Ruské miliardy v Česku: pražské byty, servis tryskáčů, křišťálové lustry

Globální pračky na peníze bývají komplikovaná finanční schémata, která umožňují zkorumpovaným politikům, mafiánům nebo pohádkově bohatým podnikatelům tajně investovat ulité miliardy, vyprat špinavé peníze nebo se vyhnout placení daní.

Na nejnovějším projektu Ruská pračka značky Troika jsme spolupracovali s mezinárodní sítí investigativních novinářů OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project) a litevským investigativním serverem 15min.lt. Společně jsme rozklíčovali fungování tohoto podvodného schématu – zmapovali jsme celkem 1,3 milionu plateb mezi 233 tisíci společnostmi o celkovém objemu 10,34 bilionu korun.

Ruská banka Troika využívala pro své podvodné schéma offshorové firmy s nastrčenými řediteli – často sezónními dělníky arménského původu. Autor: Edin Pašović, OCCRP

Není to ale naše první velká mezinárodní novinářská spolupráce na odhalování praček na peníze. Během dřívějšího rozkrývání obřích finančních podvodů – kauz ruského a ázerbájdžánského laundromatu – jsme též procházeli tisíce uniklých bankovních údajů, právních dokumentů nebo e-mailů. A chtěli jsme především pochopit, jakou roli v těchto schématech hraje Česko.

Finanční ráj to napohled

Dnes už víme, že prominentní. V počtu plateb, jež v rámci zmíněných praček na peníze protekly tuzemským bankovním systémem, se v rámci Evropy Česko pohybuje na čelních příčkách – po boku Rakouska, Velké Británie nebo Kypru. Tedy zemí nechvalně proslulých tím, že jejich jurisdikce jsou náchylné k praní špinavých peněz. Právě proto je často využívají skupiny organizovaného zločinu nebo zkorumpovaní politici, jejichž cílem je utajení osobního majetku.

Poslední verze rafinované ruské pračky na peníze v tomto směru potvrzuje popularitu Česka. Vnucují se tak logické otázky: proč si zločinci a mocní vybrali zrovna naši zemi? Na jaké účty tyto peníze směřovaly a za co byly utraceny?

Přes podvodnou „ruskou pračku značky Troika“ doputovalo na české účty různých jednotlivců i firem celkem 4113 plateb v celkové výši 232 835 724 eur (více než šest miliard korun).

Podobně jako v západní Evropě postavili bohatí a mocní Rusové svou finanční strategii v Česku na tom, že místní ekonomika je důvěryhodná a stabilní. Kde skončilo oněch šest miliard?

Proprané peníze z velké části směřovaly na nákupy bytů – například v Praze a v Karlových Varech. Část transakcí pokrývala i luxusní služby. Za stamilionovou částku byly v Česku nakoupeny rovněž tisíce firem na klíč, jejichž smysl není úplně jasný. Podobně jako v minulé globální ruské pračce nemalý objem podvodně zlegalizovaných peněz spolkly i fiktivní speditérské firmy, které na clech každoročně připravují Rusko o stamiliardy korun.

Host do domu

Na seznamu příjemců těchto plateb se často objevují developerské firmy, jako například karlovarská společnost Alsett-Developer, na jejíž konto přiteklo téměř 16,5 milionu korun. Pravděpodobně šlo o nákup jednoho z luxusních bytů v Green Hills Residence ve Škroupově ulici tohoto lázeňského města.

V Praze se nakupovaly byty přímo od realitních developerů, jakými jsou Central Group, Zelená Dolina, Prague Real a Casa Futura, nebo v projektech ICKM Podbaba Jih a v Rezidenci Korunní na Vinohradech.

Kromě nákupu lukrativních nemovitostí platili Rusové namočení do podvodného systému i dlouhodobé pronájmy drahých bytů v Praze.

Peníze budou, my nebudeme

Část plateb nebyla použita pouze na dlouhodobé investice, ale i na krátkodobé radovánky a přepych – lázeňské pobyty v Karlových Varech a Mariánských Lázních nebo rezervace hotelových pokojů v oblíbených českých turistických destinacích. Populární byly hotely jako Imperial nebo Esplanade v Karlových Varech, secesní hotel Le Palais v Praze nebo pětihvězdičkový hotel Nové Lázně v Mariánských Lázních.

Interiér Hotelu Nové Lázně v Mariánských lázních. Zdroj: web https://www.danubiushotels.com/

Rusové ve velkém nakupovali i český křišťál, a to od skleniček až po lustry, za toto zboží se utratilo přes 60 milionů korun – například od firem Moser, ArtGlass nebo Bohemia Crystalex Trading.

Nezanedbatelné mnohamilionové položky zbohatlíci vydávali i za nákup látek, obleků, autodílů či servis soukromých tryskáčů.

Speditér za všechny prachy

Další část plateb šla už tradičně speditérským firmám zprostředkovávajícím dovoz zboží do Ruska. Často jsou to totiž české firmy, které mají ruské vlastníky. Šedý dovoz, jak se podvodné schéma nazývá, každoročně okrádá ruský státní rozpočet o desítky miliard dolarů.

  • Jak funguje „šedý dovoz“ do Ruska

Dmitrij Gorovoj, bývalý poslanec ruské Státní dumy a tajemník parlamentní skupiny, která analyzovala výběr cel v Rusku, uvedl pro deník Novaja Gazeta, že část transakcí z ruských praček se týká i legalizace peněz z takzvaných schémat šedého dovozu. Gorového pracovní skupina došla k závěru, že jen v roce 2013 přišel ruský stát na clech o 40 miliard dolarů (tedy přes jeden bilion korun).

 „Takové ztráty jsou způsobeny tím, že zboží je do Ruska dováženo přes řetězec nastrčených nebo falešných firem. Tyto firmy neposkytují účetní závěrky, reálně neobchodují a nikde potom neplatí clo,“ tvrdí Gorovoj. „Celý ruský celní systém je zkorumpovaný. Když chce normální podnikatel cokoliv dovézt do Ruska, utopí se v papírování. To je důvod, proč se většina exportů a importů odehrává přes speditérské společnosti, které často vlastní samotní celníci. A tak podnikatel nemá na vybranou a musí s nimi spolupracovat. Peníze za službu pak putují právě přes taková schémata, která popisujete,“ vysvětlil nám Gorovoj.

Prostředníky „šedého dovozu“ bývají nejčastěji firmy, jež existují pouze na papíře, oficiálně nevykonávají žádnou činnost a jsou registrované právě v Česku nebo ve Velké Británii. Tito „zprostředkovatelé“ ale nejsou schopni poskytnout jakýkoliv servis kromě toho, že si vezmou zprostředkovatelský poplatek.

Běžní Rusové na podobných schématech přitom tratí hned dvakrát. „Poprvé, když peníze ze zaplacených cel chybí v rozpočtu, a podruhé za vysoké ceny zboží, neboť obchodníci si k původní ceně musí připočítat až 40 procent, což je částka, kterou si berou celníci speditéři,“ tvrdí Dmitrij Gorovoj, bývalý poslanec ruské Státní dumy.

Odkryl schéma, zaplatil životem

Do Česka doputovaly i peníze z ruského podvodného schématu, které odhalil Sergej Magnitskij.

Tento ruský právník a auditor zemřel ve věku 37 let za obrovských bolestí – přivázaný k posteli v moskevském vězení Butyrka. Tam ho drželi, bili a mučili dlouhých 358 dní. Jeho trýznitelé po něm požadovali, aby vzal zpět svou výpověď, která velmi přesně popisovala praktiky ruské finanční správy i policie při vydírání soukromých firem, jejich tunelování a přivlastňování.

Hrob Sergeje Magnitského. Zdroj: Archiv investigace.cz

Česká republika hraje ve finančních schématech popsaných Magnitským důležitou roli. Princip těchto schémat a některé offshorové firmy, jež Magnitský zmiňoval, jsou dodnes využívány. V dokumentech, které jsme získali, je jasně vidět, že peníze ze schématu rozkrytého Magnitským pravidelně končí na českých bankovních účtech tuzemských či zahraničních offshorových firem nebo ruských občanů.

Částka, která tímto způsobem doputovala do Česka, činí přes dva a půl milionu dolarů (více než 56 milionů korun). Tyto platby se týkaly reálně nakoupených věcí nebo služeb – například vybavení pivovaru, přepravy zboží, koupě hedvábných kapesníčků nebo uhrazení nákladů na „životní potřeby“ jistého Olega Bujanova.

Podvodné schéma, na něž upozornil Magnitskij, vede až k cellistovi Rolduginovi, blízkému příteli Putina. Autor grafiky: Edin Pašović, OCCRP

Český boj

Jak si v boji proti praní peněz ze zahraničí stojí české úřady? Podle Libora Kazdy, ředitele Finančního analytického úřadu (FAÚ, tuzemská zpravodajská jednotka monitorující podezřelé obchody), je jeho instituce schopna účinně zasáhnout a využít všechny zákonné prostředky pouze v případě, kdy disponuje informacemi o tom, že určité transakce souvisejí s konkrétní trestnou činností. Tehdy může FAÚ podezřelé transakce prošetřit a případně předat orgánům činným v trestním řízení. „Pokud FAÚ takové informace nemá, je účinné a efektivní řešení v rámci české legislativy velmi složité a mnohdy i nemožné,“ dodává Kazda.

Bankovní platby podle zákona primárně monitorují takzvané povinné osoby – tedy všechny instituce, které by podle zákonodárců mohly být zneužity k praní peněz, mimo jiné tedy banky. FAÚ totiž na bankovní účty přímo „nevidí“. Zmíněné „povinné osoby“ by tak dle znění zákona měly hlásit FAÚ jakékoliv podezřelé platby. „Takto nastavený systém považujeme za velice efektivní a s ohledem na aktuální situaci (medializované kauzy Deutsche Bank, Danske Bank, ruská pračka atd.) se nedomníváme, že by některá z povinných osob situaci okolo podobných transferů podcenila. A to i s ohledem na výši sankcí,“ tvrdí ředitel FAÚ Libor Kazda.

„Samozřejmě nikdy není pro finanční systém dobré, aby do něj vstupovaly finanční prostředky z trestné činnosti a finanční systém byl využíván k jejich praní, respektive legalizaci,“ uzavírá ředitel české zpravodajské finanční jednotky.

Není Rus jako Rus

Trend, kdy bohatí a mocní Rusové ukládají své majetky mimo Rusko, asi jen tak nepomine, a Česko tím pádem nadále zůstane populární destinací pro jejich legálně i nelegálně získané bohatství. Podle studie Od Sovětů k oligarchům (From Soviets to Oligarchs: Inequality and Property in Russia), vypracované předními světovými ekonomy, mají v současné době bohatí a mocní Rusové nashromážděno v offshorových a v dalších zahraničních firmách bohatství přibližně třikrát větší, než jsou oficiální devizové rezervy celého Ruska. Tato suma je srovnatelná s celkovou výší finančních nákladů všech ruských domácností.

Bratrstvo finanční pračky pochází z Ruska

„Prozatím to vypadá, že v Rusku je tato extrémní ekonomická nerovnost tolerována. Jedinou podmínkou je loajalita miliardářů a oligarchů ke státu a státním zájmům. Jak dlouho tato křehká rovnováha v následujících letech nebo desetiletích vydrží, se teprve uvidí,“ uzavírá studie.

Autoři: Pavla Holcová, Jakub Šimák
Autor úvodní fotografie: Ralf Gervink/Pixabay

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu rodiny Orlických.