Po letech váhání se Česko rozhodlo opustit Mezinárodní banku hospodářské spolupráce (MBHS) a Mezinárodní investiční banku (MIB). Odchod z postkomunistických pohrobků, v nichž má hlavní slovo Rusko, urychlil jeho útok na Ukrajinu. „Nevidíme ekonomické přínosy, a naši transatlantičtí partneři i my v členství naopak vidíme rizika spojená s bezpečností a důvěryhodností,“ zdůvodňuje vystoupení z MBHS a MIB Roman Binder, náměstek ministra financí.
Postsovětské banky nejsou cesta
Vláda 2. března schválila ukončení členství Česka v Mezinárodní bance hospodářské spolupráce (MBHS) a Mezinárodní investiční bance (MIB). Proč?
Česká republika se otázkou setrvání v těchto dvou bankách zabývá dlouhodobě. O opuštění MBHS už bylo rozhodnuto v roce 2017 předchozí vládou, ale nic dalšího se v tom neudělalo. Důvod odchodu je, že členství nepřináší české ekonomice, českým firmám, přidanou hodnotu. Naopak u našich transatlantických partnerů vzbuzuje nejistoty a bezpečnostní obavy. Proto jsme to považovali za důležité téma.
Odchod z MBHS a MIB začalo Česko zvažovat už v roce 2014 krátce poté, co se ministrem financí stal pozdější premiér Andrej Babiš. Analýza, kterou si nechal Babiš vypracovat, říkala, že nejlepší bude odejít z MBHS a zůstat akcionáři MIB (spolu s Ruskem, Maďarskem, Slovenskem, Bulharskem, Rumunskem, Kubou, Vietnamem a Mongolskem), pod podmínkou „aktivizace činnosti banky směrem k ČR“ a „její směřování k modernímu korporátnímu řízení“.
Tuto informaci, že vznikla nějaká analýza, nemám. Poté, co se vyměnila vláda, jsme s kolegou Jiřím Kozákem, náměstkem na ministerstvu zahraničních věcí, sestavili tým lidí jak z ministerstva zahraničních věcí tak z ministerstva financí. Chtěli jsme se zabývat právě vlastní analýzou, zda členství má, nebo nemá smysl. Abychom věděli, jaké jsou jeho přínosy, jaká rizika, jaký je případný mechanismus opuštění těch bank.
Události poslední doby tomu daly spád. Od premiéra Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury přišel pokyn, ať to uděláme rychleji. Aktuální situace zkrátka poskytla příležitost z obou bank vystoupit rychleji, než bylo plánováno.
Vaše analýza přínosů a rizik vznikla?
Tým na ní pracoval, chtěli jsme mít nějaké výsledky na konci března. Situace je však momentálně taková, že i bez analýzy je jasné, že být členem dvou postsovětských bank jednoznačně není správná cesta.
Ještě jednou se zeptám, proč z MBHS a MIB vystupujeme?
Nevidíme v tom ekonomické přínosy, ale spíš rizika spojená s bezpečností a důvěryhodností. Podobně to vnímají i naši transatlantičtí partneři. Útok Ruska na Ukrajinu nám potvrdil, že nechceme být členy institucí, v nichž má zásadní slovo Rusko.
Nebýt války na Ukrajině, vystoupili bychom z MBHS a MIB?
Myslím si, že by k tomu tak jako tak došlo. O vystoupení z MBHS bylo rozhodnuto už v roce 2017, ale nic se v tom neudělalo. Současná vláda měla od začátku zájem vystoupit nejen z MBHS, ale i z MIB.
Rozumíte tomu, proč předchozí vláda Andreje Babiše vystoupení z MBHS nedotáhla a v MIB chtěla zůstat?
V obou bankách je nějaký kapitál, který tam Česká republika za dobu jejich fungování zaplatila. Řádově se dohromady jedná o 1,5 miliardy korun. Zájem vlády je získat ty prostředky nazpět. Je otázka, zda se to podaří, nebo nepodaří. Na druhou stranu ekonomický přínos z bank nemáme. V případě MIB Česko několik splátek v posledních letech nezaplatilo, byli jsme zavázáni platit další peníze. Je to stejné, jako když máte starší auto, dali jste do něj hromadu peněz, aby bylo v provozu, a teď stojíte před otázkou, zda do toho nasypat další peníze, nebo se s těmi investicemi rozloučit a mávnout nad tím rukou. Proto jsme řešili, jestli do té instituce budeme dál dávat nějaké peníze a účastnit se na chodu banky, ve které úplně být nechceme, nebo jestli z ní odejdeme. Budeme se ale určitě snažit získat zpět prostředky, které jsme tam vložili. Otázkou je, jak toho dosáhnout, jaké k tomu budou předpoklady. MBHS totiž sídlí přímo v Rusko a MIB v Maďarsku, ale Rusko hraje v obou bankách zásadní roli. Možná z toho bude pohledávka, kterou budeme v následujících letech po ruské straně požadovat. Ale zásadní je, že jsme se rozhodli banky opustit.
Jak dlouho bude odchod trvat?
O vystoupení rozhodla vláda, musí ho ještě odsouhlasit poslanci a senátoři a podepsat prezident. V případě, že tyto procesy zkrátíme co nejvíce, stejně to zabere dva až tři měsíce. Teprve potom začne běžet šestiměsíční výpovědní období. Současně ale nevíme, jak se do situace promítnou aktuální sankce Západu, jestli tyto banky vůbec přežijí. Přesněji řečeno zda za zmíněných devět měsíců ještě bude z čeho vystupovat.
Konkrétní obchody nemohu komentovat
Z MBHS a MIB chtějí až na Maďarsko vystoupit i další postkomunistické státy, které jsou dnes v Evropské unii?
Maďarsko není v MBHS, jen v MIB. Kontaktoval jsem minulý týden náměstka maďarského ministra financí. Informoval jsem ho o našem záměru banku opustit i o tom, že totéž udělá více členských zemí EU. Řekl mi, že v tuto chvíli nevidí důvod banku opouštět. Je to pochopitelné vzhledem k tomu, že MIB sídlí v Budapešti, i s ohledem na postoj Maďarska k Rusku.
Když se MIB v roce 2019 stěhovala z Ruska do Maďarska, hodně se psalo o bezpečnostních rizicích. Konkrétně že banka může fungovat jako nástroj Kremlu pro rozmisťování agentů ruské rozvědky na území Evropské unie. Vzhledem k ochraně srovnatelné s diplomatickou imunitou, kterou měla banka poskytovat svým zaměstnancům i jejich příbuzným, se možnosti zpravodajského využití této instituce doslova nabízely. Potvrdily se tyto obavy?
Já takové zprávy oficiální cestou nemám. Nicméně před tímto rizikem tajné služby v minulosti varovaly. Jestli se to nějak potvrdilo, to by byla spíš otázka na ně.
MIB poskytovala firmám obvykle záruky za úvěr. První její velkou půjčkou firmě se sídlem v Česku bylo 50 milionů eur (1 miliarda a 300 milionů korun) hutím a kovárnám Pilsen Steel, ovládaným ruskou státní bankou Vněšekonombank. Dopadlo to ale špatně, firma Pilsen Steel vyhlásila krátce po masivní finanční injekci bankrot, peníze zmizely neznámo kam. Znáte nějaký pozitivní příklad, kdy Česko mělo z MIB profit?
Řešili jsme aktuální situaci, zabývali jsme se otázkou, jestli vystoupení nezpůsobí nějaké české nebo zahraniční firmě podnikající v Česku zásadní problémy. Jak už jsem se zmínil, analýzu jsme nedodělali. Ale z toho, co víme o jednotlivých obchodech, nemáme pocit, že by opuštění obou bank někoho zásadně ohrozilo.
Jaké jsou obchody, projekty, do kterých MIB v posledních letech v Česku investovala? Banka tyto informace přestala po přestěhování do Budapešti zveřejňovat.
To vám nemohu říci. Tuhle informaci jsem sice dostal, ale protože je to obchodní tajemství mezi bankou a klienty, nemohu o ní mluvit. Konkrétní obchody, které banka prováděla, a jména jejích obchodních partnerů, nemohu komentovat. Mohu říci jen to, že během zkoumání, zda tam nejsou nějaká ekonomická rizika, jsme žádná nenašli. Tedy žádné podstatné věci, kdy bychom si řekli, tady to ohrožuje nějakou investici v České republice nebo českého exportéra a kvůli chybějícímu financování z MIB bude mít problémy. Nic takového jsme neobjevili.
Co jste tedy objevili, o jaké šlo projekty?
Omlouvám se, to opravdu nemohu říct.
Když nevidíte žádný přínos našeho členství v MIB, proč se tak dlouho táhlo rozhodnutí z ní vystoupit?
To byste se musela zeptat našich předchůdců na ministerstvu financí. Možná nějakou roli sehrála skutečnost, že Maďaři velmi stáli o to, aby MIB byla v Budapešti. Můžeme také spekulovat, zda českou pozici neovlivnilo i přátelství, které nám tu před volbami předváděl Andrej Babiš s maďarským premiérem Viktorem Orbánem.
Před nástupem do funkce politického náměstka ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) řídil Roman Binder mediálně analytické oddělení ODS. Předtím působil 14 let v agentuře AMI Communications, kde vedl oddělení financí a průmyslu. Vystudoval Mezinárodní vztahy a evropská studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.