Jaroslav Láska je bývalý policejní vyšetřovatel. Na starosti měl trestní kauzu Mariana Kočnera a Pavla Ruska, ve které si Kočner nárokoval od televizní stanice Markíza téměř 1,8 miliardy korun na základě padělaných směnek. Během vyšetřování se Marian Kočner snažil uplatnit všechny své nástroje a vazby na policii, aby se nepodařilo nic prokázat. Mimo to nechal Lásku i jeho rodinu sledovat, v plánu měl i vytvoření kompromitujících materiálů, které by Lásku pravděpodobně stály místo u policie. Díky Láskovu rychlému zásahu se v červnu 2018 Kočnera podařilo dostat do vazby. Navzdory všem překážkám vyšetřovatel Láska prokázal, že směnky jsou padělané, a jak Kočner, tak Rusko byli odsouzeni k devatenáctiletým trestům odnětí svobody. Jaroslav Láska z policie před pár týdny odešel. Nadále se bude věnovat zkoumání majetku soudců, a to pod hlavičkou slovenské Soudní rady.
Kočnera jste na začátku vyšetřování směnkové kauzy podcenil. Jak se to projevilo?
Podcenil jsem ho v tom, jak velký má vliv a kam až je ochotný zajít.
Překvapilo vás jeho obvinění v kauze vraždy?
Ano. Nemyslel jsem si, že by někdo mentálně zůstal v devadesátých letech a myslel si, že něco vyřeší vraždou.
Proč byl Kočner přesvědčený, že mu to projde? Co ho dělalo nedotknutelným?
Systém. To, co dělal (podvody na DPH a další ekonomická trestná činnost – pozn. red.), mu v podstatě umožňoval systém. Neboli jeho napojení na politiku, justici, na všechno… To ho dělalo tak silným.
Byl Kočner skutečně nebezpečný? A jak?
Jak moc dokáže být Kočner nebezpečný, jsem naštěstí nikdy osobně nezjistil (narážka na vraždu Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové – pozn. red.). Jeho nebezpečnost jsem ale neodhadnul. Nechal například sledovat moje děti. A vlastně dodnes nevím, jak to doopravdy bylo. Když mi byl přidělen případ směnek, Marian Kočner byl ještě dost silný a vlivný. Proto jsem upozornil rodinu, že teď budu řešit tenhle případ. A že budu určitě monitorovaný, a pokud by se kolem nich něco divného dělo, ať si dávají pozor.
Jednoho dne jsem odjel něco řešit od nás z Lučence do Bratislavy. Syn, kterému tehdy bylo necelých patnáct let, mi zavolal, že ho cestou ze školy až domů sledovalo nějaké auto. Doma byl sám a měl zůstat sám až do večera. Začal jsem si nadávat: „Ježiši, debile, ohrozil jsi ho!“ Jenže z Bratislavy je to k nám do Lučence autem tři hodiny. V tom okamžiku jsem nevěděl, co dělat. Byl to hodně blbý pocit.
Kromě toho sledování měl Kočner i plán, jak vás zkompromitovat?
Tehdy jsem něco podobného netušil, ale děly se zvláštní věci, které do sebe později zapadly. Že mi byl přidělený spis o směnkách, Marian Kočner zjistil ještě předtím, než jsem se do spisu vůbec podíval. V našem policejním systému se ta informace objevila okolo 21. dubna 2018, já jsem ten spis reálně dostal do rukou 26. dubna. Což si pamatuji přesně, protože jsem se šéfa ptal, jestli to má být dárek k svátku. Ve dnech mezi 21. a 26. dubnem si už o mně Kočner začal zjišťovat informace. Co jsem zač a tak podobně.
Setkání, které mělo sloužit k mé kompromitaci, proběhlo 3. května. Ten den jsem byl v Bratislavě, chtěl jsem se setkat s mezinárodně uznávaným expertem Dr. Aginským, který vyvinul analýzu forenzního zkoumání inkoustu. Přiletěl z Ameriky do Bratislavy na soudní jednání ohledně směnek. Jednání bylo nakonec zrušené, ale s doktorem Aginským jsem se setkal. Chtěl jsem si od něj vyslechnout, jak ta analýza probíhá.
V Bratislavě jsem se tehdy potkal s kamarádem a ještě jedním člověkem, který se se mnou chtěl už delší dobu setkat. S tím jsem neměl problém, nevadí mi seznamovat se s lidmi, proto jsem kývl na nabídku, že si spolu dáme kávu.
Jenže s tím člověkem přišel i Para (právník Mariana Kočnera – pozn. red.). Na to jsem vůbec nebyl připravený. Když jsem uviděl, že u stolu v kavárně sedí Para, okamžitě jsem se otočil a šel pryč. Kamarád i s tím druhým člověkem za mnou vyběhli a křičeli, ať počkám. Ale já už byl pryč.
Nešlo ale jen o Paru a toho druhého, který se se mnou chtěl setkat. V obchodním domě, kde jsme měli sraz, mě sledovali další lidé. Nebylo možné si jich nevšimnout, neboť všechny obchody byly ještě zavřené. Myslím, že nás měli s Parou vyfotit. A na základě těch fotografií pak tvrdit, že Kočnerovi vynáším informace ze spisu.
Takže jsem zareagoval, tak jak jsem zareagoval, což mě asi do značné míry zachránilo.
To, že se nás snažili zachytit u jednoho stolu, jsem si spojil až rok nebo rok a půl poté. Teprve když vyšly najevo informace o tom, jaký Kočner byl a jak fungoval. Původně jsem si tu schůzku vůbec nedával do souvislostí. Dokonce mě ani nenapadlo, že setkání s Parou má co dělat se spisem o směnkách. Tehdy jsem ani nevěděl, co v tom spisu přesně je. Mělo to nějakých 1 200 stran, a když to pouze prolistujete, nemáte ponětí o tom, co všechno za informace spis obsahuje.
Jaké byly důkazy, které vás přesvědčily, že Kočner s Ruskem směnky padělali?
Když jsem směnky vyšetřoval, neměl jsem k dispozici ani inkriminující zprávy z Threemy, ani svědectví Petra Tótha. Obojí do značné míry osvětlovalo, jak to vlastně udělali. Přesto jsem byl přesvědčený, že směnky falešné jsou.
Měl jsem totiž k dispozici šest nebo sedm znaleckých posudků a všechny vyzněly v Kočnerův a Ruskův neprospěch. To byla první věc. Druhá spočívala v tom, že kromě nich dvou neexistoval člověk, který by mohl potvrdit, že od roku 2000 směnky reálně existovaly. (Směnky byly údajně podepsané v roce 2000 a jediný člověk, který mohl jejich existenci v roce 2000 dosvědčit, byl právník Ernest Valko, jenž byl v roce 2010 ve svém domě zavražděn – pozn. red.). Další věcí bylo i to, že si neumím představit člověka, normálního člověka, který by si v dnešním světě dal podepsat směnku na půl miliardy korun se splatností 15 let. Nikdo tu přece nejsme do nekonečna. Může vás srazit třeba auto…
A i kdyby už měl směnku se splatností 15 let, určitě by normální člověk své rodině řekl, že takovou věc má, a pokud se mu něco stane, budou mít půl miliardy. A ne že to bude schovávat, aby se o tom nikdo nedozvěděl.
Jak je možné, že za směnky v hodnotě půl miliardy se zaručila TV Markíza, a to bez schválení správní nebo dozorčí rady?
Pavol Rusko byl v roce 2000 jednatelem Markízy. A tehdy Markíza fungovala tak, jak fungovala. Rusko tam byl pán země a tvorstva.
Rusko sice tvrdil, že směnky s účetními z TV Markíza konzultoval. Jenže u soudu pak nebyl schopný jmenovat ani jednoho člověka, kohokoli, s kým by směnky probíral. Tvrdil, že se radil s účetními o tom, že se to nemusí zanášet do účetnictví.
Když jsem pak z pozice vyšetřovatele vyslýchal paní, která tenkrát – v čase údajného podepisování směnek – vedla účetnictví, prohlásila, že o těch směnkách nikdy neslyšela. Navíc by to musela být právě ona, kdo by je dával do účetnictví.
Jakmile jsme Kočnera zadrželi, tvrdil mi, že vyšetřování a jeho obvinění děláme na zakázku. Odpověděl jsem mu, že jsem v životě nenapsal jediné usnesení o obvinění, u něhož bych nebyl bytostně přesvědčený o podstatě vykonaného.
A že jsem také žádného člověka neobvinil na objednávku.
Byl jste s důkazy, jež se vám podařilo během vyšetřování shromáždit, spokojený? Nebo vám tam z dnešního pohledu ještě něco chybělo?
Vzhledem k tomu, že soud blokoval vydání směnek ke zkoumání jejich autenticity (na příkaz Kočnera – pozn. red), nebylo žádné další dokazování možné. Uplynuly totiž více než dva roky od okamžiku, kdy se ty směnky objevily u soudu. Po dvou letech od nanesení na papír se už nedá určit stáří inkoustu použitého u podpisů. A přesně dva roky jsme se k těm směnkám nemohli dostat. Po těch dvou letech vydal Marian Kočner pokyn a policisté se v tom mohli začít vrtat.
V červnu 2018 jste Kočnera narychlo zatkli, protože jste dostali informace, že by mohl mít v plánu útěk ze Slovenska a že má v Chorvatsku nachystanou jachtu.
Byla to urgentní akce, ale u toho jsem nebyl. Přišel jsem asi až půl hodiny poté, co byl zadržený.
Donesl jsem mu usnesení o vznesení obvinění a oznámil mu, z čeho je obviněný. Policisté s ním jeli domů pro nějaké jeho léky a potom už putoval k nám do kanceláře vyšetřovatele.
Zadrželi jste ho v bratislavském Mango baru. Jak to probíhalo?
Byl tam s nějakými známými na večeři. Byli tam dvě ženy a jeden muž.
Byl překvapený?
No, když jsem přišel, tak už překvapený nebyl. Ale kdo ví? Vždycky měl nasazený ten svůj kamenný obličej hráče pokeru. On se tak tvářil vždycky, jako že o tom věděl a že nás čekal.
Dostal pouta?
Ano. Mě čekal v poutech. Zatýkali ho totiž kolegové, co striktně dodržují předpisy. Takže při zadržení dostal rovnou pouta. Za tři dny se ale dostal ven. (Specializovaný trestní soud Kočnera nejdříve do vazby nevzal a propustil ho na svobodu. Prokurátor ale podal stížnost, o které rozhodoval Nejvyšší soud – pozn. red.)
Měli jste nějaký plán B pro případ, že by ani Nejvyšší soud Kočnera do vazby nevzal?
Neuvažovali jsme nad tím, co bude, jestliže se dostane na svobodu. Vazba byla z pohledu vyšetřování důležitá, ale ne rozhodující. Už tehdy jsme měli dost důkazů, výslechy obviněných i svědků jsme nepovažovali za rozhodující důkazy.
V konečném důsledku Nejvyšší soud nevzal Kočnera do takzvané koluzní vazby, která se uvaluje z obavy, že by obviněný mařil vyšetřování například ovlivňováním svědků. Vzal ho do vazby preventivní (ta má zabránit pokračování v trestné činnosti – pozn. red.).
Netušil jsem, jaký vliv měla tato osoba v policii, případně v justici. V tom momentě ale bylo pro mě a prokurátora spíš důležité, aby Kočner nepokračoval v páchání trestné činnosti, neuprchl ze země a nevyhnul se tak stíhání.
Kdyby ho Nejvyšší soud nevzal do vazby, asi by už na Slovensku nezůstal.
Také si to myslím. Už tehdy byl sice stíhaný i za jiné věci, ale ještě se vůbec nemluvilo o tom, že by mohl být později obviněný z objednávky vraždy. Vyslýchal jsem ho asi třikrát a nepovažoval jsem ho za člověka, který by vraždu pokládal za nástroj, jak něco získat. Myslel jsem si, že je chytřejší. On ale jinak není hloupý. Jen si možná opravdu myslel, že je nedotknutelný.
Chodil jste na soud, který vedla Zuzana Maruniaková? (Civilní spor o pravost směnek, kde žalující stranou byla společnost Mariana Kočnera a žádala po TV Markíza skoro 70 milionů eur za směnky, které společně s Pavlem Ruskem padělal. Na pokyn Kočnera soudkyně Maruniaková potvrdila pravost směnek svým rozsudkem – pozn. red.)
Ne, nestihl jsem to. Už 26. dubna 2018 Kočnerovi tu směnku přiklepla (Maruniaková svým rozsudkem de facto přiznala Kočnerův nárok na 8,3 milionu eur a hodně posílila šanci získat prostřednictvím dalších tří probíhajících směnkových sporů oněch necelých 70 milionů eur od TV Markíza – pozn.red). Spis jsem dostal v den rozsudku.
Co si myslíte o rozsudku? Čistě technicky vzato byl v pořádku. Proces ale v pořádku nebyl.
Ano, zdůvodnění rozsudku není a priori vadné. Důkazy však byly vyhodnoceny tendenčně. Co nahrávalo Kočnerovi, to se použilo, co bylo proti, to jako důkaz nepřipustili. Soudkyně ignorovala úplně zřejmé věci, v některých zápisech je to vidět zcela jasně. Maruniaková u soudu například sekala advokáty Markízy takovým způsobem, že je nepřipouštěla vůbec k ničemu.
Rozsudek obsahuje 40 stran zajímavého čtení. Je tam ale hromada věcí, které zpochybňují její odůvodnění. Bylo to jednoznačně tendenční a účelové rozhodnutí.
Ve dvojici Kočner–Rusko byl ten druhý spíš obětí, nebo partnerem?
Myslím si, že Rusko obětí nebyl. Jejich vztah využíval i on.
Původně Kočner žaloval Ruska, že mu měl směnky uhradit. Ten byl ale nemajetný. (Rusko prodal svůj podíl v televizi Markíza v roce 2002. Do roku 2015 měl Kočnerovi vyplatit falešné směnky, ale byl nemajetný – pozn. red.) Tak se povinnost zaplatit přenesla na ručitele, tedy TV Markíza. Ví se, jak Rusko přišel o peníze?
Nevím, kde jeho peníze skončily. Jestli mu je opravdu Sýkorovci (členové slovenského podsvětí – pozn. red.) sebrali. Nějaké peníze musel určitě dát i na ukrajinskou ochranku, která ho tehdy chránila… i před Kočnerem. Co se s těmi penězi ale stalo, netuším.
Každopádně je to pro mě nepochopitelná věc. Že jde utratit tolik peněz a za tak krátkou dobu, aniž mu cokoliv zůstalo. Vždyť Rusko nakonec bydlel v bytě ve Five Star Residence, který mu ani nepatřil. Potom bydlel v hotelu Holiday Inn, tam jsem za ním chodíval. Takže vlastně ani neměl kde bydlet. Měl pouze nějakou adresu na doručování pošty v nějaké vesnici, kde bydlel otec jeho partnerky.
Neměl Rusko možnost říct Kočnerovi „do toho nejdu“?
Myslím, že ano. Avšak vzhledem k tomu, že neměl žádné finanční prostředky, zlákala ho vidina toho, že Kočner soudní spor ustojí a on z toho bude něco mít. Podle mě to považoval za jednoduchý zdroj příjmu. Kdyby jim to vyšlo, určitě by nezůstal na suchu. Dostal by část z těch výsledných 69 milionů eur (69 milionů eur je celková částka za čtyři směnky – dvě byly vystavené na 250 000 000 slovenských korun a dvě bianco směnky s později vyplněnou částkou přes 26 milionu eur; k této částce by se připočítal ještě směnečný úrok z prodlení 6 % – pozn. red.).
Co byly pilíře systému, který tohle umožňoval?
Ten systém byl absolutně prohnilý. Kočner měl kontakty na politiky, měl vliv na rozhodnutí soudu, na policejní špičky, na prokurátory. Šlo o lidi, kolem kterých se všechno striktně točilo.
Na druhou stranu Kočner neměl podchycené celé policejní prezidium ani speciální prokuraturu. Měl tam pár svých lidí, což ale stačilo, aby se jeho záležitosti standardně dostávaly pouze k nim. Znal systém neboli jak tyto věci nasměrovat ke správným lidem, kteří budou jednat, pokud to bude potřebovat, nebo neudělají nic, jestliže to bude nutné.
Bouře, Boží mlýny, Očistec: Slováci letos účtovali s prohnilým státním aparátem
Změní se to teď? Za poslední dva roky na Slovensku skončila spousta lidí ve vazbě, policejní prezident Lučanský spáchal ve vazbě sebevraždu. Znamená to, že se něco změní?
Chtěl bych tomu věřit. Ale nejsem o tom stoprocentně přesvědčený. Na to je potřeba strašně moc lidí, velmi mnoho čestných lidí, aby se to změnilo. A člověk má obecně tendenci jít cestou nejmenšího odporu.
Co byly zlomové okamžiky za poslední dva roky?
Naděje na změnu existuje. Jenže jedna věc je někoho obvinit a druhá věc právoplatně odsoudit. Cesta je to velmi dlouhá a čas nikdy nehraje v náš prospěch.
Máte nějaký odhad, kolik z těch lidí, co jsou momentálně ve vazbě, reálně půjde sedět?
Doufám, že všichni, kteří páchali trestnou činnost. Osobně netoužím po pomstě, ale po 20 letech služby u policie mě jednoduše štve, že práce poctivých lidí je mařena skupinkou gaunerů, kteří myslí jen na svůj prospěch a v zásadě nerespektují žádná pravidla. Jak to skutečně dopadne, ale nevím, raději o tom nepřemýšlím.
Proč taková vlna odhalování a zatýkání v řadách policie a justice neprobíhá i v Česku? Myslíte si, že jsou na tom Češi o tolik lépe?
Myslím, že je to mentalitou. Navíc jste po listopadu 1989 nikdy nezažili dvanáctileté období vlády jedné strany. Což představuje spoustu času, kdy lze rozložit celý systém přes „naše lidi“.
Vraťme se ke Slovensku. Bude zatýkání ještě pokračovat?
Včera jsem slyšel poslance Národní rady (slovenský parlament – pozn. red.), který se divil tomu, že pana Lučanského (bývalý policejní prezident, jenž po obvinění a vzatí Speciálním soudem do vazby spáchal ve věznici sebevraždu – pozn. red.) umístili do přeplněné věznice. Tak ať postaví nové věznice, jestliže ty stávající jsou už všechny plné. To znamená, že další zkorumpované lidi už nebudeme zavírat? Nebo naopak ty, co už tam jsou dlouho, budeme pouštět? Nebo jak by si to pan poslanec představoval?
Je to na Slovensku skutečně problém, že už vězně není kam umisťovat?
Myslím si, že se pro ně vězeňské cely ještě najdou.
Nehrozí, že by se tito lidé pak ve věznicích spolu domlouvali?
To se nedá ošetřit. Vynášení Kočnerových motáků už jsme přece zažili. Máte tam povolený kontakt s advokátem bez přítomnosti třetí osoby. Dokud je zákon takto nastavený, nemůžete tomu nijak zabránit. Jeden advokát jde za druhým, ten za třetím. A jestliže se sejdou, domluví se a odevzdají si zprávy, nic s tím neuděláte. Prokurátor, soud i vězeňská služba se umísťováním obviněných do různých věznic snaží předcházet jejich koluzi, a tím pádem maření vyšetřování. Žádný systém ale není dokonalý.
Takže bude ještě další zatýkání?
Nevím, na těch spisech nepracuji. Ale doufám, že bude. Ještě bych měl pár tipů.
Jaroslav Láska do policie nastoupil 1. května 1999 jako vyšetřovatel v Lučenci. V roce 2008 začal pracovat v Úřadu boje proti organizované kriminalitě, který je předchůdcem dnešní elitní policejní jednotky Národní kriminální agentury (NAKA). Vyšetřoval společenskou celebritu a podnikatelku Noru Mojsejovou nebo daňového podvodníka Luboše Vargu. Jeho nejznámější mediální případ je falšování směnek televize Markíza, v kterém byli oba aktéři Marian Kočner a Pavol Rusko pravomocně odsouzeni na 19 let. Po úspěšném završení této kauzy ale v řadách policie skončil. Pod hlavičkou Soudní rady bude zkoumat majetky soudců.