„Ruská banka“ v Budapešti: Brána do Evropy

Zůstat v Mezinárodní investiční bance (MIB), nebo ji opustit? Analýzu spojenou s  touhle otázkou si v roce 2014 udělalo Ministerstvo financí. Odpověď zněla: Neopouštět. Česko tak spolu s Ruskem, Maďarskem, Slovenskem, Bulharskem, Rumunskem, Kubou, Vietnamem a Mongolskem zůstalo státním akcionářem MIB. Počátkem letošního roku se centrála banky začala za neobvyklých podmínek přesouvat z Moskvy do Budapešti. Maďarská socialistická europoslankyně Zita Gurmaiová to komentovala slovy, že MIB bude „Putinův trojský kůň“ ve středu Evropy. Členské státy MIB totiž předtím odhlasovaly změnu stanov a banka tím získala výsady, na jaké běžné bankovní domy nemohou ani pomyslet. Například to, že nejen její vedení a manažeři, ale i řadoví zaměstnanci, jejich rodinní příslušníci a také jejich hosté jsou chráněni diplomatickou imunitou. Česko sice imunitu neuznalo, avšak náš nesouhlas je vzhledem k umístění banky v schengenském prostoru prakticky neúčinný.

 

Zůstaneme, ale plaťte

O české přítomnosti v Mezinárodní investiční bance se začalo debatovat krátce poté, co současný premiér Andrej Babiš (ANO) zasedl v roce 2014 do křesla ministra financí. „Chtěl se zbavit zbytečných majetkových účastí státu,“ vzpomíná jeho tehdejší náměstek Martin Pros (ČSSD), který měl tuto oblast na starost.

Právě Pros coby náměstek pro mezinárodní vztahy a finanční trhy dostal za úkol prozkoumat přínosy účasti Česka ve všech finančních institucích, jež spadaly do gesce Ministerstva financí. Jako první přišla na řadu Mezinárodní investiční banka (MIB) a Mezinárodní banka hospodářské spolupráce (MBHS). Obě jsou relikty z doby komunismu, vznikly v roce 1970, respektive 1963 jako nástroj pro financování projektů bloku socialistických zemí, sdružených v tehdejší Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP).

  • Mezinárodní investiční banka
  • Mezinárodní banka hospodářské spolupráce

byla založena vládami členských států RVHP. Tehdejší  Československo patřilo k zakládajícím členům. Dohoda o zřízení Mezinárodní investiční banky byla podepsaná 10. července 1970 pod správou Sekretariátu OSN. Základní kapitál MIB uvádí částkou 1 300 mil. EUR. Tato suma ale představuje pouze stanovený budoucí cíl, ve skutečnosti banka disponuje financemi v hodnotě 315 mil. EUR, které dodaly členské státy. V období 2007–2011 se banka připravovala na sloučení s MBHS do jedné regionální rozvojové banky. Fúze nakonec neproběhla a banka zahájila  proces modernizace v roce 2014 přijetím Protokolu o změně Dohody o založení MIB. Změny se týkaly především principu hlasování, organizační struktury banky, mechanismů řízení a struktury základního kapitálu. Banka se orientuje na podporu středně velkých podniků přímými úvěry, velkých podniků pomocí syndikovaného financování a exportní financování.

Nejvyšším řídicím orgánem je Bankovní rada, skládající se z představitelů členských zemí (zpravidla guvernérů a viceguvernérů centrálních bank nebo náměstků ministrů financí) jmenovaných vládami těchto zemí. Nejvyšším výkonným orgánem je Představenstvo banky sestávající z předsedy a místopředsedů, jmenovaných Bankovní radou zpravidla z občanů členských států banky na dobu pěti let. Na podzim 2012 se předsedou banky stal Nikolaj Nikolajevič Kosov, kterému byl mandát prodloužen na druhé pětileté období v září 2017. Po ratifikaci změn statutárních dokumentů se dále vytvořila Rada ředitelů, která převezme některé pravomoci Bankovní rady, což údajně umožní flexibilnější rozhodování akcionářů o operativní činnosti banky. MIB má devět akcionářů – Ruská federace (44,67 %), Bulharsko (9,46 %), Maďarsko (9,34 %), Česká Republika (9,66 %), Slovensko (4,83 %), Rumunsko (5,9 %), Kuba (1,8 %), Vietnam (0,36 %) a Mongolsko (0,48 %). Nerozdělená kvóta je 13,5 %.

byla založena vládami členských států RVHP, bývalé Československo bylo jedním ze zakládajících členů. Dohoda o zřízení a činnosti Mezinárodní banky hospodářské spolupráce byla podepsaná 22. října 1963. Základní kapitál MBHS je stanoven částkou 400 mil. EUR, splacená část členskými státy ovšem činí 200 mil. EUR. MBHS se orientuje na běžné bankovní služby (včetně správy účtů) zaměřené na podnikatelskou klientelu s důrazem na podporu obchodu v členských státech banky. V roce 2015 se jednalo o možné likvidaci MBHS, k čemuž měla mandát i ČR. Akcionáři se však nakonec dohodli, že banka bude zachována a stejně jako MIB se bude reformovat. Nejvyšším řídicím orgánem je Bankovní rada, která se skládá z představitelů všech členských zemí (zpravidla guvernérů a viceguvernérů centrálních bank nebo náměstků ministrů financí) jmenovaných vládami těchto zemí. Posuzuje a řeší základní otázky týkající se  politiky a orientace pracovní činnosti banky.

Nejvyšším výkonným orgánem je Představenstvo banky sestávající z předsedy a členů, jmenovaných Bankovní radou z občanů všech členských států banky na dobu pěti let. Představenstvo řídí operativní činnost banky a je odpovědné Bankovní radě. Předsedou MBHS je od dubna 2018 Denis Jurijevič Ivanov. MBHS má osm akcionářů – Ruská federace (51,59 %), Česká republika (13,34 %), Bulharsko (12,01 %), Rumunsko (7,56 %), Slovensko (7,12 %), Polsko (6,67 %), Mongolsko (1,34 %) a Vietnam (0,38 %).

Archiv Ministerstva financí dnes nabízí pouze dva nepříliš obsáhlé dokumenty, v nichž jsou záznamy z roku 2014 o tom, zda v MIB a MBHS setrvat či z nich odejít. První se jmenuje zcela obecně „Informace“, druhý rozvádí „Informace“ v jedenáctistránkové prezentaci. „Dokument ,Informace‘ vznikl jako jediný písemně zaznamenaný výstup z pracovních jednání na dané téma,“  napsal nám Miloš Nagy z kanceláře státního tajemníka ministerstva financí. „Byl informací pro ministra financí ve věci účasti ČR v příslušných institucích. Upozorňujeme, že se jedná o manažerskou informaci, respektive dílčí podklad pro učiněná rozhodnutí. Prezentace sloužila náměstkovi jako podklad k představení problematiky.“

Zmíněné dokumenty nastiňovaly čtyři varianty, jimž dal autor dobře zapamatovatelné názvy – varianta „nulová“, „odmítnutá“, „agresivní“ a „konfliktní“. 

Tehdy existující stav, tedy „nulovou variantu“, dokumenty kritizují jako naprosto neefektivní, protože „nepřináší dostatečnou přidanou hodnotu“. Česko je sice v MIB s 37 miliony eur (940 miliony korun) momentálně čtvrtým největším podílníkem a s 27 miliony eur (687 miliony korun) druhým největším v MBHS, až do roku 2015 ale tyto instituce žádné projekty, které by se týkaly Česka, nepodporovaly. 

Ani vystoupení z obou institucí – „konfliktní“ varianta – není podle zmíněných dokumentů prozíravé. Dokumenty varují před „politickými důsledky na bilaterální vztahy s členskými státy“, před „ohrožením existence bank, kde je Česko v pozici klíčového akcionáře“ a před tím, že by Česko „s velkou pravděpodobností nedostalo nic“ ze svého akcionářského podílu. 

Precedent „konfliktní varianty“ také existuje: když z MIB vystoupilo v roce 2000 Polsko, nedostalo zpět ani korunu. Polské Ministerstvo financí tehdy odhadlo dluh MIB vůči Polsku na 175 milionů eur (přes 4 miliardy korun). Když si Polsko vyžádalo vyplacení svého podílu, banka byla podle účetních závěrek zrovna na pokraji bankrotu a argumentovala, že vystupujícimu Polsku nemůže vrátit investované peníze. Na otázku, jestli MIB již dluh vyplatila, polské ministerstvo i po 19 letech odpovědělo záporně. Polsko stále čeká na vyplacení tohoto peněžního závazku, který banka mezitím vyčíslila na 29,15 milionů eur, tedy přibližně na šestinu původní dlužné částky.

Varianta „odmítnutá“ se ve skutečnosti nezabývala odchodem nebo setrváním v instituci. Zmiňovala pouze to, že Česko už odmítlo navýšit kapitál o zhruba 340 milionů korun, i když to podle dohod akcionářů MIB udělat mělo (hlavní argument proti byl dopad na státní rozpočet). 

Dokument „Informace“ z roku 2014, určený pro tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, říká, že nejlepší je „agresivní“ varianta – tedy likvidace MBHS a zachování členství v MIB, ovšem pod podmínkou „aktivizace její činnosti směrem k ČR“ a „směřování banky k modernímu korporátnímu řízení“. Zrušení MBHS bylo sice tehdy na stole, navrhovalo ho Rusko, nakonec k němu ale nedošlo. Kromě Česka, Slovenska a Polska toto řešení nikdo další nepodpořil a stanovy instituce vyžadovaly jednomyslný souhlas všech akcionářů. 

Sídlo Mezinárodní investiční banky v Moskvě, zdroj: iib.int

První úvěr s otazníky

Česko bylo v době, kdy se rozhodovalo o tom, zda MIB opustit, pro mezinárodní postavení této banky klíčové. Tehdy bylo druhým největším akcionářem a mezi ostatními akcionářskými státy mělo nejvyšší rating na mezinárodních trzích.

Dialog mezi českou stranou a MIB se obnovil s nástupem Andreje Babiše do funkce ministra financí v lednu 2014. Babiš se již v dubnu setkal s ruským předsedou MIB Nikolajem Nikolajevičem Kosovem, koncem dubna pak MIB vydala tiskovou zprávu, že proběhlo i jednání mezi náměstkem Martinem Prosem a zástupcem MIB Denisem Ivanovem. 

„Agresivní“ varianta se začala naplňovat zhruba o rok později, od poloviny roku 2015 se na seznamu bankou podpořených projektů začalo po desetiletích znovu objevovat i Česko. První obchod, kterého se MIB účastnila, byla dodávka chladícího zařízení východočeskou firmou Energo Choceň a firmou Polimax Group, kterou vlastní původem Bělorus Vladimír Sirotin, do masokombinátu v Bělorusku. MIB ale neposkytla přímo úvěr, jen záruku. Právě tato role MIB je ve vztahu k Česku uplatňována nejčastěji. V podnikatelsky nejistých teritoriích, jako je právě Bělorusko či Arménie, v podstatě nahrazuje českou státní Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP). 

Naopak první a zatím jediný úvěr poskytla MIB v lednu 2016 v Plzni sídlící firmě Pilsen Toll, a to ve prospěch tradiční plzeňské huti a kovovýroby Pilsen Steel. Obě firmy jsou ale české jen geografickou polohou svého sídla, vlastní je VEB Kapital neboli dceřiná firma ruské státní banky Vněšekonombank. Navzdory nedávnému přílivu 50 milionů eur (jedné miliardy 250 milionů korun) od MIB je Pilsen Steel od začátku letošního roku v úpadku a zhruba šest stovek jejích zaměstnanců na nucené dovolené. Kam se podělo 50 milionů eur není jasné ani lidem, kteří ve fabrice pracují, ani insolvenčnímu správci. Podrobnější informace o Pilsen Steel přineseme v dalším článku. 

MIB podpořila jedinou továrnu – Pilsen Steel, autor: investigace.cz

Bezzubá výhrada

V roce 2014 byl zahájen i komplexní modernizační proces, který měl organizační strukturu a mechanismy řízení MIB přiblížit běžným bankovním institucím. Oficiálně se materiál, jenž měnil fungování MIB, nazýval Protokol o provedených změnách v Dohodě o zřízení Mezinárodní investiční banky a jejích Stanovách. Jako významná mezinárodní smlouva musela změna této dohody z roku 1970 projít vládou, sněmovnou i senátem a vyžadovala podpis prezidenta. V říjnu 2017 byla nová dohoda všemi citovanými aktéry za Česko odsouhlasena – s jednou námitkou.

Kromě modernizace totiž nově schválené stanovy, jež jsou účinné od srpna 2018, dávají MIB samotné i jejím zaměstnancům značné a neobvyklé výsady: Banka má podobné postavení jako ambasáda cizího státu. Policie například nesmí vstoupit do prostor banky bez jejího svolení, nevztahuje se na ni ani soudní moc. Zaměstnanci banky i jejich rodiny by měli disponovat plnou diplomatickou imunitou, policie je nesmí zadržet, prohledat jim auto nebo vstoupit do jejich bytu. Nelze je ani postavit před soud, jedinou cestou k případnému trestu je vyhoštění do domovského státu. Zároveň jsou osvobozeni od daně z příjmu či nemovitosti. Nedotknutelná je i jejich pošta, policie ani celníci ji nesmějí kontrolovat. 

Česko dalo najevo, že se mu taková privilegia  pro jednotlivce nelíbí, a ratifikovalo nové stanovy „s výhradou“ k těmto  paragrafům. Současně ale nevyužilo opravdu pádnou zbraň – pro přijetí nových stanov nehlasovat. Stejně jako třeba při likvidaci instituce nebo vyplacení podílu odcházejícímu státu je i v tomto případě potřebný souhlas všech státních akcionářů.

Dokumenty z archivu Ministerstva financí, citované v první kapitole, letmo nastiňují také obrys českého sporu o stanovy. Debatovalo se o nich už v roce 2014 a prezentace náměstka Martina Prose k tomu (velkým písmem) říká: „ČR by měla podpořit změny statutárních dokumentů MIB.“ A menším písmem dodává: „Všechny členské státy se zněním souhlasí, ČR zůstává jedinou zemí, která má s textem problém.“ Tím, kdo „zásadně nesouhlasí“, jsou podle prezentace „právníci Ministerstva zahraničních věcí“. A zmínka končí tím, že „je nutno vyřešit spor s Ministerstvem zahraničí ohledně změny statutárních dokumentů“. Jak to dopadlo, víme. Česko odhlasovalo stanovy „s výhradou“. 

Mezi širší politickou veřejností ale státním zaměstnancem nastíněný spor očividně nerezonoval,  poslaneckou sněmovnou i senátem prošel materiál jako zcela marginální věc bez jakéhokoliv zájmu či diskuse. „Byla to pro mě jedna z mezinárodních dohod a smluv, jakých se na každém výboru schvaluje pět, šest,“ říká dnes Pavel Šrámek, který tehdy zastupoval ANO v zahraničním výboru sněmovny. „Bral jsem to jako běžnou změnu stanov, nic víc, rozhodně bych nečekal, že je tam skryto něco jako imunita zaměstnanců banky, to podle mě nevěděl nikdo z nás ve výboru.“

Kiska banku nechce

Měsíc po vstupu nových stanov v účinnost se ale v září 2018 setkal maďarský premiér Viktor Orbán s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Výsledkem jejich rokování byla myšlenka přesunout sídlo MIB z Moskvy do střední Evropy, konkrétně Budapešti. O veskrze novou ideu ovšem nešlo, první pokus o proniknutí MIB do střední Evropy se odehrál rovněž u Dunaje, ale o kus výše než leží jeho budapešťské koryto. 

V dubnu 2015 banka otevřela Evropskou regionální kancelář v Bratislavě, určenou pro kontakt s klienty. Proces otevření této pobočky byl poněkud nestandardní. Jelikož se jednalo o mezinárodní smlouvu, souhlas se zřízením regionální kanceláře musel schválit slovenský parlament i prezident. Andrej Kiska vydal předběžný souhlas 1. dubna 2015. Tehdejšímu státnímu tajemníkovi ministerstva financí Vazilu Hudákovi to ale stačilo k tomu, aby uzavřel bilaterální dohodu o zřízení pobočky s předsedou představenstva MIB Nikolajem Kosovem. Podle znění této dohody pobočka mohla vzniknout již po předběžném souhlasu prezidenta. 

Materiál slovenské vlády detailně popisuje výhody, proč si MIB vybrala právě Slovensko: „Z členských zemí MIB pouze Slovensko a Česká republika mají investiční rating od mezinárodních ratingových agentur na úrovni A. Pouze na Slovensku je jako národní měna používaná bilanční měna MIB euro, což vylučuje měnové riziko a zároveň zjednodušuje financování operativních nákladů banky v případě jejího umístění na Slovensku. Slovensko se geograficky nachází prakticky v centru posuzovaných států a z hlediska automobilové dostupnosti ze všech evropských členských zemí MIB a také Maďarska se jeví nejvhodnějším místem pro situování.“

Dohoda se dále zabývá i kontroverzní diplomatickou imunitou, kterou mají mít nejen zaměstnanci  banky a jejich příbuzní, ale i jejich vnuci, prarodiče nebo adoptované děti. 

Takto nastavené podmínky prošly slovenským parlamentem a dostaly se zpět k prezidentu Kiskovi k finálnímu signování hlavou státu. Andrej Kiska si nechal čas na rozmyšlenou a po roce a půl, 10. července 2018, dohodu odmítl podepsat.

„Rozhodl jsem se předmětnou dohodu neratifikovat a zároveň také odvolat svůj souhlas s jejím prozatímním uplatňováním,“ píše se v zamítavém stanovisku adresovaném ministrovi zahraničních věcí. 

Tehdejší mluvčí dnes už bývalého prezidenta Roman Krpelan doplnil, že Kiska svůj souhlas odvolal z bezpečnostních důvodů: „Prezident má konkrétní pravomoci dané ústavou ve vztahu k sjednávání a ratifikaci mezinárodních smluv. Během ratifikačního procesu prezident jednal s příslušnými resorty a bezpečnostními orgány a získal takové informace, jejichž výsledkem bylo odmítnutí ratifikace smlouvy.“

Regionální kancelář v Bratislavě sídlila v budově Eurovea, autor: Vlado Benko jr.

Orbánův veletoč

Maďarská iniciativa po slovenském odmítnutí překvapila i z jiných příčin. Samotné Maďarsko totiž ze společenství MIB vystoupilo v roce 2000, tehdy byl premiérem Viktor Orbán. Když se v roce 2015 stalo znovu členem MIB, premiérem nebyl opět nikdo jiný než Viktor Orbán. Ostatně Orbánova Budapešť je k MIB po tomto názorovém veletoči i jinak velmi vstřícná. V důvodové zprávě, kterou česká vláda poslala poslancům a senátorům při schvalování nového sídla MIB v roce 2019, se píše: „Maďarská strana potvrdila, že bance a jejím představitelům poskytne plnohodnotné výsady a imunity a bude plně nápomocná ve všech technických, právních i logistických otázkách spojených s přesunem sídla do Budapešti.“ Konkrétně to znamená, že například zaplatí pronájem i rekonstrukci nového sídla a bude financovat i potřebná bezpečnostní opatření.

Změna sídla opět vyžaduje reformu stanov a souhlas všech členských států. Nejdříve proto stěhování banky k Dunaji odhlasovala Rada guvernérů, což se stalo v prosinci 2018. Nyní se čeká na výsledky ratifikačního procesu změny sídla MIB od členských států. Jelikož tyto procedury většinou bývají zdlouhavé, Babišova vláda souhlasila s prozatímním prováděním změny. Banka se tak z českého pohledu může přesunout do Budapešti okamžitě a bez nutnosti čekání na ratifikaci členskými státy. Stačí, když se dohodne Maďarsko s Ruskem.

Bistro za předsedou

Hlavní argument pro tento rychlý přesun sídla údajně spočíval v získání statutu „evropské banky“. I politici přiznávají, že banka má reputaci „ruské banky“, a přesunem sídla chtějí oslovit jak evropské investory, tak i zvýšit rating banky. MIB ale není označena nálepkou ruské banky jen kvůli svému sídlu v Moskvě. Většina jejích zákazníků skutečně působí na postsovětském trhu.

„MIB je jako mezinárodní organizace výslovně vyjmuta ze sankcí Rady Evropské unie vůči Ruské federaci z července 2014, přesto jsou její operace do určité míry sankcemi ovlivněny, jelikož většina partnerů MIB je z ruského trhu, ke kterému má díky svému sídlu v Moskvě nejblíže,“ píše se v už citované důvodové zprávě české vlády pro parlament.

Sankce, zvýšení ratingu nebo finanční stabilizace banky jsou všechno relevantní argumenty. MIB však doposud nevysvětlila, jak bude pracovat s výsadami a imunitou svých zaměstnanců i banky samotné. V médiích se proto objevují obavy z možné špionážní činnosti lidí kolem banky, MIB však jakákoli podezření na své červnové tiskové konferenci odmítla. Přestože banka ještě nemá v Budapešti vybranou budovu, předseda Nikolaj Kosov se na konci června už do maďarské metropole přestěhoval. A jak to bude ve změněných podmínkách s původní českou výhradou?

Výhrada proti osobním diplomatickým výsadám lidí z MIB platí pouze na území Česka, a je reciproční, ani čeští zástupci banky nemají podobnou imunitu v ostatních členských státech. Nicméně Česko je spolu se Slovenskem a Maďarskem součástí schengenského prostoru, který zaručuje volný pohyb osob a zboží. Ruský, kubánský, vietnamský či mongolský zaměstnanec MIB nebo jeho rodinný příslušník se tak může pohybovat po schengenském prostoru, jak se mu zachce. To, že nebude mít zrovna v Česku diplomatické výhody, nemusí být až tak důležité. Ostatně Ministerstvo zahraničí zatím neeviduje ani jeden případ, kdy byla daná výjimka prakticky naplněna.

Autoři článku: Hana Čápová a Eva Kubániová (investigace.cz),Tamas Bodoky a Anita Komuves (Atlatszo.hu), Katarína Jánošíková (ICJK.sk), Szymon Krawiec (Fundacja Reporterow)
Autor úvodní grafiky: Lenka Matoušková
Tento text vznikl v rámci mezinárodního investigativního projektu Vsquare.org zaměřený na země Visegrádské čtyřky. Na projektu spolupracují Direkt36 a Átlátszo z Maďarska, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a polska Fundacja Reporterów.