Zatímco první generace vorů v zakoně se etablovala ve znamení vzpoury vůči státu, porevoluční vorové se vyznačují postupným splýváním s ruskou politickou a ekonomickou elitou. Vztah mezi ruským podsvětím a světem mocných dosáhl svého vrcholu během Putinova prezidentského období, kdy se z kmotrů stali neoficiální služebníci ruského státu – ať už v zahraničí, nebo uvnitř Ruska. Čtvrtá část letní série investigace.cz o různých mafiích se věnuje postsovětským zločineckým organizacím tohoto typu. Tentokrát se zaměříme na aktivity vorů v zakoně v zahraničí a jejich napojení na takzvaný „ruský mafiánský stát“.
MAFIE - letní speciál od investigace.cz
Článek o ruské mafii a jejích vazbách na Česko je čtvrtým ze série textů o organizovaném zločinu, které vycházejí pod názvem Mafie na webu investigace.cz v průběhu celého léta.
Všechny texty z této série najdete postupně tady. V prvních třech dílech série jsme se věnovali balkánským mafiím, italské mafii ’Ndrangheta a přiblížení počátků ruského organizovaného zločinu v Česku. V příštím díle se budeme věnovat jednomu z největších drogových kartelů v Evropě, řízenému klanem Kinahanových, pocházejících z Irska.
Jednotlivé příběhy letního speciálu Mafie si můžete poslechnout i v audioverzi v kanálu podcastu Odposlech, který najdete na všech podcastových platformách. K jeho odběru na Spotify se můžete přihlásit tady.
Čtvrtý díl série si můžete pustit už teď v podání Renaty Klusákové.
Konec staré generace vorů, kteří se jakž takž řídili vorovskými zákony a odmítali spolupráci se státem, předznamenala podle britského odborníka na ruskou mafii Marka Galeottiho vražda legendárního Vjačeslava Ivanova. Známý byl pod přezdívkou Japončík a dlouho zastupoval ruskou mafii v USA. Patřil rovněž k blízkým spolupracovníkům Semjona Mogileviče, zmíněného v předešlém článku. Japončík byl vor v zakoně ze staré školy – dlouhá léta strávil za mřížemi, neměl zájem o politické aliance s Kremlem ani o klasický byznys bílých límečků. Místo toho rozhodoval spory mezi bandami a kriminálníky, hlídal smluvní vztahy a dodržování zločineckého kodexu.
Rozepře mezi vory Dědem Chasanem, Gruzíncem kurdského původu, a Tarielem Onianim, šéfem konkurenčního gruzínského klanu, ohledně boje o kontrolované území, byla však poslední, kterou měl Japončík rozsoudit. Pravděpodobně by se rozhodl ve prospěch Děda Chasana, kdyby ho v roce 2009 nezastřelili neznámí pachatelé.
Jeho nástupcem se stal právě Děd Chasan, jenž ve válce s Onianiho klanem pokračoval. Chasan patřil do Japončíkova blízkého okolí a za jeho vlády působil jako držitel obščaku – společné pokladny kriminálního podsvětí. Jednalo se o velmi vážené a důležité postavení ve světě vorů – obščak mohl dosahovat hodnoty stovek milionů eur. Chasan svého předchůdce nakonec přežil jen o čtyři roky, zastřelili jej v roce 2013 a zase nebylo jasné, kdo stál za vraždou. Dalším v řadě vorů se stal Šakro Molodoj, který je dodnes naživu a letos oslavil 71. narozeniny.
Španělské Eldorado
Stejně jako Děd Chasan je Šakro gruzínský Kurd a v období konce devadesátých a začátku nultých let hlídal obščak i přidružený byznys ve Španělsku. Tato jihoevropská země byla v té době mekkou nejen ruské mafie, ale i zločinců z celého světa. Vorové tu prali peníze ve velkém, a to díky uvolněným investičním zákonům, kdy mohli bez problémů investovat špinavé peníze do luxusních nemovitosti ve španělských lázeňských městech na pobřeží moře.
Kmotrům se zamlouval i vstřícný postoj tamních politiků. Například během úřadování marbellského starosty Gregoria Jesúse Gila y Gila udělovala radnice v lázeňském městečku Marbella stavební povolení pouze za úplatky, proto byly původně městské pozemky zastavěny rezidenčními komplexy pro bohaté cizince.
Během Gilova funkčního období proteklo Marbellou skrze nelegální obchody s pozemky a nemovitostmi osmnáct milionů eur (v přepočtu 414 milionů korun). Nezákonně vzniklo dvacet tisíc budov, včetně obytných komplexů, hotelů a restaurací. Jednou z průtokových firem byla i Chasanova realitní kancelář Suninvest 2000, jež se stala součástí schématu na praní peněz.
Mafiánský ráj ale vzal za své v roce 2005, kdy ve Španělsku proběhla první rozsáhlá policejní operace namířená proti „ruské mafii“. V rámci zásahové akce nazvané Vosa provedlo čtyři sta detektivů prohlídky na padesáti adresách v několika pobřežních letoviscích na jihu země. Samotný Šakro byl zatčen v květnu 2006 v Dubaji a vydán do Španělska. Tam byl shledán vinným z praní špinavých peněz a odsouzen k sedmi a půl letům vězení. V roce 2014 ho však na žádost Ruska extradovali do Moskvy, kde ale za mřížemi neskončil.
Svobody si ovšem moc dlouho neužil: o dva roky později jej zatkli kvůli požadování výpalného po majitelce jedné moskevské restaurace. Byl odsouzen k deseti letům vězení a k výkonu trestu nastoupil do věznice v Krasnodarském kraji, kterou díky svému neziskovému fondu ovládl ruský oligarcha a krasnodarský rodák Oleg Děripaska. Řada odborníků, včetně španělských vyšetřovatelů, se domnívá, že Šakro měl na oligarchu vazby, takže nebyla náhoda, že šel právě do Děripaskou ovládané věznice.
Virtuální mafiánský stát
Z dokumentů soudního procesu, jenž proběhl v roce 2012 v Londýně, vyplývá, že Děripaska měl skutečně dlouhotrvající vazby na kriminální podsvětí. Michailu Černému, známému mezi ruskými kriminálníky jako Miša-Kryša a napojenému na izmajlovskou skupinu, například zaplatil 250 milionů dolarů. Podle Děripaskova tvrzení mu měl v kriminálním podsvětí zajistit takzvanou kryšu, tedy ochranu.
Státní zástupce španělského Národního soudu José „Pepe“ Grinda González, který se léta věnuje ruské mafii, již v roce 2010 vypracoval sedmnáctistránkovou zprávu shrnující postavení a aktivity ruské mafie ve Španělsku. V dokumentu dospěl k závěru, že Bělorusko a Rusko jsou „virtuálními mafiánskými státy“, neboť u těchto zemí není zřejmé, kde začíná stát a končí organizovaný zločin.
Zatímco teroristé usilují z různých ideologických či náboženských důvodů o nahrazení samotné podstaty státu, organizovaný zločin se podle Grindy snaží být doplňkem ke státním strukturám. Ruská vláda vory využívá k činnostem, jež jako státní instituce sama nedokáže nebo nechce realizovat. Výměnou za službičky pro stát dostávají kmotři politická privilegia, která jim poskytují imunitu nebo pohodlný život ve vězení. Grinda například tvrdil, že Šakro na rozkaz GRU – ruského vojenského zpravodajství – prodával zbraně kurdským teroristům, aby destabilizoval Turecko.
Video: Šakro Molodoj po návratu ze Španělska do Moskvy. Policista: Považujete se za vora? Šakro: Já sebe nepovažuji. Ostatní mě ano (směje se)
Když po začátku invaze do Ukrajiny dnes už zřejmě zesnulý šéf Wagnerovců Jevgenij Prigožin začal verbovat vězně do své žoldnéřské armády, v ruských médiích se objevila zpráva, že Šakro tento nábor mezi vězni schválil. „Napsal vorovský progon, což je jakési oficiální sdělení hlavního vora komunitě vězňů, v němž podpořil válku v Ukrajině, a je jasné, jaké výhody za to dostal,“ říká Olga Romanova, šéfka neziskové organizace Rusko za mřížemi, které hájí práva vězňů.
Podle odbornice už ve většině ruských věznic dávno nic neznamenají „poňatija“, tedy pravidla, jimiž se v minulosti řídilo kriminální podsvětí. Přestala platit na konci nultých let, tvrdí Romanova, kdy v ruských věznicích skončilo dělení na „červené“ (věznice ovládané dozorci a kolaboranty z řad zločinců) a „černé“ (ovládané starými vory v zakoně) a „blatkomitět“, tedy výbor vorů a kriminálních autorit, postupně splynul s vedením věznic.
Existenci Šakrova progonu o podpoře války naopak zpochybňuje investigativní novinář ruského exilového serveru The Insider Sergej Kaněv. „Vor takto vysokého postavení by si tak zjevnou spolupráci se státem nemohl dovolit. Od svých zdrojů vím, že se s Prigožinem setkal a pouze mu řekl, že mu v náboru nebude bránit,“ prohlásil Kaněv.
V březnu 2015, rok před svým definitivním zatčením v Moskvě, byl Šakro zadržen ve společnosti byznysmena Rubena Tatuljana původem ze Soči. Tatuljan, známý v podsvětí jako Robson, dříve pracoval coby asistent poslance ruské Dumy Alexandra Karelina. V Arménii byl také poradcem ministra zahraničí a držitelem arménského diplomatického pasu. Oficiálně Tatuljan vystupoval jako mecenáš ruského sportu a byl úspěšný podnikatel v oblasti hotelových služeb a lázeňství. Jeden z obchodních domů v Soči byl dokonce pojmenován Tatuljan na jeho počest. Neoficiálně je pak tento byznysmen známý jako „král ruského černomořského pobřeží“ – od roku 2010 totiž dohlížel na veškeré operace zločineckých skupin ve svém rodném Soči z pozice takzvaného „smotrjaščeho“.
V roce 2017, dva roky od policejního zátahu v Soči, byl Tatuljan znovu zadržen v Česku během další schůzky vorů. Díky diplomatickému pasu však neskončil ve vazbě – česká policie ho musela propustit. Vzhledem k tomu, že šlo o osobu úzce spjatou s Kremlem, požadoval tehdy Roskomnadzor (ruský federální úřad zodpovědný za monitorování a cenzuru sdělovacích prostředků) blokaci všech článků zmiňujících Tatuljanovy vazby na kriminální svět. Cenzurní úřad se proto obrátil i na arménského partnera investigace.cz, server Hetq, s žádostí o odstranění podobného článku. Arménští kolegové v reakci na to vydali prohlášení, v němž se psalo, že „nerozumí tomu, proč takový požadavek vznáší na arménské médium ruský orgán“ a „proč arménský diplomat namísto arménského ministerstva spravedlnosti požádal o pomoc státní orgán cizí země“.
Díky pozdějšímu úniku interních dokumentů z Roskomnadzoru jsme zjistili, že pracovníci úřadu měli zvláštní úkol – hledat a blokovat všechny negativní články o Tatuljanovi, a to především v souvislosti s jeho zatčením v Česku.
Americké úřady zařadily Tatuljana v roce 2017 na sankční seznam kvůli jeho vazbám na „vory v zakoně“ a ke konci roku 2023 po něm začaly pátrat i ruské úřady, údajně kvůli podezření ze zneužití státních zakázek v Soči. Podle ruských zdrojů se podnikatel skrývá v Arménii.
Aspirující vor
Nejnovějším případem zatčení vora v Česku, v daném případě člověka aspirujícího na postavení vora, je loňské zadržení Polada Omarova, šéfa jednoho z postsovětských mafiánských klanů, na něhož vydaly Spojené státy mezinárodní zatykač kvůli objednávce vraždy íránské disidentky, iniciované vládou Teheránu. Omarov je kriminálník gruzínského původu s ázerbájdžánským občanstvím, jenž se svou zločineckou skupinou dlouhou dobu terorizoval velkou část ázerbájdžánské komunity v Rusku a Ukrajině. Podílel se na vraždách a únosech lidí, rovněž byl členem organizovaných zločineckých skupin v několika zemích bývalého Sovětského svazu včetně Kazachstánu, Gruzie a Ukrajiny. Do Česka se Omarov dostal podle informací ukrajinského portálu Detektiv INFO díky ukrajinskému cestovnímu pasu.
Česká i americká policie ho ve svých tiskových zprávách sice označily za vora v zakoně, nebylo to však přesné. „Nejde o vora v zakoně, ale přesněji o uchazeče o tento status,“ upřesnil odborník na postsovětskou mafii naší redakci. Tehdejší vor v zakoně číslo jedna, Šakro Molodoj, který byl v té době ve vězení, pozastavil nové korunovace vorů, a Omarov proto čekal, až Šakro vyjde na svobodu. To se stalo před několika měsíci, koncem března tohoto roku. Avšak Omarova mezitím extradovali z Česka rovnou do USA a získání koruny mezi zločinci tak musel odložit.
Jsou tu pořád s námi
Přestože tuzemská média loni hlásila velký návrat ruské mafie do Česka, ve skutečnosti tyto skupiny organizovaného zločinu z bývalých sovětských republik nikam neodešly a v Česku působily celou dobu. Například na začátku roku 2022 založil ukrajinský vor v zakoně gruzínského původu Sergo Glonti, známý jako Guga, pražskou firmu s názvem Richi company, s. r. o. Její hlavní činností je podle obchodního rejstříku pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Z notářského zápisu vyplývá, že Glonti se na založení firmy osobně podílel. Glonti je přitom členem zločinecké skupiny ve Francii a dlouhodobě působil v kriminálním podsvětí v Kyjevě a Oděse.
Další příklad pochází z prostředí Karlových Varů, kde v letech 2010 až 2013 vlastnil místní firmu Volkoni, s. r. o., jeden z nejvlivnějších vorů v zakoně Merab Džangveladze, pravá ruka Tara Onianiho. Spekulovalo se, že Džangveladze mohl být jedním z atentátníků, kteří v Moskvě roku 2013 zavraždili Děda Chasana. Ve stejném roce byl zadržen v Budapešti a předán do Itálie, kde čelil obviněním z vraždy gruzínského politika i z praní špinavých peněz. Italský soud navíc získal nahrávku rozhovoru mezi Onianim a Džangveladzem, kde se oba o vraždě Děda Chasana zmiňují. Je zajímavé, že až do roku 2020 vlastnila jeho českou firmu Volkoni šedesátiletá žena jménem Ljubov Oniani, která podle živnostenského rejstříku dodnes sídlí v Česku. O bezprostřední blízkosti vorů svědčí i zprávy o jejich pravidelných „schodkách“ v sousedním Polsku.
Autorka textu: Kristina Vejnbender