výkonu koluzní vazby není. Zatímco u ostatních vazebních důvodů (například v případě rizika útěku nebo pokračování v trestné činnosti) mohou soudy přijmout náhradní řešení, třeba v podobě složení peněžní kauce, u koluzní vazby taková možnost není: pokud pro ni soud shledá důvody, pak žádná kauce nepomůže.
Oproti tomu na Slovensku možnost alternativního výkonu koluzní vazby existuje v podobě již zmíněného monitorovacího náramku nebo kauce a soudy tuto eventualitu uplatňují. Vykoupeno je to ale právě tím, že pro koluzní vazbu na Slovensku neexistuje tříměsíční časový strop.
„Češi u koluzní vazby nepřipouštějí náhradní plnění vazby. Ani peněžitou záruku, zkrátka nic. V určitém směru je to předmětem kritiky, protože Evropský soud pro lidská práva říká, že nepřipouští a priori vyloučení náhrady vazby. Ale vzhledem k tomu, že v Česku je koluzní vazba relativně krátká, to nevnímáme jako až tak velký problém,“ vysvětluje český trestní právník Tomáš Gřivna. „Kombinace, kde není časový strop ani náhrada, je dost zdrcující.“
Bouře, Boží mlýny, Očistec: Slováci letos účtovali s prohnilým státním aparátem
Slovenský vazební systém
Slovensko je momentálně v extrémní situaci, neboť ve většině případů se nejedná o běžné obviněné, ale o lidi, kteří byli či stále jsou úzce napojení na politiky i zákonodárce. A to ať už jde o nominanty bývalé vlády a politické strany Smer, nebo jako v případě Vladimíra Pčolinského, dnes už bývalého šéfa Slovenské tajné služby SIS, o nominanty vlády současné.
Právě strana Smer na nedávném zasedání parlamentu předložila pozměňující a doplňující návrhy k zákonu o obětech trestných činů, jenž přitom nesouvisí s vazebním systémem, mohly však z vazby dostat drtivou většinu prominentů. Jeden z návrhů totiž obsahoval přechodné ustanovení, které mělo všechny, kdo jsou ve vazbě více než tři měsíce, propustit na svobodu v ten den, kdy zákon začne platit.
„Politici mohou mít obavy, že obviněné osoby budou pod tíhou vazby zvažovat buď spolupráci s policií, nebo dohodu o vině a trestu s prokurátory. Základem je u takových případů přiznání a možná svědecká výpověď o všech trestných činech, o kterých stíhaná osoba ví,“ napsala Monika Tódová ve svém článku, kde se zamýšlela nad tím, nakolik rozpoutání debaty o možném krácení vazby může být politická objednávka.
Tódová se navíc pozastavuje u celého problému, proč se koluzní vazba neřešila už dávno, když ve vazbě ještě nebylo tolik prominentů. Tomu ale oponuje právník Peter Erdös i slovenská ministryně spravedlnosti Mária Kolíková. Oba se shodují, že jak slovenská advokátní komora, tak ministerstvo se snažily řešit podmínky i zákonné důvody vazby už dlouho, avšak chyběla právě politická vůle ke změnám.
Mária Kolíková navíc v rozhovoru pro Denník N přiznala, že je na ni sice vyvíjen politický tlak, aby podmínky koluzní vazby změnila, bere ho ale jako příležitost téma vazby řešit i politicky. Upřesnila, že na ni tlačí i předseda strany Sme rodina Boris Kollár. Jeho nominant, bývalý šéf tajných služeb Vladimír Pčolinský, je v současné době v koluzní vazbě.
Nedá se…
Spousta slovenských právníků ale v tom, že koluzní vazba není omezená, nevidí žádný problém. Jako příklad uvádějí kauzu Bouřka, kdy bylo obviněno přes dvacet prominentních soudců z úplatkářství. Poukazují na to, že desítky obviněných a desítky jejich trestních skutků se za tři měsíce prostě nedají vyšetřit.
Mezi prokurátory navíc panuje obava, že měnit pravidla koluzní vazby v momentě, kdy probíhá masivní vyšetřování, může být neprozíravé a ohrožující samotné vyšetřování. Problém spočívá i v tom, že prokuratura nabírá spousty skutků a vzniká tak kvantum vyšetřovacích úkonů. Prokurátor je totiž povinen stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozvěděl. Je proto potřeba, aby si stanovil priority, k čemuž spoustě mladých a nově přijatých prokurátorů chybí zkušenosti.
Navíc se málokdy jedná jen o koluzní vazbu, ve většině případů je to kombinace s útěkovou nebo preventivní vazbou. Ta první má zabránit tomu, aby obviněný utekl do země, kam česká nebo slovenská spravedlnost nedosáhne. Ta druhá má obviněnému znemožnit pokračování v trestné činnosti.
„Na Slovensku se judikatura vyvíjí jinak než v Česku. U nás je mnohem přísnější, protože se hledí na to, že ve vazbě máme osobu, u které ještě soud nekonstatoval, že se dopustila trestného činu. Ctíme presumpci neviny. Proto ta omezení musejí být jen v nezbytně nutném rozsahu. Na Slovensku upřednostňují zájem státu na bezproblémovém vyšetřování nad zájmem té osoby, proti níž se trestní řízení vede,“ vysvětluje český trestní právník Tomáš Gřivna.
„My v Česku navíc vyžadujeme, aby soud v rozhodnutí specifikoval okruh osob, které mohou být ovlivňovány ze strany obviněného. Aby bylo přezkoumatelné, že ve chvíli, kdy se tento okruh osob vyslechne, už vlastně netrvá důvod koluzní vazby.“
Neřešení koluzní vazby
V evropském kontextu by samotné neřešení podmínek koluzní vazby mohlo do budoucna zadělat na daleko větší mezinárodní problémy. V rámci Evropské unie by mohla ještě dál klesnout důvěra ve spravedlivou slovenskou justici. To by se odrazilo v případech různých předávacích a vydávacích vazeb. „Pokud důvěra okolních zemí ve slovenskou justici bude nalomena tak, jako je teď nalomena v Maďarsku nebo Polsku, mohly by ostatní státy začít mnohem detailněji zkoumat důvody předávací vazby – jestli třeba nejsou politické,“ popisuje možnou budoucí situaci český právník Tomáš Gřivna.
Potenciální zneužití vazby by pak mohl řešit i Evropský soud pro lidská práva (ESLP). „ESLP může rozsudkem konstatovat, že došlo k porušení některého z článků Úmluvy o lidských právech. Třeba že stát porušil článek 6 úmluvy, což je právo na spravedlivý proces. Pokud rozsudky ESLP nejsou nijak reflektovány, může to vyvolat tlak mezinárodního společenství. Soud pak může i přiznat finanční zadostiučinění stěžovateli a stát jej bude povinen zaplatit,“ říká Gřivna a dodává, že v Česku je dokonce možné, aby na základě rozsudku ESLP požádala dotčená osoba o obnovu řízení u českého ústavního soudu.
Na Slovensku teď panuje relativní shoda v tom, že koluzní vazba s nejtvrdšími restrikcemi, tedy v současných podmínkách a bez časového omezení, je špatně. Vláda tak bude muset najít způsob, jak tyto tři věci vybalancovat, aby neohrozily vyšetřování.
„Musí se někde najít ta únosná mez. Protože pro všechny platí Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a vazba nesmí být v rozporu s touto Úmluvou. Koluzní vazba je něco, co je pořád plus minus snesitelné, protože nevím o ničem, kdy by ESLP vydal rozsudek a řekl, že slovenský systém je úplně špatný. Otázka ale zůstává, jestli už měl ESLP vůbec možnost se k tomu vyslovit,“ uzavírá právník Tomáš Gřivna.