Alexej Kostusev byl až do listopadu 2013 významným ukrajinským politikem. Začal jako poslanec, devět let předsedal vlivnému antimonopolnímu výboru tamního parlamentu, svou dosavadní politickou kariéru ukončil jako starosta Oděsy. Krátce poté se stal spolumajitelem luxusního hotelu v historickém jádru Prahy, ačkoliv si na svůj podíl z platu veřejného činitele nemohl vydělat. Rok po své rezignaci na post starosty vycestoval z Ukrajiny a… zmizel.
Alexej Kostusev se k pražskému hotelu dostal přes svého bratra Georgije Kostuseva, ukrajinského podnikatele. Ten v roce 2013 koupil Hotel Caruso v historickém centru Prahy za 5,4 milionu EUR (přibližně 140 milionů korun dle tehdejšího kurzu). V říjnu 2014 se stal polovičním vlastníkem této lukrativní nemovitosti i jeho bratr Alexej. Převod vlastnických práv proběhl necelý rok poté, co rezignoval na pozici starosty v jihoukrajinském přístavním městě Oděsa.
Podle zveřejněných majetkových přiznání, která na Ukrajině povinně rok co rok podávají určité kategorie státních zaměstnanců a politiků, si však Alexej na svůj podíl v Hotelu Caruso nemohl ani zdaleka vydělat. Možnosti, jak se dostat k velkým penězům, se ovšem nabízely jinde.
Od roku 2016 Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) prošetřuje osm let starou problematickou privatizaci oděského mezinárodního letiště, během níž došlo k četným porušením zákonů. Výnosné letiště prodala oděská radnice do soukromých rukou za zlomek reálné tržní ceny. Tou dobou byl starostou Oděsy Alexej Kostusev.
Oděsa, milionové město na pobřeží Černého moře, není jen největším přístavem Ukrajiny. Po rozpadu Sovětského svazu se proslavila i jako mezinárodní centrum pašování zbraní a drog. A taky jako město, kde má organizovaný zločin velmi blízko k politice a státním úřadům.
- Privatizace letiště a vazby na Stranu regionů
Ačkoliv samotné rozhodnutí o privatizaci letiště padlo během zasedání oděského zastupitelstva, Alexej Kostusev byl tou dobou starostou. Podle místní novinářky, která si z obavy před případnými odvetnými kroky přála zůstat v anonymitě, byl však Kostusev především „vykonavatelem příkazů“ vládní Strany regionů tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče. Strana regionů měla tou dobou zastupitelstvo největšího ukrajinského přístavního města plně pod kontrolou.
Oděské mezinárodní letiště zprivatizovali v roce 2011 podnikatelé Boris Kaufman a Alexandr Granovskij za zlomek reálné tržní ceny. Oba měli blízko k Oleksandru Janukovyčovi, staršímu synovi tehdejšího prezidenta Ukrajiny. Po revoluci v roce 2014, takzvaném Majdanu, novináři zjistili, že Oleksandr byl hlavním „účetním“ organizované zločinecké skupiny s názvem „Rodina“. Během revolučního dění utekl spolu se svým otcem a s dalšími příbuznými do Ruska, přičemž si s sebou v dodávkách odvezli tuny zlata, hotovosti a luxusního zboží ze své přepychové rezidence v Mežyhirji nedaleko Kyjeva. Ta se od těch dob stala bizarní turistickou atrakcí upomínající na stěží uvěřitelnou úroveň korupce bývalé prezidentské rodiny.
Kaufman a Granovskij jsou propojeni i se současným starostou Oděsy Gennadijem Truchanovem. Ostatně ve spojení s Truchanovem zůstává i Alexej Kostusev. Ten totiž vlastní podíl v oděské televizní stanici „Glas“ spolu s Truchanovovou bývalou ženou a současnou družkou, Teťjanou Koltunovou, přes firmu „Odessa-Plus“.
V únoru 2018 byl Gennadij Truchanov, nástupce Kostuseva v křesle oděského starosty, zatčen detektivy Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny (NABU) na kyjevském letišti Boryspil. Vracel se zrovna ze služební cesty z Prahy. Spolu s dalšími sedmi spolupracovníky čelí obvinění ze zpronevěry 185 milionů hřiven (142 milionů korun).
Já na bráchu, brácha na mě
Ale zpět k bratrům Kostusevovým. Zatímco si Alexej vybral politickou kariéru, Georgij podnikal. Dnes na Ukrajině vlastní a spravuje dvě firmy: Telecom Service Plus LLC, zabývající se produkcí filmů a televizních programů, a Viola Marine, jež najímá personál pro lodní posádky. Podle YouControl – ukrajinské služby využívající data z veřejných rejstříků – má první z těchto firem základní kapitál 500 hřiven (asi 420 korun) a druhá neměla v letech 2006 až 2017 více než deset zaměstnanců.
Pražský Hotel Caruso koupil Georgij Kostusev v červnu 2013 prostřednictvím několika českých skořápkových firem, tedy společností, které jsou zakládány za účelem prodeje. Počátkem roku 2014 se tyto skořápkové firmy sloučily s firmou Dušní s. r. o., která jako nástupnická společnost převzala jejich jmění, včetně Hotelu Caruso. Tou dobou byl jediným vlastníkem firmy Dušní Georgij Kostusev. V dubnu 2014 se stali jednateli podniku další tři členové rodiny – Georgijova žena a bratr Alexej se svou současnou manželkou. To však trvalo jen půl roku.
V říjnu 2014 v českém obchodním rejstříku figurují u firmy Dušní už dva majitelé a pouze dva jednatelé: bratři Georgij a Alexej. Oba mají poloviční podíl ve firmě a tudíž se dělí i o hotel, který firma před šesti lety koupila za 140 milionů korun.
- Skořápky
Georgij Kostusev koupil Hotel Caruso za přibližně 140 milionů korun prostřednictvím dvou skořápkových firem Baggy Group s. r. o. a Silenzia Prague s. r. o.
Baggy Group do té doby podle účetních závěrek nevyvíjela žádnou činnost s výjimkou přijetí 170 milionů korun. Firma Silenzia Prague fungovala jako prázdná schránka. Tři měsíce po založení obou firem se jejich jediným vlastníkem stal Georgij Kostusev, bratr tehdejšího starosty Oděsy Alexeje Kostuseva.
Podle veřejně dostupných dokumentů zaplatila firma Baggy Group za vlastnické podíly ve firmě Dušní. Georgij Kostusev tak měl zaplatit více než 2,4 milionu eur italskému podnikateli Giuseppe Ampollinimu a téměř tři miliony eur jeho obchodnímu partnerovi Tarsicio Persegonovi.
V lednu 2014 se dvě skořápkové firmy – Baggy Group a Silenzia Prague – sloučily s firmou Dušní, která jako nástupnická firma dvou zaniklých firem převzala kromě jejich závazků i jmění – tedy zmíněný Hotel Caruso. Tři firmy Georgije se v podstatě spojily v jednu – Dušní. V dubnu 2014 se stali dalšími jednateli firmy Georgijova žena, Maryna Ošanina, jeho bratr Alexej a jeho současná manželka Valeria Kostuseva.
V říjnu 2014 převedl Georgij Kostusev poloviční podíl ve firmě Dušní na svého bratra Alexeje.
„Hotel se ještě před koupí nacházel v majetku právnické osoby, proto bych nepovažoval za podezřelé, že hotel koupila jiná firma zřízená jen za tímto účelem,“ říká Kamil Kouba, český odborník na oblast prevence praní špinavých peněz (AML). „Za podezřelé, hodno dalšího zkoumání, bych považoval minulost Alexeje Kostuseva. Jakým způsobem a kolik zaplatil za svůj podíl ve firmě lze konfrontovat s výší jeho přiznaných příjmů. Pokud by legální příjmy neodpovídaly ceně za obchodní podíl, rozdíl by mohl být zdroj z nelegálního příjmu. Minimálně do té doby, než Alexej Kostusev s doktorátem z ekonomie vysvětlí, kde na to vzal peníze,“ dodává Kouba.
Majitelé za všechny peníze
Butikový Hotel Caruso se nachází v secesní budově z roku 1908 v historickém jádru Prahy na rohu ulice U Milosrdných a Dušní, přibližně sedm minut chůze od Staroměstského náměstí. Svým hostům nabízí 47 pokojů, jejichž ceny v letní sezoně začínají na 170 eurech (4500 korunách) za noc v dvoulůžkovém pokoji.
Když jsme do pětipatrového hotelu vešli a oslovili recepčního, neuměl česky a nevěděl, kdo Caruso vlastní. Později jsme na internetu objevili inzerát na pozici recepčního v Hotelu Caruso. Vyvěsila jej manažerka podniku a podle textu oznámení požadovala aktivní znalost ázerbájdžánštiny a pouze pasivní znalost angličtiny, češtiny nebo francouzštiny.
Na majitele jsme se zeptali i manažera prodeje hotelu. „Majitele znám, ale žijí v Rusku nebo na Ukrajině. Přijíždí do hotelu jednou dvakrát za rok,“ odpověděl.
Týden poté se nám podařilo telefonicky spojit i s ředitelkou Hotelu Caruso, Carole Kabantsovou. Na otázku, zda nám může poskytnout kontakt na majitele, odpověděla, že majitelkou hotelu je ona sama. Když jsme ji konfrontovali s údaji v obchodním rejstříku, najednou obrátila a potvrdila, že majiteli jsou bratři Kostusevovi. „Už mi ale nevolejte, nebudu s vámi dál mluvit,“ dodala nervózně a zavěsila.
Novodobá historie majitelů Hotelu Caruso je vskutku pozoruhodná. Od roku 1996 byl ve vlastnictví dvou Italů – Giuseppe Ampolliniho a Tarcisio Persegony. Podle znalců realitního prostředí jsou oba italští podnikatelé v Praze známými developery. Renovace Hotelu Caruso náležela k jednomu z mnoha jejich developerských projektů.
- Realitní byznys Persegony a Manghiho v Praze
Skupina italských developerů, včetně Giuseppe Ampolliniho a Tarcisio Persegony, v Praze společně vlastní dvě firmy: Costruzioni Manghi Tre Colli a Tre Colli Praha. V roce 2016 se Persegonova italská společnost Impresa Tre Colli stala součástí vyšetřování v rámci protimafiánské operace Maglio 3. Italská policie tehdy zadržela 16 lidí, které obvinila ze spolčení s mafií, vydírání, praní špinavých peněz nebo uplácení.
Manghi v Praze působil jako developer, zatímco Persegona jako vedoucí stavby. Společně se zaměřovali na renovaci luxusních bytů a butiků jako jsou Bulgari, Moncler nebo Prada. Manghi například koupil budovu z 18. století a přestavěl ji na rezidenci s 25 přepychovými apartmány a osmi kancelářemi, aby je následně po jednom výhodně rozprodal.
Manghi stojí i za rekonstrukcí hotelů Eurostars David, Thalia a Caruso. Hotel Eurostars David, který patřil společnosti Tarsicia Persegony SIRA Praha, shořel v lednu 2018. Během požáru a na jeho následky zemřelo pět cizinců. V souvislosti s tragédií zahájila policie trestní stíhání dvou zaměstnanců hotelu, kteří jsou podezřelí z trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti – měli vypnout protipožární systém, protože houkal a rušil hosty.
V roce 2016 byla jedna z Persegonových firem v Itálii vyšetřována v rámci protimafiánské policejní operace Maglio 3. Tehdy italští policisté zadrželi 16 lidí, mimo jiné podezřelých ze spolčení s italskou mafií.
Ze Sachalinu do parlamentu
Vraťme se ale z Itálie k Alexeji Kostusevovi. Ten má za sebou působivou politickou kariéru.
Narodil se v roce 1954 do rodiny sovětského pohraničníka, který sloužil na ostrově Sachalin, ležícím severně od Japonska. Rodina se během Alexejova dětství přestěhovala do ukrajinské Oděsy, kde Alexej později stoupal po kariérním žebříčku. Do rozpadu Sovětského svazu se vypracoval na doktora ekonomických věd a vedoucího katedry Oděské národní univerzity.
V roce 1998 byl zvolen poslancem ukrajinského parlamentu, kde v letech 2001–2010 předsedal vlivnému Antimonopolnímu výboru. V té době se stal členem Strany regionů, kterou vedl někdejší prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč. Toho v roce 2014 sesadilo z funkce revolučním hnutí Majdan. Janukovyč je na Ukrajině dodnes vnímán jako symbol korupce a nepotismu.
Právě za vlády Janukovyče byl Alexej Kostusev zvolen v roce 2010 starostou Oděsy a konečně se tak dostal do vysněného úřadu, o nějž předtím dlouhodobě neúspěšně usiloval.
Jó, tenkrát v Itálii
Mohl si Alexej Kostusev během svého angažmá ve funkci veřejného činitele – ti nejsou na Ukrajině bůhvíjak dobře finančně ohodnocení – vydělat na pětipatrový hotel v historickém centru Prahy?
Průměrný měsíční plat předsedy Antimonopolního výboru Věrchovne rady – ukrajinského parlamentu – byl v nultých letech přibližně 2500 dolarů. Na pozici oděského starosty Alexej Kostusev pobíral podle oficiálních informací naopak plat okolo 1000 dolarů měsíčně. Za devět let práce v parlamentním výboru a tři roky starostování si zkrátka vydělal zhruba něco přes 300 tisíc dolarů (tedy částku pohybující se okolo šesti milionů korun podle kurzu z roku 2013). Odpovídá tomu i jeho majetkové přiznání z roku 2012, v němž uvedl jmění v celkové hodnotě 245 tisíc dolarů (4,9 milionu korun), za rok 2013 pak 114 tisíc dolarů (2,3 milionu korun).
- Majetková přiznání Alexeje Kostuseva
Podle ukrajinského zákona z roku 2011 musí určité kategorie státních zaměstnanců a politiků, včetně poslanců a starostů, každoročně podávat majetková přiznání. Od roku 2016 jsou tato přiznání veřejně dostupná online. Pokud státní zaměstnanec či politik v majetkovém přiznání zatají například vedlejší příjmy z podnikání či vlastnictví nemovitosti, vystavuje se – podle částky nepřiznaného majetku – riziku buď disciplinárního, nebo trestního stíhání.
V roce 2012, rok před koupí Hotelu Caruso svým bratrem a dva roky před přepsáním polovičního podílu na svou osobu, přiznal Alexej Kostusev příjem 1 034 466 hřiven (přibližně 129 tisíc dolarů), včetně zděděných 947 946 hřiven (118 tisíc dolarů). Na svém ukrajinském účtu měl též 502 875 hřiven (62 800 dolarů) a na účtech nejbližších rodinných příslušníků dalších 425 609 hřiven (53 tisíc dolarů). Celkem tedy 245 tisíc dolarů (4,9 milionu korun). V roce 2013 přiznal příjmy ve výši 75 020 hřiven (9 300 dolarů) a 426 307 hřiven (52 tisíc dolarů) na svém účtu a 436 644 hřiven (53 tisíc dolarů) na bankovních účtech rodiny. Celkem tedy 114 tisíc dolarů (2,3 milionu korun).
Kde tedy vzal dalších cca 64 milionů korun, aby si mohl koupit polovinu hotelu Caruso? Někdejší starosta Oděsy Alexej Kostusev tvrdí, že svůj majetek nabyl v 90. letech, kdy v Itálii podnikal v námořním průmyslu. „Tehdy jsem vydělal první velký balík peněz. Šlo o byznys v nákladní lodní dopravě,“ řekl v rozhovoru pro ukrajinskou televizní stanici 1+1.
Naši italští kolegové však žádnou aktivní nebo zaniklou firmu spojenou s jeho jménem v tamním obchodním rejstříku nenašli.
Bratři, po nichž se slehla zem
Alexej Kostusev rezignoval na pozici starosty v listopadu 2013.
Veřejně svou rezignaci nijak neodůvodnil. Tamní protikorupční aktivista a lídr politického hnutí „Síla lidu“, Oleg Mychajlyk, má ohledně jeho nenadálé rezignace jasno. „V době Kostusevova starostování bylo místní zastupitelstvo plně pod kontrolou Janukovyčovy Strany regionů. Padlo mnoho nelegálních rozhodnutí, mimo jiné o privatizaci oděského letiště, prodeji obecního majetku, rozvoji pobřeží a městských pláží, přidělování pozemků v chráněných zónách nebo v parcích podporovatelům strany. Alexej Kostusev se zalekl, že všechny tyto podvody padnou na jeho bedra i s tím, že je pomáhal krýt. Bál se toho, že se stane obětním beránkem,“ říká Mychajlyk, jehož se loni na podzim snažil usmrtit neznámý střelec, vystřelený projektil se zastavil půl centimetru od aktivistova srdce.
Po své rezignaci v listopadu 2013 Alexej Kostusev zmizel zrakům veřejnosti jako pára nad hrncem. Spolu s bratrem vycestovali z Ukrajiny neznámo kam. Kde se dnes oba majitelé firmy Dušní s. r. o. nacházejí, údajně netuší ani zaměstnanci oděské firmy Viola Marine, kterou dosud vlastní Georgij. Alexej Kostusev byl v roce 2014 spatřen spolu se svou čtvrtou ženou v lotyšské Rize.
Kde v současnosti bratři Kostusevovi žijí a před čím se schovávají tak není jasné. Podle českého obchodního rejstříku má Alexej své trvalé bydliště uvedené v Kyjevě, zatímco Georgij v Oděse. Jasné je naopak to, že oba stále mají aktivní firmy v Oděse a vlastní luxusní hotel v Praze, jehož zaměstnanci netuší, komu hotel patří, a ředitelka na první dotaz novinářů odpovídá, že majitelkou je ona.
Tuto investigaci finančně podpořila německá nadace Robert Bosch Stiftung a nevládní organizace n-ost v rámci společného programu „Reporters in the Field“.