Kočnerovo svádění ústavního soudce

Osobní návštěva na ranči vrhá na vztah Kočnera a Mamojky nové světlo, protože ústavní soudce až dosud své styky s Kočnerem bagatelizoval. Když v září 2018 Mamojkův tříčlenný senát rozhodoval o Kočnerově ústavní stížnosti proti vazbě, slovenská média věděla jen o nepřímých, vzdálených vztazích obou mužů – například že Mamojka v minulosti seděl v představenstvu společnosti Jasná Nízké Tatry s Kočnerovým právníkem. Soudce tehdejší dotaz Denníku N na svou možnou podjatost suverénně odbyl slovy:  „Bylo by asi dobré, kdybych se cítil podjatým a dělal by to někdo jiný, ale myslím si, že nemám důvod cítit se podjatým.“

Pak ale v Pezinku začal proces s Kočnerem kvůli vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. V lednu před soudním tribunálem zazněla zmíněná výpověď svědka Petera Tótha, že na Kočnerův pokyn vezl Mamojkovi na jeho ranč shrnutí ústavní stížnosti: „Jel jsem [za Mamojkou] do Veľkého Bielu, odevzdal jsem mu obálku, kde bylo gros té ústavní stížnosti. Pozdravoval jsem ho od pana Kočnera, on se ještě zeptal, jestli je to [ústavní stížnost] podané, což jsem mu potvrdil.“ Tehdy Mamojka popřel, že by se s Tóthem sešel.

Jak ale vyplývá z dat v tzv. Kočnerově knižnici, mafián si s ústavním soudcem tykal: „Ahoj, prosím Tě o krátký termín. Asi nejlépe u Tebe doma. Termínu se přizpůsobím. Děkuji,“ napsal Kočner 4. června 2018. Mamojka odpověděl: „Jsem v Košicích. Doma budu ve středu cca 19 hod. Pokud se ti hodí, může být. M.“ Mojmír Mamojka později trval na svém, že si tehdy pouze telefonovali a že Kočner chtěl od něj – coby od spoluautora komentáře k slovenskému obchodnímu zákoníku – nějakou radu z obchodního práva.

Teď tedy víme, že nemělo zůstat jen u telefonování. Pokud by šlo o banální právní radu, nebylo by zapotřebí konspirativní cestování cizím autem a bez mobilu.

Svět podle Kočnera

Chci to vědět!

Z údajů v tzv. Kočnerově knižnici vyplývá, že první zprávu poslal mafián tehdejšímu poslanci Mamojkovi už v roce 2013, kdy mu vyjadřoval obdiv za to, že se jako vlivný právník zastal prokurátora Dobroslava Trnky. Jak dnes víme, Trnka v době svého působení ve funkci generálního prokurátora (2004–2011) dokázal pro Kočnera zařídit spoustu věcí včetně mimořádných dovolání, zastavení stíhání, obstarání kompromitujících informací a uskladnění citlivých materiálů.

Poslední zpráva mezi nimi proběhla 6. června 2018, kdy Kočner Mamojkovi napsal, že by se u něj následujícího dne zastavil.

„Já, ani nikdo jiný nemůže odpovídat za komunikaci třetích osob, ani ji nijak ovlivnit. Vůbec nevím, o co v dané komunikaci mělo jít, neuskutečnilo se žádné setkání, které zřejmě naznačujete ve vašem emailu / sms. Kromě uvedeného jsem byl ode dne 13. 6. 2018 až do víkendu v důsledku těžké nemoci tchýně v Rimavské Sobotě (zemřela 26. 6. 2018). Nedá mi závěrem při upřímné úctě k práci investigativních novinářů nevyslovit již určitý údiv a pochybnost nad původem a důvěryhodností takových zpráv a informací,” reagoval Mojmír Mamojka na naše dotazy.

V březnu 2017 si Kočner se svým důvěrníkem Norbertem Bödörem psal, že Mamojka by byl dobrý kandidát na ústavního soudce. Když pak byl Mamojka koncem toho roku skutečně jmenován, mafián ho zjevně považoval za „svého“ člověka. V jeho mobilu se našla i poznámka, v níž si dělí slovenské ústavní soudce do tří skupin. V první – největší – byl Mojmír Mamojka a další, do druhé skupiny zařadil tři soudce, jejichž názory si nebyl jistý, a ve třetí jsou jména dvou ústavních soudců, které Kočner vyloženě neměl rád.

Pravdou však je, že v klíčový moment, kdy to Kočner potřeboval nejvíce, mu Mamojka nepomohl. „Chtěl bych vědět od kámoše [Norberta Bödöra], proč Mamojka selhal!!! Takže bych rád dostal odpověď. Měl to RF vyřešit. Chci vědět, proč se na to vyje*al,“ psal Kočner.

Dodnes nebylo jasné, koho mínil označením RF – což jsou např. iniciály dlouholetého premiéra a předsedy SMER-SD Roberta Fica – a jak „to měl vyřešit“. Odpověď na tyto otázky by rád dostal nejen Marián Kočner.

Mamojka a jeho oblíbený student Michal Hašek

Jméno Mojmíra Mamojky se před lety objevilo i v českých médiích. Jako tehdejší děkan právnické fakulty na soukromé Vysoké škole Sládkovičovo byl vedoucím rigorózní práce, za niž tenkrát významný sociální demokrat Michal Hašek získal v roce 2010 titul JUDr. 

Práce na rozdíl od ostatních nebyla veřejně dostupná, což Mamojka vysvětloval pro deník SME tím, že ji uložil u sebe v kanceláři, protože „v knihovně na ni nebylo místo“. Když Haškovu práci o družstevním právu (nazvanou prostě „Družstvo“) konečně vypátrali reportéři MF Dnes a předložili ji k odbornému posouzení, čeští právní experi, například Petr Bezouška z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který v minulosti zpochybnil i podivné udělování titulů na plzeňských právech, ji zhodnotili  jako neobyčejně slabou a nekvalitní (prakticky jde o převyprávění právních předpisů), podle jejich názoru by neobstála ani jako pouhá seminární práce.

Michal Hašek, který se v minulých dnech opět vrátil do vrcholné politiky coby volební manažer ČSSD pro podzimní krajské volby, užívá titul dodnes. Mojmír Mamojka veškerou kritiku odmítl: „Jsem starý zkušený akademik a na vysokých školách něco znamenám. Nikdo mi nebude říkat, co je, a nebo není plagiát, co je, a nebo není dobrá práce,“ vyjádřil se Mamojka ke kritice.

Pověst školy pošramotily podobně získané sporné tituly. Svou bakalářskou práci „Ochrana života a zdraví v trestním zákoně“ zde obhájil i bratislavský boss Juraj „Piťo“ Ondrejčák, který si v současnosti odpykává 18letý trest vězení.

V roce 2012 koupil školu honorární konzul Ázerbájdžánu Jalal Gasymov a přejmenoval ji na Vysokou školu Danubius. Mojmír Mamojka už v těchto „akademických“ prostorách  nepůsobí.

EDIT 4.5.2020, 19.20: Doplnění o reakci Mojmíra Mamojky