Přesně před třemi lety byl spolu se svou nastávající ženou zavražděn mladý investigativní novinář Ján Kuciak. Při své práci zdaleka neměl k dispozici všechny inkriminující dokumenty a výpovědi, které jako novináři máme dnes. Přesněji řečeno informace, jež vyšly najevo po sérii skandálních odhalení o tom, jak na Slovensku fungovala spravedlnost a za jaké peněžní částky si ji bylo možné koupit.
Ján Kuciak přinesl celou řadu odhalení o Marianu Kočnerovi, která se později potvrdila. Jedním z jeho prvních článků o něm, vydaný v roce 2017, byl text, popisující jak chtěl Kočner za pomoci svého známého Pavla Ruska a padělaných směnek připravit populární slovenskou televizní stanici Markíza o téměř 69 milionů eur (1,8 miliardy korun). I tímto textem Kuciak odstartoval sérii článků zaměřených na podvodné praktiky Mariana Kočnera, které pravděpodobně zapříčinily nejen jeho smrt, ale i smrt jeho snoubenky Martiny Kušnírové.
Zatímco v případu dvojnásobné vraždy byl Kočner prozatím osvobozen pro nedostatek důkazů, v kauze směnky, kterou Ján Kuciak popsal, byl letos v lednu odsouzen k devatenácti letům odnětí svobody. Rozsudek potvrdil Nejvyšší soud a je pravomocný. Vyšetřování obou případů nadto ukázalo, jak mocným a vlivným mužem podnikatel Marian Kočner na Slovensku byl.
Na základě dokumentů, rozhovorů s vyšetřovateli a přístupu k datům z projektu Kočnerovy knižnice jsme proto detailně zrekonstruovali způsob, jímž Marian Kočner ovládl přes „své lidi“ slovenskou justici až tak dalece, že si troufl padělat směnky v hodnotě přes 1,8 miliardy korun a málem mu to prošlo.
Podvodné schéma, které vymyslel, nebylo slovy soudce „sofistikované a už vůbec ne geniální, (…) ale dalo by se spíš charakterizovat jako arogantní“. Kočner při padělání směnek totiž nespoléhal na svůj mozek „geniálního padoucha“, ale na vlivné zprostředkovatele ve slovenském soudnictví. Díky úplatkům a zastrašování se mu tak podařilo ovládnout nejen případ směnek, ale i několik dalších kauz, které u soudu potřeboval vyhrát.
„To, co Kočner dělal, mu umožňoval systém. Systém a politické špičky, které tady na Slovensku byly. Jeho napojení na politiku, na justici, na všechno… to ho dělalo tak silným,“ vysvětluje Jaroslav Láska, dnes už bývalý policista, který vyšetřování padělaných směnek vedl.
Tuto zdánlivě neotřesitelnou pozici nabourala až vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, po které se od Kočnera začali odvracet i jeho nejvěrnější lidé a aura nedotknutelnosti se rozsypala jako domeček z karet. Letos v lednu tak byl poprvé v životě pravomocně odsouzen.
Marian Kočner byl sice opatrný a používal bezpečné komunikační kanály, avšak nečekal, že se policie dostane jak k jeho mobilním telefonům, tak i k motáku propašovanému z vězení, v němž k nim poslal přístupové údaje. Díky konverzacím, které pak policie v mobilních telefonech odhalila, bylo zahájeno trestní stíhání desítek soudců, policistů i prokurátorů.
VAROVÁNÍ! Text, který se právě chystáte přečíst, obsahuje vulgarismy.
Považujeme je za klíčové k pochopení způsobu, jakým komunikovaly postavy, o kterých píšeme.
Starý kámoš nebyl až tak zlý
Marian Kočner a Pavol Rusko, dva hlavní aktéři podvodu se směnkami, nebyli vždycky přátelé, byť se znali už od dětství. V roce 2000 svedli tvrdý boj o to, komu patří televize Markíza, až musel Rusko nakonec Kočnera vyplatit. Rusko poté prodal své akcie v Markíze dohromady za několik set milionů slovenských korun. Ale už v roce 2012 byl překvapivě na mizině.
Této situace využil Marian Kočner a odkoupil od banky pohledávku na dům, kde Pavol Rusko žil. „Kočner můj dluh odkoupil, mohl mě vyhodit na ulici, ale nikdy to neudělal,“ řekl tehdy u soudu v kauze směnky Rusko. „V mých očích není až tak zlý, za jakého jsem ho považoval.“
Ruskův vděk ale Kočner zužitkoval po svém. Vymyslel plán vycházející z faktu, že Pavol Rusko byl ještě v roce 2000 jednatelem i spolumajitelem televize Markíza. Kočner se proto rozhodl, že sežene tiskárnu a papír z roku 2000, vytvoří dvě směnky na 250 milionů slovenských korun a dvě bianco směnky, které Pavol Rusko podepíše s tím, že garantem dluhu je TV Markíza. A jelikož bývalý spolumajitel televize momentálně nemá žádné peníze ani majetek, Markíza bude muset zaplatit obě směnky plus úroky, což bude dohromady činit necelých 69 milionů eur (přibližně 1,8 miliardy korun). Součástí plánu bylo i to, že Pavol Rusko u soudu potvrdí pravost směnek a jejich vlastnoruční signování v roce 2000 a soudkyně během prvního stání uzná Kočnerův nárok.
Plán se stal záhy skutečností a v roce 2016 Kočner zažaloval TV Markíza pro nevyplacení směnek.
Žaloba ale měla několik slabých míst. Kočner vyžadoval vrácení obrovské sumy peněz ručené směnkami, o jejichž existenci přitom nikdo kromě něj a Ruska nevěděl. Tehdejší generální ředitel TV Markíza později u soudu uvedl, že účetní této televize nenašli jediný dokument, který by se o směnkách nebo takové půjčce alespoň zmiňoval. Právní zástupci TV Markíza navíc poukázali na to, že podpis Pavla Ruska v roce 2000 vypadal odlišně od toho, který je na směnkách, a naopak se nápadně shoduje s Ruskovým podpisem používaným v roce 2016. Navíc hned několik expertních analýz autentičnost směnek přímo zpochybnilo. Kočner tak musel zařídit, aby tyto důkazy a pochybnosti nikdy nezazněly před soudem.
Mám na to své lidi
Slovenský podnikatel se proto obrátil na bývalou soudkyni a tehdejší náměstkyni na slovenském ministerstvu spravedlnosti Moniku Jankovskou, o které mezi známými familiárně mluvil jako o své „opičce“. Jankovská byla díky pozici na ministerstvu i rozsáhlým klientelistickým vazbám a osobní slabosti pro luxusní dárky pro Kočnera jako stvořená.
Ještě na tiskové konferenci v září roku 2019 přitom tvrdila, že Kočnera nezná. „Neznám ho, nekomunikovala jsem s ním ani přímo, ani zprostředkovaně, ani osobně, ani prostřednictvím jiných osob, nijak. A už se k tomu nemíním víc vyjadřovat.“
Důkazy však jasně ukazují, že Jankovská na tiskové konferenci lhala. Šifrovaná komunikace, kterou se slovenským vyšetřovatelům podařilo získat z Kočnerova mobilu, poukazuje na to, jak byla Jankovská pro Kočnera důležitá, a to zejména při zprostředkování kontaktů nebo nátlaku na další soudkyně. Během deseti měsíců před Kočnerovým zatčením v červnu 2018 si spolu vyměnili přes šest tisíc zpráv.
Jankovská měla vliv i na málo zkušenou soudkyni Zuzanu Maruniakovou z obchodního úseku bratislavského soudu, která civilní spor mezi Kočnerem a TV Markíza dostala na starost.
Maruniaková totiž dříve pracovala jako podřízená Jankovské na ministerstvu spravedlnosti, která jí doporučila, aby se přihlásila do výběrového řízení na místo soudkyně Okresního soudu Bratislava V.
Poté, co byla Zuzana Maruniaková spolu s dalšími soudci včetně Moniky Jankovské v březnu 2020 zadržena, rozhodla se přiznat k tomu, že pracovala pod nátlakem Jankovské a začala spolupracovat s policií.
„I přes to všechno musím říct, že mi [Jankovská] mnohokrát pomohla. A to zejména tehdy, když našla lékaře pro moji těžce nemocnou matku,“ vypověděla Maruniaková na policii. „Byla jsem její podřízená, a proto jsem její pokyny vždycky respektovala, i když jsem s nimi ne vždycky souhlasila.“
Maruniaková také vypověděla, jak ji Jankovská oslovila už po několika týdnech, co jí byl přidělen spis s Kočnerovou směnkou. Její nadřízená ji měla přesvědčovat, že jde o jednoduchý případ, neboť směnky jsou pravé a „že by ji do žádné pí***iny nezatáhla“.
Zprávy, které si Kočner s Jankovskou vyměnil, ukazují nejen to, že chtěl, aby byl rozsudek vynesen co nejdříve, ale i fakt, že Jankovská jednala na jeho přání. Kočner se totiž obával, že by se po volbách mohla změnit politická nálada a jeho podvod se směnkami by mu pak u soudů nemusel tak lehce projít.
Kočner byl rovněž přesvědčený, že k soudnímu stání má vše dokonale připravené, a to včetně nezvratných důkazů.
Zuza má strach
Tuto atmosféru popsala ve své výpovědi Maruniaková slovy: „Jankovská naléhala, abych určila datum soudního jednání, co nejdříve to půjde, ideálně na září 2017, a věc rozhodla hned při prvním jednání.“ Na to se ale mladá soudkyně necítila a datum prvního stání určila na 8. února 2018.
Když to posléze vypadalo na další možné průtahy, Jankovská na ni zatlačila zprávou v Threemě: „Zuzka, běžte do piče!“ Maruniaková nechápala, co se děje, a tak se zeptala proč. Jankovská odpověděla, že je zvědavá, jestli se na ni také vysere.
Tři dny před prvním dnem soudního jednání se Jankovské ozval Kočner.
Jankovská pak přišla k Maruniakové do kanceláře. „Byla velmi naštvaná, nepříjemná. Řekla, že mně i mé rodině vždy pomohla a je tedy zvědavá, co 8. února udělám, a podle toho pak udělá tlustou čáru a na věc zapomene,“ uvedla Maruniaková na policii. „Řekla jsem jí, že se bojím, ona mi odpověděla, že se mám bát až pak [po vynesení rozsudku].“
Zprávy mezi Jankovskou a Kočnerem dokreslují, jak soudkyni Maruniakovou zastrašovali.
Přestože byla pod tlakem, Maruniaková během prvního stání nerozhodla. Což později vysvětlila tím, že při prvním stání nikdy nerozhoduje. Kočner tak musel počkat na další projednávání, které připadlo na 22. února 2018.
Jenže 22. února ráno ohlásil policii anonymní telefonát, že v bratislavských soudních budovách je bomba a tyto prostory tak musely být vyklizeny. Novináři při tom zachytili nervózního Kočnera, jak popochází před budovou bratislavského soudu a telefonuje. Přestože mrzlo, měl na sobě pouze sako a z poloviny rozepnutou košili.
Podle prokurátorů z kauzy vraždy tou dobou už Marian Kočner několik hodin věděl, že novinář Ján Kuciak, který mu „kazil podnikání“, byl zavražděn.
Když se pak zpráva o dvojnásobné vraždě dostala na veřejnost a vyvolala obrovské demonstrace za odstoupení vlády, Kočner se tvářil, jako by ho to nezajímalo, a dál si řešil svou kauzu se směnkou.
Soudkyně Maruniaková nakonec potřebovala ještě další čtyři soudní stání, aby v této kauze rozhodla. Stalo se 26. dubna 2018 a verdikt zněl ve prospěch Kočnera – směnky jsou pravé a Markíza musí zaplatit.
Kočner byl samozřejmě nadšený.
Rozsudek se ale vůbec nelíbil právním zástupcům TV Markíza, kteří byli přesvědčeni, že soudní proces nebyl spravedlivý. Poukazovali zejména na fakt, že Maruniaková během slyšení odmítla vyslechnout jejich klíčové svědky, odmítla jejich expertní analýzy směnek a nedala jim ani čas na přípravu závěrečné řeči. Podle jejich názoru soudkyně postavila svůj rozsudek pouze na posudku jednoho znalce, kterého si navíc vybral Kočner.
„Během soudního jednání jsem byla ovlivňovaná JUDr. Jankovskou, konala jsem pod jejím vlivem. Bez tlaku JUDr. Jankovské bych v tak medializované kauze jednala i nad rámec CSP (civilný sporový poriadok – pozn.red.), vyslechla i svědky, kteří o ničem nevěděli a směnky nikdy neviděli,“ přiznala později Maruniaková policii. „Situaci jsem jako mladá nová soudkyně nezvládla, podlehla jsem tomuto tlaku a nejednala racionálně.“ Navzdory přiznání ale Maruniaková trvala na tom, že její rozhodnutí nebylo motivované finanční odměnou.
Jenže zprávy mezi Kočnerem a Jankovskou naznačují něco jiného.
Právníci TV Markíza se odvolali a kromě odvolání podali i trestní oznámení na Kočnera a Ruska. Tento případ dostal v roce 2018 na starost vyšetřovatel Jaroslav Láska.
Netušil, co ho čeká.
Zatímco metodicky shromažďoval důkazy o tom, že směnky jsou padělané, Kočner nechal sledovat nejen vyšetřovatele, ale i jeho rodinu.
„Jednoho dne jsem odjel něco řešit od nás z Lučence do Bratislavy. Syn, kterému tehdy bylo necelých patnáct let, mi zavolal, že ho cestou ze školy až domů sledovalo nějaké auto. Doma byl sám a měl zůstat sám až do večera. Začal jsem si nadávat: ‚Ježiši, debile, ohrozil jsi ho!‘ Jenže z Bratislavy je to k nám do Lučence autem tři hodiny. V tom okamžiku jsem nevěděl, co dělat. Byl to hodně blbý pocit,“ popisuje Láska scénu, kterou si dodnes do detailů vybavuje.
Nejednalo se však jen o sledování, co mělo vyšetřovateli znepříjemnit život. Kočner vymyslel i plán, jak ho zkompromitovat.
„Tehdy jsem něco podobného netušil, ale děly se zvláštní věci, které do sebe později zapadly. Že mi byl přidělený spis o směnkách, Marian Kočner zjistil ještě předtím, než jsem se do spisu vůbec podíval. Hned si také začal zjišťovat, co jsem zač,“ popisuje Jaroslav Láska svůj první střet s Kočnerovým světem. Láskův kamarád pak navrhl schůzku s jedním známým, který prý moc stál o to, setkat se s vyšetřovatelem. Jenže na domluvenou schůzku přišel i Kočnerův právník Marek Para.
„Na to jsem vůbec nebyl připravený. Když jsem uviděl, že u stolu v kavárně sedí Para, okamžitě jsem se otočil a šel pryč.“ V obchodním domě, kde měli sraz, Lásku ale sledovali i další lidé. „Myslím, že nás měli s Parou vyfotit. A na základě těch fotografií pak tvrdit, že Kočnerovi vynáším informace ze spisu,” uzavírá svou zkušenost Láska.
„Podcenil jsem Kočnera v tom, jak velký má vliv a kam až je ochotný zajít.”
Spadla klec
Vyšetřovatel případu se ale nenechal zastrašit a 20. června 2018 Kočnera i Ruska obvinil z padělání směnek a maření spravedlnosti.
Policie vzápětí Kočnera urychleně zatkla. Dostala totiž informace o jeho možném útěku do Chorvatska, kde měl Kočner svou jachtu. Zásahová jednotka zadržela obviněného podnikatele v bratislavském Mango baru při večeři s přáteli.
„Jestli byl překvapený? Když jsem přišel, tak už překvapený nebyl. Ale kdo ví? Vždycky měl nasazený ten svůj kamenný obličej hráče pokeru. On se tak tvářil vždycky, jako že o tom věděl a že nás čekal,“ vybavuje si Kočnerovo zatýkání Láska.
Během následujícího soudního procesu Kočner i Rusko trvali na tom, že směnky jsou pravé, což dokládali svou expertní analýzou.
V březnu 2020 ve vazbě skončila i Monika Jankovská spolu se Zuzanou Maruniakovou a dalšími 11 soudci. Jankovská během své výpovědi popřela, že by podřízenou Maruniakovou nějak zastrašovala a vyvíjela na ni tlak. Jak už bylo řečeno, Zuzana Maruniaková ale začala spolupracovat s policií a přiznala, že o směnkách rozhodovala pod vlivem Jankovské.
Peter Erdős, právní zástupce Moniky Jankovské k tomu poznamenává, že obvinění jeho klientky ze zneužití pravomoci veřejného činitele mu nepřijde dostatečně právně podložené. „Podle interpretace mé i prokurátorky nebyla Monika Jankovská v kauze směnek veřejně činnou osobou, takže nemohla zneužívat své pravomoci. K ničemu jinému se nebudu vyjadřovat, jsme teprve ve fázi neveřejného přípravného jednání.“
Letos v lednu pak slovenský Nejvyšší soud potvrdil Kočnerovi i Ruskovi devatenáctileté tresty. Přestože se Kočner pohyboval na hranici zákona už od devadesátých let, bylo to poprvé, co byl odsouzen. Pavol Rusko je kromě ukončené kauzy falešných směnek obžalován za objednávku vraždy spolumajitelky TV Markíza Sylvie Volzové.
„Do dnešního dne nám nebylo doručené usnesení Nejvyššího soudu, kterým by zamítli odvolání, takže se k tomu nemohu vyjádřit. Rozhodně ale využije mimořádné opravné prostředky,“ řekl nám k lednovému rozsudku Marek Para, právní zástupce Mariana Kočnera.
Ani pro Kočnera nemusí být lednové rozhodnutí Nejvyššího soudu posledním rozsudkem. Ještě nedávno na Slovensku všemocný muž čelí dalším čtyřem obžalobám, včetně obvinění z objednávky vraždy Jána Kuciaka.
Kočnerovo zatčení otřáslo slovenským soudním systémem. Policie v jeho mobilu totiž našla nejen zprávy s náměstkyní na ministerstvu spravedlnosti Jankovskou, ale i se soudcem Vladimírem Sklenkou. Tyto informace odhalily míru, do jaké byl slovenský justiční systém zkorumpovaný. V srpnu 2019 policie zabavila Sklenkovi mobil a prohledala jeho kancelář. Po tomto zásahu se Sklenka rozhodl s policií spolupracovat a ve svých výpovědích popsal korupční praktiky u téměř dvou desítek dalších soudců.
Nejsme přece teplí bratři
Vladimír Sklenka byl místopředsedou Okresního soudu Bratislava I, neboli jednoho z nejdůležitějších soudů na Slovensku. Z této pozice proto mohl ovlivňovat i ostatní soudce, což se Kočnerovi náramně hodilo. Jak plodná byla „spolupráce“ mezi soudcem a podnikatelem, ostatně dokazuje přes devět tisíc policií nalezených zpráv, které si Sklenka s Kočnerem vyměnili.
Sklenka vypověděl, že s Kočnerem ho seznámil někdy v létě roku 2016 jejich společný známý podnikatel Ladislav Mojžíš. Setkání přitom inicioval právě Marian Kočner, neboť věděl, že Sklenka kandiduje na předsedu zmíněného důležitého soudu. Mojžíš všechno zařídil a oba muži se setkali v prázdné konferenční místnosti hotelu West na okraji Bratislavy. Chvíli se bavili o politice, poté Kočner předal Sklenkovi papírek s čísly čtyř soudních jednání a zeptal se, zda by mu soudce nemohl udělat laskavost a něco o těchto jednáních zjistit. Sklenka souhlasil a při další schůzce Kočnerovi detailně popsal, kdo má spisy na starosti, co je to za soudce a „na jakých principech fungují“. Za odměnu dostal 5000 eur v hotovosti, které mu předal Ladislav Mojžíš se slovy: „Přece jsem říkal, že Kočner je v pohodě.“
Během příštího setkání už Kočner pochopil, že Sklenka může být mocným spojencem. Navrhl proto, aby se „nescházeli jako teplí bratři, buzeranti,“ a zeptal se, jaký má Sklenka telefon. Když zjistil, že soudce má starou tlačítkovou Nokii, odpověděl, že potřebuje jiný telefon a během deseti minut mu ze svého auta přinesl použitý stříbrný iPhone, kam ihned nainstaloval aplikaci na šifrovanou komunikaci Threema. Od toho dne si až do Kočnerova zatčení vyměnili ony tisícovky zpráv.
„Neměl jsem určený sazebník“
Na začátku tohoto přátelství Kočner žádal pouze o menší laskavosti. Někdy chtěl vědět, který soudce dostal spis, jenž ho zajímal, nebo jak se vyvíjí soudní jednání.
Sklenka ve velké části případů jeho prosbám vyhověl. Došlo to dokonce tak daleko, že ho Kočner musel brzdit.
Avšak nezůstalo jen u malých laskavostí. Sklenka se nakonec ocitnul v pozici, kdy nejenže psal rozsudky podle Kočnerova přání, ale obcházel i ostatní soudce a říkal jim, jak v Kočnerových případech rozhodnout. To Sklenku zaměstnávalo natolik, že sám nestíhal psát odůvodnění rozsudků. Kočner mu proto zdůvodnění dodal na USB a Sklenka je pouze nahrál do soudního systému.
Za odměnu soudce od Kočnera dostával platby v rozmezí několika tisíc až sto tisíc eur za rozsudek. Podle Sklenkovy výpovědi měl tyto peníze vyprat přes manželčinu firmu.
„Já jsem nikdy [o ceně] nelicitoval, neměl jsem určená nějaká procenta nebo nějaký sazebník, který – jak jsem zjistil později – někteří soudci nebo soudkyně mívají,“ vysvětloval policii místopředseda Okresního soudu Bratislava I, jak se dostal k celkové výši úplatků v hodnotě 170 000 eur (téměř 4,5 milionu korun).
Mimo své osobní zásahy do různých justičních případů Sklenka zajišťoval i distribuci Kočnerových „pozorností“ ostatním soudcům a soudkyním. Nešlo vždy pouze o peníze, spokojený podnikatel občas posílal parfém nebo luxusní kabelku. Vědom si toho, že Sklenkova pozice u soudu posiluje, přišel nakonec Kočner s nápadem, že má Sklenka svým jménem rozdat kolegyním vánoční dárkové balíčky, které Kočner nechá vyrobit.
Vánoční balíčky udělaly radost, o čemž Sklenka neopomněl Kočnera informovat.
Akce Bouřka a Vichřice
Ve své policejní výpovědi Sklenka nepopsal jen to, jak rozhodoval na základě Kočnerova zadání, ale i jak ovlivňoval ve prospěch Kočnera dalších 14 soudců a jim přidělené případy. Slovenská policie tak v průběhu osmi měsíců pozatýkala 21 prominentních soudců včetně místopředsedkyně Nejvyššího soudu. Kvůli zveřejněným zprávám, které si vyměnil s Kočnerem, rezignoval i jeden z členů Ústavního soudu.
„Co se týká vyjádření soudců stíhaných v kauze Bouřka, ty komentovat nemohu, protože se jedná o takzvanou živou kauzu. K údajné komunikaci v Threemě mohu uvést, že z vícero důkazů vyplynulo, že není autentická a bylo zasaženo do jejího obsahu,“ dodává Kočnerův právní zástupce Marek Para.
Očista ale neprobíhala pouze na soudech. V listopadu a v prosinci 2020 byli v rámci akcí „Očistec“ a „Jidáš“ zadrženi i dva bývalí policejní prezidenti a byli obviněni ze zorganizování zločinecké skupiny, zneužití pravomoci, z vydírání, praní peněz a z korupce. Jeden z nich se poté ve své vazební cele oběsil.
Ředitel Finanční správy a jeho zástupce byli pro změnu obviněni z podpory organizované zločinecké skupiny, vydírání, omezování osobní svobody a ze zločinného spolčení.
Došlo i na šéfa speciální prokuratury, která se měla věnovat zvláště závažné trestné činnosti. Dušan Kováčik, jenž si vysloužil přezdívku 61:0, poněvadž z 61 jemu přidělených případů nedotáhl k žalobě ani jeden, byl obviněn z krytí vraždy policejního vyšetřovatele, z podílu na založení organizované zločinecké skupiny, z braní úplatků a ze zneužití pravomoci.
Zadržen a obviněn byl i šéf Národní kriminální agentury. Dodnes je ve vazbě.
Slovensko se od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové radikálně změnilo. Po dvanácti letech skončila vláda Roberta Fica a politické strany SMER. Slovensko má také nového šéfa generální i speciální prokuratury, i nového policejního prezidenta, mění se i situace na soudech. Od Kočnera se odvrátili i jeho nejbližší lidé a začali spolupracovat s policií. Díky tomu, že Kočner byl posedlý svým archivem a kompromitujícími materiály, jež nedokázal ochránit před zveřejněním, dokážeme dnes říct, jak dalece byl systém „našeho člověka“ a „vybavovačů u soudu“ součástí slovenské reality.
Vyšetřovatel Kočnerových falešných směnek Jaroslav Láska od policie odešel. Před pár dny začal pracovat na slovenské Soudní radě, kde bude zkoumat majetek soudců. Na otázku, jestli si myslí, že vlna zatýkání bývalých slovenských prominentů bude pokračovat, odpověděl, že neví.
„Já na těch spisech nepracuji, ale doufám, že bude. Ještě bych měl pár tipů.“