Mafie, válka a propaganda. Osm knižních tipů o ruské mentalitě, politice, válčení i zločinu

Novou dávku knih, které pro vás vybrala redakce investigace.cz, doporučujeme pro zbylé letní dny, ale i upršené podzimní večery nebo jako pár nápadů na vánoční dárky. Sankce, svět organizovaného zločinu, propaganda a dezinformace či aktuální válka – to vše jsou témata, která zajímají nejen nás, ale i většinu investigativních médií po celém světě.

Sibiřská trilogie: Sibiřská výchova, Volný pád, Dech tmy, Nicolai Lilin. Nakladatelství Paseka

„Sibiřané nikdy neloví pro potěšení, vždycky jen aby se nasytili. Tahle doktrína ovlivňuje celý sibiřský zločinecký zákon, jelikož vytváří morální základ, kde platí pokora prostoty v činech každého jednotlivého zločince a úcta ke svobodě všech živých tvorů,“ uvádí ve své knize jednu ze zásad komunity tradičních sibiřských zločinců – urků – Nicolai Lilin, narozený mezi těmito lidmi násilně přesunutými sovětskou vládou do prostředí moldavského Podněstří.

Kniha popisuje Nicolaiovo dětství a dospívání ve společenství charakteristickém svými přísnými zákony, ale i krásnými rituály. Nicolaiův literární protagonista Kolyma je odmala přemýšlivý a hloubavý kluk. Rád naslouchá starším členům komunity a nasává tradice zanikající pospolitosti zločinců, stojící v opozici vůči státní moci a jejím zákonům. Mimo bezbřehou loajalitu vůči skupině a závazná krevní pouta jde zejména o pohrdání penězi a přepychem, lásku k dětem, nemocným a postiženým, pravdomluvnost za všech okolností či zásadně nepřátelský postoj k obchodu s drogami a znásilňování žen. Postupem času přitom Kolyma poznává, že zbytek světa, včetně toho kriminálního, se od bubliny jeho „čestných zločinců“ hodně liší.

Sibiřská výchova je vynikajícím příkladem bildungsromanu a zaujme nejen milovníky ruského zločineckého podsvětí, ale i širší veřejnost. V roce 2013 byla zfilmována, jednu z hlavních rolí ztvárnil americký herec John Malkovich. Na úspěšnou prvotinu navazují další dvě Lilinovy knihy – Volný pád, v němž už dospělý Kolyma líčí své zážitky z čečenské války, a Dech tmy, popisující jeho návrat z této války a snahu začlenit se do „normálního“ života, což představuje zejména nutnost potlačit válkou probuzené „vraždící monstrum“ v sobě.

Ohledně autobiografické povahy Lilinových knih ovšem existuje živá debata – zatímco na Západě jsou tyto knihy prezentovány jako autobiografické, ruská média autentičnost hlavní postavy trilogie zpochybňují. Novinářce ruského listu Komersant se nepozdává ani historický kontext. „Do roku 1940 se Bendery (město, kde se odehrává děj prvního románu, pozn. red.) jmenovalo Tighina a nebylo součástí Sovětského svazu, nýbrž Rumunska, takže Stalin tam nemohl nikoho nechat přesídlit,“ píše recenzentka.

Jako podezřelá se kritikům jeví i skutečnost, že Lilinovy knihy byly přeloženy do 40 jazyků, avšak ne do jeho mateřštiny, kterou je ruština – údajně se tak nestalo na přání samotného autora. Pokud jsou romány skutečně autobiografické, pak se nad autorem vznáší další otazník, neboť jejich napsáním porušil jedno z hlavních pravidel urků – neprozrazovat vnitřní život komunity nekriminálnímu světu. Výše zmíněné spekulace ale Lilinovi nezabránily v tom, aby se stal slavným spisovatelem. Od roku 2003 žije v Itálii, kde má v Miláně tetovací salon a galerii Kolima, a píše v italštině.

Neviditelná moc. Mafie a stát v moderních evropských demokraciích, Jacques de Saint Victor. Nakladatelství Maraton

S nástupem demokracie byl veřejně deklarován triumf „viditelné“ státní moci a politické transparentnosti. Dlouhou doby bylo ve zvyku považovat organizovaný zločin za uzavřená sdružení, která působí na okraji společnosti a stojí zcela mimo zákon a státní moc. Jacques de Saint Victor, francouzský historik práva a politických idejí, přichází s opačnou tezí. Na dějiny mafie musíme podle akademika nahlížet jako na politické dějiny, nikoli jako na dějiny odvíjející se mimo politiku. 

Autor si je vědom nástrah, jež přináší definice mafie jako „neviditelné moci“. Je totiž neoddělitelně spjata s teorií spiknutí, ta však podle něj představuje „jednu z patologií současného světa“. Snaha vyhnout se za každou cenu nebezpečí konspirační pomatenosti má ovšem dle francouzského historika také svou nevýhodu – obavy z neobjektivnosti ve výsledku někdy brání porozumění fenoménu mafie v jeho čistě politické dimenzi. I v tom tkví důvod, proč francouzský odborný výzkum toto téma údajně opomíjel a přenechal jej investigativním novinářům. 

Kniha Neviditelná moc, která obdržela od Francouzské akademie cenu za nejlepší esej, rekonstruuje politické dějiny mafií a jejich expanzi na evropském kontinentě. Autor se snaží zachytit vznik nových podob organizovaného zločinu například na Sicílii a v Neapoli v době přechodu od feudalismu ke kapitalismu. Jeho výzkum pokračuje od vzniku prvních premafiánských struktur až do současnosti. 

Návrat ze SSSR a Poopravení „Návratu ze SSSR“, André Gide. Nakladatelství Bourdon

Návrat ze SSSR je dobovým dokumentem zachycujícím naivitu a prozření slavného francouzského intelektuála a budoucího nositele Nobelovy ceny za literaturu, Andrého Gida. Podobně jako řada jiných evropských intelektuálů byl i Gide v průběhu 30. let fascinován

 budováním komunismu v Sovětském svazu. Ve svém deníku dokonce zaznamenal: „Srdcem, povahou, myšlenkami jsem vždy byl komunista.“ V létě 1936 spisovatel konečně navštívil svou zemi zaslíbenou, avšak realita bídného života obyčejných lidí a naprostá absence svobody ho značně zaskočily, ne-li šokovaly.

V eseji Návrat ze SSSR publikovaném v Paříži na konci téhož roku se Gide podělil o své dojmy a krom absence svobodného myšlení v této vysněné zemi upozornil i na zdejší cenzuru a striktní kontrolu veřejného života. „V SSSR je předem a jednou provždy dáno, že na jakékoli téma, na vše, může být jen jediný názor,“ podotýká.

Po vydání čelil ostré kritice ze strany levicových spisovatelů, mezi něž patřila další francouzská literární hvězda, Romain Rolland, a také německý spisovatel židovského původu Lion Feuchtwanger. Autor Návratu ze SSSR (knížka se ve Francii stala politicko-literární senzací a prodalo se jí na 150 tisíc výtisků) si ovšem stál za svým a na kritiku reagoval dalším, daleko drsnějším a detailnějším esejem Poopravení „Návratu ze SSSR“ publikovaném v následujícím roce. „Ujišťuji vás, že na mém sovětském dobrodružství bylo něco tragického. S přesvědčením a entusiasmem jsem přijel obdivovat nový svět, aby si mě ale získali, nabídli mi, všechny výsady, které se mi hnusily v tom starém,“ napsal o komfortních podmínkách a velkolepých banketech pořádaných Sověty na jeho počest.

Gidovo zklamání částečně připomíná osudy západních příznivců dnešního putinovského režimu. A to nejen těch slavných jako třeba herce Gerarda Depardieu, který se svého času nechal fotit v rubašce a přijal ruské občanství, nebo amerického režiséra Olivera Stonea, autora oslavného filmu Svět podle Putina z roku 2017. Po invazi do Ukrajiny už oba ze své lásky k Putinovi vystřízlivěli. Podobně jako francouzský intelektuál ve třicátých letech se ale zklamali i ti, jimž se povedlo do vysněného Ruska odstěhovat, avšak nakonec museli i navzdory svým sympatiím k ruské vládě připustit nezájem ruských úřadů o jejich osudy nebo nemožnost získat jinou práci než u Vágnerovců.

Z Generation: Into the Heart of Russia’s Fascist Youth, Ian Garner. Hurst Publishers

Ve své nové knize věnované fenoménu hnutí Z (pozor, neplést s „generací Z“, což jsou mladí lidé narození v 90. letech) sleduje historik Ian Garner vývoj ruského pojetí fašismu, vycházejícího z mýtu znovuzrození ruského národa. Kniha vykresluje zemi plnou osamělých a naštvaných mladých lidí, již při hledání sounáležitosti a lepšího společenského postavení přijali za svou oficiální koncepci ruského světa neboli nutnost války, která by tento svět ochránila před zbytkem planety, a hlavně Západem.

Sociální sítě plné memů a komentářů podporujících ruské válečné zločiny v Ukrajině „utvářejí skutečný svět, v němž jsou tyto zločiny normalizovány a podporovány, což zvyšuje pravděpodobnost jejich opakovaného spáchání“, varuje autor. Příkladem postavy podléhající těmto vlivům je v knize devatenáctiletá Alina, která ruský masakr ukrajinských civilistů v Buči vnímá jako opodstatněný. Kniha přitom nepopírá existenci liberálně smýšlejících mladých Rusů, současně však vyzývá, aby čtenář nezapomínal i na jejich výrazný protiklad přítomný v zemi.

Garnerova kniha zpochybňuje tezi o tom, že rozsáhlá invaze do Ukrajiny je pouze „Putinovou válkou“. Autor schválně ponechává otevřenou otázku – co se stane, až současný režim padne? Zmizí s ním i ruská verze fašismu, nebo už současní vládci Kremlu zajistili její kontinuitu skrze výchovu nových generací?

O časově a geograficky dalekosáhlejších ambicích současného ruského režimu svědčí i praxe takzvaných Ruských domů na Západě, které se snaží oslovit mladé Evropany prostřednictvím bezplatného studia na ruských vysokých školách a výukou prokremelské verze ruských dějin. Výjimkou nejsou ani akce věnované těm nejmenším. V rozhovoru s investigací.cz popisuje politický aktivista Litvin dětský vánoční večírek uspořádaný Ruským centrem kultury a vědy v Praze, kde byl servírován dort ve tvaru tanku s rudou hvězdou.

War and Punishment: The Story of Russian Oppression and Ukrainian Resistance, Michail Zygar. Weidenfeld & Nicolson

Ruský politický novinář Michail Zygar byl stejně jako mnoho jeho liberálních kolegů a odpůrců Putinova režimu loni nucen uprchnout z Moskvy. První šéfredaktor a zakladatel nezávislého televizního zpravodajského kanálu Dožď se přestěhoval do Berlína. Je rovněž autorem bestselleru o Putinově mocenském systému Všichni kremelští muži, založené na rozhovorech se zdroji blízkými Kremlu a samotnému Putinovi.

Válka a trest je Zygarovou exilovou prvotinou a současně i první knihou, kterou napsal v angličtině. Publikace zkoumá rusko-ukrajinské vztahy v průběhu posledních 350 let – podle Zygarova jde o příběh ruského imperialismu a nadřazenosti, jež prosákly do politiky, veřejného života, kultury a médií.

Ukrajinské téma není pro Zygara nové – jako politický novinář se této zemi věnoval dvacet let. Spolu s kolegy z ruského listu Komersant, nezávislého serveru Meduza a televizního kanálu Dožď vedl těsně po začátku ruské invaze rozhovor s ukrajinským prezidentem Zelenským.

Zmrazeno. Případ Magnitského, Bill Browder. Nakladatelství Dokořán

Česká vláda před rokem schválila Magnitského zákon, což je sankční ustanovaní, které konkrétnímu státu umožňuje zasáhnout proti zkorumpovaným činitelům a zmrazit jejich majetky. Zákon byl nedávno použit proti ruskému miliardáři Vladimiru Jevtušenkovovi, druhé osobě na českém sankčním seznamu, jehož luxusní karlovarský hotel byl zmrazen kvůli Jevtušenkově loajalitě vůči Putinovu režimu.

Český název zákona je variací celé řady Magnitského zákonů ve světě. Ty mají připomínat tragický příběh, jenž podrobně vylíčil bývalý britský finančník a investor původem z USA Bill Browder v knize Zmrazeno. Krátce po pádu Sovětského svazu začal Browder investovat v Rusku. Jeho finanční fond Hermitage se po přelomu tisíciletí stal největším a nejvýnosnějším v zemi. Jako minoritní akcionář některých velkých ruských podniků se tak zajímal i o to, jak trpí jeho investice kvůli podvodům a korupci v řadách většinových akcionářů, z nichž mnozí měli blízké vazby na Kreml.

Poté, co společně se svým právníkem Sergejem Magnitským odkryli komplikovaný daňový podvod v hodnotě 230 milionů dolarů, se z pohledu režimu proměnil v jednoho z hlavních nepřátel Kremlu. Magnitského čekal ještě horší osud – násilná a s mučením spojená smrt v moskevském vězení. Browder se proto rozhodl vzdát kariéry investora a začal naplno usilovat o potrestání osob zodpovědných za přítelovu smrt. Stal se z něj politický aktivista na plný úvazek. A s návrhem Magnitského zákona přišel právě on.

Putinovy války. Od Čečenska po Ukrajinu, Mark Galeotti. Nakladatelství Bourdon

Každoroční vojenská přehlídka na Rudém náměstí konaná u příležitosti Dne vítězství hodně vypovídá o tom, jak nejen Kreml, ale i ruský lid vnímají válku. Toto téma spojené s porážkou nacistického Německa formovalo ruskou mentalitu minimálně od druhé poloviny dvacátého století až dodnes.

Jeden z předních světových odborníků na současné Rusko, britský historik Mark Galeotti, se rozhodl prozkoumat zmíněné téma ve své nové knize Putinovy války. Více než čtyřsetstránková publikace poskytuje aktuální a podrobný přehled válečných konfliktů, které Rusko rozpoutalo od nástupu Vladimira Putina k moci. A není jich málo – první a druhá čečenská válka, vpád do Gruzie, anexe Krymu, nedávná invaze do Ukrajiny. Autor u těchto válečných tažení vysvětluje ruské úspěchy i četná selhání a na jejich základě předpovídá možné scénáře vývoje války v Ukrajině.

Profesor Galeotti se zabývá širším kontextem Putinovy rekonstrukce vojenské moci a zaměřuje se i na to, jak v době nové studené války se Západem ruský prezident při prosazování svých zájmů v zahraničí stále více spoléhá na vojenskou sílu. Britský historik svůj výklad mimo jiné opírá o výpovědi bývalých i současných sovětských a ruských armádních důstojníků. Díky nim poskytuje i jasnou představu o proměně ruských vojenských schopností od devadesátých let do dnešních dnů.